Lidová Demokracie, červen 1972 (XXVIII/127-152)

1972-06-23 / No. 146

23. öervn* 197í. Zó/ezwicHídech: Noční posádka pro expres Meridian Elektřina odstranila namáhavou práci, ale člověka nenahradí Do tmy proniká |en ocelový lesk kolefi sbíhajících se někde v dáli a barevná světla semaforů. Pár minut zbývá do půlnoci. Ale nádraží v Kutné Hoře žije pracovním ruchem. Za chvíli sem přijede expres Meridian s cestujícími i Bělehradu a Budapešti a pochopitelně také s našimi pasažéry ze zastávek na našem území. Od hranic až do Bratislavy táhla vlak lokomotiva na* střídavý proud. Z Kutné Hory do Prahy je trať napájena stejnosměrným proudem. Na nádraží v Kutné Hoře Ceká tedy na expres — stejně jako na všechny vlaky — nová mašina a nová jwsádka. Tvoří ji strojvedoucí Vladimír Hanuš a jeho pomocník Jaroslav Vondráček. Nastoupili na směnu večer, práce Jim končí druhý den po desáté dopoledne. Vladimír Hanuš je elektrotechnik-průmyslovák, třináct let jezdí na tomto typu lokomotivy, která sice je označena číslem 449, ale železničáři jí říkají Bobina. Strojvedoucí Hanuš je „elektrikář“, a tak musí hned vědět co dělat, když se objeví porucha. Obvykle se na pomoc nečeká. Posádka si musí umět poradit a závadu opravit na místě. Druhý z dnešní posádky — Jaroslav Vondrá ček — začal jezdit na mašině už před pětadvaceti lety. „Víte, když se nám něco stalo na parní lokomotivě,“ říká, „věděli jsme hned, kam sáhnout. Tady se někdy musí dlouho hledat a pak, když se vypne proud, stojíme. Zrovna včera sptadla trolej u Veliml a my museli hodinu stát. já na páru nedám dopustit,“ říká Jaroslav Vondráček s úsměvem a vzpomínkou na léta těžké práce na parních lokomotivách v dobách, kdy jízdy nebyly zdaleka jen romantické. V poválečných letech se muselo jezdit na ušetřené uhlí, spíš mour, a přece se jezdilo. Parní lokomotivy snesly tenkrát zatížení, jež by na papíře nevypočítal ani ten největší optimista. 1 tenkrát se šetřilo, i tenkrát se lámaly rekordy. Byla to práce vyžadující tvrdé muže, kteří se nebáli pořádně máknout. К takovým patří 1 Jaroslav Vondráček. A myslím, že právě ta těžká práce mu tady chybí. Pokrok se nedá zastavit. Řízení elektrické lokomotivy nevyžaduje už tu manuální robotu, je tady čisto — ale vyhrnout rukávy bude třeba vždycky. I když někdy ne doslova. Vypadá to možná, že na elektrické lokomotivě žádná práce není. Strojvedoucí mávají na pěkná děvčata na trati i na perónech, někteří zatroubí na pozdrav. Pravda, ve srovnání s jízdou na parní lokomotivě je fyzické dříny méně. Lidskou prácí však zatím ještě nikdo nenahradí. Strojvedoucí a jeho pomocník musí bedlivě sledovat semafory na tratí — pokud není automaticky zabezpečena — což třeba v mlze není věc zrovna lehká. A ty ani u rychlíků a expresů neukazují vždy jen na volno. V noci musí oči strojvedoucího rozeznat světlo semaforu, i když je nepříjemně oslňován výbojkami poblíž tratě, někdy 1 neukázněnými řidiči, kteří u přejezdů neztlumí dálková světla. Ti na mašině to dělají. A ohled by měl být jistě vzájemný. je půl hodiny po půlnocí. Meridian dorazil na nádraží Praba-střed. Za pár minut jej nová posádka doveze dál — na Děčín a potom jiní do Berlína a Malmö. К ránu přijíždí tento expres z opačného směru. A Vladimír Hanuš a Jaroslav Vondráček jsou už opět připraveni jej odvézt do Kutné Hory. je krátce po páté hodině ráno, počasí slibuje pěkný den. Podél kolejí ubíhá sluncem ozářená krajina, kterou oni znají už nazpaměť. Do Kolína je trať automaticky zabezpečována, kdyby strojvedoucí přehlédl výstrahu, vlak se sám zastaví. Takovéto zabezpečení je až do České Třebové a v rámci racionalizačního programu železnice tady už může jezdit, zatím zkušebně, i pouze jednočlenná