Lidová Demokracie, říjen 1971 (XXVII/233-257)

1971-10-14 / No. 244

И. října 1971___________________________________________________________________tlDOV Ä DEMOKRACIE _____________________________ POTRAVINÁŘI SPLNÍ SVÉ ÚKOLY O pětiletce hovoříme s náměstkem ministra zemědělství a výživy ČSR Těsná spolupráce se zemědělstvím • Iniciativa pracujících Směrnice к 5. pětiletému plánu hovoří o úkolu zvýšit výrobu potravinářského průmyslu o 18 procent, zlepšit kvalitu potravinářského zboží, rozšířit sortiment a zvýšit úroveň balení potravin. Splnění všech těchto úkolů však předpokládá změny v postavení potravinářského průmyslu v na­šem národním hospodářství, podstatné zvýšení jeho výrobních kapacit, zlepšení a zmodernizováni technologie potravinářské výroby. Jaké konkrétní cíle si potravinářský průmysl v této oblasti vytkl a jakými cestami je chce realizovat — to bylo předmětem rozhovoru, o který naše redakce požá­dala náměstka ministra zemědělství a výživy CSR JANA ŠEVCOVICE. „Uvedených 18 proč. růstu výroby má platnost pro celou ČSSR. V ČSR pak Jde o tyto hlavni úkoly: zvýšení výroby o 15,2 proč. a dodávek do tržních fondů o 14,5 proč. Toto zvýšení je třeba prakticky plně krýt růstem produktivity práce a vyrábět při nižší potřebě výrobních nákladů o 2,5 proč. Na první pohled se tyto úkoly, vzhledem к úkolům ostatních odvětví národního hospodář­ství, nezdají být vysoké. Vezmeme-li však v úva­hu dosaženou úroveň spotřeby potravin u nás — v kalorické hodnotě na obyvatele patříme mezi přední státy Evropy — jakož i ostatní podmínky, pak jde opravdu jak o zabezpečení výroby po­travin v množství, tak i o kvalitu, sortiment a balení. К některým základním problémům v této pěti­letce: Především jde o vysoké nároky na naši socialistickou zemědělskou výrobu. Věříme, že při tradičně dobrém postoji našich zemědělců к po­třebám socialistické společnosti — a při péči, kte­rou KSČ i vláda trvale zemědělství věnují — bu­dou tyto úkoly splněny. Nemalé nároky na spo­lečnost klade i dovoz potravinářských surovin, neboť kryje zhruba 20 proč. celkové potřeby. Dobře známé jsou problémy kolem zabezpečo­vání potravinářské výroby pomocnými materiály a obaly, kolem zastaralosti rozvozního autoparku a problémy výrobně technické základny. Ne všech­no však může být dořečeno v této pětiletce. Mož­nosti v investiční výstavbě — zejména ve staveb­ních kapacitách — nejsou neomezené. S tím souvi­sí i vážný nedostatek pracovních sil v potravinář­ském průmyslu atd. Řešení všech těchto a dal­ších, řekl bych kvantitativních problémů je zpra­cováváno do pětiletých plánů našich podniků, výrobně hospodářských jednotek i ministerstva. Samozřejmě, že i v ročních plánech se к nim budeme vracet. Tak např. věříme v příznivý vý­voj hospodářství, který by mohl umožnit dořešit v ročních plánech některé problémy kapacit, jež jsou, či mohou být, brzdou při zpracování špič­kové zemědělské produkce, či při krytí mimořád­né potřeby trhu potravinami, t Pokud jde o kvalitu, sortiment a balení potra­vin, závisí další zvyšování jejich úrovně se vším, co jsem až dosud uvedl. Nestačí však omezit se na sledování kvality jen cestou dodržování tech­nologických postupů a hodnocení hotového výrob­ku včetně příslušných postihů či odměn. Vychá­zejíce z dlouholetých zkušeností, zpracovali jsme proto už v roce 1970 nový, komplexní systém ří­zení kvality v potravinářském průmyslu. Letos jej zkoušíme ve všech VHJ a v příštím roce jej plně experimentálně uplatníme. Protože máme podporu stranických i odboro­vých organizací a dalších orgánů, protože i so­cialistická soutěž se zaměřuje stále více na nej­­vyšší kvalitu, nepochybujeme, že naši spotřebitelé budou v dalších létech této pětiletky spokojeněj­ší i s kvalitou potravinářských výrobků, jejich balením i sortimentem.