Literární Noviny, červenec-prosinec 1964 (XIII/27-52)
1964-07-04 / No. 27
Nález v archívu Kdost přirovnal uhlí spící v ze- B mi ke koncentrovanému slunci. I Archív spící v zaprášených slož- i kách v hlubinách starých měst- 1 ských budov můžeme bez přehů- B nění přirovnat k silnému kon- i centrátu života. Stává se často, I že si spisovatel nebo historik ne» dovede plně představit plastický obraz člověka minulosti nebo dávné události, a náhodně nalezený archívní dokument mu najednou odhalí rysy a barvy minulosti, vrhne Jasné světlo do jeho tápání. Ovšem najít takový „uhliček", takový „koncentrát života“, není tak snadné. Žádné poklady se nestřeží tak pečlivě, pod takovým množstvím zámků, jako archívní poklady. Představte sí na chvíli toto papírové království. Skládá se z mnoha takzvaných „fondů“. Ale objednáte-li si ke studiu nějaký „fond“, vedoucí archívu se na vás podívá s údivem. Co vás to napadlo? Vždyt obsah jednoho fondu tvoří často tisíce očíslovaných materiálů („jednotek fondu“] a Jeden materiál ( „jednotka“ ) může obsahovat tisíc stran. Aby bylo možno se v tomto množství vyznat, má každý fond svůj popis, a tak napřed dostanete do rukou tlustý svazek takového „popisu“, kde si vyberete, co pro práci potřebujete. Ale obtíže pátrání ani zdaleka nekončí hledáním v popisu. Jde o to, že ani popis materiálů nezachytí vždy v krátké anotaci všechno, co se v materiálu skrývá. Snadno můžete přehlédnout stránku, přejít kolem hledaného pokladu, ukrytého do lhostejných řádek anotace, tak jako často mineme poklad skrytý v hlubinách země. ..... . Strávila jsem několik dní nad popisem jednoho z fondů carské policie. Co všechno tady nebylo! Zprávy udavačů, výpisky ze soukromých dopisů, neznámo proč podezřelých, osobní poznámky ministrů, zpvávy o cizincích a najednou krátká zprávička o telegramu poslaném z Nižního Novgorodu (dnešního Gorkého] do Prahy. V carském- Rusku bylo mnoho věcí, které zajímaly policii. Ale na tomto telegramu bylo uvedeno jméno Leninova otce 1. N. Uljanova ... Proč telegrafoval Leninův otec do Prahy? Objednala jsem si tuto „jednotku fondu“ a přinesli mi tmavou fotokopii telegramu (technika fotografování nebyla tehdy na výši) s adresou: Praha. Redakce Národních listů. U BLOK Informovali Jsme JIŽ (LN, S. 22) o dokumentární edici posledního — cenzurou 2. republiky zabaveného — čísla časopisu U, čtvrtletníku skupiny Blok. Nad dodatečně vydaným číslem, které původně mělo vyjit počátkem roku 1939, si uvědomujeme významný podlí stoupenců socialistického realismu sdružených v Bloku na rozvoji české pokrokové kultury v letech 1936 — 38. Členy této skupiny byli zejména Bedřich Václavek. Petr Jilemnický, Ludvik Svoboda, Jan Noha, Jiří Täufer, Jiří Weil a další, ze starší generace se k nim připojili Olbracht, Majerová, Pujmanová, S. K. Neumann, z nejmladší generace se k nim přimykali Jan Drda, Jiří Marek a). Čtvrtletník U (1936—38) uveřejňoval povídky, literární recenze a kritiky, zejména z pera Václavkova, na Jeho stránkách proběhla také diskuse pokrokových spisovatelů a básníků o některých negativních jevech kulturní politiky SSSR, vyvolaných kultem osobnosti. Podnětem k tomu bylo zejména uzavřeni Mejercholdova divadla a zatčení řady sovětských spisovatelů. Těmto problémům věnuje Jaromír DvoNeříkalo se tomu ovšem telegram, ale starým slovem depeše. Datum podání 23. srpna 1869. Pod ní bylo jedenadvacet podpisů. A mezi nimi vynikal podpis Leninova otce, jehož rukopis se velmi podobal rukopisu Vladimíra lljiče. Co se dělo v Cecháéh v době, kdy byl telegram odesílán? Od roku 1863 do roku 1871 se