Literární Noviny, leden-červen 1952 (I/1-26)
1952-01-05 / No. 1
y V ČEM JE BOJOVNOST ŠKOLY JAN RYSKA Na VT. konferenci učitelů v létě minulého roku ukázal ministr školství, věd a umění, laureét státní ceny prof. dr. Zdeněk Nejedlý, že naše pětiletka, budování socialismu není jen věcí těžkého průmyslu, ale klade stále stoupající nároky na naši školu, velké požadavky na vzdělání a výchnvu mládeže. Poukázal na zor. střujíď se třídní boj a vytknul škole bojovný úkol: „Bojujeme za nový řád, za socialismus, který nepřichází sám sebou, který se rodí z boje, a to z boje proti reakci, která je dosud silná. I pro nás platí známé Fučíkovo heslo: Lidé bděte! Musíme bdít, musíme na školách daleko více pracovat i politicky.“ Začátkem února se v Praze sešli delegáti vesnických učitelů k celostátní poradě, na které kromě jiných otázek rozvíjel tuto směrnici Zdeňka Nejedlého o bojovnosti naši školy jeho náměstek Vojtěch Pavlásek. Zabýval - se 1 přitom špatně chápanou bojovnosti školy, škodlivým radikálisaiéin a levičáctvím, před nímž také sám ministr. školství na VI. konferenci varoval. Levičáctví. se někde vyskytovalo jako jedna z method nepřítele naší cesty k socialismu. Zejména při závěrečných zkouškách na školách II. i III. stupně, kdy se rozhodovalo o další cestě absolventů těchto škol, byli jsme svědky . takových případů. Za nekompromisním postojem některých členů zkušební komise, na pohled radikálním a nekompromisním, skrýval se nepřátelský zá#něr. Výchova mládeže v nové škole — to je dlouhý a složitý proces. Bojovnost školy, bdělost a ostražitost se musí projevovat a uplatňovat jako stálá, významná složka učitelovy práce, důsledně a trvale průběhem celého tohoto procesu. Tato bojovnost se projevuje na př. tím. že učitel stále zlepšuje svou práci, lépe učí a vychovává. Nachází účinnější methody, používá dokonalejší, přesvědčivější formy práce mezi dětmi i jejich rodiči. _ Přizpůsobuje je prostředí školy a žáků, zabývá se jednotlivými žáky tak, aby se každému přiblížil, aby zvolil vždycky tu správnou cestu, která vede k cíli. — A to je práce velmi těžká, úctyhodná, tvořivá práce.- Ukazovat mládeži, kde je pravda, správná cesta,, získávat ji pro ni. Sovětští pedagogové nám dávají nesčíslné příklady. Vyprávějí o tom sovětské knihy, di\ adelní hry, filmy. I naši učitelé už to dovedou. Na konferenci vyprávěli učitelé příklady ze své práce na vesnici. Jeden učitel z Liberecka ukazoval, jak jejich škola nadchla.žáky pro myšlenku kolektivní práce v JZD, jaíc podnítila jejich zájem o prosperitu družstva, jak žáci střežili jeho hospodaření,'bděli nad dodržováním státní discipliny:— jak se to všecko stalo ve škole opravdu živé a nezadržitelné, že to strhlo celou vesnici. To je praktický příklad bojovnosti naši školy. Škola musí bojovat především o lidi, nikoli proti lidem, i když se přitom střetává s jejich zaostalými, nesprávnými názory. Učit jejich děti, vést je a vést tak i rodiče. Učitel, který by přišel do1 zaostalé vesnice a měl tam pro svou pokrokovost stále více a více nepřátel — ten se dopouští někde ve své práci podstatných chyb — ukazovali dále zkušení praktikové. Na zostřujícím se třídním boji podílí se i štola. Neházíme však do jednoho pytle mezi nepřátele takové lidi, kteří jen nerozumějí, ale které je možné získat. Učitel, žijíci na vesnici přimo ve středu nového rodícího se života, který chce p'ómáhat, brzy rozezná bezpečně přátele a něpřátele. Všichni, kteří nejdou hned s námi, nejsou nepřátelé. Často to jsou nepřesvědčení lidé. Patron mičurinského pokusnictví na okrese sušickém, učitel Kaiser, uváděl na příklad mnoho takových zkušeností. Vyprávěl jak často lidé lpi na starém způsobu práce, jak nevěří, odmítají novoty. Když však novoty vyzkouší a pokus se vydaří, nelitují někdy mnohakilometroyé cesty za učite, lem, aby mu řekli: „Měl jste pravdu.