Lidové Noviny, duben 1949 (LVII/79-99)

1949-04-03 / No. 79

/ Strana 2. 1718 chce mir. Ale neumí myslet. Je zmaten. A je snadnou kořisti v rukou těch, kteří v zákulisí ve jménu svých zisků chladnokrevně kuji tločinné plány. ^ Američan žije v neustálé nejistotě. I když má slušné zaměstnání, slušně vydělává, může sť dovolit všechny výhody své vyspělé technické civilisace — je neustále zmítán hrůzou ze zítřku. Z pracovního úrazu, z automobilové nehody, z nemoci v rodině, protože v zemi, kde neexistuje nemocenské pojištěni, je to katastrofa, která pohltí všechny úspory a přivede i prosperující rodinu na mizinu. Z kříse a z nezaměstnanosti, které jsou jako přírodní katastrofa, před níž není záchrany. A nyní i z hrozící války, o které mu tisk financovaný zbrojaři, namluvil, že je také nevyhnutelná. Bojí se války více než Evropan, který hrůzy války zažil už dvakrát v jedné generaci, kdežto Američan o ní jen četl zajímavé příhody v novinách. Nikde na světě není takový strach před atomovou pumou, jako v Americe, ačkoli jsou Američané přesvědčeni, Se mají na ni monopol. I ten strach jim neustále namlouvá kapitalistický tisk, aby na nich vymohl souhlas s dalším zbrojením, z něhož by měli tučné zisky fabrikanti smrti. A tímto svým strachem a nejistotou nakazili i maloměšťáctvo a vůbec nedělnické vrstvy západní Evropy. Proto máji takový význam mírová hnutí a ví Irové sjezdy, svolávané teď v různých zemích Evropy a Ameriky. Válka není přírodní katastrofou. Válka není nevyhnutelná. Válku dělají Vdé. A válku mohou znemožnit lidé. Jen když pochopí, kdo z války tyje, a kdo války připravuje a do nich štve. LM plní své závazky republice Dary k IX. sjezdu KSC věcí celého národa eý - Praha 2. dubna Milí soudruzi! Nemohu se zúčastnit! práce pro republiku někde v závodě, kde bych se mohla podílet na výsledcích práce jako jedna z pracujících. Na naší samotě sleduji jen posloucháním rozhlasu a čtením novin, které se ml jednou za čas dostanou do ruky, plněni úkolú pracujících. Bern na samotu nikdo noviny nekolportuje. Opatruji zde dcerku a syna mé dcery, která pracuje v Praze. Chci však také přispěti republice darem k devátému sjezdu strany, která nás vede lidovou demokracii k socialismu. Zavazuji *e, že do května vysázím zde na samotě 20 moruší, abych mohla v budoucnu prospět našemu textilnímu průmyslu pěstováním bource morušového. Dále navrhuji, aby všichni ti, kdo nemohou přímo přispět republice svou prací na venkovských samotách, vysázeli všude tam, kde jsou pro to podmínky, slunečnice. To Je Jeden z těch prostých dopisů od jednotlivců, kteři také chtějí přispět k plnění úkolů pětiletky. Takových dopisů dostává Ústředí KSČ felce. Také kancelář presidenta republiky dostává podobné dopisy, kde se pisatelé zavazují přímo presidentu republiky Klementu Gottwaldovi, že splní svůj slib. Dary ke sjezdu strany .jsou dnes záležitosti všeho obyvatelstva republiky. Tyto sliby se už nyní plni a pomáhají nacházet všechny ukryté možnosti, jak pomoci co nejrychleji naší republice. Zatím co prostí občané, ženy 1 muži slibuji, že splní drobné úkoly, na příkladech velkých podniků vidíme, jak se vcelku plni tato kolektívni snaha našeho obyvatelstva. Spolek pro chemickou a hutní výrobu, n. p. závod V Ostravě, zavázal se, že věnuje zvýšením výroby částku 4,302.530 Kčs. Do konce března «plnil tento závod svů1 závazek na 99.20 %. Je zcela jasné, že podařilo-li se splnit závazek za Čtvrt roku skoro na 100 procent, zkrátí se takto doba určená ke splněni ročního plánu tohoto podniku. Ještě přesvědčivěji se nám objevuje alkee závazků, sledujeme-li ji ve větším měřítku. Vezměme si na př. Slovensko. Tam se 298 závodů zavazuje, že šetřením materiálu, nástrojů a energie Ušetří 67,124.798 Kčs. Zrychlením pracovního procesu a zlepšovacími návrhy dají slovenské závody našemu hospodářství dalších 53,306.293 Kčs. To jsou čísla zachycující slib 298 závodů. Další možnosti vidi pracující Slovenska a také Je uskutečňují vytvořením 448 úderek a jejich soutěži, do které sě přihlásilo 103 závodů. 