Naše Hlasy, 1957 (III/1-49)

1957-01-12 / No. 1

ŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. Čís. 1. /85/ Vol. Roč. III. Saturday, January 12, 1957 Cena 10c. 60% Adelaide Street, East, Toronto, Ontario. Authorized as second class mail. Post Office Department, Ottawa SLIB POMSTY Simon ADELIN Psáti o hezkých vlastnostech a či­nech jednotlivců nebo národa je nejen užitečné, ale také pěkné, neboť tím pro >ouzíme v sobě a v druhých přání,aby­­hom my i ti, kteří nám naslouchají,by . lepší. Psáti o hezkých vlastnostech je inotlivců či celého národa, to znamená veřejně přiznati zásluhy těm, kterým 'leží. Veliký důvod k těmto slovům nám i na sklonku minulého roku právě aďaři. Nemůžeme vyjádřiti dosti dob slovy svůj obdiv hrdinskému počíná, madarského národa. Ovšem nesmíme oomínati, že ve všem lidském je vždy .co nedokonalého a tak se nelze di­­•t, když něco podobného nalezneme i těch lidí, na které se dívá celý demo­­ratický svět jako na příklad, jak třeba lojovatí proti zlu, za svobodu a lidskou 'ůstojnost. Pochopitelně, že máme vidy v prvé řadě vyzdvihovati to, co je dobré a positivní, ale nesmíme se bát u. kázat prstem i na to, co nás do určité ůry i nepříjemně překvapilo. Měli jsme možnost čisti v jedněch inadských novinách, jak se někteří Maďaři, kteří přišli před několika týd­ny do kanady, vyjadřovali o soused­ních národech a jejich chování během madarské revoluce. Jakýsi vůdce jedné menší skupiny hovořil o pomstě Čech­ům a Slovákům, neboť oni prý byli ved le Rusů ti hlavní, kteří se nejen stavě­li indiferentně, ale dokonce nepřátel­sky nazírali na maďarskou revoluci. Mluvčí oné skupiny dokonce prohlásil, že to byli Češi a Slováci, jenž vráželi nůž do zad maďarských bojovníků za svobodu. Je mi jako Chorvátu těžko u srdce, >lyším-]i nebo čtu-li takovou obžalobu oroti Čechům a Slovákům. Kdyby do­­.yčný mluvčí napadl dnešní českoslo­venskou vládu a prohlásil ji za sluhu Moskvy, kdyby tuto vládu a jednotliv­­:e, jenž jí pomáhají udržet při moci, od •oudil a snad i prohlásil, že tito lidé by něli být postaveni před soud svědomí věta, všichni bychom s tím jistě sou­­ílasili, bez jediné výjimky. Ale ztotož. íovati jednu skupinu diktátorských dádců s celým národem, který v minu­­osti nesčetněkrát dokázal svoji touhu X) svobodě, to je nepravda, jíž nelze o­­íekávati od nikoho, zejména ne od :ěch, kteří tak hrdinně bojovali za i­­deály pravdy a svobody. My, a s námi jistě celý svobodný vět bychom si přáli dívat se na Mada­­y jako na vzor bojovníků nejen na bo išti, ale v bitvě mravní. Tím více jsem >yl zklamán, když vedle neobjektivních idajů padlo i slovo pomsta. Ono je v ozporu s tím, zač bojuje svobodný vět, v rozporu s křesťanskou tradicí ( božími zákony. Chci věřit, že to byl jen ojedinělý zjev lidí - snad byli ještě /Pokračování na straně 2./ ABY BYLO JASNO Začátkem province minulého reku se sešlo v Torontě několik věčně nesp oko jenlých lidí společně s politickými desperáty — spolupracovníky bývalého poslance Bohdana Chudoby, jenž je známým rozbíječem česko­­sloveské jednoty a ředitelem českého vysílání v Madridu. Jak známo, to­to vysílání slouží sudettkým Němcům k rozbíjení Československa a je jL mi také finančně vydržováno. Tato schůzka měla připraviti půdu k rozbití československé jednoty zde