posádka. Těch několik kilometrů z Kolína do Kutné Hory toto zabezpečení nemá. Posádka na lokomotivě je tedy neustále kontrolovaná. V krátkých intervalech musí mačkat tzv. živák a potvrzovat, že sledují trať. Neučlní-li tak, vlak se zastaví. jsou lidé, kteří nemusí o své práci příliš mluvit a přece poznáte, že ji mají rádi. Kritizují nedostatky 1 její nevýhody, které přináší turnusová služba. A pak ze všeho vlastně vyplývá, že ji dělají s chutí a rádi. A není to pro peníze, kterých tady mají méně než někde v továrně. Bude to asi tím, že ve své prácí našli smysl života. Ne, tohle Vladimír Hanuš a Jaroslav Vondráček neříkají. Ale stačí jedna jízda s nimi, aby se poznalo, že tak to nějak bude. MIROSLAV BRABEC Foto autor Jaroslav Vondráček Prohlášeni MON к americkému bombardování ochranných říčních hrází ve VDR (öfck): Mezinárodní organizace novinářů sleduje se znepokojením barbarskou činnost amerického letectva zaměřenou ná masové ničení lidských životů a majetku, obyvatelstva v hustě osídlených částech VDR a vyjadřuje svůj protest proti nelidskému bombardování systému ochrawmýcb- iwáz-í a přehrad na velkých řekách. Podle zpráv z Vietnamu podniklo americké letectvo v průběhu posledních dvou měsíců na 68 náletů na 32 úseků důležitých ochranných hrází na velkých vietnamských řekách a na 31 vodních děl v severním Vietnamu. Použili к tomu na 665 bomb nejrůznějších typů. MON vyzývá všechny demokratické novináře, aby proti těmto barbarským činům protestovali a aby je odhalovali před světovou veřejností. Jediným řešením konfliktu je řešení politické, předložené vládami VDR a Jihovietnamské republiky a jedinou cestou ;e návrat ámerické strany к jednacímu stolu v Paříží Vladimir Hanui ia řídicím pultem lokumutiv) Zrod evropské krajinomalby (čtk): Výstava Zrod evropské krajinomalby, která shromažďuje 124 významných práci holandských, flámsJtých, Italských, německých a francouzských mistrů z let 1550—1850, byla včera instalována Národní galerií v Praze, v Jízdárně Valdštejnského paláce. Na expozici se podlil zejména Muzeum narodowe ve Varšavě, v Poznani a v Krakově, Galerie starých mistrů z let 1550 až 1580, byla Instalována Národ dapeštt a NG v Praze Po výstavě benátského malíř stvf ze sbírek muzei socialistických států v roce 1988 je to druhá společná akce. ukazující bohatství kulturních památek těchto zemi. Uskutečnila se pod zá štitou Mezlnárodnfho svazu muzeí 1COM. Návštěvník má možnost sledovat na ni složitý průběh postupného utvářeni krajinomalby, jakožto samostatného obrazového druhu. Nejprůkaznějši jsou malby holandských mistrů kolem roku 1630. Po skončení výstavy — dne 8. srpna — bude výstava přenesena do Budapešti a Leningradu. Premiéru měla ve Varšavě a před Prahou ji zhlédli návštěvnici Drážďanské galerie. Umělečtí řemeslníci jihočeského podniku pro údribu památek v Pelhřimově pracují o současné době na pozlacování plastik a reliéfů z výzdoby budovy Národního muzea v Praze. Na snímku malíř-pczlacovaě /. .Benda připravuje plátky zlata pro tlačení plastiky mořské ryby toto. čtk — |. Bána L I D O V A DEMOKRACIE vSkoda na věcech v zaměstnání Před nedávném si mí postěžoval přítel, jezdí do zaměstnání osobním autem, které téměř vždy umísti na parkoviště v areálu závodu. Někdo mu však automobil poškodil. Postiženého ted zajímá způsob úhrady škody a především otázka, zda podniky a závody odpovídají za bezpečnou úschovu těchto a ostatních předmětů, jako hodinek, tranzistorů, peněz apod., které pracovníci nosí do zaměstnání. Povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů ukládá organizacím zákoník práce za těchto podnfiínek: musí se jednat o předměty, které pracovníci obvykle nosí do zaměstnání a odložili na