Literární Noviny, červenec-prosinec 1955 (IV/27-53)
1955-07-02 / No. 27
v.v A , RESEARCH * Üb«** ■ 15. JULI 1955 . » -t~lQ FR-^ _ . ,*> ^ iterarni noviny TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY. ROČNÍK TV. ČÍS. 27. 2. VII. 1955 - 60 hal. Nezůstaneme dlužni Zasloužilý umělec KAREL NOVÝ JNdo prožíval mladé spartakiádní dny v Praze — v ulicích, na nábřeží, na periferiích, na Staroměstském náměstí před orlojem, na stanicích elektrické dráhy, v autobusech, v divadlech a před školami — ale, to se rozumí, na stadionu, na nějž děti a mládež naši republiky v barevných ručejích a proudech den za dnem vyrážela — ten nezapomene! Vskutku také ni káv dosud Praha nebyla tak dětská, tak mladistvá, tak ozařována svěžími, sladkými hlasy, krásou tváří a barvami oděvů. Jak šuměla, jak zpívala! Jak rozkvetla! Prostě, nezažívali jsme njkdy nic podobného, ačkoliv jsme přece bývali svědky sletových sokolských dní a připamatovávali jsme si je zcela nezaujatě. Co na nich bylo nejlepšího, toho — tak jako ve všech odvětvích lidské práce, umění a přemýšlení — používáme a to rozvíjíme! A viděli . jsme, radostně překvapeni, jak i tu, v tělesné výchově, učinili jsme veliký skok kupředu’ Hospodářská základna života republiky se radikálně změnila, lidově demokratický řád vyčistil prohnívající ovzduší vymetením kapitalistického kořistnictví — a hle, za těch deset let od osvobození našich zemí Sovětskou armádou, za těch sedm roků, co Československou republiku vedou komunisté a vláda obrozené Národní fronty, za těch sedm let socialistického budování, jak zázračně rozkvetly také naše děti, vaše mládež! Jak jsou ti chlapci a děvčata zdraví, jak jejich tváře a údy září! „Ve zdravém těle zdravý duch“ říkali už Římané a sokolové toto heslo také razili. Jenomže předpoklady l- tomu. aby se staro skutkem, nikdo nevytvářel, a byl to právě také náš Sokbl, který zcela zburžoasněl a stal se tělocvičnou organisací vládnoucích vrstev měštáctva a malcrměštáctva. Teprve lidově demokratický stát budováním socialismu tyto předpoklady, materiální basi, vytváří zvyšováním blahobytu! Už nemáme podvýživou zbědačelé děti a mládež. To je nesmírné dobrodiní osvobozené práce v naší vlasti! Zdravé, bystré pohybem a sluncem opálené tělo, dobře živené, dobře oblečené! Jaký to základ pro naši budoucnost! Ze všech, cípů republiky tu byly děti, mládež horníků, kdysi žijících v špíně a věčném poíohladu; bývalých deputátníků bytem v chlévech; bývalých sklářů a textiláků, žijících z hrstí bramborů a z hrníčků melty slazené pašovaným sacharinem; býnalýeli nezaměstnaných anebo podělkářů, sezónních zedníků a tesařů, kteří, stavěli vily a paláce, ale sami bydleli v podnájmech nebo v kozích domcích; bývalých špatně placených dělníků at v tom nebo v onom oboru — z Košická, z Domažlická, *z bývalého švarcenberského jihu, Českomoravské vysočiny, z jižní Moravy, od Brna, z Trnavy, z Ostravska a od Nových Zámků, z Kladenská a z Prešovská — a jak jsme rozeznávali? Ano, podle nářečí, podle slovenštiny nebo češtiny. Ale když kolem vás pochodovali? Když jste s nimi jeli v tramvaji a oni mlčeli, zaujati krásou Prahy nebo starostmi o vystoupení? Že bychom je rozeznávali na stadionu, na to se vůbec