v Kanadě. Není tajemstvím, i když to mělo zůstati v tajnosti do pos­ledního okamžiku, že několik funkce chtivých a věčně nespokojených li. di, kteří se vyskytují v tom či onom spolku nebo také “obchodní společ­nosti'’, se sešlo s lidmi pochybné politické a mravní existence, aby si vyt­vořili svou tak zvanou “vrcholnou organisaci'’ a mohli dokázat, že jenom oni a nikdo jiný jsou mluvčí Čechoslováků v Kanadě. Nekteří z nich by chtěli založit tuto organisaci jen k tomu, aby kryli honosnými funkcemi rjvoje “obchodní” podnikání. Této organisaci by chtěli dát jméno Česko­slovenská národní rada v Kanadě po vzoru Československé národní rady v USA, jež je za předsednictví plukovníka Trinera v posledním desetiletí velmi populární. Tito lidé by se nikterak nestyděli zneužít jména československé orga. nisace ve Spojentých státech a zmácifi československou veřejnost, jen aby dosáhli svých nekalých cílů v Kanadě. Do této “rady” by přijímali jen spolky a organisace, které by jim dávaly záruku obsolutní poslušnosti a spolehlivosti, aby dva až tři z nich, samozřejmě ti, kteří prostě nemohou žít bez titulů presidentů, předsedů, místopředsedů a gen. tajemníků, vedli tuto “vrcholnou organisaci” tak, aby to vyhovovalo jejich zájmům. Tato společnost, zřejmě ve snaze, aby dodala sama sobě punc vzneše­nosti, se pokoušela a snad ještě pokouší, získali do svého středu některé bývalé význačné osobnosti československého života. Pokus se nesetkává s kladnou odezvou. Nelze se ani divit, protože demokratičtí Čechoslováci se nechtějí ztotožňovati s tak podivnou společností,, kde svolavatel a před sedající této schůzky prohlásil: “Nezáleží nám na tom, zda členové budou fašisté, monarchisté, komunisté nebo demokraté.” K tomu chceme dodati následující: Československé národní sdružení v Kanadě je vrcholnou organisaci Čechoslováků v Kanadě, proto tito nepot­řebují žádnou novou vrcholnou organisaci. Tato organisace je také je­deným oprávněným mluvčím Čechoslováků v Kanadě — před veřejností a před kanadskými úřady. Československé národní sdružení má za sebou mnoholetou úspěšnou činnost a poctivou práci a je velmi dobře zapsáno u kanad.ké veřejnosti i u kanadských úřadů. Na XI. kongresu, který se konal v říjnu 1956 v Montrealu, bylo zvo­leno nové vedení, jež je představitelem jednoty Čechoslováků v Kanadě a v jehož čele jsou předseda František NĚMEC, bývalý čs. velvyslanec v Kanadě a spolupracovník presidenta dr. E. Beneše a generální tajemník ér. Jiří ŠKVOR. Toto vedení je nám zárukou, že po letech poválečné sta­gnace, do značné míry zaviněné bývalým generálním tajemníkem P. V. Havlíkem, bude opět postaveno na pevný organisační základ. Po stránce politické, zvláště oseba dnešního předsedy Františka NĚMCE nám dává záruku, že úkoly Československého národního sdružení budou řádně plně. nv a to nejen vůči kanadským úřadům, ale také v případě vážných udá­lostí v Eeropě, zejména v Československu. Nikdo nemá právo a také nikdo toto právo nikomu nedal, aby se sta­věl nad Československé národní sdružení v Kanadě a aby se chtěl pos. tavit za každou cenu v celo Čechoslováků v Kanadě. Přítomní na toronts­­ké schůzce neměli pověření mluvit ani za katolíky, ani za protestanty či baptisty či příslušníky Českobratrského sboru, ani za jiné nenáboženské