“ Cestou ke zvyšování a zkvalitňování výroby má být komplexní socialistická racionalizace a zvy­šování společenská produktivity práce. S jakými hlavními racionalizačními a organizačními opa­třeními se počítá v potravinářském průmyslu? V odpovědi na první otázku Jsem už uvedl, že musíme spoléhat i sami na sebe. Měl jsem na mysli právě to, na co se nyní ptáte. Nemohu 'vy­jmenovat racionalizační a organizační opatření všech 14 výrobně hospodářských jednotek potra­vinářského průmyslu, mohu vás však ubezpečit, že nezanedbáváme žádné možnosti. Cesta raciona­lizace je pro nás nutností. Navíc už máme tuto cestu vyzkoušenu. Za posledních 25 let jsme zná­sobili výrobu, produktivitu práce, sortiment, bale­ní atd., a to za situace, kdy vložené investiční prostředky stěží pokrývaly potřebu prosté obnovy základních fondů. Přitom jsme zkoncentrovalí vý­robu do sotva jedné desetiny tehdejšího počtu za­staralých živnostenských provozoven, Šlo tedy vesměs o cestu vnitřní modernizace, racionalizač­ních a organizačních opatření. Uvedu jeden kon­krétní případ, který ukazuje, jak už letos raciona­lizační opatření uvádíme v život. Jde o lahvové pívo a nealkoholické nápoje, které na trhu stále chybějí. Pustili jsme se tedy do výměny starých lahvovacích linek za nové, více výkonné, v dosa­vadních stavebních objektech či přeměnou jiných nepotřebných budov na tuto výrobu. A tak bez „velkých“ investic jsme letos zvýšili výrobu lah­vového piva a nealkoholických nápojů o tolik, že to nemá obdoby od roku 1945. Podobných příkla­dů z každé VHJ je hodně. Půjdeme touto cestou dál. Potravinářský průmysl spolu se zemědělstvím tvoří komplex, na jehož efektivním rozvoji v první řadě záleží růst životní úrovně našeho obyvatel­stva. Jaké jsou v současné době vztahy mezi obě­ma odvětvími a jak se budou vyvíjet v páté pě­tiletce? Vzájemné vztahy pokládám za dobré. Jsou to vztahy dvou socialistických partnerů v rámci je­diného resortu, ministerstva. Dokonce mohu říci, že v některých případech, kdy naše podniky mají přímý styk se zemědělskými závody, jako třeba mlékárny, cukrovary, škrobárny, tabákový a vi­nařský průmysl, částečně i konzervárny a mra­zírny, nejde o pouhé vztahy dodavatele s odběra­telem, ale etále více o prohlubující se nejužší spolupráci. Tak např. mlékárny, vedle výroby mléčných krmiv pro telata, začínají s výstavbou mléčnic s chladírenským zařízením v zeměděl­ských závodech. Cukrovary v rozsahu, který jim umožňuje státní plán, začínají budovat sušárny řízků i ostatních plodin, organizují soutěže o nej­­vyšší počet řepných jedinců na jednom hekta­ru, spolupodílejí se i finančně na šlechtění jedno­­klíčkového osiva. Škrobárny např. spolupůsobí při zajišťování sadby a zkvalitnění pěstování prů­myslových brambor, organizují společná sesku­pení se zemědělskými závody na využití odpad­ních vod jako hnojivých závlah a na zpracování brambor: vinařský průmysl dodává sazenice ušlechtilých odrůd vinné révy; mrazírny organi­zují společnou výstavbu chladírenských