Lidová Demokracie, říjen 1971 (XXVII/233-257)
1971-10-14 / No. 244
И. října 1971___________________________________________________________________tlDOV Ä DEMOKRACIE _____________________________ POTRAVINÁŘI SPLNÍ SVÉ ÚKOLY O pětiletce hovoříme s náměstkem ministra zemědělství a výživy ČSR Těsná spolupráce se zemědělstvím • Iniciativa pracujících Směrnice к 5. pětiletému plánu hovoří o úkolu zvýšit výrobu potravinářského průmyslu o 18 procent, zlepšit kvalitu potravinářského zboží, rozšířit sortiment a zvýšit úroveň balení potravin. Splnění všech těchto úkolů však předpokládá změny v postavení potravinářského průmyslu v našem národním hospodářství, podstatné zvýšení jeho výrobních kapacit, zlepšení a zmodernizováni technologie potravinářské výroby. Jaké konkrétní cíle si potravinářský průmysl v této oblasti vytkl a jakými cestami je chce realizovat — to bylo předmětem rozhovoru, o který naše redakce požádala náměstka ministra zemědělství a výživy CSR JANA ŠEVCOVICE. „Uvedených 18 proč. růstu výroby má platnost pro celou ČSSR. V ČSR pak Jde o tyto hlavni úkoly: zvýšení výroby o 15,2 proč. a dodávek do tržních fondů o 14,5 proč. Toto zvýšení je třeba prakticky plně krýt růstem produktivity práce a vyrábět při nižší potřebě výrobních nákladů o 2,5 proč. Na první pohled se tyto úkoly, vzhledem к úkolům ostatních odvětví národního hospodářství, nezdají být vysoké. Vezmeme-li však v úvahu dosaženou úroveň spotřeby potravin u nás — v kalorické hodnotě na obyvatele patříme mezi přední státy Evropy — jakož i ostatní podmínky, pak jde opravdu jak o zabezpečení výroby potravin v množství, tak i o kvalitu, sortiment a balení. К některým základním problémům v této pětiletce: Především jde o vysoké nároky na naši socialistickou zemědělskou výrobu. Věříme, že při tradičně dobrém postoji našich zemědělců к potřebám socialistické společnosti — a při péči, kterou KSČ i vláda trvale zemědělství věnují — budou tyto úkoly splněny. Nemalé nároky na společnost klade i dovoz potravinářských surovin, neboť kryje zhruba 20 proč. celkové potřeby. Dobře známé jsou problémy kolem zabezpečování potravinářské výroby pomocnými materiály a obaly, kolem zastaralosti rozvozního autoparku a problémy výrobně technické základny. Ne všechno však může být dořečeno v této pětiletce. Možnosti v investiční výstavbě — zejména ve stavebních kapacitách — nejsou neomezené. S tím souvisí i vážný nedostatek pracovních sil v potravinářském průmyslu atd. Řešení všech těchto a dalších, řekl bych kvantitativních problémů je zpracováváno do pětiletých plánů našich podniků, výrobně hospodářských jednotek i ministerstva. Samozřejmě, že i v ročních plánech se к nim budeme vracet. Tak např. věříme v příznivý vývoj hospodářství, který by mohl umožnit dořešit v ročních plánech některé problémy kapacit, jež jsou, či mohou být, brzdou při zpracování špičkové zemědělské produkce, či při krytí mimořádné potřeby trhu potravinami, t Pokud jde o kvalitu, sortiment a balení potravin, závisí další zvyšování jejich úrovně se vším, co jsem až dosud uvedl. Nestačí však omezit se na sledování kvality jen cestou dodržování technologických postupů a hodnocení hotového výrobku včetně příslušných postihů či odměn. Vycházejíce z dlouholetých zkušeností, zpracovali jsme proto už v roce 1970 nový, komplexní systém řízení kvality v potravinářském průmyslu. Letos jej zkoušíme ve všech VHJ a v příštím roce jej plně experimentálně uplatníme. Protože máme podporu stranických i odborových organizací a dalších orgánů, protože i socialistická soutěž se zaměřuje stále více na nejvyšší kvalitu, nepochybujeme, že naši spotřebitelé budou v dalších létech této pětiletky spokojenější i s kvalitou potravinářských výrobků, jejich balením i sortimentem.