Naše Hlasy, 1963 (IX/1-49)

1963-01-05 / No. 1

NASE HLASY Iember of: DIRECTED BY EDITORIAL BOARD Pvbluhed weekly by "Onr Voice»” Publúhing ____ _____________ ___ _____ ___ _ ______ a».. 12BS Queen st. w, Toronto. - lb. «-ms INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY—NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK Printed by Uter« Printing Co., Toronto Subscription: Canada $ 4.00, all other Countries: $ 6.00 Saturday, January 5, 1963 Authorised as second class mail by the Poet Office Department, Ottawa, and for payment of postage in cash. No. 1 (299) Vol. IX. PAVEL MYSLIN INVISIBLE CURTAIN THE COMMUNISTS CANNOT PENETRATE It is 1100 years since Rastislav, Prince of the Great Moravian Empire which consisted of today’s Czechoslovakia, Hungary, part of Poland and Yugoslavia, asked in 863 the Emperor of Constantinople for mis­sionaries. Two learned Greeks, Cyril and Methodius, recognized and honoured apostles of Slavs, undertook the journey and task to bring the Moravians and other Slavic people to Christ and Christian culture. The Slavs in Central Europe had heard first the Good Tidings of the Bible from some German missionaries but rejected them as soon as they realized that Christianity coming from the West is accompanied by a political dependence on the Empire of Eastern Franks. The decision to turn for help to the Eastern Roman Empire was very beneficient since the refined Greek culture was much higher than any­thing produced by the Franks in the West. The Apostles Cyril and Methodius did not only speak the Slavic language but were able to develop a distinctive alphabet suitable for the language of the Slavs. With little change this alphabet based on Greek letters is still in use in Russia and other East European countries. St. Cyril who died and is burned in Rome, is also the author of the first translation of the Bible into the vernacular. St. Methodius became the first metropolitan archbishop of Great Moravia and gained thus for this region independence on Bavaria in the Church jurisdiction. This edesiastical independence confirmed by pope John VIII, in the Bull “Industriae tuae” is to be interpreted also as a kind of international recognition of the political status meaning not only independence but, what is specially important for the ninth century, the membership among the family of Christian nations, heirs and bearers of civilization. It must be stressed that it was the excellence of Methodius who held a high position at the Court of Constantinople before coming to Moravia with which he translated and adjusted to the customs of Slavic peoples the “Nomocanon”, the Greek law. By the translation of the Bible, the birth of first literary works, by the introduction of written laws, the recognition of independence by the pope and the emperor in Constantinople together with unwilling acceptance of the Slavic emancipation by the Eastern Franks Cyril and Methodius, two saintly living brothers from Salonica built the founda­tions of historical development enduring all stormy events, the glory and suffering of mlore than one millenium. Nothing could better illustrate the impact and lasting influence of the two brothers than the failure of intensive Communist propaganda to eradicate the 1100 years old Christian tradition from the hearts of millions of Czechs, Slovaks, Ufrainians, Russians, Serbs, Bulgarians. Ss. Cyril and Methodius built such monumental work —spiritual and national— that the messengers of atheistic materialism find it impos­sible to penetrate this invisible curtain. In fact, they cannot even afford to ignore the 1100 aniversary and allow universities and literature in general to evaluate at least the cultural contribution of the Apostles. The Canadians of Slavic origin will observe this great aniversary on different places in freedom, unmolested by any state authority. Perhaps one of the greatest religious celebrations will be held in Chat, ham, Ontario, a centre of Czechs, Slovaks, and other Slavic people from