Literární Noviny, leden-červen 1953 (II/1-26)
1953-01-03 / No. 1
ZLEPŠENÍ PRÁCE NAŠICH NAKLADATELSTVÍ ' Na své poslední pred vánoční*schůzi schválila vláda návrh na novou crgaňfoaci vydávání a rozšiřováni neperiodických publikací, který vládě předložil ministr informací a osvěty Václav Kopecký. Tento návrh odstraňuje dosavadní roztříštěnost a často improvisaci ve vydávání knih. Jeho uskutečnění bude znamenat zkvalitněni a vyhranění thematickýoh programů jednotlivých vydavatelství^áměrem k důslednější typisaci a odbornosti jejich edičních plánů. Podle tohoto návrhu vzniká 5 ústředních státních nakladatelství: Státní nakladatelství politické literatury, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, v němž se soustředí především vydávání našich i cizích klasiků a vynikajících děl soudobé beletrie. Toto nakladatelství bude také vydávat všechny publikace z oblasti výtvarného umění a publikace hudební. Též se upravuje činnost dosavadních čtenářských klubů (DP, Rod, Čtenářská obec Čs. spisovatele a j.); slučují se v jediný Klub krásné literatury, organisovaný při Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. K ústředním státním nakladatelstvím náleží dále Státní nakladatelství technické literatury se zvláštními redakčními skupinami pro jednotlivé směry, Státní nakladatelství zemědělské a Státní nakladatelství zdravotnické. Kromě těchto nakladatelství je zřízeno 5 nakladatelství resortních při některých ministerstvech: Státní pedagogické nakladatelství a Státní nakladatelství dětské knihy při ministerstvu školství, věd a umění, Orbis při ministerstvu Informací a osvěty, Naše vojsko při ministerstvu národní obrany a Ústřední církevní nakladatelství u Státního úřadu pro věci církevní. Nakladatelství celostátních organisaci jako na př. Práce a Mladá fronta budou sloužit především potřebám svých organisaci, rovněž nakladatelství politických stran budou napříště vydávat jenom literaturu, sloužící výhradně jejich potřebám. Zvláštní místo má vydavatelství Svazu čs. spisovatelů Československý spisovatel, jemuž je svěřeno vydávání jednotlivých děl i souborných spisů především našich žijících spisovatelů sípoiu s péčí o autory začínající. Kromě toho bude vydávat i beletrii přeloženou a uchovává si svoje edice literárně kritické a literárně historické, jako je Kritická knihovna, Knihovnička Varu, Postavy a dílo a Českoslovenští spisovatelé ve fotografii. Vlastní rozsáhlé nakladatelství, členěné do jednotlivých vědeckých oborů, bude mít i Československá akademie věd. Není pochyb o tom, že vyhraněná- typisace jednotlivých nakladatelství, za jejichž činnost, ideový, umělecký a odborný profil budou napříště odpovídat redakční rady, složené z odborníků, bude na prospěch naší knižní kultuře Thematické soustředění pomůže zlepšit a prohloubit práci nakladatelských redakcí, zajistí přípravu dlouhodobých thematických plánů, pečlivější výběr knih, pečlivější redakční i technické zpracování publikací, odstraní roztříštěnost a improvisaci v ediční práci. Reorganisace nakladatelské činnosti, která nás i ve vydávání a rozšiřování knih přibližuje sovětskému příkladu, napomůže také tomu, že na našem knižním trhu nebude najednou zároveň jedna a táž kniha v různých vydáních, jako tomu bylo dosud zejména s některými knihami cizích klasiků. Naproti tomu budou snáze a citlivěji reagovat nakladatelství na aktuální potřeby svých oborů i na rady a kritiku čtenářů. Vládní návrh konečně upravuje i rozšiřování neperiodických