místa к tomu určená (např. ve skříni nebo na věšáku) či na místa, kam se obvykle odkládají. Podniky a závody by tedy měly vymezit určité místo, aby pracovnici věděli, kam mají své s-vršky nebo dopravní prostředky ukládat. Organizace je však povinna zajistit bezpečnou úschovu jen těch dopravních prostředků, které v současné době považuje za obvyklé. Ani současný rozvoj motorismu nic nemění na skutečnosti, že podle důvodové zprávy к zákoníku práce se za obvyklé dopravní prostředky považují jízdní kola a motocykly, nikoliv osobní auta. Kdyby ovšem organizace auto do úschovy přijala, pak by za připadnou škodu na něm rovněž odpovídala. Povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnou úschovu obvyklých dopravních prostředků není neomezená. Platí jen tehdy, když Dracovníct jich používají к cestě do zaměstnání a zpět a jen v době. kdy pracovník v organizací pracuje, to je v průběhu směny. S požadavkem na náhradu škody by tedy neuspěl pracovník, který přijíždí do zaměstnání na motocyklu nebo v autě např. v pondělí a nechá pak dopravní prostředek na místě určeném zaměstnavatelem až do soboty, kdy na něm zase odjede. Přitom v jiné dny v týdnu by jezdil domů vlakem, autobusem apod. Takové dlouhodobé uschování by organizace mohla odmítnout a na případné škodě by podle pracovněprávních předpisů nenesla vinu. Jistě budete souhlasit s mým tvrzením, že určité věci se do zaměstnání nenosí. Nepůjdu-li zrovna po skončení směny filmovat derby Sparta -Slavie, neměl bych si do práce brát filmovou kameru, nebo je-11 v kanceláři rozhlas po drátě, by byl v zaměstnání zbytečný (a nejen z tohoto důvodu) tranzistor. Člověk totiž nikdy neví... I na tyto a podobné případy zákoník práce pamatuje a odpovědnost organizaci za vnesené nebo odložené věcí omezuje. Za škodu na předmětech, které pracovníci do práce obvykle nenosí (např. korále z pravých perel, větší částky peněz apod.) a organizace je nepřevzala do zvláštní úschovy, odpovídá jen .do částky 1000 Kčs. Z toho je vidět, že se občan vystavuje určitému nebezpečí, nosí-li do práce cenné a neobvyklé věci, neboť v případě škody nemá zaručeno, že mu bude škoda organizaci uhrazena v plném rozsahu. Vezme-li si do zaměstnáni např. větší částku peněz na nákup televizoru, měl by vedení pracoviště požádat o uschování obnosu v pokladně. Naproti tomu i podniky a závody by měly vycházet pracovníkům vstříc a umožnit jtro pracovat bez obav o jejich věcí. (man) Hlavní sezóna ve Františkových Lázních je v plném proudu. Letos si zde bude upevňovat zdrávi vfoc než 27 000 pacientů a ČSSR i ze zahranit! Foto: ČTK — s. Bambule Strana 3 Naše poznámka Co zlepšit u festivalu Závěry z letošního Pražského jara shodně potvrdily s úspěchem tohoto ročníku i správnost jeho koncepce vůbec. Objevily se navíc náznaky, jak v dalším vývoji bude možno tento správný programový model festivalu obohacovat, doplňovat a rozvíjet. Tak např. koncert, v jehož rámci bylo nadhozeno téma české klavírní sonáty a jejího vývoje, přinesl i zajímavou konfrontaci interpretační,, když ke společnému úkolu přivedl i čtyři klavíristy různých generací. Tedy při tažlivý tematický pořad s angažovanou myšlenkou uprostřed netematického festivalu. Podobných tematických podnětů různého druhu může být jistě víc. Nuže, jde o to, že osvědčená dramaturgická koncepce Pražského jara, nesená zřeteli širšími a programovaná v osnově několika plánů, nevylučuje taková tematická jádra v jednom až třech koncertech (nejlépe za sebou?). Mohla by vycházet vice vstříc různým zájmům účastníků a soustřeďovat pozornost uprostřed velkého festivalového rozptylu. Principem vybraných témat (nebo tématu) by jen upevnila svou volnou, všestranně demokratickou koncepci. V