Ontario and near-by regions of USA. Old Slavonic hymns and Mass, granted to St. Methodius by the pope Nicolaus II. will be heard or) this continent, blending the new spirit of progress with revered age old Christian tradition. ČTYŘICET LET OD SMRTI Dr. RAŠÍNA FRANTIŠEK TŘEŠŇÁK Omezujeme - li své vzpomínky na presidenty T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, křivdíme své velké národní tradici. Měli jsme ve svých dějinách novodobých i starších četné vynikající posta­vy, jejichž dílo si zaslouží, aby bylo uchováno v naší paměti, i když třeba nesouhlasíme s kaž­dou podrobností v jejich práci. Používáme dnes smutného výročí, abychom vzpomenuli Dr. Aloise Rašína. Dr. Rašín byl nejen naším prvním ministrem financí, ale také autorem prvního zákona Československé republiky, jímž vstoupila v právní život dne 28. října 1918. Ve vnitřní politice razil cestu spolupráci stran a přispěl k tomu, že jsme měli normálně pracující vlády i v době, kdy žádná z našich politických stran neměla absolutní většinu. Kolik nesnází a nesrovnalostí taková situace jinak vytváří, vi­díme dnes na příkladu nejen mnoha evropských zemí, ale také v Kanadě. Při tom se stále více a více národů ocitá v postavení, kdy žádná politická skupina není s to soustředit za sebou většinu voličů. Dr. Rašín přispěl k tomu, že jsme se naučili se dohadovat a postavit svou vládu na souhlase všech rozhodujících poltických a hospodářských skupin. Jako finančník byl Dr. Rašin na slovo vzatým odborníkem a jeho zásluhou jsme přešli od roz­vráceného válečného hospodářství k normálnímu hospodárení bez ničivé inflace, jaká postihla Ně­mecko a Rakousko. Byl odpůrcem státního podnikání, věřil v souk­romou iniciativu, avšak při lik­vidaci státních ústředen z doby první světové války adresoval tato varovná slova podnikatelům: ‘Vaším úkolem není jen, abyste vydělávali, ale abyste řídili vý­robu !’ Dr. Rašín se narodil roku 1967 v Nechanicích u Hradce Králové a politického života se súčastnil již od svých studentských, uni­versitních let. V souvislosti s procesem proti ‘Omladině’ z roku 1893 byl odsouzen na dvě léta do žaláře a zbaven doktorátu. Po svém návratu z vězení byl zvolen za mladočeskou stranu poslancem jak českého zemského sněmu tak rakouského parlamentu. Za války byl znovu zatčen spolu s Dr. Karlem Kramářem v roce 1915, obžalován z velezrady a odsouzen k trestu smrti Byl později amnes­­tován a od svého propuštění usi­loval o svržení habsburské mo­narchie a založení samostatného československého státu jako člen Národního výboru, jehož byl spo­luzakladatelem. Rašínův život byl předčasně ukončen nesmyslným atentátem, který byl na něho spáchán 5. led­na 1923 a jemuž podlehl 18. února téhož roku. Čtyřicet let od atentátu na Dr. Rašína nás opět přivádí k otázce (Pokračovaní na straně 2.) OSMIBILIONOVY SCHODEK VE STÁTECH DAŇOVÁ POLITIKA Národní hospodářství Spoje­ných států roste, avšak procento růstu je značně nižší než v Evro­pě. President Kennedy považuje za hlavní příčinu tohoto pomalé­ho růstu neúnosně vysokou úro­veň daně z příjmu, kterou odvádí státu průmysl a obchod. Presi­dent Kennedy se nyní znovu vrátil ke svému slibu ze srpna loňského roku, že daň z příjmu bude snížena, a to jak pro spo­lečnosti tak jednotlivce. Kennedy ukazuje, že vysoké daně brzdí soukromou iniciativu v podnikání. Po snížení daní volají už dávno jak demokraté tak republikáni, republikáni se však dnes ptají, jak se dosáhne snížení daní. Pou­kazují na to, že i bez snížení daní schodek amerického rozpočtu na rok 1962-63 dosáhne téměř osmi bilionů a po snížení daní bude OPĚT NA POŘADU ještě větší. Žádají proto, aby zároveň se snížením daní byly sníženy státní výdaje. Ve státním rozpočtu jsou však dvě položky, které nelze snížit, aniž by bezpeč­nost Spojených států byla ohro­žena: výdaje na armádu a výz­kum vesmíru. Snížit výdaje na školství by byla krátkozraká po­litika, protože i Spojené státy potřebují spíše zvýšit obecnou školskou úroveň než snížit. Jak ukazuje výzkum inteligence no­váčků, školství je nerozlučně spjato