Lidové Noviny, červenec 1950 (LVIII/157-177)

1950-07-07 / No. 157

Pátek 7. Července 1950 list svazu Československých spisovatelů Dále a směleji k socialistické škole Celostátní pracovní konference učitelů v Praze hl - Praha 6. července Ve čtvrtek ráno zasedlo ve velkém sále praž­ského Slovanského domu na sedm set školských pracovníků z celé republiky na výroční všeučitel­­ské konferenci. Sedí tu pohromadě učitelka ma­teřské školy vedle universitního profesora, uči­telský průkopník vedle krajského školního refe­renta, odborový funkcionář vedle ministerského referenta. Všichni tvoří jednolitý kolektiv, sepnu­tý společným úsilím vychovat všestranně vzděla­ného a rozvitého bojovníka za nový a spravedli­vý svět. Učitelé se zde radí, jak zlepšit práci ško­ly, jak školu nejlépe zařadit do onoho mocného proudu našého nového života, aby nestála stra­nou, aby se neopožďovala za vývojem. Hodnotí se tu vykonaná práce v minulém školním roce, zjišťují se úspěchy, odhalují nedostatky; .na zá­kladě posouzených zkušeností se pak ukáže na naléhavé časové problémy.a vytyčí hlavní směr­nice pro práci v novém školním roce. Tyto vý­roční konference jsoii jednou z chvalných novi­nek, s kterými přišla naše lidová demokracie. Jsou výrazem neobyčejné vážnosti a odpověd­nosti, s níž dnes školští pracovníci přistupuji k výchově a vzdělání naší mládeže. Pracovní konferenci zahájil ředitel Výzkumné­ho ústavu pedagogického J. A.' Komenského v Praze dr. Josef Váňa, který konferenci ozna­čil za významné rozhraní v budování naší školy v období přechodu od kapitalismu k socialismu. Lidé, kteří budují socialismus, pravil dr. Váňa, musí být vzdělaní, vysoce ideoví s vysokými kul­turními a mravními potřebami a zájmy. Takové lidí musí vychovávat naše školv. A ony je mohou vychovávat. Jsou dány všechny předpoklady k to­mu, aby naše školy žily radostným a tvořivým životem dneška. Vítězství dělnické třídy dalo ta ké škole základnu, na které se výchova stává účinným prostředkem k přetvářeni člověka. Naše školství má v podstatě již za sebou prv­ní období, období rekonstrukce na nové lidově demokratické základně. Nové osnovy a nové učebnice dávají našim školám nový výchovně vzdělávací obsah, umožňují vzdělávat naši mlá­dež v duchu vědeckého světového názoru a vycho­vávat ji v duchu socialistické morálky. Nebyla ta práce snadná a její výsledky nejsou bez chyb. Musela však být provedena, abychom se dostali k druhé etapě, v níž je třeba, abychom začali sou stavně prohlubovat a zlepšovat práci školy. Kri­tika a sebekritika stanou se nyní nástrojem naší cesty kupředu. Musíme odkrývat a odstraňovat nedostatky v naši koncepci škol, výchovy a vzdě­lání. v osnovách a učebnicích, v metodách vý­chovně vzdělávací práce s dětmi ve škole i mimo školu. Chceme-li takto zlepšovat práci školy, ne­smíme zapomínat na nejdůležitějšího činitele ve výchově — na učitele. Vychovávat mládež k so­cialismu musí i ty desetitisíce učitelů, které při­pravovala pro jejich práci škola, sloužící kapita-'­­lismu a kteří více či méně všichni musí překoná vat přežitky buržoasní ideologie ve svých názo­rech a ve svém poměru ke společnosti, k politic­kému dění. ke školní práci i k dětem. Prohloubit a zlepšit práci školy to znamená také a přede­vším zvýšit ideovou i odbornou kvalifikaci učitelů. Přesvědčit je, že musí sami na sobě pracovat, aby