Naše Hlasy, 1960 (VI/1-52)

1960-01-01 / No. 1

Strana 2 — I. ledna 1960 PŘEHLED TÝDNE — v. š. — Politické události ve svobodném svě­tě stály v posledních dinech ve zname­ní jednání, které tím či oním způsobem sloučila k objasnění vzájemných názo­rů a k vytvorení jednotné základny, ze které svobodné národy by mohly spo léčně — prostřednictvím svých velmo­cenských představitelů — vykročit k budoucím nejvážnějším poradám se suverénním representantem komunis­tického světa. Za jednu z fází těchto příprav nutno považovat rozsáhlou me­zinárodní cestu presidenta Eúenhowe­­ra, který navštívil jedenáct států ve třech světadílech a jemuž se dostalo srdečného uvítání mnoha miliony lidí. Hlavní část jeho cesty skončila návště­vou Teheránu a Athen a americký pre­sident při této příležitosti oslovil posla­necké sněmovny obou těchto států, z nichž Iran náleží k Ústřední Obranné Dohodě, nahražující někdejší Bagad­­ský Pakt a Řecko k Severoatlantické Obranné Dohodě. Po zastávce v Tunisu Eisenhower vstoupil na půdu Francie v Toulonu a pokračoval na cestě do Paříže, místu schůze ministerské Rady NATO a významné konference čtyř západních mocností — Velké Britanie, Francie, Spojených Států a Západního Německa. Komuniké vydané v závěru schůze Rady NATO nedotýká se přímo řešení udánlivých rozporů vzniklých hlavně rozdílnými názory Francie na formu integrace všech branných sil tohoto společenství. Lze však mít za to, že nejožehavější třecí plochy byly urov­nány. Dokladem této domněnky jsou opslední zprávy z Paříže, zdůrazňují­cí rozhodnutí Spojených států podpo­rovat poslední de Gaulleův návrh na řešení alžírského problému a náznak de Gaulleovy ochoty přizpůsobit se plně požadavku integrace jakmile vy­řešení alžírské otázky zbaví Francii specifických strategických problémů. Výsledky prvých porad Eisenhowe­­ra, iviacmmana, De Uaulle-a a Ade­nauer a zuaji se na druné straně pro­­zaxovcu, ze společné záKladny a názo­rové jeunory — tak umne pro jeUnám s Cnruscevtm — bylo dosazeno rychle a ucinne. INa konierenci byla zrejme oez pouzí uznana správnost angio­­americKeno názoru, ze porady mezi Vycnodem a ZapaUcm jsou príliš kom­plexní a významné, nez aby mouly byt siestnány v jedinou konferenci, ou kte­ré by záviselo vše a od které by svět očekával s chvěním a ooavami rozhod­nuti o válce a míru, tedy o životě a smrti. Západní představitelé se proto rozhodli k uspoiadání rady dílcích po­rad, jež by spise mely naději postupne uspesné zvládnout řešení všech spor­ný cn otázek s vyloučením vší nervo­sity a napětí, jež pnnásí s sebou kon­­rerence jediná a rozhodující. Západní vůdci se proto rozhodli navrhnout So­větům uspořádání čtyř za sebou jdou­cích porad v Laríži, Londýně, Moskve a Washingtone, jež by byly zahájeny konferenci v Banži asi koncem dubna příštího roku. V tomto ohledu pařížské porady zá­padních mocností daly za pravdu anglo americké koncepci, definované a tlu­močené ministerským předsedou Mac­­millanem- V ohledu politickém konfe­rence se naopak přiblížila koncepci trancouzsko-ntmecké návrhem, aby pořad jednání mezi Východem a Zá­padem sestával s problému odzbrojení, otázky Západního Berlína, i německé­ho sjednocení a pak z všeobecných problémů, tvořících nynější napětí mezi oběma politickými systémy