publikací, ruší dosavadní roztříštěnou distribuční síť, soustřeďuje distribuci knih do n. p. Kniha a vytváří tak předpoklad k tomu, aby se každá vydaná kniha skutečně dostala ke svému čtenáři včas a na ta místa, kře je jí nejvíce třeba. F STUDIE O POVÍDCE Ve své rubrice Projednáváme otázky mistrovství začala v čísle 152 otiskovat Litěraturnaja gazeta příspěvek Sergeje Antonova Dopisy o povídce. Prvá část jedná o portrétu, charakteru a typu, druhá, uveřejhěná v čísle 153, o dějové osnově, motivaci a milostných motivech. r ZA TVŮRČÍ CHÁPÁNÍ MARXISMU-LENTNTSMU Milena BonzUsová Diskusní příspěvek s. Zdeňka Nejedlého na celostátní konferenci KSČ ukázal na naprostou nezbytnost spojení boje za nový společenský a hospodářský řád s bojem o nového člověka. Jako na jeden ze základních předpokladů vítězného konce tohoto boje ukazuje s. Nejedlý na to, jak je třeba se ideově vyzbrojit pro tento úkol. A podíváme-li se nyní pod zorným úhlern tohoto základního požadavku nazpět, vidíme, že na tomto úseku jsme šli hodně často po povrchu Nejenom ve škole, kde se marxismus-leninismus, jak říká s. Nejedlý, div nestal jenom novým učebním předmětem, ale i jinde. Marxismus-leninismus není u nás namnoze stále chápán jako jiný způsob myšlení, který musí proniknout do všeho, co děláme, tedy i do našeho denního života. Marxismus-leniňismus chápe mnoho našich lidi jako něco, čemu se je možno naučit, o čem je možno přednášet a co je možno odložit, jakmile se začnou zabývat svým vlastním oborem, nebo řeší otázky svého vlastního života a svého poměru ke společnosti. Jedině tak se může stát, že se někteří učitelé dosud domnívají, že stačí, když děti počítají místo homolí cukru traktory, nebo když na začátku svého výkladu řeknou několik vět marxistického hodnocení a ostatní látku pak mohou vykládat nemarxisticky. Jedině takovým nepochopením marxismu mohli přijít na jednom pražském gymnasiu, k závěru, že „nepřeložitelnost českých llterámíoh klasiků (Babička, Máj, Kytice ) ukazuje, že neexistuje kultura mimo národ, mimo jazyk. Větší proslulost českých kompo-nistů ve světě se vysvětlí mezinárodni srozumitelností hudby, nikoliv menší cenou uměleckou české literatury,“ což pramení z nepochopení marxismu jako tvůrčí methody, která dovede jevy vysvětlovat a neupravuje ši je podle nějakých neměnných formulek. Je třeba totiž stále ukazovat, že marxismus nelze studovat jako nějakou odtažitou filosofii, ale pouze v těsném sepjetí s životem. Přichází tedy problém, jak se s marxismem seznamovat. A zde je, myslím, důležitá jedna věc: že totiž kromě poznání základních rysů marxistického světového názoru, je třeba studovat marxismus účelně, k vlastní práci. Není možná si myslit, jak už jednou připomněl i s. Kalinin, že lze nějak marxismus nastudovat a potom být schopný řešit jakékoliv otázky. Marxismus-leninismus, a to si musíme vždycký znovu uvědomit, není dogma, ale tvůrčí methods, jejíž pomocí se učíme řešit problémy naší práce i života. A právě proto, že se znalost marxismu-leninismu musí stát živou potřebou každého člověka, není možno se s ním seznamovat pouze prostřednictvím brožur, o čemž jsme se konečně všichni přesvědčili na svých zkušenostech v minulých RSŠ, ale je třeba jít a učit se přímo u pramenů. Pokud jde o oblast umění, i zde je tvůrčí chápání a pochopení marxismuleninismu první otázkou, a rozřešlme-U ji, pak vyřešíme všechny základní problémy. Je jasné, že k takovému chápáni marxismu nelze dojit ani za noc, ani za