Kultura, 1957 (I/27-52)
1957-09-25 / No. 39
kultura 1957/1 \ í Jr > ■ __ Psal se říjen 1917. Na frontách první světové války se dosud bojovalo. Evropa byla vysílena dobrodružstvím. svých monarchů. A tu začaly přicházet první zprávy o událostech v Rusku. Zprávy kusé a nepřesné. Revoluce: Západ čekal se zvědavosti i obavami, co učiní dělnická vláda v Rusku, jaký bude první krok lidí, kteří se vůbec nevyznají v diplomacy. Prvním činem této vlády byl dekret o míru. Prosti lidé na celém světě jej uvi'ali jako svůj dekret. Spojenci bývalého carského Ruska jej přijali jako zradu: vyhlásili novému Rusku boj a posílali. proti němu jednu křížovou výpravu za druhou. Čtyřicet let uplynulo od těchto historických chvil. Sovětský svaz se ubránil všem útokům, ať již byly vedeny v ohni kulometů, nebo tajnými diplomatickými stezkami. Vybojoval si právo na život. Dnes, v předvečer čtyřicátého výročí existence země Sovětů, zamýšlíme se nad jeji slavnou cestou. Výstava, která byla právě v těchto dnech otevřena ve výstavní síni pražského Domu u Hybernů, dává k tomu mnoho zajímavé látky. Nebylo jistě nijak lehké na tak malé ploše znázornit vývoj prvního socialistického státu a podat přehled dosažených úspěchů. Bylo možno jen stručně se zastavit u hlavních etap vývoje Sovětského svazu, ukázat jen ve zkratce veškerou rozmanitost života sovětských národů, úlohu, kterou dnes Sovětský svaz hraje v mírtwém soužití národů celého světa. Přesto je výstava velmi poučná. Defiluje před tebou čtyřicet let a každý tento rok je historií t současností. V minulosti žádného státu není tolik dneška a zítřka. Bude se na ní učit ještě mnoho pokolení — i těch, kteří si již nebudou říkat revolucionáři. Před čtyřiceti lety bylo mnoho pochybovačů, mezi nimiž se našli i lidé, kteří znali podrobně filosofii od Platona po Marxe. Nebyli to vždy nepřátelé, mnozí s myšlenkou socialismu upřímně sympatisoVali. Nevěřili však, že by se v Rusku našla síla, která by býlcl s to vyvést tuto zaostalou, rozvrácenou zemi z propasti. Viděli pouze ňcrjramolného mužika, otrhaného a opilého, kroutili hlavou nad Leninem, který nad mořem bídy a utrpení rozvíjel fantastické plány. Čtyřicet let dalo za pravdu ne pochybovačňm< nýbrž snílkům a fantastům, Slovtifn , .proroka Lenina“, jak buržoasni historici a politikové rádi Vladimíra lljiče nazývali. To. že se staré Rusko v několika desítiletích změnilo v průmyslovou velmoc, není zázrak. To je logika historie, je to zákon, k jehož pochopení není vůbec třeba brát na pomoc nadpřirozené sily. Bylo však vskutku třeba obrovské prozíravosti a víry k tomu, aby v době hladomoru v Povolži, řáděni bitých band a intervenčních armád bylo možno s takovou jistotou pohlédnout do budoucnosti lak, jak to tehdy činil Lenin. Čísla a grafy, které jsou uvedeny na výstavě ,.40 vítězných tet“, podávají přesvědčivě svědectví o růstu ekonomické síly sovětského státu, o skvělých úspěších, kterých dosáhli sovětští vědci a technici. Bylo by však málo vidět jen studené cifry statistiky. Vidím za nimi něco víc. co nelze v žádných statistických údajích zachytit. Je to duch sovětských lidi. jejich obětavost, a vytrvalost, bez nichž by nikdy nebylo možno dosáhnout takových výsledků, Pouhá čísla, žel, nemají tu schopnost, aby vyjádřila, za jakých podmínek byly, budovány průmyslové kombináty a nová města v odlehlých stepích a tajgách, mohutné přehrady a průplavy, železnice nemohou mluvit o prostém, všedním hrdinství lidí, kteří tvoří největší epopej našeho staletí. Proto lze jen uvitat, že výstavní síň u Hybernů bude v nejbližšich dnceh dčjiš'ém bohatých pořadů, v nichž by právě čísla měla oživnout, a kde by se měli návštěvníci ž nejpovolnnějších úst dovědět o živ.Aě sovětských lidí. Miroslav Filip K dramaturgii našich divadel Minulý týden' svolalo ministerstvo školství a kultury aktiv vedoucích pracovníků našich -divadel, aby si na něm. — společně se zástupci lfrajských národních .výborů .