1019 Jednotlivých úderníků ze 45 závodů rovněž soutěží, cílem j^ou lepši způsoby práce a úspory; 400.000 hodin se na Slovensku odpracuje prací brigád. » LIDOVÉ NOVINY Odpověd ministerstva zahraničních věcí na britskou notu ve věci vicekonsula Wildashe čt - Praha 2. dubna Britské velvyslanectví v Praze doručilo ministerstvu zahraničních věci 26. března notu ve věci britského propustkového důstojníka vicekonsula Mr. Wildashe, který, jak známo, byl na žádost čs. úřadů odvolán z CSR. Vzhledem k tvrzení obsaženému v notě britského velvyslanectví, že čs. bezpečnostní orgány bez předchozího ohlášení navštívily Mr. Wildashe v jeho bytě, že ho poté zatkly a že buď nemohly nebo nechtěly Dodat! důkazy o jeho činnosti, nepřátelské čs. státu, i vzhledem k tomu, že se v britské notě popírá jakákoliv vina Mr. Wildashe a je naopak nemístně kritisován postup čs. vlády v této věci, zaslalo ministerstvo zahraničních věcí britskému velvyslanectví v odpověď tuto notu: Návštěva čs. vyšetřujících orgánů u Mr. Wildashe nemohla býti samozřejmě oznámena předem, protože by se tím zmařil jeji účel. Mr. Wildash nebyl mimo to chráněn výsadami, které by vykonáni takové návštěvy zabraňovaly. Návštěva se nekonala časné zrána, jak se tvrdí v notě, nýbrž v 8.40, kdy je všechen čs. lid dávno na svých pracovištích. Mr. Wildash byl zcela korektně pozván k výslechu, aby se vyjasnilo závažné obviněni jeho se přímo týkající. Za výslechu sám prohlásil, že bere s uspokojením na vědomost, že nebyl ani zatčen ani zadržen, nýbrž pozván k výslechu. To je ostatně jasné 1 z toho, že mu bylo při výslechu nabídnuto, že může odejít, považuje-li za vhodné ponechat závažná obvinění jemu prokázaná neodpověděná. Nota záměrně vyvolává dojem, že Mr. Wildash byl zatčen a zadržen od 8.40 do pozdních hodin odpoledních. Je skutečnosti, že Mr, Wildash vyhověl žádosti vyšetřujících orgánů a doprovodil je na policii, a odtud se odebrali k vyšetřujícímu soudci. Do jeho příchodu byl V* hodiny ponechán o samotě za zamčenými dveřmi. Vyšetřování bylo přerušeno obědem podle vlastního výběru Mr. Wildashe a po celou dobu bylo vedeno naprosto korektně. Zejména pak tvrzení, že se Mr. Wildashovi vyhrožovalo zavřením manželky, nebude-U vypovídat, nutno kategoricky odmítnout, jako hrubou nepravdu. Není ani pravda tvrzení, že se Mr. Wildashovi neřeklo, jakým způsobem porušil zákony a jakou nepřátelskou činnost vyvíjel, a ani není pravda, že nějaký svědek m.u řekl, že dal Mr. Wildashovi nějaké Informace. Ve skutečnosti mu bylo konkrétně řečeno, že organisoval na čs. území špionážní činnost v širokém rozsahů, že byl ve spojeni s illegálními skupinami, které připravují úklady proti čs. státu. Těmto skupinám přímo dával direktivy pro jejích práci, že se účastnil na přípravě ozbrojené akce proti čs. státu, že k této činnosti zneužíval svéjio, úředního postavení a svých služebných a jemu podřlze. ných- osob. Po sděleni těchto obviněni byl dotázán, zda se k nim chce vyjádřit. Když Mr. Wildash odmítl, byl konfrontován s jedním ze zatčených účastníků připravované akce, a ten ho při konfrontaci česky i anglicky usvědčil, že s ním osobně několikrát projednával přípravu ozbrojené akce proti čs. vládě a státu. Také, ho zmíněný svědek usvědčil, že mu za tohoto jednání slíbil, že bude nápomocen při illegálnim příjezdu býv. čs. generála, uprchlého za hranice, který