týden, k tomu je třeba se poctivě propracovávat a být důsledný v boji se všemi chybami. Takové hluboké pochopeni marxismu ukáže pak člověku v daleko jasnějším světle jeho cest.u i jeho povinnostL PERSPEKTIVY Z čísel, která uvedl na celostátní konferenci Komunistické strany Československa soudruh dg. Do lanský o plánu na rok 1953, si nejsnáze zapamatujeme ta, která nám mluví o zvýšení životní a kulturní úrovně. Jsou to zajisté zajímavé údaje a mohou lahodit srdci. Vždyť mluví nejen o zvýšení spotřeby potravin, ale i o pronikavém zvýšení dodávek ledniček, praček, nábytku a p. pro domácí trh, mluví o zvýšeném počtu kniho ven, klubů a jiných kulturních zařízení, o větší péči zdravotnické a ještť o mnohém jiném. Soudruh Dolanský však hned připomněl, že tempo zvyšování životní a kulturní úrovně závisí na tom, jak zvyšujeme výrobu a produktivitu práce. A předseda vlády .soudruh Zápotocký řekl odborářům jasně, že zvýšení životní úrovně pro všechny pracující a její trralé zajištění není možné, neodpovídá-li tomuto zvýšení výroby. Tyto připomínky nejsou výstrahou. Jsou prostou a nezměnitelnou skuté in ostí, která nijak nekalí vyhlídky našeho plánu, jestliže si s čísly o zvýšeni životní a kulturní úrovně zapamatujeme i všechna poučení, bez kterých by perspektivy plánu zůstaly poulí ýmt perspektivami. Opravdovost, se kterou se nyní po konferenci strany berou slova soudruha Gottwalda, Zápotockého Dctonského, však zaručuje, že své projekty uskutečníme. Nejkrásnější vyhlídka, kterou máme, je splnění první Gottwaldovy pětiletky. Jestliže splníme průmyslovou výrobu, jak ji ukládá plár ná rok 1953, přestoupí její úroveň cíl stanovený plánem. O jeho vítězství však musíme svést tuhý hoj, tak ostrý, jako je plán napjatý. A v tcmto plánu čekají naši kulturní obec velké úkoly. Čeká geology, kteří mají pomáha t otevřít ncvé doly, čeká techniky, kteří mají zavést do našeho hospodářství novou vyšili techniku, aby se také její pomocí zvýšila produktivita práče, čeká organisátory výroby, kteří mají zlepšit ústřední i dílčí řízení a prohloubit kooperaci. Od plánu se nyní žádá věda, věda na všech jeho úsecích, v kancelářích plánovačů, opírajících se o vědecké normy a technický pokrok, až po laboratoře výzkumníků, kteří mají razit výrobě nové cesty. Co se však především čeká, to je boj o státní disciplinu, o socialistickou zákonnost. To, jak řekl soudruh Dolanský, „znamená bojovat s přežitky kapitalismu ve vědomí lidí, bojovat s maloměšťáckou anarehičnostl, která si myslí, že v novém socialistickém řádu neplatí žádný zákon a tudíž žádný řád". „Musíme lidí přesvědčit, že poškozují sami sebe, když nedo držují státní a pracovní disciplinu“, řekl soudruh Zápotocký, dovozuje, že „zvýšeni životní úrovně lidu a její zajištění závisí na prosperitě naší socialistické výroby“ Vědeckost, zákonitost, řád, to je veliký kulturní přínos, kterým můžeme obohatit plán a tím sebe, jestliže jím naplníme nejen práci svou, ale práci milionů soudruhů, práci dělnické třídy, práci našich rolníků chceme-li, aby čísla plánu ožila a aby se splnily jeho skvělé perspektivy. Eduard Vyškovský X VYDÁVANÍ VĚDECKÉ LITERATURY V SSfaR Vydavatelská rada při Akademii nauk SSSR schválila ediční plán na rok 1953 Do tisku je připraveno na 600 vědeckých děl z nejrůznějších oborů. Velmi vý-w.mné budou hlavně práce věnované rozboru geniálního Stalinova díla Ekonomické problémy socialismu v SSSR. V řadě monografií budou též shrnuty výsledky vědeckých expedicí v