Naše Hlasy, 1962 (VIII/1-51)
1962-01-06 / No. 1
Member of: DIRECTED BY EDITORIAL BOARD Pablished weekly by “Our Voices” Publishing Co., 1265 Queen St. W.t Toronto. - LE. 6-2186 Printed by Litera Printing Co., Toronto Subscription: Canada 14.00. all other Countries: S5.00. INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. 1 (248) Vol. VIII. Authorized as second class mail by the Post Office Department, Ottawa, and for payment of postage in cash. Saturday, January 6, 1962 100 LET S0K0LSTVA Emilie Peřinová Slet Sokolsťva ve Vídni v roce 1962 Pro svobodné Sokolstvo, bude již počátek roku 1962 ve znamení pilných příprav k velkému jubilejnímu všesokolskému sletu v městě “Strausových valčíků”, ve Vídni. V těch dnech Vídeň ožije zpěvem a jásotem Sokolstva, které se sjede takřka z celého světa, aby v bezprostřední blízkosti kolébky Sokolstva, v zemích československých, manifestovalo sílu svých idejí a cílů. Tato velká, jednosto letá manifestace založení Sokola stane se manifestací fysické krásy a vyspělosti a to bude zároveň i symbolickým dokladem o nezničitelnosti sokolských idejí, jakožto trvalých hodnot. Organizace Sokola bylo možno rozpustit, majetek zkonfiskovat, veškerou činnost zakázat a vedoucí persekuovat a násilím a terorem zastrašovat. To lze učinit však jen dočasně a nikoliv na trvalo, aby znovu pak vyvstalo v nově síle zoceleno utrpením minulosti, znovu a ještě s větším rozmachem nešlo kupředu za stále živým a nesmrtelným odkazem jeho zakladatelů! Konání sokolského Jubilejního sletu ve Vídni, bude určitě posilou všem těm, kdo pochybovali, nebo pochybují, že vítězství pravdy a dobra bude nakonec korunovat úsilí těch, kteří neustali a stále urputně bojují za svobodu, za bytí a nebytí celého lidstva, i Proto je třeba v tyto dny zamyslet se • nad událostmi, které doprovázely Sokolstvo po celé století. Vzpomeňme jeho vzniku, růstu, a úskalí, kterým procházelo až do dnešní situace v Československu. Vidíme, že kdykoliv nastává pronásledování Sokolstva, v zápětí se celá politická situace hroutí, a svobodný svět se dostává do konfliktu s těmi, jímž bylo jako první oběť nabídnuto Československo na usmíření. Než tato oběť hladovým po moci nestačí, v zápětí je v brzku žádáno stále víc a více až nakonec dochází ke konfliktu a celý svět ocitá se ve válce. Malý, statečný národ trpí, — trpí nesmírně. Koncentrační tábory rostou, plní se nejlepšími příslušníky našeho národa a mezi nimi i mnoho vedoucích Sokolů, mužů i žen, tráví léta hrůzy a nezměrné bídy. — Trpí, trpí statečně, a i když fysicky vyčerpáni, se zdravím zničeným neb podlomeným, síla jejich ducha je nepřemožitelná a jejich morálka je nezlomena. Za šest let brány táborů se otevírají, lid se cítí šťastným, zdá se, že se nemůže sdostatek nasytit pocitem svobody a lidstvo počíná věřit, že už nic nestojí národům v cestě ke spolupráci za vzájemné důvěry, nyní třeba už jen vypracovat a sjednat uzavření mírových smluv, aby se všichni národové mohli věnovat v klidu svě práci na zvýšení životního blahobytu, pěstování kulturních styků a zužitkování nových objevů včetně využití atomové energie pro mírové účely. Jak však bláhové, že bylo možno uvěřit těm, že hlad po moci byl u všech již navždy ukojen, i když rány