světa, len­to návrh agendy má být tlumočen pří­slušnými velvyslanci Západu v Mloskvě, při čemž kancléři Adenauerovi se do­stalo ujištění že západní velmoci v jed­nání o německé otázce jsou rozhodnu­ty trvat na zachování svých okupač­ních práv v Berlíně. Dosavadní výsledek pařžských po­rad lze tedy označit za zdárný. Nesmí být však zapomenuto, že jejich koneč­ný úspěch závisí na Činiteli, nad nímž státníci v Paříži shromáždění nemají kontroly — totiž na sovětském mini­sterském předsedovi Chruščevovi. Mos­kva v poslednch týdnech dala něko­likrát na jevo, že nehodlá ustoupit ani o krok v otázce Berlína a ve dvou no­tách adresovaných Bonnu obvinila Zá­padní Německo z údajného podněco­vání zbrojních závodů. Na tomto pod kládě posuzováno, zdály by se vyhlíd­ky na úspěch konference mezi Výcho­dem a Západem málo nadějné. Na druhé straně však řada sovětských pro­jevů i akcí projevujících ochotu k mí­rovému soužití a spolupráci nepodpo­ruje domněnku, že Chruščevovým přá­ním by bylo, aby konference nejvyš­­ších představitelů skončily naprosto bezúspěšně a bez jakýchkoli výsledků. Nehovoří-li Sověty předem o ústupcích, není tím nutně řečeno, že v jednání ne připustí jakoukoli modifikaci svého do savadního stanoviska. Mlčení a překva pení náleželo vždy k arsenálu jejich diplomacie. ROZJÍMANÍ Dokončení se str. 1 revolucí maďarskou na podzim roku 1956, která smetla komunistický režim v Madarsku a otřásla základy celého sovětského impéria a narušila ideolo­gickou páteř mezinárodního komunis­mu. V osudových dnech října 1956 bylo Maďarsko po nékolik dnů svo­bodnou zemí. Mělo koaliční vládu, kte­rá dala možnost vzniku občanských svobod, obnovení demokratických stran vyhlásila neutralitu a dovolávala se pomočí bpojených' národů. Konruni stické režimy satelitních zemí se chvě­ly strachem, neboť dobře cítily počá­teční nerozhodnost a váhavost vládců Kremlu. Na neštěstí však, svobodný svět tuto historickou přáležitost nepo­chopil. Madarská národní revoluce byla utopena v krvi, zakryta smuteč­ním hávem platonických resolucí SN. Nastalo nové údobí vztahů mezi ko­munistickým Východem a demokratic­kým Západem, charakterisované poku­sy "o mírovou soutěž" a koexistenci. Údobí, které z hlediska našeho zápasu o národní svobodu je velmi nejasné, ne-li nebezpečné. Pouze jako postskriptum zazname­návám, že na nedávném sjezdu Ko­munistické strany Maďarska učinil so­větský diktátor Nikita Chruščev přizná ní, které je, podle mého mínění, přímo sensační. — Přeloženo z komunistické hantýrky do srozumitelné řeči, Nikita Chruščev fakticky přiznal: že, po dvacátém sjezdu Komunistic­ké strany Sovětského svazu, na němž odhalil Stalinovy zločiny, vznikly v komunistických stranách těžkosti a "horečka” a že, "někteří” sovětští pohlaváři — (“soudruzi ) projevili strach z násled­ků sovětské brutální intervence (Chruš čev ovšem řekl "pomoci") v Madarsku. Sensační přiznání sovětského diktá­tora pině potvrzuje názor, že po Sta­linové smrti a jeno posmrtné degrada­ci, došlo k obecnému neklidu mezi ko­munistickou hiearchií a nižšími kádry řunxcionárů a členstva a že proto pol­ským povstáním a maďarskou národní revolucí byly vytvořeny objektivní pod minky pro osvobození porobených ev­ropských národů a pro změnu celé mezinárodní situace. Proč