Kulturní Tvorba, červenec-srpen 1968 (VI/27-33)
1968-07-04 / No. 27
27 7----------- * TÝDENÍK PRO POLITIKU A KULTURU 4. ČERVENCE 1968 DNES V ČÍSLE: Gustav Husák: Nezákonný soud - nezákonný rozsudek Jiří Grospič: Model federace Miroslav Langášek: Nové cesty Pionýra? KONCENTROVANÁ osobni moc Na květnovém plénu Ov KSČ hovořil soudruh A. Dubček 1 o systému koncentrované osobní moci, o dlouholetém administrativním režimu ve straně a o administrativních metodách práce, které ochromily akceschopnost komunistů. V odstraněni tohoto systému osobní moci, který byl typický pro celou stranu, vidím Jeden z hlavních úkolů strany a základní předpoklad, záruku demokratizačního procesu ve straně a v celé naši společnosti. К tomuto závěru mne vede fakt dlouhodobé existence systému osobni moci ve straně. To, že se nám (a nejen naší straně) nepodařilo odstranit nesprávný systém ani po XX. sjezdu KSSS, i když už o tom hovoříme víc než 12 let, Je pro nás komunisty varováním a pobídkou. Myslím si, že v příprpvě mimořádného, XIV. sjezdu, n zv'*ště při posuzovánov, ivrhu nových stabychom tomu měli věnovat velkou pozornost. Nová politika, nové stanovy a volba nového OV totiž samy o sobě neodstraní starý systém, mohou vytvořit pouze komplexnější předpoklady к jeho likvidaci. Rozhodující bude hluboké pochopení podstaty starého systému osobní moci co největším počtem komunistů a rozhodná opatření strany к nápravě, které musí komunisté co nejrychleji v praxi realizovat a dbát, aby pod jakýmikoli záminkami nebyly kýmkoliv porušovány. Systém osobní moci spočíval a mnohde Ještě spočívá ve zvláštním postavení jednotlivců ve straně (v centru to byl A. Novotný) čí malých skupin — některých tajemníků OV, KV, OV, CV a vyvolených členů předsednictev — kteří získali moc ve straně, rozhodovali a vládli jménem komunistů, manipulovali s nimi, často potlačovali jejich vůli a názory. Odstranit tento systém nutno důsledným a trvalým rozvíjením demokracie ve straně a zvýšením úlohy všech členů strany, plenárních zasedání stranických orgánů odshora dolů a přijetím některých nových organizačních opatře-V O SVOBODĚ- V KOMUNISTICKÉ STRANĚ I v komunistické straně musí být hlavním projevem demokracie svoboda slova, svobodná výměna názorů, svobodné rozhodování, tajné hlasování a podřízení se men Siny většině při plnění usnesení. Z protokolů OV a jeho předsednictva vyplývá, že skutečný názorový boj na jejich zasedáních možno zaznamenat jedině těsně po XX. sjezdu KSSS a pak až v loňském roce v říjnu a v prosinci. Podobná idylická jednota existovala i v nižších orgánech. Pozornost nevzbuzovaly ty stranické organizace a orgány, kde všichni členové pro všechno hlasovali a usnesení neplnili, ale ty orgány, kde komunisté kritizovali, kde do ve straně tických poznatků nemůže rozhodovat žádný stranický orgán, ale vědecká pracoviště a společenská praxe), obvykle se uznávalo a uznává, že o politice je možno svobodně diskutovat před přijetím usnesení. I tento princip byl v minulosti hrubě porušován. Některé otázky politiky byly předem vylučovány z diskuse. Například uplatňování vedoucí úlohy dělnické třídy, strany, politika zespolečenšťování výrobních prostředků, rozvíjení socialismu, národnostní vztahy, vztahy к SSSR a další otázky politiky byly nedotknutelné. Diskuse o těchto otázkách byly pokládány za něco protístranického, protisocialistického. Výsledky uplynulého vývoje a současný obrodný proces přesvědčivě prokazují, jak takový postoj byl nesprávný. O každé politické otázce možno a nutno ve straně diskutovat. O některých otázkách se skutečně ve straně někdy široce diskutovalo. Z analýzy stranických diskusí, například o stanovách, však vyplývá, že nakonec OV či sjezd provedl minimální změny. Byly návrhy tak kvalitní, nebo diskuse tak špatná? Spíše se svobodná výměna názorů potlačovala a na zásadnější připomínky se nebral zřetel nebo se »vysvětlila« jejich nesprávnost, jako například zásada tajných voleb ve straně. PROTI STRANICKÉ CENZUŘE Diskuse před XIV. sjezdem by měla i zde znamenat obrat. Předsednictvo OV by nemělo všechny dokumenty detailně projednat a rozhodnout, co v nich je a co není správné, než je předloží к vnitrostranické diskusi. Může se spolehnout na jeden a půl miliónu komunistů, že přispějí svými názory к dopracování nové politiky, nových stanov, státoprávního uspořádání. Jíž dnes je zřejmé, že u všech nejzávažnějších problémů by mohlo vedení strany předložit několik řešení. V tisku, a v dnešní moderní době i v rozhlase a televizi, je třeba nejžhavější otázky zcela svobodně, hluboce a podrobně osvětlit. To umožní členům strany rozhodnout se na členské schůzi v srpnu pro tu či onu variantu. Přesně Je možno zaznamenat, pro jaký návrh kolik bylo hlasů a tak získat přehled o smýšlení strany. Stejně je možno získat přehled, jak se rozhodli člehové OV a KV na svých zasedáních. Na sjezdu by delegáti pak měli tlumočit názory jak většiny, tak menšiny a v otevřené diskusi rozhodnout o příští politice strany, o organizační výstavbě a práci. Soudruh Bilak na OV KSS v červnu uvažoval