Literární Noviny, leden-červen 1966 (XV/1-26)
1966-01-01 / No. 1
Se Semaforem Mohlo to být \docela obyčejné povídání kolem populárního pražského divadla. O Semafor fe pořád zájem a mnoho lidí chce vědět, co se tu zrovna děje. Chtěli to vědět i všichni na pondělní besedě spolupracovníků literárních novin s členy tohoto divafdla. Něco se také dozvěděli, i když tvůrci příštích semaforových pořadů příliš sdílní nebyli. Mohlo to proto být docela obyčejné povídání kolem. Ale nebylo. V jedné chvíli kdosi načal ta ostatní pak všelijak rozvedli) řeč o průběžných patáliích tohoto divadla s vlastními hvězdami, at už většího či menšího kalibru. Dějiny Semaforu, především co do přesunů jeho předních zpěváků, jsou natolik veřejně známy, že reálie netřeba opakovat. Spíš se leckdo ptá, proč k těm přesunům, často zdánlivě nelogickým a neprospěšným, znovu a znovu dochází, jsou snad ředitelé divadla tak nesnášenliví? Nebo /sou zpěváci a zpěvačky tak neposední? Řeč, která se v pondělí odpoledne rozvinula, hovořila o něčem jiném. Nalézala příčinu oněch kontroverzí v nemožnosti takové dohody mezi vedením divadla a jeho hvězdami, která by umožnila přesné stanovení vzájemných práv a povinností. Práva divadla chtít dobrou, vynikající práci a povinnosti divadla takovou prácí úměrně odměnit. A povinnosti interpreta odvést práci vysoké úrovně a jeho práva dostat za ni úměrnou odměnu. Vedení Semaforu přesvědčivě doložilo, žít takovou dohodu uzavřít nemůže, protože je vázáno všeobecně platnými (a všeobecně nivelizovanými j odměnovými normami. A důsledek těchto norem le, že oblíbené hvězdy písňového nebe, tlačeny prudkou poptávkou vyplývající z jejich popularity, tříští své síly do desítek podniků a podničků, ve kterých zcela logicky nalézají vyrovnání toho, co jim mateřská scéna poskytnout nemůže. A důsledek těchto desítek podniků je, že zanedbávají své povinnosti vůči divadlu, které — paradoxně — neplní své povinnosti vůči nim, ač by je plnit chtělo. A lak místo tvůrčí pohody nastupují všelijaké organizační šarvátky, ústící v odchody jedněch, v příchody druhých a za čas zase naopak. Řečeno hned s několika klasiky najednou: Kdo je vinen? Co dělat? Čím začít? Nejsnadnější odpověď praví, že ANTONÍN ROCEK: NESTAČÍME NEBO NECHCEME ARGUMENTOVAT? STUDENT C. 10/63 Před dvěma týdny doSlo k náhodnému setkání skupiny studentů, [eho účastníci se ukryli před deštěm v Muzeu V. I. Lenina. Slovo dalo slovo a debatní kroužek se dostal do konlliktu . . . Bylo zajímavé sledovat tváře našich reprezentantů. Optimismus a nefalšovaná snaha stát pevně na našich pozicích se rychle změnily ve výraz nejistoty a rozpačltostt . . . ani jeden z nich nebyl schopen diskuse s věkově mladšími francouzskými studenty. Přál bych si, aby někdo z kritiků mládeže srovnal zjevy naši.h „protivníků" ... s jejich názory na de Chardina. polemiku křesťanství s komunismem. s úvahami o Leninově pozmi v ŰV VKS(b) po roce 1922 nebo s rozborem Buchartnovy „Der Weg zum Sozialismus“. Bylo nám všem trapně Tazatelé čekali odpovědi na položené otázky, ale zbylo jen pokrčeni ramen . . . Malé ,,teach in“ v Leninově muzeu se neslibně vyvíjelo tak, že odpovědi zdaleka nedosahovaly úrovně kladených otázek. Trockij a Bernstein přece nejsou v učebních osnovách. Několik dnů po uvedeném mírně řečeno trapném rozhovoru jsem slyšel krátkou info-macl o konferenci newyorských studen'ů a profesorů, která se konala v předvečer Říjnové revoluce. Několik set přítomných se zúčastnilo přímé nebo nepřímé diskuse . . . Byli tam filosofově stejně jako strojaři, biologové a architekti V bouřlivé polemice vynikl směr vysoko hodnotící význam Října jako revoluční změny lidských dějin a Lenina jako jednu z jejich