Kostnické Jiskry Evangelický Týdeník, 1977 (LXII/1-44)
1977-01-05 / No. 1
1 KOSTNICKÉ JISKRY EVANGELICKÝ TÝDENÍK 5 LEDNA 1977 - ROČNÍK 62 - CENA 70 HALÉŘŮ Ve jménu Páně Lukáš 2, 21 Umělec-malíŕ se pokusil obrazem vyložit svým přátelům, jaká je si(uace všech nás na počátku nového roku. Na moři jede parník v husté mlze. U kormidla stojí muž, který se za pomoci silných reflektorů snaží mlhu proniknout. Podaří se dostat loď к čili v pořádku a včas? To neví ani on ani pasažéři. Pro některé začíná nový rok množstvím možností, plánů, jistoty úspe chů, a pro jiné rqk, který by po jeho skončení postižení rádi ze svého života docela vymazali. Pro všecky však je rokem, který nikdo nemá ve svých rukou, který lze přijmout jako dar ode dne ke dni. Bude buď s po žehnáním skončen, anebo se někteří jeho skončení vůbec nedočkají. Jde 0 cestu vpřed, ale jen v závoji mlhy, která žádá zvýšenou pozornost a určité napětí. Jako věřící začínáme s Ježíšem, v jeho jménu, v důvěře v jeho slovo, v jistotě jeho milostivé přítomnosti. Je však pouhé jméno JEŽÍŠ pojistkou, že se během roku nic nestane, co by zkrušilo, potrápilo a pokořilo kohokoli z nás? Den i noc, štěstí i neštěstí, zdraví i nemoc, sebevědomí i skleslost, život i smrt bude i letos na programu. Bude to plavba, při které se do dálky nevidí. Jak rádi bychom poodhrnuli závoj, kterým je zastřena cesta rokem 1977. Boží milosrdenství nám závoj nad budoucími dny ponechalo a učí nás stále více spoléhat na slovo a službu Ježíše Krista a na jeho slib: „Já s vámi jsem po> všecky dny až do skonání světa.“ Soustřeďujeme pozornost se vší důvěrou к Ježíši Kristu, který je zárukou požehnání budoucích dnů. Už jeho jméno samo zvěstuje božskou pomoc. Včerejšek za námi, zítřek ještě nenastal a dnes nám pomáhá Pán. V něm vstoupil všemohoucí Bůh mezi nás. V Ježíši Kristu přišel bydlit s námi. Vstupuje až к nám a staví se na naši stranu. Nezůstává kdesi v pozadí, ale jde před námi. aby nám upravil cestu. Jméno Ježíš není kouzelné slovo, při jehož vyslovení se ihned všecky cesty vyrovnají. S jeho pomocí se učíme věřit a následovat v poslušnosti. Ve víře, v poslušnosti a v následování jsme pořád začátečníky. V poslušnosti nebeského Otce jde Ježíš před námi jako svátý vzor. Od Betléma přes Nazaret až do Getsemane a na kříž. Tam položí své jméno na váhu proti našemu jménu. Tak nás chrání od soudu Božího. Přinesl za nás Otci svoji poslušnost, protože jsme my chtěli být pány, kteří si pomohou sami. Nový rok přináší nové úkoly. Od mnohého z nás bude mnoho požádáno. Naši bližní budou chtít vidět, zda žijeme tak, jak se od křesťanů očekává. Jen v obecenství víry s Ježíšem Kristem získáme pohled dopředu a dál, než bychom viděli bez jeho pomoci. Jdeme vstříc příštím dnům v duchu živé naděje, že nepoznáme opuštěnost, nepoznáme nesmyslnost svých zápasů, protože smysl našemu životu dává ten, který za nás položil život a jde s námi do všech dnů i nocí, do všech radostí i zkoušek, jde s námi'do svatební síně, právě tak jako ke hrobu, jde s námi na pusté místo jako kdysi se svými učedníky, abychom poodpočinuli maličko, jde s námi do krizí, ale také do radostných kapitol, kde budeme vidět něco ze slávy Boží. Jen když jde s námi! A když je Bůh s námi, 1 kdo proti nám? Proto ve jménu Páně radostně vpřed! Bohuslav Beneš Stojíme na prahu nového roku a jako věřící lidé se ptáme, co je při pohledu kupředu naším prvořadým úkolem a jaká je naše přední tužba. Uvědomujeme si, že vlastně náš úkol je možno označit jako staronový, jako úkol, který jsme měli a v různé míře zdaru uskutečňovali, ale který nezestárl, nebyl založen ad acta, nestal se přežitkem