Literární Noviny, leden-červen 1953 (II/1-26)

1953-01-03 / No. 1

ZLEPŠENÍ PRÁCE NAŠICH NAKLADATELSTVÍ ' Na své poslední pred vánoční*schůzi schválila vláda návrh na novou crgaňfoaci vydávání a rozšiřováni neperiodických publikací, který vládě předložil ministr informací a osvěty Václav Ko­pecký. Tento návrh odstraňuje dosavadní roztříště­nost a často improvisaci ve vydávání knih. Jeho uskutečnění bude znamenat zkvalitněni a vyhra­nění thematickýoh programů jednotlivých vy­­davatelství^áměrem k důslednější typisaci a odbornosti jejich edičních plánů. Podle toho­to návrhu vzniká 5 ústředních státních na­kladatelství: Státní nakladatelství politické lite­ratury, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, v němž se soustředí především vydávání našich i cizích klasiků a vynikajících děl soudobé beletrie. Toto nakladatelství bude také vydávat všechny publikace z oblasti vý­tvarného umění a publikace hudební. Též se upravuje činnost dosavadních čtenářských klubů (DP, Rod, Čtenářská obec Čs. spisovatele a j.); slučují se v jediný Klub krásné literatury, orga­­nisovaný při Státním nakladatelství krásné li­teratury, hudby a umění. K ústředním státním nakladatelstvím náleží dále Státní nakladatelství technické literatury se zvláštními redakčními skupinami pro jednotlivé směry, Státní nakla­datelství zemědělské a Státní nakladatelství zdravotnické. Kromě těchto nakladatelství je zřízeno 5 nakladatelství resortních při někte­rých ministerstvech: Státní pedagogické nakla­datelství a Státní nakladatelství dětské knihy při ministerstvu školství, věd a umění, Orbis při ministerstvu Informací a osvěty, Naše vojsko při ministerstvu národní obrany a Ústřední cír­kevní nakladatelství u Státního úřadu pro věci církevní. Nakladatelství celostátních organisaci jako na př. Práce a Mladá fronta budou sloužit především potřebám svých organisaci, rovněž nakladatelství politických stran budou napříště vydávat jenom literaturu, sloužící výhradně je­jich potřebám. Zvláštní místo má vydavatelství Svazu čs. spisovatelů Československý spisovatel, jemuž je svěřeno vydávání jednotlivých děl i souborných spisů především našich žijících spisovatelů sípoiu s péčí o autory začínající. Kro­mě toho bude vydávat i beletrii přeloženou a uchovává si svoje edice literárně kritické a lite­rárně historické, jako je Kritická knihovna, Knihovnička Varu, Postavy a dílo a Českoslo­venští spisovatelé ve fotografii. Vlastní rozsáhlé nakladatelství, členěné do jednotlivých vědec­kých oborů, bude mít i Československá aka­demie věd. Není pochyb o tom, že vyhraněná- typisace jednotlivých nakladatelství, za jejichž činnost, ideový, umělecký a odborný profil budou na­příště odpovídat redakční rady, složené z odbor­níků, bude na prospěch naší knižní kultuře Thematické soustředění pomůže zlepšit a pro­hloubit práci nakladatelských redakcí, zajistí přípravu dlouhodobých thematických plánů, peč­livější výběr knih, pečlivější redakční i technické zpracování publikací, odstraní roztříštěnost a improvisaci v ediční práci. Reorganisace nakla­datelské činnosti, která nás i ve vydávání a roz­šiřování knih přibližuje sovětskému příkladu, napomůže také tomu, že na našem knižním trhu nebude najednou zároveň jedna a táž kniha v různých vydáních, jako tomu bylo dosud ze­jména s některými knihami cizích klasiků. Na­proti tomu budou snáze a citlivěji reagovat na­kladatelství na aktuální potřeby svých oborů i na rady a kritiku čtenářů. Vládní návrh konečně upravuje i rozšiřování