“ Pak se už nevzdávají, jdou kupředu. S mládeží a zejména s dětmi ve škole to jde ještě rychleji. Radostně. Zkušenému, vzdělanému učiteli přímo “rostou pod rukama. Ale zanedbat z jakýchkoli důvodů tuto povinnou péči během školní docházky a potom se postavit do radikální pózy — to je služba nepříteli. Ať vědomá, či nevčdomá. Bojovnost školy je tedy především v její práci. Závěr sobotní a nedělní porady zněl: V zostřujícím se třídním boji jéště důsledněji a účinněji vytvářet bojovnou školu. To znamená školu bojující za vysokou úroveň ve vyučování a výchově, bojující o duši každého dítěte, proti měšťáckým přežitkům. Vytvořit školu, která bojuje se starým světem o všechny poctivé lidi ve svém okolí, i o ty, kteří ještě dnes docela nechápou ideje nového řádu, k němuž spěje lidstvo'. ♦ BDĚME! ZDENĚK NEJEDLÝ žijeme v době velkého měření sil. Zrodil se’ nový svět socialismu a dohasína starý svět kapitalismu. Ale ten se nevzdává dobrovolně, jako nikdoi kdo má v ruce moc, nevzdá se jí dobrovolně. A kapitálismus měl a dosud má v ruce značnou moc. Ale také svěť socialismu rychle nabývá moci a děsí tím kapitalisty. Odtud právě dnes to napětí ve světě, odtud i ta hrozba i ten strach z války, ž mocenské, válečné srážky obou těch světů. Odtud však také ten klid a sebedůvěra socialistického světa i nervosita a zloba kapitalistického světa, protože všechny trumfy máme v ruce my, socialistický svět. Už zákon vývoje lidské společnosti dává riám ohromnou převahu naS starým kapitalistickým světem, neboť ten svým vyděračstvím, vyssáváním jiných a krvavými násilnostmi přímo ohrožuje lidstvo, lidskou práci, kulturu, riválisad. A socialismus, dávající všem, čeho jim třeba, i zakládající blahobyt na společné práci i společném užitku všech a pro všechny, je dnes už přímo spásou národů, prostého lidu všeho světa. A již proto budoucnost náleží jemu a dnešek to potvrzuje den za dnem. Kapitalistický svět to také ví, neb aspoň cítí to ve všech kloubech, jak mu den po dni propadá půda pod nohama. Ale brání se, má v ruce ještě vlády velkých států, má v ruce velké průmyslové závody, má v ruce i staré 'chytráctví tohoto světa, s nímž klamali a klamou pracující pro ně dělníky, má velkou zbraň i ve své zločinnosti, neboť zločinem byl již samý základ kapitalismu, olupování pracujících dělníků o výtěžek jejich práce pro svůj vlastní zisk a svou vlastní kapsu. Zločinností proto rostl kapitalismus, ve zločinnosti nejhoršiho druhu vidí i dnes svou zbraň. A o to tedy dnes jde, o měření sil těchto dvou světů a ve všem a na kterémkoli místě. Bojuje se v Koreji, lidová, obrozená Korea byla napadena z kapitalisty obsazené jižní Koreje i bránila se a brání proti tomuto útoku. Ale dávno už to není boj o Koreu. Je to boj oněch dvou světů, a boj, v němž ty dva světy měří své síly, zatím jakoby jen pokusně ä na malém jen území. Ale i my dobře cítíme, že Korea bojuje za víc než za sebe, že bojuje za dobrou věc socialismu vůbec, jako i kapitalisté dobře vědí, že jejich útok na lidovou Koreu je zkouška pro vůbec jejich útok na svět