Lidové Noviny, prosinec 1990 (III/230-251)

1990-12-01 / No. 230

Nezávislý československý deník Cena 1,50 Kči LIDOVÉ NOVINY ČÍSLO 230 • ROČNÍK III Zdá se, že po dlouhodobém spánku se odboráři probudilí a rozhodli, že zasáhnou do děje. fé to ovšem probuzení poněkud připomínající otce rodiny, který si. zdříml, cosi z dění kolem sebe zaspal a když procitl, usoudil, že nic nepokazí, když bouchne pěs­ti do stolu, aby ukázal, že tu po­řád ještě je. Ve středu v pravé poledne za­hájilo podle rozhodnutí generál- V pravé poledne ní rady ČSKOS téměř sedm mi­liónů odborářů stávkovou poho­tovost. Důvodem byla obava, že nové zákony, projednávané Fede­rálním shromážděním, omezí prá­va. odborů. Kromě práva na prá­ci, na bezplatnou lékařskou péči a bezplatné školství se ve vyhlá­šení rady hovoří t o právu účas­ti zaměstnanců na řízení podni­ků. Velká slova jsou krásná. Ale: ]ak snadno se právo na práci promění v ochranný štít nad tě­mi, kdo se do ní nijak nehrnou, ví každý, kdo někdy někde pra­coval. Jak prázdnými pojmy jsou bezplatné zdravotnictví a škol­ství, financované z daní place­ných mimo jiné odboráři, není ta­ky nutné moc vysvětlovat. Očast zaměstnanců na řízení podniků prostřednictvím odborů je zále­žitost vyspělým světem překona­ná a navíc pomíjí i prvek odpo­vědnosti k osudu podniku, mno­hem účinněji zajišťovaný vzta­hem vlastnickým. Nejčerstvější příklad nebezpečí takové koncep­ce dodali svým předákům sami odboráři z mladoboleslavské ško­dovky. Chystají se stávkovat, aby ukázali vládě i vedení podniku, že je srdce táhne k Volkswage­nu — protože prý má lepši so­ciální program, škoda Skodyl Dosud jsem se totiž naivně do­mníval, že jde o budoucnost vý­roby, ne o rekreaci a penzijní program. A co když zrovna teď před vánoci přihodí Renault ko­lekci navíc? Odborářští předáci prohlásili, že stávková pohotovost vlastně chrání společnost před nekoor­dinovanými stávkami skutečný­mi. Je to kuriózní vysvětlení, ale přimhuřme oči a věřme jim. Je­nom si nejsem jistý, zda si to stejně vyloží třeba v Mladé Bo­leslavi — a nerad bych se ne­chal překvapit. □ JAROSLAV VEIS 1. PROSINEC 1990 Kresba Fedor Vico OPĚT DVA NÁVRHY NÁRODNÍCH RAD Kompetence v parlamentu Praha (nel) — Dlouho očekávaný kompetenční zákon začaly včera projednávat výbory FS. Na stole opět mají dvě varianty — jednu z České, druhou ze Slovenské národní rady. Rozdíly ovšem nejsou tak výrazné jako n listiny lidských práv a svobod: SNR předkládá vlastně návrh původní, ČNR má k němu šest závažněj­ších připomínek. Filozofii a srovnáním obou ná­vrhů se včera zabývaly ústavně právní výbory SL a SN. Charak­teristické pro předlohy (a v tom se obě shodují), je to, že se opouští dělení kompetencí na vý­lučnou působnost federace, vý­lučnou působnost obou republik a společnou působnost federace a republik. Zůstává pouze působ­nost federace a působnost repub­lik. Působnost federace je přitom vymezena pozitivně, to jest taxa­tivně: v zásadě jde o jednotnou zahraniční politiku, obranu, mě­nu a ochranu ústavnosti. Poslanci v rozpravě mimo jiné kritizovali fakt, že o celých slo­žitých jednáních, která se o roz­­(Pokračování na str. 2) SOBOTA ZOBSAHU: Dohoda federálního minis­terstva vnitra s KGB - str. 2 >V^/>A>V\/WN^/>yWWWS^WW%/WWWW>^» IRÄK: „REZOLUCE RB ČÍSLO 678 JE NELEGÁLNÍ“ Oprávnění k ozbrojené akci New York — Rezoluci, která oprnviiujc členské státy OSN použít proti Iráku ozbrojená síly, přijala ve čtvvtek v podvečer v newyorském sídle OSN Rada bezpečnosti. Pra navrhovaný loxt, jenž dává Iráku možnost, aby se vyhnul konfliktu, stáhne-li své jednotky z Kuvajtu a obnovi-li jeho svr­chovanost do 15. ledna příštího roku, hlasovalo 12 z 15 členů Ra-<ly. Podle očekáváni se proti ná­vrhu vyslovili delegáti Jemenu a Kuby. Čínský ministr zahraničí se hlasování zdržel. Rezoluce č. 673 (1990), poslední v řadě dva­nácti dokumentů k irácké oku­paci Kuvajtu, přijatých od srpna v Radě bezpečnosti, ukládá Irá­ku, aby splnil požadavky před­chozích jedenácti. Neučiní-li to k určenému datu, jsou členské státy OSN spolupracující s vlá-I