Naše Hlasy, 1965 (XI/1-49)

1965-01-09 / No. 1

DR . A.KRATOCHV I L SCHL IESSFACH 66 MÜNCHEN 22 _____VťESTGERM ■ NY_____ DIRECTED BY EDITORIAL BOARD Published weekly by “Our Voices” Publishing Co., 1255 Queen St. W.t Toronto, LE. 6-2135. — Printed by Litera Printing Co., Toronto, Subscription: Canada $ 4.00, all other Countries: $ 5.00 Saturday, January 9. 1965. AUTHORIZED A8 SECOND CLASS MAIL ST THE ROST OFFICE DEPARTMENT. INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ T f DEN IK OTTAWA. AND FOR PAYMENT OF POSTAGE IN CASH. No. 1. (397) Vol. XI. HISTORICKÁ PRAVDA PROTI KOMUNISTICKÉ LÉI VSTUP DO HUSOVA JUBILEJNÍHO ROKU 1415-1965 Václav Majer V roce 1965 bude vzpom in áno dvacátéuo výročí skončení jediné z největších válek lidstva, dimvhé světové války, která skončila to­tální porážkou států Osy a vítěz­stvím Spojenců. Válka v Elvrotpě skončila definitivně dne 8. 'května 1945., bezipodm íečnOu kapitulací nacistického Německa. Třj dny před tím, dne 5. května 1945., his­torickým povstáním českosloven­ského lidu v Praze, které bylo ví­tězným vyvrcholením česko« lo­­veniského revolučního boje, byla Československá republika ‘osvo­bozena z jařma německé nacistic­ké okupace. Ačkoli mnionovskou diohodou byly čs. lidu vyraženy zbraně z rukou, bojovali čs. vojáci a letci bok po boku spojeneckých armád téměř nu všech frontách. Domácí revoluční odboj proti nacistické okupací byl zahájen hirued >po 15. březnu 1939 a den po té 16 března byl' na půdě Spojených států amerických vyhlášen Dr. Bene­šem odboj zahraniční. Týž den odevzdal Dr. Beneš protestní te­legramy společnosti národů, vlá­dám americké, britské, francouz­ské i sovětské, v nichž uvedli: “Před svědomím světa a před dějinami jsem povinen prohlásit, že Češi a Slováci nikdy nepřistou­pí na toto nenesitelné porušení svých svátých práv a že nepřes­tanou v boji, dokud tato práva nebudou vrácena jejich milované vlasti. Žádám, aby Vaše vláda odmítla uznat tento zločin a vy­vodila důsledky, kterých si žádá naléhavě dnešní tragická situace v Evropě a ve světě”. Vláda americká, britská, fran­couzská a také vláda sovětská, Hitlerovu okupaci a rozbití Čes­koslovenska odmítly. Brzy se však ukázalo, že ujiš­tění vlády sovětské bylo farizej­ské, nepoctivé a falešné, neboť jak je dnes již historicky zjištěno bylo v té době již zahájeno tajné jednání mezi Staliem a Hitlerem o uzavření paktu, který byl vy­hlášen 23. srpna 1939 v 'Moskvě. Krátce na to sovětská zrada Čes­koslovenska byla dovršena uzná­ním tak zvaného Slovenského státu. A Hitler měl cestu k válce otevřenou. Ale nej.enom to. Zatím co z do­mova odcházelo tisíce vojáků a letců, aby v zahraničí organisova­­li československou armádu a za­tím co v Americe, v Kanadě, v Anglii, ve Francii i v jiných de­mokratických zemích, byly orga­nizovány mohutné manifestace a prováděn nábor dobrovolníků, ve dění Komunistické strany v Mo­skvě prohlásilo válku proti 'nacis­tickému Německu za válku impe­rialistickou a na československé území byli posíláni s vědomím Gestapa komunističtí emisári s in strukcemi na rozvrat podzemního protinacistického boje. To ostatně nepřímo přiznal ve své knize i Václav Kopecký a také Bohuslav Laštovička, který v knize “V Londýně za války”, stránka 32, a 33. píše: “Na neodkladnou otázku, jak se zachovat k válce, dokud je v čele imperialistická vláda Chám beriainova, odpověděli komunis­té odmítnutím podpory”. Českoslovenští komunisté odmí­tali vstoupit do zahraniční armá­dy a poslanec dementis byl dán do komunistické kladby proto, že vzdor tomu do armády ve Fran­cii vstoupil. Do armády ve Fra­­cii bylo převedeno také několik set tak zvaných “španěláků” a to přímo z fracouzských interna­čních táboru. Když po pádu Francie, byl čs. vojenské jednotky přesunuty do Anglie (v srpnu 1940), komu­nističtí agenti z řad “španěláků” se pokusili o rozklad čs. armády tím, že vojákům namlouvali, že je už “všechno ztraceno”, že je třeba z armády odejít a požádat Sovětský svaz, který má pakt s Hitltrem o zprostředkování pří­slibu “generálního pardonu” a povolení k návratu domu. Obro­vská většina vojáků tyto zákeřné svody komunistických agentů od­mítla, ale několik set “španěláků” z armády desertovalo. “ Imperialistická ” válka se ovšem i pro čs. komunisty jako zázrakem stala najednou “velkou válkou vlasteneckou”, když 22. června 1941 nacistická armáda napadla Sovětský svaz. Připomínám těcnto několik historických faktů, ve svobod­­dném světě dobře známých, pro­tože doma komunistický (režim fal suje celou našil historii a také všena fakta druhé světové války a ovšem i historická fakta našeho Irevoilučního domácího a zahranič ní ho odboje. Činil tak v době tak zvaného “údobí kultu Stalinismu činní tak dosud a nutno počítati s tím, že ve svém falšování histo­­rické pravdy bude pokra­čovat i pod záminkou oslav dva­cátého výroči “osvobození“, za něž ovšem, podle komunistů, máme co děkoval “jedině Sověts­kému svazu a slavné Rudé armá­dě”. - V tom zatím ještě nemů­žeme komunistům zabránit a ne­zabráníme tomu asi ani ojedinělé hlasy něktejrýoh komunistických spisovatelů a novinářů, kteří tu a tam toto komunistické falšování historické pravdy kritizují. Mám za to, že my ve svobod­ném světě máme tomu čelit. Jak? Rozhlasem domu, články v česko­slovenském svobodném tisku exi­lovém i krajanském i články v tisku demokratických zemí. Ve svobodném světě žije veliký po­čet Čechů, Slováků i Podkarpads­­kých Rusinů z řad exilu i kraja­nů, kteří se aktivně a vynikají­cím způsobem zúčastnili buď do­mácího anebo zahjraničniho odbo­je a kteří mohou na základě svých Vlastních znalostí a zkušeností i dokumentů, jež jsou nám ve svo­bodném světě k dispozici, kon­trán tovat komunistickou lež s his­torickou pravdou. Není pochyby, že komunistické slavnosti vyrcholý i tentokrát pom pésní parádou dne 9. května, kdy byla podle komunistů osvobozena Praha Rudou armádou. To je také jedna z těch mnohých koímunistic­­tických lží. Uvedl jsem na začátku tohoto článku histojrický fakt, že válka v Evropě a tedy i v Česko­slovensku skončila bezpodmíneč­nou kapitulací nacistického Ně­mecka dne 8. května 1945 a že již tři dny před tím, dne 5. května, došlo k historickému pražskému povstání. Neměly tedy dne 9. fcvět na 1945 sovětsiké tanky v Praze co osvobozovat. Jinými slovy: histo­rickým faktem je, že dne 9. května 1945 Rudá armáda Pjrahu neosvo­­bodila,“nýbrž obsadila”. A to je ovšem veliký rozdíl. Vstupujíce do 1965, kdy bude­me vzpomínat 550. výročí Husovy smrtí, zastavme se u tohoto citátu