měl řídit ozbrojenou akci. Je tedy jasné, že Mr. Wildash byl obviněn z trestního činu úkladů proti ČSR spadajícího pod . zákon číslo 231/1948, par. 1, 2, 5 a j. zákona na ochranu republiky ze 6. října 1948. Mr. Wildash tyto důkazy nepopřel, ani se k nim nevyjádřil. Vzhledem k této závažně prokázané činnosti Mr. Wildashe, ministerstvo zahraničních věcí shledává notu velvyslanectví zcela nemístnou a nepřijímá zejména její tón a obsah. Přesto, že čs. vláda nebyla vázána diplomatickými zvyklostmi v případě Mr. Wildashe, postupovala tak, jak jí její vlastní zákony a diplomatické zvyklosti opravňovaly a požádala, aby Mr. Wildash v nejkrátší době opustil CSR. Poněvadž britské velvyslanectví přes velmi mírný postup čs. orgánů použilo této příležitosti k tomu, aby je obvinilo z method a akcí, s nimiž prý se britská veřejnost nyní běžně setkává a moc hezký, že jsi přišel pomoct. Tak to má bejt.“ A konec, punktum, ani slovíčko. Leda že vyprávěl, jak musi jít králíkům na trávu a že by potřeboval pronajmout si nějakou menší louku, protože tohle paběrkováni po mezích nic není. To už jsem nemohl vydržet a zeptal jsem se ho — abych ho přivedl do varu — co soudí tak celkem o situaci na dole. Mávl rukou. A pomalu se rozhovořil. Zdálo se, že opravdu je práv své pověsti. Neboť probrav situaci se všech stran, označil ji za mizernou, podrobně mi spočetl, kolikrát a jak ostře vletěl do toho celého hospodaření na schůzi, kolikrát se chytl s. inženýrem a kolikrát měl pravdu — a kolikrát ne. „Toť se ví, co na mne koukáš! Taky jsem se párkrát hezky zbod. A to si nepřej, jak se do mně dali! Cucky ze mně lítaly Celá schůze se mi nakonec vysmála. Mordije, to mi bylo horko/' „A to jsi teprve nadával, co?“ „Jak to? Proč? Dyť voni měli pravdu... Ani sem nešpit, člověče, jenom jsem poprosil svýho parťáka Jůnu, aby mi dal venku po schůzi jednu přes hubu. Jenže von nechtěl.“ Na lidi v partě byl Rákos jako čert a přece měl vždycky dost takových, ado s ním chtěii dělat. Nebylo totiž žádným tajemstvím, že Rákos rozumí své práci a že dělat s ním na plánu znamená, že si přijdeš na náramné peníze. To býlo v době, kdy ještě textil nebyl volný. Na šachtu přišly nějaké poukazy a bylo z toho moc radosti. Jenom Rákos tvrdil, že stejně nikdo nedostane, co by potřeboval a že je to škandál. Taky íe vrhl na textil áky a tvrdil, že ty chlapy by měli všechny zavřít, jelikož málo děkteré prý jsou zcela clzi jejímu pojetí o chování, ' považuje ministerstvo zahraničních věcí za nutné připomenout! postup britských úřadů vůči některým členům čs. zastupitelských úřadů v Anglii a srovnat jej s mírným postupem čs. úřadů vůči členům britských zastupitelských úřadů. Tak na př. pani Magdě Reinerové, býv. kulturnímu přidělenci CSR v Londýně, držitelce diplomatického pasu, bylo bez udání důvodu odepřeno britské vstupní visum k riávratu z dovolené, kterou trávila v CSR. Tento postup je úplně v protikladu se všemi obecně uznávanými mezinárodními zvyklostmi a britské úřady nevěděly neb nechtěly udat konkrétní důvody v této akci, ačkoliv předtím pi Reinerová nebyla označena za persona nongrata. Cs. úřady na rozdíl od tohoto postoje své zákroky proti členům britských zastupitelských . úřadů v CSR řádně odůvodnily a postupovaly velmi blahovolně, a to 1 ve stále se množících případech, kdy členové britských zastupitelských úřadů buď byli přimo přistiženi při činu, anebo byli řádnými svědeckými důkazy usvědčeni z výzvědné činnosti proti republice. Ministerstvo zahraničních věcí připomíná několik případů, kterými lze dokumentovat dosavadní shovívavý postoj čs. úřadů. Je to především případ p. Dixona, osobního šoféra a p. A. E. C. Dwyera, osobního číšníka pana