“ Cestou ke zvyšování a zkvalitňování výroby má být komplexní socialistická racionalizace a zvyšování společenská produktivity práce. S jakými hlavními racionalizačními a organizačními opatřeními se počítá v potravinářském průmyslu? V odpovědi na první otázku Jsem už uvedl, že musíme spoléhat i sami na sebe. Měl jsem na mysli právě to, na co se nyní ptáte. Nemohu 'vyjmenovat racionalizační a organizační opatření všech 14 výrobně hospodářských jednotek potravinářského průmyslu, mohu vás však ubezpečit, že nezanedbáváme žádné možnosti. Cesta racionalizace je pro nás nutností. Navíc už máme tuto cestu vyzkoušenu. Za posledních 25 let jsme znásobili výrobu, produktivitu práce, sortiment, balení atd., a to za situace, kdy vložené investiční prostředky stěží pokrývaly potřebu prosté obnovy základních fondů. Přitom jsme zkoncentrovalí výrobu do sotva jedné desetiny tehdejšího počtu zastaralých živnostenských provozoven, Šlo tedy vesměs o cestu vnitřní modernizace, racionalizačních a organizačních opatření. Uvedu jeden konkrétní případ, který ukazuje, jak už letos racionalizační opatření uvádíme v život. Jde o lahvové pívo a nealkoholické nápoje, které na trhu stále chybějí. Pustili jsme se tedy do výměny starých lahvovacích linek za nové, více výkonné, v dosavadních stavebních objektech či přeměnou jiných nepotřebných budov na tuto výrobu. A tak bez „velkých“ investic jsme letos zvýšili výrobu lahvového piva a nealkoholických nápojů o tolik, že to nemá obdoby od roku 1945. Podobných příkladů z každé VHJ je hodně. Půjdeme touto cestou dál. Potravinářský průmysl spolu se zemědělstvím tvoří komplex, na jehož efektivním rozvoji v první řadě záleží růst životní úrovně našeho obyvatelstva. Jaké jsou v současné době vztahy mezi oběma odvětvími a jak se budou vyvíjet v páté pětiletce? Vzájemné vztahy pokládám za dobré. Jsou to vztahy dvou socialistických partnerů v rámci jediného resortu, ministerstva. Dokonce mohu říci, že v některých případech, kdy naše podniky mají přímý styk se zemědělskými závody, jako třeba mlékárny, cukrovary, škrobárny, tabákový a vinařský průmysl, částečně i konzervárny a mrazírny, nejde o pouhé vztahy dodavatele s odběratelem, ale etále více o prohlubující se nejužší spolupráci. Tak např. mlékárny, vedle výroby mléčných krmiv pro telata, začínají s výstavbou mléčnic s chladírenským zařízením v zemědělských závodech. Cukrovary v rozsahu, který jim umožňuje státní plán, začínají budovat sušárny řízků i ostatních plodin, organizují soutěže o nejvyšší počet řepných jedinců na jednom hektaru, spolupodílejí se i finančně na šlechtění jednoklíčkového osiva. Škrobárny např. spolupůsobí při zajišťování sadby a zkvalitnění pěstování průmyslových brambor, organizují společná seskupení se zemědělskými závody na využití odpadních vod jako hnojivých závlah a na zpracování brambor: vinařský průmysl dodává sazenice ušlechtilých odrůd vinné révy; mrazírny organizují společnou výstavbu chladírenských ploch