neptám. To býtrp řady, to byl celek, to bylo moře k nepřehlédnutí, to bylo moře ztrnulé tichem nebo vlnící se, barevně jásající — to byl jeden jediný rytmus! Na stadionu jsme byli jen žasnoucími diváky, obdivovateli se vzrušenými srdci. Nejmenší děti, větší, velké, pracovní zálohy — to bylo úžasné divadlo, před nímž se nikoho na nic neptáte, při němž cítíte jen radost a pýchu, že máme tuto disciplinovanou ■ mládež! Jste okouzleni a strženi! To vlnění, to splývání tisíců těl v jednotných pohybech a ta hra ve scénách, které nejsou jen hrou, ale které mají svůj smysl! A tu si uvědomuješ v plné šíři, jaké má I. státní spartakiáda poslání, jaký má mravní a výchovný význam pro každého jednotlivce v tom nesmírném kolektivu! Ze vštěpuje našim mladým pokolením nejen nocity družnosti a sounáležitosti! Díky Sovětskému svazu za osvobození naší vlasti! Díky za to, že tú jsme — vždyt bychom bez hrdinství sovětských vojsk a bez vítězství komunistických myšlenek na Strahově nebyli, nebyli bychom ve svých domovech a vůbec bychom asi nebyli na světě. Díky. díky, díky! Díky, že se můžeme radovat ze života v míru! Máme tělesně zdatnou a disciplinovanou mládež. Máme v ní pevný základ k daleko lepší budoucnosti. Uvědomujeme si, jak vzrostly povinnosti školy k ní, učitelů a profesorů, ale především také vedoucích dílen a podniků, Čs. svazu mládeže — rozumí se, že především rodičů, místních národních výborů, všech veřejných činitelů a — spisovatelů a umělců! Napadala mě stále naléhavá otázka: Co my spisovatelé jsme dali této mládeži? Co jí dáme? Ty tisíce a ty statisíce a miliony naší mládeže jsou dnes horlivými čtenáři! Hladovějí přímo po nových knihách! A jakými novými knihami sytíme jejich hlad? Jak jsme my spisovatelé odpověděli na předloňskou výzvu naší strany, aby aspoň jedno dílo pro naši mládež napsal každý náš vynikající spisovatel? Těmto novým našim pokolením, která svou spartakiádou vykonala čin, nestačí naše slova obdivu, chce na nás, abychom především pro ni psali, pro její větší radost ze života, pro rozšiřováni jejich obzorů, chce hrdinské vzory, nad nimiž by plněji rostla, chce hrdiny pevných charakterů, nad nimiž by se rozněcovala její láska k vlasti, k lidstvu, nad nimiž by se rozplameňovala její touha po budovatelské činnosti v blahodárném míru! / Myslíme, že známe drobné dětské dlaně, s usměvavou néhou dťváme se na ně: Ach vy dětské ručky, nezvednete ajii vlastní lehký stín, když klademe vás k spaní, ležíte tak tiše a tak odevzdaně ... Myslíme, že známe drobné dětské dlaně. Myslíme, že známe pramen srdcí jejich. Pijem z něho zvolna jenom po krůpějích, vidyf to dětské srdce maličké je ptáče, v pláči směje se a ve smíchu zas pláče, JAK JE ZNÁME MÁLO MIROSLAV FLORIAN ve vánku je lístek, motýl na závějích... Myslíme, že známe pramen srdcí jejich. Jak ty naše děti, jak je známe málo! Tisíce jich dneska v slunných řadách stálo, jejich drobné dlaně, jež jsme ve svých kryli, do výšky se vznesly plny svěží síly, a ta jejich srdce, z nichž jen něha pila, nad námi jak bílé hejno zakroužila, nízko zakroužila křídly holubími. I aby naše srdce vzlétla spolu s nimi. SÍLA, KRÁSA A ZDRAVÍ NAŠÍ ZEMĚ TRIUMFOVALY VE DNECH MLÁDEŽE NA STRAHOVĚ Snímek: V. Radnický