to připomínám? Nikoliv proto, abych rekriminoval. Ale proto, abych doložil, že jsme odhadovali situaci správné a realisticky, pokud šlo o suuaci v porobených zemích i pokud šlo o krisi komunistických režimů a mezinárodního komunismu. Mýlili jsme se, jak se zdá, v odhadu nosnosti po­litiky západních demokracií. Věřím, že historie potvrdí správnost našich od­hadů a realitu našich nadějí, až všech­na fakta z osudových dnů podzimu roku 1956 budou přístupna a známa. Myslím však, že je třeba, abych v závěru řekl alespoň několik siav o současné mezinárodní situaci. — Od podzimu loňského roku, kdy sovětský diktátor překvapil svět svým známým ultimatem v otázce statutu západního Berlína, je celá mezinárodní politická situace charakterisována agresivní de­magogií osobní diplomacie Nikity Chruščeva a rozpačitým přijímáním “politiky mírové koexistence” mocnost mi demokratického Západu. Prakticky mm nN»KNmmTmKKi»LKKiKiiimm»nTi■ WIITWHlININnni to znamená, že z projevů státníků, dip­lomatů a z tisku svobodného světa téměř úplně zmizela jákákoliv zmínka o požadavku osvobození zemí Střední a Východní Evropy. Výjimkou bylo vyhlášení Týdne porobených národů,’ resoluce Evropské Rady a projev fran couzského presidenta, který svobodné mu světu připoměl, že komunistické režimy vnucené národům Střední a Vý chodní Evropy Sovětským svazem, ne­mají důvěru lidu a že není pochyby, že při svobodných volbách by lid těch to zemí odmítl komunistické režimy obrovskou většinou. Velkým povzbu­zením pro nás v exilu i pro lid je také obrovský úspěch amerického pre­sidenta Eiseenhowera, který změnil o­­šidnost hesla komunistické propagandy tím, že myšlenku míru a spolužití ná­rodů vyjádřil prostými slovy: přátel­ství a mír ve svobodě. To je právě to, co komunisté popírají a nechtějí při­pustit : Svobodu. Soudím, že tyto projevy jsou světly naší vánoční naděje, že potvrzují ne­zvratný fakt, že v srdci Evropy žije více než sto milionů lidí v jařmu ko­munistické poroby a že lid těchto zemí se s porobou nikdy nesmíří. A věřím také, že tyto projevy po­tvrzují současně naší víru, že svobody milovmý lid svobodného světa, nechť se stane cokoliv, nikdy neuzná status quo v oblasti Střední a Východní Ev­ropy, což je, jak známo, nejbližším cílem politiky Nikity Chruščeva na cestě k uskutečnění šíleného plánu mezinárodního komunismu, na cestě k ovládnutí a zotročení všech zemí celé­ho světa. iff¥ ňnřřřřř ŠŤASTNÝ A VESELÝ NOVY ROK PŘÍZNIVCŮM A KRAJANŮM PŘEJE CZECHOSLOVAK (TORONTO) CREDiT UNION LIMITED ri Wb Wb aVi ■ ■ kě «"«Ik ä n se­j'd tililVh Vlľi tl’ITď ITCVI7!! Üt ÉJT V‘1'1 WÚ’É'itÚik WWW ■"! UlflT* I r­ťll'É ZPRAVA z ínra Velká odezva k vydání poštovní znám­ky s T. G. Masarykem. Záplava dopisů ze všech částí světa £s. Národní Radě Americké. Je radostné číst dopisy, kterými je v posledních dnech úřadovna ČSNRA přímo zaplavována. Krajané a přáte­lé svobodného ČSR, ze všech částí svě­ta nadšeně reagují na zprávu, kterou uveřejnily všechny čs. časopisy za hra­nicemi, že k 7. březnu 1960 budou ve Spojených státech vydány dvě známky s T. G. Masarykem. Téměř všichni nad šaně líčí, jak jsou hrdi na to, že se Presidentu Osvoboditeli T. G. Masary­kovi této pocty dostalo a projevují svo­je uznání a díky všem, kdo se o vydání známek