Kostnické Jiskry Evangelický Týdeník, 1970 (LV/1-44)
1970-06-03 / No. 21
Z | v M v I m dejín ceske d)' OD BlLÉ HORY K DNEŠKU „Horo bílá — horo kletá“, lká básník nad nešťastnou bitvou bělohorskou, která rozhodla o osudu Českého národa na plná tři století. S politickou porobou šla ruku v ruce i duchovní. Národ, který po celá dvě století zápasil o právo věřit podle svého svědomí, byl mírem vestfálským vydán na milost a nemilost vítězům. Lidu Knihy byla Kniha knih násilím brána a okázale pálena. Vedoucí kruhy opouštějí pro víru zemí, pokud nekončí svou životní pout pod katovým mečem. A zbylému drobnému člověku jsou vzaty školy — a dokonce i děti, jsou-li rodiče podezřelí z kacířství. Ale podivuhodné jsou cesty Boží. Kralická bible zůstala přece zachována leckde v rodináeh a — v klášterních knihovnách. A byla to v neposlední řadě právě ona, která pomáhala křísit český jazyk, když muži jako Dobrovský už vůbec pro něj vzdali naději. Plných sto let nebyla vydána česká evangelická bible. Ve vlasti to nebylo možné a exulanti se nemohli odvážit díla, které bylo nad jejich síly. Teprve pod vlivem pletismu, který v Německu od poloviny 17. století jako reakce proti vyprahlé rozumářské orthodoxlt vedl к citovějšímu a zanícenějšímu náboženskému životu, došlo také к rozvlažení mezi našimi exulanty а к probuzení činorodého zájmu jiných o ně. Tak vychází roku 1709 v Halle a 1720 v Zitavě opět český Nový zákon podle znění kralického (a v dalších letech ještě častěji). Celá bible vyšla v Halle 1722 podle posledního bratrského vydání г roku 1613. Je to tzv. první Hallskň bible. Druhá Hallská bible vyšla v Břehu 1745 s mnoha chybami. Třetí Hallskou blbli připravil podle vydání ?. roku 1722 к tisku kazatel českého exulantského sboru v Berlíně Jan Theofil Elsner. Vyšla 1766 v krásné vnější úpravě a je dokladem početnosti i živosti českých exulantských sborů v době, kdy nad zemí jejich otců se rozprostíralo již téměř půldruhého století mrtvolné temno. Podle Elsnerovy bible byly přetiskovány další bible ještě sto dvacet let. Vedle Hallských biblí se po vydání tolerančního patentu roku 1781 Josefem II. začaly tisknout bible i v Prešpurku, dnešní Bratislavě. První Prešpurská bible je z r. 1787 (otisk Elsnerovy); druhá, z roku 1808, se s menšími změnami přidržuje znění Šestidílky. O rok dříve (1807) vyšla první bible Berlínská jako otisk Elsnerovy, ale s mnohým porušením biblického textu. Vydávání Berlínských biblí, připravovaných kazatelem tamního augsburského sboru Janem Jeníkem, bylo podepřeno nově založenou Biblickou společností britickou a zahraniční, která od roku 1830 začíná české bible vydávat sama, zprvu podle Elsnerovy, ale od roku 1887 zásluhou Heřmana z Tardy podle posledního vydání kralického z roku 1613. Mezitím vychází 1863 к tisícímu výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu tzv. jubilejní bible péčí faráře Josefa Růžičky. U historických knih SZ se přidržuje původního znění Šestidílky, jinak vydání z r. 1613. — Protireformace neudusila touhu 11- bible (4.) au po slovu Božím, a když od roku 1781 zase byla tajným evangelíkům přiznána aspoň částečná svoboda, začíná se znovu šířit i Písmo sv. v národě, a to ve vrcholném přetlumočení starou Jednotou bratrskou. Proroctví Komenského se splnilo. — Ale 1 katolíci vydávali bibli. Lid lpěl na Knize knih a nebylo možno mu ji jenom brát a nedat za nl náhradu. Proto již koncem 17. století začali vydávat tzv. Svatováclavskou bibli (1677 Nový zákon), ale dokončili ji až 