Naše Hlasy, 1965 (XI/1-49)
1965-01-09 / No. 1
DR . A.KRATOCHV I L SCHL IESSFACH 66 MÜNCHEN 22 _____VťESTGERM ■ NY_____ DIRECTED BY EDITORIAL BOARD Published weekly by “Our Voices” Publishing Co., 1255 Queen St. W.t Toronto, LE. 6-2135. — Printed by Litera Printing Co., Toronto, Subscription: Canada $ 4.00, all other Countries: $ 5.00 Saturday, January 9. 1965. AUTHORIZED A8 SECOND CLASS MAIL ST THE ROST OFFICE DEPARTMENT. INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ T f DEN IK OTTAWA. AND FOR PAYMENT OF POSTAGE IN CASH. No. 1. (397) Vol. XI. HISTORICKÁ PRAVDA PROTI KOMUNISTICKÉ LÉI VSTUP DO HUSOVA JUBILEJNÍHO ROKU 1415-1965 Václav Majer V roce 1965 bude vzpom in áno dvacátéuo výročí skončení jediné z největších válek lidstva, dimvhé světové války, která skončila totální porážkou států Osy a vítězstvím Spojenců. Válka v Elvrotpě skončila definitivně dne 8. 'května 1945., bezipodm íečnOu kapitulací nacistického Německa. Třj dny před tím, dne 5. května 1945., historickým povstáním československého lidu v Praze, které bylo vítězným vyvrcholením česko« loveniského revolučního boje, byla Československá republika ‘osvobozena z jařma německé nacistické okupace. Ačkoli mnionovskou diohodou byly čs. lidu vyraženy zbraně z rukou, bojovali čs. vojáci a letci bok po boku spojeneckých armád téměř nu všech frontách. Domácí revoluční odboj proti nacistické okupací byl zahájen hirued >po 15. březnu 1939 a den po té 16 března byl' na půdě Spojených států amerických vyhlášen Dr. Benešem odboj zahraniční. Týž den odevzdal Dr. Beneš protestní telegramy společnosti národů, vládám americké, britské, francouzské i sovětské, v nichž uvedli: “Před svědomím světa a před dějinami jsem povinen prohlásit, že Češi a Slováci nikdy nepřistoupí na toto nenesitelné porušení svých svátých práv a že nepřestanou v boji, dokud tato práva nebudou vrácena jejich milované vlasti. Žádám, aby Vaše vláda odmítla uznat tento zločin a vyvodila důsledky, kterých si žádá naléhavě dnešní tragická situace v Evropě a ve světě”. Vláda americká, britská, francouzská a také vláda sovětská, Hitlerovu okupaci a rozbití Československa odmítly. Brzy se však ukázalo, že ujištění vlády sovětské bylo farizejské, nepoctivé a falešné, neboť jak je dnes již historicky zjištěno bylo v té době již zahájeno tajné jednání mezi Staliem a Hitlerem o uzavření paktu, který byl vyhlášen 23. srpna 1939 v 'Moskvě. Krátce na to sovětská zrada Československa byla dovršena uznáním tak zvaného Slovenského státu. A Hitler měl cestu k válce otevřenou. Ale nej.enom to. Zatím co z domova odcházelo tisíce vojáků a letců, aby v zahraničí organisovali československou armádu a zatím co v Americe, v Kanadě, v Anglii, ve Francii i v jiných demokratických zemích, byly organizovány mohutné manifestace a prováděn nábor dobrovolníků, ve dění Komunistické strany v Moskvě prohlásilo válku proti 'nacistickému Německu za válku imperialistickou a na československé území byli posíláni s vědomím Gestapa komunističtí emisári s in strukcemi na rozvrat podzemního protinacistického boje. To ostatně nepřímo přiznal ve své knize i Václav Kopecký a také Bohuslav Laštovička, který v knize “V Londýně za války”, stránka 32, a 33. píše: “Na neodkladnou otázku, jak se zachovat k válce, dokud je v čele imperialistická vláda Chám beriainova, odpověděli komunisté odmítnutím podpory”. Českoslovenští komunisté odmítali vstoupit do zahraniční armády a poslanec dementis byl dán do komunistické kladby proto, že vzdor tomu do armády ve Francii vstoupil. Do armády ve Fracii bylo převedeno také několik set tak zvaných “španěláků” a to přímo z fracouzských internačních táboru. Když po pádu Francie, byl čs. vojenské jednotky přesunuty do Anglie (v srpnu 1940), komunističtí agenti z řad “španěláků” se pokusili o rozklad čs. armády tím, že vojákům namlouvali, že je už “všechno ztraceno”, že je třeba z armády