Květy, leden-březen 1977 (XXVII/1-13)
1977-03-17 / No. 11
vzájem odvahy, přestávali mluvit, jenom pospíchali, aby náhodou některý z nich hlasitě nevyřkl to, na co myslel. O příčinách jejich činu, o problés mech, jež měli se školou, s rodiči a láskou, vypráví nový film režiséra Ivo Nováka podle scénáře debutujícího Jana Fleischera. Pro natáčení několika závěrečných scén filmu se štáb s herci v přemístil z Prahy až na polské hranice severovýchodních Čechách, aby i exteriérové scény měly autentickou a tím i přesvědčivou atmosféru. I když právě v těchto pasážích filmu by měl víc než v předchozích zaznít ve všech složkách poněkud ironický tón, komediální nadsázka, protože jejich „velkolepý plán" se zcvrkne na téměř anekdotickou epizodu. Převážná většina filmů Ivo Nováka se zabývá problematikou mladých lidí. Připomeňme si jeho dávná Štěňata, Na laně, Poslední ples na rožnovské plovárně, No konci světa či zatím poslední Léto s kovbojem. Vždycky si všímal talentovaných mladých lidí, hledajících cestu do života. — „O netalentovaných nebo takových, kteří nejsou individualitami svého druhu v dobrém smyslu slova filmy ani točit nechci," řekl nám Ivo Novák. A proč točí o mladých, ačkoli k nim generočně nepatří? Na tuto otázku se usmál a povzdechl si: „Když při tom tak rychle nestárnu!” Ale pak vážně dodal: „Protože mám mladé lidi rád. A každý by měl najít svůj obzor. Na oplátku ti mlodí zase neopouštějí mne, scházíme se, dávné party z mých filmů, i když leta přibývají. A vždycky si máme co říci. Dokonce i s těmi ze Štěňat, a to už je pěkných pár roků! Víte, základní kolektivy z mých filmů drží stále při sobě, nikdy se nerozpadly, i když jedinci se rozutekli na různé strany. Sejdeme se někdy při novém natáčeni, jindy soukromě. Kdyby se i to rozpadlo a my si už neměli co říci, neměl bych pak už co vypovídat o mladých lidech a pak bych musel přejít na jiná témata." Realizace filmů o mladých lidech a tudíž i s mladými herci přináší své problémy. Herec s postupujícím čosem vyspěje, ztratí mladický vzhled, je nutné vyhledávat stále nové, aby nedocházelo k nechtěné nepravdivosti. Režisér Ivo Novák klade no výběr zvlášť velký důraz. Tentokrát hledal převážně mezi studenty hereckých škol, pražské konzervatoře a DÁMU. Z mladých tváři uvidíme v hlavní roli Honzy Vladimíra Dlouhého, Ivoše hraje Oldřich Kaiser, Lenku Dagmar Patrasová, Helenku Monika Hálová a Šárku Vladimíra Wackenreuterová. V rolích dospělých se setkáme s Jiřím Valou, Karolínou Slunéčkovou, Věrou Tichánkovou, Blaženou Holišovou, Janou Dítětovou a Janem Hrušínským. ZDENĚK MATÉJČEK SNÍMKY JOSEF JANOUŠEK Na konečné zastávce před státní hranici... A jaké bylo rozhodnutí festivalového výboru o cenách? Hlavní cenu festivalu — Cenu Čs. filmu získal snímek režiséra Jaroslava Balíka JEDEN STŘÍBRNÝ, hlavní cenu — Cenu Ústřední rady odboru film režiséra Stanislava Strnada BEZ, AT TI NEUTEČE, další hlavni cenu — Cenu Čs. filmu získal snímek slovenského režiséra Jána Lacka ROZDELENÍ. Dále byla udělena cena režiséru Juraji Herzovi a scenáristce Markétě Zinnerové za film DEN PRO MOU LÁSKU, cenu za kameru obdržel Jaroslav Kučera za film SMRT MOUCHY režiséra Karla Kuchyni, zvláštní ceny festivalového výboru získali film JAKUB režiséra Oty Kovala a režisér František Vláčil za film DÝM BRAMBOROVÉ NATÉ. Cenu za ženský herecký výkon si odnesla Daniela Kolářová opět za roli ve filmu LETO S KOVBOJEM a slovenský herec Juraj Kukura za postavu, kterou vytvořil ve filmu KONCERT PRE