minulostí, ale zůstává úkolem stále novým a živým. Nejprve se každý z nás pochopitelně zamýšlí velice osobně nad naším úkolem v životě osobním a rodinném. V době adventní jsme si připomínali a poctivě sebekriticky na vlastní adresu říkali, že V kolotoči vánočních „starosti“ by naši nejpřednější starostí mělo být, zda vším tím, čím vyplníme vánoční dny, se nám neztratí vánoční zvěst, která hovoří o příchodu Immanuele. Což znamená: S námi Bůh. Zda neznemožníme uskutečnění tohoto slavného slibu. Toto má být hlavní starostí mého srdce i mé rodiny, aby opravdu Bůh byl s námi a mohl být s námi. Abychom mu nevhodnou adaptací vánočního programu v tom nebránili. Řeknu, že toto zůstává naším stanorovým úkolem pro celý rok 1977. Aby byl s námi Immanuel. Ten, v němž právě Bůh je a chce být s námi. Aby Pán Ježíš byl pánem našich srdcí a hlavou našich rodin. Poté se zamýšlíme nad staronovým úkolem v oblasti naši církve a našeho sboru. Četl jsem nedávno výmluvnou větu: „Sítí Božího slova bývá mnohá duše ulovena, ale děrou v obcování věřících uni-ká opět pryč.“ Připomíná to slavnou Chelčického Síť víry. Jistě bude staronovým úkolem, abychom si střežili nejen hodnotu kázaného slova v našich sborech, ale abychom neméně bedlivě dbali na kvalitu živého slova křesťanskéhq obecenství. Aby slovo nebylo v nepřekonatelném rozporu se skutečností života sboru. Jistě vždy bude slovo výš než jeho realizace ve sborovém a osobním životě. Vždy bude svým způsobem naším zrcadlem hříchu, jak pověděl kdysi Luther o kázání na hoře. Vždy budeme poznamenáni napětím mezi ideálem a i touhou, a mezi hliněností nádoby, která nese vzácný poklad slova a která má toto slovo ztělesňovat v konkrétním životě. Ale tato disproporce nesmí být kalkulována předem, nesmíme si z toho udělat program. Nemůžeme zůstávat lhostejnými к výzvě, abychom se к dokonalosti nesli. Budeme vědět o křehkosti nástrojů, abychom nezmalomyslněli, ale také budeme vědět o úkolu posvěceného života, abychom nezlenivěli. Budeme bedliví na zvěstované slovo, zdravě nároční na pravdivost a poctivpst kázání a svědectví, ale budeme neméně bdělí, aby naše ochota к poslušnosti byla skutečnou ochotou a nikoli pouhou frází. Aby mezery v obecenství, kazy v bratrské lásce a rušivé momenty ve vzájemných vztazích nečinily marným všechno slovní úsilí o tlumoč?rií evangelia. Současně však také se nesmíme' zapomenout zamýšlet nad staronovými úkoly věřícího člověka v oblasti občanské a obecně lidské. Křesťan se musí legitimovat světu okolo sebe předně svým vztahem к druhým lidem. Toužíme o pravdivosti a poctivosti své víry vydávat nepatetické svědectví hluboce lidskými vztahy к našim bližním bez rozdílu, poctivou a nekoristnickou prací i ochotou pomoci všude tam, kde je potřeba ochotné ruky a hřejivé lásky. Tak jako dříve toužíme i nyní ctít kapitoly křesťanské etiky, která hovoří o našem podílnictví na společném díle národního společenství a hospodaření, kdy neodměřujeme opatrně každý pohyb navíc, ale kde naopak nás těší, když můžeme pro společné dobro udělat vše, co je v našich silách. A rovněž si chceme připomínat, že jsme vděčni za postup sociálních řádů ,a mírového úsilí, za to, že můžeme žít v socialistickém společenství a v zemi míru. A přispívat к prohloubení a upevnění těchto skutečností. Vždyť skutečné křesťanství stálo vždy v protivě ke všemu hromadění majetku a řádům, umožňujícím vykořisťování chudých a nemajících bohatými a majícími. Tento trojí — starý, a přece stále nový — úkol vyžaduje poctivou vírů, ochotné srdce a nesobecké myšlení. A mnohou milost a moudrost, která není jen z člověka. Alexandr Havránek . Staronový