atd. Samozřejmě, že nikdy nemůžeme být docela spokojeni, zejména když víme, že jde o tak vážný úkol, jako je maximální výroba potravin z vlastních surovin. Proto budeme vzájemnou spolupráci dále rozvíjet v souladu s usnesením předsednictva OV KSC o kooperaci a specializaci. Jakou pomoc očekává resort od všech pracovníků potravinářského průmyslu při plnění náročných úkolů 5. pětiletky? Nepochybujeme o tom, že pracující potravinářského průmyslu udělají všechno, co je v jejich silách, pro splnění úkolů pětiletky. К tomuto snad poněkud neskromnému tvrzení mě opravňují dosavadní výsledky a postoje pracujících potravinářského průmyslu. Znám je dobře, neboť sám pracuji v potravinářském průmyslu přes 30 let, z toho v hospodářských funkcích, od závodu přes podnik a hlavní správu až ipo ministerstvo, už zhruba 25 let. Nechci se však vracet daleko, vezměme jen poslední období. V létech 1968 a 1969 prokázali pracující potravinářského průmyslu kladný postoj к socialismu. Nejenže ve své většině bojovali za své národní podniky, hájili výsledky května 1945 a února 1948, ale svojí každodenní prací čelili cílům pravice. Skutečně každý den a každou hodinu vyráběli potraviny a dodávali je do obchodů. Nové vedení KSC z dubna 1969 uvítali už v červnu 1969 souhrnným závazkem potravinářského průmyslu, který přinesl zboží pro tehdy nenasytný trh v hodnotě jedné miliardy korun navíc. Na počest 25. výročí osvobození CSSR Sovětskou armádou v roce 1970 přinesla iniciativa pracujících dokonce takový růst výroby a produktivity práce, který v předchozích 10 létech neměl obdoby. Rovněž letos, na počest 50. výročí založení KSC a jejího XIV. sjezdu, nechybí v různých formách soutěže žádný potravinářský závod a podnik. Proto věříme, že i v dalších létech pětiletky se iniciativa pracujících stane rozhodující silou pro splnění i překročení plánovaných úkolů. Připravila ing. J. ANG1 Nový pivovar v Nošovlctch v předhůří Beskyd je prvním, který byl v Cechách postaven v tomto století, je и provozu od začátku roku a jeho roční výstav činí 900 000 hektolitrů piva. Po smíchovském Staropramenu je to druhý největší pivovar v CSSR ____________________________________stranfl » Na zdraví, pane profesore! Včera mu bylo osmdesát. V Loučeni и Nymburka strávil celý svůj livot, l když jeho cesta vedla přes velkoměsta doma l v zahraničí. Zůstal věrný vesnici. Celé své životní dílo zasvětil profesor Václav Stehlík našemu zemědělství, rozvoji a zvelebení československého řepařstoí. je to především jeho cukrovky Dobrovická A, která ho proslavila odrůda nejen doma, ale v celém řepařském světě. Z výsledků lehá práce je zejména třeba vyzdvihnout koncepci znárodněného šlechtěni rostlin. V létech 1948 a 1949 byl profesor Stehlík postaven před velmi složitý úkol — dát našemu šlechtění a semenářství spolehlivý a trvalý základ. Pan profesor neznal únavy a nezalekl se žádné překážky. Je samozřejmé, že obrovské dílo — soustava znárodněného šlechtění a semenářství — kterému dával jubilant odborný a vědecký podklad, není z dnešního hlediska zcela bez chyb. Je však třeba ocenit, že podíl profesora Stehlíka na tomto díle je nesporný a že dal celé vznikající organizaci správný směr. Hlavní životní prací jubilanta byla jeho šlechtitelská práce v Semčlctch, kam přišel v roce 1913. Vyvrcholením šlechtitelské práce je již zmíněná cukrovka Dobrovická