Lidové Noviny, říjen 1950 (LVIII/231-255)
1950-10-01 / No. 231
NEDELE 1. ŘÍJNA 1950 LIDOVÉ NOVINY LIST SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH SPISOVATELŮ * ® * ROČ. 58. ČÍS. 231. ZA Kčs 2.50 Včera, tines, zítra ■Jan Drda Poslední zářijové dny a první říjnový — ko 1 ikeré vzpomínání, ale také kolik nových myšlenek prochází člověku hlavou při těchtc datech! Před dvanácti lety zlomeni zradou zoufalí, bezmocní, vyklízeli českoslovenští vo jáci hraniční území, a v patách za nimi, za hanbenými a zdrcenými, za jekotu krysař ských píšťal, zpupně táhli fašističtí žoldnéři vyvracejíce naše hraniční sloupy, okrvavujíet první 'oběti, slavíce první zběsilé triumfy! A dnes —• jaká hrdost, štěstí! — Vcházejí do bran naší lidové armády noví branci z řad naší krásné, pracovité, sebevědomé, svobodné mládeže, aby naplnili své nejčestnější právo a nej vyšší povinnost občana lidově demo kratičké republiky, a stali se strážci naší radostné výstavby socialismu i obránci světo vého míru a pokroku. A v týchž hodinách jejich kamarádi a kamarádky ze svazáckýeh skupin zahajují celostátní konferenci mládeže o knize Julia Fučíka „Reportáž, psaná na oprátce“, jejíž vítězný bolševický optimismus je mocnou zbraní mírotvorného a činorodého úsilí našeho mladého pokolení i všeho našeho lidu v neúchylné cestě za šťastnými socialistickými zítřky Československa! A zároveň rozpomeň se dál: Včera tomu bylo dvanáct let, co lupičská čtverylka Hitlera, Mussoliniho, Chamberlaina i Dáladiera beštiálne svými supími pařáty rozdrásala Česko Slovensko, podporována v tom naší zrádnou buržoasií, která odmítla a před lidem zatajila pomoc jediného spojence čestného a, věrného —- a dnes my s tímto spojencem a naším osvoboditelem Sovětským svazem stojíme svobodni a silni ve světovém táboře pokroku a míru, jenž se rozprostírá téměř na polovině světa; před dvanácti lety s námi anglická a francouzská .buržoasie a její prodejní diplomaté jednali jako se služkou, na kterou do předsíně pokřikovali rozkazy o kapitulaci — aI dnes československý ministr zahraničních‘věci Viliam Široký jako representant svobodné a suverénní lidové demo kracie v bratrském svazku s představiteli nejmocnější mírové pevnosti světa, Sovětského svazu, tváří v tvář celému světu na Valném shromáždění Spojených národů tlumočí naše rozhodné odhodlání stát neochvějně v' předních řadách obránců světového míru! A ještě jednou se rozpomeň: Před osmi lety v prvních říjnových dnech se hnaly fašistické tankové kolony k Volze a ke Stalingradu, a Hitler blábolil chvastounské nejapnosti o noze německého granátníka, jež neodejde s míst, kde stanula. A dnes? Na téže mohutné řece, u téhož slavného města Stalingradu, kdé sovětské armády rozdrtily statisícové hordy fašistického útočníka, se rozvíjejí mohutné přípravné práce pro stavbu gigantické přehrady, která promění životní podmínky na obrovském území, vybojuje pro lidský rod miliony hektarů nové plodorodné země, a stane se jedním z dějinných mostů pro přechod sovětského lidu ke komunismu. Kterak nebýt šťasten a hrd nad všemi těmito změnami, které znamenají nové štěstí našich národů, které konkrétně jednomu každému z nás zachránily život a pro další jeho dny dávají perspektivy nadějné a hrdě radostné! A kterak nebýt vděčen těm, kteří zachránivše celé lidstvo před terorěm zbrojného fašismu, vybojovali i pro nás svobodu a samostatnost, vrátili český i slovenský národ do počtu národů svobodných a dnes svou mírotvornou záštitou a bratrskou pomocí nezištně pomáhají socialistickému rozmachu naší vlasti! S láskou, úctou a upřímnou oddaností musí každý poctivý český a slovenský člověk hledět k Sovětskému svazu a jeho národům, v lásce, úctě a upřímné oddanosti myslit na našeho osvoboditele, učitele i přítele, generalissima Stalina, jehož geniální mírotvorné dilo obemyká celý svět i celé naše estoletí. Čemu dřív učit naše děti, než této skutečnosti, která bude mít pro celý jejich život rozhodující význam, která je klíčem jejich šťastné budoucnosti? Leč ještě jedna vzpomínka se tlačí do mysli: čtyři léta je tomu-, co na norimberské šibenici zadrhla katovská oprátka hrdlo Ribben