odejít a požádat Sovětský svaz, který má pakt s Hitltrem o zprostředkování příslibu “generálního pardonu” a povolení k návratu domu. Obrovská většina vojáků tyto zákeřné svody komunistických agentů odmítla, ale několik set “španěláků” z armády desertovalo. “ Imperialistická ” válka se ovšem i pro čs. komunisty jako zázrakem stala najednou “velkou válkou vlasteneckou”, když 22. června 1941 nacistická armáda napadla Sovětský svaz. Připomínám těcnto několik historických faktů, ve svoboddném světě dobře známých, protože doma komunistický (režim fal suje celou našil historii a také všena fakta druhé světové války a ovšem i historická fakta našeho Irevoilučního domácího a zahranič ní ho odboje. Činil tak v době tak zvaného “údobí kultu Stalinismu činní tak dosud a nutno počítati s tím, že ve svém falšování historické pravdy bude pokračovat i pod záminkou oslav dvacátého výroči “osvobození“, za něž ovšem, podle komunistů, máme co děkoval “jedině Sovětskému svazu a slavné Rudé armádě”. - V tom zatím ještě nemůžeme komunistům zabránit a nezabráníme tomu asi ani ojedinělé hlasy něktejrýoh komunistických spisovatelů a novinářů, kteří tu a tam toto komunistické falšování historické pravdy kritizují. Mám za to, že my ve svobodném světě máme tomu čelit. Jak? Rozhlasem domu, články v československém svobodném tisku exilovém i krajanském i články v tisku demokratických zemí. Ve svobodném světě žije veliký počet Čechů, Slováků i Podkarpadských Rusinů z řad exilu i krajanů, kteří se aktivně a vynikajícím způsobem zúčastnili buď domácího anebo zahjraničniho odboje a kteří mohou na základě svých Vlastních znalostí a zkušeností i dokumentů, jež jsou nám ve svobodném světě k dispozici, kontrán tovat komunistickou lež s historickou pravdou. Není pochyby, že komunistické slavnosti vyrcholý i tentokrát pom pésní parádou dne 9. května, kdy byla podle komunistů osvobozena Praha Rudou armádou. To je také jedna z těch mnohých koímunistictických lží. Uvedl jsem na začátku tohoto článku histojrický fakt, že válka v Evropě a tedy i v Československu skončila bezpodmínečnou kapitulací nacistického Německa dne 8. května 1945 a že již tři dny před tím, dne 5. května, došlo k historickému pražskému povstání. Neměly tedy dne 9. fcvět na 1945 sovětsiké tanky v Praze co osvobozovat. Jinými slovy: historickým faktem je, že dne 9. května 1945 Rudá armáda Pjrahu neosvobodila,“nýbrž obsadila”. A to je ovšem veliký rozdíl. Vstupujíce do 1965, kdy budeme vzpomínat 550. výročí Husovy smrtí, zastavme se u tohoto citátu ze známého Husova listu z 27. června 1415: Ž Vzácní a v Ježíši Kristu nejmilejší mistři, bakaláři a studenti pražské university. Napomínám vás při samém nejmilostivějším Ježíši, abyste se vespolek milovali, ničili roztržky a pilni byli nade vše v milosti boží, jak jsem se rmoutíval nad vašimi sváry a výtržnostmi a jak jsem se snažil v jedno shromáždit! všerhny členy přeslavného našeho národa na universitě. Tento úryvek, ač původně určen českým vzdělancům Husovy doby, by měl stejně pronikavě znít do hloubi duše nás všech, kteří jakkoliv vzdáleni od vlasti, si kladame za povinnost dále nést nejlepší tradice národa, z něhož jsme vzešli. Dnes stejně můžeme z něj vyčíst: doba je příliš vážna, zanechte malicherných svárů. Tím spíše jsou-li nejlepší tradice v naší staré vlasti zanedbávány, odstraňovány nebo hrubě přeměňovány dle zájmu dnešních komunistických držitelů moci. Honosí-li se tito, že to jsou právě oni, kdož jsou dovržitele Husova odkazu, pak stačí tato prostá zkouška. Položme vedle sebe Husův poukaz na vzájemnou lásku na straně jedné a marxistické učení o třídním boji na straně druhé. Tak každý pokus představit Husa jen jako ideologa lidového hnutí podle Engelsova schematu se předem ukáže marným. A přece se o to bude bezpochyby znova pokoušet nejeden dialektik i v Husově jubilejním roce. V roce 1963. bylo při cyrilometodějském