1715 (druhé vydáni 1769 až 1771). Překlad se přidržuje husitské bible Benátské z roku 1506 (protože nebyla ještě zachvácena .lutherskou nákazou1), ale snadno lze vysledovat i vliv Kralické bible! Za výzdobu posloužily husitské štočky z tiskárny melantrišsko-veleslavlnské. Z popudu císařovny Marie Terezie pověřuje pražský arcibiskup A. P. Přtchovský biblisty Fortunába Durycha a Františka Faustina Procházku přípravou lidového vydání bible. Vyšlo 1778—80. Přidržuje se bible Svatováclavské, ale daleko více čerpá z Kralické. V 19. století byl vydán několikrát NZ i celá bible. Za zvláštní zmínku stojí vydání z let 1860—64 na tisíciletou památku příchodu soluňských bratři na Moravu. Potom, 1864—72, vydává Fr. Sušil osmlsvazkový překlad NZ s výkladem. Výcházi z Vulgáty i řeckého originálu a dalekosáhle přihlíží ke kralickému překladu. Roku 1884—94 vychází v Praze Ilustrovaná Zlatá bible s obrazy malířů všech dob, a souěasně (1888 až 1894) bible s obrazy Doréovými. Text je u části nákladu podle Svatováclavské, u části podle Kralické, protože se počítalo se zájemci z řad evangelíků. Jsou to krásná, reprezentační vydání. Katoličtí theologové tak získali v minulém století v biblických překladech značný náskok před evangelickými kolegy. Čeští protestante však do roku 1919 neměli vlastní bohoslovecké fakulty a také záměrné rozštěpení ve dvě církve, A. V, a H. V., nutně vedlo к jejich oslabení, i když se ani u nich nedá mluvit o nečinnosti. Z katolické strany zaznamenejme aspoň nejdůležitější práce: roku 1900 až 1901 vyšel dvousvazkový komentář к žalmům od J. Sedláčka a 1906 od M. Mlčocha. Vlastenecký biskup dr. A. Podlaha Vydal 1917—25 „Českou bibli“ s překladem SZ od J. Hejčla a NZ od J. L. Sýkory. Překlad vychází z Vulgáty, přihlíží však i к původním textům a je určen širokým vrstvám věřících. Trojsvazkové dílo je doplněno četnými vysvětlujícími poznámkami, které však v novém vydání 1930 byly značně omezeny. Po poslední válce byl vydán NZ v několikerém překladu: 1946 nově Sýkora — Hejčl, 1947 Colův překlad (znovu 1961), 1948 Škrabal-Petrů, 1951—55 nové Petrů v Římě (nyní po revizí znovu). R. 1951 dokončil překlad SZ prof. J, Heger po více než dvacetileté práci. Překlad má značné půvaby básnické, ale theologicky nevyhovuje pro příliš svévolné zacházení s textem. Vyšel ve třech svazcích po smrti Hegerově od roku 1955. Na jiném přetlumočení SZ pracuje současně dr. V. Bogner. Čeští evangelíci připravili 1915 к pětistému výročí mučednické smrti Husovy péčí J. Karafiáta, jubilejní vydání bible, jež je pietni revizí kralického textu z roku 1613. Od roku 1948 se toto vydáni netisklo znovu; teprve nyní ho bylo použito opět pro vydání rodinné bible. Krátce před poslední válkou vydala Jednota českobratrská několikrát Kralickou blbli podle znění Šestidílky, arci s různými zásahy do textu. Nového překladu se odvážil jenom prof. F. Žilka. Přeložil ,NZ zcela nově z řečtiny. Jeho překlad se dočkal stále nových vydání až do našich dnů, vzbudil v různých církvích 1 mimo církve živý ohlas, ale nedočkal se uznání za liturgický text v žádné církvi. Na tomto místě je nutno zmínit i úsilí slovenských evangelíků po vlastním překladu Písma sv. Protičeský postoj hltokovců a potom zřízení .slobodného štátu slovenského1 za nadvlády nacismu nemohly nenarušit vzájemný vztah mezi Čechy a Slováky. Jestliže dříve tvořila Kralická bible pevné bratrské pouto aspoň mezi evangelíky, vývoj si vyžádal změnu. její jazyk byl zvláště mladým stále nesrozumitelnější. Roku 