předních postav. Konfrontace precizní znalosti problematiky socialistické revoluce v Rusku, steině jako jejich představitelů (Lenina, Stalina, Kameněva, Zlnoněva, Bucharina, Troľkého) s vědomostmi našich studentů je prostě nemožná. V New Yorku se hovořilo o deformaci socialistického myšlení v parametrech, které jsou pro naše vysoké školy řídkou výjimkou . Nejsem asi dalek pravdy, když se domnívám, že ti na druhé straně se zabývají o logice věcí ti, o nichž je řeč, jsou stejně zpustlíei a už teď berou dost, tak co! Tohle řekne u piva nebo ve fotelu leckdo z těch, kteří zaplatili „strašné peníze“ za estrádu se slavnými hvězdami. Ale kdo přemýšlí o kousek dál, snadno přijde na to, že každá práce, každé řemeslo má své zvláštní podmínky, ve kterých se realizuje. V respektování těchto podmínek spočívá záruka, že práce, -řemeslo budou vykonány co nejlépe, ke spokojenosti výrobce /tvůrce) i spotřebitele /obecenstva). Ignorování oněch podmínek vede naopak ke zmatení hodnot, k z nekvalit nění výsledků práce /třeba nadměrnou produkcí, protože odměna za kvantitu je větší než za kvalitu) a k nespokojenosti obou stran. Základní podmínky práce populárního zpěváka jsou: kultiuovat soustavně talent, být v dobré kondici, dobře vypadat, poznávat okolní zkušeností a deset dalších. A to všechno v době kulminace svého nadání, o jejíž délce nemá nikdo — a on sám nejméně — ani potuchy. At se kdo chce jak chce zlobí, jsou to podmínky odlišné od podmínek pravidelného osmihodinového pásového úkonu nebo — nechoďme tak daleko — od podmínek redaktora kulturního týdeníku, jehož schopnosti pravidelně časem a zkušenostmi rostou a který je, stejně jako ten u továrního pásu, pod penzí. A at se podepsaní nebo anonymní rozhorlencl třeba vzteknou, špičkový Interpret má ve chvílích své oprávněné popularity vydělávat mnohokrát tolik než jeho obdivovatelé. Na otázku „Za co?" odpovím „Za to, že je lepší než já", a nebudu mu to, že je lepší, závidět a ožívat a budu naopak rád, že nevyvádí v Mariánkách, protože si to u vědomí hmotného rizika takového počínání zatraceně rozmyslí. A navykne si žit v odpovědnosti ke svému talentu. A já — jako divák a posluchač — z toho budu mít profit. Skutečně. Mohlo to být docela obyčejné povídání. A vyvinula se z toho čilá debata o normalizaci okolnosti, o přiznání podmínek poměrům, jež st ony podmínky vyžadují, o logice, z níž plyne obecný zisk. A o promarňovaných hodnotách, které by nám mohly přinést tolik dobrého. Nebo to snad nepotřebujeme? MILAN SCHULZ problematikou právě vědeckého komunismu jako učením nepřítele. Obávám se, že si jsou vědomi, že chtějí-li jej porazit, musí bojovat zbrani, které sám vytvořil a se kterými bojuje. Je asi dobré si to uvědomit dříve, než dojde k situaci, kdy nejen dva, ale valná část našich vysokoškoláků a středoškoláků nebude schopna čelit v ideologické rozpravě a bude bezradná proti ideologickému tlaku. 2e oni z druhé strany nechtějí zús'at v obraně, nemíní se bránit, ale naopak útočit, dokazuje snad nejlépe jeden z posledních výroků Američana. Hovoře o Leninovi prohlásil: „Tahle osobnost vám už dávno nepatří.“ Pak něco citoval, možná i trochu zkreslil. Teprve v Gorkého korespondenci jsem našel tento doslovný překlad (dopis R. Rollandovi): ........ jeho mozek (Lenina J se vyčerpal ohromnou nenávistí k neštěstím života a tajným soucitem k lidem, skrývaným hluboko v srdci. Vím, že měl rád lidi, ne ideje, víte přece, jak dovedl ideje lámat a ohýbat, když to vyžadovaly zájmy lidu.“ Z ČINNOSTI SVAZU ČS. SPISOVATELŮ Předsednictvo ÜV SCSS projednalo na své schůzi 15. m. m. návrhy komise pro mladou literaturu, připomínky k honorářové vyhlášce a záležitosti časopisu Tvář. Projednalo také ústředním výborem Svazu schválený návrh na vydávání časopisu pro mladou literaturu tak, aby mohl vycházet od 1. 