mohli vychovávat mládež k socialismu. O dosavadním vývoji našeho školství, o práci pedagogických sborů a Výzkumného ústavu peda­gogického. jakož i jejich úkolech do budoucna a nových formách školské práce, promluvil pak ná­­piěrtek miniřtra školství, věd a umění Vojtěch Pavlásek. Podal úvodem přehled o počtu škol a dětí: z čísel vyplývá ják veliké jsou úkoly našeho školství, jež má odpovědnost za výchovu a vzdě­lání více než 2% milionu příslušníků naší mladé generace. Tato odpovědnost je dnes tím větší, řj je to odpovědnost za výchovu a vzdělání druhé a třetí směny, směny budovatelů a dovršitelů so­cialistického řádu v naší vlasti. Nový organisační řád pedagogických sborů V dalším ministrův náměstek V. Pavlásek kri­ticky zhodnotil podíl školské správy na přebu­dování naší školské organisace a za nejdůležitěj­­ší nředpoklad li tomu, aby škola plnila svůj úkol, označil vybudování centrálního školského úřadu v orgán, který bude pružňvm nástrojem státiu politiky ve školském úseku, který soustředí řízení a kontrolu všech hlavních úkolů. Dosud minister­stvo tento svůj úkol v plné míře nesplnilo, po­něvadž pomáhalo organisovat novou školskou správu v kraiích a okresech, vyčerpávalo se pře­vážně v úkolech organisačního rázu a starost o vlastni přestavbu školy svěřovalo pomocným institucím, což je sice správné, ale dostatečně a věas ii odpovědně nekontrolovalo a neodstraňo­valo chyby, což správné neni. Do nového školního roku vstoupí ministerstvo nově organisováno a doplněno kvalifikovanými silami. Okresní a krajské pedagogické sbory, které by­ly zřízeny po květnu 1945 jako pracovní složky Výzkumného ústavu pedagogického a měly být prostředníky mezi ústavem a školami, budou re­organisovány tak, že se přičlení k referátům pro školství, osvětu a tělesnou výchovu okresních a krajských národních výborů jako pracovní složky ‘ écoto orgánů lidové správy. Krajské a okresní nýrodr.i v borv inravují dobře své školství, pra­vú V. Pavlásek, jež má k nim blíže a ony k ně­mu. než tomu bylo za dřívějších zemských škol­ních rad. Okresní pedagogicKé sbory budou ze­jména shromažďovat a rozšiřovat nejlepší peda­gogické zkušenosti, aby sloužily ke zýýšení úrov­ně, výchovy a vyučování na mateřských, národ­ních a středních školách v okrese a poskytovaly pomoc jednotlivým učitelům v pedagogické prá­ci. Plánování pedagogické práce a podpora prů­kopnického hnutí vyžaduje, aby pedagogické sbo­ry se dobře seznámily s učitelstvem, jeho schop­nostmi i nedostatky, zájmy a potřebami a rozdě­lily mu správně úkoly a zorganisovaly pomoc. Znamená to, vyhledávat schopné učitele a profe­sory podle jejich oborů a- dávat jim konkrétni (Pokračování na str. 2) Učebnice socialistické \ práce Dr Vifém P i t h a r t Osnova vládního nařízení, obsahující nový Sta­tut národních podniků průmyslových, kterou , vláda v úterý schválila, je významná událost pro ] náš socialistický průmysl, pro jeho další výstav- . bu, rozvoj, vnitřni organisaci a formy řízeni. | Spolu s obsáhlou reorganisací průmyslu, prove- \ děnou z včtší části s účinností od 1. ledna letoš- j niho roku, tvoři tento Statut mezník ve vývoji , našeho socialistického průmyslu. I Ve svém politicko-historickém úvodu říká Sta- ] tut: „Po prvém znárodnění jsme stáli před úko­lem vytvořit ze znárodněného průmyslového ma- ; jetku hospodářské jednotky, podrobit je