socialismu. Odtud ta jejich tvrdošíjnost, s níž tam vrhají nové a nové síly i oběti, jen aby se neukázali slabými. A tak je to i ve všem ostatním. Jsme v době velkého měření, sil na všech úsecích života, v hospodářském, politickém i kulturním životě, a nezapomínejme proto i my, že cokoli děláme,, má dnes tepto význam: přikládáme tím buď na misku lidového, tvořivého, mírumilovného socialistického světa, anebo na misku kořistnického, protilidového, k válce a zalyjení ochotného a štvoucího kapitalistického světa. Tertium non datur, říkali stáři latiníci, to jest třetí možnosti není. Není ničeho mezi tím, není žádného neutrálního pásma mezi těmi světy. A není místa neb oboru, o němž by to neplatilo. Nejen každý náš čin, ale často i slovo, pohled, úsměv je přívažek na tu neb onu misku. A proto, lidé, bděte, možno i tu užít Fučíkova hesla, nejen na jiné, ale i na sebe, na to, co děláte, .myslíte, mluvíte. I v tom je dnes velké měření sil. A kapitalisté s tím silně počítají. Ano, dnes především s tím, protože přímo, tváři v tvář se socialistickému světu sotva mohou postavit a měřit s ním své síly. Svou mocenskou a tím více morální posici kapitalismus už dávno ztratil a ztrácí ji den za dnem. Dlouho již jsou ve světě mizivou menšinou svým poqtem. Jen si dobře spočítejte, kolik lidí dnes patří jednomu a kolik druhému světu. Jakou velmocí už v tom smyslu je sám Sovětský svaz. Ale s ním je tu dnes i lidová Čína, s počtem obyvatel pro Západ přimo astronomickým. Ale nejde jen o Čínu, celá Asie je v ohni odporu proti imperialistickým vyssavačům, a s ní i africký arabský svět. I v Evropě však není jinak. Vzkvétající lidové demokracie jsou též nemalým příspěvkem a přírůstkem moci socialistického světa. Světové mírové hnutí však ukázalo, že sem patří i miliony lidí ve vlastních kapitalistických zemích, a nejen v Anglii, Francii a Itálii, ale i v samé Americe. O Německu a Japonsku, na něž kapitalisté zvláště počítají, ani nemluvě. Kdyby američtí a ti jiní páni byli opravdu demokraty, jak prohlašují, dávno by byli museli přiznat, že jsou ve světovém měřítku už početně přehlasováni, a podle svých parlamentních zásad dávno by museli PQdat demisi v otázce vedení světa jimi, ■ kapitalisty. Také v otázce zbraní naprosto již není kapitalistický svět tak ve výhodě, jak se do nedávna ještě holedbal. Stačilo, aby Sovětský svaz udělal jen malou žkoušku se svou atomovou pumou, a Amerika hned se přestala chvástat s touto zbrani, o které myslila, že ji činí pánem světa. Teď ale poznala, že by ty pumy mohly padat i na ni, na její města, a tak umlklá. A s ostatními zbraněmi to není lepší. Teď nři návštěvě Churchilla ve Washingtonu hádali se američtí a angličtí techničtí experti, která puška je lepší, americká typu 300 nebo anglická typu 280, a nedohodli se. Churchill rozhodně odmítl americký typ pro evropskou armádu a trval na anglickém typu. A jak by ne, přece angličtí zbrojaři nebudou se založenýma rukama se dívat, jak všechen zisk z výroby pušek strhnou na sebe američtí zbrojaři. S tím je to u kapitalistů yůbec těžká věc. Kapitalistovi nejde o vlast, ideu a jiné takové věci, pro které kapitalista nemá žádný smysl. Jeho jedinou ideou je zisk. Proto je ochoten prodávat i zbraně každému, kdo má peníze a chce je koupit. Už v první světové válce angličtí zbrojaři prodávali kanóny nejen anglické armádě, ale i Němcům, kteří z nich stříleli do anglických vojáků. Taková je už morálka kapitalismu. A aby