5. 1966, schválilo jeho rozpočet a na návrh komise pro mladou literaturu jmenovalo tuto jeho redakční radu: A. Brousek, J. Brukuer, J. Bodláková, P. Bošek, H. Franková, j. Gruša, Vlád. Janovic, Z. Heřman, P. Kabeš, D. Karpatský, J. Pi.štora, J. Štroblová, J. Zábrana, M. Uhde, St. Mareš a V. Páral. Prozatímním tajemníkem komise pro mladou literaturu jmenovalo P. Boská. Současně vzalo na vědomí vystoupení J. Lopatky a J. Beneše z komise (později oznámil sekretariátu Svazu své vystoupení z komise i V. Havel); doplnění komise provede ÜV SCSS na svém příštím zasedání. Po zkušenostech z jednání o honorářové vyhlášce předsednictvo doporučuje upravit dosavadní způsob knižních honorářů, zejména pokud se týká sazeb za archy a verše, norem a degrese, možnosti paušálního honoráře a stanovení celkové částky, kterou může ročně nakladatelství disponovat pro vyplácení honorářů. Déle předsednictvo jednalo o realizaci usnesení ŰV SČSS z 26. 11. o časopisu Tvář a schválilo návrh jeho nového rozpočtu, předložený ředitelem nakladatelství Československý spisovatel janem Pilařem. jelikož bylo jasné, že Tvář ani v r. 1966 (jakožto časopis skupinový vydávaný přímo nakladatelstvím CS) nemůže mít rozpočet vyrovnaný, rozhodlo předsednictvo uhradit očekávaný schodek cca 71 000 Kčs z prostředků Svazu — za předpokladu, že se sníží některé režijní položky, přičemž bude zachován počet dvou redaktorů, bude zajištěna distribuce časopisu, redakční místnosti, náklad Tváře bude 4000 výtisků a prodejní cena Tváře se zvýší z Kčs 3,50 na Kčs 5,—. Předsednictvy vycházelo z názoru, že jsou to dostatečné hospodářské a administrativní podmínky pro vydávání skupinového časopisu ve svazovém nakladatelství. Redakce a redakční kruh Tváře se naopak domnívaly, že jsou to podmínky nedostatečné, a nepřijaly je. Odmítly i požadavek týkající se složení redakční rady, vznesený ideologickým oddělením ÜV KSČ, jemuž přísluší schvalovat redakční rady všech kulturních časopisů. Předsednictvo tedy muselo konstatovat, že přes snahu ústředního výboru SVCSS, aby Tvář vycházela dále, došlo k takovým diferencím, že šéfredaktor Tváře J. Nedvěd jménem svým i jménem redakčního kruhu odmítl předložené podmínky, takže časopis Tvář od 1. 1. 1966 přestává vycházet. pro Dne 14. m. m. se sešla pracovní skupina organizační otázky a vypracování návrhu nových stanov Svazu. Projednala zásady své práce a schválila její plán tak, aby mohla předložit návrhy ústřednímu výboru Svazu i členstvu v polovině března 1966. Své návrhy bude průběžně konzultovat s členy a kandidáty Svazu a s členy svazové překladatelské sekce na členských aktivech v Praze, Brně a Bratislavě. První takové aktivy se v Praze konaly ve dnech 16. a 17. m. m.: první tajemník Svazu Jiří Šotola podal na /nich zprávu o posledním zasedání ÜV SCSS a tajemník V. Maršíček o plánu organizační a stanovové komise. Z aktivu vyšel návrh, aby sekretariát Svazu vydával pro členstvo pravidelný předsjezdový bulletin a aby se konaly další aktivy po Novém roce, které by vedle problémů svazové organizace byly věnovány rozpravám o práci nakladatelství Cs. spisovatel, ' o svazovém tisku a o činnosti Českého literárního fondu. Dne 10. m. m. se sešla komise pro mladou literaturu, jejíž některé závěry jsou obsaženy již ve zprávě o schůzi předsednictva Svazu; mj. si stanovila vypracovat program činnosti v příštím roce, který předloží předsednictvu Svazu v lednu 1966, kdy se také sejde s mladými členy a kandidáty Svazu. Na druhé schůzce dne 17. m. m. jednala o možnosti cest mladých autorů do zahraničí podle návrhu ÜV CSM, který