scházela v Cechách masová shromáždění, účastníci jim říkali „tábory“. Ale v srpnu roku 1869, kdy probíhaly tyto bouře, slavili Češí pěttsté výročí narození Jana Husa. A lidem zvolené staré slovo tábory, v 19. století, v předvečer pětístého výročí Jana Husa, bylo samo sebou pozoruhodné. Termín zrozený v revolučních červáncích rolnických bouří prvních táboritů musel vrhnout Své světlo i na samotné jubileum. A bylo-lt tomu tak, pak oslavy Jana Husa musely znamenat nejen pro rakouskouherskou policii, ale i pro policii carského Ruska cosi „politického“, „buřičského“, a to vyžadovalo mimořádnou péči \a bdělost ochranných orgánů. Právě tehdy skupina nejpokrokovějších obyvatelů Nižního Novgorodu posílá do Prahy do listů národních činitelů tento telegram: „Vzpomínáme s hlubokým pocitem úcty na velký život velkého mučedníka za svobodu svědomí a bojovníka za práva České země Jana Husa a posíláme upřímný pozdrav důstojným pokračovatelům Husových činů, dnešním synům českého národa.“ Když se posílal tento telegram, nebyl již Ilja Nlkolajevič Uljanov na nižněgorodském gymnasiu, kde dřív učil fyzice a matematice. Byl jmenován inspektorem národních škol v Simbirsku a do jeho odjezdu zbývalo několik dní. Ale přesto se podílel na tomto společensky významném činu a schválil telegram svým podpisem. Carští úředníci přesně pochopili odvážný smysl tohoto vystoupení — a uchovali nám ve svých černých deskách jeho fotokopií... Čas plyne dnes neuvěřitelně rychle. A uvědomíme-li si, že do šest istého výročí Jana Husa zbývá pouhých pět let, pak tento archívní nález, sice skromný, ale dosud nikde a nikým neuveřejněný, znamemí nový článek řetězu přátelství našich bratrských národů. MARIETTA ŠAGíNANOVA, Moskva řák doslov připojený k dokumentární edici posledního čísla U Bloku. Tato studie vysvětluje okolnosti vzniku dokumentární edice i místo a úlohu tohoto časopisu při seskupováni levé antifašistické inteligence. „Václavek nerezignoval i při sebepřísnější kritice nezatracoval a autora. Jeho vztah k Františku Halasovi byl přátelský a soudružský. Právě proto, že to byl vztah skutečně upřímný, mohl Václavek svému příteli vytknout Ideové zakolísání, Subjektivismus a rozervanectví, aniž'básníka urazil či odradil od dal šího tvůrčího zápasu. V tomto přístupu k Halasovi se Václavek a Jím redigované časopisy lišily od stanoviska St. K. Neumanna, Jenž při svém výbušném temperamentu v roce 1935 prohlašoval, že marxistická kritika svůj zápas o Halase prohrála. Naštěstí se nesplnila tato prognóza; po Starých ženách napsal Halas Torzo naděje. Václavkovo hodnoceni této překrásné statečné sbírky spolu s Václavkovou recenzi Seifertovy sbírky Zhasněte světla objevuje dnešní čtenář v posledním čísle U vlastně až čtvrt století po Jeho dokončeni. .. Uvedený rozdíl byl i Jednou z příčin diskuse mezi časopisy U a Lidovou kulturou. Nešlo o různost cílů, šlo o. různost cest. Václavkova re NEJEN SVĚTLA A STÍNY Poznámka „Co víme o Němcích“ (LN, č. 22) fala do živého. Uvykli jsme si příliš na abstrahování celého problému do pojmu „Němec“, který v sobě vše zahrnuje a vše vysvětluje. Přitom vznikl tento obraz podstatně pod vlivem historického boje dvou nacionalismů na půdě zemi koruny české a reminiscenci z doby Mnichova a okupace. Dnešní Němec — který Je kolem čtyřicítky — se na utváření tohoto obrazu nijak nepodílel, přesto se na něj vztahuje. Nová generace a Němců stoji sice na ramenou svých otců, ale Je to generace stejných vlastnosti? Můžeme si dovolit ustrnout na pozici neměnnosti národního charakteru? Sklon k škatulkováni a zjednodušováni vede Jen