jednot­nému vedení státu a dát znárodněnému průmyslu první organisační formy. Tak vznikly národní ; podniky průmyslové, které ve své době celkem : dobře splnily své poslání při překonávání pová­lečných obtíží. Jejich existence byla také nezbyt­ným předpokladem pro zajištění výstavby nového společenského řádu. Nový společenský řád vítězí nad řádem starým jen tehdy, dovede-li společ­nosti opatřit více lepších a lacinějších výrobků než řád starý a tak ji obohatit. V dalším vývoji se ukázalo, že cd národních podniků nelze při je­jich dosavadní skladbě a vnitřni organisaci oče­kávat trvale úspěšné plnění tohoto základního úkolu, a to zejména proto, že naše plánované hospodářství klade stále vyšší požadavky na pro­hlubování a zpřesňování plánů . . . Aby bylo možno zvládnout všechny úkoly průmyslu a do­sáhnout určeného cíle,- bylo nutno provést re­­organísaci národních podniků.“ V čem nutno spatřovat význam Statutu? Pře­devším v tom, že spolu se zákonem o národních podnicích, který právě projednává sněmovna, staví na právní základnu provedenou reorgani­­saci našeho průmyslu, již byla odstraněna stará podniková ředitelství a vytvořeny národní pod­niky nového typu, opírající se o základní závo­dy. A za druhé v tom, že má v rozsáhlé míře při­spět k tomu, aby z našich národních podniků zmizely poslední přežitky staré doby ve vnitřní organisaci, provozu a řízení a aby se tyto pod­niky staly opravdu podniky socialistickými, to je takovými, které se řídí zásadami socialistického hospodaření. Československý průmysl má před sebou velký vzor mohutný socialistický průmysl Sovětské­ho svazu. Je tedy pochopitelné, že Statut čerpal především z bohaté studnice sovětských zkuše­nosti i když, jak je samozřejmé, nemohlo jít 0 mechanické přenášení těchto zkušeností do na­šich poměrů, nýbrž o pečlivé hodnocení a zkou­mání, kterých zkušeností a v jaké formě je mož­no použít u nás. Nesmíme totiž zapomínat, že podmínky naší výstavby průmyslu jsou odlišné od podmínek, za kterých začínal industrialisaci Sovětský svaz, a zejména že jsou velmi rozdílné dosažené vývojové stupně, na jedné straně socia­listického Sovětského svazu, budujícího komu­nismus, a na druhé straně našeho státu, budují­cího socialismus. Nový Statut zasluhuje pozornosti také s jiného hlediska. Po stránce formální je to vládní na­řízení, tedy všeobecně závazná právní norma. Po stránce obsahové jde však především o dílo, kte­ré má býti návodem k jednání a učebnicí pro vše­chen pracující lid v našem průmyslu. Statut se snaží v jednoduchých a srozumitelných formula­cích řešit všechny nejdůležitější otázky našich národních podniků a radí všem pracujícím, jak si mají v těch nebo oněch otázkách počínati. Je to něco zcela nového v našem právním řádě. že si dáváme právní normu, která vedle obvyklého obsahu obsahuje také řády, poučky a dokonce 1 výklady ekonomických zákonitostí. Tento způ­sob zpracování Statutu považujeme za jeho hlav­ní přednost. Po stránce systematické a obsahové Statut, vedle politicko-historického úvodu a základních článků, rozebírá látku ve dvanácti kapitolách. Jsou to kapitoly o národních podnicích a jejich poslání, o vzniku národních podniků, jejich práv­ní povaze, o poměrech, o zásadách pro řízení ná­rodních podniků, o organisaci národního podniku, o podnikovém plánu, o práci a pracujících, o péči 0 kádry, o výrobních