Literární Noviny, červenec-prosinec 1964 (XIII/27-52)

1964-07-04 / No. 27

Nález v archívu Kdost přirovnal uhlí spící v ze- B mi ke koncentrovanému slunci. I Archív spící v zaprášených slož- i kách v hlubinách starých měst- 1 ských budov můžeme bez přehů- B nění přirovnat k silnému kon- i centrátu života. Stává se často, I že si spisovatel nebo historik ne» dovede plně představit plastický obraz člověka minulosti nebo dávné události, a náhodně nale­zený archívní dokument mu na­jednou odhalí rysy a barvy minu­losti, vrhne Jasné světlo do jeho tápání. Ovšem najít takový „uhliček", takový „koncentrát života“, není tak snadné. Žádné poklady se nestřeží tak pečlivě, pod tako­vým množstvím zámků, jako ar­chívní poklady. Představte sí na chvíli toto papírové království. Skládá se z mnoha takzvaných „fondů“. Ale objednáte-li si ke studiu nějaký „fond“, vedoucí archívu se na vás podívá s údi­vem. Co vás to napadlo? Vždyt obsah jednoho fondu tvoří často tisíce očíslovaných materiálů („jednotek fondu“] a Jeden ma­teriál ( „jednotka“ ) může obsa­hovat tisíc stran. Aby bylo mož­no se v tomto množství vyznat, má každý fond svůj popis, a tak napřed dostanete do rukou tlustý svazek takového „popisu“, kde si vyberete, co pro práci potřebu­jete. Ale obtíže pátrání ani zdaleka nekončí hledáním v popisu. Jde o to, že ani popis materiálů neza­chytí vždy v krátké anotaci vše­chno, co se v materiálu skrývá. Snadno můžete přehlédnout strán­ku, přejít kolem hledaného po­kladu, ukrytého do lhostejných řádek anotace, tak jako často mi­neme poklad skrytý v hlubinách země. ..... . Strávila jsem několik dní nad popisem jednoho z fondů carské policie. Co všechno tady nebylo! Zprávy udavačů, výpisky ze sou­kromých dopisů, neznámo proč podezřelých, osobní poznámky ministrů, zpvávy o cizincích a na­jednou krátká zprávička o tele­gramu poslaném z Nižního Nov­­gorodu (dnešního Gorkého] do Prahy. V carském- Rusku bylo mnoho věcí, které zajímaly po­licii. Ale na tomto telegramu bylo uvedeno jméno Leninova otce 1. N. Uljanova ... Proč telegrafoval Leninův otec do Prahy? Objednala jsem si tuto „jednot­ku fondu“ a přinesli mi tmavou fotokopii telegramu (technika fotografování nebyla tehdy na výši) s adresou: Praha. Redakce Národních listů. U BLOK Informovali Jsme JIŽ (LN, S. 22) o doku­mentární edici posledního — cenzurou 2. republiky zabaveného — čísla časopisu U, čtvrtletníku skupiny Blok. Nad doda­tečně vydaným číslem, které původně mělo vyjit počátkem roku 1939, si uvědo­mujeme významný podlí stoupenců socia­listického realismu sdružených v Bloku na rozvoji české pokrokové kultury v le­tech 1936 — 38. Členy této skupiny byli zejména Bedřich Václavek. Petr Jilemnic­ký, Ludvik Svoboda, Jan Noha, Jiří Täu­fer, Jiří Weil a další, ze starší generace se k nim připojili Olbracht, Majerová, Pujmanová, S. K. Neumann, z nejmladší generace se k nim přimykali Jan Drda, Jiří Marek a). Čtvrtletník U (1936—38) uveřejňoval povídky, literární recenze a kritiky, zejména z pera Václavkova, na Jeho stránkách proběhla také diskuse po­krokových spisovatelů a básníků o někte­rých negativních jevech kulturní politiky SSSR, vyvolaných kultem osobnosti. Pod­nětem k tomu bylo zejména uzavřeni Mejercholdova divadla a zatčení řady so­větských spisovatelů. Těmto problémům věnuje Jaromír Dvo­Neříkalo se tomu ovšem tele­gram, ale starým slovem depeše. Datum podání 23. srpna 1869. Pod ní bylo jedenadvacet podpisů. A mezi nimi vynikal podpis Leni­nova otce, jehož rukopis se velmi podobal rukopisu Vladimíra lljiče. Co se dělo v Cecháéh v době, kdy byl telegram odesílán? Od roku 1863 do roku 1871 se