Literární Noviny, červenec-prosinec 1966 (XV/27-52)
1966-07-02 / No. 27
A u kanónu stíl je těmi5ř to jediné, co zůstalo v paměti čl spíše v mlhavém povědomí širší české veřejnosti z vájky v r. 1866. Přešlo sto let a z historické události zůstalo kromě několika pomníků jen pár drobniček. Možná i proto, že v této válce zdánlivě a aspoň bezprostředně nešlo české veřejnosti o nic důležitého. Čertík pochybností však namítne, zda přece jen tato válka neznamenala listý mezník v mezinárodně politickém postavení Českých, zemí a zda již proto nezaslouží, aby byla připomenuta. Ani ne tak kvůli Moltkově strategii, Benedekově neschopnosti, pruským zadovkám čl ironizovanému hrdinství kanonýra Jabůrka „tam u Králového Hradce", jako spíš proto, že tato válka tvořila určitý předěl a předznamenávala pozdější neblahé sousedství s výbojným Německem. Koncem června a počátkem července 1866 došlo přece k první pruské a také již vlastně německé okupaci Prahy, Brna a vůbec českých zemí v moderní době. Dobové snímky t útržky zemřelých ' pamětníků této okupace mluví spíše o „dobrém Michlovi", ale byl to přece jen vážný vnější mocenský zásah. 1 když okupační jednotky tenkrát brzy odtáhly, zůstalo vědomí, že „Prajzl“ jsou blízko a mohou se vrátit. Někdy st modernizujeme své dějiny a vkládáme dokonce i do středověku stanovtska, myšlenky a pocity, jež tehdejší doba neznala. Česká společnost dlouho vnímala své německé sousedy spíše kmenově jako Bavory, Sasy a Slezany (ty sl až později překřtlla na Prajzyj. Byl to však právě rok 1866, který otevřel cestu k popruštění Německa, postavil českou společnost tváří v tvář hrozbě útočnosti a stlného tlaku moderního průmyslového a zmilltarlzovaného německého státu, přičemž současně odhalil nemohoucnost Rakouska jako ochránce slovanských národů před touto hrozbou.. Rakousko stavělo svým padlým pomníky, myslivec ve Vysokově u Náchoda hleděl se zaťatou pěstí přes pruské hranice do Kladska, ale to byl jen planý symbol, neboť Rakousko se plně podřídilo pruskému diktátu. Tím sl uzavřelo cestu k federallzad a vnitřním reformám ve proJOSEF JEBAVYť MARKETINK A NASE POMERY [EKONOMICKÁ REVUE i. 2/1960) Existence rozvinutého diferencovaného trhu bude vyžadovat především zrušeni spousty dezorientujících předpisů a jednoduchou právní úpravu tržních vztahů. Bude třeba, aby se přitom nezapomínalo, že jde o demokratizaci vztahů a že dřívější předpisy stojící na právní rovnosti tím, že přehlížely ekonomickou nerovnost subjektů, v řadě ohledů demokratické nebyly. Nejen jednotlivec, ale i např. svépomocná bytová družstva byla bezmocná vůči svým monopolním partnerům, ať jimi byly dodavatelské podniky Cl OPBH, již proto, že tyto organizace měly aparát právníků, administrativních úředníků a fondy, takže pouštět se s nimi do sporů a arbitrážních řízeni bylo skoro beznadějné. Kromě toho tu bylo ovšem nebezpečí dodávkové diskriminace. Bude pro nás jistě zajímavé studovat protltrustové zákonodárství vzhledem k našim socialistickým monopolům. Dnes již sotva někdo bude tvrdit, že např. změnou vlastnických poměrů u nás došlo k nastoleni takových socialistických vztahů. v nichž zneužíváni monopolních situaci je u nás vyldučené. Bude také zapotřebí vyjasnit otázky, kdy jde o chtěné využíváni tržních příležitosti, které plánovací centrum bude vytvářet záměrně, aby se hospodářské organizace přednostně orientovaly na důležité úkoly a kdy půjde o tendence parazitní a spekulační. Zásadně je však třeba, aby ekonomické problémy byly projednávány odborně a bez vulgarizacl, jichž jsme měli v minulosti v politické ekonomii nadbytek. A bylo by protismyslné, kdyby výklady o marketlnku, tj. o vytvořen! a fungováni trhu a o