úkol Přátelská setkání PŘEDSTAVITELŮ ClRKVÍ S VEDENÍM SEKRETARIÁTU PRO VĚCI CÍRKEVNÍ MINISTERSTVA KULTURY ČSR Na závěr roku 1978 uspořádal Sekretariát pro věci církevní ministerstva kultury CSR několik přátelských setkání. Dne 14. prosince dopoledne přijal ředitel sekretariátu Fr. Jelínek se svýa mi spolupracovníky katolické bisknpy ordinäre českých diecézí spolu s představiteli Sdružení katolických duchovních v ČSR Pacem in terris a odpoledne zástupce České katolické Charity. Dne 15. prosince byli přijati představitelé dalších církví a náboženských společností v ČSR: patriarcha ČCH dr. M. Novák, metropolita pravoslavné církve Dorotej, synodní senior ČCE dr. V. Kejř, biskup Jednoty bratrské A. Ulrich, biskup Slezské evang. církve a. v. VI. Kiedroň, předseda Rady církve bratrské dr. J. Urban, superintendent evang. církve metodistické dr. V. Schneeberger, předseda Ustř. rady Bratrské jednoty baptistů M. Kešjar, předseda ústředí církve adventistů s. d. 0. Sládek, gen. vikář církve starokatolické dr. J. Heger, předseda Křesťanských sborů dr. M. Kořínek, hlavní kazatel novoapnštolské církve G Müller, ústřední správce náboženské společnosti unitářů dr. D. Kafka я předseda židovských náboženských obcí dr. B. Ba«s. Téhož dne odpoledne byli připM reprezentanti mírových odborů a komisi clrkvf a náboženských společností. Při všech těchto setkáních ředitel Fr. Jelínek kladně hodnotil činnost představitelů církví a jejich mírových komisí v uplynulém roce na úseku společenské angažovanosti a mírového úsilí. Zástupcům státní správy se dostalo ze strany pozvaných představitelů ujištění, že i v novém roce budou intenzívně rozvíjet angažovanou činnost, která by nadále napomáhala к mírové výstavbě naší socialistické společnosti, к dorozumění i spolupráci mezi národy a přispívala tak к uvolňování mezinárodního napětí. PANE, NÁŠ BOŽE! Tg víš, kdo my jsmef lidé s dobrým i lidé se špatným svědomím, spokojení i nespokojení, jistí i nejistí, křesťané z přesvědčení i křesťané ze zvyku, věřící a jen napůl věřící i nevěřící. A víš, odkud přicházíme: z kruhu příbuzných, známých a přátel, nebo z veliké osamělosti, z poklidného blahobytu nebo z všelijakých tělkostí a nesnází, z uspořádaných nebo napjatých a narušených rodinných poměrů, z užšího kruhu sboru nebo z jeho okraje. Ale teď všichni stojíme před tebou; při vší nestejnosti v jednom stejní: že jsme všichni před tebou i vůči sobě navzájem vinni, že všichni jednou musíme zemřít, že bychom bez tvé milosti všichni byli ztraceni, ale i v tom, že tvoje milost je v tvém milém Synu, našem Pánu Ježíši Kristu, nám všem zaslíbena а к nám všem se sklání. Dej, at tě na počátku nového roku velebíme a děkujeme ti za to, že jsme vyšli od tebe a smíme jít tobě vstříc. Necht nad námi svítí betlémská hvězda a ozáří naši cestu. Pomáhej nám, abychom po všechny své dny měli před očima tvoji budoucnost a uchovávali ji ve svých srdcích. Amen. NOVOROČNÍ MODLITBA К. В ART HA Boži spravedlnost (Abakuk) Ústředním tématem Abakukova proroctví je otázka Boží spravedlností. Prorok nepochybuje o tom, že Hospodin je spravedlivý, že vládne nad všemi národy, že soudí a trestá, že re i smilovává. Kdo Bohu věří a zůsta.