schá­zela v Cechách masová shromáž­dění, účastníci jim říkali „tábo­ry“. Ale v srpnu roku 1869, kdy probíhaly tyto bouře, slavili Češí pěttsté výročí narození Jana Husa. A lidem zvolené staré slovo tábo­ry, v 19. století, v předvečer pětí­­stého výročí Jana Husa, bylo samo sebou pozoruhodné. Termín zro­zený v revolučních červáncích rolnických bouří prvních táboritů musel vrhnout Své světlo i na sa­motné jubileum. A bylo-lt tomu tak, pak oslavy Jana Husa muse­ly znamenat nejen pro rakousko­­uherskou policii, ale i pro policii carského Ruska cosi „politické­ho“, „buřičského“, a to vyžadova­lo mimořádnou péči \a bdělost ochranných orgánů. Právě tehdy skupina nejpokro­kovějších obyvatelů Nižního Nov­­gorodu posílá do Prahy do listů národních činitelů tento tele­gram: „Vzpomínáme s hlubokým po­citem úcty na velký život velké­ho mučedníka za svobodu svědo­mí a bojovníka za práva České země Jana Husa a posíláme upřímný pozdrav důstojným po­kračovatelům Husových činů, dnešním synům českého náro­da.“ Když se posílal tento telegram, nebyl již Ilja Nlkolajevič Uljanov na nižněgorodském gymnasiu, kde dřív učil fyzice a matemati­ce. Byl jmenován inspektorem národních škol v Simbirsku a do jeho odjezdu zbývalo několik dní. Ale přesto se podílel na tomto společensky významném činu a schválil telegram svým podpisem. Carští úředníci přesně pochopili odvážný smysl tohoto vystoupení — a uchovali nám ve svých čer­ných deskách jeho fotokopií... Čas plyne dnes neuvěřitelně rychle. A uvědomíme-li si, že do šest istého výročí Jana Husa zbý­vá pouhých pět let, pak tento ar­chívní nález, sice skromný, ale dosud nikde a nikým neuveřejně­­ný, znamemí nový článek řetězu přátelství našich bratrských ná­rodů. MARIETTA ŠAGíNANOVA, Moskva řák doslov připojený k dokumentární edici posledního čísla U Bloku. Tato stu­die vysvětluje okolnosti vzniku dokumen­tární edice i místo a úlohu tohoto časo­pisu při seskupováni levé antifašistické inteligence. „Václavek nerezignoval i při sebepřísnější kritice nezatracoval a autora. Jeho vztah k Františku Halasovi byl přátelský a soudružský. Právě proto, že to byl vztah skutečně upřímný, mohl Václavek svému příteli vytknout Ideové zakolísání, Subjektivismus a rozervanec­­tví, aniž'básníka urazil či odradil od dal šího tvůrčího zápasu. V tomto přístupu k Halasovi se Václavek a Jím redigované časopisy lišily od stanoviska St. K. Neu­manna, Jenž při svém výbušném tempera­mentu v roce 1935 prohlašoval, že mar­xistická kritika svůj zápas o Halase pro­hrála. Naštěstí se nesplnila tato prognó­za; po Starých ženách napsal Halas Torzo naděje. Václavkovo hodnoceni této pře­krásné statečné sbírky spolu s Václavko­­vou recenzi Seifertovy sbírky Zhasněte světla objevuje dnešní čtenář v posled­ním čísle U vlastně až čtvrt století po Jeho dokončeni. .. Uvedený rozdíl byl i Jednou z příčin diskuse mezi časopisy U a Lidovou kulturou. Nešlo o různost cílů, šlo o. různost cest. Václavkova re­ NEJEN SVĚTLA A STÍNY Poznámka „Co víme o Němcích“ (LN, č. 22) fala do živého. Uvykli jsme si pří­liš na abstrahování celého problému do pojmu „Němec“, který v sobě vše zahr­nuje a vše vysvětluje. Přitom vznikl ten­to obraz podstatně pod vlivem historic­kého boje dvou nacionalismů na půdě zemi koruny české a reminiscenci z doby Mnichova a okupace. Dnešní Němec — který Je kolem čtyřicítky — se na utvá­ření tohoto obrazu nijak nepodílel, přesto se na něj vztahuje. Nová generace a Němců stoji sice na ramenou svých otců, ale Je to generace stejných vlastnosti? Můžeme si dovolit ustrnout na pozici ne­měnnosti národního charakteru? Sklon k škatulkováni a zjednodušováni vede