k dalším neřešitelným rozporům. Nashromáždili Jsme velká množství faktů, ale zapomněli na atmosféru, ve které se zrodily. Celý německý problém se stal rezervaci odborníků, jejichž odbornlčenl mnohdy pozůstává pouze z možnosti přístupu k informacím a pramenům, které Jsou normálnímu spotřebiteli nedostupné. Ten se musí spokojit s patřičně prosetými a komentovanými stíny a světly, aniž má možnost korektlvu pohledem na tu obrovskou stupnici různých šedl, které mezi nimi leží. Víme o Hogganovl, ale nevíme o tom, Ze nakladatelství Kíndler vydává X e A *> * > .? ■-tri 4«#.' 13; 's Í 1 '* » A—„ .../„/»r ,,, . - „'S*. . , - • v /, , ŕ* *-**át~ Í.' H ,*> :>T. /f í < a **.* i-,,. / 'f -'*• <-*- *■? - , f ; y#!* dakční t organizátorská praxe účinněji napomáhala tomu, oč v teorii usiloval i Neumann, aby totiž činnost našich básníků se nesjednocovala v pouhých manifestech a příležitostných kampaních, nýbrž i ve vlastní tvorbě . . . Václavek v prvním ročníku U v podstatě souhlasil s těmi, kdo kritizovali v polovině třicátých let Vančurovu cestu k výlučnosti a exkluzivitě, přičemž ovšem Václavek odmítal nesprávnou formulaci O. Krlgla, že Vančura už přešel na stranu buržoazie ... Pozorný, citlivý přistup časopisu U k literárním talentům se projevoval mj. i v pozitivním hodnoceni tvorby Jana Nohy, a to . i po Jeho vyloučení z řad Bloku.“ Dvořák připomíná tehdejší mezinárodní situaci, fašistické nebezpečí agrese a války a rozhodující úlohu, kterou v boji proti ni hrál Sovětský svaz: „Tato správná politická orientace byla v době odklonu od leninských metod diskreditována chybnou teorii o všestranném vzrůstáni třídního boje po vítězství socialismu, Jež vedla k tvrdým administrativním zásahům proti řadě osvědčených stranických a kulturních pracovníků, kteří byli vystaven'1 represálilm. Záleželo pak na politickém uvědomění a osobní čestnosti levicových intelektuálů, zda oprávněný nesouhlas s některými byrokratickými zásahy v oblasti kultury SSSR Je přivede ke zradě proletářského internacionalismu, Jak by si bývala přála reakce a jak fatalisticky tvrdili dogmatikové, či zda je k této zradě komunismu nepřivede... Zároveň se však tehdy u nás — v souvislosti s vývojem mezinárodního dělnického hnuti — začaly projevovat některá neleninské metody práce, zvláště v necitlivém způsobu kritiky levicové Inteligence, Jež — dezorientována moskevskými procesy a prvními důsledky kultu osobnosti v Sovětském svazu — byla paušálně obviňována z trocklsmu. Tato tragicky komplikovaná situace nemálo přispěla k tomu, že se v době ohrožení republiky začalo na levé frontě — k skryté 1 zjevné radosti opravdových nepřátel' socialismu a demokracie — příliš ostře diskutovat o »případech« krize intelektuálů, ať už šlo o tvůrčí krizi E. F. Buriana a o názorové diference Jana Nohy s Blokem, nebo o názory Jiřího Krohy apod. Mnichovské události zatlačily tyto rozpory a rozdíly ve vlastním marxistickém domě do pozadí. Na podzim r. 1938 vzniká statečná poezie básníků Františka Halase, Jaroslava Seiferta a Josefa Hory, básníků, kteří — podle zjednodušených a zjednodušujících prognóz — měli být Již na druhé straně barikády. Avšak praxe tu korigovala Jednostranné představy a potvrzovala nedogmatickou, tvořivou koncepci Bloku i časopisu U.