A, povolená v roce 1946. Dodnes nabyla v produkci cukru předstižena žádnou odrůdou a proto právem dosáhla tak velkého rozšířeni — dnes se touto odrůdou и nás osévá téměř 95 procent osevní plochy. V Semčtcích působil profesor Stehlík do roku 1932 jako první spolupracovník ředitele V. Bartoše a od roku 1933 až do roku 1953 byl ředitelem Výzkumného ústavu řepařského, který za jeho vedení dosáhl vynikajících výsledků. Nemalý kus práce vykonal i na vysokých školách v Brně a v Praze. Velmi vděčně na něho o těchto dnech vzpomínají nejen vědci, ale i mnozí naši řepaří z praxe, jimž nezištně věnoval své bohaté zkušenosti. A také my se připojujeme se svou zdravici a přáním pevného zdraví a mnoha dalších úspěchů v tvůrčí práci pro rozkvět našeho zemědělství. (vab) Foto: H. Šolinová DÍK KOŠETICKÝM ŠKOLÁKŮM Sklizeň 145 hektarů brambor končí v těchto dnech v jednotném zemědělském družstvu v Košeticích na Pelhřimovsku. A mnoho radosti z ní zemědělci nemají. Zatímco předloni zde sklidili z jednoho hektaru 220 centů, pohybuje se letošní výnos kolem 150 centů. Takže se Košetickým nepodaří splnit plánovaný nákup 195 vagónů brambor. Proto jsme nezastihli! agronoma družstva br. ing. K. Čermáka i další funkcionáře v příliš veselé náladě. Teprve, když se začlo mluvit o mládeži....... Měli Jsme smůlu — říká nejprve br. ing. Čermák — na největších plochách pěstujeme odrůdu Patrones, dosud vynikající; letošní počasí však nevydržela. V květnu a v červnu napršelo po 130 milimetrech srážek, v červenci a v srpnu, vždy prvního, jen třicet milimetrů. To byl na Patrones, která je velmi náročná na podmínky, příliš velký nápor. Naproti tomu Radka dává i přes všechnu nepřízeň kolem 200 centů, máme Ji však jen na devíti hektarech. Dobrých výsledků dosahujeme i na některých množitelských plochách. Například nová odrůda, kříženec s rohlíčkem, kterou u nás zkoušíme, dosahuje rovněž kolem 200 centů. Ovšem celkový výnos je ovlivněn právě tou ne? šťastnou Patrones. S průběhem sklizně jsou v Košetících vcelku spokojeni. I když tři družstevní kombajny E 876 vyjely poněkud pozdě, protože nebyly náhradní díly, sklízejí asi polovinu ploch. Při sklizni zbývající poloviny vypomáhají brigádníci. Jednak učňové pražského Armabetonu, jednak žáci koše? tické devítiletky. A na jejich práci jsou v Košeticích hrdi. Jsou to ohromní pomocníci, říkají funkcionáři družstva. Nejprve děti chodily vždy dva dny na pole a jeden den do školy, potom, když přibylo ve škole práce, chodily pomáhat po vyučování. Nikdo je nenutil, nikdo je nemusel honit. Za šestihodinovou pTacpvní dobu dokázaly v průměru sebrat přes 10 centů na jednoho školáka. A to je na žáky šestých až devátých tříd úctyhodný výkon. Vždyť sí také za den dokázaly někdy vydělat až 60 korun. Ale dětem nejde o peníze. U košetických školá-ků jsme viděli to, co bychom si přáli, aby bylo běžným zjevem: chuť do práce, snaha pomoci starším, pomoci své obci. Tyhle děti vyrostly na vesnici a mají к ní dobrý vztah. Umějí se к prácí postavit, vědí, že je třeba sebrat vše do poslední brambory, že je třeba odvést kvalitní práci. A ne? jen ve svém družstvu. Pomáhaly i v sousedních obcích a všude s nimi byla jen spokojenost. Takže košetičtí družstevníci i všichni občané přece Jen mohou mít radost a snad se nemusí obávat budoucnosti svého družstva a své obce. A ještě z jedné věci mají v Košetících