Lidové Noviny, duben 1990 (III/26-49)
1990-04-02 / No. 26
nprávě jsem pfl)el z Itálie a sty* dim se, ie jsem tam byl, protote tím lsem ztratil svou jakoby ctnost, nějakou: ve Ctyřla- Šedesáti letech ut Člověk nemá poznat věci, na něl hledí jak tele na nová vrata. Nikam mě tedy nezvěte a neposílejte. Moudrosti světa ul nenabudu, ztratím leda moudrost sedáka před chalupou. A letadlo je riskantní blbost. Přijetí bylo vSude trapně milé, hovor lámanou řeči plynulý. Předáni obálky s jízdným a honorářem za vystoupení bylo vkusné. Mé vystoupení: strýc Vakultc vypráví, co st o Evropě vymyslel Doma je doma doma, těch pět set lidí by se bez toho obeSlo. Potom diskuse: ptají se na věci, jel se lip mohli dovědět z Četby Cl po nicht jim nic není. Chtějí znát můj názor na věci, na něl já sám ani názor nepotřebuju. Pak někdo vznese bídu Latinské Ameriky, před nit jako vidy vše bledne, to jsem ut tuplem měl sedět doma. Jaké síly se pravděpodobně projeví u nás nejvýrazněji? ptají se. Nevím, ale jmenujt asi Čtyři. Přestole pořád mluvím proti komunismu, poládají mě pak o rozhovor právě lidé z listu VVnitá, ll Manifesto a z Radla Popolare. Ostatním je vše jasno nebo jedno. V obchodech všech měst není vpravo vlevo nic jiného nelil nějaké zboll, jtnáC nic. Televizor v hotelu ukazuje na Sestt programech to samé, do Cehot se co chvllt vnutí nějaká firma se svým blbým produktem, volám jděte s tím k Čertu, za to jsme toho 17. listopadu padli? Ve vlaku do líného města sedí proti mně mul a ohýbá na klíně noviny tlusté jako prase, potištěné napůl auty. Kdyl vystupuje, nechá zmuchlané noviny jak prase na sedadle. Za šerého rána posledního dne se na nástupišti dovídám, ie v Bratislavě jsou protičeské demonstrace. Zní mi to tu jak zpráva z Latinské Ameriky a příšerně mě to rozladí na cestu zpět do vlasti. Na letišti, nevítán, mám ul v hlavě plán na pro puštění Slováků z Československa na úplnou svobodu. A proti tomu všemu máme jen leány střídmé Lidové noviny, □ LUDVIK VACULÍK Za národní porozumění MY ZE STÁTU, NA JEHOŽ NÁZVU SE POLITICI SPATNÉ DOHODLI V Cam spočívá autorita politiká? Fousu v tom, že ]e bereme vážni. Nebereme-ll ie vážni a oni se sa důležité považuji sami, |sou smilni. Strávil Jsem minulý čtvrtek u televise a pobaveni sledoval ůslli parlamentu sapsat se do historie. K mému sdíleni sa mu to nakonec podařilo. Návrhem dvon násvů pro Jeden stát se nrčiti postaral o nejtrapnijll epizoda v dijlnéch československé státnosti. V pátek jsem v Bratislavě naložil rodinu do auta a vypravil se na víkend na Moravu. Po zhlédnuti dramatických televizních novin jsem se vrátil do Bratislavy, abych rušný sobotní program věnoval inventarizaci úspěchů temných sil. Páteční mítink na náměstí SNP, výjimečně organizovaný na sedmnáctou hodinu (místo tradiční šestnácté), aby to taky jednou stihli příslušnici bývalé Státní bezpečnosti, kteří do konce pracovní doby riskuji odchodem z domu absenci, přilákal sice mnoho zvědavců, svou režii je však od opakované sobotní účasti odradil. Naproti tomu vysokou návštěvou překvapila v sobotu konkurenční akce: první veřejné setkáni příznivců Hnutí československého porozuměni. V aule Univerzity Komenského bylo na adresu spoluobčanů české národnosti řečeno slovensky tolik pěkného, že za jiných okolností by C? to snad ani nebylo vkusné. Ukázalo se, že toto hnuti má vážnější posláni, než starost o pomlčku. Stává se hnutím těch, kteří Československo považují za svou vlast celé. Podobným úsilím byl jistě veden i výbor Matice slovenské, když ve svém stanovisku navrhl vrcholnému zákonodárnému sboru, aby přijal mnohem výstižnější název našeho státu: Česká a Slovenská republika. V obou jazycích je jeho znění nejen totožné, ale i jeho