á mu věrný za každých okolností, tomu se otevírají oči pro skutečnosti, které zůstávají ostatním lidem skryty. Abakuk se zabývá problémem spravedlnosti Boží v dějinách. V běhu světových dějin rozpoznává Boží jednání. Události, které se druhým jeví jako nevyhnutelné dějinné katastrofy, prorok smí objevovat jako skutečnosti, které má ve svých rukou svrchovaný Vládce a Pán. Z tohoto zjištění vychází a vyvozuje právo přistupovat к Bohu v přímluvné modlitbě za svůj národ. Přitom ovšem ví, že Boží spravedlnost dosahuje na všechny národy. Proroctví mluví do konkrétní dějinné situace. Platnost jeho výpovědí a závěrů se však dá aplikovat na každou dobu. Abakuk patřil pravděpodobně mezi chrámové proroky v Jeruzalémě, v Judstvu. Jeho vystoupení se datuje ke sklonku sedmého století před Kr., v době po smrti krále Joziáše (609), ale ještě před zajetím babylónským (598). V té době. kdy se judská říše, nastal v zemi opět všeegyptské říše, nastal v zemí opět všeobecný úpadek náboženského života, se všemi svými neblahými důsledky. A zvláště tato skutečnost proroka znepokojuje. V úzkosti volá к Hospodinu a dostává neočekávanou odpověď: je zle, bude však ještě hůře. Přijde spravedlivý trest na všechny činitele nepravosti v podobě krutého pohanského národa Kaldejců. Hospodin sám je pošle a užije jich jako výkonného nástroje své spravedlnosti. Jejich tvrdost a pýchu pocítí i „spravedliví“. Pro ně se však tato pohroma stane zkouškou, ve které se mohou učit rozpoznávat, jaké má Bůh záměry i s nimi. Vděčně vyjadřují své poznání: „My nezemřeme, Hospodine, к soudu postavil si jej, ty, ó skálo, к trestu nastrojil jsi ho“ (1,12b). Ale i trestající je pod svrchovanou kontrolou spravedlivého Soudce. Jakmile ve své pýše a domýšlivosti přesáhne hranice, je sám také trestán. Pětinásobné „běda“ ve druhé kapitole se obrací předně proti Kaldejským a proti projevům jejich zlovůle. Jistě však i proti všem, kdo jednají podobným způsobem. Prorok důrazně připomíná, že к zabezpečení života nepostačí člověku pouze bezohledná honba za bohatstvím a majetkem: „Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si na výšině založil hnízdo, aby se zachránil z moci zlého“ (2, 9). Prorok poukazu je dále na marnost a bláhovost všeho toho, co člověk podniká ve své vlastní síle, pýše a domýšlivosti: „Hle, což to není od Hospodina zástupů, že se lidé namáhají a oheň to zhltá, že se národy lopotí pro nic za nic?“ (2, 13). Abakuk vyhlašuje soud nad zlými mocnostmi. V tom je potěšení a povzbuzení pro utlačované. Zlovůle a bezpráví budou potrestány, i když dočasně vítězí. Ukáže se, že lidská opovážlivost vede nakonec к sebezničení. Kdežto věřící člověk, ten, který zůr stává svému Bohu věrný za všech okolností, získá život: „spravedlivý ze své víry bude žít“ (2, 4b). Spravedlnost ve Starém zákoně je chápána předně jako poslušnost a věrnost Božímu zákonu. Svůj plný význam dostává tato výpověď až začleněním do evangelia Nového zákona (R 1, 17 á Gal 3, 11). Závěrečná třetí kapitola je modlit-! bou, která nám svou formou i obsahem připomíná některé žalmy. Prorok' se modlí. Bojí se, protože vidí, že Hospodinovo dílo je ohroženo. Proto prosí o jeho zachování. Je si vědom, že Boží lid žije pouze z milosti svého Boha. Očima víry objevuje, že Hospodin má všechno ve svých rukách, jako ve vytržení mluví o tom, co vidí a co může vyjadřovat jen obraznou mluvou, plnou zvláštních přirovnání a příměrů. Svatý a mocný Bůh přichází, aby ve svém spravedlivém hněvu soudil ty, kdo ohrožují jeho lid. Abakukovi, i když mnohým věcem nerozumí, je dáno poznat tu nejzákladnější a nejdůležitější skutečnost: že Bůh vládne ve své moci a spravedlnosti a že i když se ta Boží spravedlnost projevuje jinak, než jak bychom čekali, přece dosáhne na každého člověka ve svůj čas. Proto může své proroctví končit radostným vyznáním: af přijde cokoliv, „já chci jásat v Hospodinu, chci plesat v Bohu, který je má spása“ (3, 18). Důvěra v Boží moc a spravedlnost je jediným základem síly a radosti pro každého jednotlivce i pro celý národ. Jiří Lukl SNÍMEK K. H. ККАШВМ \ I