minulosti dosud nejsou zahojeny, a tak v krátké době, malá země v srdci Evro py po druhé v jednom desítiletí ztrácí znovu svoji samostatnost. Poučeni hrůzami minulosti, velmi mnozí znovu odchází do ciziny a mezi těmi je i veliké množství těch, jimž není možno smířiti se s osudem, jež by je očekával v táborech pod vládou hrubých pochopů, jichž symbolem je Rudá hvězda z Moskvy. Sokolstvo v ČSR je znovu šikanováno, mnoho z vedoucích žalářováno a posláno do pracovních táborů, aby nakonec byla nakomandována změna názvů Sokolstva na Spartaky a mládež na Pionýry. V sokolovnách, které byly zabrány, je mládež otravována vyučováním dogmatiky a materiální dialektiky. — Svoboda států jednoho za druhým mizí a národové, kteří se domnívali, že byli osvobozeni, dostávají se jeden po druhém do stejného, ne-li horšího otroctví, než kdykoliv před tím, do područí a pod diktát Moskvy a svět Pokračování na str. 4 VEČER Maestro W. SUSSKIND KAROL DOBIÁŠ Housle EATON AUDITORIUM SOBOTA 6. LEDNA - 8.30 HOD. VEČ, ILONA KOMBRINK Soprano Dr. O. MORAWETZ Piano JAN RUBEŠ Basso PROGRAM KONCERTU V EATON AUDITORIUM (YONGE A COLLEGE STS.) Účinkují dirigent torontského symfonického orchestru WALTER SUSSKIND, pěvec JAN RUBEŠ, profesor toront. konservatoře OSKAR MOR A WETZ, sopranistka ILONA KOMBRINKOVÁ a houslista KAROL DOBIÁŠ. ★ Sonatina č. 100 pro housle a klavír ★ Biblické písně ★ Cikánské písně ★ (Přestávka) Silhouetty pro klavír ★ Dueta z oper Rusalka a Jakobi n ★ Slovanské tance pro dva klavíry (původní verse) DVĚ ZPRÁVY Z ČSSR Na tiskové konferenci v Quebeku prohlásil kanadský ministerský předseda Rt. Hon. J. J. Diefenbaker, že naturalisovaný kanadský občan čs. původu, Milorád Cop, který byl již rok vězněn v Praze pro “špionáž”, byl propuštěn na svobodu a dopraven komunisty na čs. hranice, cestou do Kanady. - V Montrealu na něho čeká manželka, dr. B. Copová, roz. Hodjerová, lékařka v nemocnici Notre Dame de 1’Esperance. Pražská vláda sdělila kanadské vládě, že Cop (odsouzený do vězení na 7 let) trpí tuberkulousou a že jej propouští z humanitních důvodů. Cop uprchl z Československa po komunistickém puči a přes výstrahy svých přátel a kanadských úřadů se rozhodl v roce 1960 navštívit svou první ženu a syna v Československu. Čs. policie jej zatkla a po čtyři týdny pobírala kan. ministerstvu zahraničí, že o něm co ví. Upřímný zájem o Copův osud pro kázaly zvláště srbské organizace v Montrealu, které v září 1961 poslaly do Ottawy zvláštní delegaci, jež byla přijata ministerským předsedou. Náhlé propuštění “špiona” Copa neznamená, že se pražští komunisté stali lidštější ; spíš měli obavy, aby jim naturalisovaný kanadský občan ve vězení neumřel. — (Č-TS) Na opakované dotazy britské organizace “Amnesty”, která usiluje o osvobození politických vězňů kdekoliv na syětě, oznámilo čs. velvyslanectví v Londýně, že “arcibiskup Josef Beran je živ a zdráv”. Zpráva pokračuje: “Není ve vězení a starají se o něho jeptišky. Studuje a pracuje a je mu dovoleno sloužit soukromně mši”. Po obdržení této zprávy, zahájila tato organizace ve spolupráci s řadou britských katolických novin kampaň, jež žádá, aby se arcibiskup směl vrátit do Prahy a sloužit mši v katedrále sv. Víta. První část sdělení komunistického čs. velvyslanectví