zkratka ČSR odpovídá dlouholetým tradicím. Poté, co jsem celou sobotu strávil s politiky, kterým vlastni opatrné sondování lidoje vých emoci, usedl jsem k televizi, abych se podíval na v volbu Miss Československa. Diváci na slovenském televizním okruhu si mohli vybrat: z jednoho kanálu se na ně usmívaly nejhezčí dívky ze všech koutů republiky, z druhého pak přednášel slovenský předseda vlády o napjaté pomlčkové situaci. Přepnul jsem raději na krásnou budoucnost. Politici v ni budou o naší pozornost těžce zápasit. Všimli ste si, že môj príspevok je výnimočne v češtine? Som realista a obracal som sa na tých, ktorí by ho v slovenčine neprečítali. □ IVAN HOFFMAN, Bratislava JKOZOM .TéTiriKUj riEpiefre SBj «foJÍTt ft&j 3BK. ŕftBÄKOVo -/iAftYAWjju* ' Kresba Vladimír RenCín Litva posledních hodin Z Vilniusu telefonuje náš reportér J. Štetina V noci ze soboty na neděli zaujal litevský prezident Vitautas Land8bergi8 v televizi stanovisko k požadavku prezidenta SSSR Michaile Gorbačova, aby litovský parlament odvolal vyhléleni nezávislosti republiky. Vitautas Landsbergis řekl: „Lituji, že prezident Gorbnčov nevyslyšel hlas světa, vyzývající SSSR k zahájeni rozhovorů s Litvou. Zároveň oznámil že v pondělí 2. dubna bude vzniklou situaci projednávat lltevský parlament. Už po půlnoci přijel Landsbergis do budovy parlamentu: Je klidný a vyrovnaný. Jak se vyvíjí situace? Včera večer přijela na železniční stanici ve vilniuské čtvrti Klrtimaj sovětská vojenská kolona s lehkými tanky. V noci pak projela městem i přímo pod okny paria-mentu. Jela na vojenskou základnu Severní město. Považuje se to za součást psychologického nátlaku na pondělní jednání parlamentu. V neděli Jsem na ulicích města potkával trojčlenné vojenské hlídky, důstojníka s pistolí, doprovázeného dvěma vojáky. Tyto hlídky ještě v sobotu v ulicích Vilniusu nebyly. Zpravodajové Mladého světa Jan Šibík a David Vondráček v neděli odpoledne viděli v Klrtimaj vykládat další vojenskou techniků, včetně obrněných transportérů. Podle Jejich odhadu Jich bylo několik desítek. Moskevský přesun akcentu z argumentů na ocel nezíská sovětskému postupu mnoho přátel. Na sobotní tiskové konferenci v budově parlamentu ve Vilniusu byla velmi pozitivně přijata zprás va o telegramu prezidenta Havla nabídkou, že jednání mezi Moskvou a Vllniusera se může odehrávat v Československu. Později prezident Vitautas Landsbergis požádal české novi/Pokračování na str. 2j Dědictví totality Není jisti populární ani povzbudivé přiznat, že Jsme nicn prohráli, ale bylo by nebezpečni zbabělé předstírat, že se nic nestalo, zvláiti když víme, co Je vsázce. Celistvost státu! Nechceme troubit k útoku ani vyvolávat dalli emoce, už tak Je Jich dost a dost. Mill bychom si povidit něco o totalitě. Zajisté Je tristní, co nám zanechala: zdecimované hospodářství, poničenou krajinu, nepoživatelnou vodu, nedýchatelný vzduch, hory popílku a hlušiny, zdemolované příbytky i historické památky, neúctu civilizovaného svita, avšak mnohem horši a děsivější je to, co zanechala v nás, co napáchala v našich duších. Dobře si uvědomujeme, že nářkem nic nespravíme, jen bychom se mill aspoň trochu zamyslet, jak jsme žili a Jak chceme žit. Dříve tu vládla totalita nám viem, utlačovaným i těm, kteří se na ni podíleli Jako pomocnici — ale teď se probouzí ta v nás. Jako bychom převzali její způsob myileni a konáni. Vyhlaiu]I se hladovky, hrozí se stávkami a demonstracemi, nikdy za oprávniné požadavky. Jindy kvůli partikulárním zájmům, ale vždy Jen proto, ie je to náhle dovolené, nic a nikdo tomu nebráni (ani vnější zásahy, ani vnitřní zábrany), zmizel a zanikl strach z moci i tíseň bezmoci, naráz a za každou cenu chceme prosadit svou vůli. Máme