Lidové Noviny, leden 1949 (LVII/1-25)
1949-01-01 / No. 1
LI T SYNDIKÁTU CESKYCH SPISOVATELŮ SOBOTA 1. LEDNA 1949 ----—------------------------------1 ......... ROČ. 57. CIS. 1. Za 2,50 Kča S námi je zítřek! Jan Drda S pocitem hrdosti a dobrého svědomí se můžeme ohlédnout na právě uplynulý rok: stalo se mnoho dobrého ve prospěch světového pokroku, ve prospěch konečného vítězství svobodného lidstva. Stalo se mnoho dobrého i u nás, pro náš národní rozvoj a rozkvět. Když jsme,v únoru odvalili překážky z cesty, kterou míříme k socialismu, podstatně se urychlilo tempo tohoto zdárného vývoje: dokončili jsmd zhruba dvouletý plán obnovy, jenž vrátil naši výrobu na předválečnou úroveň, a rozvázali jsme si ruce k pětiletce, k výstavbě socialistického rozmachu, jenž z naší země uěiní jednu z nejvíc kultivovaných a kvetoucích zemí Evropy i světa. Dali jsme si Üstavu 9. května, jednu z nejmodemějších a nejvíc pokrokových, která se stává snem i vzorem pracujícího lidu v mnoha méně šťastných, po svém osvobozeni teprv toužících zemich. Zvolili jsme si socialistického presidenta, nebojácného a moudrého kapitána naší státní lodi. Upevnili jsme svůj bratrský svazek s největší mírovou pevností světa, Sovětským svazem, a posílili jsme svou bezpečnost také novými spojeneckými smlouvami se zeměmi lidové demokracie. Mnoho jsme učinili pro svou pevnost a jistotu vnější i vnitřní, odhalivše zpátečníky, odstranivše z ■ Národní fronty zrádce, a očistivše i prohloubivše tento živelný svazek všech pokrokových vlastenců. Na jejím základě a za odpovědného vedení jednotné, celostátní komunistické strany Československa, v niž se po dvacetiosmiletém rozkolu vítězně sešla celá dělnická třída, a do níž bratrsky vešli 5 komunisté slovenšti, mohla československá vláda, československé Národní shromáždění i celá naše lidová správa rozvinout význačné usáli k obšťastněni a obohacení životních výhledů všeho lidu: národní pojištěni dává klidné stáři všem občanům, nová zdravotnická péče poskytuje na ochranu lidského zdraví prostředky, které byly dřív vyhrazeny jen boháčům, zákon o jednotné škole znamená pronikavou demokratisaci kultury, a vrchovatě splňuje staletý sen Jana Komenského o škole jako dílně lidskosti Navzdory MaicrorS-.sabotáži výHvy, která ir>ěla být jeder«! z áečisdýofc. ‘prostředků únorovéh;. spiknutí, i. jv ;.£to stránce splnila vláda své úkoly: nedostali üc i icue žněmi do vyživovací kyise ui, . -korysé pomoci Sovětů i aík vypjatému úsilí vlá dy, a po žních mohly být zvýšeny příděly to' měrou, že máme bohudíky opravdu už dost cř řba. Naše hospodářství i naše kultura stoji dres očividně na prahu nového, trvalého, socialistického rozkvětu, a trojjediné spojenectví dělnictva, rolníků í pracující inteligence, den za dnem pevnější a uvědomělejší, je zárukou, že všecky tyto šťastné perspektivy naplníme novými činy,, Hodí se z toho všeho i nová mravnost, nový charakter českého a slovenského člověka: z dělníků na závodech se rodí obezřetní i velkorysí hospodáři, zlepšovatelé, vynálezci, úderníci práce, hrdinové socialistického soutěžení, kteří odhazuji sobecké výhrady a bojují o blaho celé obce, mezi, drobným a středním rolnictvem probíhá pokrokové