Jen k dalším neřešitelným rozporům. Na­shromáždili Jsme velká množství faktů, ale zapomněli na atmosféru, ve které se zrodily. Celý německý problém se stal re­zervaci odborníků, jejichž odbornlčenl mnohdy pozůstává pouze z možnosti pří­stupu k informacím a pramenům, které Jsou normálnímu spotřebiteli nedostupné. Ten se musí spokojit s patřičně prosetý­mi a komentovanými stíny a světly, aniž má možnost korektlvu pohledem na tu ob­rovskou stupnici různých šedl, které mezi nimi leží. Víme o Hogganovl, ale nevíme o tom, Ze nakladatelství Kíndler vydává X e A *> * > .? ■-tri 4«#.' 13; 's Í 1 '* » A—„ .../„/»r ,,, . - „'S*. . , - • v /, , ŕ* *-**át~ Í.' H ,*> :>T. /f í < a **.* i-,,. / 'f -'*• <-*- *■? - , f ; y#!* dakční t organizátorská praxe účinněji napomáhala tomu, oč v teorii usiloval i Neumann, aby totiž činnost našich bás­níků se nesjednocovala v pouhých mani­festech a příležitostných kampaních, nýbrž i ve vlastní tvorbě . . . Václavek v prvním ročníku U v podstatě souhlasil s těmi, kdo kritizovali v polovině třicá­tých let Vančurovu cestu k výlučnosti a exkluzivitě, přičemž ovšem Václavek odmítal nesprávnou formulaci O. Krlgla, že Vančura už přešel na stranu buržoa­zie ... Pozorný, citlivý přistup časopisu U k literárním talentům se projevoval mj. i v pozitivním hodnoceni tvorby Jana Nohy, a to . i po Jeho vyloučení z řad Bloku.“ Dvořák připomíná tehdejší mezi­národní situaci, fašistické nebezpečí agre­se a války a rozhodující úlohu, kterou v boji proti ni hrál Sovětský svaz: „Tato správná politická orientace byla v době odklonu od leninských metod diskredito­vána chybnou teorii o všestranném vzrůs­táni třídního boje po vítězství socialismu, Jež vedla k tvrdým administrativním zá­sahům proti řadě osvědčených stranic­kých a kulturních pracovníků, kteří byli vystaven'1 represálilm. Záleželo pak na politickém uvědomění a osobní čestnosti levicových intelektuálů, zda oprávněný nesouhlas s některými byrokratickými zá­sahy v oblasti kultury SSSR Je přivede ke zradě proletářského internacionalismu, Jak by si bývala přála reakce a jak fata­listicky tvrdili dogmatikové, či zda je k této zradě komunismu nepřivede... Zároveň se však tehdy u nás — v sou­vislosti s vývojem mezinárodního dělnic­kého hnuti — začaly projevovat některá neleninské metody práce, zvláště v ne­citlivém způsobu kritiky levicové Inteli­gence, Jež — dezorientována moskevský­mi procesy a prvními důsledky kultu osobnosti v Sovětském svazu — byla pau­šálně obviňována z trocklsmu. Tato tra­gicky komplikovaná situace nemálo při­spěla k tomu, že se v době ohrožení republiky začalo na levé frontě — k skry­­té 1 zjevné radosti opravdových nepřátel' socialismu a demokracie — příliš ostře diskutovat o »případech« krize intelek­tuálů, ať už šlo o tvůrčí krizi E. F. Bu­riana a o názorové diference Jana Nohy s Blokem, nebo o názory Jiřího Krohy apod. Mnichovské události zatlačily tyto rozpory a rozdíly ve vlastním marxistic­kém domě do pozadí. Na podzim r. 1938 vzniká statečná poezie básníků Františka Halase, Jaroslava Seiferta a Josefa Hory, básníků, kteří — podle zjednodušených a zjednodušujících prognóz — měli být Již na druhé straně barikády. Avšak pra­xe tu korigovala Jednostranné představy a potvrzovala nedogmatickou, tvořivou koncepci Bloku i časopisu U.