Lidové Noviny, leden 1952 (LX/1-25)

1952-01-01 / No. 1

ÚTERÝ L LEDNA 1952 list svazu Československých spisovatelů Bolševické tempo Eduard Vyškovský Vladimír Iljič Lenin napsal již na začátku so­větské éry, že nyní je třeba „dokázat každému a všem, jasně a zřejmě, že socialismus tají v so­bě gigantické sily a že lidstvo přešlo nyní k no­vé, nesmírně skvělé možnosti rozvoje“. Každý rok sovětské éry je nezVratitelným důkazem pravdivosti této these. Síla sovětského státu, blahobyt sovětského lidu, socialistická společnost rostla a roste bolševickým tempem, jak se stále rychleji a zřejměji uplatňují gigantické síly, tvůrčí schopnosti lidi, ať se již projevují v to­várních dílnách nebo na polích, v laboratořích a zkušebnách vědců anebo v dílech spisovatelů, umělců, architektů, v kulturní vyspělosti a fy­sické zdatnosti sovětských lidí. Zde se uskuteč­ňuje největší revoluce v dějinách lidstva, zde se mění kvantitativní pokrok v novou kvalitu, zde vznikla socialistická společnost a zde roste spo­lečnost komunistická. Je to strhující příklad, který dodává síly těm, kdo usilují o to, aby celé lidstvo žilo šťastně v miru a pokoji. Jsme šťastni, že můžeme plnýma rukama brát z nepřeberné zásobnice sovětských darů zkuše­ností a poznatků, které jsou nám dávány s ne­zištnou láskou, jejímž zosobněním je veliký Sta­lin. Naučili jsme se od něho, od sovětských lidi budovat — budovat bolševickým tempem. Také u nás se uvolnily gigantické síly, které mění náš svět a v něm naše lidi. To nejsou slova, to je skutečnost, která vtělena do našich plánů, vy­rostla roku 1951 a poroste ještě rychleji roku 1952. V denní své práci ani nepozorujeme tento růst, který je růstem mladého, živého organis­mu, prudce se rozvíjejicího pod blahodárným sluncem socialismu. Teprve v budoucnosti si jasně uvědomíme, že jsme již skončili období obnovy a že na přecho­du z roku 1951 do roku 1952 jsme vstoupili do období velikého rozvoje a výstavby, jaké nebylo v našich dějinách. Z trosek, zanechaných u nás hitlerovskou okupaci, vyvstaly ve dvouletce a na začátku pětiletky obnovené závody, z lidských srdcí byl vypuzen měšťácký strach z velikosti a z lidských duší zmizely předsudky malosti a beznaděje. Našli jsme odvahu k velkým činům a mohutným dílům, rostoucím z tvořivé práce, zbavené kapitalistických okovů. Práce přestala být otročinou a stala se cti, mizí rozdíl mezi prácí duševní a fysickou, mezi městem i venko­vem a s likvidací nesmiřitelných třídních roz­porů vvrůstá nám socialistická společnost, hod­notící práci podle jejího tvůrčího významu a po­dle jejího společenského přínosu. A to všecko se děje tempem, které dnes už můžeme nazvat tempem bolševickým. Podívejme se jen na plán na rok 1952, který schválila před vánocemi vláda. Jak gigantický je to ve skutečnosti plán! Náš národní důchod vzroste v tomto roce o pětinu, především vze­stupem průmyslové výroby o 21 procent, ale také přírůstkem zemědělské výroby o 15 pro­cent. Už porovnání těchto čísel ukazuje, jak ze­sílil průmyslový charakter nového Českosloven­ska, jak tempo našeho pokroku závisí na roz­voji průmyslu, především průmyslu těžkého. Je­ho výroba vzroste v tomto roce o vice než tře­tinu, aby se stala pramenem sily našeho hospo­(Pokračování