Literární Noviny, červenec-prosinec 1955 (IV/27-53)

1955-07-02 / No. 27

v.v A , RESEARCH * Üb«** ■ 15. JULI 1955 . » -t~lQ FR-^ _ . ,*> ^ iterarni noviny TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY. ROČNÍK TV. ČÍS. 27. 2. VII. 1955 - 60 hal. Nezůstaneme dlužni Zasloužilý umělec KAREL NOVÝ JNdo prožíval mladé spartakiádní dny v Pra­ze — v ulicích, na nábřeží, na periferiích, na Staroměstském náměstí před orlojem, na sta­nicích elektrické dráhy, v autobusech, v di­vadlech a před školami — ale, to se rozumí, na stadionu, na nějž děti a mládež naši re­publiky v barevných ručejích a proudech den za dnem vyrážela — ten nezapomene! Vskut­ku také ni káv dosud Praha nebyla tak dět­ská, tak mladistvá, tak ozařována svěžími, sladkými hlasy, krásou tváří a barvami odě­vů. Jak šuměla, jak zpívala! Jak rozkvetla! Prostě, nezažívali jsme njkdy nic podobné­ho, ačkoliv jsme přece bývali svědky sleto­vých sokolských dní a připamatovávali jsme si je zcela nezaujatě. Co na nich bylo nejlep­šího, toho — tak jako ve všech odvětvích lidské práce, umění a přemýšlení — používá­me a to rozvíjíme! A viděli . jsme, radostně překvapeni, jak i tu, v tělesné výchově, učinili jsme veliký skok kupředu’ Hospodářská základna života republiky se radikálně změnila, lidově demokratický řád vyčistil prohnívající ovzduší vymetením kapi­talistického kořistnictví — a hle, za těch de­set let od osvobození našich zemí Sovětskou armádou, za těch sedm roků, co Českoslo­venskou republiku vedou komunisté a vláda obrozené Národní fronty, za těch sedm let so­cialistického budování, jak zázračně rozkvetly také naše děti, vaše mládež! Jak jsou ti chlap­ci a děvčata zdraví, jak jejich tváře a údy září! „Ve zdravém těle zdravý duch“ říkali už Římané a sokolové toto heslo také razili. Je­nomže předpoklady l- tomu. aby se staro skut­kem, nikdo nevytvářel, a byl to právě také náš Sokbl, který zcela zburžoasněl a stal se tělocvičnou organisací vládnoucích vrstev měštáctva a malcrměštáctva. Teprve lidově demokratický stát budováním socialismu tyto předpoklady, materiální basi, vytváří zvyšo­váním blahobytu! Už nemáme podvýživou zbědačelé děti a mládež. To je nesmírné dobro­diní osvobozené práce v naší vlasti! Zdravé, bystré pohybem a sluncem opálené tělo, dobře živené, dobře oblečené! Jaký to základ pro naši budoucnost! Ze všech, cípů republiky tu byly děti, mlá­dež horníků, kdysi žijících v špíně a věčném poíohladu; bývalých deputátníků bytem v chlévech; bývalých sklářů a textiláků, ži­jících z hrstí bramborů a z hrníčků melty sla­zené pašovaným sacharinem; býnalýeli neza­městnaných anebo podělkářů, sezónních zed­níků a tesařů, kteří, stavěli vily a paláce, ale sami bydleli v podnájmech nebo v kozích domcích; bývalých špatně placených dělníků at v tom nebo v onom oboru — z Košická, z Domažlická, *z bývalého švarcenberského jihu, Českomoravské vysočiny, z jižní Mo­ravy, od Brna, z Trnavy, z Ostravska a od Nových Zámků, z Kladenská a z Prešovská — a jak jsme rozeznávali? Ano, podle nářečí, po­dle slovenštiny nebo češtiny. Ale když kolem vás pochodovali? Když jste s nimi jeli v tram­vaji a oni mlčeli, zaujati krásou Prahy nebo starostmi o vystoupení? Že bychom je roze­znávali na stadionu, na to se vůbec