organisace. Snad jen zodpovědností několika rozumných jednotlivců ne­došlo k ustavení této organisace, jež měla mít za úkol v prvé řadě rozbí­jení československé jednoty v Kanadě. Je velmi dobře známo, že to není první pokus tohoto druhu a dá se předpokládat, že není ani poslední. Ten prvý pokun ztroskotal na pocti­vém a charakterním jednání jednotlivců. I tento pokus ztroskotá na uvě­­dnmělosti československých krajanů v Kanadě. ROZHODNÝ ROK 1957 Pavel TIGRID, New York Pozorovatelé mezinárodně-politické ho obzoru se shodují v tom, že rok 19 57 bude kritickým rokem ve vztazích Západ-Východ. V oblasti střední a ji­hovýchodní Evropy pak bude osudo­vým údobím, v němž se rozhodne, zda vývoj v této části světa půjde směrem k větší svobodě nebo dočasně k ještě hlubším temnotám života sto milionů li dí v područí a nedostatku. Tato oblast prošla v posledních mě­sících minulého roku revolucí, jejíž vý­znam a dosah pro nejbližší budoucnost možno zatím jen zhruba odhadnout. O takovýto odhad se pokusila skupina dvaadvaceti znalců středoevropských poměrů v anketě posledního čísla “Cen tral European Newsletter”, vydávaného v New Yorku mladšími příslušníky če­skoslovenské emigrace. Závěry této an­kety jsou stručně tyto: 1. / Revoluce v Maďarsku byla částí mocného procesu rozkladu soudo­bého komunismu v teorii i v praktické aplikaci. Moskva je ve slepé uličce: li­­beralisace” vede k pozvolnému drolení sovětské moci v satelitech a vojenská intervence, jež má zabránit takovému­to drolení moci, ústí v politickou a ide­ologickou katastrofu světového komuni srnu. 2. / Moskva může potlačit i v bu­doucnosti vývoj směrem k “národnímu komunismu” nebo plné svobodě v sate, litních zemích, ale jen za cenu trvalé ú­­časti sovětských branných sil, dalších “maďarských situací” a tedy také tr­valého ohrožení sovětské moci v této o­­blasti. Druhou možnost zrcadlí soudo­bý pokus polský: je to pokus o vyrov­nání mezi národními aspiracemi polské ho lidu a sovětskými zájmy jakp tota­litního státu a jako světové mocnosti. Obě možnosti jsou nebezpečnými expe­rimenty pro sovětský komunismus a o­­bě už ukazují zárodky neúspěchu. 3. / Demokratický způsob života ve střední a jihovýchodní Evropě může být obnoven /v míru/ jen tehdy, jest­liže dojde k základním politickým změ­nám v Sovětském svazu nebo podpo­­ří-li Západ rostoucí “lidovou oposici” v této oblasti vpravdě pevnou, důsled­nou a realistickou politikou. Mezinárod ně-politicky je německá otázka klíčo­vým problémem k situaci. 4. / Pokus s “národním komunis. mem” v Polsku téměř jistě povede k ne snázím v zemi a zároveň k nedorozu­mění s Moskvou. Vzhledem ke geogra­fické poloze Polska úspěch nebo pád “gomulkovštiny” bude významný pro celou satelitní oblast. 5. / V Československu se drží při životě jakási vybledlá podoba “stalinis. mu”, poněvadž a/ není významnějších “národních komunistů”, b/ není maso­vého tlaku “se zdola” u srovnání s po­dobným tlakem v Polsku nebo v Maďar sku, c/ životní úroveň je podstatně vyš ší než v ostatních zemích oblasti. Všechny skutečnosti a vývojové pro cesy, zachycené v těchto pěti bodech, budou velmi pravděpodobně částí dyna mické situace ve střední a jihovýchod­ní Evropě, jež ovšem bude ovlivňová­na celkovou mírou napětí nebo shody /Pokračování na straně 2/

Next