neperiodických publikací, ruší dosavadní roztříš­těnou distribuční síť, soustřeďuje distribuci knih do n. p. Kniha a vytváří tak předpoklad k tomu, aby se každá vydaná kniha skutečně dostala ke svému čtenáři včas a na ta místa, kře je jí nej­více třeba. F STUDIE O POVÍDCE Ve své rubrice Projednáváme otázky mistrov­ství začala v čísle 152 otiskovat Litěraturnaja gazeta příspěvek Sergeje Antonova Dopisy o po­vídce. Prvá část jedná o portrétu, charakteru a typu, druhá, uveřejhěná v čísle 153, o dějové osnově, motivaci a milostných motivech. r ZA TVŮRČÍ CHÁPÁNÍ MARXISMU-LENTNTSMU Milena BonzUsová Diskusní příspěvek s. Zdeňka Nejedlého na celostátní konferenci KSČ ukázal na naprostou nezbytnost spojení boje za nový společenský a hospodářský řád s bojem o nového člověka. Ja­ko na jeden ze základních předpokladů vítězné­ho konce tohoto boje ukazuje s. Nejedlý na to, jak je třeba se ideově vyzbrojit pro tento úkol. A podíváme-li se nyní pod zorným úhlern tohoto základního požadavku nazpět, vidíme, že na tomto úseku jsme šli hodně často po povrchu Nejenom ve škole, kde se marxismus-leninis­­mus, jak říká s. Nejedlý, div nestal jenom no­vým učebním předmětem, ale i jinde. Marxis­­mus-leninismus není u nás namnoze stále chá­pán jako jiný způsob myšlení, který musí proniknout do všeho, co děláme, tedy i do na­šeho denního života. Marxismus-leniňismus chápe mnoho našich lidi jako něco, čemu se je možno naučit, o čem je možno přednášet a co je možno odložit, jakmile se začnou zabývat svým vlastním oborem, nebo řeší otázky své­ho vlastního života a svého poměru ke společ­nosti. Jedině tak se může stát, že se někteří učitelé dosud domnívají, že stačí, když děti počítají místo homolí cukru traktory, nebo když na za­čátku svého výkladu řeknou několik vět mar­xistického hodnocení a ostatní látku pak mohou vykládat nemarxisticky. Jedině takovým nepo­chopením marxismu mohli přijít na jednom praž­ském gymnasiu, k závěru, že „nepřeložitelnost českých llterámíoh klasiků (Babička, Máj, Ky­tice ) ukazuje, že neexistuje kultura mimo národ, mimo jazyk. Větší proslulost českých kompo-nistů ve světě se vysvětlí mezinárodni srozumi­telností hudby, nikoliv menší cenou uměleckou české literatury,“ což pramení z nepochopení marxismu jako tvůrčí methody, která dovede jevy vysvětlovat a neupravuje ši je podle něja­kých neměnných formulek. Je třeba totiž stále ukazovat, že marxismus nelze studovat jako nějakou odtažitou filosofii, ale pouze v těsném sepjetí s životem. Přichází tedy problém, jak se s marxismem seznamovat. A zde je, myslím, důležitá jedna věc: že totiž kromě poznání zá­kladních rysů marxistického světového názoru, je třeba studovat marxismus účelně, k vlastní práci. Není možná si myslit, jak už jednou připomněl i s. Kalinin, že lze nějak marxismus nastudovat a potom být schopný řešit jakékoliv otázky. Marxismus-leninismus, a to si musíme vždycký znovu uvědomit, není dogma, ale tvůrčí methods, jejíž pomocí se učíme řešit problémy naší práce i života. A právě proto, že se znalost marxismu-leninismu musí stát živou potřebou každého člověka, není možno se s ním seznamo­vat pouze prostřednictvím brožur, o čemž jsme se konečně všichni přesvědčili na svých zkuše­nostech v minulých RSŠ, ale je třeba jít a učit se přímo u pramenů. Pokud jde o oblast umění, i zde je tvůrčí chápání a pochopení marxismu­­leninismu první otázkou, a rozřešlme-U ji, pak vyřešíme všechny základní problémy. Je jasné, že k takovému chápáni marxismu nelze dojit ani za noc, ani