určité obdobě vidíme něco podobného v praxi operních divadel, kde repertoárový typ nevylučuje, ale začleňuje stagionová jádra, aniž by ztratil svou tvář. Taková podoba tematičnosti (v malém) ostatně není Pražskému jaru neznámá, šlo by jen o to, tematickými jádry volnou strukturu posílit do budoucna, neboť svůj vývoj předpokládají i úspěšné modely festivalů. Vraťme se ještě, když už zde byla připomenuta obdoba operních divadel, к účasti Národního divadla na příštích Pražských jarech. Nezapomeňme, že zahraniční hosté — na rozdíl od obecenstva domácího, které zná repertoár naší první opery z průběhu celé sezóny — dávají nejednou přednost před festivalovými koncerty právě návštěvě Národního. Ale nejen z toho důvodu, i kvůli docílení s udržením potřebné reprodukční úrovně po dobu Pražského jara by bylo pro Národní divadlo výhodnější, kdyby i ono v průběhu festivalu soustředilo svůj repertoár tak trochu stagionovým způsobem. To znamená omezit poněkud počet operních titulů na čas festivalu, osvěžit a upevnit jejich interpretační úroveň a pokud možno realizovat v tomto vybraném pořadu i vystoupení zahraničních hostů. Ostatně i zde už sám vývoj к něčemu takovému ukazuje, je jenom třeba jej důsledně organizovat. Alespoň jedna festivalová premiéra v Národním a jeho nabídka autentického provádění Smetany, Dvořáka a Janáčka se už staly samozřejmostí, právě tak (to už je obtížnější) mozartovská repertoárová tradice v historickém divadle Tylově. Jedním slovem: na dobrých základech stavět dále, neustrnout a zlepšovat. I v tom spočívá perspektiva Pražského jara 1973 a dalších. (vbr) Letni podvečer na vodč foto: j. Zeman Servis pro žně (čtk): Úspěšný průběh letošních žní na Slovensku závisí 1 na bezporuchovém provozu kombajnů, které mají sklidit úrodu na 94 procentech ploch. Sklizeň, jak se dosud zdá, bude bohatá, avšak mimořádně náročná na techniku. Přes 50 procent obilovin je totiž v důsledku deštů, častých bouřek a krupobití slehnuto. Navíc úroda slámy bude o 20 až 40 procent vyšší než loni. To vše způsobí, že stroje nebudou moci pracovat v takovém tempu jako jiná léta a dá se předpokládat 1 jejich větší jjoruchovost. Agrotechnika zavede dispečerskou službu, která zabezpečí v průběhu 48 hodin náhradní součástky pro garanční a havarijní opravy. Dispečink bude pracovat během všech dnů v týdnu. Podnik má pro servis к dispozici 107 montérů a 48 pojízdných dílen, což je o 14 více než loni. V servisní službě pomohou i opraváři z NDR. CO VÁS ZAJÍMÁ V nynější táli volební kampaně v USA se začíná kupit řada nejrůxnějšfch dohadů, může-li být Nixon poražen; odpověď bude ovšem známa až 7. listopadu. Do té doby lze jen hádat, a tak oeni divu, že se předpovědi rozcházejí. Po Nixonových cestách do CLR a SSSR převažuji hlasy, které považuji jeho vítězství za nepochybné. Nepokládají za pravděpodobné, že by dosavadní president mohl ještě ve zbývajícím čase klopýtnout tak osudně, aby mu druhé funkční období uniklo. Na zahraničně politickém polt má Nixon dostatek kapitálu, z něhož může žit a přežit. Je tu však ještě pole domácí « zde jeho pozice není zdaleka tak silná. Nade vším pak leží osudový vietnamský otazník: americká expediční armáda je sice z valné části doma, leč tempo války nepovoluje — spíše naopak — a president opakuje onu frazeologii, jež dosud politickému urovnáni konfliktu zabraňovala. Bude-11 se Nixon příští měsíc — v době nomlnačntho sjezdu Demokratické strany — zdát neporazitelný, bude tato strana jmenovat kandidátem fakticky obětního beránka. Tím by se mohl dosti dobře stát právě George McGovern, jenž sice sklízí v předběžných volbách jedno vítězství za druhým, ale na druhé straně svým radikalismem pobuřuje vlivné