oblastech velikých staveb. Vedle toho se plánuje vydání asi padesáti svazků vědeckých děl vynikajících ruských učenců. Vyjde 24., poslední svazek prací D. I. Mendělejeva, a Akademie začne postupně uveřejňovat bohatý vědecký archiv tohoto geniálního chemika. Začnou vycházet sebrané spisy A. M. Butlerova, V. I. Vemadského, N. D. Zelinského a S. I. Vavilova a úplná díla V. G. Bělinského, M. J. Lermontova a A. I. Gercena. V řadě Klasikové vědy'vyjdou vybrané spisy M. V. Lomonosova, I. I. Mečnikova, F. A. Bredichina a jiných učenců. p SOVĚTSKÁ KNIHA U NÁS V naší republice jsou nyní 23 knihkupectví Sovětské knihy Poptávka po sovětských knihách roste den ze dne. Jen za první tři Čtvrti roku 1952 se u nás prodalo asi 1,720.000 výtisků sovětské krásné, politické a vědecko-tecbnické literatury. p POMNÍK A. S. PUŠKINA PRO MOSKEVSKOU UNIVERSITU Leningradský sochař M. Anikušin dokončil práce na dvoumetrové soše velkého ruského básníka A. S. Puškina pro novou moskevskou universitu. Básník je zobrazen v životní velikosti, jak stojí opřen o nevysoký podstavec a drží v ruce knihu. n RADOST František Nechvátal Radost v mém srdci tepe, srdce mž zná ji. Lidé lépe a lépe se poznávají. Radost je bělokřídlú a k slunci míří. Prýšti z horkého vřídla, něžná jak chmýří všech rodících se písni pod ostřím pluhu. Nad hrůzou světa vysní vítěznou duhu. Nad všemi světadíly duha se klene. Mé srdce, hochu milý, je popálené. Necht běsní lotří hřmíce, tam na Koreji. Lidé vice a více si rozumějí. CS. SPISOVATELÉ NOSITELŮM STALINOVY MEZINÁRODNI CENY MÍRU Svaz čs. spisovatelů zaslal blahopřejný telegram spisovateli Iljovi Erenburgovi, který byl poctěn udělením Stalinovy mezinárodní ceny za upevnění míru mezi národy. Jeho text zní: Radujeme se s Vámi, drahý Iljo Grigorijeviči, z velkého uznání, kterého se Vašemu úsilí pro zachování míru dostalo udělením Stalinovy mezinárodní ceny za upevnění míru mezí národy. Cena je udělena za rok 1952, je však zhodnocením celé Vaší práce pro přátelství mezi národy, která je nerozlučně spjata se světovým mírovým hnutím nejen od skdnčeni Velké vlastenecké války, ale začíná už od Vašich prvních literárních děl a článků. Jako spisovatel i jako novjpář strhával jste svým perem masku kapitalistickým vykořisťovatelům lidu zemí západního světa i utlačovatelům svobody koloniálních zemi, ukazoval jste vnitřní prázdnotu a tupost obhájců tak zvané „kultury západu“ a proti nim stavěl jasnou skutečnost života sovětských lidí. Zároveň jste s hlubokou moudrostí a láskyplným pochopením objevoval a svým dilem posiloval v boji všecky pokrokové sily, které jste nacházel v utlačovaném lidu západních zemí i v představitelích jeho pravé skutečně pokrokové kultury. Vaše dílo literární i žurnalistické je jedním z nejsilnějších pojítek mezi táborem míru a pokrokovými silami, které bojuji za svobodu a mír v kapitalistickém světě, je jednou z nejúčinnějšíčh zbraní, které lid a pokrokovou kulturu zemi Západu mobilisují k boji za odvrácení války a za mír mezi národy. Ještě jednou Vám, Iljo Grigorijeviči, srdečně blahopřejeme. Svaz československých spisovatelů TELEGRAM JOHANESŮ BECHEROVI Přijměte, drahý soudruhu Bechere, upřímné blahopřání československých spisovatelů k velkému vyznamenáni, jehož se Vaší práci pro mír dostalo udělením Stalinovy mezinárodní ceny za upevnění míru mezi národy. Boj německého lidu a jeho pokrokové kultury za obnovení jednoty Německa, boj proti generální smlouvě, která by vydala velkou část německého