ploch atd. Samozřejmě, že nikdy nemůžeme být docela spo­kojeni, zejména když víme, že jde o tak vážný úkol, jako je maximální výroba potravin z vlast­ních surovin. Proto budeme vzájemnou spoluprá­ci dále rozvíjet v souladu s usnesením předsed­nictva OV KSC o kooperaci a specializaci. Jakou pomoc očekává resort od všech pracov­níků potravinářského průmyslu při plnění nároč­ných úkolů 5. pětiletky? Nepochybujeme o tom, že pracující potravinář­ského průmyslu udělají všechno, co je v jejich silách, pro splnění úkolů pětiletky. К tomuto snad poněkud neskromnému tvrzení mě opravňují dosavadní výsledky a postoje pracujících potravi­nářského průmyslu. Znám je dobře, neboť sám pracuji v potravinářském průmyslu přes 30 let, z toho v hospodářských funkcích, od závodu přes podnik a hlavní správu až ipo ministerstvo, už zhruba 25 let. Nechci se však vracet daleko, vez­měme jen poslední období. V létech 1968 a 1969 prokázali pracující potravinářského průmyslu kladný postoj к socialismu. Nejenže ve své vět­šině bojovali za své národní podniky, hájili vý­sledky května 1945 a února 1948, ale svojí kaž­dodenní prací čelili cílům pravice. Skutečně kaž­dý den a každou hodinu vyráběli potraviny a do­dávali je do obchodů. Nové vedení KSC z dubna 1969 uvítali už v červnu 1969 souhrnným závaz­kem potravinářského průmyslu, který přinesl zboží pro tehdy nenasytný trh v hodnotě jed­né miliardy korun navíc. Na počest 25. výročí osvobození CSSR Sovětskou armádou v roce 1970 přinesla iniciativa pracujících dokonce takový růst výroby a produktivity práce, který v před­chozích 10 létech neměl obdoby. Rovněž letos, na počest 50. výročí založení KSC a jejího XIV. sjez­du, nechybí v různých formách soutěže žádný potravinářský závod a podnik. Proto věříme, že i v dalších létech pětiletky se iniciativa pracují­cích stane rozhodující silou pro splnění i pře­kročení plánovaných úkolů. Připravila ing. J. ANG1 Nový pivovar v Nošovlctch v předhůří Beskyd je prv­ním, který byl v Cechách postaven v tomto století, je и provozu od začátku roku a jeho roční výstav činí 900 000 hektolitrů piva. Po smíchovském Staroprame­nu je to druhý největší pivovar v CSSR ____________________________________stranfl » Na zdraví, pane profesore! Včera mu bylo osmdesát. V Loučeni и Nymburka strávil celý svůj livot, l když jeho cesta vedla přes velkoměsta doma l v zahraničí. Zůstal věrný vesnici. Celé své životní dílo zasvětil profesor Václav Steh­lík našemu zemědělství, rozvoji a zvelebení českoslo­venského řepařstoí. je to především jeho cukrovky Dobrovická A, která ho proslavila odrůda nejen doma, ale v celém řepařském světě. Z výsledků lehá práce je zejména třeba vyzdvihnout koncepci znárod­něného šlechtěni rostlin. V létech 1948 a 1949 byl pro­fesor Stehlík postaven před velmi složitý úkol — dát našemu šlechtění a semenářství spolehlivý a trvalý základ. Pan profesor neznal únavy a nezalekl se žád­né překážky. Je samozřejmé, že obrovské dílo — sou­stava znárodněného šlechtění a semenářství — které­mu dával jubilant odborný a vědecký podklad, není z dnešního hlediska zcela bez chyb. Je však třeba ocenit, že podíl profesora Stehlíka na tomto díle je nesporný a že dal celé vznikající organizaci správný směr. Hlavní životní prací jubilanta byla jeho šlechtitel­ská práce v Semčlctch, kam přišel v roce 1913. Vy­vrcholením šlechtitelské práce je již zmíněná cukrov­ka