o možnosti, že by sjezd nebo jiné stranické orgány na Slovensku mohly svými usneseními zavázat své delegáty к prosazování a к hlasování pro určité návrhy. Takové »imperativní« mandáty delegátům XIV. sjezdu JAN MORAVEC šlo к střetnutí. Bojovné hlasování se stalo výjimkou nebo dokonce senzací. Pokládalo se to za porušení jednpty, za něco protistranického a také z toho byly vyvozovány 1 disciplinární tresty. Svoboda slova, svobodná výměna názorů ve straně vyžaduje přijmout jako zásadu, že na schůzích strany (a podle Lenina i ve stranickém tisku) může člen strany cokoliv a kohokoliv kritizovat. Pokud se týká politiky, a jedině ta může být obsahem usnesení strany (o správnosti teorie, teore Proti osobní moci ROČNÍK VI CENA Kčs 1,2« ulturnf tvorba KSČ pokládám na nelenlnské, nedemokratické, poněvadž pak by se sjezd téměř nemusel scházet a stačilo by pouze vypočítat, která stanoviska jsou většinová. Demokracie však znamená diskusi, výměnu názorů a svobodnou volbu každého delegáta pro to či ono řešení. Věřím, že my komunisté budeme mít dobrý pocit, když poznáme, jak naše návrhy, doplňky, upřesnění, stanoviska ovlivnily jednání XIV. sjezdu. Demokracie však nemůže končit přijetím stranických usnesení. Domnívám se, že svobodná diskuse o politice strany jen do přijetí usnesení je přežitek systému osobní moci. Většinou totiž není možné, aby nejvyšší a vyšší stranické orgány se předem a permanentně radily se členy strany (nejen s tajemníky) o všech závažných rozhodnutích. Přijmout zásadu, že po přijetí usnesení má následovat jen jeho plnění, znamená, že na vypracování politiky by se podílel malý okruh soudruhů a hlavně každé usnesení by se automaticky pokládalo za zcela správné. Proto oceňuji komuniké již z říjnového pléna 1967 a rezoluci z lednového pléna, ve kterých se požaduje, aby členové ÚV a stranických orgánů věcně posuzovali a prověřovali reálnost svých vlastních usneseni v praxi. Je zřejmé, i když to není vysloveně řečeno, že komunista, když zjistí nesprávnosti v usnesení, může navrhnout jeho zrušení či změnu. To odpovídá i zkušenostem KSSS z doby, kdy žil V. I. Lenin. Ten vycházel z toho, že usnesení strany musí všichni členové disciplinovaně plnit. Současně žádný orgán ani sebe nepokládal za neomylného, a proto bylo zakotveno, že i program, generální linii může kterýkoliv člen strany analyzovat a upozornit, co je podle jeho zkušeností dobré a co špatné, zastaralé, překonané. Člen strany mohlxnavrhnout příslušnému stranickému orgánu změnu v jakémkoliv usnesení, nebo se obrátit ve stranickém tisku či ve zvláštních stranických sbornících se svým názorem к celé straně. Lenin se tím stavěl proti omezování^kritiky usnesení, proti takové cenzuře ve' stranickém tisku. Nabádal pouze, aby člen stra ny vždy uvažoval, na jakém fóru a jak má své názory prosazovat s ohledem na mezi národní a vnitřní situaci. Tato zásada byla Pokračování na s 4 f. SNÍMEK RICHARD TICHY STUDENTI: JAK D^L FRANTIŠEK POVOLNÝ Prožíváme období, charakterizované překonáváním krizových jevů, které se týkají téměř všech sfér společenské činnosti. Na pokraj krize se dostalo naše národní hospodářství. Ve vzájemné krizi je především politický systém založený na principech direktivního řízení. V našich národních, sociálních i ekonomických podmínkách se stal brzdou dynamičtějšího rozvoje celé společnosti. je otázkou vědecké analýzy, aby se prokázalo, že dosavadní systém řízení nelze ztotožňovat se socialismem, právě tak jako nelze směšovat formu s obsahem. Tento moment je nutno mít na zřeteli, uvažujeme-li o probíhajících procesech včetně hnutí mládeže i hnutí studentů jako jeho specifické a relativně samostatné součásti. Velká závislost mládeže a jejích institucí na podmínkách společnosti se mj. názorně projevila v tom, že do krizové situace se dostalo i hnutí mládeže. Výsledkem (ovšem nikoliv jediným) byla umrtvená a mládeži odcizená činnost organizací mládeže, především ČSM. A dále to, že mladí lidé v podmínkách direktivního systému fakticky ztráceli možnost prosadit se jako významný, relativně samostatný subjekt, schopný účinně zasahovat do života společnosti i zlepšovat podmínky к vlastní seberealizaci a sebevýchově. To, co se děje v hnutí mládeže, zejména v polednovém období (urychlený rozpad organizace CSM, vytváření řady organizací různého typu a zaměření aj.) už nelze nazývat krizí, nýbrž procesem překonávání krize, se všemi průvodními jevy — jako je diferenciace, dočasná dezorientace, dezintegrace, tápání a hledání nových cest. Teprve v této době dochází к více či méně výrazné a otevřené politické diferenciaci, jež je nezbytným předpokladem к postupnému nalézání a krystalizaci jednoty mládeže na nových, neformálních základech, vytvářených společenskou aktivitou mladých lidí. Podstatným a nanejvýš příznivým- znakem je skutečnost, v průběhu obrodného procesu dostatečně prokázaná; že se mladí lidé ve své většině chtějí angažovat na straně progresivních společenských sil, že Pokračování na str. 8 E. HARAGSIMOVA: ZAHRADNÍ KERAMIKA Z VÝSTAVY V ZAHRADĚ PRAŽSKÉ BERTRAMKY