národa do zvůle amerických okupantů, boj proti remilitarisaci západního Německa, jež by se tak stalo ohniskem válečného nebezpečí v Evropě, tento boj není jen věcí německého lidu, ale všech národů tábora míru. Přejeme Vám i celé pokrokové německé kultuře mnoho úspěchů ve Vašem statečném a neochvějném zápase o zachováni mini. Svaz československých spisovatelů VELKÉ VÉCI, VELKÉ PLÁNY... NIKOLAJ VIRTA, sovětský spisovatel, laureát Stalinovy ceny Ještě jednou Země zakončila svoji dráhu, znovu odbil orloj na věži moskevského Kremlu dvanáctou a zaznamenal konec starého a začátek nového roku. V této slavnostní chvíli přehlížejí lidé minulé věci a přemýšlejí o budoucností. Šťastna je ta část obyvatelstva naší planety, která s radostí může vzpomínat na každý z uplynulých 366 dní a Vědět, že se nebude musit červenat za to, co učiní v příštích dnech. Nikoliv ve snech, nýbrž v činech je naše budoucnost krásná a velkolepá: naplňuje hrdostí a štěstím srdce pracovníků, žijících na nedozírných prostranstvích od Albánie až k Tichému oceánu, od ostrovů, roztroušených v ledových arktických vodách až do plání, kde kvete mand'ovník. V této novoroční noci s jasnou a čistou myslí pozvedli číše k slavnostnímu přípitku: vše, co bylo možno ve skončeném roce vykonat pro šcěstí nejen vlastní, nýbrž všeho lidstva, vykonali! Vzpomínáme-li na to, jak jsme žili v uplynulém roce 1952, vybereme-li z paměti všechna významná data a události dní. odcházejících do věčnosti, porovnáme-li je a zeptáme-li se, co bylo v těchto dnech hlavního. — odpověď může být pouze jediná: smyslem našeho života, naší práce a všeho našeho úsilí byl boj za mír, za komunismus. Zajisté neexistuje uvědomělý človék, který by nesledoval to, co se odehrávalo v říjnu roku 1952 v sále kremelského paláce, kde zasedal XIX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, strany, která na jedné šestině zemského povrchu vyhladila kapitalismus, strany, jež stála v předvoji boje proti hitlerovským hordám, strany — budovatelky, strany, která Inspiruje miliony srdcí, vede je za sebou a po každé vítězí. V projevech jejích vedoucích činitelů, osvědčených a zocelených v boji, v historickém projevu jejího vůdce J. V. Stalina uslyšelo veškeré lidstvo výzvy k mírovému budování pro štěstí těch, kteří pracují; v boji za navrácení svobody těm, jimž ji zrádcové ukradli, za obnovení svrchovanosti a nezávislosti cizích zemí, zaprodaných bankéřům zaoceánských států, za zastavení zákeřné války v Koreji, za všeobecný rozkvět na základě vzájemné úcty. Zemi lze rozdělit na dvě poloviny, lze oddělit železnou oponou jednu část lidstva od druhé, lze zahnat za plot z ostnatého drátu a otrávit odpornou propagandou milionové masy — o to vše se pokoušejí, činí to a překonali všechny dřívější uchazeče o světovládu „ftihrerové“ Spojených států, diktující „ftíhrerům“ evropského kalibru Avšak nelze postřílet z kulometů, vyhubit napalmem, zničit atomovou pumou, uškrtit na oprátce, infikovat morem a spálit to, co nemůže žádný „führer“ zničit — pravdu. Pravda, tak mohutně znějící v díle velkého Stalina, stala se majetkem nesmírných mas lidu, a tato pravda je v tom, že v SSSR a spřátelených zemích je péče o člověka hlavním cílem, kdežto všechno ostatní je pauze prostředkem k dosažení tohoto cíle. Stalin ve své nejnovější práci, jež je skutečně projevem jeho nesmírné moudrosti, praví: „Zabezpečení maximálního uspokojení neustále rostoucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti je tedy cílem socialistické výroby; nepřetržitý růst a zdokonalování socialistické výroby na základě nejvyšší techniky je prostředek k dosažení cíle. Takový je základní ekonomický zákon socialismu.