úsilí o modernější formy výroby i společenského života, pracující Inteligence se zříká hloupého kastovnictvi a upřímně se přimyká k lidu s vědomím, že sama je lid, že se z lidových sil rodí a z nich i žije a sílí, mládež, zbavená našeptavačů, v závodech i na školách úkazu je novou, radostnou tvář, hlási se o svůj podíl na výstavbě, učí se hledět do radostných zítřků, rozeznává už jejich šťastné perspektivy, z našich děti na nových školách bohdá začíná vyrůstat nové socialistické pokolení. Všecko, co je v národě zdravé a jadrné, se vzpíná, úrodně kvasí, vnitřně se osvobozuje, rozvazuje své schopnosti, celý národ se uěí statečně a velkoryse věřit v radostnou budoucnost. Zachytit tento obrodný, rozjasňující, vítězný proces v jeho mohutných obrysech i bohaté mnohotvárnosti, v celém ruchu a vzmačhu, v celé jimavé kráse a nové ušlechtilosti, jaký to slavný úkol pro básníky této země! Na každém kroku potkáváš nového hrdinu — lid, každý den slyšíš nová poselství o jeho statečnosti, sebekázni a tvořivosti, o jeho obětavosti a dělné lásce. Jakou mírou cyničnosti a nepřátelské zatvrzelosti by musel být stižen člověk, jenž by se toto všecko opovážil popřít! Pocit opravdového štěstí, jenž námi prochází, 8e však ještě umocní, uvědomíš-U si) v jakých hlubokých, širokých a dalekých souvislostech se toto všeoko děje, s jakou přísnou zákonitostí se rozvijí tento proces, jak mocně zasahuje celý svět! Uvědomiš-li si, že už vlastníma rukama držíme plody Velké říjnové revoluce, že jsme šťastnými podílníky socialistického vítězství Sovětského svam, že v jeho mohutnosti je naše škola i záruka, že nerosteme a nerozvíjíme se sami a náhodnou konjunkturou, že každý náš úspěch a každé, naše vítězství je dcerou úspěchů sovětského lidu a státu, a rodnou sestrou tvůrčích úspěchů v druhých zemích lidové demokracie, že se v nich naplňuje ocelová zákonitost marx-leninismiu, že je to ovoce epochy, jež bude v historii světa nazývána stalinskou, a jež svým významem zastíní jakékoli mezníky a údobí dosavadních lidských dějin. Oči celého světa a krok všeho svobodu milujícího lidstva jsou obráceny k tomuto velkému a světlému vzoru, národy jakékoli barvy pleti, jakéhokoliv jazyka i světadílu si uvědomují, v kom a v čem je záruka trvalého miru & lidsky důstojné svobody, živoucí příklad Sovětského svazu a vědeckého socialismu inspiruje nejpronikavější duchy světa a nejčistší tužby národů. Viděl jsem letos na vratislavském sjezdu příslušníky a zástupce pětačtyřiceti národů, viděl jsem lidi černé, hnědé, žluté, viděl jsem rudochy i bělochy, nejzazší Seveřany i nejzazší Jižany. Jejich jazyky byly rozmanité, ale jejich řeč stejná: Socialismus konečně osvobodí národy, rozvine jejich tvořivé schopnosti, povýší celé lidstvo a nastol! vládu trvalého bratrského míru. Toto hloboce zdůvodněné vyznáni víry v konečné vítězství lidského rodu bratrsky spojuje vojáky Mao Tse-tuogovy s potlačenými brooklynskými černochy, Markovy bojovníky za svobodu s francouzskými havíři, jihoamerické peony, se španělskými vlastenci* tet spojuje nás všecky, kdo už šťastně k socialismu kráčíme, se všemi, kdo o této cestě žíznivě sni, kdo po ní hladově touží. Jstme naplněni1 vnitřní