na str. 5) Přátelství a pomoc Sovětského svazu náš spolehlivý maják na cestě k socialismu Novoroční blahopřání představitelů čs. lidu státníkům SSSR čtk - Praha 31. prosince President republiky Klement Gottwald, předseda Národního shromáždění dr. Oldřich John, předseda vlády Antonín Zápotocký a náměstek předsedy vlády ministr zahranič­ních věcí Viliam Široký zaslali státníkům Sovětského svazu a ostatních spřátelených zemí k Novému roku tyto blahopřejné telegramy: SOUDRUH N. M. ŠVERNIK, PREDSEDA NEJVYŠŠÍHO SOVĚTU SSSR, MOSKVA Přijměte, prosím, vážený soudruhu předsedo, u příležitosti Nového roku co nejupřím­nější pozdravy ode mne i všeho československého lidu. Tento den není jen radostným ná­stupem sovětského lidu do boje za splnění nových úkolů, ale i bilancí hrdinství a vítězství sovětského člověka na všech frontách jeho rozsáhlé a mnohotvárné činnosti, jež ho mílo­vými kroky přibližuje komunismu. Pro národy Československa, které k Sovětskému svazu vzhlížely vždy s láskou, obdivem a vděčností,je jeho přátelství a pomoc nerozbornou opo­rou proti všem a jakýmkoliv úkladům imperialistů, skvělým a osvědčeným příkladem, spolehlivým majákem na cestě k socialismu a zárukou, že pod vedením Sovětského svazu, pod vedením velikého Stalina a s pomocí všech mírumilovných lidí světa budou váleční paliči poraženi a spravedlivý mír zachován. Klement Gottwald, president Československé republiky PREDSEDA SOVĚTU SVAZU NEJVYŠŠÍHO SOVĚTU SSSR M. A. JASNOV, PREDSEDA SOVĚTU NÁRODNOSTÍ NEJVYŠŠÍHO SOVĚTU SSSR Ž. ŠAJACHMETOV, MOSKVA Prosím, soudruhu předsedo Sovětu národností a soudruhu předsedo Sovětu svazu, abyste u příležitosti Nového roku přijali od Národního shromáždění Československé republiky i ode mne osobně nejupřímnější přání dalších velikých úspěchů v budování komunismu a v úsilí o světový mír. Národy našeho lidově demokratického státu, podporované ve svém úsilí o socialistickou výstavbu své vlasti bratrskou pomocí Sovětského svazu a opřehy na věčné časy o tuto mohutnou a nepřemožitelnou záštitu světového míru, hledí i do bu­doucího roku s pevným přesvědčením, že ještě více přispějí k utužení světové fronty pokroku, socialismu a míru. Dr Oldřich John, předseda Národního shromáždění Československé republiky GENERALISSIMUS JOSEF VISSARIONOVIČ STALIN, PREDSEDA RADY MINISTRU SSSR, MOSKVA, KREML Vážený soudruhu předsedo, zasílám Vám a vládě Svazu sovětských socialistických re­publik srdečné blahopřání vlády Československé republiky a svoje k Novému roku. Dovolte, abych při této příležitosti tlumočil Vám upřímné projevy oddanosti a lásky všeho československého lidu k Vám, našemu velikému učiteli a všem bratrským národům Sovětského svazu, které pod Vaším moudrým vedením dokazují svými úspěchy při velkých stavbách komunismu svoji upřímnou snahu po zachování míru na celém světě. Náš lid je pevně odhodlán přispět ze všech sil k uskutečnění těchto snah a zůstane vždy věrným svému velikému příteli a vzoru, Svazu sovětských socialistických republik. Antonín Zápotocký, předseda vlády Československé republiky SOUDRUH A. J. VYŠINSKIJ, MINISTR ZAHRANIČNÍCH VÉCl SSSR, MOSKVA Na prahu nového roku přijměte, prosím, vážený soudruhu ministře, mé srdečné pozdravy s přáním pevného zdraví a mnoha