1942 vychází Nová smluva slovensky a po válce i žalmy, Jejichž překlad však v novém vydání byl celý zrevidován. Na překladu ostatních knih SZ se pracuje. Skoda, že se nepodařilo vytvořit překladatelské komise slovenskou a českou, které by pracovaly ve vzájemné dohodě na jednotném překladu ve dvou verzích. Autor tohoto pojednání to zhruba před dvaceti lety navrhoval, jenže z české strany nebyle situace zralá к započetí práce a Slováci se domnívali, že budou dříve hotovi. Nyní se pracuje i na české straně na novém překladu, a to mnohem intenzivněji než na slovenské. Snad bude možno časem výsledky porovnat a sblížit. — Od roku 1936 se na Slovensku rozšířil překlad prof. J. Roháčka, odmítaný církví A. V., ale přijatý církví reformovanou a menšími církvemi. Také mimo církve dochází к různým překladům Písma. Hned po válce vycházelo „Písmo“ v překladu VI. Šrámka, přeložené prý z původních jazyků, silně však poznamenané německým překladem od Kautzsche-Bertholeta. Roku 1946 vyšel v Brno překlad žalmů od MUDr. J. Zemana. A v posledních letech přetlumočil náš orientalista a semltista dr. S. Segert Pět svátečních svitků a Knihu Jobovu ve spolupráci s některými básníky. Svoje překlady, které nejsou vždycky doslovné a- místy se uchyluji ke konjekturám, doprovodil velmi 'cennými vykladačskými poznámkami. Tento přehled nelze uzavřít bez zmínky o novém překladu celé bible, na které od roku 1961 pracují dvě komise z pověřeni synodní rady církve českobratrské evangelické. Obě komise záhy rozšířily okruh spolupracovníků 1 na zástupce jiných církví. Ve skupině novozákonní, vedené prof. J. B. Součkem, je zastoupena vedle církve československé 1 římskokatolická a v tisku je společný překlad evangelií. Starozákonní skupina, vedená prof. M. Bičem, sdružuje zástupce církve bratrské, metodistické, československé a v poslední době i římskokatolické a pravoslavné. Je to nejširší ekumenická základna při biblické práci v našich dějinách. Plánuje se čtrnáct svazků překladu s výklady; -dosud vyšel sv. 1. Genesis a 14. Dvanáct Proroků. Další jsou v tisku. NZ vyjde ve dvou svazcích. M. BIČ KULTURA Vznik husitské revoluce zni název sborníčku, přinášejícího příspěvky přednesené na symposiu к 550. Výročí husitské revoluce, pořádaném Kostnickou jednotou v Praze 9( října 1969. Sborníček o 29 stranách uspořádal dr. Michal Flegl a vydala je] v prbsihcť 1939 Kostnická jednota v Praze jako studijní materiál své ideové a kulturní komise. V úvodu sborníčku je vyznačen záměr symposia stovy: „Přtpomínéme-ll sl roku 1969 výročí 550 let od vzniku husitské revoluce, nechceme jen vzpomínat na události dávno mílnulé a opakovat známá fakta. Proto jsme pozvali historiky, theology i filosofy různého zaměřeni, evangelíky, katolíky 1 marxisty к společným úvahám o údálostech roku 1419 1 obecnějších otázkách revoluce“. V šesti příspěvcích najdeme výklad T. č. Zelinky o poutích na hory, tj. shromážděních či táborech lidu na výšinách, kde se sešly často nepřehledné davy účastníků, a které sehrály jednu z hlavních rolí v posledním stadiu připrav к výbuchu husitské revoluce. Studie Michala Flegla se obírá otázkou pro theology velmi palčivou, když přináší příspěvky к vývoji názorů Táborů na moc a násilí. Prof. Amedeo Molnár ve svém referátu přináší pohled na rok 1419 ve vývoji husltcká theologie a ptá se, co bylo s theologii uprostřed těchto revolučních zmatků. Theologu pak navrhuje chápat jako souhrn odiwmých posudků o úkolech křesťanů ve světě, chcete-ll o posláni