orientaci veškerého hospodářského a podnikáni na tento trh, na požadavky dokonalé uspokojeni spotřebitelů — byly neodborné, povrchni a zmatkové; neboť by předem nutně vzbuzovaly pochybnosti o účinnosti navrhované terapie. Proto by měl jit stranou veškerý konjunkturalismus projevující se v předstispěch své stótěállStár eětStňy a připravilo vlastní rozpad a zánik. Pro připomínaný šedesátý■ šestý rok bylo také příznačné, Že zmatený Fričův pokus využít Bismarcka ve prospěch českých ná'rodních zájmů skončil trapným debaklem a stal se při vší své iluzívnosti a naivttě jakýmsi předznamenáním neúspěchů dalších, byt ojedinělých pokusů českých buržoazních politiků o dohodu s buržoazním Německem. „Německá linie“ v české zahraniční politice — spíš vlastně latentní potence než vyhraněná linie — utrpěla nezdar, ještě než se mohla jakkoli projevit, a to ne tak svou vinou jako pro nezájem protihráče. Zkušenost položila pak další listy na tuto hromádku dějinného poznání vlastně až do naštch dnů. Stressemanovy pokusy o změnu výmarské politiky vůči Československu se nerealizovaly, a ani dnes nejsou pokrokové a liberální síly v západním Německu leště dost silné, aby prosadily reálnější kurs. Žádná země st nevybírá své sousedy, ale přesto s nimi musí žít v sousedství; po dobrém nebo po zlém. Cešt dostali do vínku nesnadné sousedství mocného Německa. Nebylo jistě jejich přičíněním, jestliže se v uplynulých sto letech toto sousedství mnohem častěji projevilo z horších stránek. Každý národ hledá zajištění své národní existence a možnosti volného vývoje, a když oficiální němečtí představitelé ani později neprojevován zvláštní pochopení situace a porozumění pro potřeby svých slovanských sousedů, hledali ti samozřejmě oporu tam, kde jt mohli získat — zčásti ve Francii a hlavně v Rusku, později v Sovětském svazu. Buržoázni Německo jako dědic Bismarckova Pruska nebylo nikdy s to vypracovat reálnou politiku rozumných sousedských vztahů ke slovanským národům. Zdá se tedy, že fakticky rok 1866 přece jen zanechal v českém politickém myšlení hlubší stopy — možná t proto, že byly později mnohokrát znovu prošlapány. A nezáleží tolik na menším ze sousedů, zda budou stopy minulosti zaváty pískem zapomenutí anebo znovu obnoveny Chodem současných dějin. MILAN HÜBL hováni, kdo dřfv „ovládne“ novou disciplínu, aby v ni mohl publikovat, aniž by mu šlo o probojováni určitých zásadních koncepci. Jistě je nezbytné, aby se nějak překlenuly velké mezery ve vědeckotechnických Informacích, vzniklé v době dogmatismu a kulturně hospodářské autarkie. Potřebujeme se však přitom kriticky vyrovnat s celou vědní a technickou oblasti a zejména kriticky zhodnotit západní ekonomii a úspěchy 1 nedostatky Jejich modelů. VADA NA KRÁSE Recenze Juráčkovy celovečerní prvotiny ;,Každý mladý muž“ (LN č. 26) mne potěšila 1 proto, že jsme se shodil v názoru na „posledních pět minut“ tohoto filmu, které mne rozladily vlc než tucet nesmyslů v leckterém špatném filmu. Srovnal bych to s pohledem na ženy: u ženy ošklivé sl sotva povšimnu, že má ke všemu ještě vytržený přední zub. Zato u krásné ženy mne stejná „vada na kráse“ hned na první pohled zaraz! a určitě ji budu alespoň v duchu vyčítat, že sl nezařídila, aby jl dentista nasadil vhodnou protézu, která by hyzdící mezeru v ústech zakryla. Ale jak odstranit „díru“ ve filmu, jako je ta v závěru Juráčkova díla? Ve chvíli, kdy je film hotov — 1 se svou „vadou na kráse“. Je všechno ztraceno? Mvsllm, že ne. U opravdu dobrého filmu, jakým je například Juráčkův „Každý mladý muž“, stoji za námahu 1 za eventuální další finanční náklady přesvědčit autora o tvůrčím omylu a dovést ho až k dodatečnému zásahu do hotového