“ r NEMARN1T ČAS Je pravda, ie v poslední domě přichází mnoho stížnosti na současný stav našich památek, na neporozuměni, bezohlednost a škody, které tlm vznikají národnímu majetku. Máme ovšem od r. 1958 Jeden z nejmodernějšich zákonů k ochraně památek, Jaký nám závidí 1 v zahraničí, ale litera zákona sama nepomůže zabránit stížnostem, které mnohdy přijdou s křížkem po funusu. Máme také odborný a reprezentativní tisk, ale jeho odběratelé a čtenáři sami celou problematiku ochrany památek znají, takže není nutné, aby se o tom vzájemně přesvědčovali. V posledních číslech časopisu Dějiny a současnost promlouvají celou řadou stati naši významní památkářl o základních předpokladech nápravy chyb a nedostatků, neboť chybí souborné řešeni památkové péče. A okamžitý pevný program s větší podporou státu a měst vyžaduje — nepromarůovat čas a energii nářkem nad detaily, ale vytvořit Jednotnou koncepci ochrany. Zejména na venkově, kde pracuje dobrovolně mnoho obětavých strážců památek, postrádají odbornou oporu své práce k Intormacl vlastni i veřejných orgánů. Někdy a někde funguji při muzeích vlastivědné kroužky, v nichž se zaučuje od starších také mládež. Cas od času vydávají dokonce příležitostné drobné tisky o své práci. Zájem o ně nasvědčuje tomu, Jak by se vyplatilo rozšiřovat péči o památky především místními informacemi, popularizováním v krajském nebo okresním tisku. Pražské středisko státní památkové péče se touto myšlenkou a Její realizaci už zabývá. Nejde však jen o znravodajstvi z pražského historického jádra, ale o všechny naše oblasti vlastivědné práce a popularizaci veřejného zájmu o ochranu památek. ej 15?0siránkové výbory z Marxe a Lenina víme, jak silný Je bundeswehr, ale nevíme toho mnoho o odborech. Do tohoto názorového vakua musí vniknout publicistika a pomalu Je vyplnit. Ovšem nejen ve výrobě, ale i v práci na německé problematice musíme zvýšit kvalitu. Dosud tomu tak nebylo a monopolistické postaveni Jednotlivců svádělo k lehkovážnosti. Tak např. první dva díly „Přfručního naučného slovníku“ přinášejí o Německu mnoho „zajímavostí“ — v Hamburku Je podzemní dráha pod Labem, což ovšem není pravda; Bebel byl členem říšského sněmu Již deset let předtím, než vůbec říšský sněm existoval; Kapp se stal z „Generallandschaftsdirektora" v českém „volném“ překladu generálem a Junkerem atd. atd. Věnovat věcné správnosti více péče. by měly 1 Literární noviny. Ve stati s. Filipce (LN, č. 23) se dostal Heidelberg do Švábska. Jediní Švábové, kteří v Heidelbergu Jsou, mimo několik vetřelců (Reingschneite), Jsou ovšem ti, co lezou po zemi. Heidelberg leží přece v Bádensku a Je tam falcko-bádenské obyvatelstvo. To Je v dialektu 1 v kmenovém původu veliký rozdíl. Snaha po dobrém převedeni myšlenky do žádoucího směru nesmi vést k tomu, aby se zanedbávala věcná správnost. LUDVIK GREGOR, Praha 4 NAKLADATELSTVÍ PÍŠE „K vaši poznámce Smíšené pocity otištěné v 25. č. LN sdělujeme: Upozorněni Vladimíra Kopeckého Je v zásadě správné a děkujeme za ně. Slo o nepatrný zbytek nákladn starých cizojazyčných průvodců Terezin z r. 1953 v Jazyce anglickém a ruském. Vaše poznámka upozorňuje na dvě závady: ra prvé v ůvodn, kdo Jo uveden známý citát [. V. Stalina „Mir bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachováni ml. ru do svých rnkou a bude-li Jí hájit až do konce“, a ze druhé ve vlastním textu, kde je citát z projevu Klementa Gottwalda. v němž se mluví také o odhaleni tzv. spikleneckého centra. Učinili jsme okamžitě opatřeni ke staženi zbytku těchto zastaralých cizojazyčných průvodců. Není ovšem pravda, Jak by se mohlo zdát z poznámky V. Kopeckého, že v Terezíně Je pauzo anglický text průvodce Terezín. V r. 1984 byl vydán průvodce německý a ruský a připravuje se nové vydáni průvodce v jazyce anglickém a francouzském. V těchto dnech vyšla nová obsáhlá publikace o vzniku a historii terezínského ghetta, nazvaná „Město za mřížemi“ od K. Laguse a J. Poláka. V této publikaci a v dalších podobných je vyjádřen vztah vydavatelstva Svain protifašistických bojovníků k této tematice. 