to tak nekřičelo, vymyslili gi tak zvané neutrální země. Kapitalista neprodá zbraň nepříteli, bůh chraň, on ji prodá tak qv. neutrálovi a ten ji dodá dál nepříteli, který přece není jeho nepřítel. To vše je sice veliká chytrost, a kapitalisté mají z ní velký zisk,'ale znamená to, že kapitalistický svět nikdy nemůže se dopočítat, podle své výroby, kolik těch zbraní je opravdu v jeho službách. Kdežto socialistický svět, který nekšeftuje, ví to přesně. Co vyrobí, jsou jeho zbraně. A neroztrubuje po světě, co má nebo nemá, jako Amerika roztrubovala svou atomovou pumu. Co je však hlavní: kapitalismus nemá nic, čím by morálně opřel svou posici. Nemůže pro sebe získat a rozplamenit národy, neboť kdo by se nadchl pro to, aby jeho národ se stal kořistí imperialistických násilníků? Leda zrádce. A nemýže kapitalismus získat ani svůj vlastní lid, svého vlastníka státu, neboť i tam, jak se má lid bít za to, aby ho mohli beztrestně vyssávat jeho kapitalističtí vykořisťovatelé. Jako zase naopak socialismus, komunismus, bojující za osvobození lidu z drápů vyssavačů, už tím znamená velikou sílu. Dnes pak k tomu přistupuje i poměr obou těch světů k vlastenectví, k národním citům lidi a národů. Kapitalismus je už svou ziskuchtivostí nenárodní, kosmopolitický, bez vlasti. Naproti tomu socialistický svět jako lidový svět zvedá dnes prapor národnosti stále výše a výše. Vzorem je tu Sovětský svaz, který i nejmenšímu ze svých národů nejen dovolil, ale přímo pomohl vypěstovat svou národní kulturu, svůj vlastní národní život. Proto také i mimo něj všichni národové, bojujicí za svou svobodu a národní kulturu, hledí k Sovětskému svazu jako nejlepší své opoře a záštitě. Je tomu tak v Asii, teď v Africe, je tomu tak i v Evropě. Jen se podívejme, jak je i u nás. Mohu tu ukázat na sebe. Padesát let jsem se dral s nenárodními vládami, které neměly kousek smyslu pro naši národní kulturu, a s naší národní kosmopolitickou inteligencí, která měla jen opovržení pro tuto národní kulturu. A dnes. za vlády „nenárodních“ prý komunistů? Vzpomeňme jen Jiráska, jak ho přímo urážela ta nóbl společnost bez vlasti. A my ho dnes postavili v čelo našich národních spisovatelů, buditelů. A ne „kroužek přátel Aloise Jiráska“ to udělal, jak dříve býval« Komplot proti francouzskému .jazyku Pod tímto názvem uveřejnil Gilbert Lazard v 1’Humanité protest proti generálnímu imperialistickému útoku na francouzský jazyk. Francouzská vláda poskytla sedm a půl milionu franků na vytvoření t. zv. „francais basique“ podle vzoru basic english. Této okleštěné francouzštiny z několika málo set slov by se mělo p’oužívat v „málo vyvinuté“ Africe, aby jejich obyvatelé poslušně vykonávali vojenské rozkazy svých imperialistických velitelů a byli poddajnější potravou pro děla. \ Péče o matku a dítě O dobré práci lékařů .gvédčí výsledky, jichž jsme v uplynulém rocé dosáhli V péči o matku a dítě, V r. 1951 opět u nás klesla úmrtnost matek při porodu. V Praze na . příklad zemře při porodu pouze jediná žena ze 2000 rodiček. Teto příznivé číslo nás staví na.%přcdni místo, a to hned za Sovětský svaz. Srovnejme si tento úspěch s výsledky, iaké mají na západě. Ze 2000 rodiček zemřou ve Švédsku 3, ve Švýcarsku 4 až 6 a ve Francii 6. procent a vzrůstem porodnosti o 27 procent se zvyšuje počet obyvatel na Slovensku dvakrát tak rychle jako před válkou. Slovensko roste v zemi, která za několik let množstvím vyráběného železa podle počtu obyvatel předstihne Anglii. Zde na Slovensku se ověřuje Šafaříkovo: „S novým pokolením nová všudy vzkvétá síla.