díla (přemlchánl části filmu, střihová a 1 zvuková úprava nebo v krajním případě přetočeni „vadící“ scény). Ze tady, v procesu ozřejměni chyby, může pomoci 1 odborná publicistika, je nabíledni. Při dobré vůli lze vždy najit společnou řeč mezi tvůrci a jejich posuzovateli a dovést dílo k oné kýžené harmonii dokonalosti, která spočívá v maličkostech. IVAN DVORAK M pmovnfty. Vtada na »vět* m festivaly — pomineme-li zřetele komerční — pořádají především proto, aby domácí tvůrci měli možnost poučit se na špičkových dílech současné světové tvorby. U nás však byli televizní režiséři, kameramani, dramaturgové a herci z pozváni na festival vyřazeni. V kuloárech Valdštejnského paláce se docela hovořilo 0 tom, že jednoho našeho významného televizního režiséra, který se snažil na festival dostat, hned první den pořadatelé vyvedli. Festival se tak stal záležitosti hrstky vyvolených vedoucích televizních pracovníků a Filmový a televizní svaz byl nucen odvolat — na protest proti této beztaktnosti — diskusní Volnou tribunu, o kterou byl ve světě i u nás velký zájem. Pražský televizní festival má v tomto směru již tradici, nebof také v předcházejících letech se pozváni pro domácí tvůrčí pracovníky někde ztratila. 1 u cizinců začíná být svou otrlosti proslulý. Dosahuje tak osobitosti věru na světě jedinečné! SINEKURA ZDENEK BLAHA Vysoká škola ekonomická, kde pracuji, má v několika větších městech v Cechách a na Moravě konzultační střediska pro dálkové studenty. Většina učitelů ve střediscích Jsou externisté a nejsou tedy oprávněni zkoušet u závěrečných zkoušek; absolventi dojíždějí do Prahy. Jestliže se jich však přihlásí ke zkoušce více než deset, může sl středisko vyžádat .examinátora z Prahy. Na formuláři cestovního účtu, kterého se dosud užívá, je tabulka s maximálními částkami, které sl smi pracovník zaúčtovat: tak např. stravné za celý den nejvýše 12 Kčs, náhradu za celodenní výkon 8 Kčs atd. atd. Tabulka však od r. 1964 neplatí a učitelé, kteří účtují podle ni, se vystavuji nebezpečí, že se jim zaúčtované položky sníží nebo 1 škrtnou, bez ohledu na to, zda odpovídají skutečnosti (náhrada za pracovní výkon se už nevyplácí). Nesnáz bývá 1 s noclehem. Stává se, že nelze kandidáty vyzkoušet za jediný den a nelze ani včas zajistit pokoj v hotelu. Proto jede zkoušet učitel, který má v místě někoho, kde může spát. Za nocleh bez dokladu pokladna vyplatí pouze 5 Kčs. Každý, kdo je takto postižen, nocleh kompenzuje malými dárky. 5 Kčs na ně nestačí. Stravné se řidl počtem hodin, které uplynou mezi odjezdem a návratem. I v případě, že je to 12 hodin, činí 8 Kčs. Zkuste se však naobědvat za 8 Kčs. Nejeden služební cestovatel řeší věc obloženým chlebem z domova. Pověřený pracovník, Je-U ovšem skromný, doplácí na režii z vlastni kapsy 10—20 Kčs za den. Přitom jde většinou o vyčerpávající práci, od rána do večera. Na své st zato přijde úřední šiml; řehtá, až uši brní. Nevím, kdo ho sedlal, ale uvedené „maximální“ částky Jsou přinejmenším nedůstojné. Nevím, zda se jezdi na zkoušky do středisek „rekreačně“, ale nezdá se ml. Doporučuji proto úředním místům, aby přemýšlela, než vydají nové tabulky. Částky by přece měly být vykalkulovány rozumně. ' JAN MACHAC Vyhláška ministerstva financi č. 100 z r. 11184 postihuje nejen vysokoškolské učitele; ale všechny, kteří jezdi za svůj podnik něco vyřizovat. Autoři vyhlášky se zřejmě pokusili znechutit Jim to. Povedlo se dokonale! HOUŽEVNATÝ JAZYK ODBORNÝ Dovolte, abych vés upozornil na komický terminus technikus, kterého se v poslední době začíná vážně užívat. ]e to „morálně zastaralé zboží“. Chce se tím patrně zdůrazněně vyjádřit, že zboží není dotčeno v materiální, fyzické