za týden, k tomu je třeba se poctivě propracovávat a být důsledný v boji se všemi chybami. Takové hluboké pochopeni mar­xismu ukáže pak člověku v daleko jasnějším světle jeho cest.u i jeho povinnostL PERSPEKTIVY Z čísel, která uvedl na celostátní konferenci Komunistické strany Československa soudruh dg. Do lanský o plánu na rok 1953, si nejsnáze zapamatujeme ta, která nám mluví o zvýšení ži­votní a kulturní úrovně. Jsou to zajisté zajímavé údaje a mohou lahodit srdci. Vždyť mluví nejen o zvýšení spotřeby potravin, ale i o pronikavém zvýšení dodávek ledniček, praček, nábytku a p. pro domácí trh, mluví o zvýšeném počtu kniho ven, klubů a jiných kulturních zařízení, o větší péči zdravotnické a ještť o mnohém jiném. Sou­druh Dolanský však hned připomněl, že tempo zvyšování životní a kulturní úrovně závisí na tom, jak zvyšujeme výrobu a produktivitu prá­ce. A předseda vlády .soudruh Zápotocký řekl od­borářům jasně, že zvýšení životní úrovně pro všechny pracující a její trralé zajištění není možné, neodpovídá-li tomuto zvýšení výroby. Tyto připomínky nejsou výstrahou. Jsou pros­tou a nezměnitelnou skuté in ostí, která nijak ne­kalí vyhlídky našeho plánu, jestliže si s čísly o zvýšeni životní a kulturní úrovně zapamatuje­me i všechna poučení, bez kterých by perspekti­vy plánu zůstaly poulí ýmt perspektivami. Oprav­dovost, se kterou se nyní po konferenci strany berou slova soudruha Gottwalda, Zápotockého Dctonského, však zaručuje, že své projekty uskutečníme. Nejkrásnější vyhlídka, kterou máme, je splně­ní první Gottwaldovy pětiletky. Jestliže splníme průmyslovou výrobu, jak ji ukládá plár ná rok 1953, přestoupí její úroveň cíl stanovený plánem. O jeho vítězství však musíme svést tuhý hoj, tak ostrý, jako je plán napjatý. A v tcmto plánu čekají naši kulturní obec velké úkoly. Čeká geo­logy, kteří mají pomáha t otevřít ncvé doly, čeká techniky, kteří mají zavést do našeho hospodář­ství novou vyšili techniku, aby se také její po­mocí zvýšila produktivita práče, čeká organisá­tory výroby, kteří mají zlepšit ústřední i dílčí řízení a prohloubit kooperaci. Od plánu se nyní žádá věda, věda na všech jeho úsecích, v kancelářích plánovačů, opírají­cích se o vědecké normy a technický pokrok, až po laboratoře výzkumníků, kteří mají razit vý­robě nové cesty. Co se však především čeká, to je boj o státní disciplinu, o socialistickou zákon­nost. To, jak řekl soudruh Dolanský, „znamená bojovat s přežitky kapitalismu ve vědomí lidí, bojovat s maloměšťáckou anarehičnostl, která si myslí, že v novém socialistickém řádu neplatí žádný zákon a tudíž žádný řád". „Musíme lidí přesvědčit, že poškozují sami sebe, když nedo držují státní a pracovní disciplinu“, řekl soudruh Zápotocký, dovozuje, že „zvýšeni životní úrovně lidu a její zajištění závisí na prosperitě naší so­cialistické výroby“ Vědeckost, zákonitost, řád, to je veliký kul­turní přínos, kterým můžeme obohatit plán a tím sebe, jestliže jím naplníme nejen práci svou, ale práci milionů soudruhů, práci dělnické třídy, práci našich rolníků chceme-li, aby čísla plánu ožila a aby se splnily jeho skvělé perspektivy. Eduard Vyškovský X VYDÁVANÍ VĚDECKÉ LITERATURY V SSfaR Vydavatelská rada při Akademii nauk SSSR schválila ediční plán na rok 1953 Do tisku je připraveno na 600 vědeckých děl z nejrůzněj­ších oborů. Velmi vý-w.mné budou hlavně práce věnované rozboru geniálního Stalinova díla Ekonomické problémy socialismu v SSSR. V řa­dě monografií budou též shrnuty výsledky vě­deckých expedicí v