Dobrovická A, povolená v roce 1946. Dodnes naby­la v produkci cukru předstižena žádnou odrůdou a proto právem dosáhla tak velkého rozšířeni — dnes se touto odrůdou и nás osévá téměř 95 procent osev­ní plochy. V Semčtcích působil profesor Stehlík do roku 1932 jako první spolupracovník ředitele V. Bar­toše a od roku 1933 až do roku 1953 byl ředitelem Výzkumného ústavu řepařského, který za jeho vedení dosáhl vynikajících výsledků. Nemalý kus práce vy­konal i na vysokých školách v Brně a v Praze. Velmi vděčně na něho o těchto dnech vzpomínají nejen vědci, ale i mnozí naši řepaří z praxe, jimž ne­zištně věnoval své bohaté zkušenosti. A také my se připojujeme se svou zdravici a přáním pevného zdraví a mnoha dalších úspěchů v tvůrčí práci pro rozkvět našeho zemědělství. (vab) Foto: H. Šolinová DÍK KOŠETICKÝM ŠKOLÁKŮM Sklizeň 145 hektarů brambor končí v těchto dnech v jednotném zemědělském družstvu v Ko­­šeticích na Pelhřimovsku. A mnoho radosti z ní zemědělci nemají. Zatímco předloni zde sklidili z jednoho hektaru 220 centů, pohybuje se letošní výnos kolem 150 centů. Takže se Košetickým ne­podaří splnit plánovaný nákup 195 vagónů bram­bor. Proto jsme nezastihli! agronoma družstva br. ing. K. Čermáka i další funkcionáře v příliš veselé náladě. Teprve, když se začlo mluvit o mlá­deži....... Měli Jsme smůlu — říká nejprve br. ing. Čer­mák — na největších plochách pěstujeme odrůdu Patrones, dosud vynikající; letošní počasí však ne­vydržela. V květnu a v červnu napršelo po 130 milimetrech srážek, v červenci a v srpnu, vždy prvního, jen třicet milimetrů. To byl na Patrones, která je velmi náročná na podmínky, příliš velký nápor. Naproti tomu Radka dává i přes všechnu nepřízeň kolem 200 centů, máme Ji však jen na devíti hektarech. Dobrých výsledků dosahujeme i na některých množitelských plochách. Například nová odrůda, kříženec s rohlíčkem, kterou u nás zkoušíme, dosahuje rovněž kolem 200 centů. Ovšem celkový výnos je ovlivněn právě tou ne? šťastnou Patrones. S průběhem sklizně jsou v Košetících vcelku spokojeni. I když tři družstevní kombajny E 876 vyjely poněkud pozdě, protože nebyly náhradní díly, sklízejí asi polovinu ploch. Při sklizni zbý­vající poloviny vypomáhají brigádníci. Jednak uč­ňové pražského Armabetonu, jednak žáci koše? tické devítiletky. A na jejich práci jsou v Koše­­ticích hrdi. Jsou to ohromní pomocníci, říkají funkcionáři družstva. Nejprve děti chodily vždy dva dny na pole a jeden den do školy, potom, když při­bylo ve škole práce, chodily pomáhat po vyučová­ní. Nikdo je nenutil, nikdo je nemusel honit. Za šestihodinovou pTacpvní dobu dokázaly v průmě­ru sebrat přes 10 centů na jednoho školáka. A to je na žáky šestých až devátých tříd úctyhodný výkon. Vždyť sí také za den dokázaly někdy vydě­lat až 60 korun. Ale dětem nejde o peníze. U košetických školá-ků jsme viděli to, co bychom si přáli, aby bylo běžným zjevem: chuť do práce, snaha pomoci star­ším, pomoci své obci. Tyhle děti vyrostly na ves­nici a mají к ní dobrý vztah. Umějí se к prácí postavit, vědí, že je třeba sebrat vše do poslední brambory, že je třeba odvést kvalitní práci. A ne? jen ve svém družstvu. Pomáhaly i v sousedních obcích a všude s nimi byla jen spokojenost. Takže košetičtí družstevníci i všichni občané přece Jen mohou mít radost a snad se nemusí obávat bu­doucnosti svého družstva a své obce. A ještě z jedné věci mají v Košetících