tropa,, Keitla, Rosenberga, Frieka, Francka,’ Kaltenbrunnera, Streichera i dalších nacistických běsů. vinných krveprolitím evropských národům Na toto pochybné jubileum by měli více vzpomínat ti, kdo se v krátké době čtyř let stali jejich universálními dědici. To, co dnes dělá Truman, Acheson a krvelačný samuraj MacArthur s ko- - rejským národem, jeho samostatností a svo- : bodou, má svůj takřka geometricky přesný : předobraz v Hitlerově, Ribbentroppově a Keitlově útoku na lid Československa, na lid 1 polský, na lid mnoha jiných evropských ná- 1 rodů. Stejná ’je nestydatost lží, stejná je bru- i lálnost teroru, stejný je cynismus přitaká- i vajících hyen a šakalů. Hle, obraz matky, ! nad jejimž prostřeleným tělem vztahuje dí- I tě ručičky po jejím vychladlém, kdysi životadárném prsu! Hle. obraz vlastenců, kteří před popravčími holomky posledním vzlykem volají slávu svému lidu! Není to Varšava? Nejsou to Lidice, není to Oradour? Není to Ukrajina, Bílá Rus? Měl by to Adolf Hitler pekelnou radost z takových učedníků! Ale nechť si nepřátele lidskéhorodu.na jejichž rukou k nesmytí ulpívá krev matek a dětí, krev národů, nechť si na některé ze svých porad pustí filmový dokument o koktajícím, hrůzou z vlastního konce roztřeseném Ribben troppo vi, jehož nervy praskají děsem a strachem z odplaty, nechť se podívají na zelenou, svraštělou tvář Keitla, ležícího v rakvi pod šibenicí, nechť si vzpomenou na Göringa ne na toho v parádní uniformě a s maršálskou holí, ale na to,''jenž ve své samovazbě chroupá ampulku krysího jedu, neboť v ní vidí poslední a jediný prostředek úniku před spravedlností. Tisíce let je stará legenda o ruce, která píše na ^těnu Mene, telkei, uťarsin. Ale tato ruka dnes není jen přeludem, jako v starphebrejské mythologii. Živé ruce stamilionů pokojných a mírumilovných lidí se spojily, aby napsaly své rozhodné Mene, tekel. S dojetím čteš o ženě jihoitalského bezzemka Novella, kterého loni zastřelili Scelbovi žoldáci, a jež v těchto dnech přišla na sjezd italských žen — poslankyň míru s více než dvěma tisíci podpisů, které, pokračujíc v boji svého muže. sebrala na stokholmskou resoluluci. Snad došel i k očím vrahů a jejich spoluvinníků otřásající obraz mrtvé korejské matky, jak jej v minulém .týdnu přinesl mezinárodní tisk. Nuže, podívejte se lépe, pá. nové: vidíte, jak se za touto mrtvou ženou zvedá žena živá, Maria Bertoldová, prostá italská vesničanka z provincie Matera, Maria Ber toidová, která drží v ruce listiny s dvanácti tisíci podpisů, jimiž italský lid stvrzuje svůj rozsudek nad vrahy? Vidíte tiskařskou dělnici Marziovou z Říma, jejíž ruce třímají sedmnáct tisíc podpisů, sebraných na náměstích a před branami kasáren? Vidíte Antonii Amore z Bari, jejíž sběrací listiny zastupují půl třináctá tisíce vašich soudců? A tak, přirůstá tisíc k tisíci, a stovky tisíc k stovkám tisíců. Sám Hitler nebyl tolikrát proklet a odsouzen, kolikrát budou ti, kdo nastoupili jeho cestu. I p ří m n é pozd ra v v a blahopřání čínskému lidu Telegram presidenta republiky Klementa Gottwalda k 1. čt - Praha 30. září výročí vyhlášení Čínské lidové re-President republiky Klement Gottwald poslal publiky tento telegram Mao Ce-tunovi: „Mao Ce-tun, předseda ústřední lidové vlády republiky Čínské, Pekin. K 1. výročí vyhlášení lidové republiky Čínské přijměte ode mne i ode všeho československého lidu upřímné pozdravy a blahopřání. Československý lid sleduje skvělé úspěchy čínského lidu při budování nové Číny se stejným nadšením a sympatiemi, jako sledoval jeho odhodlaný a vítězný boj proti Čankajškovým bandám, vydržovaným silami světové reakce. Vznik lidové republiky Čínské nesmírně posílil světovou frontu míru a pokroku, v jejichž řadách pevně kráčí pracující lid obqu našich send za vedení mohutného Sovětského svazu. Přeji Vám největší úspěchy jak v úsilí o konečné osvobození celého území Číny, tak při výstavbě Vaší velké země. Klement G ott w al d.