ze známého Husova listu z 27. června 1415: Ž Vzácní a v Ježíši Kristu nej­milejší mistři, bakaláři a stu­denti pražské university. Napo­mínám vás při samém nejmi­lostivějším Ježíši, abyste se ve­spolek milovali, ničili roztržky a pilni byli nade vše v milosti boží, jak jsem se rmoutíval nad vašimi sváry a výtržnostmi a jak jsem se snažil v jedno shromáždit! všerhny členy přeslavného našeho národa na universitě. Tento úryvek, ač původně ur­čen českým vzdělancům Husovy doby, by měl stejně pronikavě znít do hloubi duše nás všech, kteří jakkoliv vzdáleni od vlasti, si kladame za povinnost dále nést nejlepší tradice národa, z něhož jsme vzešli. Dnes stejně můžeme z něj vyčíst: doba je příliš vážna, zanechte malicherných svárů. Tím spíše jsou-li nejlepší tradice v naší staré vlasti zanedbávány, odstraňovány nebo hrubě přemě­ňovány dle zájmu dnešních ko­munistických držitelů moci. Ho­­nosí-li se tito, že to jsou právě oni, kdož jsou dovržitele Husova odkazu, pak stačí tato prostá zkouška. Položme vedle sebe Hu­sův poukaz na vzájemnou lásku na straně jedné a marxistické uče­ní o třídním boji na straně druhé. Tak každý pokus představit Husa jen jako ideologa lidového hnutí podle Engelsova schematu se pře­dem ukáže marným. A přece se o to bude bezpochyby znova pokoušet nejeden dialektik i v Husově jubilejním roce. V roce 1963. bylo při cyrilome­todějském jubileu velmi úspěšně cizině poukázáno na křesťanský základ našich dějin Tím větší úkol nástává nyní. čs. exilu při nastávajícím výročí smrti Huso­vy. Jméno Husovo je jedním z mála těch českých jmen, které ma­jí v zemích s reformační tradici zvláštní zvuk. Mezi ně patří ne na posledním místě Kanada a Spo­jené státy. Jméno John Huss je tu velikým kreditem pro česko­slovenskou věc. Nepromeškejme tedy příležitost, jakou je Husův jubilejní rok 1965: Jaromír Petříček Ukrajinská Kampelička v To rontě oslavila nedávno 20. výročí sivého založení. Má dnes 50.000 členů po celých Spojených státech a v Kanadě a její jmění má hod­notu přes 50 milionů dolarů. Ho­landská Kampelička v Oshawě 10 let trváni. Od. 20 ledna doi 6 února dávají v divadle O Keefe kus “Baker Street”, jenž má podtitulek “Mu­sical Adventure of Sherlock Hol­mes”. V hlavních rolích Fritz Weaver, Inga Swenson a Majrtin Gabel, produkci řídi Harold Princ. Ústavní akt z 12. listopadu, dne zvolení Antonína Novotného presidentem ČSR prý potvrdil vůli formovanou touhou po dal­ším vývoji politiky mírového soužití. Tak končí článek Jana Grónského v Literárních noviná­ch č. 46 ve kterém jmenovaný napověděl dnešnímu presidentu něco o dúštojifbsti presidentsfcé funkce, kterou komunisté tolik nevážili. Z jeho slov přímo prýští hrdost nad tradici a symbolem “státní i národní svébytnosti a myšlenky demokracie”, kterou chce zvednout dnešní m orální, úpadek v komunistickém vedení, a která má dnešního presidenta zahalit pláštěm slavné tradice čs. presidentů. Grónský říká. “Své politiky nenazýváme ani ‘osvoboditeli“ ani vůdci - tatíčk y- praporečníky ’ . Jejich učení, jejich viny jsme zbavili nymbu neomylnosti- a přesto máme presidentskou trad­ici. Nechť už byla předmnichovs­ká republika stokrát republikou buržoasní, byla republikou česko­slovenskou, byla demokratickým a republikánským výdobytkem. A