svobodu a Jako bychom si s ni nevěděli rady. I nadále se však bojíme, tentokrát o to, co konečně máme. Stavíme pomníky T. G. Masarykovi, ale současně boříme ty, které v nás z jeho myšlenek mají zůstat natrvalo. Druhým vyčitáme netoleranci a sami jsme zarputile netolerantní. To všechno Je dědictví dřívější totality a největší radost z našeho někdy nerozumného počínáni mají právě původci toho zla. Utěšuji se, že jen takto získají zase svou poztrácenou moc, aby se mohli pomstit za potupnou porážku. Pravda, jen ti nejhorši z nich, co mají hroší kůži, ačkoli je dnes už Jasné, že měli (u NÁZOR mají?) pevné svazky s nejmiiltantnějši špičkou politické policie. Radovat se však mohou i ostatní, jež loňský listopad připravil o jejich privilegia (mocenská, majetková, nomenklaturní i korupční), poněvadž jim dávají naše rozpory a rozmíšky zadostiučiněni, že si prostě vládnout neumíme. Každé sebemenší klopýtnutí škodolibě aplauduji n každou naši chybu vitaj! s uleh Cením, že se nemýlili, když před námi varovali, že prostě na je jich slova došlo. Tak omlouvají vlastni selhání, zbabělost či po hodlnost. Jsme toho svědky při každé příležitosti ve věcech malých a tim více v záležitostech celostát niho významu, jakou je právě nyní název republiky. To vůbec není malicherný spor! Můžeme být uraženi oboustranně, vyčítat si navzájem nevděk, necitlivost, nacionalismus a šovinismus, minulost i přítomnost, ale přemýšlet musíme především o budoucnos ti. At už společné anebo rozdě lené, bez vášni a nejapných vtipů o svorníku či rozdělovníku, hlavně však bez nenávisti. Lze proto jen uvítat vstřícný nápad Matice slovenské, který zazněl v sobotu. Písmeno „a“‘je rozhodně lepší než jakákoli po mlčka. A zanedbatelná není podle mne ani ta původní zkratka ČSR, která škrtá nadbytečné to talitni S. □ JlRI RUML T1 Opět samizdat? Měl jsem kdysi panovačného, hádavého a intrikánského kolegu, na kterého jednou rozhořčená sekretářka vyprskla: „S tebou bych dvojdomek nikdy mít nechtělal“ V podobné situaci Ja- v ko on se nyní octl ÜV KSČ. Poté, co musí konečně pod tlakem veřejnosti a po rozhodnutí NVP opustit budovu na vltavském nábřeží, nikdo nestojí o to, mit ho v sousedství. Praha 8, o které se uvažovalo, dala přednost novorozenému ŰV KSČaM, ostatní obvody odmítají. Komunisté tedy šalamounsky usoudili, že svůj ústřední výbor usídli v nové btF Jejích úmysl odporuje především zdravému rozumu. Budova byla projektována a postavena pro potřeby redakci a ne jako sídlo stranického sekretariátu. Jsou tu redakce Rudého práva. Večerní Prahy, Zemědělských novin, Svobody, je tu tiskárna Typografia, která kromě zmíněných listů tiskne i další, mj. Zelené, Annonci, nezávislý Respekt a ode dneška i nezávislé Lidové noviny. Patří sem novináři a tiskaři, ne straničtí funkcionáři. Tiskaři Typografie oznámili, že nobude-lt problém vyřešen tak, aby to odpovídalo zájmu veřejnému a nikoli stranickému, vyhlašují stávkovou pohotovost od 12 hodin dnešního dne. Když stávkují tiskaři v Anglií, Timesy jednoduše nevyjdou. Mv sl doradíme, samizdatové Lidovky nebudou žádnou novinkou. Jako za stera, ISO výtisků rozmnožených v redakci. □ JAROSLAV VEIS Ministr J. Dienstbier v Londýně Dva týdny po návštěvě prezidenta Havla v Británií přijel včera náš ministr zahraničních věci do Londýna k jednáni, které bude na ni navazovat. Setká se s britskou premiérkou Margaret Thatcherovou, se svým resortním kolegou Douglasem Hurdem, s po-ď slanci parlamentu a' řadou osobností z podnikatelských a kulturních kruhů. Na závěr jednání má být podepsána dohoda o československo-britské spolupráci v oblasti školství, vědy a kultury, která by mj. umožnila zřízení vzájemných kulturních a informačních středisek. □ (mis)