neptám. To býtrp řady, to byl celek, to bylo moře k ne­přehlédnutí, to bylo moře ztrnulé tichem nebo vlnící se, barevně jásající — to byl jeden je­diný rytmus! Na stadionu jsme byli jen žas­noucími diváky, obdivovateli se vzrušenými srdci. Nejmenší děti, větší, velké, pracovní zá­lohy — to bylo úžasné divadlo, před nímž se nikoho na nic neptáte, při němž cítíte jen ra­dost a pýchu, že máme tuto disciplinovanou ■ mládež! Jste okouzleni a strženi! To vlnění, to splývání tisíců těl v jednotných pohybech a ta hra ve scénách, které nejsou jen hrou, ale které mají svůj smysl! A tu si uvědomuješ v plné šíři, jaké má I. státní spartakiáda poslání, jaký má mravní a výchovný význam pro každého jednotlivce v tom nesmírném kolektivu! Ze vštěpuje na­šim mladým pokolením nejen nocity družno­sti a sounáležitosti! Díky Sovětskému svazu za osvobození naší vlasti! Díky za to, že tú jsme — vždyt bychom bez hrdinství sovět­ských vojsk a bez vítězství komunistických myšlenek na Strahově nebyli, nebyli bychom ve svých domovech a vůbec bychom asi nebyli na světě. Díky. díky, díky! Díky, že se může­me radovat ze života v míru! Máme tělesně zdatnou a disciplinovanou mládež. Máme v ní pevný základ k daleko lepší budoucnosti. Uvědomujeme si, jak vzrostly povinnosti školy k ní, učitelů a pro­fesorů, ale především také vedoucích dílen a podniků, Čs. svazu mládeže — rozumí se, že především rodičů, místních národních výbo­rů, všech veřejných činitelů a — spisovatelů a umělců! Napadala mě stále naléhavá otázka: Co my spisovatelé jsme dali této mládeži? Co jí dáme? Ty tisíce a ty statisíce a miliony naší mládeže jsou dnes horlivými čtenáři! Hlado­vějí přímo po nových knihách! A jakými no­vými knihami sytíme jejich hlad? Jak jsme my spisovatelé odpověděli na předloňskou výzvu naší strany, aby aspoň jedno dílo pro naši mládež napsal každý náš vynikající spi­sovatel? Těmto novým našim pokolením, která svou spartakiádou vykonala čin, nestačí naše slova obdivu, chce na nás, abychom především pro ni psali, pro její větší radost ze života, pro rozšiřováni jejich obzorů, chce hrdinské vzo­ry, nad nimiž by plněji rostla, chce hrdiny pevných charakterů, nad nimiž by se rozně­covala její láska k vlasti, k lidstvu, nad ni­miž by se rozplameňovala její touha po budo­vatelské činnosti v blahodárném míru! / Myslíme, že známe drobné dětské dlaně, s usměvavou néhou dťváme se na ně: Ach vy dětské ručky, nezvednete ajii vlastní lehký stín, když klademe vás k spaní, ležíte tak tiše a tak odevzdaně ... Myslíme, že známe drobné dětské dlaně. Myslíme, že známe pramen srdcí jejich. Pijem z něho zvolna jenom po krůpějích, vidyf to dětské srdce maličké je ptáče, v pláči směje se a ve smíchu zas pláče, JAK JE ZNÁME MÁLO MIROSLAV FLORIAN ve vánku je lístek, motýl na závějích... Myslíme, že známe pramen srdcí jejich. Jak ty naše děti, jak je známe málo! Tisíce jich dneska v slunných řadách stálo, jejich drobné dlaně, jež jsme ve svých kryli, do výšky se vznesly plny svěží síly, a ta jejich srdce, z nichž jen něha pila, nad námi jak bílé hejno zakroužila, nízko zakroužila křídly holubími. I aby naše srdce vzlétla spolu s nimi. SÍLA, KRÁSA A ZDRAVÍ NAŠÍ ZEMĚ TRIUMFOVALY VE DNECH MLÁDEŽE NA STRAHOVĚ Snímek: V. Radnický

Next