jubileu velmi úspěšně cizině poukázáno na křesťanský základ našich dějin Tím větší úkol nástává nyní. čs. exilu při nastávajícím výročí smrti Husovy. Jméno Husovo je jedním z mála těch českých jmen, které mají v zemích s reformační tradici zvláštní zvuk. Mezi ně patří ne na posledním místě Kanada a Spojené státy. Jméno John Huss je tu velikým kreditem pro československou věc. Nepromeškejme tedy příležitost, jakou je Husův jubilejní rok 1965: Jaromír Petříček Ukrajinská Kampelička v To rontě oslavila nedávno 20. výročí sivého založení. Má dnes 50.000 členů po celých Spojených státech a v Kanadě a její jmění má hodnotu přes 50 milionů dolarů. Holandská Kampelička v Oshawě 10 let trváni. Od. 20 ledna doi 6 února dávají v divadle O Keefe kus “Baker Street”, jenž má podtitulek “Musical Adventure of Sherlock Holmes”. V hlavních rolích Fritz Weaver, Inga Swenson a Majrtin Gabel, produkci řídi Harold Princ. Ústavní akt z 12. listopadu, dne zvolení Antonína Novotného presidentem ČSR prý potvrdil vůli formovanou touhou po dalším vývoji politiky mírového soužití. Tak končí článek Jana Grónského v Literárních novinách č. 46 ve kterém jmenovaný napověděl dnešnímu presidentu něco o dúštojifbsti presidentsfcé funkce, kterou komunisté tolik nevážili. Z jeho slov přímo prýští hrdost nad tradici a symbolem “státní i národní svébytnosti a myšlenky demokracie”, kterou chce zvednout dnešní m orální, úpadek v komunistickém vedení, a která má dnešního presidenta zahalit pláštěm slavné tradice čs. presidentů. Grónský říká. “Své politiky nenazýváme ani ‘osvoboditeli“ ani vůdci - tatíčk y- praporečníky ’ . Jejich učení, jejich viny jsme zbavili nymbu neomylnosti- a přesto máme presidentskou tradici. Nechť už byla předmnichovská republika stokrát republikou buržoasní, byla republikou československou, byla demokratickým a republikánským výdobytkem. A president rupbliky na hradě českých králů pod standartou s heslem “Pravdá vítězí” se stal symbolem této československé, parlamentně demokratické a republikánské státnosti. Především proto vynikla presidentská tradice která hluboko pronikla do vědomí národa. A osvobození země z pod ručí nacizmu bylo spojem> s prohloubením autority a vážností této funkce. Máme však za sebou období kultu osobnosti, mánie své zkušenosti a snažíme se být realističtí. Víme dobře že president republiky není jen symbol a tradice, ale též reálná ústvní pravomoc, reálná mocenská funkce. Není však funkce individuálního presidenta v rozporu se zásadou 'kolektivního vedení, táže se Grónský a dodává: základní otázkou demokracie není zdaleka, zda v ní máji mit vedoucí funkce a pravomoci vybraní představitelé lidu, ale jak zaručit, aby vliv lidu na principální rozhodnutí představitelů byl skutečný a účinný”. Dle Grónského: “v socialistickém státě v němž se uplatňuje vedoucí úloha komunistické strany jen hluboké respektování a všestranná možnost reálného uplatnění demokratickou formou utvářené vůle většiny může být zárukou že se defojrmace stalinské nebudou opakovat. Že žádný stranický činitel nebude stát .nad usnesením strany, nad ústavou, nad zákony vyjadřujícími vůli většiny obyvatelstva.” Souhlasíme s Grónským v jeho názoru na důstojnost presidentské funkce. Musíme však zaznamenat, že to byl Klement Gottwald který zneuctil tradici a vážnost této funkce. Jako komunistický vůdce mohl být ctěn stranickými soudruhy a nenáviděn oposicí, avšak jako president znehodnotil nejen presidentský úřad. ale hlavně sám sebe. Vztáhl ruku po něčem, na co neměl nikdy práva ani mravních hodnot. Nikdy nebyl a nemohl být vůdcem národa, neboť zastupoval pouze meinšinu-komunistickou stranu- to je skupinu lidí sloužících cizácké ideologii, která nemá s národem nic společného, pro kterou je vlast a vlastenectví buržoázni přežitek za který byl Vlado Clememtis a jiní pověšeni. Ani Gottwald, ani nikdoi jiný z řad komunistických vůdců