— pohovořili o dramaturgických plánech na novou sezónu. Z hlqmího referátu přinášíme několik základitich myšlenek. Vedolicí pracovníci našich divadel jsou ve srovnání s .uplynulými léty náročnější při Výběru her, vyhýbají' se dílům slabým a snaží se své diváky seznámit s největšími hodnotami soudobé, starší i klasické tvorby. To jsme již'před časem konstatovali a platí to beze sporu i nyhí.'Velmi závažným nedostatkem je však skutečnost, že s nároky ná hodnoty umělecké' formy uváděných dě] neroste snaha zvýšit ideovou úroveň repertoáru, pružné reagovat na aktuální Otázky dnešních dnů. Mohli bychom š radostí zaznamenat, žé za uplynulé pololetí výrazně stoupl počet nově inscenovaných děr soudobých autorů a v - plánech na novou sezónu tvoří téměř čtyřicet pět "procent repertoáru. Přesto nemůžeme být spokojeni s touto skutečností. Přes vzrůst podílu novodobé tvorby setkáváme se méně často než dříve s nejpotřebnější a nejaktuálnější thematikou, s thematikou socialistickou. Nezvětšuje se, ale naopak zmenšuje počet děl řešících aktuální otázky života v socialistické spöleénQsti. Klesá počet reprisovaných i ' nové plánovaných novinek našich autorů i děl sovětských a ze zemí lidové demokracie.. Již dnes se návštěvnici některých divadel seznamují častěji s problematikou života' v kapitalismu, v Itálii, ve Spojených státech a jinde. Vedoucí pracovníci divadel mohou namítnout, že velkou vinu na této skutečnosti mají naši dramatičtí a hudební spisovatelé hebo vůbec dramatikové tábora socialismu a miru. Dnešní- stav původní tvorby opravdu' není uspokojivý, ale přesto nemůžeme s takovým . zdůvodněním repertoárových slabin souhlasit. Je naprosto nepochybné — a my to neváháme znovu a znovu opakovat — že zá stav soudobé tvorby jsou do velké míry odpovědna i divadla. Při této příležitosti je třeba pohóvořit si o úkolech a poslání dramaturgie divadel. V poslední době zcela správně byla plná odppvědnost za. konečnou podobu dramaturgie' svěřena řediteli divadla. To ovšem,nesmí znamenat, že dramaturg se' snad má stát pouhým lektorem a navíc jen redaktorem programových a jiných publikaci, k čemuž skutečně mnohde dochází. Dramaturg s takovými pracovními úkoly je v divadle přepychem. V poslední době si někteří- ředitelé i dramaturgové — je jich na. štěstí málo, ale jsou — zřejmě představují svou- činnost značně zjednodušeně.' Velmi často nejdou uváděná díla výsledkem pracného hledání, aíe jsou získána zcela snadno od čilého překladatele, který nelení, autem objezdí řadu divadel a nabídne jim své 'Výtvory. K takové sensační a málöi namáhavé dramaturgii není třebazvláštního úsilí. Před časem se na:diyadelních konferencích poukazovalo na to, že repertoár různých divadel bychom mohli bez obtíži zaměnit,, protože není vybrán speciálně pro krajové obecenstvo. V té době byl příčinou tohoto nedostatku málo. rozmanitý a různorodý dramaturgický výběr. Klasické i soudobé hry přecházely z divadla do divadla, jejichž plakáty se málo lišily. Dnes je situace naprosto jiná. Dramaturgický výběr je nesrovnatelně pestřejší než dříve, a přece krajové zaměření repertoárů je ještě horší než předtím. Rozhodujícím . činitelem