radost. Právě se dokončuje výstavba moderní třídírny, kterou JZD staví ve spolupráci s Výzkumným ústa? vem zemědělských strojů. Automatická linka bude třídit brambory ve velikosti hlíz od 3,5 cm do 6 cm. Za jednu hodinu se na ní vytřídí 150 centů brambor a v každém pytli pak bude jeden brambor jako druhý. Hospodyňky, které dostanou brambory z Košetíc, se už nebudou muset obávat, že se jim jeden brambor rozvaří, zatímco druhý zůstane syrový. A košetickým zas ubude část starostí s pracovními silami. (gej VYBRALI JSME PROVÁS CUKR JE VÝZNAMNOU položkou našeho zahraničního obchodu. Průměrně o deset procent cukru se však připravujeme tím, že cukrovku špatně oklesťujeme. Navíc nepřikrytá řepa ztrácí na hektaru za den až pět centů. Další ztráty vznikají při dopravě. Beseda naší vesnice BRAMBORY ZDOMÁCNĚLY jen proto, že chudí obyvatelé severní Evropy shledali, že neoí-11 co jist, brambory vždycky udrží tělo a duši pohromadě. Wissen und Leben V ŽIVOTOPISE SV. OTTY se uvádí, že přátelům tohoto světce chutnalo v Pomořansku slovanské ipivo lépe než zahraniční vína. Těchnika molodoži KE KOŘENĚNI ZELENINY používáme především zelených natí, ale i vonných a silně aromatických zelenin, jako je cibule, česnek, křen apod. Medicine et Hygiene V SOVĚTSKÉM SVAZU je každý školní rok věnováno nauce o výživě a technologii vaření dvanáct hodin, za pět let tedy celkem šedesát hodin. Výživa lidu VĚTŠINĚ LIDI výborně chutná to, co je sladké, a sladký pokrm odmítne skutečně jen málokdo. Medicine et Hygiene KRONIKÁŘ GALLUS vypravuje, že když kníže Piast (bájný zakladatel polského rodu Piastovců) slavil rodinnou slavnost postřižin svého syna Ziemowlta, hostil příchozí džbánkem piva. Těchnika molodoži DOMNÍVÁME SE, že právě nízká cenová hladina je jedním z konzervačních činitelů, který udržuje vysokou hladinu spotřeby obilovin u nás. Výživa lidu S touto mechanizací bychom měli co nejdříve skoncovat. Net to ovšem bude, jsou žáci naších škol těmi nejlepšímí pomocníky zemědělců Foto: I. Váolavíková VITAMINOVÁ KONCEPCE Před několika lety se ve výkladech obchodů a na oknech tramvají objevil plakát se sloganem, který v krátké době získal obrovskou popularitu a dodnes jej nikdo nezapomněl: Řekněte své ženě — zeleninu denně! Kdo ten plakát tenkrát vydal už samozřejmě nikdo neví, dalo by se však hádat — a zřejmě úspěšně — že to byli zdravotníci. Protože kdo jiný může mít zájem na tom, aby se jedlo víc zeleniny, než právě oni. Zemědělci ne, těm by zvýšená spotřeba způsobila spíš starostí; víme přece, že právě zeleniny nebylo na trhu nikdy zbytečně mnoho. Může se zdát nečasové uvažovat o převážně sezónní záležitosti v době mimo sezónu — ale otázka nedostatku jednoho z nejdůležitějších zdrojů vitaminů není otázkou jen pro hospodyňky, které si mohou dovolit nemyslet na salát v době, kdy je plno jablek. Odpovědné instituce se tímto problémem samozřejmě zabývají bez ohledu na kalen dář: není to tak dlouho, co jej měl na pořadu jed nání příslušný výbor České národní rady, a právě v současné době dokončují odborníci na ministerstvu zemědělství a výživy dlouholetou koncepci rozvoje výroby a spotřeby zeleniny v ČSR, jejíž realizace by měla být východiskem z dnešní ne právě potěšitelné situace. Průměrný obyvatel ČSR totiž zkonzumuje ročně o celých šestnáct procent zeleniny méně, než kolik činí vědecky zjištěná optimální spotřeba — 93,7 