s obranou státu. Republi­káni za tohoto stavu jsou ochotni se raději zříci dobrodiní nižších daní, než by dali souhlas k růstu schodku státního rozpočtu, t. j. k novým půjčkám a k hromadění finančního břemene, které dopad­ne na příští generace. MAĎARŠTÍ VĚZŇOVÉ NA SVOBODU DOHODA MÁ TAKÉ Maďarsko se dohodlo v tajném jednání se Spojenými státy, že udělí amnestii několika stům vězňů, kteří byli žalařováni od povstání z roku 1956. Četní z nich byli před lety odsouzeni k doživotnímu vězení. Budou prý propuštěni někdy na jaře, až Ma­ďarsko navštíví generální tajem­ník Spojených národů U Th^nt. Tolik učiní maďarská vláda. Spojené státy se naproti tomu zavazují, že přesvědčí své spojen­ce, aby ukončili vyšetřování ma­ďarských poměrů, které dosud vedl zástupce Spojených národů Sir Leslie Munro. Mlčky se prý rozumí, že Spojené národy upustí od požadavku, aby byly v Ma­ďarsku provedeny svobodné volby a aby Sověty odvolaly z Maďar­ska své posádky. Spojené národy prý byly o dohodě vyrozuměny, až kdyc byla dojednána. Zcela určitě nebyl o ní informován Sir Leslie, ale je pravděpodobné, že o jednáních věděl generální ta­jemník Spojených národů. Zpráva o maďarsko-americké dohodě vyvolá smíšené pocity. Na jedné straně je velmi potěši­telné, že několik set účastníků povstání z roku 1956 bude ko­nečně propuštěno na svobodu. Nepraví se však, budou-li pro­puštěni všichni vězňové a těžko budou propuštěni ti, kteří už ve vězení zemřeli. Mluví - li se jen o několika stech, sotva je amnes­tie úplná. Na druhé straně se však zavazují Spojené státy k něčemu, co se rovná konečnému uznání maďarských poměrů, jak byly vytvořeny nejen rokem 1956, ale také rokem 1945. Sovětské posádky zůstanou a o volby ne­bude nikdo žádat. STINNOU STRÁNKU Na jedné straně je hodné chvá­ly, že Spojené státy zasahují do evropských věcí přímo a nespo­léhají se na krajně pomalý me­chanism Spojených národů. Na druhé straně je však otázka, zdali bylo třeba, aby zavřely cestu sobě i Spojeným národům do budouc­na tím, že uznávají maďarský režim za legální. Je pravděpodob­ně velmi nejisté, že by se za dnešních poměrů, i za dozoru Spojených národů, mohly konat jakékoli svobodné volby v kte­rémkoli z dnešních sovětských satelitů. Avšak uznávat sovětské právo na posádky v kterékoli satelitní zemi, je přece jen příliš mnoho. Chce - li Západ uzavírat dohody se sovětskými satelity, pak by tak měl učinit jen za podmínek, které by umožňovaly další uvol­ňování okupovaných národů, a nepřijímaly dnešní stav za ko­nečný. Proč by Západ nemohl žádat jako jednu z prvních pod­mínek jakékoli dohody svobodu oboustranného cestování a svo­bodnou cirkulaci západního tisku za Železnou oponou s tím, že o svobodných volbách se bude jed­­nat později? Proč nepředložit sovětskému bloku program mi­nimálních požadavků, které by byly základem uvolňování otroc­kých poměrů za Oponou? Až dosud se Západ omezoval na pouhé odsuzování sovětských ži­votních podmínek, což porobeným národům mnoho nepomohlo. Proč neuplatnit hospodářskou a poli­tickou váhu Západu k tomu, aby se tyto podmínky začly měnit? Proč se za první ústupek zříci všeho práva na úsilí, aby zotro­čené národy byly osvobozeny? STALING ZOSTÁVAJ! V ČSR U MOCI NOVOTNÝ SE UDRŽEL - POLITIKA SE NEMĚNÍ Počátkem prosince loňského roku se konečně konal v Praze dvakrát odložený sjezd komunistické stra­ny a konal se téměř na den deset let po tom, kdy bylo popraveno na Stalinův rozkaz dvanáct ve­doucích československých komu­nistů, s generálním tajemníkem Rudolfem Slánským v čele. Dalo by se proto očekávat, že sjezd komunistické stany v době tak propagovaného odstalinštění zau­­jmepředevším stanovisko k po­pravě Slánského a k vražedným procesům vůbec, které byly or­­ganisovány na pokyn a v zájmu Moskvy. Nic takového se nestalo a ústředrii výbor v sjezdové zprá­vě naopak prohlásil, že na roz­sudcích proti Slánskému a spo­lečníkům není třeba ničeho měnit. To proto, že smrt Slánského pomohla Novotnému k jeho dneš­ní karieře. Revisi Slánského pro­­c e s u měl na starosti bývalý ministr vnitra