oblastech velikých staveb. Vedle toho se plánuje vydání asi padesáti svaz­ků vědeckých děl vynikajících ruských učenců. Vyjde 24., poslední svazek prací D. I. Menděle­­jeva, a Akademie začne postupně uveřejňovat bohatý vědecký archiv tohoto geniálního che­mika. Začnou vycházet sebrané spisy A. M. Butlerova, V. I. Vemadského, N. D. Zelinského a S. I. Vavilova a úplná díla V. G. Bělinského, M. J. Lermontova a A. I. Gercena. V řadě Kla­sikové vědy'vyjdou vybrané spisy M. V. Lomo­nosova, I. I. Mečnikova, F. A. Bredichina a ji­ných učenců. p SOVĚTSKÁ KNIHA U NÁS V naší republice jsou nyní 23 knihkupectví Sovětské knihy Poptávka po sovětských kni­hách roste den ze dne. Jen za první tři Čtvrti roku 1952 se u nás prodalo asi 1,720.000 výtisků sovětské krásné, politické a vědecko-tecbnické literatury. p POMNÍK A. S. PUŠKINA PRO MOSKEVSKOU UNIVERSITU Leningradský sochař M. Anikušin dokončil práce na dvoumetrové soše velkého ruského bá­sníka A. S. Puškina pro novou moskevskou uni­versitu. Básník je zobrazen v životní velikosti, jak stojí opřen o nevysoký podstavec a drží v ruce knihu. n RADOST František Nechvátal Radost v mém srdci tepe, srdce mž zná ji. Lidé lépe a lépe se poznávají. Radost je bělokřídlú a k slunci míří. Prýšti z horkého vřídla, něžná jak chmýří všech rodících se písni pod ostřím pluhu. Nad hrůzou světa vysní vítěznou duhu. Nad všemi světadíly duha se klene. Mé srdce, hochu milý, je popálené. Necht běsní lotří hřmíce, tam na Koreji. Lidé vice a více si rozumějí. CS. SPISOVATELÉ NOSITELŮM STALINOVY MEZINÁRODNI CENY MÍRU Svaz čs. spisovatelů zaslal blahopřejný te­legram spisovateli Iljovi Erenburgovi, který byl poctěn udělením Stalinovy mezinárodní ceny za upevnění míru mezi národy. Jeho text zní: Radujeme se s Vámi, drahý Iljo Grigorijeviči, z velkého uznání, kterého se Vašemu úsilí pro zachování míru dostalo udělením Stalinovy me­zinárodní ceny za upevnění míru mezí národy. Cena je udělena za rok 1952, je však zhodnoce­ním celé Vaší práce pro přátelství mezi národy, která je nerozlučně spjata se světovým míro­vým hnutím nejen od skdnčeni Velké vlastenec­ké války, ale začíná už od Vašich prvních lite­rárních děl a článků. Jako spisovatel i jako no­­vjpář strhával jste svým perem masku kapita­listickým vykořisťovatelům lidu zemí západního světa i utlačovatelům svobody koloniálních ze­mi, ukazoval jste vnitřní prázdnotu a tupost obhájců tak zvané „kultury západu“ a proti nim stavěl jasnou skutečnost života sovětských lidí. Zároveň jste s hlubokou moudrostí a lásky­plným pochopením objevoval a svým dilem po­siloval v boji všecky pokrokové sily, které jste nacházel v utlačovaném lidu západních zemí i v představitelích jeho pravé skutečně pokro­kové kultury. Vaše dílo literární i žurnalistické je jedním z nejsilnějších pojítek mezi táborem míru a pokrokovými silami, které bojuji za svo­bodu a mír v kapitalistickém světě, je jednou z nejúčinnějšíčh zbraní, které lid a pokrokovou kulturu zemi Západu mobilisují k boji za od­vrácení války a za mír mezi národy. Ještě jed­nou Vám, Iljo Grigorijeviči, srdečně blahopře­jeme. Svaz československých spisovatelů TELEGRAM JOHANESŮ BECHEROVI Přijměte, drahý soudruhu Bechere, upřímné blahopřání československých spisovatelů k vel­kému vyznamenáni, jehož se Vaší práci pro mír dostalo udělením Stalinovy mezinárodní ceny za upevnění míru mezi národy. Boj německého lidu a jeho pokrokové kultury za obnovení jednoty Německa, boj proti generální smlouvě, která by vydala velkou část německého