velvyslance, kteří byli přistiženi při pokusu illegálního přepraveni zrádců a nepřátel CSR přes čs. hranice v diplomatickém vozidle velvyslanectví. V případě p. Dwyera na žádost p, velvyslance čs. vláda dokonce ani nenaléhala aby tento účastník činu opustil území CSR a spokojila se málo pravděpodobným vysvětlením p. Dwyera, že nebyl do činu zasvěcen. Dále je to případ plk. Mertona a Edwarda Flowera, kterým byla prokázána účast na organisovánl illegálních útěků čs. občanů přes čs. hranice Konečně ministerstvo zahraničních věcí uvádí další případ úředníka velvyslanectví, rovněž nepožívajícího diplomatických výsad, p. Knotta, který navázal spojení s nepřáteli čs. státu, vyžadoval si od nich informace a dokonce jim přechovával ostře nabitou střelnou zbraň. Ostatně odpověď britského velvyslanectví v této záležitosti částečně přiznává uvedené skutečnosti. Všechny tyto případy jasně ukazují na konkrétní, ba. více než to, na mírný postoj CSR vůči těmto činům členů velvyslanectví, ač je nutno tuto jejich činnost kvalifikovat! jako čs. státu nepřátelskou, nabývající formy přímého ohrožování vnitřní bezpečnosti CSQ,., Vzhledem ke všem těmto skutečnostem ministerstvo zahraničních věcí považuje za nutné kategoricky odmítnout naprosto nepřístojný způsob, jakým se v závěru noty kritlsuje postup čs. vlády v záležitosti Mr. Wildashe. Je známo, že ti z řad čs. zrádců, kteří pracují v zahraničí proti CSR, se ani neopírají a ani se nemohou opírat o čs. lid. Proto se uchylují ve své bezmocností k sabotážím a k pokusům o organisovánl teroristických akcí. Je známo, že BBC ve svém českém a slovenském vysílání plně a bez výhrad podporuje veškeré akce ěs. zrádné emigrace a dává jí dokonce možnost, aby sama v tomto vysílání podněcovala k protistátním akcím. Tím, že se státní podtajemník lor$ Henderson postavil za tuto činnost, dal najevo, že tento postup sdílí též britská vláda. Je samozřejmé, že tím jej sdílejí i úředníci britského velvyslanectví v Praze. Vede to k tomu, že se dopouštějí nejhrubších přestupků proti uznávaným zásadám diplomatické činnosti a zaplétají se do trestních činů proti čs. státu. Ve světle uvedených skutečností odmítá ministerstvo zahraničních věci obsah noty a žádá, aby se v zájmu dobrých a přátelských vztahů mezi Spojeným královstvím a CSR dbalo, aby se nezneužívalo úředního postavení úředníků britských zastupitelských úřadů v CSR k nepřátelské činnosti proti čs. státu. laji. Havíři nakopou pro všechny lidi dost uhli, tak proč by oni nemohli napříst dost látek? Kromě toho žádal, aby se poukazy rozdělovaly na celozávodní schůzi a když se tak stalo a bylo jasné, že se zdaleka nedostane, na všechny, kdo by potřebovali (oni by potřebovali všichni), volal Rákos, že tohle on dávno říkal. Namítl jsem nesměle, že jednou bude všeho dost, ale on se dal do smíchu: „Až ty tlustý budou tenký a hubený studený! To víš, tohle známe!“ Jenže doma potom se stará Rákoska dověděla, že její muž odmítl nabízený poukaz, protože prý jsou jiní potřebnější a oni dva staří lidé se už obejdou. Nutno říci, že tato žena vynikala nad svého muže ve schopnosti nadávat a využila onoho dne svého nadání vskutku vrchovatě. Potom si nějací mládenci vzpomněli, že by mohli soutěžit. Rákos jim samozřejmě vynadal, protože prý takoví usmrkanci hiají dělat pořádně kdykoliv a nejen v soutěženi. Když se mladí dosyta vymluvili na své schůzi a odsoudili „staré“ a „záporné“ názory dědka Rákose, dověděli se, *'•> zatím Rákos fáral (bylo to v neděli, kdy oni měli schůzi) a vstoupil s nimi v soutěž, nedbaje oficiálního začátku, čímž získal strašný náskok. Nedal se ničím přimět, aby začal regulérně; donutil tehdy mládence k takové makandě, že se jim z toho