“ r NEMARN1T ČAS Je pravda, ie v poslední domě přichází mnoho stížnosti na současný stav našich památek, na neporozuměni, bezohlednost a škody, které tlm vznikají národnímu majetku. Máme ovšem od r. 1958 Jeden z nejmodernějšich zákonů k ochraně pa­mátek, Jaký nám závidí 1 v zahraničí, ale litera zákona sama nepomůže zabrá­nit stížnostem, které mnohdy přijdou s křížkem po funusu. Máme také odbor­ný a reprezentativní tisk, ale jeho odbě­ratelé a čtenáři sami celou problema­tiku ochrany památek znají, takže není nutné, aby se o tom vzájemně přesvěd­čovali. V posledních číslech časopisu Dě­jiny a současnost promlouvají celou řadou stati naši významní památkářl o základních předpokladech nápravy chyb a nedostat­ků, neboť chybí souborné řešeni památ­kové péče. A okamžitý pevný program s větší podporou státu a měst vyžaduje — nepromarůovat čas a energii nářkem nad detaily, ale vytvořit Jednotnou koncepci ochrany. Zejména na venkově, kde pracu­je dobrovolně mnoho obětavých strážců památek, postrádají odbornou oporu své práce k Intormacl vlastni i veřejných orgánů. Někdy a někde funguji při mu­zeích vlastivědné kroužky, v nichž se zaučuje od starších také mládež. Cas od času vydávají dokonce příležitostné drob­né tisky o své práci. Zájem o ně nasvěd­čuje tomu, Jak by se vyplatilo rozšiřovat péči o památky především místními in­formacemi, popularizováním v krajském nebo okresním tisku. Pražské středisko státní památkové péče se touto myšlen­kou a Její realizaci už zabývá. Nejde však jen o znravodajstvi z pražského historic­kého jádra, ale o všechny naše oblasti vlastivědné práce a popularizaci veřejné­ho zájmu o ochranu památek. ej 15?0siránkové výbory z Marxe a Leni­na víme, jak silný Je bundeswehr, ale nevíme toho mnoho o odborech. Do toho­to názorového vakua musí vniknout pub­licistika a pomalu Je vyplnit. Ovšem ne­jen ve výrobě, ale i v práci na německé problematice musíme zvýšit kvalitu. Do­sud tomu tak nebylo a monopolistické postaveni Jednotlivců svádělo k lehkováž­nosti. Tak např. první dva díly „Přfruč­­ního naučného slovníku“ přinášejí o Ně­mecku mnoho „zajímavostí“ — v Hambur­ku Je podzemní dráha pod Labem, což ovšem není pravda; Bebel byl členem říš­ského sněmu Již deset let předtím, než vůbec říšský sněm existoval; Kapp se stal z „Generallandschaftsdirektora" v čes­kém „volném“ překladu generálem a Jun­kerem atd. atd. Věnovat věcné správnosti více péče. by měly 1 Literární noviny. Ve stati s. Filip­­ce (LN, č. 23) se dostal Heidelberg do Švábska. Jediní Švábové, kteří v Heidel­bergu Jsou, mimo několik vetřelců (Reingschneite), Jsou ovšem ti, co lezou po zemi. Heidelberg leží přece v Báden­­sku a Je tam falcko-bádenské obyvatel­stvo. To Je v dialektu 1 v kmenovém pů­vodu veliký rozdíl. Snaha po dobrém pře­vedeni myšlenky do žádoucího směru ne­smi vést k tomu, aby se zanedbávala věc­ná správnost. LUDVIK GREGOR, Praha 4 NAKLADATELSTVÍ PÍŠE „K vaši poznámce Smíšené pocity otiš­těné v 25. č. LN sdělujeme: Upozorněni Vladimíra Kopeckého Je v zásadě správné a děkujeme za ně. Slo o nepatrný zbytek nákladn starých cizo­jazyčných průvodců Terezin z r. 1953 v Jazyce anglickém a ruském. Vaše po­známka upozorňuje na dvě závady: ra prvé v ůvodn, kdo Jo uveden známý ci­tát [. V. Stalina „Mir bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachováni ml. ru do svých rnkou a bude-li Jí hájit až do konce“, a ze druhé ve vlastním textu, kde je citát z projevu Klementa Gott­walda. v němž se mluví také o odhaleni tzv. spikleneckého centra. Učinili jsme okamžitě opatřeni ke staženi zbytku těch­to zastaralých cizojazyčných průvodců. Není ovšem pravda, Jak by se mohlo zdát z poznámky V. Kopeckého, že v Te­rezíně Je pauzo anglický text průvodce Terezín. V r. 1984 byl vydán průvodce německý a ruský a připravuje se nové vy­dáni průvodce v jazyce anglickém a fran­couzském. V těchto dnech vyšla nová ob­sáhlá publikace o vzniku a historii tere­zínského ghetta, nazvaná „Město za mří­žemi“ od K. Laguse a J. Poláka. V této publikaci a v dalších podobných je vy­jádřen vztah vydavatelstva Svain proti­fašistických bojovníků k této tematice. 