POZOSTALÝCH. Narodil se v roce 1935 v pařížském předměstí Sceaux, kde od svých čtyř let, po rozchodu rodičů, prožil dětství u pěstounů. Ve škole byl žákem, jemuž doma chyběl potřebný dozor, a jeho zatím již znovu ženatý otec mu až příliš ochotně dal ve věku 17 let písemný souhlas pro vstup do cizinecké legie. Čtyři léta pak strávil Delon v Indočině, kde bojoval za předem ztracenou věc udrženi koloniálního panství Francie. Pro jedenadvacetiletého vojáka, který měl na rozdíl od mnohých svých druhů štěstí, že se vrátil živ a zdráv do civilního života, nebylo — jak sám říká — snadné integrovat do společnosti, kterou jako jinoch opustil, když náhle zjistil, že nehovoří stejnou řečí a že také mysli jinak než ostatní. A doba, kdy pod záminkou ohrožených zájmů své vlasti vykonával jen jedinou povinnost — zabíjet, poznamenala do jisté míry i jeho další osudy. Je tomu právě dvacet let, co se tento francouzský filmový herec poprvé objevil mezi filmaři na festivalu v Cannes. Nepřijel sem ovšem jako představitel některého z uváděných filmů, ale jako průvodce herce Jean-Clauda Brialyho. Tehdy však Delon zaujal známého amerického producenta Davida O. Selznicka, který mu bez rozmýšleni nabídl sedmiletý kontrakt. Delon však možnost trvalého zakotveni ve filmu vyloučil a nabídku odmítl. Po návratu do Paříže se však přece jen dal zlákat a na zkoušku vystoupil v jednom filmu. Tím naráz získal v životě tak dlouho hledanou půdu pod nohama. Měl ovšem také štěstí v tom, že hned od počátku měl možnost hrát ve filmech renomovaných režisérů Luchina Viscontiho, Michelangela Antonioniho, Louise Malta, Jean Pierra Melvilla a později Josepha Loseye, Josého Giovanniho, Jacquese Deraye a jiných. Smysl pro profesionalitu mu dala možnost setkat se s Jeanem Gabinem a poznat zblízka jeho odpovědný přistup k práci. Oba jsme viděli ve filmech MELODIE V PODZEMÍ, SICILSKÝ KLAN a DVA MUŽI VE MĚSTĚ. Kariéru Delonovu ohrozila na sklonku šedesátých let aféra kolem násilné smrti člena marseillského podsvětí, jenž byl na krátký čas Delonovým osobním strážcem. Před diváky, jejichž sympatie nikdy neztratil, se však očistil a s nesmírnou píli pokračoval v práci. V šedesátých letech si zahrál s Romy Schneiderovou ve filmu BAZĚN a v roce 1969 založil dokonce vlastni výrobnu, aby si mohl sám vybírat náměty svých filmů a partnery. K nejúspěšnějšim filmům tohoto období patři dobrodružný film z marseillského podsvětí režiséra Deraye BORSALINO, pro který angažoval jako svého partnera Jeana-Paula Belmonda. V poslední době sehrál Alain Deion krátce po sobě postavy kriminálních komisařů ve tilmu FLIC STORY režiséra Deraye a v Giovanniho filmu GANG, dále titulní roli ve filmu CIKÁN, dvojroli v dramatu Josepha Loseye z nacisty okupované Paříže PAN KLEIN. Pro potěšeni mládeže ztělesnil kdysi slavnou Fairbanksovu postavu mstitele utlačovaných ZORRA a své osobni zájmy otce desetiletého syna sledoval i přijetím hlavni role v dalším Giovanniho filmu JAKO BUMERANG. Alain Delon velmi lpi na svém synu Anthonym z manželství s Nathalii Delonovou. Chtěl by ho uchránit před nástrahami života, jimž byl sám vystaven bez dostatečné otcovské péče v době dospíváni. I když se jejich manželství již před lety rozešlo a sám žije s jinou ženou, známou herečkou Mireille Darcovou, nikdy s Nathalii nepřerušil styky, je ji dobrým rádcem v jeji vlastni herecké kariéře a pokud mu čas dovolí, věnuje se i výchově svého syna. br Alain Delon a Jean-Paul Belmondo ve filmu režiséra Jacquese Deraye Borsalino