dramaturgie většiny divadel je dnes umělecká osobnost, stojící v jejich čele. Bohužel tato osobnost mnohdy určuje dramaturgický plán především podle vlastních osobních uměleckých tužeb a přání. V čele našich divadel jsou až na malé výjimky réžiséři. Od chvíle, kdy jsme začali zdůrazňovat odpovědnost ředitele za konečný stav dramaturgie divadel, opravdu sě jejich vliv na dramaturgické plány podstatně zvýšil, avšak někdy tak silně, že -bychom tyto plányv mohli spíš nazývat plány režisjéřškýňti ňež dramaturgickými. Bylo správně řečeno. že každý talentovaný umělec má právo nastoupit svérázný umělecký vývoj. -Těm, kteří snad dobře nepochopili tuto myšlenku, připomínáme, že to v žádném případě neznamená . postavit osobní umělecké zájmy nadpotřeby společnosti. Každé divadlo má díky . předešlému vývoji přesně určenou oblast svého působiště a S tím musí jeho vedoucí pracovník počítat. Soukromé vlastnictví divadel bylo u nás s defitinivní platností zrušeno. Na divadelní umění. vynakládá náš stát obrovské finanční prostředky. a protoje také. oprávněn požadovat, aby těchto finančních prostředků bylo využíváno k prospěchu celku. Projednávání dramaturgických plánů v odborech Školství a kultury rad krajských národních výborů neproběhlo právě uspokojivě. Ve většině krajů se nepodařilo sestavit odborné poradní komise tak, aby jejich členové byli v diskusi o dramaturgii skutečně dobrými a poučenými partnery uměleckému vedení divadel. Jen několik krajských orgánů požádalo o spolupráci a účast v komisích zástupce Svazu československých divadelních umělců.. Projednávání dramaturgických plánů se v příštím roce , musí stát příležitostí k zhodnocení celoroční činnosti divadla,’ k diskusi o jeho úspěších i' nedostatcích. Dramaturgický plán divadla je konkrétním vyjádřením uměleckého a kulturně politického programu všech jeho souborů, není to a nesmi ani být, jak se domnívají někteří soudruzi, formální záležitost, několik listů papíru popsaného jen pro potěchu byrokratům. Kdo má podobný . vztah k dramaturgickým plánům svého divadla, podceňuje společenský význam vlastní práce. V minulých letech přes některé drobné . potíže bylo možno vcelku uspokojivě krýt nároky divadel na příděl 1 devisových prostředků, jimiž se hradí honoráře zahraničním autorům a jejich dědicům. V letošním roce došlo však k radikálnímu zvýšení. Podle hlášeni, která divadla poslala Čs. divadelnímu a literárnímu jednatelství, požadují v celkovém úhrnu asi čtyřikrát vyšší úvěr než činila spotřeba v roce 1956. Jaký by byl důsledek, kdyby se státu podařilo tyto požadavky plně krýt ? Tak na příklad ne jedno, ale hned několik divadel by víc než polovinu svých repris v r. 1958 věnovalo tvorbě chráněné v kapitalistických zemích. Těžištěm repertoáru divadel v lidově demokratickém. Československu by se tedy podle názorů některých ředitelů divadel a snad i pracovníků KNV měla stát západní tvorba? Krátkozrakost a pochybenost takových požadavků nemusíme zvlášť dokazovat. Pokroková tvorba západní nám ,po mnoha stránkách významně pomáhá, nejlepší její díla budeme samozřejmě uvádět i nadále, avšak cílem naši dramaturgie musí být něco zcela jiného. Dnes v čísle: První příspěvky do ankety o sovětské literatuře — Eduard Haken o hudební Itálii — Co připravují naše symfonické orchestry — Pomozme domácím loutkářům! — Náš první ilustrátor Majakovského a Bloka vzpomíná — Vladimír Dostál o Kunderovýeh Monolozích — Památce Cchi Paj-še — Povídka Konstantina Fedina VÁCLAV MAŠEK: KULTURY A UMĚNÍ 1957 Ilustrace k 150 000 000 V. Majakovského, 1935