prostředcích, o technice, vý­robním procesu a výrobku, o finančním hpspoda­­ření, o podnikovém fondu pracujících a o vrch­ním vedení národních podniků a dozoru nad nimi. Statut charakterisuje národní podniky jako Útvary, kterými stát provozuje socialistickou vý­robu. Jejich posláním je přispívat výrobou k vze­stupu národního bohatství, ke zvýšení hmotné a kulturní úrovně naší společnosti a k upevň^ání moci pracujícího lidu. Národní podniky plní své poslání kolektivním úsilím všech svých pracu­jících. Jako první naše právní normá, Statut opíra­jící se o zákon o národních podnicích, vychází z koncepce státního socialistického vlastnictví, podle které majetek národních podniků zůstává ve vlastnictví státu a je národním podnikům svě­řen do správy za tím účelem, aby mohly plnit své poslání. V třetí kapitole Statut vytyčuje nej­důležitější zásady pro řízení národních podniků, kterými jsou zejména zásada plánovitosti, hos­podaření podle rozpočtu, hospodárnost, účast pracujících na řízení podniku, princip decentra­­lisace a centralisace, soustředění vedení v jedné osobě a osobní odpovědnost, živý a operativní způsob řízení, zájem pracujících na výsledcích podniku, kontrola shora a zdola a zásada stá­lého vzestupu. Tyto zásady jsou podrobněji roz­vedeny v následujících kapitolách. V kapitole o organisaci národního podniku jsou vytyčena hlavní ořganlsační pravidla, dále je popsána vnitřní struktura podniku a úlohy hlavních orga­­nisačních útvarů a jejich vedoucích. Ustanovení o podnikovém plánu obsahují po­kyny o podnikovém a závodním plánování, o organisaci plánovací služby v podniku, o vý­znamu, tvoření a zpevňování technioko-hospo­­dářských norem, zejména také norem výkono­vých, o vstřícném plánování a o provádění a kon­trole podnikového plánu. Ve stati o práci a pracujících je především vy­světlen význam pracujících v socialistickém pod­niku. Nevyčerpatelné zdroje iniciativy, které jsou skryty v masách pracujících, jsou prohrány v článcích o socialistickém soutěžení, údemictvl a zlepšovatelském hnutí. Důležitá je část o od­měně za práci v socialistické společnosti vůbec a v průmyslu zejména. V článcích o péči o kádry se pojednává o kádrové politice, o péči o kádry a školení kádrů, kterých silně se rozvíjející náš průmysl potřebuje stále víc a více. V kapitole o výrobních prostředcích jsou ulože­ny úkoly k lepšímu využití výrobních zařízení, k jejich údržbě a rozehrána problematika rozví­jení výrobních sil a naší investiční činnosti. Ka­pitola technika, výrobní proces a výrobek se do­týká otázek výzkumu, vývoje, specialisace, ty­­pisace, normalizace, kooperace a pak zejména vlastní výroby, její technické kontroly a kvality výrobků. Stať o finančním hospodaření začíná výkladem zákona hodnoty a úlohy peněz a jejich pohybu v socialistickém hospodářství. Pak přechází k podnikovému rozpočtu a zásadám hospodařeni. Důležitá je nová konstrukce kmenového jmění, které nyní bude sestávat ze základního a obra­tového fondu. Popsána je zde také úloha podni­kového početnictví a v závěru kontrola korunou, zejména kontrola bankovní. Podnikový fond pracujících tvoří zvláštní ka­pitolu a je novou, neobyčejně důležitou institucí v našich národních podnicích. Podnikový fond pracujících je totiž jedním z významných pro­středků k podnícení zájmu všech pracujících na plnění a překračování podnikového