zasloužili. Ve Washingtoné, D.C., je pro pon­dělí 1960 připravován slavnostní pro­gram. ČSNRA pořádá zvláštní výpra­vu členů a hostů, kteří chtějí být svěd­ky historického aktu, kterým známky TGM budou odevzdány veřejnosti. — Účastníkům této výpravy bude možno pokračovat dále v zájezdu do Miami a St. Petersburg, Florida. Zájemcům doporučujeme, aby si dopsali o bližší informace, Do Nového roku vstupujeme s vel­kými nadějemi, protože pro nás to bude rok Masarykův. Musíme společně mnoho vykonat v krajanské i americké veřejnosti, aby jméno T. G. Masaryka připomínalo svobodnému světu, že on bojoval za osvobození ČSR a za spra­vedlivý světový mÍT. Proto ČSNRA koná velké přípravy k oslavám výročí 110. narozenin TGM nejen ve Washingtoné ale ve všech kra janských střediskách ve svobodném svě tě a založila k tomuto účelu Masary­kův fond — Masaryk Memorial Fund. Těm. kdo se ozvali po první výzvě, srdečně děkujeme a levitujeme. ČSNRA, 4125 W. 26th Street, Chicago 23, 111. Všechny obrázky v tomto Ikti byly pořízeny a dodány Canadian Scan« I ÚSTŘEDÍ ČSNS v kanade Světový rok uprchlíků. Předsednic­tvo ústředí CSNS upozorňuje své od­bočky i jejich členy na druhou polovi­nu axce "květový rok uprchlíků,” kte­rá bude ukončena v červnu I960. — Akce je podporována Spojenými ná­rody a jejím hlavním cílem je evakua­ce táborů pro uprchlíky v evropských zemích, pro něž je nutno nalézt ve svobodném světě nové domovy. Z ini­ciativy odbočky ČSNS č. 24 v Torontě, ústředí ČSNS v Kanadě se stalo čle­nem ústředního výboru (“Canadian Committee for World Refuge# Year”). Ústřední výbor si vzal mimo jiné za úkol uspořádat v Kanadě sbírku, jež by vynesla 1,500.000 dolarů. V kaž­dém větším kanadském středisku jsoi právě zřizovány místní orgány jme­novaného výboru ústředního, jehož sídlem je Toronto. Akce je organiso­­vána za spolupráce kanadských sociál­ních institucí, které poskytnou zájem­cům bližší informace. Ústředí ČSNS vyzývá všechny své odbočky a orgány, aby se přihlásily ke spolupráci s místními výbory “Svě­tového roku uprchlíků”. Při ústředním výboru v Torontě byl zřízen zvláštní pomocný fond, který bude označen doložkou “Czechoslovak section”, na jejímž konte budou soustředěny přís­pěvky Kanaďanů čs. původu. Dary bu­dou úředně potvrzeny a jsou odpočita­telné při sestavování daňového přizná­ní. Masaykův rok. Rok I960, v němž uplyne 110 let od narození T. G. Ma­saryka, byl prohlášen za “Rok Masa­rykův”. Americké ministerstvo pošt vydá 7. března zvláštní poštovní znám ku s portrétem presidenta Osvobodite­le. Krajanské organisace v USA o v Kanadě připravují řadu podniků, které připomenou celému světu živý Masa­rykův odkaz. Sledujte zprávy v ka­nadském krajanském tisku. LISTÁRNA REDAKCE . .Pan V. Bušek z Toronta má v na­ší redakci dopis od pána J. Jostena, z Londýna, prosíme aby jmenovaný se přihlásil. ffiiigtimH»wfTnNNm>»NmriNiNiNNNiin YAROSLAV HUEBER (Dr. Jur.) LL.B. Tel.: EMpire 8-5536 Ste 215 ADVOKÁT A VEŘEJNÝ NOTÁŘ 57 Queen St West, Toronto 1 UTNI ZAPRÁŠENÝ BATOCH _ ik — Letos máme oficielní “Uprchlický rok” do 30.VI., organisovaný Spojený­mi národy, který má připomenout svět. veřejnosti trpký osud uprchlíků a po­moci jej řešit. Nelze říci, že nebylo vy­konáno nic, ale uprchlický problém zdaleka vyřešen nebyl. Je