národa do zvůle amerických okupantů, boj proti remilita­­risaci západního Německa, jež by se tak stalo ohniskem válečného nebezpečí v Evropě, tento boj není jen věcí německého lidu, ale všech ná­rodů tábora míru. Přejeme Vám i celé pokroko­vé německé kultuře mnoho úspěchů ve Vašem statečném a neochvějném zápase o zachováni mini. Svaz československých spisovatelů VELKÉ VÉCI, VELKÉ PLÁNY... NIKOLAJ VIRTA, sovětský spisovatel, laureát Stalinovy ceny Ještě jednou Země zakončila svoji dráhu, zno­vu odbil orloj na věži moskevského Kremlu dva­náctou a zaznamenal konec starého a začátek nového roku. V této slavnostní chvíli přehlížejí lidé minulé věci a přemýšlejí o budoucností. Šťastna je ta část obyvatelstva naší planety, která s radostí může vzpomínat na každý z uplynulých 366 dní a Vědět, že se nebude mu­sit červenat za to, co učiní v příštích dnech. Ni­koliv ve snech, nýbrž v činech je naše budouc­nost krásná a velkolepá: naplňuje hrdostí a štěstím srdce pracovníků, žijících na nedozír­ných prostranstvích od Albánie až k Tichému oceánu, od ostrovů, roztroušených v ledových arktických vodách až do plání, kde kvete man­­d'ovník. V této novoroční noci s jasnou a čistou myslí pozvedli číše k slavnostnímu přípitku: vše, co bylo možno ve skončeném roce vykonat pro šcěstí nejen vlastní, nýbrž všeho lidstva, vyko­nali! Vzpomínáme-li na to, jak jsme žili v uplynu­lém roce 1952, vybereme-li z paměti všechna významná data a události dní. odcházejících do věčnosti, porovnáme-li je a zeptáme-li se, co bylo v těchto dnech hlavního. — odpověď může být pouze jediná: smyslem našeho života, naší práce a všeho našeho úsilí byl boj za mír, za komunismus. Zajisté neexistuje uvědomělý človék, který by nesledoval to, co se odehrávalo v říjnu roku 1952 v sále kremelského paláce, kde zasedal XIX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, strany, která na jedné šestině zemského povrchu vyhladila kapitalismus, strany, jež stála v před­voji boje proti hitlerovským hordám, strany — budovatelky, strany, která Inspiruje miliony srdcí, vede je za sebou a po každé vítězí. V projevech jejích vedoucích činitelů, osvěd­čených a zocelených v boji, v historickém pro­jevu jejího vůdce J. V. Stalina uslyšelo veškeré lidstvo výzvy k mírovému budování pro štěstí těch, kteří pracují; v boji za navrácení svobody těm, jimž ji zrádcové ukradli, za obnovení svr­chovanosti a nezávislosti cizích zemí, zaproda­ných bankéřům zaoceánských států, za zastave­ní zákeřné války v Koreji, za všeobecný rozkvět na základě vzájemné úcty. Zemi lze rozdělit na dvě poloviny, lze oddělit železnou oponou jednu část lidstva od druhé, lze zahnat za plot z ostnatého drátu a otrávit od­pornou propagandou milionové masy — o to vše se pokoušejí, činí to a překonali všechny dřívější uchazeče o světovládu „ftihrerové“ Spojených států, diktující „ftíhrerům“ evropského kalibru Avšak nelze postřílet z kulometů, vyhubit na­palmem, zničit atomovou pumou, uškrtit na oprátce, infikovat morem a spálit to, co nemůže žádný „führer“ zničit — pravdu. Pravda, tak mohutně znějící v díle velkého Stalina, stala se majetkem nesmírných mas lidu, a tato pravda je v tom, že v SSSR a spřá­telených zemích je péče o člověka hlavním cí­lem, kdežto všechno ostatní je pauze prostřed­kem k dosažení tohoto cíle. Stalin ve své nejnovější práci, jež je skutečně projevem jeho nesmírné moudrosti, praví: „Za­bezpečení maximálního uspokojení neustále ros­toucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti je tedy cílem socialistické výroby; nepřetržitý růst a zdokonalování socialistické výroby na základě nejvyšší techniky je prostře­dek k dosažení cíle. Takový je základní ekonomický zákon socia­lismu.