plánu. Ve Statutu jsou stanoveny podmínky, za kterých se podnikový fond pracujících podílí na plánova­ných, eventuálně nadplánovaných ziscích a uvá­dí také, jakým způsobem bude používáno pro­středků fondu. Konečně poslední kapitola o vrchním vedeni národníoh podniků a dožeru nad nimi ukazuje na nutnost, aby národní podniky v zájmu celostát­ním podřídily svou činnost a své zásadní otázky jednotnému hospodářskému plánu a tedy vrchní­mu vedení a dozoru státu. Stát obstarává vrchní vedení a dozor nad národními podniky přísluš­ným ministrem a generálními řediteli. V této ka­pitole pak je také uvedeno, které činnosti a pů­sobnosti spadají do vrchního vedení a dozoru státu a v kterých věcech postupuje národní pod­nik samostatně. Tolik jen stručně k hlavnímu obsahu Statutu. A nakonec bych se ještě chtěl zastavit u otáz­ky, jak tento Statut vznikal. Jisté je, že už tím se velmi podstatně liší od jiných právních norem našeho hospodářského života. Ministerstvo prů­myslu asi před rokem předložilo k politické disku­si vládní nařízení o novém Statutu národních podniků průmyslových, které v obvyklé formě právní normy kodifikovalo provedenou reorga­­nisaci našeho průmyslu. Při této diskusi naši čelní hospodářští pracovníci vyslovili přání, aby se ministerstvo průmyslu pokusilo o Statut v té formě, jak se nyní předkládá naší veřejnosti, totiž jako návod k jednání a učebnicí pro vše­chny pracující v našem průmyslu. Byl to úkol velmi obtížný a nebylo lze jej zdolat jen vlastní­mi-silami. Proto Statut v různých stadiích svého zpracování procházel znovu velmi cennými poli­tickými diskusemi a byl obohacován podpěty z těchto diskusí. O připomínky a podněty byli požádáni naši význační hospodářští pracovníci z jiných ministerstev, generálních ředitelství, ná­rodních podniků, dělničtí ředitelé, funkcionáři ROH a závodních rad. Z této pomcci pak postup­ně Statut nabýval definitivních forem, ve kte­rých nyní bude publikován. Všichni, kteří se zúčastnili prací na Statutu, jsou přesvědčeni o tom, že se tento Statut stane důležitou pomůckou v rukou všech pracujících v našem průmyslu a že přispěje svým podílem k další konsolidaci a rozvoji našich národních podniků a tím bude napomáhat v budování so­cialistické společnosti v naší vlasti. ROC. 58. Cis. 157. Za 1,50 Kčs Láska kamarádů Zikmund 8 k y b a Jerich hlav-Včera je na cestě do Prahy doprovázela hlavni města jejich krajů, a ještě včera večer a v noci na dnešek je vítala Praha. My všichni, ním -dnešním hostitelem je ovšem ministr Evžen Erban. Sotva kdy měl tolik hostů najednou. Sotva kdy ho obklopily takové tisíce mladých hochů, mezi nimiž se nikterak neztratí ani těch několik desítek děv­čat, která se také, jako ony řady jejich mladých druhů, rozhodla, že se věnují hornictví, život­nímu povolání, které je dnes ze všech nejdůleži­tější. Ale ten dnešek a zítřek je vlastně teprve slavnostní předehrou pro budoucí hornické učně. Den ještě slavnější nadejde v neděli. Cesta do Lán, A president republiky jhko hostitel. Nebudeme však předbíhat. Pohovoříme si o tom, jak cesta do Lán, k osobnosti ze všeoh nejmilovanější, je vykreslena tím, co umí vy­tvářet láska. Je tomu už hezkých pár dní, co si v Chotěboři, v jednom ze závodů lehkého prů­myslu, učňové vyprávěli o důležitosti hornické­ho povolání. Nebylo pochybovačů. Shodli se vši­chni. že uhlí je hmota, která pro organismus našeho státu znamená tolik jako krev v žilách člověka. Ale nejen to. Z jejich hovoru se také zrodila jedna veliká myšlenka. Myšlenka druž­by průmyslové mládeže s hornickými učni. „My jim přece nějak musíme dát najevo, jak si práce v hornictví vážime,“ ozvaly se v chotěbořském závodě hlasy. „Ze o tom mluvíme? Dobře. Ale cožpak kdybychom jim to, hornickým učňům, taky dokázali?