až příliš nápadně připomíná větu, kterou se svolením Gestapa mohli poslat svým rodinám vězňové z nacistických koncentračních táborů a z věznic — “Ich bin gesund und es geht mir gut”. (Jsem zdráv a vede se mi dobře). Pokud nebude arcibiskup Beran viděn na veřejnosti, nelze prohlášení považovat za důkaz, že pražský primas je skutečně živ a zdráv. fcAAAA* A** AA. • Egypt je na pokraji úplného hospodářského krachu. Podle zpráv švýcarských bank vyměňuje se egyptská libra za $1.45, ačkoliv úřední kurs je 1 egyptská libra $2.87. ZMAŘENÝ ATENTÁT Poslední číslo oběžníku Duchovní správy pro čs. uprchlíky v Západ. Německu, který řídí AI. Heidler, přineslo zprávu, že západoněmecká policie zatkla 28 letého ‘krajana’ Josefa Borovičku. Dotyčný se vydával za politického uprchlíka, ve skutečnosti však byl v roce 1958 vyslán na Západ čs. ministerstvem vnitra. Obracel se z Mnichova na různé naše sociální instituce i na jednotlivce a žádal finanč ní a jinou pomoc, předstíraje různé choroby, příp. trvalou neschopnost k práci. Jsou domněnky, že psal i do zámoří důvěřivým krajanům a sociálním spolkům a že z nich vymámil další pomoc. Měl zřejmě za úkol podat do Prahy informace o tom, kdo se ve svobodném světě věnuje sociální pomoci našim uprchlíkům v Západ. Německu. Měl však ještě jiné poslání: západoněmecké orgány u zatčeného našly seznam osob, na které měl spáchat atentát. Borovičkovou obětí číslo 1 měl být oblíbený sociální pracovník z Durrenwaldstetten dp. farář J. Kubovec, který měl být otráven, příp. zastřelen. Podrobný plán úkladu o život Monsignora Kubovce byl nalezen v bytě zatčeného. Borovička prý vypověděl vyšetřujícím orgánům v Mnichově, že po úspěšném provedení atentátu měl dostat od svých pražských chlebodárců 10.000 švýcarských fran ků a auto. Je ironií, že to byl mimo jiné i dp. farář Kubovec, který Borovičkovi několikrát sociálně vypomohl. — Datum soudního řízení není zatím známo. —G— fc-A. -A. A. ^ ^ A A A A A. A. A. A -*■ ■*■ RESOLUCE SN 0 TIBETU A MAĎARSKU Karel Bor Krátce před vánočním odročením odhlasovalo šestnácté Valné shromáždění Spojených národů resoluce týkající se dvou ujařmených národů za železnou oponou v Asii a v Evropě. Na návrh Malajska, Tajska, Irska a Salvadoru, jednalo Valné shromáždění znovu o osudu Tibetu, kde komunistická Čína zlomila před dvěma lety lidové povstání. Od té doby přišlo o život sto tisíc Tibeťanů a dalších 70 tisíc muselo uprchnout do sousedních zemí. Rudá Čína rozvrátila celou stav bu tibetské společnosti, počítajíc v to náboženský život a dala rozvalit tisíc budhistických klášterů. V rozpravě o Tibetu se vystřídalo osm řečníků. V resoluci, která byla odhlasována 56 hlasy proti hlasům sovětského bloku a Kuby se žádá, aby Peking obnovil v Tibetu základní l dská práva a svobody a umožnil Tibeťanům právo na sebeurčení. Sovětský delegát Lapin ovšem tvrdil, že všechny tyto otázky jsou vnitřní záležitostí Rudé Číny. 1 když je Světová organisace toho času jak v otázce Tibetu tak Maďarska v podstatě bezmocná, je důležité, aby se oba problémy pravidelně projednávaly a zůstaly ve středu zájmu mezinárodní veřejnosti. Pokud jde o Maďarsko, odsoudilo Valné shromáždění postup Sovětského svazu a dnešního maďarského režimu, které i nadále