církve Ježíše Krista, pokud jsou tyto posudky vypracovány se záměrem tomuto poslání sloužit Takto pochopena |e theologie autokrttlckou funkcí církve, konající strážnou službu před nebezpečím, aby se víra v Krista nezaměntla za konkrétní dobovou .formu křesťanstva. Historik František Šmahel, autor knih o Jeronýmovi Pražském, Janu Žižkovi z Trocnova a Hranice pravdy, ve studil označené jako pokus o integrální pohled se obírá „Cestou české společnosti к husitské revoluci“. Jakub S. Trojan rozebírá důležité téma. jímž je theologie revoluce. Sborníček uzavírá diskusní příspěvek Vratislava Šmelhause a závěrečné stručná informace o autorech příspěvků s údaji jejích hlavní publikační činností. je třeba s vděčností kvitovat, že editoři zpřístupnili referáty symposia širšímu kruhu zájemců, kteří se povětšině přednášek nemohli zúčastnit. Výkladv přinášejí řadu cenných podnětů, které se zájmem bude číst, promýšlet a domýšlet nejen odborný theolog a historik, nýbž každý čtenář, mají?! zájem o duchovní zápasy našich otců a o jejich úsilí promítnout evangelium do sociální reality života Známé události nám počnou klást nové otázky, které mohou pomoci 1 v orientaci současné. Alexandr Havránek © Werner Keller: A biblia ma predsa pravdu (Tatran Bratislava, 1969, 40 Kčs]. Pr. Werner Keller, studoval v Zürlchu, Ženevě a Jeně archeologii. Při cestách do Itálie, na Balkán a Blízký východ se seznámil s archeologickými výzkumy v této oblasti. Při své práci narazil v roce 1950 na zprávu výpravy francouzských archeologů prof. Parrota a prof. Schaeffera o vykopávkách v Marl a Ugarltu, jež v něm vzbudily zájem zaobírat se podrobněji biblickou archeologii. Na základě toho sebral zprávy amerických, anglických, francouzských, severských a německých badatelů, dosud známých jen malému okruhu odborníků, které v tomto díle zpřístupnil široké veřejnosti. Výsledky bádáni objasňuji historické pozadí, z kterého vyrostl Starý i Nový. zákon. A tak Písmo sv. — podle archeologických výzkumů — nejen že představuje dějiny spásy, ale Je zároveň knihou o mnoha událostech, které se skutečně staly. Zásluhou archeologických výsledků se dá lépe porozumět mnohým biblickým zprávám, a tak je chronologicky, historicky a geograficky zarámovat. Autor seřaďuje řetěz dokladů, který se vede skoro bez přerušení od časů patriarchů Starého zákona až po časy apoštolů, činí tak ve dvou myšlenkových cyklech („Zo Stare Zmluvy“ a „Z Novej Zmluvy“). Oddíl starozákonní doby je rozdělen na sedm kapitol. První kapitola souborně nazvaná „Keď prišil patriarchovia“ informuje o vyspělých kulturách Starého Orientu („Úrodného půlměsíce"], o ruinách s biblickými jmény (Nimrod, Ninive, Jericho a).), dovíme se podrobnosti o chaldejském Uru (1. Mojž. 11, 31). Archeologické zprávy potvrdily věrohodnost zpráv o potopě svéta (1. Mojž. 7, 1. 4. 10}. Dozvíme se mnoho zajímavého o Abrahámově vlasti Cháran (1. Mojž. 11, 31) ze svědectví současných zachovaných textů. Velká cesta — tak by se dala popsat 100Q km dlouhá trasa, po níž putoval Abrahám do krajiny Kanaánské (1. Mojž. 12, 5). Hlad v Kanaánu, rodinný obraz z dob patriarchů, záhada okolo Sodomy a Gomory (1. Mojž, 18, 20; 19—24—26) je geology vysvětlována jako tektonická porucha; dozvíme se 1 o Abrahámově hrobu. Druhá kapitola je nazvaná „V říši faraónov“ a je vymezena dobou od Josefa po Mojžíše. Dozvíme se o vládě Hyksosů na Nilu stejně jako o tom, že sedm roků hladu (Gen. 41, 53—54) je historicky doloženo. Výzkumy dokládají existenci