jistotou, jsme naplněni činorodým optimismem, protože věříme v neustálé povyšování, naplňováni a rozvíjení lidského ducha a rozumu, v rozvíjení a posilováni všech dobrých lidských schopností, v nezadržitelnou cestu lidského rodu k nejvyššímu stupni humanismu. To není planá metafysika, to je ovoce vědeckého úsilí marxismu a leninismu, to je nejvyšší lidské poznání. Jím síleni a upevňováni, můžeme s hrdou jistotou opakovat slova Ilji Erenburga, při nichž v nezměrném nadšení povstali zástupci všech národů tt ras na vratislavském mirovém kongresu: , S námi je zítřek, » námi je vítězství! / " PÍSEŇ NA CESTU FrantiSek Bronislav Zvon zemi rozhlaholí. Pět zvonů z kovu litých továrnám, lánům polí znít bude písní živou. Pět roků pospolitých nad rukou přičinlivou. Ö ruce pracující, jak čas vám rozprostírá hlas jara milující pro léta naplnění, kde rozsévačů víra zašumí po osem. Ať vůle vpřed nás vede, zajásá mladost, smělá! A v klasy hroudy Šedé ať změní slunná tvá zem! Pak radost zkošatělá se rozezpívá rázem. Jsou slova milujících pro květy přichystána, ó ruce pracujících, váš čas už pro chléb zraje, když vycházíte zrána jak v zlaté brány ráje. Vám jednou slavnost vzácnou! Za tance veselého, až rukou nebojácnou po práci pětileté se stromu ovocného plod štědře utrhnete. Novoroční noc v Moskvě Marta Mackovi Na Manéžním náměstí ti kremelské zdi je malý parčík. Na rozdíl od všech sovětských parků je bez sochařských ozdob. V zimních měsících však dík vytrvalým mrazům a stále čerstvému sněhu se mění v galerii Serjožú, Pavlíků, Žehů, ba i Mášenek, Ljubašék, kolektivních sochařských výplodů, které nesou na bachratém bříšku pečlivě vydlabané a větvičkami vyložené jméno toho člena dětského kolektivu, jenž dnes zradil, nepřišel a je tedy nutno jej veřejně potupit. Koncem prosince však přizemní pudy msty ustoupí. Galerie je doplněna sochou daleko výstavnější a svědomitěji uhnětenou. Na pomyslné suknici je nápis vyložen jedlovými větvičkami, a z očních důlků září staniol z drahého bonbonu. Výtvarná podoba Děda Moroze byla vytvořena s láskou a obdivem. Děd Moroz je někdo jako náš Mikuláš nebo francouzský Papá Noěl a přichází v novoroční noci dětem, oznámit, že nastává nový rok. Všechny sovětské děti jej znají, kreslí jej po zdích,. mluví o něm o školních přestávkách, neboť ke všem přichází a všechny obdaruje. Pro nesmírnou poptávku děti z přelidněné Moskvy přichází po celý měsíc leden čtyřikrát denně v triumfálním průvodu do Sloupového sálu Svazového domu, kde za hudby, tance a světelných kouzel uspořádá pro desetitisíce dětí dvě hodiny zázraků, jež naplní dětskou mysl na předlouhou dobu blaženým vzpomínáním. Děti jásají a plesají v pohádkovém prostředí, překypujícím vlídností a láskou a vstupuji do nového roku zcela omámeny s balíčkem všelijakých dobrot, hraček a drobných školních potřeb. Avšak tato okázale inscenovaná novoroční noc se přece jen zdaleka nevyrovná té jediné a skutečné noci, v níž dospělí oslaví nástup nového roku, jehož se Děd Moroz rovněž zúčastní, tentokrát však pouze ve vatovém vydání, koupený v obchodním domě. Stoji na každém, stole v sovětské rodině a přihlíží všem světským radostem, v nichž sovětští občané vítají nový