“ Tato sila mohutní a buSš mohutnět tírifc silněji, čím lépe se i na Slovensku bude plnit plán. Loňské nedostatky jsou k tomu pobídkou. Musíme si být vědomi, že to však není jen věcí pracujícího lidu Slovenska, ale že je to věci nás všech. Plán je jeden. A proto i pracující v českých krajích musí věnovat pozornost plnění plánu Slovenska, musí pomáhat a musí příkladem, socialistickým Soutěžením vést k tomu, aby plán určující velkolepý rozvoj Slovenska, jako nedílná část rozvoje republiky, byl splněn. v takových případech, ale já, jako člen vlády a Za bezprostřední podpory, ano iniciativy samého presidenta republiky, komunisty Klementa Gottwalda. A ne jen z politických důvodů. Soudruh Gottwald sám i osobně může nám být vzorem oddanosti a lásky k naší národní kultuře. Co tedy kapitalistickému světu dnes zbývá? Z ušlechtilých, lidsky i národně povznášejících citů nic. Na takové lidi se tento svět už vůbec ani neobrací. Jeho hlavní zbraní je dnes zločin. Nedávno byl proces s lidmi, kteří se dali dó služeb Ameriky. Až, vlasy vstávají na hlavě, podíváme-li se, kdo to je. Zločinci, vrahové, zloději, lidé bez kusa cti a citu v těle, to jsou dnes lidé, jichž užívá a na npž spoléhá kapitalismus. A ne snad tajně a jen mimochodem. Sám americký ' kongres odhlasoval 10. října 1951 sto milionů dolarů na vydržování takovýchto lotrů, jak odhalil Vyšinskij na zasedání Spojených národů. Ale nejsou to vždy jen vrazi. Vítanou zbraní kapitalistům je dnes i lež, pomluva, vše co by mohlo znepokojit lidi světa práce. U nás je to teď žvást o měnové reformě, jen proto, že jsme stáhli ty ohavné protektorátní koruny. Ano, my stáhneme i jiné zbytky protektorátu a tehdejší zrady naší buržoasie, poněvadž to cítíme jako potupu na své národní, občanské, socialistické cti. A proto: bděme, ani slovo, které by mohlo pomáhat nepříteli' Čistý je náš štít, a tak jej budeme i chránit, i s hrdostí nést vpřed. A v tom znameňl také zvítězíme. NOVA SILA SLOVENSKA E. VYŠKOVSKÝ Za čísly o splněni hospodářského plánu Slovenska v roce 1951, která byla uveřejněna minulé dny, vidíme prudké tempo nového života, který proudí na Slovensku ještě silněji než v českých krajích. Slovensko pastýřů a horalů, Slovensko dráteníků a emigrantů, vyháněných ze zenié hladem, se změnilo v zemi, která rozviji svůj průmysl, která ze země agrární se už změniia v zemi průmyslově zemědělskou. Slovenský průmysl loni vyrobil tři a půlkrát tolik průmyslových výrobků než před válkou. Jestliže v celé republice stoupla průmyslová výroba o 14.9 procenta, na Slovensku vzrostla loni o 19 a půl procenta, tedy téměř o pětinu. Vede zase těžký průmysl vzestupem o 36,3 procenta, což je podstatně rychlejší vzestup než v celé republice, neboť úhrnem stoupla výroba těžkého průmyslu loni o 22,9 procenta. Mohutný rozvoj Slovenska není sám sebou. Nebylo by ho, kdyby nebylo lidově demokratické republiky, kdyby pány na Slovensku byli zůstali kapitalisté a velkostatkáři, kdyby nebylo plánu. Cilenr lidově demokratické republiky je, aby všechny její oblasti se rozvíjely, aby všude svobodný lid šťastně žil. Proto se zřizují na Slovensku továrny a závody, proto se tam horečně staví. A také proto, že na Slovensku má republika velilké zálohy lidí, neotevřená ještě bohatství země, nespoutané síly vod, nesmírná bohatství a možnosti, jichž je třeba využít a jichž využít dovedeme. Stavěl) pro průmysl a dopravu s plochou přes půl milionu čtverečních metrů a pro zemědělství skoro 400.000 m:. Těchto úspěchů se dosáhlo přesto, že plán průmyslové výroby nebyl zcela splněn. Kdežto v průměru celé republiky.