podstatě, že není zrezivělé, zplesnivělé apod., nýbrž je zastaralé výlučně po „duchovní“ stránce, tedy konstrukčně, koncepcí apod. Je to však termín opravdu směšný a s mo-i rálkou nemá co dělat. Je to však termín/ i zbytečný; nevidím důvod, proč by totéäí nešlo vyjádřit prostým „zastaralý“, nanejvýš „konstrukčně zastaralý“ či „koncepcí zastaralý“. Obávám se, že hlavní důvod pro zavádění slova je snaha vyjadřovat prosté věci složitě. Slovo „úzký profil“ nepovažuji za tak zcela nesprávné. Historii jeho vzniku dnes již patrně nikdo nezná. Vzniklo ze systému plánování výroby, který byl u nás zaváděn za okupace. V tomto systému se průchod zpracovávaného materiálu závodem vyznačoval v diagramech ve formě jakési řeky, jejíž šířka odpovídala množství materiálu, který dílna stačila zpracovat. Každé součástce odpovídal jeden pramének této „řeky“, „protékal“ jednotlivými dílnami, kde byl opracováván, jednotlivé praménky se slévaly v nižší podsestavy, které pak opět společně „protékaly“ některými dílnami, ty se opět slévaly ve vyšší sestavy, až se spojily ve výslednou „řeku“, která představovala „výtok“ hotových výrobků ze závodu. Ze závodu nemohlo „vytéci“ více zboží, než kolik dovoloval nejužší průřez na kterémkoliv místě této „řeky“ nebo některého z „přítoků“. Toto úzké místo, tzv. „úzký profil“, pak vlastně udávalo výkonnost závodu. Je zajímavé, že tento výraz, jehož pravý význam již nikdo nezná, se s takovou houževnatostí drží víc než dvacet let, nejen v obecné mluvě, nýbrž 1 v písemných prpjevech, v literatuře, úředních vyhláškách a snad i v textu zákonů. V technické literatuře se rozmáhá nová móda — zavádění nesmyslných písemných spřežek místo slovního vyjádření. Místo starých a výstižných výrazů „výškové a směrové kormidlo“ se nyní zavádí „SOP“ a „VOP“ (tj. vodorovné a svislé ovládací plochy). Místo tuhé a kapalné pohonné hmoty se zavádí „KPH“ a „TPH“. Důvod je naprosto nejasný. Kolik gramů pepíru a kolik miligramu tiskařské černi se tím uspoří do roka? Zato však se odborné texty — nehledě k estetické stránce — brzy stanou nesrozumitelné i odborníkovi. Či snad budeme vydávat slovník zkratek? Jaká instituce bude dozírat nad nezbytnou jednotností a jak se zabrán* jejich libovolnému dalšímu tvořeníf Obávám se, že pravým původcem je opět snaha vyjadřovat jednoduché věci složitě a tím si dodat punc odbornosti. Uznávám ovšem, že s technickými termíny je potíž. Technická praxe nemůže vždy čekat, až se sejde koncilium odborníků, aby nově vznikající pojem pokřtilo, pokřtí jej tedy jeho tvůrce sám, a zpravidla špatně. Na poloodbornou veřejnost pak působí nesprávné výrazy právě pro svoji nesprávnost, pro absurdní a nelogické znění neodolatelným kouzlem, vzbuzují zdání jakési superodbornosti, velmi rychle se ujímají a nelze je vyplenit (viz „úzký profil“, „velín“ apod.). Vím, že boj proti nim je těžký, přesto však si myslím, že by bylo správné sepsat malý počet největších ohavností a seznam rozeslat technickým redaktorům, korektorům a sazečům a zakázat, aby se tato slova vyskytovala v jakémkoliv tištěném textu. V nových předpisech pro protileteckou obranu se důsledně místo slova „hašení“ užívá slova „hasba“. Snad proto, že slovo „hašení“, „hasič“ dostalo z jakéhosi důvodu poněkud komickou příchuť? Stejně komickou příchuť dostalo i čištění města. Zachráníme tedy situaci tím, že Je překřtlme na „Čistba města“? M. ONDRÁČEK ARCHITEKTURA INVALIDŮM Mnozí z vás možná potkáváte muže čl ženu, který kulhá či jezdi na Invalidním vozíku. Snad tedy aspoň zčásti znáte některé z jejich problémů. Nejdůležltějšl z nich jsou společenský život, zapojeni do práce a bydleni. Letošní Mezinárodni den invalidů byl věnován právě