Mojžíšovu, odchod Židů z Egypta, objasňují úkaz manny (Ex 16, 13-15), dozvíme se, jak to bylo s vodou ze skály, s hořícím keřem, kde byla „biblická poušť“ co byly kulty Baala v Kanaánu a kde se nacházelo slavné Jericho. Z dalších kapitol (Boj o Zaslúbenú zem; Keď Izrael bol veľrlšou; Dvaja králi; Od exilu po Makabejskú ríšu) je možno sledovat na dokumentárním archeologickém materiálu dobu od Jozue až do r. 63 př. Kr., kdy Judsko se stalo provincií Ríma. čtenář se dozví mnoho zajímavého o velké době „soudců“, zvláště Debory a Gídeona, o geniální osobnosti Davidově, Šalamounově, o babylonském za]etl, o povstání Mafcabejců a konci Judska. Dvojjedina budoucnest Běžný dojem Je, že křesťanská naděje se týká lidského nitra a vztahuje se proto к posmrtné existenci, o niž se obrazně mluví Jako o nebesském království, v němž Beránek vládne Vyvoleným. Křesťané většinou vědí, že Je to jednostranný obraz, ale nedovedou o tom dost dobře přesvědčit své okolí. Do urCité míry Je to pochopitelné. Především Je otázka osobní naděje ve smrti důležitá i v Novém zákoně a klade si Ji vědomě nebo podvědomě každý Člověk. Vyjadřuje skuteCnost, že nejcennější jednotkou všeho bytí na tomto světě Je JedineCný lidský život. Za druhé působí někdy skliěujícím dojmem vize budoucnosti, v nichž se hlavní důraz klade na technický a organizační rozvoj a které jsou v běžném vědomí dost rozšířeny. Přijmout je, znamená poěítat s vnitřním ochuzením nebo dokonce se zničujícím válečným konfliktem. Konečně Jsou si křesťané vědomi chyb, které udělali neodpovědným zasahováním do vědy z pozice dočasných formulací dogmatu. Je proto pochopitelné, že se teď soustředili více na osobní naději. Jednostranné reakce menších skupin v církvích, které nepřesně mluví o „pozemském“ křesťanství, tomu Jen napomáhají. A přece ústřední hodnotou Ježíše a v bibli není Jen záchrana Jedince před smrtí, nýbrž „království Boží“, které je společenstvím a v němž teprve Jako v Jakési absolutní budoucnosti nabývá smysl i osobní naděje. Obě stránky naděje jsou v bibli nerozlučně spojeny jako dvě strany téže mince. Na Jedné straně Jistota, že tyto dějiny budou spravedlivě rozsouzeny, že pravda zvítězí a že tedy dobrá práce, která po nás na světě zůstane, má smysl, na druhé straně Jistota, že ani smrt nás neodloučí od Boží lásky a že ani rozdělení milujících se lidí, které přichází ve smrti, není definitivní. V církvích ostatně Již roste touha po překonání tohoto rozdvojení a po obnovení Jednoty biblické naděje. Projevuje se to především v praktické angažovanosti mnoha křesťanů i křesťanských institucí v úsilí například o sociální pokrok. Ale dosud to není dost přesvědčivě vyjádřeno v současné křesťanské zvěsti a zpracováno v theologii. Náprava nebude snadná, protože pro mnoho lidí Je život v oddělených oblastech pohodlnější. Člověk si na to zvykne. Žije však ochuzen a evangelium je zkráceno. Zvlášť děti tím trpí. Nedají se totiž oklamat náhražkami. Jednou jsem dal dětem malovat BUDOUCNOST. Bylo to nedlouho potom, co jsme probírali biblické proroky a obrazy z knihy Zjevení. Některé děti malovaly roboty a stroje, jiné nebeský Jeruzalém. Někteří přišli na to, že by to mohli spojit, protože se Jim zdálo, že Beránek-Kristus Je Jakousi záDruhý velký oddíl se zabývá novozákonní dobou, kdy „přišla plnost času a Bůh poslal Syna sváho .. . (Gal. 4, 4). Dozvíme se, Jak to bylo s betlémskou hvězdou, s místem pobytu Ježíšových rodičů v Egyptě, s tyranem Herodem, kde bylo město Ježíšova mládí. Seznámíme