Květy, leden-březen 1977 (XXVII/1-13)

1977-03-17 / No. 11

vzájem odvahy, přestávali mluvit, je­nom pospíchali, aby náhodou některý z nich hlasitě nevyřkl to, na co myslel. O příčinách jejich činu, o problé­s mech, jež měli se školou, s rodiči a láskou, vypráví nový film režiséra Ivo Nováka podle scénáře debutujícího Jana Fleischera. Pro natáčení několika závěrečných scén filmu se štáb s herci v přemístil z Prahy až na polské hranice severovýchodních Čechách, aby i exteriérové scény měly autentickou a tím i přesvědčivou atmosféru. I když právě v těchto pasážích filmu by měl víc než v předchozích zaznít ve všech složkách poněkud ironický tón, kome­diální nadsázka, protože jejich „velko­lepý plán" se zcvrkne na téměř anekdo­tickou epizodu. Převážná většina filmů Ivo Nováka se zabývá problematikou mladých lidí. Při­pomeňme si jeho dávná Štěňata, Na laně, Poslední ples na rožnovské plo­várně, No konci světa či zatím posled­ní Léto s kovbojem. Vždycky si všímal talentovaných mladých lidí, hledajících cestu do života. — „O netalentovaných nebo takových, kteří nejsou individua­litami svého druhu v dobrém smyslu slova filmy ani točit nechci," řekl nám Ivo Novák. A proč točí o mladých, ačkoli k nim generočně nepatří? Na tuto otázku se usmál a povzdechl si: „Když při tom tak rychle nestárnu!” Ale pak vážně dodal: „Protože mám mladé lidi rád. A každý by měl najít svůj obzor. Na oplátku ti mlodí zase neopouštějí mne, scházíme se, dávné party z mých filmů, i když leta při­bývají. A vždycky si máme co říci. Dokonce i s těmi ze Štěňat, a to už je pěkných pár roků! Víte, základní kolektivy z mých filmů drží stále při sobě, nikdy se nerozpadly, i když je­dinci se rozutekli na různé strany. Se­jdeme se někdy při novém natáčeni, jindy soukromě. Kdyby se i to roz­padlo a my si už neměli co říci, neměl bych pak už co vypovídat o mladých lidech a pak bych musel přejít na jiná témata." Realizace filmů o mladých lidech a tudíž i s mladými herci přináší své problémy. Herec s postupujícím čosem vyspěje, ztratí mladický vzhled, je nut­né vyhledávat stále nové, aby nedo­cházelo k nechtěné nepravdivosti. Re­žisér Ivo Novák klade no výběr zvlášť velký důraz. Tentokrát hledal převážně mezi studenty hereckých škol, pražské konzervatoře a DÁMU. Z mladých tváři uvidíme v hlavní roli Honzy Vladimíra Dlouhého, Ivoše hraje Oldřich Kaiser, Lenku Dagmar Patrasová, Helenku Mo­nika Hálová a Šárku Vladimíra Wac­­kenreuterová. V rolích dospělých se setkáme s Jiřím Valou, Karolínou Slu­néčkovou, Věrou Tichánkovou, Blaženou Holišovou, Janou Dítětovou a Janem Hrušínským. ZDENĚK MATÉJČEK SNÍMKY JOSEF JANOUŠEK Na konečné zastávce před státní hranici... A jaké bylo rozhodnutí festivalové­ho výboru o cenách? Hlavní cenu festivalu — Cenu Čs. filmu získal snímek režiséra Jaroslava Balíka JEDEN STŘÍBRNÝ, hlavní cenu — Cenu Ústřední rady odboru film re­žiséra Stanislava Strnada BEZ, AT TI NEUTEČE, další hlavni cenu — Cenu Čs. filmu získal snímek slovenského režiséra Jána Lacka ROZDELENÍ. Dále byla udělena cena režiséru Juraji Her­­zovi a scenáristce Markétě Zinnerové za film DEN PRO MOU LÁSKU, cenu za kameru obdržel Jaroslav Kučera za film SMRT MOUCHY režiséra Karla Ku­chyni, zvláštní ceny festivalového vý­boru získali film JAKUB režiséra Oty Kovala a režisér František Vláčil za film DÝM BRAMBOROVÉ NATÉ. Cenu za ženský herecký výkon si odnesla Daniela Kolářová opět za roli ve filmu LETO S KOVBOJEM a slovenský herec Juraj Kukura za postavu, kterou vytvořil ve filmu KONCERT PRE