president rupbliky na hradě českých králů pod standartou s heslem “Pravdá vítězí” se stal symbolem této československé, parlamentně demokratické a rep­ublikánské státnosti. Především proto vynikla presidentská tradice která hluboko pronikla do vědomí národa. A osvobození země z pod ručí nacizmu bylo spojem> s proh­loubením autority a vážností této funkce. Máme však za sebou období kultu osobnosti, mánie své zkuš­enosti a snažíme se být realističtí. Víme dobře že president republi­ky není jen symbol a tradice, ale též reálná ústvní pravomoc, reál­ná mocenská funkce. Není však funkce individuální­ho presidenta v rozporu se zásad­ou 'kolektivního vedení, táže se Grónský a dodává: základní otáz­kou demokracie není zdaleka, zda v ní máji mit vedoucí funkce a pravomoci vybraní představitelé lidu, ale jak zaručit, aby vliv lidu na principální rozhodnutí předst­avitelů byl skutečný a účinný”. Dle Grónského: “v socialistick­ém státě v němž se uplatňuje ved­oucí úloha komunistické strany jen hluboké respektování a všest­ranná možnost reálného uplatně­ní demokratickou formou utváře­né vůle většiny může být zárukou že se defojrmace stalinské nebu­dou opakovat. Že žádný stranický činitel nebude stát .nad usnesen­ím strany, nad ústavou, nad záko­ny vyjadřujícími vůli většiny oby­vatelstva.” Souhlasíme s Grónským v jeho názoru na důstojnost presidents­­ké funkce. Musíme však zaznam­enat, že to byl Klement Gottwald který zneuctil tradici a vážnost této funkce. Jako komunistický vůdce mohl být ctěn stranickými soudruhy a nenáviděn oposicí, avšak jako president znehodnotil nejen presidentský úřad. ale hlav­ně sám sebe. Vztáhl ruku po něč­em, na co neměl nikdy práva ani mravních hodnot. Nikdy nebyl a nemohl být vůdcem národa, neboť zastupoval pouze meinšinu-komu­­nistickou stranu- to je skupinu lidí sloužících cizácké ideologii, která nemá s národem nic společného, pro kterou je vlast a vlastenectví buržoázni přežitek za který byl Vlado Clememtis a jiní pověšeni. Ani Gottwald, ani nikdoi jiný z řad komunistických vůdců nemůže být presidentem v duchu národ­ních tradic jak o nich mluví Grón­ský, neboť právo zastávat presi­­denstký úřad jim nebylo dáno z vůle lidu, nýbrž bylo uzmuto mocí policejního státu který komunisti­cká strana ovládá. Žádná sebevíc respektovaná oposice uvnitř stra­ny nemůže zaručit skutečný a úči­nný vliv lidu na rozhodování pře­dstavitelů vlády, neboť oposice ve straně je menšinou v menšině. Jediný a účinný vliv lidu na předs tavitele vlády by mohla prokázat demokratickou formou utvořená a zaručená vůle většiny lidu nek­omunistického, a to komunistická strana v ČSR nikdy nedovolí, neboť by to znamenalo její konec. A.Š. DOSTOJNOST KOMUNISTICKÉHO PRESIDENTA Z TORONTA Nejmladšími ethnickými listy v Torontě jsou: portugalský čtr­­náctidenník “Correio PoTtugues” (redaktor A. Ribeiro) a chorváts­ký měsíčník “Naš Put” (redaktojr R. Tomič). Vídeňský chlapecký pěvecký sbor zpívá v Massey Hall ve dinech 15. a 16. ledna. Dne 18. ledna bude tamtéž uspořádán ikon­éért islavného amerického housli­sty Izáka Sterna. DR. M. RÄŠÍN ODEŠEL V Rio de Janeiru zemřel po dvouch záchvatech mrtvice význa mný diplomat a žurnalista, poto­mek slavné rodiny, Dr. Miloslav Rašín. Bylo mu 61 let. ČEST