radost. Právě se dokončuje výstavba moderní třídírny, kte­rou JZD staví ve spolupráci s Výzkumným ústa? vem zemědělských strojů. Automatická linka bu­de třídit brambory ve velikosti hlíz od 3,5 cm do 6 cm. Za jednu hodinu se na ní vytřídí 150 cen­tů brambor a v každém pytli pak bude jeden brambor jako druhý. Hospodyňky, které dosta­nou brambory z Košetíc, se už nebudou muset obávat, že se jim jeden brambor rozvaří, zatím­co druhý zůstane syrový. A košetickým zas ubu­de část starostí s pracovními silami. (gej VYBRALI JSME PROVÁS CUKR JE VÝZNAMNOU položkou našeho zahra­ničního obchodu. Průměrně o deset procent cukru se však připravujeme tím, že cukrovku špatně oklesťujeme. Navíc nepřikrytá řepa ztrácí na hek­taru za den až pět centů. Další ztráty vznikají při dopravě. Beseda naší vesnice BRAMBORY ZDOMÁCNĚLY jen proto, že chudí obyvatelé severní Evropy shledali, že neoí-11 co jist, brambory vždycky udrží tělo a duši pohro­madě. Wissen und Leben V ŽIVOTOPISE SV. OTTY se uvádí, že přátelům tohoto světce chutnalo v Pomořansku slovanské ipivo lépe než zahraniční vína. Těchnika molodoži KE KOŘENĚNI ZELENINY používáme především zelených natí, ale i vonných a silně aromatických zelenin, jako je cibule, česnek, křen apod. Medicine et Hygiene V SOVĚTSKÉM SVAZU je každý školní rok vě­nováno nauce o výživě a technologii vaření dva­náct hodin, za pět let tedy celkem šedesát hodin. Výživa lidu VĚTŠINĚ LIDI výborně chutná to, co je sladké, a sladký pokrm odmítne skutečně jen málokdo. Medicine et Hygiene KRONIKÁŘ GALLUS vypravuje, že když kníže Piast (bájný zakladatel polského rodu Piastovců) slavil rodinnou slavnost postřižin svého syna Zie­­mowlta, hostil příchozí džbánkem piva. Těchnika molodoži DOMNÍVÁME SE, že právě nízká cenová hla­dina je jedním z konzervačních činitelů, který udržuje vysokou hladinu spotřeby obilovin u nás. Výživa lidu S touto mechanizací bychom měli co nejdříve skon­covat. Net to ovšem bude, jsou žáci naších škol těmi nejlepšímí pomocníky zemědělců Foto: I. Váolavíková VITAMINOVÁ KONCEPCE Před několika lety se ve výkladech obchodů a na oknech tramvají objevil plakát se sloganem, který v krátké době získal obrovskou popularitu a dodnes jej nikdo nezapomněl: Řekněte své ženě — zeleninu denně! Kdo ten plakát tenkrát vydal už samozřejmě nikdo neví, dalo by se však hádat — a zřejmě úspěšně — že to byli zdravotníci. Pro­tože kdo jiný může mít zájem na tom, aby se jedlo víc zeleniny, než právě oni. Zemědělci ne, těm by zvýšená spotřeba způsobila spíš starostí; víme přece, že právě zeleniny nebylo na trhu nikdy zbytečně mnoho. Může se zdát nečasové uvažovat o převážně se­zónní záležitosti v době mimo sezónu — ale otáz­ka nedostatku jednoho z nejdůležitějších zdrojů vitaminů není otázkou jen pro hospodyňky, které si mohou dovolit nemyslet na salát v době, kdy je plno jablek. Odpovědné instituce se tímto pro­blémem samozřejmě zabývají bez ohledu na kalen dář: není to tak dlouho, co jej měl na pořadu jed nání příslušný výbor České národní rady, a právě v současné době dokončují odborníci na minister­stvu zemědělství a výživy dlouholetou koncepci rozvoje výroby a spotřeby zeleniny v ČSR, jejíž realizace by měla být východiskem z dnešní ne právě potěšitelné situace. Průměrný obyvatel ČSR totiž zkonzumuje ročně o celých šestnáct procent zeleniny méně, než ko­lik činí vědecky zjištěná optimální spotřeba — 93,7 