odstraněni architektonických bariér pro tělesně postižené. Touto otázkou se zabývají nejen ve Spojených státech, ale 1 ve většině zemi Evropy. Oč jde? Aby se každý schopný (především mladý) Invalida včlenil do normálního života. K tomu ovšem musí mit vhodné životni podmínky. První z nich je byt v takovém domě, kde je buď fungujíc! výtah nebo kde nejsou schody (na předměstí a na venkově typ Jakéhosi „rodinného" domku). Ovšem převážná většina domů se dnes staví tak, že 1 přízemi je zvýšené a k výtahu vede spousta schodů. Ve starších domech Je to ještě horši. Stálo by za to, aby projektanti navrhli snadnější přistup do domu bez zvýšeného přízemi. Kolik takových domů by se ve městech stavělo, záleželo by na počtu zájemců. Vnitřní plocha — velikost bytů, šíře dveří apod. —■ by měla odpovídat potřebám tělesně postižených lidi. A druhý problém. Ve vládním usneseni z roku 1962 se sice hovoř! o komplexní péči závodů a podniků o Invalidy, ale nepostačí usnesení tam, kde není dobrá vůle a pochopeni. Znám dost příkladů, kde nechodícím zarfiěstnancům upravili pracoviště a přistup do budovy, ale nemálo příkladů mluví o naprosté neochotě. A přece: dát možnost uplatněni, prospěšnosti 1 výdělku znamená pro Invalidu mnohdy vlc než důchod a pocit zbytečnosti. Každý tělesně postižený, 1 ten, který má doma televizor, gramorádio, magnetofon. knihy, nutně zatouží po společnosti. Potřebuje cítit, že je její součásti a ne pouze Její okrajovou záležitosti. Chce navštívit kino, divadlo, poslechnout si koncert. Kolik je ale v našich městech společenských místnosti přístupných pro těžce chodíc! nebo pro vozíčkáře? A výstavba nových kulturních a společenských zařízeni to téměř vůbec nebere v úvahu. Některé zahraniční stavby 1 návrhy jsou praktické a Jejich realizace by nemusela být nákladné. Velmi se proto přimlouvám, aby se těmito problémy odborníci vážně zabývali a navázali spolupráci s jinými mezinárodními institucemi. KVETA MOTYČKOVA, Hradec Králové ZE ŽIVOTA SVAZU ČS. SPISOVATELŮ Sekretariát Svazu ča. spisovatelů navštívil v úterý 28. 8. generální sekretář Výboru vietnamské inteligence pro boj proti americkým imperialistům TRAN CONG TUONG. Setkal se v něm na přátelské schůzce se zástupci našich uměleckých svazů a Svazu ěs. novfnářú, kteří jej ujistili solidaritou s bojem vietnamského lidu a vietnamských umělců proti americké agresi. Sekretariát Svazu navštívil dále ředitel moskevského nakladatelství krásné literatury V. N. Kosolapov. který poskytl informaci o vydáváni našich knih v Sovětském avass. Wa pozváni Svaz« přijel ta Československa k studijnímu pobytu za Sjednocené arabské republiky spisovatel A. R. Serekavi a podle dohody o spolupráci s příslušnými spisovatelskými svazy jugoslávští spisovatelé R. Ramie a B. Ščepanovič a rumunští spisovatelé R. Rusan, G. Szabé a D. Saram. V těchto dnech rozeslal příslušným orgánům sekretariát Svazu usneseni předsednictva ÜV SČSS (viz LN 26) o vydáváni původní beletrie a o potiších, na něž v současné době naráží ediční činnost. Tento materiál bude rovněž předložen nejbližšlmu plénu CV Svazu, které se sejde po prázdninách. Toto plénum také projedná další návrhy ze zasedáni svého předsednictva dne 17. června v Brně, mj. jeho návrh týkající se vedeni Literárních novin a složeni redakční rady. V Ostí nad Labem se před půl rokem ustavila skupina autorů Severočeského kraje. Protože malý počet členů SCSS v kraji neumožňuje vznik svazové pobočky, souhlasil KNV s tím, aby se skupina připojila jako odborný aktiv ke školské a kulturní komisi KNV. Po Plzni je to druhá skupina v českých krajích. Minulý týden na svém zasedáni projednala plán práce, podle kterého chtějí členové skupiny přispět k rozvoji kulturní činnosti v kraji. K rozšíření publikačních možnosti začal severočeský KNV vydávat kulturně politický a literární časopis Dialog. Dosavadní dvě čísla jsou dobrým začátkem k vytvořeni literárního centra v Severočeském kraji. Schůzky ústecké skupiny dne 22. 