“ n Od otázek nebylo dalelto k činům. Chotélioř­­šti 'učřiové z lehkého průmyslu se rozhodli, že z materiálu, ušetřeného v závodě, prací přes čas zhotoví výrobky, které by byly hornickým učňům nějak užitečně, nějak prospěšné. Samo­zřejmě st však nenechali tuto myšlenku jen pro sebe. Napsali také do ostatních průmyslových odvětvi: „Podívejte se', tohle a tohle my dělá­me. Myslíme to jako družbu s hornickými učni...“ Ostatní sektory se ovšem nechtěly dát od učňů z fíhotěboře zahanbit. A tim spis ňe, že věc jediného závodu si vzal za svou celý čes­koslovenský lehký průmysl, celé desítky závodů dalších. Přihlásily se také. Byly jednomyslně pro tuto krásnou družbu. A začalo vlastně i ta­kové skryté, jakoby tajnůstkářské soutěžení, co kdo hornickým učňům vyrobí lepšího. Cím kdo víc překvapí chlapce a děvčata, kteří se roz­hodnou pro hornické povolání. , ~ A dnes, kdy vrcholí dny Lánské akce, je už takřka dopodrobna známo, jaké iněla družba průmyslové mládeže s hornickými učni prvé vý­sledky. Ochotný a obětavý výrobní předstih mno­ha průmyslových odvětví a učňů v nich přinesl takovou hojnost darů, že budou dnes už jen ,ři pohledu ňa ně na Starém výstavišti hornickým učňům oči přecházet. Tisíce a tisíce jsou těch užiteCTfůčK a"přospěšných předmětů. Věru nebude jediného neobdarovaného. I kdyby se ještě dnes rozhodl pro hornictví další tisíc mladých, ani je­den z nich by neodcházel s prázdnou. Není lidské činnosti, kterou by některý z darů nevyjadřoval. A vůbec se nám nepodaří, abychom je jen zhru­ba spočítali. Má-li náš lehký průmysl nachystán rozhlasový přijímač, fotografický zvětšovák, de­set kusů lyžařského vázání Kandahar nebo pět­advacet pultů pro hornickou kapelu, daruji auto­mobilové a letecké závody z Karlina hornickým Z VERSÜ Štěpán Šěipaěev Dnes třicet osm let máš. Cítíš jejich tíži ? Možná, že — aspoň na pohled — jsi veselá, však se smutkem si myslíš: podzim se již blíží a po něm přijde zima zešedivělá. Snad na to nemyslíš a lhostejné ti je to, protože nyní jiných starostí máš dost. Přeji ti: nechť ti bůh dá dlouhé babi léto a jasný podzim, jenž je klidný host. Přeložil Jaroslav Teichmann DOBRÝ LIDSKÝ RÁJ Lucie Jirotková Jsou takové okamžiky maličké a bezvýznamné, ale člověk je nemůže pustit z hlavy. Potkali jsme v neděli v kopcovité liberecké krajině, plné luk a lesů, přítele. Je to hudebník, který denně do­jíždí z Liberce, kde pracuje, do malé ztracené vesničky k své ženě a třem malým dětem. Držel v ruce noviny, zahloubán v jejich první stranu. — Tady čtu ten Krajčírův projev, usmíval se, a zavalil nás novinkami, o nichž se dočetl. Po rozloučení se ještě daleko od nás na ohybu cesty otočil a cosi křičí. Nerozumíme. Muž zesiluje hlas: —- Zapomněl-jsem vám říci, rozléhá se nad loukami, — mlíkc( mlíko je o dvě koruny laci­nější! Vidíme ho v duchu, rozradostněného, máva­jícího novinami v pozadí pražských výloh s pest­rou, lákavou hojností všelijakých dobrot. Jak j#

Next