“ Směrnice k pátému stalinskému pětiletému plánu, schválené XIX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu, jsou prodchnuty touto vysokou a šlechetnou myšlenkou J. V. Stalina. Člověk, budující komunismus, žije svobodně a šťastně, avšak jeho požadavky neustále rostou: musí a bude žít ještě lépe, ještě radostněji, bo­hatěji; jeho život, kultura práce a způsobu živo­ta musí vzkvétat, jeho pokolení vyrůstají a bu­dou vyrůstat v takových podmínkách, jaké do­sud lidstvo nepoznalo. Navzdory ďábelským plánům amerického FBI, titovské UDB a podobných agentur, na­vzdory všem odporným opatřením, jimiž se po­kouší kapitalismus zachránit svoji existenci, ve­liká pravda o tom, že sovětský stát nezná jiné péče, než je starost o blahobyt a kulturu svých občanů — tato pravda si razí cestu k vědomí milionů lidi, oddělených od nás zdí, vybudovanou militaristy všech odstínů. Tato pravda v nich vzbuzuje nenávist vůči zotročovatelům, povzbu­zuje je v jejich boji; stojí před nimi jako ideál, jako maják! Tuto pravdu nelze zatajit a pře­kroutit, přitahuje do tábora míru nové statisíce obětavých bojovníků. Stále více je pro ně pochopitelnější, že Volžsko­­donský průplav V. I. Lenina, který v roce 1952 spojil pět moří, a gigantické stavby, zahojené na Volze, Dněpru a ve velké asijské poušti, že to vše je pro sovětského člověka, pro jeho pokolení. Nový mohutný vzestup našeho průmyslu, osm miliard pudů obilí, sklizených v roce 1952 na sovětských polích, tisíce nových krásných domů, kam se nastěhovali sovětští lidé se svými rodi-námi, neustálé zvyšování příjmů státu a každé­ho pracujícího — to vše jsou již dosažené mety na cestě k tomu, co jsme si vytyčili ve svých plánech. Splněni nových velkolepých plánů sli­buje další zázračný rozkvět sovětské zerňě, smě­řující k vznešenému cíli, ke komunismu. A není to pouze naší povinností vůči nám samým, nýbrž i povinností vůči lidstvu. Každý náš úspěšný krok, každé vítězství — velké 1 malé — každý náš přínos pro vybudování komunismu — to jsou nové tisíce našich stoupenců, tisíce nepřátel ka­pitalismu, tisíce vojáků mírové fronty. Ani vyhrůžky a provokace, ani bloky, slepo­vané americkými imperialisty ve jménu zacho­vání vlčích zákonů, ani chřestění zbraněmi, ani Ridgwayovy bacily, ani vzkříšení smutné proslu­lého Wehrmachtu v čele se zločinci Hitlerovy bandy, ani lupičství, praktikované na hranicích mírumilovných států, ani krvavé zločiny v Ko­reji a požáry založené zákeřnou rukou americ­kých vyvrhelů, ani hrůzostrašné vytí meziná­rodních hyen — nic nás nesvedlo s cesty, neza­řadilo náš peVný a rázný krok k velkému cíli. Jako v dřívějších letech, tak 1 v roce 1952 jsme nelitovali námahy, abychom obnovili vzá­jemné porozumění, shodu a dobré přátelské sty­ky. Kterákoliv tribuna, kterákoliv událost a kte­rékoliv datum nám poskytovalo možnost, Aby­chom znovu a znovu apelovali na nejlepší lidské city, abychom dokazovali, že neochvějně usilu­jeme o mír na celém světě a abychom k němu vyzývali všechny. A při pozvednutí číše na uvítání nového roku, roku uskutečnění velkolepých plánů, máme na paměti, že naše štěstí, štěstí našich dětí, je v naší jednotě a semknutostl, v naší obětavé práči pro blaho vlasti, v našem houževnatém a neúnavném boji za mír a přátelství mezi národy. LITERÁRNÍ NOVINY C. 1/1953 • 2

Next