ignorují resoluce Světové organisace. “V maďarských žalářích jsou stále ještě vězněny tisíce, kteří se zúčastnii maďarského pavstání,” pravil americký delegát Stevenson a dodal, že Maďarsko porušuje drzým způsobem povinnosti, k nimž je zavazuje Charta Spojených nárcdů a odmítá jakoukoli spolupráci se Svetovou organisací a s právoplatnými představiteli, které Spojené národy určily pro řešení maďarského problému. Spojené státy proto vítají podrob nou zprávu, kterou vypracoval zvlášt ní representant Světové organisace a kterou předložil Valnému shromáždění. V posledních pěti letech odsoudilo Valné shromáždění velkou většinou hlasů sovětskou a maďarskou vládu pro jejich surové počínání za maďarského povstání a pro trvající persekuci. Resoluce znovu a znovu žádají, aby sovětská a maďarská vláda učinily příslušná opatření a napravily křivdy a bezpráví dnešního maďarského režimu. Pro resoluci, žádající změnu dnešního bezpráví v Maďarsku a vyzývající sovětskou a maďarskou vládu k spolupráci s orgány Spojených národů se vyslovilo 49 států. Sedmnáct hlasovalo proti a část se opět hlasování zdržela. V obou případech, jak v Tibetu tak v Maďarsku, jde o to, aby byl nejdříve zmírněn dnešní teror obou režimů. Spojené státy a velká část zástupců zemí, které hlasují každoročně pro resoluce Světové organisace se snaží o to, aby veřejnost nezapomněla, že v obou zemích se lid dožadoval svých práv proti utlačovatelům. Světová veřejnost nemá také zapomenout, jak pravil americký delegát Stevenson, že oběma zemím byl vnucen koloniální režim. Toto je v přítomné době důležitý argument, když staré koloniální národy se dobrovolně vzdávají svého panství v A isia v Africe, a když v posledním desetiletí byla poskytnuta svoboda a státní svrchovanost téměř jedné miliar dě obyvatelů. V obou případech — jak v Tibetu tak v Maďarsku jde o to, aby byla uplatněna zásada sebeurčení. PO PORADÁCH KENNEDYHO S MACMILLANEM Závěrečné komuniké, které bylo vy dáno po dvoudenních bermudských poradách mezi presidentem Kennedym a ministerským předsedou Macmillanem vyjadřuje naprostou dohodu obou velmocí ve všech závažných otázkách mezinárodní politiky. Předně bylo dohodnuto, že oba státy se pokusí zjistit, zda existují předpoklady pro rozumná vyjednávání se Sověty o Berlíně. Tímto úkolem bude pověřen amer. velvyslanec v Moskvě Thompson a britský velvyslanec bude k disposici kdykoli by Se ukázalo, že jeho přítomnost je výhodná a žádoucí. Dopisovatelé z Bermud k tomu poznamenávají, že Amerika a Britanie mění v berlínské otázce dosavadní taktiku. Nehodlají — jak tomu bylo většinou až dosud — na sovětský postup reagovat. Tentokráte se chápe Západ iniciativy a velvyslanci Thmopsonovi připadne úkol, aby položil Moskvě prostou otázku, která zní: “Chcete nebo nechcete o Berlínu rozumně vyjednávat?” A doufá se, že bude-li odpověď kladná, vzdá se Francie svého strohého stanoviska a vysloví ochfitu obeslat konferenci čtyř zahranič nich ministrů, kteří by se pak pokusili vypracovat pro řešení berlínské situace konkrétní plány. Také v otázce týkající se odzbrojení jakož i problému, zda má Amerika a Britanie obnovit pokusné jaderné výbuchy v atmosféře dosáhli Kennedy a Macmillan naprosté dohody. Ame- Pokračóvání na str. 2