úspěchů ve Vaší záslužné a odpovědné práci. Hrdinný a sebevědomý příklad vašeho statečného lidu, který dosáhl v uplynulém roce skvělých ví­tězství ve výstavbě komunismu, důsledně mírová stalinská zahraniční politika Sovětského svazu, kterou znovu tak důrazně pod Vaším vedením prosazuje sovětská delegace na 6. zasedání Valného shromáždění OSN, burcuje pracující lid všech zemí, aby se v jednotné frontě pod vedením velikého Stalina neohroženě postavil do boje za udržení a upevnění svě­tového míru. Viliam Široký, náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí republiky Československé * ROC. 60. CIS. 1. Za 2.50 Kčs NOVOROČNÍ Jiří Havel Pochodem neznačeni, zradou nezdoláni jsme tu a »píváme, že mráz nás nespálil — A země naše, procitlá ze spaní nečeká na jaro — s námi dnes letí za ním pod křídly, která dostihnou svůj cíl. Už stokrát nám je zpřelámati chtěli a stokrát hrůzou oči zaslepit. Však vůlí železnou a srdcem celým jsme stokrát vyhráli — stokrát jsme vydrželi a prapor života si nenechali vzít! Nechci tě, lide můj, nechci tě věnčit slávou, jen dík svůj vzdát všem všedním hrdinům, těm, kteří nadšením a lú ou žhavou rozžehli rudé hvězdy nad Ostravou a dali světlo našim velkým dnům, těm, kteří řadu deštivých, zlých nocí na velkém staveništi probděli, aby mír domovů a jasných dětských očí na věky zůstal v lidské moci, chráněný rukama a tvrdou ocelí. Všude tam budou vonět rudé růže, kde tekla krev z krvavých mozolů, kde dívky rostly v ženy, chlapci v muže, které už žádný dravec nepřemůže, budou-U stoupat vzhůru pospolu. Na šťastné zítřky stiskli jsme si dlaně, soudruzi z měst, i z dálných vesniček. Bude-li třeba, sevřeme v nich zbraně a věrni zemi své a věrni rodné straně, v posledních bilvách rozhodneme věk. Neseme těžkou dobu na ramenou a v srdci květ, který z ní vyklíči. Atomy myšlenek nás prydce k cíli ženou a láska k muži, jehož drahé jméno vede nás každou zrádnou vichřicí. Jemu dnes vroucí pozdrav posíláme — prvnímu dělníku, jenž na Hradě kdy stál. Při všem, co drahé je nám, přísaháme, že šťastni jsme že žije, že ho máme, že dál s ním půjdem, stále výš a dál! PÍSEŇ František Bráni slav Když někdy tak zazpívat zachce se nám, ptáte se: komu první píseň, komu? Však víte: matkám, nejkrásnějším ženám. K písničce první vracíme se domů. Od rána nad kolébkou láskou zněla, když dětská ústa měkce teplo pila. Růžička úst těch trochu pozardělá, na srdci matky pak už navždy zbyla. A komu druhou píseň? Ještě matce. Pro její ruce neumdlévající. O matce nezpíváme nikdy krátce, stydíme se to někdy jenom říci. Ty ruce matky, co jen neuměly, snad vypočítat ani nedovedeni, dnů našich kolik provoněly krajíci chleba, jablky a medem. Pro matku bude píseň třetí, čtvrtá, ty písně člověk nikdy nedozpívá, poupata, růže do sněhu nám črtá maminka krásná, věčně přičinlivá. A tolik rodné zemi podobá se, pro kterou zpívat budem píseň pátou, při které roztančí se v plné kráse s rodinou celou, šťastně rozesmátou. A slunce padne k zemi celým nebem a zlatě zasype ji květy, klasy, aby náš domov voněl štědře chlebem, o kterém, matko, dětem zpívala jsi. Písněmi pěti a dál roky pěti ať radostně nám cestou znějí dny, které chcepie v míru rozsvěceli do víry, doniova a do. nadějí.

Next