kg, a produkce stále klesá. Jak ukázaly prů­zkumy poslanců, členů výboru ČNR pro zeměděl­ství a výživu, projevují se v produkčních okresech dokonce i tendence snižovat osevní plochy i v příš­tích letech, přestože směrnice páté pětiletky po­žadují pravý opak. Důvodů je celá řada, ale všech­ny se dají shrnout pod jednoho společného jmeno­vatele: celkové nedocenění významu pěstování ze­leniny ve struktuře našeho zemědělství. Toto nedocenění lze dokázat zejména v nedo­statečném centrálním řízení, v preferování koňku renčních plodin, u některých druhů i v nízkých nákupních cenách a nejistém odbytu. Také tech­nická a investiční politika v této oblasti postrádá řízení, potřebné mechanizační prostředky se ne­vyrábějí a jejich dovoz je jen ojedinělý. Chybějí vhodné kapacity, které by umožnily příliš krátkou sezónu sklizně pro spotřebitele prodloužit (zele­nina je na skladování a konzervaci nesmírně ná­ročná) a chybějí zejména kapacity pro tržní úpra­vu, bez níž to, co se v zelinářských obchodech prodává, často ani jako jídlo nevypadá. Chybí, nedostává se, nevyhovuje — v tomto duchu by bylo možno pokračovat dál. Jenomže o to přece nejde ; ať už jsou současné nedostatky jakékoli, pouhým poukazováním se jich nezbavíme. Je třeba hledat způsoby, jak zařídit, aby nechy­bělo, dostávalo se, vyhovovalo. Na prvním místě je samozřejmě ta nejpodstatněj­ší chyba, onen společný jmenovatel — nedocenění Odstranit tuhle brzdu jistě neznamená vrhnout na jednou všechny síly na pěstování zeleniny, ale za řadit ji v systému plánování a řídících vztahů do takového postavení, jaké si zaslouží. Teprve po vytvoření systému řízení je možno řešit další úkoly: Především regulovat rozmístění výroby do nejvhodnějších oblastí z hlediska vhod-ných klimatických a půdních podmínek, ale vy­tvořit 1 vhodné podmínky ekonomické, zejména koncentraci a specializaci. Stejně naléhavá je i po­třeba nových vztahů, integrace a kooperace mezi jednotlivými zemědělskými podniky a stejně tak i mezi výrobci a odbytovými či zpracovatelskými organizacemi. Jedním z nejtěžších problémů pak bude vhodná technika — jen dovozem se asi nevyřeší. Ještě dřív, než bude nová koncepce připravena a začne se realizovat, však může ministerstvo ze­mědělství spolu e ostatními zainteresovanými re­sorty řešit úkoly, které nevyžadují tolik času a mohou přinést takřka okamžitý efekt: Zhodnotit současnou cenovou a subvenční politiku v oblasti zeleniny, uvážit zřízení specializovaného podniku, který by se staral zejména o zajišťování výrobních potřeb, a konečně zařídit vrácení ploch pod sklem, na nichž se v současné době pěstují květiny, vý­robě zeleniny všude, kde je to možné. I tato po­slední zdánlivá maličkost má svůj nemalý význam, květiny totiž postupně zabraly asi čtvrtinu až tře­tinu skleníků, určených pro zeleninu — a ta je dnes nejdůležitější. Jde totiž o výživu a zdraví národa, a to jsou věci podstatnější než krása květin, jde o vitaminy, jichž by se nám, kdyby měl dosavadní trend na­dále pokračovat, brzy nedostávalo. Proto také dří­ve podceňované výrobě zeleniny věnují pozornost směrnice pětiletého plánu, proto předpokládají zvýšení spotřeby o 4,5 proč. na obyvatele, což je dnes dosti vysoký, ale splnitelný požadavek. Do roku 1980 se pak počítá s dalším vzrůstem až na 95 kg ročně, což by mimo jiné znamenalo, že se i výzva z onoho starého plakátu může re­alizovat. JIŘÍ FRANĚK

Next