Rudolf Barák, ale než mohl podat veřejnosti pravý obraz soudu se Slánským, No­votnému se podařilo Baráka odstranit a uvěznit na patnáct let do žaláře. Na nynějším sjezdu se pak dosavadní vedení komunis­tické strany dalo znovu zvolit celkem bez jakýchkoli změn: z osmi dosavadních členů politbyra je sedm znovu členy této rozho­dující instituce. Stalinci tedy zůstávají v čele komunistické strany. Tak jako se nic nezměnilo na složení dosavadního vedení, tak se sjezdem nezměnila ani dosa­vadní hospodářská politika komu­nistické strany. Před sjezdem nechybělo náznaků, že si jsou (Pokračovaní na straně 2.) HAINAUlLtlY UPRCHLÍK Patnáctiletý Miloš Navrátil se po tři dny skrýval v letadle, než odletělo z Prahy na Kubu a jak­mile přistálo na Novém Fundlan­­du, přihlásil se kanadským úřa­dům jako uprchlík. Byl okamžitě pohoštěn a srdečně uvítán. Na­vrátil říká, že má prastrýce někde v Ottavě. Mluvčí federálního im­­migračního úřadu v Ottavě proh­lásil, že bude Navrátil oficielně dotázán, přeje-li si politického útulku v Kanadě. V Navrátilův prospěch zakročili v Ottavě také zástupci ústředního vedení Čes­koslovenského národního sdruže­ní, bratři Dr. Ředina a J. Corn. Vítáme Miloše Navrátila srdečně do svého středu a nepochybujeme, že ho v Kanadě čeká dobrá bu­doucnost. ROMÁNSKÉ RYTÍŘSTVÍ Právě na Štědrý den Fidel Castro vyměnil nejen 1113 účast­níků invase na Kubu z roku 1961 za 62 milionů dolarů v lécích a potravinách, ale dovolil dokonce, aby spolu se zajatci odjely do Spojených států i jejich ženy a jiné, příbuzné osoby ženského rodu. Toto rytířství dosvědčuje, že Castro neztratil dosud posled­ní zbytky svého románského pů­vodu. Za Železnou oponou se setkáváme s trochu lidštějším cítěním jen velmi zřídka, jestli vůbec. Jsou dosud v paměti pří­pady, kdy Sověty nebo satelitní země odmítají po léta výjezdní povolení ruským, polským nebo českým manželkám konsulárních úředníků západních zemí. Lids­kost jakoby byla tím posledním, nač jsou ochotni se za Železnou oponou rozpomenout. Ovšem, aby nebylo omylu, ani Castrovi býva­lí zajatci si nestěžují, že by se s nimi bylo zacházelo v zajetí příliš lidsky. V zajetí jich pomřely de­sítky a desítky. VLÁDA VLÁDNE, OPOSICE ROZHODUJE Nakolik bude vládní program letos uskutečněn, závisí od opo­­sičnich stran. Vláda předložila otavskému parlamentu od listo­padového zahájení zasedání cel­kem 41 zákonů, z nichž bylo projednáno sedm. Ministerský předseda apeloval na poslance oposičních stran, aby umožnily rychlejší projednání předložených zákonů tím, že přistoupí na zkrá­cení debat o méně důležitých otázkách. Ukazuje se, že i v Ka­nadě vláda vládne, ale oposice rozhoduje. Kanadské politické strany se potřebují učit spoluprá­ci, protože naděje na to, že by kterákoli strana dosáhla absolut­ní většiny, mizí víc a více. 'BIG BROTHER' PŘICHÁZÍ Vzpomínáte si jistě na román George Orvilla ‘1984’, v němž ‘Big Brother’ sleduje televisí kaž­dou vteřinu každý krok každého jednotlivého občana ve světě ovládaném komunisty. Nuže, ‘Big Brother’ přichází i bez komunistů na americký trh. Na newyorské výstavě v Coliseu předváděli jako nejnovější vynález televisní ka­meru pro amatéry. K jejímu pou­žívání není třeba úředního povo­lení, stojí čtyři sta dolarů, ale amatér si ji také sám může ses­tavit podle návodu ze součástek za mnohem méně peněz. Je velká jako psací stroj a její obsluha je tak jednoduchá jako obsluha fil­mové kamery. Jako přijímačky je možno používat normálního tele­­visního aparátu, který má skoro už každá rodina. Účel? Prodavač nám vypočítal nejméně tucet možných použití včetně toho, že se kamera může instalovat v dět­ském pokoji a matka může z ku­chyně sledovat, jak děti spí nebo si hraji. A aby nemusela do ku­chyně přenášet televisní přijímač­ku, řekl nám prodavač, mohl byste jí koupit tuto transistorku, která je velká asi jako telefon, obra­zovku má jako pohlednici a dá se zavěsit nad kamna nabo nad dřez. V Malé knižnici chorvatských exulantů vyšlo dílo faráře místní chorvatské kat farnosti D. Kam­­bera “Zpověď světa”. ★

Next