chce mladým autorům, některé takové cesty umožnit. Ve dnech 7. a 9. prosince se sešil v pražském spisovatelském klubu zástupci spřátelených evropských spisovatelských svazů k pracovnímu jednání o společném sborníku poezie, připravovaném na počest 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Jednání se zúčastnili Angel Todorov (Bulharsko), Pál Pandy a Zpltán Hera (Maďarsko), Wolfgang Joho (NDR), L. Pasternak (Polsko), Oaniche Olteanu (Rumunsko), J. S. Romanovová (SSSR) a Jiří Šotola, V. Maršíček, J. Pilař, K. Rosenbaum, J. S. Kupka, Petr Pujman (Československo). KÁDROVÉ OTÁZKY Ve 45. čísle se LN pokusily zesměšnit výběr uchazečů /) vládní službu v USA. Poznámka citovala některé z 536 otázek minnesotského personálního dotazníku. Považujeme za nutné u^ést informace na správnou míru. Dotazník Minnesota Multiphasic Personality Inventory je jednou z nejpropracovanějších metod k odlišení lidí normálních od těch s určitými abnormálními rysy. O tomto dotazníku existuje asi 1000 prací ve světové odborné literatuře, 1 dvě odborné práce vydané u nás (dr. Engelsmann, Čs. psychiatrie 1959, dr. Chodura, Čs. psychologie'1964). Český převod dotazníku zatím není přiměřeně validizován na naši populaci a proto se ho nedá využít v ,,kádrové“ práci, pouze v praxi klinické. Dotazník obsahuje i teze, které normálnímu člověku mohou připadat směšné (,,jsem zvláštním zástupcem božím na zemi“), které však nepřipadají směšné osobám s určitými duševními poruchami — a ty se dotazník snaží odkrýt. Jáké škody může na odpovědném místě natropit člověk s paranoidními rysy, který v každém vidí pronásledovatele, v každé nevinné poznámce narážku a v každém tichém hovoru komplot. Získaného materiálu se dá využít i k posouzení některých rysů osobnosti v rámci normality, může ledy sloužit jako podklad pro vhodné zařazení na pracovišti. Dotazníkové metody mají nevýhody, jichž si jsou autoři obvykle vědomi. Dotazníky vycházejí ze sebehodnocení zkoumané osoby, které může být zkresleno buď záměrně nebo tím, že se sama správně zhodnotit nedovede. Minnesotský dotazník má tu přednost, že určité ‘skryté věty zachycují postoj osoby k vyšetření, tendenci jevit se v horším nebo lepším světle, a skóry na těchto větách založené, umožní posoudit stupeň spolehlivosti výsledku v každém jednotlivém případě. Diagnostické závěry se nevyvozují přímo z jednotlivých roztříděných vět. Výsledkem dotazníku ověřeného na velkých souborech osob je profil graficky znázorňující přítomnost především patologických a rovněž některých nepatologických rysu osobnosti (otevřenost—uzavřenost aj.). Aby se snížil faktor subjektívnosti při sebeposuzování, bývají dotazníkové metody při vyšetřování osobnosti obvykle kombinovány s jinými metodami, jako jsou testy projekční, výkonové a posuzovací stupnice, kdy pomocí standardizované škály posuzuje zkoumanou osobu někdo z jeho okolí. Snaha posuzovat lidi na vědeckém základě jistě není nesympatická. Výsledky získané fundovanými a statisticky správně ověřenými testy mohou být přesnější a spolehlivější ijež výběr lidí na základě dojmu kádrovacího úředníka a všeobecného posudku občanského výboru. Názor považující psychologické testy za kapitalistickou neplechu vedl v dřívějších letech k administrativnímu zrušení psychologického poradenství, zejména v našem průmyslu — a dnes se s velkými obtížemi (a s mnohaletým zpožděním proti světovému vývoji) znovu buduje. Minnesotský dotazník byl již dávno důkladně restandardizován v Polsku. Dr. Choynowski, vedoucí psychometrického oddělení Polské akademie věd přednáší právě teorii konstrukce a validizace testů na brněnské universitě. Byl požádán, aby připravil projekt adaptace a standardizace