kg, a produkce stále klesá. Jak ukázaly průzkumy poslanců, členů výboru ČNR pro zemědělství a výživu, projevují se v produkčních okresech dokonce i tendence snižovat osevní plochy i v příštích letech, přestože směrnice páté pětiletky požadují pravý opak. Důvodů je celá řada, ale všechny se dají shrnout pod jednoho společného jmenovatele: celkové nedocenění významu pěstování zeleniny ve struktuře našeho zemědělství. Toto nedocenění lze dokázat zejména v nedostatečném centrálním řízení, v preferování koňku renčních plodin, u některých druhů i v nízkých nákupních cenách a nejistém odbytu. Také technická a investiční politika v této oblasti postrádá řízení, potřebné mechanizační prostředky se nevyrábějí a jejich dovoz je jen ojedinělý. Chybějí vhodné kapacity, které by umožnily příliš krátkou sezónu sklizně pro spotřebitele prodloužit (zelenina je na skladování a konzervaci nesmírně náročná) a chybějí zejména kapacity pro tržní úpravu, bez níž to, co se v zelinářských obchodech prodává, často ani jako jídlo nevypadá. Chybí, nedostává se, nevyhovuje — v tomto duchu by bylo možno pokračovat dál. Jenomže o to přece nejde ; ať už jsou současné nedostatky jakékoli, pouhým poukazováním se jich nezbavíme. Je třeba hledat způsoby, jak zařídit, aby nechybělo, dostávalo se, vyhovovalo. Na prvním místě je samozřejmě ta nejpodstatnější chyba, onen společný jmenovatel — nedocenění Odstranit tuhle brzdu jistě neznamená vrhnout na jednou všechny síly na pěstování zeleniny, ale za řadit ji v systému plánování a řídících vztahů do takového postavení, jaké si zaslouží. Teprve po vytvoření systému řízení je možno řešit další úkoly: Především regulovat rozmístění výroby do nejvhodnějších oblastí z hlediska vhod-ných klimatických a půdních podmínek, ale vytvořit 1 vhodné podmínky ekonomické, zejména koncentraci a specializaci. Stejně naléhavá je i potřeba nových vztahů, integrace a kooperace mezi jednotlivými zemědělskými podniky a stejně tak i mezi výrobci a odbytovými či zpracovatelskými organizacemi. Jedním z nejtěžších problémů pak bude vhodná technika — jen dovozem se asi nevyřeší. Ještě dřív, než bude nová koncepce připravena a začne se realizovat, však může ministerstvo zemědělství spolu e ostatními zainteresovanými resorty řešit úkoly, které nevyžadují tolik času a mohou přinést takřka okamžitý efekt: Zhodnotit současnou cenovou a subvenční politiku v oblasti zeleniny, uvážit zřízení specializovaného podniku, který by se staral zejména o zajišťování výrobních potřeb, a konečně zařídit vrácení ploch pod sklem, na nichž se v současné době pěstují květiny, výrobě zeleniny všude, kde je to možné. I tato poslední zdánlivá maličkost má svůj nemalý význam, květiny totiž postupně zabraly asi čtvrtinu až třetinu skleníků, určených pro zeleninu — a ta je dnes nejdůležitější. Jde totiž o výživu a zdraví národa, a to jsou věci podstatnější než krása květin, jde o vitaminy, jichž by se nám, kdyby měl dosavadní trend nadále pokračovat, brzy nedostávalo. Proto také dříve podceňované výrobě zeleniny věnují pozornost směrnice pětiletého plánu, proto předpokládají zvýšení spotřeby o 4,5 proč. na obyvatele, což je dnes dosti vysoký, ale splnitelný požadavek. Do roku 1980 se pak počítá s dalším vzrůstem až na 95 kg ročně, což by mimo jiné znamenalo, že se i výzva z onoho starého plakátu může realizovat. JIŘÍ FRANĚK