Pokračování na str. 4) VÄCLAV KLAUS: VOLBY BYLY VÍTĚZSTVÍM ROZUMU NAD EMOCEMI Optimismus a rozvaha Praha (meš) — Na pravidelném pátečním brífingu s vedením OF se předseda hnutí Václav Klaus přirozené vyjádřil k výsledku obecních voleb. Podle něho byly volby „vítězstvím rozumu nad emo­cemi“. Nebyly primárně politické, protože občdné vybírali nikoliv strany, nýbrž ty nejschopnějěí lidi na radnice. Proto. byl rbzptyl hlasů větží, než za předchozích voleb parlamentních. Za odmítnutí nacionalisticky o­­rientovaných stran považuje před­seda OF jejích výsledky na Slo­vensku, ale i na Moravě. O stá­lém zájmu veřejnosti o věci po­litické svědčila především voleb­ní účast, vyšší než v okolních ze­mích pří stejné příležitosti. K podrážděnému stanovisku slovenských partnerů po vystou­pení federálního ministra hospo­dářství V. Dlouhého se Václav Klaus vyjádřil, že to nebyl pan Dlouhý, kdo porušil dohodu. Prin­cipem rozpočtové dohody je roz­dělení výtěžku dani z obratu a ze zisku na 40 procent pro fe­deraci, 35 procent pro ČR a 25 procent pro SR. Na setkání v Hr­­zánském paláci panovala shoda v tom, že otázka plynovodu či ropovodu se vůbec nebude nasto­lovat. Slovenští partneři nemají pravdu, ani když tvrdí, že se mi­nistr Dlouhý nemá co vyjadřovat k podobným otázkám. Je nejen právem, ale přímo svátou povin­ností federálního ministra, vyjad­řovat se k věcem společného zájmu. Předseda OF se vyslovil i k problematice odborů. ftekl, že bě­hem 40 let komunismu byla de­klarována účast odborů na říze­ní podniků, byla to však fikce. Ve skutečnosti odbory omezovaly svou činnost v podstatě jen na vánoční nadílky a oslavy MDŽ. Cílem reformy je i to, aby odbo­ry našly místo, které jim patří, totiž zastupovat a hájit zájmy svých členů, nikoliv ovládat ce­lý systém. V. Klaus projevil po­chybnost o tom, že by o něco podobného odbory usilovaly. K právě přijatému zákonu o cenách ministr financí V. Klaus řekl, že zákon není brzdou eko­nomické reformy, jak se domní­vají někteří' stoupenci liberalis­mu. Regulace cen je jen extrém­ní možnost, jak čelit mimořád­ným situacím, například hrozbě hyperinflace. Cílem není tento instrument za každou cenu po­užít, ale existovat musí, tak jako existuje i v rozvinutých tržních ekonomikách. Tady byl Rhodos... Šest měsíců se dva národní premiéři pokoušeli narýsovat ku­latý čtverec a hranatý kruh no­vé autentické federace. K práci nepřistupovali lehkomyslně. Svo­ji snahu zdůvodnili i teoreticky novou Pythagorovou větou: čím silnější republiky, tím silnější fe­derace. Pevným bodem, s jehož pcmoci chtěli pohnout českoslo­venským vesmírem, byla zásada: od 1. ledna každá republika za své) Ve Lnářlch zapíchli kružítka poprvé, potom v Trenčianskych Teplicích. To ještě zněly šalma­­je harmonie a porozumění, ale­­spoů podle tvrzeni českého pre­miéra. Nepříjemná disharmonie však na sebe nedala dlouho če­kat. Nejdříve se veřejně pochlu­bil slovenský premiér, jak snad­no a lehce doběhl české partne­ry: nasadil vždycky laťku svých požadavků nereálně vysoko, aby pak ústupem, předem zakalkulo­vaným, dosáhl více, než vůbec bylo možné. Potom už začala pa­dat přetvářka jako špatně nale­pené tapety. Slovenskému roz­počtu chyběly miliardy, dost mi­liard. Ty, které dosud na Slo­vensko proudily „odjinud“ a od 1. ledna 1991, už proudit neměly. Chybějící miliardy přirozeně pre­miér Mečiar nedostal od Čechů, nýbrž od macechy Federace. Aby nebylo pochyb: miliardy korun z Čech na Slovensko proudily, proudí a budou proudit a je to v pořádku. Větší musí podporovat menšího, silnější slabšího. To není věc etická, to je věc racionální úvahy, ftíká se, že konec konců i většina má svá práva. Využijme proto svých práv a konstatujme veřejně, avšak bez pýchy. Slovensko se za sedmdesát let změnilo. Z feudální země se stalo ze­mí průmyslově vyspělou alespoň do té míry, jako země české. To se nepodařilo za uplynulé tři čtvrtě století žádné jiné zemi v Evropě. Konstatujme to, uklidně­me se a zapomeňme na to. Pro­tože jsme to nedělali pro modré oči toho či onoho, nýbrž pro pro­spěch