hlava točila. Na schůzích býval Rákos odjakživa postrachem, a řečníci ztráceli nit své řeči, když ho viděli v první řadě, jak nespokojeně potřásá hlavou. Přesto, že býval předsedajícími napomínán, aby nerušil, přerušoval občasnými výkřiky nesouhlasu řečníka a působil rozruch mezi posluchačstvem. Byl zkrátka dědek Rákos člověk S. dubna 1949 Finanční hospodářství národních výborů Přidělený majetek obcím bez náhrady Ks - Praha 2. dubna Na poradě předsedů krajských národních výborů z celé republiky, která byla zahájena v sobotu dopoledne v Brně, uvedl ministr; vnitra V. Nosek další důležité informace o budování lidové správy. Dále referoval náměstek ministra zemědělství A. Nedvěd o zemědělských otázkách, inž. Plíhal o přesunu některých hospodářsk> ‘h agend pro národní podniky a rozvinula se diskuse, která bude ještě v neděli pokračovat. Ministr V. Nosek mimo jiné řekl: Porady předsedů krajských národních výborů s ministrem vnitra mají se státi stálou institucí veřejné správy. Mezi významné problémy státního rázu patří průběh kontraktace, výstavba velkovýkrmen, uskutečnění jarních prací, průběh akce stavby malých domků, zásobování textilem a obuví, plnění plánů, bilance pracovních sil. Po stránce organisační je hlavním úkolem co největší možná jednota administrativní praxe v celém státě. Také pro kraje platí: Co největší decentralizace, přenášet do okresů a obci co nejvíc úkolů, mohou-li tam být vykonány lépe a rychleji. Práce nové správy má být operativní, její postup diferencovaný a konkrétní. Personální vybavení závisí na konkrétních úkolech krajů. Zásadou je hospodárnost a úspornost. Kardinální otázkou je výběr a rozmístění schopných a lidové demokracii oddaných pracovníků, proniknutých dobrými dělnickými prvky. Okresní národní výbory se sídlem v krajských městech a v Opavě budou vykonávatl správu jak krajského města tak 1 venkovského okresu. Ústřední, případně místní a okresní národní výbory v síďech krajů tedy splynou v jeden orgán pro správu okresu a města. Tato úprava se nebude vztahovat na Prahu, Brno a Bratislavu. Stát převezme podle stavu k poslednímu prosinci 1948 a sám vypořádá dluhy svazků lidové správy a dluhy školních obcí a újezdů. Z toho jsou vyloučeny dluhy komunálních podniků. Novinkou je oddil připravovaného zákona, podle něhož budou svazky lidové správy i komunální podniky zproštěny povinnosti platit přídělovou, resoektive kupní cenu za majetek, který jim byl přidělen z konfiskátů a z pozemkových reforem. Zároveň jsou komunálni podniky zproštěny povinnosti poskytnout náhradu za znárodněný majetek. Na stát však přejdou bez náhrady vázané vklady obci a nároky na náhradu majetku, který byl národním výborům odňat, znárodněním. Jde v ppdstatě o vyrovnáni všech vzájemných nároků a závazků mezi státem a svazky lidové správy, že mezi nimi nebude věřitelského a dlužnického poměru. Ministerstvo vnitra připravuje také zákon o nové úpravě finančního hospodaření národních výborů. Hospodaření bude začleněno do státního hospodářství. Tak pozbude významu otázka komunálního a státního majetku. S obo/ jím budou hospodařit národní výbory. Hlavním jetích příimem budou výnosy dávek a poplatků a státní nřídělv. Dávky jako mistní daně budou vvbfránv povinně všemi národními výbory místními. Schodek rozoočtů všech národních výborů bude uhrazován státními příděly rovnoměrně, což ořisoěíe k vyrovnání rozdílu mezi chudými a bohatými obcemi. Národní výbory musí odpovědně rozpočtovat, vyhnout se regionálnímu egoismu. Stomiliónový dar republice NESPOKOJENEC Jiří M a r e k/ Přiznám re, že když jsem přišel po prvé ba šachtu a slyšel starého Rákose, bylo mi úzko. Nadával totiž tak vybraně a složitě, že Jsem se jaksi nemohl v tom všem vyznat. A přitom jsem si přál slyšet docela jiný tón, těšil jsem se, že svou neobyčejnou reportáž o poměrech na dole zahájím nějakým slibným výrokem havířským, v němž se bude zračit jednak čacká povaha, jednak bodrost mysli, kle též zápaJ a hadšení. Vida, a zrovna jsem měl takovou smůlu, že jsem slyšel nadávat. „Toho si nevšímej,“ řekl mi dozorce. „To mý Už známe. On má do jisté míry pravdu, parta před nim mu to tam neodevzdala, jak se patří. To starého Rákose vždycky nrozně dopáli.