stranické skupiny. A jsou to ony — nikoli výsledky předběžných voleb —■ které mají nakonec poslední slovo. Usoudl-li, že Nixona nelze položit na lopatky, připustí blahovolně ke kandidatuře muže, který jim není po chuti a jemuž by porážka ve volbách politicky stala hlavu. Vedení strany by si oddychlo, že se zbavilo buřiče a počkalo by další čtyři roky, kdy bude větší naděje dostat se к veslu. V politice však neprobíhá nie tak jednoznačně, eby se to nemohlo nějak obrátit. Někteří pozorovatelé přece jen nevylučují Nlxonovu zranitelnost a možnost jeho porážky právě senátorem McGovernem. Své předpovědi váží na určitá „kdyby“: nebude-11 ukončena vietnamská válka, neustane-11 drahota a Inflace, hospodářské stagnace a nezaměstnanost, bude-li roztrpčena ještě širší část americké veřejnosti současnou situaci v zemi, pak by Nixon mohl být poražen oním McGovernem, který je Již od roku 1963 proti vietnamské válce, chce s ní okamžitě skoncovat, který navrhuje odvážnou reformu daňového systému namířenou především proti bohatým vrstvám a jejich daňovým Může být Nixon poražen ? únikům, který chce podstatně snížit vojenský rozpočet a financovat civilní projekty, jež by zároveň zaměstnaly milióny lid! bez práce, který chce z gruntu předělat nedostatečnou zdravotnickou péči a zmodernizovat školství. McGovern nabízí řešeni chronických problémů amerického života sice v jeho dosavadním společenském rámci, ale přesto natolik nově a radikálně, že to může pohnout onou letargickou masou Američanů, kteří přestávají věřit v účinnost dosavadního zřízení. Otázkou pouze je, zda to může pohnout natolik velkým počtem voličů, aby to dostačovalo к McGovernovu vítězství — a zde se ocitáme na nejistá půdi odhadů a dohadů. К základním pravidlům amerického volebního rituálu patří zásada, že každou stranu má ve volbách představovat kandidát politického středu sjednocující stranu. Obě ^politická strany mají špatné akušenosti s kandidáty krajních názorů: před osmi roky republikáni prohráli s pravicovým extrémistou Barrym Goldwaterem, demokraté před čtyřmi roky s Hubertem Humphrym, jenž ještě v té době patřil к demokratické levici. (Humphrey z toho vyvodil ponaučeni v letošní kampani otočil své kormidlo natolik dopraa va, že Je dokonce ochoten uvažovat o ultrapravlcovém Wallaceovt jako o viceprestdentském kandidátovi!). McGovern je v Demokratické straně vlajkonošem liberálů. Uhlazený a distingovaný universitní profesor je duchovním odchovancem Kennedyho klanu, je spřízněn s „enfant terrible" demokratů Eugenem McCarthym, je miláčkem mlaďých, kteří letos rozmnoží voličské řady, nalézá ohlas mezi chudšími Američany a jeho pastorský akcent může zapůsobit i na široké vrstvy věřících. Je paradoxem, pro USA ovšem dosti typickým, že rozčarovaní voliči hlasuji v letošních primárkach pře dva muže, kteří stoj! na opačných pólech názorová stupnice: pro radikála McGoverna a pro soclálfašlstil Wallace. Wallace však jen tyje z nespokojenosti niž# situovaných vrstev společnosti, kdežto McGovern nabízí řešení. A tak senátor z Jižní Dakoty sdružuje dna# podobnou koalici, Jakou se pokoušel vytvořit přát čtyřmi roky nejdříve McCarthy a po něm Robert Kennedy. Avšak na tehdejším nomtnačním sjezdu byt# tato koalice zklamána: Kennedy byl zabit a McCarthy dezertoval. Bude letošní nominační sjezd demokraij jiný? Budou jeho dirigenti ochotnější naslouchat I*asu lidu? Nic není nejistějšího. Jak jsme Již naznačili, McGovernova nominace nemusí nutně znameaět, žs senátor byl vybrán jako nejpopulárnější uchareč. Spiše se dá předpokládat, že bude vybrán Humphrey n#bo jiný představitel středu, budou 11 mít vůdci strany za to. že Nixona by bylo možné v listopadu přec# jen porazit. ííéri