‘e Dvojí loučení Jan Kloboučník Pršelo, až se prohýbala zení. Na kalužinách kvetly duhové bubliny a na žulových schodech Štěpánovy hospody se proud vody tříštil jako vodopád, o skalní útes. V hospodě hráli. A několik ochraptělých mužských hrdel spirálo 'starou rekrutskou píseň: Aš pomasírujem píseckou branou ven, nekažte tam mej milej pozdravení. Potom někdo zavýskal a vykřikl: Sólo! Stáli ■ jsme pod, lipkami proti hospodě, promokli a, zkřehlí jen proto, abychom zjistili, kde jsou oba Frantákové: padesátiletý otec, jeden z těch lepších kučeřských hospodářů, kterým na zahradě dosud, neuschly všechny stromy, a dvacetiletý syn, rekrut, který nuí ea tři narukovat. Od chvíle, kdy vlahý květnový větřík rozvál do prosluněné krajiny bílý květ Franfákových václavek, hlídali jsme je stejně pečlivě jako majitel. Jediná hruštička nedozrála bez polaskáni hladových, oči. Václavka je voňavá, šťavnatá a chutnú jako nedostupná, broskev, ale musí dozrát! Jinak je tvrdá, trupelnatá a leží v žaludku. Václavky dozrávají koncem září. Franták zpravidla věděl o nás, o desetiletých chlapcích, jimž zralá, václavka už už sládla v ústech, my jsme potřebovali vědět o Franťákovi, o mladém i o starém, aby se k jejich václavkám nepřipleťla také, jejich, hůl, Franta,čky se nikdo nebál. Pršelo, až se prohýbala zem, Pod nízkými mraky bude dnes brzy tma, Václavky dozrály, zítra, pozítří zmizí, očeše je mladý dřív, než narukují. Ale co myř Hlídali jsme je, a tolik se nu ně těšíme! Musíme vědět, kde jsou Frantákové! Větší a silnější' kamarádi házeli tuk dlouho korunu, tak dlouho sázeli panna lev, u.š jsem musil do hospody já. Nerad.,' ale šel jsem. Alespoň se trochu zahřeju. těšil jsem se. Přeběhl jsem, rozblácenou cestu, prerazil jsem vodopád pod nechráněným, okapem a byl jdem v hospodě. Starého Frantáka jsem spatřil ve výčepu. Sedel nud politým stelepit drbal se ve vlasech a něco si polohlasně povolal: t! ž xtsj trochu víc pil. Pcp delším hledání jsěm našel i jeho syna. Václavky jsou naše', pomyslil jsem si, ale bez radosti, bez nadšení. Mladý Franták byl r sále, před muzikanty, v objetí ostatních odvedenců. Všichni byli opili, dupali, výskali a řvali: Aby se vdávala, na mne, nečekala, že jsem si namluvil děvče jiný.. Opožďovali se za hudbou a hrubě rušili už beztak šoupavý, upocený tanec. Ze sálu se valil dusný vzduch, plnfj prachu, potu a čpícího prachu pařících se šatů. Zapomněl jsem na hrušky. Bylo mi do pláče z toho, co jsem viděl. Rekruti, chlapci s odvodními květinami Ma kabátech, chlapci, kterým jsme se od jarních odvodů obdivovali a jimž jsme záviděli cestu do vzdálených měst, zelené šaty, pušky, tito chlapci se loudí s vesnicí opilí, ve špíně, v kouři, v dávivém vzduchu, pořádají tancovačky a hádají se o peníze s hostiským, s muzikanty'; s děčaty i s babkami, , jen proto, aby jim zbyla nějaká koruna na přilepšenou. Hádají se i ve chvíli, kdy u hra- Nový portrét Jana Nerudy od malíře Richarda Wiesnera VSTUP DO STRANY Stepán Sčipačev Byl podzim. Lilo. Léto haslo tiše. Déšť spláchnul stopu, jen jsi patu zved. Řeklo mi datum ve stranické knížce: Tenkrát mi bylo devatenáct let. Šel na nás Kolčak. Zákop u továrny šklebil se černě. Pokáceli bez. Já, šťastný, stal se mladým členem strany v ten slavný den, kdy podzim byl jak dnes. Přeložil Jiří Honzík ZAHLEDĚNÍ VPŘED Lucie Jirotková Kdykoli slyšíme o tom. jak mnozí lidé uprostřed cesty dovedou s čistou, až dětskou radostí vidět před sebou určitý, zhmotnělý cíl svého plánu, vzpomeneme si na jednu milou chvíli v učňovské škole Na Harfě. Instruktor a vychovatel stojí v poschodí sotva dostavěné budovy a ukazují na dlouhou síň: „Tady ná sloupech budou obrazy, celá řada, Lenin, Fučík, Šverma, a tady,“ obrací se k holé stěně, „tady je celá zeď potažena rudou látkou a před ní vidíte sochu Stalina.“ Vyhlédli z okna na neurovnáhé prostranství, samé nářadí, stará bouda, hromady písku: „Tady máme zahradu a hřiště.“ Právě taková představivost a krása byla v těch, kdo vytvářeli na Smíchově ambulatorium Národní pojišťovny, které bylo otevřeno pro občany Prahy IV, XVI a Prahy-Jihu — a slavnostně pojmenováno Zdravotnickým střediskem dr. Miloše Nedvěda. Ambulatorium stojí na místě osmi továrních budov, bývalé Mautnerky a továrny Herlob,, která tu pracovala ještě před čtrnácti dny. Z počátku se tovární budovy bouraly, později se přišlo na úspornější řešení: bu-