8. se zúčastnil za sekretariát Svazu J. S. Kupka, který podal zprávu o přípravách spisovatelského sjezdu, a literární kritik Arno Linke, který přednesl referát o současné české prúze. ŽE BYCHOM SE NETĚŠILI...? S obrovským zaujetím jsem četl v Literárkách č. 25 výtečný (lánek „Před festivalem", podepsaný značkou Sch. Bystrý, smělý a odvážný kritik zde praví (cituji j: „Tedi ještě jestli se ví, že touto operou napsal Smetana veltký a velmi dobrý muzikál své dobyl Ona se totiž .Prodanka’ jako leccos dějinami pomazaríého v tomto národě bere s tak posvátnou pletou, že by jt brzy už mládež málem nepoznala. A ona — když má ráda ten muzikál' — by jl měla naopak znát moc dobře, protože by st tam t na leccos přišla, jen kdyby se občas přece jen pár lidi nebálo a zkusilo něco neobvyklého, nemonopolního. Nebo se vám snad zdá, že by Eva Pilarová Mařenku neuzplvala? A to mám ještě jiné, daleko kacířštější nápady, které na požádáni sdělím zájemcům do ouška." Bravo, bravissimo, drahá značko Schl Já bych se to na vašem místě nebál šeptat ďo ouška. Když už jsem to nakous — bořte se hráze — řekl bych to nahlas: Mařenku Pilarová. Jeníka Gott. Kecala Štercl. Z principála by se měl udělat ntkoliv příběh komediantů, ale fotbalistů, kteří přijeli na přátelské utkání. (Víte, co by to bylo za šlágr, kdybyste na jeviště pustili Masopusta nebo Pluskala čl Nováka?) Soudcoval by to maskot Ejfa v roli Vaška, Esmeraldu by sekla Čáslavská a ty národní a zasloužili umělci z ND by to nazpívali na pásek a na plejbek. Já vám rozumím, soudruhu Sch, dyf ta hra je už stará, pane bože, sto let! Co st budem povídat! Vyčichla, no! Volá po aktualizaci! Třeba místo toho kulaka Krušiny by moh bejt uvědoměle/ předseda pasivního JZD a ten kvartet těch zemědělců by moh znít: EStě řepu v zemi máme, kdypak my jl vyoráme, komu dáme, neprodáme, zaostáme . . . Místo „Rozmysli sl, Mařenko" by tam šel šoupnout nějaký „bubel" Mařenko, ty děvče z hor, sednt se mnou na traktor ... To jen my jsme tak hloupě konzerva tlvnl, že se ovíváme papírovým secesním vějířem tradice. Soudruh Sch má pravdu, absolutní. Dělá se muzikál ze Shakespeara, Shawa, Sofokla ... a kdypak tt hošt už umřeli, jo? Já se nebojím rozvinout smělé myšlenky soudruha Sch. Proč třeba zpíváme začasté se slzou v oku takový „Kde domov můj" jako vyložený cajdák? Kdy se najde odvážný, moderní, nemonopolní komponista a zdžezuje to? Abychom nemuseli tupě stát v pozoru, ale mohli sl při tom taky zatančtt twist. Kdybych s vámi, vážený pane Sch, nesouhlasu, vypadal bych jako staromll. A to já krtstdčka pána nejsem. Nikdy jsem nebyl. Naopak! Já vám tleskám! Pakt. Protože konečně měl někdo (po letech opatrných obeplouvání úskalí), konečně měl někdo poctivou odvahu ukázat, jak vypadá skutečná tvář ja hlavně duše) pokrokového kritika. Vřelé, ttsíceré diky! Zasloužilý umělec JOSEF GRJISS SÍStrvtK. . rVKiš.whnysi.m i rial; múr JEDINEČNÝ NA SVĚTĚ Televizních festivalů ve světů rok od roku přibývá. Každý z nich usiluje získat určitý osobitý rys, který by ho odlišil od všech ostatních. O zvláštní druh specifičnosti se pokusili organizátoři. III. pražského mezinárodního televizního festivalu: Promítací síň, v niž se na více než týden změnily prostory Valdštejnského paláce, dokořán otevřeli zahraničním hostům, z našich televizních pracovníků jsme zde však viděli jen několik vedoucích funkcionářů s tlumočníky a administra- LN 2