několika amerických testů i pro Sovětský svaz. Naše psychologická věda přistupuje k testovým a dotazníkovým metodám s jistou opatrností a kritičností. Nechceme po obdobhzavrhování testů upadnout do opačného extrému. Správná cesta le konstrukce, adaptace a ověřování pomůcek na množství osob a určit jejich spolehlivost. PhDr. Eva Dlabačová PhDr. Stanislav Kratochvíl Závěry repliky nám jsou nejmíň tak sympatické, jako je jejím autorům sympatický Minnesotský dotazník, a rádi jí uveřejňujeme (v mírně zkráceném znění). S dodatkem, že naše poznámka pouze čerpala z amerického tisku; autorům kritických, resp. satirických článků se nelíbily zejména detailní otázky ze sexuální sféry. EXISTENCIALISMUS DOKTOREM VĚD ROZDUPANÝ... Prof. dr. Miloslav Matoušek, DrSc., usoudil, že existencialismus u nás zavání módností, i sedl a napsal proti němu do 11. čísla Červeného květu glosu, která je nejkrásnějším květem ,,anti-myšlenf“ (možná, že moravští Seveřané jsou zásadnější, drsnější, hledí svrchu na zkažené Francouze . . .). Odpustil si jakékoli důkazy i sebenesmělejší náznak rozboru (textu, výroků, kategorií, pojmů), zato však sestavil malý slovník rozhorlených verdiktů. A všechno kontra! A basta! A existencialismus je prostě nezdravý, samé ne a samé proti, samá čerň, chmury, hnusy, antisociálno. Promluveno bylo ex cathedra — a asi že také nazpamčt, neboť pro rozsudky stanného soudu nad existenciálním myšlením není potřebí ani paměti, ani znalosti, neboť náš český zdravý soud — to je panečku konec! Ortely má v patrontašce: Existencialismus je a) filosofie nepravdivá, b) filosofie nezdravá, c) filosofie ubohá, d) filosofie ztroskotanců života, e) filosofie neobyčejně chmurná, f) filosofie odvracející se od života, g) filosofie hlásající zoufalství nad člověkem, h) není to filosofie ani v nejmenším radostná, ch) je to filosofie lidí bez perspektiv, lidí poražených, nadobro ztracených, lidí v posledním tažení, i) je to filosofie, která vyvolává, pěstuje a posiluje protispolečenské postoje (chce se mimoděk zvolat: pendreky na ni! pozn. O. S.) j) á -jako filosofie je k 'ničemu. Tudíž: existencialismus, i ten „levý“, Sartrův, je k ničemu, přísný soudce Matoušek k něčemu; je to filosofie lidí v posledním tažení, jejich zdravý odpůrce je pak teprve v prvním tažení. Bude li snad následovat ještě další tažení, bude zahoď no k terminolog ti Mtrfl proti kosmopolitismu. kybernetice, existem ialsmu a fenomenologii (i jiným čertům různých ,,ismů“l z roku 1952 blahé paměti dodat aspoň nějaké důkazy, důkazečky. Důkaz, a pohnu světem, důkaz, a rozmetám to myšlení k ničemu! (Objeví se mimo jiné také pochybnost nad počínáním Garaudyho — mimochodem člena FKS — který se vážně zabývá J.-P. Šartrem, vždyť Sartre podle ,,soudů“ v listopadovém Čísle ČK filosofuje jakožto životní ztroskotanec, jsa poražen, nadobro ztracen, v posledním tažení . . .) I Sartre je podle Matouška k ničemu, ledaže by se ieho existencialismus ..hodil jako zástěrka na zakrývání protispolečenských postojů“ A ty se ovšem ,,odkrývají“ a napravují jinými metodami než logickým myšlením, není-liž pravda? Uzdravující rákoska vytažená proti extstencíalismu minula cíl, rány se vrátily jako bumerang . . . Smutno je na tomto světě, pánové! J’ACCUSE! UNFAIR STUDENT OLEG SU3 Svaz čs. spisovatelů nám na naši žádost poskytl dopis spisovatele V. Kaplického, který otiskujeme beze změn: Vážení soudruzi, protestuji jménem svým i jménem několika známých, kteří mi za včerejšek a za dnešek telefonovali, proti anketě ,,10 otázek“, otištěné v posledním čísle LN. Je to anketa naprosto neuvážená. Byla by snad zábavnou hříčkou, kdyby na některé z těch deseti otázek odpovídali spisovatelé při volné zábavě na Dobříši nebo v redakci LN. ale klást veřejně takové otázky spisovatelům na konci ne příliš úspěšného roku a zároveň na prahu velkých událostí politických a hospodářských. musí mít nesporně vliv na mínění o tom, čím spisovatelé žijí a oč se zajímají. Mám na mysli především otázky 6. 