Československé republiky, jednotné a nedělitelné. Mezi tím však události pokro­čily. Do dresu Moricových dol­ních chlapců se už nepřevlékl jen Mečiarův tým. V poslední době onen dres získal na popu­laritě i v řadách VPN. Ve čtvr­teční televizi jsme byli svědky masívních útoků prakticky sjed­nocené fronty tohoto dobře ří­zeného klubu na českého minis­tra Dlouhého. Dovolil si, nešťast­ník, označit věci pravými jmény: vydírání vydíráním, kašpařinii kašpařinou. jaksi podivně do to­ho zapadá i projev premiéra Pit­­harta před Českou národní ra­dou. je plný výhrůžek. Neschvá­­líte-li můj návrh, mají v Brati­slavě připravenou ústavu, jen jen NÁZOR Ji schválit. Neschválite-li moje téze, bude se za několik dní jed­nat o „něčem jiném“. Maně se dere do úst pražské pepické „a co? Máme se zout?“ Situace je však daleko komičtější, než aby­chom si dovolovali laciné vtipky. da Neschválí-li Česká národní ra­Pithartův kulatý čtverec, neschválí-li hranatý kruh ani Fe­derální shromáždění, máme před sebou dvě až tři možnosti. Pad­ne slovenská vláda. Nebo se Slo­vensko osamostatní. Nebo padne slovenská vláda a bude utvoře­na jiná, která pochopí dnešní stanovisko českých zemí: i vydí­rání má své hranice! Druhou alternativu si zcela ur­čitě nepřeje většina obyvatel České republiky. Poškodilo by nás to značně. Slovensko nena­pravitelně. Samostatností by za­couvalo kamsi mezi rozjitřené země Východu, diplomaticky na­zývané Balkán, a do jisté míry by zmizelo ze zorného ňhlu Ev­ropy. Poslanci České národní rady měli včera v rukou velikou od­povědnost. Návrh premiéra Pit­­harta nakonec schválili. Zde a nyní jim jako federální občan sděluji: Nebudu v příštích vol­bách volit nikoho, kdo včera v České národní radě veřejně a jasně neřekl: chce dnešní slo­venská reprezentace skutečně federaci? jsou dotace, poskyto­vané Slovenské republice, vníma­né jako datace, neboť nic jiného to není? Česká národní rado, vyškrabuji poslední středoškolské znalosti: Byl Rhodos, ty jsi jej však ne­přeskočila. □ Jlftl HANÁK Vláda stojí za V. Dlouhým Praha (kš) — „Federální vláda má důležitější věci na sta­rosti, než se zabývat touto otáz­kou. Nyní začalo projednávání dalšího důležitého materiálu — principů měnové politiky banky. Ve společnosti, která se neřídí direktivním plánováním jsou toto dvě hlavní části hospodářské po­litiky — politika rozpočtová a měnová. Toto vláda považuje za zásadní,“ odpověděl na včerejší tiskové konferenci v průběhu za­sedání federální vlády ministr fi­nancí V. Klaus na dotaz Lido­vých novin, zda federální vláda zaujala stanovisko k reakcím ně­kterých slovenských politiků na vystoupení ministra Dlouhého. Vláda ČSFR včera schválila státní rozpočet na rok 1991. Je­­”ho příprava byla podle slov Vác­lava Klause velmi složitá. „Se­stavování rozpočtu bylo obtížné ze tří hlavních důvodů. Za prvé jsou to ekonomické změny, ke kterým dochází. Za druhé poli­tické příčiny ve vazbě na kom­petenční spory. Za třetí je roz­počet nesmírně sociálně kompli­kovaný. Je nezbytné, abychom pamatovali na skoky, které v na­šich jistotách a návycích nasta­nou po prvním lednu. Rozpočet proto musí vytvořit dostatečnou sociální záchrannou síť. Myslím, že se vládě podařilo nalézt od­povídající řešení každého z těch­to tří ■ problémů. V ekonomické oblasti vhodnou míru restrikce, I Pokračováni na str. 2j Jiz zadna překvapení Bratislava — „Shodli jsme se na tom, že v otázce ply­novodu a ropovodu bychom měli vyvinout úsilí, aby se z toho ne­dělal problém politický, psycho­logický, morální nebo národnost­ní, ale aby se to skutečně pře­sunulo na praktická jednání,“ uvedl po setkáni s představiteli tří vlád prezident Václav Havel. „Nikdo nemá zájem, aby byly tak jako v minulosti zisky z těch­to sítí rozdělovány nespravedli­vě nebo tajemně. Nadále zůstává otevřenou otázkou samotná struktura organizačního uspořá­dáni a vedení těchto sítí.“ Prezident tlumočil i shodu do­saženou v otázce rozpočtů. Po­dle Václava Havla bude v nej­­bližším období atmosféra bouřli­vá, nejen na Slovensku, ale i v (Pokračování na str. 2/

Next