7a Zívá knihy SPB J. HOŘEC LITERÁRNÍ PSESMYCKT Z minulého čísla: FLEK NA JÁTRU FOXlCEK V DÁLI V?R NlClL RUM Jan Skácel Jindřiška Smetanová Karel Michal DB Je nž, bohužel, v lidské povaze, že na to, co se nám nelíbí nebo čeho se nám nedostává, zpravidla důrazně upozorňujeme, zatímco věci potěšitelné, snadno dostupné apod. se už našeho hlasitého ozváni zdaleka tolik nedožaduj!. A tak st myslím, ža je věci spravedlivosti, abych čtenáře upozornil na to, *e akademický Slovník spisovného jazyka českého, na jehož pomalé vycházeni (způsobené nikoli vlnou zpracovatelů) si Literární noviny před časem postěžovaly, zakončil svým 24. sešitem II. dli (N—Q). Uvážime-li, že během zhruba tři lat bylo vydáno 2502 stran složitého slovníkového taxtu, obsahujícího výklad 115 774 slov, musíme vyslovit lexikografickému kolektivu Ústavu pro jazyk český 1 redakci Slovníkn (vedené akad. B. Havránkem) plné uznáni. Doufejme, že se tempo vydávání už nezpomalí (spíše snad zrychli), takže zbývající část Slovníku (rozdělená do dvou svazků, R—U a V—Z) budou mít uživatelé v nepříliš dlouhé době v rukou. I když nemůže být sporu o tom, že Jda o jazykovou příručku více méně nezbytnou pro každého, kdo se jazykem zabývá aktivně nebo pasivně, zdá se mi, že dosud Slovník spisovného jazyka českého není v kulturní veřejnosti natolik znám a užíván, jak bychom čekali a jak by to bylo také zapotřebí. Tak např. va velmi bohaté korespondenci jazykového koutku jsem se téměř nesetkal s tím, ža by se ho pisatelé dovolávali nebo s ním polemizovali. Většinou znají jen Pravidla časkébo pravopisu a leckdy se dokonca mylně domnívají, že abecední pravopisný slovník, který tvoři jejich součást, představuje úplný soupis spisovné slovní zásoby, takže slovo, které se v něm nenajde, pokládají za chybné, nespisovné. Chtěl bych je důrazně upozornit, ža Pravidla uvádějí většinou jen ta slova, u nichž mohou uživatelé přijít do rozpaků, jak sa máji psát; ostatní slova se neuvádějí a nelze tedy z jejich neuvedeni soudit, že jsou chybná. Najednou se čtenáři dovolávají i Vášova—Trávničkova Slovníkn jazyka českého, který však již citelně zastaral, a to jak proto, že v něm nejsou zachyceny změny v slovní zásobě z poslední doby (zejména chybí mnoho nových odborných názvů), tak i tlm, žo jeho výklady o jazykové správnosti jsou v locčems překonaná. Obě uvedené příručky máji arci tu výhodu, že jsou „celé“, kdežto nový Slovník vychází na pokračování; nepochybuji však, že až bude Slovník spisovného jazyka dokončen, stane so obecně užívanou základní jazykovou příručkou. Obsahuje především celou živou současnou spisovnou slovní zásobu (včetně odborné terminologie, dnes tak důležité), vedla toho však dává informaci i o slovech méně běžných, zastaralých, lidových apod., na něž mohou narazit čtenáři naši klasická literatury. A zachycuje a vykládá nejen významy jednotlivých slov, ale dává též poučeni o jejich mluvnických tvarech a vazbách, Jakož 1 a jejich slohovém zařazeni. U vyspělých kulturních národů je běžná užíváni slovníku samozřejmostí; u nás jo zatím jsště do velké míry popelkou. Žijeme dosud převážně v představách pravopisné a nanejvýš tvaroslovné správnosti, kdežto velká a mnohem závažnější oblast přesného a vhodného, přiměřeného užíváni slov a obratů je zanedbávána. Nový Slovník je svým rozsahem zpracováni (a nakonec 1 nízkou cenon) dobrým předpokladem k tomu, aby došlo k žádoucímu obratu v naši jazykové kultnře. Dě /