ostatně ji­sté, že uprchlíci od nepaměti existovali a budou existovat. Rozhodně není han­bou být uprchlíkem, zrovna tak, jako není hanbou být jinou obětí lidských nedokonalostí. Dobrá vůle a vytrva­lost v budoucnu jistě pomohou odstra­­niti nejhorší křivdy. Zde, jako při mno ha jiných problémech lidské společno­sti nejdůležitější je postoj každého jednotlivce. Jednotlivec je základem všeho dění i když někdy a někde je v otroctví obludného a uměle vytvo­řeného kolektiva. Jednotlivec, to zna­mená konkrétně, Ty a já, my všichni, jeden každý z nás. A teď jsme u ko­řene: “Co kdo z nás pro uprchlíky udělal v minulém roce? a co kdo vy­koná v druhé polovině 1960 ? Není to oh hrozně, hrozně málo?” Mnozí z nás jsme dnes po dvanácti či méně letech zapomněli, že jsme taky byli a ostatně jsme stále uprchlíky. Uprchlíky k vůli něčemu a pľo něco. Zvykli jsme si říkati, že pro ideály. Snažili jsme se jednak vzbuzovat do­jem, že jsme ubohými obětmi neza­viněných okolností a jednak jsme se cítili povýšenými nad domnělými hmo­társkymi zájmy svobodných občanů Západu. Většinou jsme teď plnopráv­nými spoluobčany svobodného světa a zapomínáme kde jsme byli před ně­kolika málo lety a proč jsme tady. Několik jednotlivců burcuje naše svě­domí. ale čas, stejně jako sněhové vločky, mírně ale neúprosně zakrývá barvy i tvary všech vzpomínek. Někdy máme chuť rozhrábnouti sněhový po­vlak a podívat se pod povrch: Psal se rok 1949, měsíc listopad. Dřevěné vojenské baráky ve Valka lágru, Norimberk, Západní Německo. Z různých sběrných táborů byli svá­ženi po desítkách a stovkách čeští a slovenští uprchlíci. Tábor byl už pod německou správou, poněvadž debrodin ní IRO skončilo měsíc před tím pro nové uprchlíky. Velitel tábora byl su­detský Němec a polovina úředníků sprá vy stejného původu. To bude vypa­dat! A taky to vypadalo: Lepší oby­vatelné baráky byli přiděleny sloven­ským separatistům a prchalovcům. — Tam se člověk dostal, když podepsal přihlášku do “hnutí generála Prchaly”. Slováci neměli výběru vůbec,poněvadž byli přiděleni pod komando titěrného “Vodca” ve vysokých botách, důstoj­ného representanta gestapáckého ško­lení Jídla málo a často nestravitelné, krysy a potkani nebývalých rozměrů. Občasný marš ozbrojených německých zbrojnošů s desítkami cvičených psů štěkajících a cenících zuby na nás roz­trhané uprchlíky. Na denním pořádku byly intriky komunistických agentů, rvačky, krádeže, ožralsbví a násilnosti hlavně fašistických separatistů, ne­ustálé přepadávání a {»bodání — za tmy a zezadu — demokratických pří­slušníků tábora a poskytování ochra­ny hrdlořezům a nemorálním elemen­tům německou táborovou policií. Valka lágr, to byla škola. Kdo ji prošel, nikdy nenaříkal na nesporně těžké začátky v cizí zemi. Tábor byl také tavícím kotlíkem pro charaktéry. Neuvěřitelná sprostota, nízkost a so­bectví na jedné straně a čistota, síla a ryzost charakteru na straně druhé. Teď už jsme zase skoro všichni po­hromadě. máme se nesporně dobře, isme plnoprávnými lidskými bytostmi. Naše uprchlické baťochy jsou zaprá­šené a k nepotřebě. Připomínají nám však jasnou mluvou, že máme své po­slání. Kéž příští rok i bez oficielních prohlášení je nadále uprchlickým ro­kem. Nečinnost a hmotářství vedou k hnilobě. Nezapomínejme!

Next