rok, Přípravy k vítáni jsou stejné jako na celém světě. Gruntuje se, okna se myjí a všechny kuchyně voní vanilkovým cukrem, pečeným masem a jedlovým chvojím. V poslední den v roce to soumrak snáší ul v časných odpoledních hodinách. Na každém větším náoiěsti svítí novoroční strom, tiská světly bareck žárovek- Kolem stromu vy rostlo t obvykloa. sovětskou rychlostí městečko malovaných dřevěných domků a se seejncl rychlosti se sem přenesl veškerý obchodní ruch drobných nákupů. V odpoledních hodinách, kdy z rozhlasu, se ozve první přání štěstí do nového roku občanům Dalekého Východu, zazní z městského vysilače hudba. Pochody a tance, novoroční verše a veselé kuplety. Ústřední rozhlas volá každou hodinu své pozdravy soudruhům na lodích, hlídkujících na Tichém oceáně, strážcům hranic a severního pólu, lovcům a dřevařům sibiřských tajg, rybářům z Bajkalu a velikých řek, dělníkům závodů •o Novosibirsku, Taškentu a na Urale. Ale to už se blíží půlnoc i Moskvě. Mrazivý vítr a drobný sníh nevadí tisícům chodců na ulicích. Pod ozářeným stromem rozpaluje tanec dívčí tváře, zabalené do bílých vlněných šátků, a válenky neslyšné 'podupávají po zmrzlém sněhu v rytmu tanga, rumby a valčíku. Tisíce barevných balónků s nápisem „8 novým godom" se prodalo tento večer. Všude jsou balónky. Na zápěstí dívek, na knoflících dětských kožíšků, řidička trolejbusu si jej přivázala na volant, a spousta balónků už je i u stropu v restauraci, kam uletěly nepozorným majitelům a každou chvíli některý z nich v teplém vzduchu vybouchne s ohlušující ranou. Spotřeba neuvěřitelného množství pirožků, vodky, mandarinek, papíre- HOSPODÁŘI NAŠÍ REPUBLIKY ZDRAVÍ A ZDAR! JAK ŠETRNÝ O JMĚNÍ PŘIŠEL Ladislav K h á & Já nevím, jak kdo, ale já mám s ctnostmi nejhorší zkušenosti. Jak mně někdo představí vtělenou ctnost a já se těším, že se poučím a zdokonalím na tomto příkladu, určitě se to zvrhne v hroznou persifláž a já, místo abych se stal lepším člověkem, jak po tom prahne duše má, ještě víc se zatvrdím ve svém cynismu. Taková je moje smůla, přátelé. Vždycky mně matinka říkávala, abych byl šetrný. Nu co, takoýá ctnost nestojí moc peněz, říkám si, co bych nezkusil být šetrný. A osud mně dopřál, abych poznal muže příkladně šetrného, muže jménem Čestmír Jedlička. Povídalo se, že si Čestmír Jedlička ušetřil mnoho zklamání tim, jak pamatoval na zadní kolečka. Prosím, možná že naspořil poklady. Bude je potřebovat, aby nahradil všechny ztráty, jež si způsobil svou šetrností, jen co já vhn. Začalo to tím, že Čestmíru Jedličkovi bylo jeti na Nový rok na Bílou Horu. Vypočítal si správně, že by na podrážkách ušel víc než Kčs 2,50, kdyby šel pěšky, i usedl do vozu elektrickédráhy číslo jedna a óddal se požitku jízdy, to iest četl reklamní nálepky a vštěpoval si v paměť heslo: Pamatujte pro příště: chodník není smetiště. Co se takto oddával požitku z jízdy pražskou elektrikou, prošel dvakrát vozem pan průvodčí a jednou pan revisor. Kdežto s prvním orgánem nepřišel následkem zadumání pan Jedlička do přímého styku, druhý orgán se vtíral do vědomí páně Čestmírova neodvratitelně. Revisor seznal nade vši pochybnost, že Čestmír Jedlička sobě nezakoupil jízdní lístek a přistiže-