-byl splněn na 99,7 procenta, na Slovensku jen na 98,3 procenta. A Slovensko pokulhává se splněním plánu za českými zeměmi jak v těžkém průmyslu — splnilo na 97,1 procenta, kdežto celá republika na 98 procent — tak i v Jetikéin 9. potravinářském průmyslu. Zarážející je, že ani vzestup'produktivity nedosáhl průměru republiky, neboť činí 8,6 procenta proti celostátnímu průměru 9,7 procenta. Snad je to tím, že na Slovensku nastupují, do průmyslu stále noví lidé. Vždyť loni přibylo 10 procent pracujících v průmyslu, kdežto v českých krajích 4 procenta. Ale zato zdvihají produktivitu nové továrny, nová zařízení, nové stroje. Slovenský člověk se teprve učí s nimi pracovat, jako se učí pracovat se zemědělskými stroji na polích. Ale není pochyby, že se s nimi pracovat naučí. Mnozí slovenští dělnici i rolnici se učí' pracovat v hutích a továrnách v českých krajích. Jejich školou je Ostravsko i Huko, vychovávají je obrovské stavby po celém Slovensku. Slovenská mládež se učí ve školách, které loni vychovávaly' na 650 tisic dětí. Dostává se jim vyššího vzdělání. Na slovenských průmyslových školách studovalo loni 39 tisíc mla'dých lidí, na školách třetího stupně 28 tišíc a na vysokých školách asi 10 tisíc. A tak s velikými stavbami socialismu, s přehradami na slovenských řekách roste na Slovensku nová mládež, rostou noví lidé. A rostou nejen kvalitou, ale i početně — neboť poklesem úmrtnosti o 18 PLUKOVNÍK FOST SE CM VINNÝF ' V nakladatelství Les Éditeur Franqais Réunis vyšla nová hra známého francouzského spisovatele! publicisty a dramatika Rogera Vaillandá. V dramatu Plukovník Foster se cítí vinným autor tvrdě odsuzuje nositele „kultury a americké civilisäce“, kteří ve jménu dolaru obracej! pod vlajkou Organisace spojených národů v trosky korejská města a vesnice a zabijeji bezbranné, mírumilovné obyvatele této krásné země. Hrdina hry plukovník Foster si sám říká, že je liberálem; jako důstojník staré školy řídí se prý vojenskou ctí, pořádkem. Dokonce odsuzuje občas i barbarské nálety amerických bombardovacích letadel na klidné korejské osady. Jeho výklad vojenské .cti je ovšem poněkud samorpstlý. Když americkým agresorům hoří půda pod nohama, dostane Foster rozkaz dát zastřelit všechny zajaté partyzány, ktéří ve Vaillandově hře jsou představiteli hrdinného a neutuchajícího boje korejského lidu proti imperialistům. Plukovník Foster rozkaz vyplní. Když potom sám padne do zajetí musí pod tíhou důkazů přiznat svou vinu a tím zároveň i katastrofální rozdrcení svých idejí a představ. Na osudu plukovníka Fostera ukazuje autor dramatu, jak politika americké vlády demoralisuje americký lid, jak zhoubně působí na příslušníky svého vlastního národa. Francouzský pokrokový tisk uvítal nadšeně tuto hru a hovoří o ní, jako o dalším vítězství mírové myšlenky. O hře přineslo také referát Sovětskoje iskusstyo, které zdůrazňuje, že autor hry není členem komunistické strany, ale jako aktivní bojovník proti hitlerovským okupantům a velitel jednoho partyzánského oddílu poznal všechny hrůzy, k nimž lidstvo vedl fašismus německý a proto stojí dnes pevně v řadách bojovníků proti fašismu americkému — v řadách bojovníků za mír. - * LITERÁRNÍ NOVINY Č. 1/1952 • 2