se s místem, kde byl vězněn Jan Křtitel, kde Ježíš učil, o jeho cestě do Jeruzaléma, soudu a smrtí na kříží Keílerova práce Je zakončena kapitolou „Bud1 světlo" osvětlující vznik světa, statí o nálezech rukopisů u Mrtvého moře. Ke knize je přidán rejstřík citátů z Písma svátého, bohatý bibliografický materiál a jmenný a věcný rejstřík. Kniha je doprovázena fotografickým marukou toho, že člověk techniku ovládne (Jednu z těch kreseb zveřejňuji). Nedali se zmást ostatními, z nichž někteří malovali opravdu krásná nadzvuková letadla a za chvíli se svou koncepcí uspěli natolik, že to ostatní od nich přejali a v mnoha kresbách došlo alespoň к prolnutí, ne-li к organickému spojení obou perspektiv. Jejich kresby ovšem nejsou 'řešením. Jsou Jen náznakem významu víry v jejich důsledcích. Dalo by se to vyjádřit i Jinak. Bibličtí svědkové to také vyjadřovali různými způsoby a vidíme, že takové představy byly pro ně Jen důsledkem a ne jádrem víry. Ale byly nezbytným důsledkem. Vyrovnávali se se současnými představami a přetvářeli je. Vyjadřovali tak různými způsoby Jednotu naděje. Třeba: Člověk umře, bude spát až do skonání světa; potom bude vzkříšen a souzen a může mít podíl na novém věku, který připravoval za svého života následováním Ježíše. Nebo: Umře, bude-li ospravedlněn, bude vzat do nebe, ale nakonec nebe sestoupí na zemi. Nebo: Bude vzat do nebe, svět pomine, ale v nebi budou očištěny lidské vztahy, takže nebe bude naplněním toho, co na tomto světě vyvstalo Jako to nejdůležitější. Jsou to představy, které dnes nemůžeme prostě opakovat. Jejich záměr musíme tlumočit nově. Zamlčet je) však nelze. Rozhodující Je samozřejmě vyznán! Ježíše Krista vzkříšeného, konkrétní uplatňování Jeho lásky a prostá jistota, že nás mé rád Ten, který je základnější skutečností než smrt. To je podstatné a žádný futurolog nás v tom nezastoupí. Ale nemusíme ve službě této základní skutečnosti podobně Jako bibličtí svědkové a mnozí pozdější (1 současní) křesťanští myslitelé vytvářet obrazy a modely pravé budoucnosti proto, abychom víru mohli uplatňovat vědoměji a méně diletantsky? Přirozeně to musejí být obrazy vědomě dočasné, které by stejně jako všechno lidské jednání musely být stále stavěny pod soud evangelia. Jinak propadneme iluzím. Ale nejsou takové obrazy nezbytné? Nevyžaduje program vědomého přetváření světa vědou a technikou také pokoru, modlitbu, svědomí a poznání věčné ceny lidského života? A nemůže Bůh, který dal člověku j. jvstat z přírody, který poslal Spasitele narozeného z ženy a který chce do nového stvoření zahrnout všechno cenné z těchto dějin a lidských životů, Doužít i к tomuto cílí člověka, tentokrát s Jeho technikou a vědou, očištěnou od hříšného zneužití? Perspektivy pravé bunoucnosti se spojují v Bohu. Petr Pokorný teriálem, řadou Ilustrací a zajímavými mapkami. Kellerovým dílem se zaplňuje citelná mezera v tomto druhu vědeclsopopulární náboženské literatury. „Je nevyšší čas, abych čtenáři 1 odpůrci bible, věřícímu, stejně jako pochybovači, umožnil účast na vzrušujících objevech a tak opět vyslovit větu: A bible má přece pravdu!“ (Keller). Otevření výsledků biblické archeologie čtenářům, hlubší pochopení biblické zvěsti je smyslem a konečným cílem této knihy, která je napsaná tak dramaticky a napínavě, že čtenář se těžko odtrhne od shromážděných dokladů starozákonní i novozákonní doby. Karel Rys Kreslil J. z. [8 let) v blbl. hodině pro děti v Praze-Vríovicích z г. 19ě8 [autor věnoval % Času beránkovým kudrlinkám).