“ Směrnice k pátému stalinskému pětiletému plánu, schválené XIX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu, jsou prodchnuty touto vysokou a šlechetnou myšlenkou J. V. Stalina. Člověk, budující komunismus, žije svobodně a šťastně, avšak jeho požadavky neustále rostou: musí a bude žít ještě lépe, ještě radostněji, bohatěji; jeho život, kultura práce a způsobu života musí vzkvétat, jeho pokolení vyrůstají a budou vyrůstat v takových podmínkách, jaké dosud lidstvo nepoznalo. Navzdory ďábelským plánům amerického FBI, titovské UDB a podobných agentur, navzdory všem odporným opatřením, jimiž se pokouší kapitalismus zachránit svoji existenci, veliká pravda o tom, že sovětský stát nezná jiné péče, než je starost o blahobyt a kulturu svých občanů — tato pravda si razí cestu k vědomí milionů lidi, oddělených od nás zdí, vybudovanou militaristy všech odstínů. Tato pravda v nich vzbuzuje nenávist vůči zotročovatelům, povzbuzuje je v jejich boji; stojí před nimi jako ideál, jako maják! Tuto pravdu nelze zatajit a překroutit, přitahuje do tábora míru nové statisíce obětavých bojovníků. Stále více je pro ně pochopitelnější, že Volžskodonský průplav V. I. Lenina, který v roce 1952 spojil pět moří, a gigantické stavby, zahojené na Volze, Dněpru a ve velké asijské poušti, že to vše je pro sovětského člověka, pro jeho pokolení. Nový mohutný vzestup našeho průmyslu, osm miliard pudů obilí, sklizených v roce 1952 na sovětských polích, tisíce nových krásných domů, kam se nastěhovali sovětští lidé se svými rodi-námi, neustálé zvyšování příjmů státu a každého pracujícího — to vše jsou již dosažené mety na cestě k tomu, co jsme si vytyčili ve svých plánech. Splněni nových velkolepých plánů slibuje další zázračný rozkvět sovětské zerňě, směřující k vznešenému cíli, ke komunismu. A není to pouze naší povinností vůči nám samým, nýbrž i povinností vůči lidstvu. Každý náš úspěšný krok, každé vítězství — velké 1 malé — každý náš přínos pro vybudování komunismu — to jsou nové tisíce našich stoupenců, tisíce nepřátel kapitalismu, tisíce vojáků mírové fronty. Ani vyhrůžky a provokace, ani bloky, slepované americkými imperialisty ve jménu zachování vlčích zákonů, ani chřestění zbraněmi, ani Ridgwayovy bacily, ani vzkříšení smutné proslulého Wehrmachtu v čele se zločinci Hitlerovy bandy, ani lupičství, praktikované na hranicích mírumilovných států, ani krvavé zločiny v Koreji a požáry založené zákeřnou rukou amerických vyvrhelů, ani hrůzostrašné vytí mezinárodních hyen — nic nás nesvedlo s cesty, nezařadilo náš peVný a rázný krok k velkému cíli. Jako v dřívějších letech, tak 1 v roce 1952 jsme nelitovali námahy, abychom obnovili vzájemné porozumění, shodu a dobré přátelské styky. Kterákoliv tribuna, kterákoliv událost a kterékoliv datum nám poskytovalo možnost, Abychom znovu a znovu apelovali na nejlepší lidské city, abychom dokazovali, že neochvějně usilujeme o mír na celém světě a abychom k němu vyzývali všechny. A při pozvednutí číše na uvítání nového roku, roku uskutečnění velkolepých plánů, máme na paměti, že naše štěstí, štěstí našich dětí, je v naší jednotě a semknutostl, v naší obětavé práči pro blaho vlasti, v našem houževnatém a neúnavném boji za mír a přátelství mezi národy. LITERÁRNÍ NOVINY C. 1/1953 • 2