7a Zívá knihy SPB J. HOŘEC LITERÁRNÍ PSESMYCKT Z minulého čísla: FLEK NA JÁTRU FOXlCEK V DÁLI V?R NlClL RUM Jan Skácel Jindřiška Smetanová Karel Michal DB Je nž, bohužel, v lidské povaze, že na to, co se nám nelíbí nebo čeho se nám nedostává, zpravidla důrazně upozorňuje­me, zatímco věci potěšitelné, snadno do­stupné apod. se už našeho hlasitého ozvá­ni zdaleka tolik nedožaduj!. A tak st myslím, ža je věci spravedlivosti, abych čtenáře upozornil na to, *e akademický Slovník spisovného jazyka českého, na jehož pomalé vycházeni (způsobené nikoli vlnou zpracovatelů) si Literární noviny před časem postěžovaly, zakončil svým 24. sešitem II. dli (N—Q). Uvážime-li, že během zhruba tři lat bylo vydáno 2502 stran složitého slovníkového taxtu, obsahujícího výklad 115 774 slov, musíme vyslovit lexikografickému kolek­tivu Ústavu pro jazyk český 1 redakci Slovníkn (vedené akad. B. Havránkem) plné uznáni. Doufejme, že se tempo vy­dávání už nezpomalí (spíše snad zrychli), takže zbývající část Slovníku (rozdělená do dvou svazků, R—U a V—Z) budou mít uživatelé v nepříliš dlouhé době v rukou. I když nemůže být sporu o tom, že Jda o jazykovou příručku více méně nezbyt­nou pro každého, kdo se jazykem za­bývá aktivně nebo pasivně, zdá se mi, že dosud Slovník spisovného jazyka čes­kého není v kulturní veřejnosti natolik znám a užíván, jak bychom čekali a jak by to bylo také zapotřebí. Tak např. va velmi bohaté korespondenci jazykového koutku jsem se téměř nesetkal s tím, ža by se ho pisatelé dovolávali nebo s ním polemizovali. Většinou znají jen Pravidla časkébo pravopisu a leckdy se dokonca mylně domnívají, že abecední pravopisný slovník, který tvoři jejich součást, předsta­vuje úplný soupis spisovné slovní zásoby, takže slovo, které se v něm nenajde, po­kládají za chybné, nespisovné. Chtěl bych je důrazně upozornit, ža Pravidla uvá­dějí většinou jen ta slova, u nichž mo­hou uživatelé přijít do rozpaků, jak sa máji psát; ostatní slova se neuvádějí a nelze tedy z jejich neuvedeni soudit, že jsou chybná. Najednou se čtenáři dovo­lávají i Vášova—Trávničkova Slovníkn ja­zyka českého, který však již citelně za­staral, a to jak proto, že v něm nejsou zachyceny změny v slovní zásobě z po­slední doby (zejména chybí mnoho no­vých odborných názvů), tak i tlm, žo jeho výklady o jazykové správnosti jsou v locčems překonaná. Obě uvedené pří­ručky máji arci tu výhodu, že jsou „celé“, kdežto nový Slovník vychází na pokra­čování; nepochybuji však, že až bude Slovník spisovného jazyka dokončen, stane so obecně užívanou základní jazy­kovou příručkou. Obsahuje především ce­lou živou současnou spisovnou slovní zásobu (včetně odborné terminologie, dnes tak důležité), vedla toho však dává informaci i o slovech méně běžných, za­staralých, lidových apod., na něž mohou narazit čtenáři naši klasická literatury. A zachycuje a vykládá nejen významy jednotlivých slov, ale dává též poučeni o jejich mluvnických tvarech a vazbách, Jakož 1 a jejich slohovém zařazeni. U vyspělých kulturních národů je běž­ná užíváni slovníku samozřejmostí; u nás jo zatím jsště do velké míry popelkou. Žijeme dosud převážně v představách pravopisné a nanejvýš tvaroslovné správ­nosti, kdežto velká a mnohem závažnější oblast přesného a vhodného, přiměřeného užíváni slov a obratů je zanedbávána. Nový Slovník je svým rozsahem zpraco­váni (a nakonec 1 nízkou cenon) dobrým předpokladem k tomu, aby došlo k žá­doucímu obratu v naši jazykové kultnře. Dě /

Next