POZOSTALÝCH. Narodil se v roce 1935 v pařížském předměstí Sceaux, kde od svých čtyř let, po rozchodu rodičů, prožil dětství u pěstounů. Ve škole byl žákem, jemuž doma chyběl potřebný dozor, a jeho zatím již znovu ženatý otec mu až příliš ochotně dal ve věku 17 let písemný souhlas pro vstup do cizinecké legie. Čtyři léta pak strávil Delon v Indočině, kde bojoval za předem ztracenou věc udrženi koloniálního panství Francie. Pro jedenadvacetile­­tého vojáka, který měl na rozdíl od mnohých svých druhů štěstí, že se vrátil živ a zdráv do civilního života, nebylo — jak sám říká — snadné integrovat do společnosti, kterou jako ji­noch opustil, když náhle zjistil, že nehovoří stejnou řečí a že také mysli jinak než ostatní. A doba, kdy pod záminkou ohro­žených zájmů své vlasti vykonával jen jedinou povinnost — zabíjet, poznamenala do jisté míry i jeho další osudy. Je tomu právě dvacet let, co se tento francouzský filmový herec poprvé objevil mezi filmaři na festivalu v Cannes. Nepřijel sem ovšem jako představitel některého z uváděných filmů, ale jako průvodce herce Jean-Clauda Brialyho. Tehdy však Delon zaujal známého amerického producenta Davida O. Selznicka, který mu bez rozmýšleni nabídl sedmiletý kontrakt. Delon však možnost trvalého zakotveni ve filmu vyloučil a nabídku odmítl. Po návratu do Paříže se však přece jen dal zlákat a na zkoušku vystoupil v jednom filmu. Tím naráz získal v životě tak dlouho hledanou půdu pod nohama. Měl ovšem také štěstí v tom, že hned od počátku měl možnost hrát ve filmech renomovaných režisérů Luchina Viscontiho, Michelangela Antonioniho, Louise Malta, Jean Pierra Melvilla a později Josepha Loseye, Josého Giovanniho, Jacquese Deraye a jiných. Smysl pro profesionalitu mu dala možnost setkat se s Jeanem Gabinem a poznat zblízka jeho odpovědný přistup k práci. Oba jsme viděli ve filmech MELODIE V PODZEMÍ, SICILSKÝ KLAN a DVA MUŽI VE MĚSTĚ. Kariéru Delonovu ohrozila na sklonku šedesátých let aféra ko­lem násilné smrti člena marseillského podsvětí, jenž byl na krát­ký čas Delonovým osobním strážcem. Před diváky, jejichž sym­patie nikdy neztratil, se však očistil a s nesmírnou píli pokračo­val v práci. V šedesátých letech si zahrál s Romy Schneidero­vou ve filmu BAZĚN a v roce 1969 založil dokonce vlastni vý­robnu, aby si mohl sám vybírat náměty svých filmů a partnery. K nejúspěšnějšim filmům tohoto období patři dobrodružný film z marseillského podsvětí režiséra Deraye BORSALINO, pro který angažoval jako svého partnera Jeana-Paula Belmonda. V posled­ní době sehrál Alain Deion krátce po sobě postavy kriminálních komisařů ve tilmu FLIC STORY režiséra Deraye a v Giovanniho filmu GANG, dále titulní roli ve filmu CIKÁN, dvojroli v dramatu Josepha Loseye z nacisty okupované Paříže PAN KLEIN. Pro potěšeni mládeže ztělesnil kdysi slavnou Fairbanksovu postavu mstitele utlačovaných ZORRA a své osobni zájmy otce dese­tiletého syna sledoval i přijetím hlavni role v dalším Giovanniho filmu JAKO BUMERANG. Alain Delon velmi lpi na svém synu Anthonym z manželství s Nathalii Delonovou. Chtěl by ho uchrá­nit před nástrahami života, jimž byl sám vystaven bez dostateč­né otcovské péče v době dospíváni. I když se jejich manželství již před lety rozešlo a sám žije s jinou ženou, známou herečkou Mireille Darcovou, nikdy s Nathalii nepřerušil styky, je ji dobrým rádcem v jeji vlastni herecké kariéře a pokud mu čas dovolí, věnuje se i výchově svého syna. br Alain Delon a Jean-Paul Belmondo ve filmu režiséra Jacquese Deraye Borsalino

Next