“ A když jsme se po ukončeni smenv vraceli, chtěl jsem, aby mi Rákose ukázali. Ale nebyl u těžní klece a nebyl ani v koupelně; už jsme odcházeli a on ještě byl pořád dole. V té mrtvé hodině, která vzniká tím, že parta opouští své pracoviště, aby došla k vzdálené tčžnř jámě a druhá teprve nastupuje chodbami k svému pracovnímu místu, v této hodině pracoval Rákos docela samozřejmě na svém díle, protože musel položit kolejnice příští partě, aby nahradil lajdáctví party předchozí. Jestli i tuto hodinu nadával, ňevlm, ale předpokládám, že ano. A. pak jsem se s nim seznámil. A projevil jsem přání, pracovat také v. jeho partě. Upozornil jsem ho ovšem, že jsem nešikovný a připravil jsem se na záplavu hrozného klení. Hleďme. Rákos se na mne podíval téměř laskavě, potřásl hlavou a docela tiše řekl: „Je to od tebe čt - Praha 2. duibna V sobotu v poledne odevzdali zástupci pražského ústředního národního výboru a pražských zaměstnanců v kanceláři presidenta republiky obsáhlý výčet darů republice a dopis, adresovaný presidentu republiky Klementu Gottwaldovi, tohoto znění: „Drahý soudruhu Gottwalde, posíláme Ti vřelé pozdravy a místo mnohých slov přijmi jako výraz naši oddanosti a lásky ke straně a republice hlášení o našich závazcích k IX. sjezdu strany, jak Jsme je na své konferenci pracovníků v pražské lidové správě schválili. Podávajíce Ti toto hlášení, rádi bychom Ti znovu poděkovali za pomoc a soustavnou péči, kterou věnuješ Praze a jejím potřebám. Věříme že pod Tvým vedením 1 Praha rozkvete k nebývalé kráse a velikosti k radosti naší i všeho pokrokového lidu světa.“ Souhrn závazků, které zaměstnanci pražské lidové správy na sebe vzali, představuje dar více než 100 milionů Kčs. nezkrotný a projevoval zhusta názory takové, že se vůbec nehodil státi se hlavní postavou optimistické reportáže. Když už jsem měl odjet, pozval jsem několik nejbližšich soudruhů na malé oosezení a protože to mělo být slavnostní, jeli jsme na to až do města. Usadili jsme se v kavárně a zatím co jsme se bavili po svém, bylp slyše* od vedlejšího stolu stále hlasitější rozhovor. Rákos nás pod stolem kopl, abychom byli tiše. tak Jsme zaslechli, jak jeden muž říká: „Poměry jsou u nás, hanba mluvit.“ V té chvíli Rákos, jako když ho píchne, vztyčil se ve své hrozivé výšce. Nahlas se zeptal; „Slyšeli jste ho?“ A aby bylo jasno otázal se ještě jednou: „Slyšeli jste toho padavku?“ A aby nebyl vůbec nikdo na pochybách, ukázal potom na onoho muže, jenž se zatím scvn.al, jak Rákos přidával na síle hlasu. Nastal šum u stolků, přikvačil vrchní. Tahali jsme Rákose zpátky na židli, zatím co muž pochopil a vyklidil pole bez boje. Také my jsme se však zvedli, další pobyt byl poněkud tíživý „Vidíš, jakej ty jsi! Děláš lenom ostudu, sakra!“ rozhořčil se jeden z mvcl host) venku. Rákos jenom pokrčil rameny a byle vidět, že se rozhlíží po ulici, patrně by nepohrdl dalším rozhovorem s oním pánem. „Tady se rozčiluješ a sám nemluvíš jinak!" Tu se Rákos zastavil: „To ie možný! Ale já kušnim doma mezi svejma. A oak. já jsem havíř. A tamto...“ řekl s Akovým patrným odporem, „tamto byl podle tý řeči nějakej sakramenskej reakcionář. A takový věčný nespokojence nemám rád.“ j