JEHO PAMÁTCE DO NOVÉHO ROKU Josef Čermák Začneme na naší torontské za­hrádce. Je nás tu pár tisíc, z nichž několik set se zúčastní krajan­ského života. Ti ostatní stojí stranou. Někteří proto, že se sna­ží zapomenout a urychleně vrůst do nové země, jiní proto, že je to pohodlnější, nebo proto, že se za­milovali do svých kariér. Někdy je to zklamání, jindy únava. Dů­vodů je mnoho a nejsou-li, snad­no se (najdou. Není mým úmyslem kázat a odsuzovat. Každý z nás je nako­nec odpovědný jen svému svědo­­domí. Zdá se mi však, že přijme­­me-li povinnost k rodu jako jed­nu z kladnějších stránek lidské povahy, měli bychom si častěji připomenout drobnou a trpělivou práci těch mnohých vzácných lidí mezi námi, o nichž se málo mlu­ví a ještě méně píše, takových Vávrů, Buzků, Buštíků, Pavlů, Rosenberských Bezděků, Menší­ků (abych se zmínil jen oi něko­lika) a srovnat jejich životní bi­lanci s těmi, kteří z jedínoihoi či druhého důvodu dávají přednost svým soukromým zahrádkám. často slyšíme a čteme o rozbi­tí krajanského života jako důvo­du nezájmu mnoha krajanů. Iro­nie je, že mnozí, kteří o rozbití mluví a píší, na něm nesou lví pó­dii viny. Je skutečností, že máme více bafl a spolků, níež je nám zdrávo. Že bychom mohli udělat daleko více ( a dělá se v Torontu téměř ve všech spoflcích mnolho obdivuhodné práce ), kdy bychom byli jednotnější. Nevím, jak k větší jednotností dospět. Snad velkomyslmostí, jíž nej­sme schopni? Dokáže se na pří­klad významná krajanská insti­tuce omluvit lidem, kteří jí věno­vali léta obětavé práce a jimž by­lo nepochybně hrubě ublíženo ? Či alespoň mírou slušnosti ai věc­nosti ? Mluví a píše se, na přiklad o závažném problému - sloven­ské otázce mezi lidmi, kteří nej­sou ani komunisty ani fašisty. Chtěl bycihi slyšet poctivé argu­menty (a je. myslím, možno mít argumenty pro federaci stejně ja­ko centralistický stát). Možná, že tse mýlím, ale silná ’slova a poni­žování protiviniífců se mi přesvěd­čujícími argumenty nezdají. Snad to tak musí být. Nevím Jenom se mi nechce přijmout fa­talismus tak hříšně rozkladný. “Globe and Mail” z 16. prosince přinesl celostránkový inserát Čes­koslovenské obchodní komory pod nadpisem “The Curtain’s Gone Up On Tjravtíl And Trade In Cze­choslovakia”. propaguje se: pěsto­vání do ČSSR, sklo židle, stany,, hračky, cukroví a šperky. Další dotazy se mají adresovat na Cze­choslovak Trade Commissioner, ale někdo zapomněl připojit jeho' adresu. Z titulku insejrátu je zřej­mé, že i komunisté uznávají exis­tenci opony. Nyní zdvihli tu ob­chodní oponu. Těžká Železná opo­na je však stále dole, i když je re­zavá a má díry.. Ta se však neo­dstraní nějakým inserátem v ka­nadských novinách, ale jen zave­dením opravdové demokracie ve ■staré vlasti. ■: Ti z našich čtenářů, kteři plá­nují zt(rávit dovolenou na Jamaice nebo jinde v karibské oblasti, najdou zajímavé informace v ča­sopise “The Caribbean”, který vydává The West Indian Canadi­an News Company, 193Vá Mutual St. Redaktorem listu je p. Eric Olson. Sezóna divadla Crest byla za­hájena 31. 12. hrou “A Severed Head”. Od 13. ledna hrají kon­­traversální drama “The Deputy”. Adresa divadla: 551 Mt. Pleasant Rd. Vedoucí kanceláře Qrestu pro •styk s veřejností se stala si. Ma­rilyn Studnitz.

Next