7, a 8. (Proč se odmítáte ještě letos pověsit?) Možná, že redakce měla v úmyslu zdiskreditovat různé ty ankety, podařilo se jí však zdiskreditovat především české spisovatele a ovšem i redakci LN. Píši do Svazu, protože LN jsou orgánem Svazu a Svaz je před veřejností za ně odpovědný, ať si přitom myslí cokoli. Psát LN je zcela zbytečné. A do jiných listů patrně napíší jiní. S pozdravem ^ ------ V. KAPLICKÝ V druhém čfsle celostátního časopisu Student byl otištěn dopis Jiřího Voskovce ze dne 7. 1. 1965, v němž mi ]. Voskovec odpovídal na některé otázky týkající se Osvobozeného divadla V + W. Protože se jednalo o velmi zajímavý dopis (obzvlášť z hlediska geneze OD), svolil jsem k jeho publikování a byl jsem rád, že k tomu dojde právě ve Studentovi. Nepřál jsem si, aby tu nějak figurovalo mé jméno, bylo to zbytečné, ale postup redakce, jež upravila konečnou podobu dopisu, mě donutil vystoupit. Jiří Voskovec v pasáži věnované vztahu V + W k avantgardnímu teoretikovi Karlu Teigemu psal o výhradách, jež měli k němu oba korhici, ale zároveň se pokusil v krátkosti zhodnotit i jeho význam a, což bylo obzvlášť jako dokumentující cenné, vyslovit svůj (tedy autorský) názor k Teigovým osudům po 2. světové válce. V doušce dopisu mě žádal: „Vše v tomto dopisu můžete citovat . . . Ale použijete-li mých výhrad o Teigeovi — musíte uvést i mé ocenění jeho významu. OK?“ Tuto doušku Student otiskl, a přestože tedy věděl, že nemohu dát svolení k publikování okleštěného textu, bez mého vědomí z textu vypustil několik slov shodou okolností právě z pasáže, na které Voskovcovi především záleželo. Dozvěděl jsem se o tom ve chvíli, kdy nešlo už nic změnit. Omluvu doplněnou zněním vypuštěných slov Šéfredaktor odmítl zařadit do čísla. Připouštím, že někomu by se slova o tom, jak se zacházelo s Teigem, mohla zdát příliš „striktní“, ale to je věc názoru a pro Studenta při chvályhodné snaze nepálit si prsty mohla autocenzura sáhnout po jediném prostředku, který byl OK: dopis nepublikovat. Chtěl bych však, aby tato poznámka byla v prvé řadě přijata jako samozřejmě nedostačující omluva Jiřímu Voskovcovi a pak teprve jako zamyšlení nad určitým pojetím slušnosti. TOMÁŠ PĚKNÝ m 2 I t 1 KAM PRO POHLEDNICE? Chcete si doplnit sbírku poHlednic? Potřebujete při vyučování ukázat žákům pohlednice z různých koutů Československa? Váš zahraniční host, který navštívil jen Prahu, by si rád opatřil pohlednice i odjinud? Myslíte si jistě, že stačí vyhledat specializovanou prodejnu. Chyba — taková prodejna v Praze ani jinde u nás neexistuje. V době poslední spartakiády sice byla (v budově Orbisu na Vinohradech), po skončení slavností však byla uzavřena. V Orbisu vám dnes ochotně nabídnou výběr z krabičky obsahující některé přebytky, ale to je nepatrný zlomek jejich obrovské produkce. Zakázky pohlednic se celé zasílají přímo objednavatelům v krajích a nikdo je neshromažďuje pro centrální archív, přístupný veřejnosti. Myslím, že by se měl zřídit takový archív, který by obsahoval v dostatečném množství všechny vyráběné pohlednice, a také specializovaná prodejna, jež by prodávala pohlednice z celého území Československa. Věřím, že by to nebyl podnik ztrátový, zvlášť kdyby prodával i další výrobky z produkce Orbisu, hledané portréty herců a sportovců Prozatím, gheete-li pohlednici ze Svidníka, Aše, Mikulova nebo Banské Štiavnice, nezbývá než si tam vyjet na výlet. MILAN HOLEČEK