nemůže být presidentem v duchu národních tradic jak o nich mluví Grónský, neboť právo zastávat presidenstký úřad jim nebylo dáno z vůle lidu, nýbrž bylo uzmuto mocí policejního státu který komunistická strana ovládá. Žádná sebevíc respektovaná oposice uvnitř strany nemůže zaručit skutečný a účinný vliv lidu na rozhodování představitelů vlády, neboť oposice ve straně je menšinou v menšině. Jediný a účinný vliv lidu na předs tavitele vlády by mohla prokázat demokratickou formou utvořená a zaručená vůle většiny lidu nekomunistického, a to komunistická strana v ČSR nikdy nedovolí, neboť by to znamenalo její konec. A.Š. DOSTOJNOST KOMUNISTICKÉHO PRESIDENTA Z TORONTA Nejmladšími ethnickými listy v Torontě jsou: portugalský čtrnáctidenník “Correio PoTtugues” (redaktor A. Ribeiro) a chorvátský měsíčník “Naš Put” (redaktojr R. Tomič). Vídeňský chlapecký pěvecký sbor zpívá v Massey Hall ve dinech 15. a 16. ledna. Dne 18. ledna bude tamtéž uspořádán ikonéért islavného amerického houslisty Izáka Sterna. DR. M. RÄŠÍN ODEŠEL V Rio de Janeiru zemřel po dvouch záchvatech mrtvice význa mný diplomat a žurnalista, potomek slavné rodiny, Dr. Miloslav Rašín. Bylo mu 61 let. ČEST JEHO PAMÁTCE DO NOVÉHO ROKU Josef Čermák Začneme na naší torontské zahrádce. Je nás tu pár tisíc, z nichž několik set se zúčastní krajanského života. Ti ostatní stojí stranou. Někteří proto, že se snaží zapomenout a urychleně vrůst do nové země, jiní proto, že je to pohodlnější, nebo proto, že se zamilovali do svých kariér. Někdy je to zklamání, jindy únava. Důvodů je mnoho a nejsou-li, snadno se (najdou. Není mým úmyslem kázat a odsuzovat. Každý z nás je nakonec odpovědný jen svému svědodomí. Zdá se mi však, že přijmeme-li povinnost k rodu jako jednu z kladnějších stránek lidské povahy, měli bychom si častěji připomenout drobnou a trpělivou práci těch mnohých vzácných lidí mezi námi, o nichž se málo mluví a ještě méně píše, takových Vávrů, Buzků, Buštíků, Pavlů, Rosenberských Bezděků, Menšíků (abych se zmínil jen oi několika) a srovnat jejich životní bilanci s těmi, kteří z jedínoihoi či druhého důvodu dávají přednost svým soukromým zahrádkám. často slyšíme a čteme o rozbití krajanského života jako důvodu nezájmu mnoha krajanů. Ironie je, že mnozí, kteří o rozbití mluví a píší, na něm nesou lví pódii viny. Je skutečností, že máme více bafl a spolků, níež je nám zdrávo. Že bychom mohli udělat daleko více ( a dělá se v Torontu téměř ve všech spoflcích mnolho obdivuhodné práce ), kdy bychom byli jednotnější. Nevím, jak k větší jednotností dospět. Snad velkomyslmostí, jíž nejsme schopni? Dokáže se na příklad významná krajanská instituce omluvit lidem, kteří jí věnovali léta obětavé práce a jimž bylo nepochybně hrubě ublíženo ? Či alespoň mírou slušnosti ai věcnosti ? Mluví a píše se, na přiklad o závažném problému - slovenské otázce mezi lidmi, kteří nejsou ani komunisty ani fašisty. Chtěl bycihi slyšet poctivé argumenty (a je. myslím, možno mít argumenty pro federaci stejně jako centralistický stát). Možná, že tse mýlím, ale silná ’slova a ponižování protiviniífců se mi přesvědčujícími argumenty nezdají. Snad to tak musí být. Nevím Jenom se mi nechce přijmout fatalismus tak hříšně rozkladný. “Globe and Mail” z 16. prosince přinesl celostránkový inserát Československé obchodní komory pod nadpisem “The Curtain’s Gone Up On Tjravtíl And Trade In Czechoslovakia”. propaguje se: pěstování do ČSSR, sklo židle, stany,, hračky, cukroví a šperky. Další dotazy se mají adresovat na Czechoslovak Trade Commissioner, ale někdo zapomněl připojit jeho' adresu. Z titulku insejrátu je zřejmé, že i komunisté uznávají existenci opony. Nyní zdvihli tu obchodní oponu. Těžká Železná opona je však stále dole, i když je rezavá a má díry.. Ta se však neodstraní nějakým inserátem v kanadských novinách, ale jen zavedením opravdové demokracie ve ■staré vlasti. ■: Ti z našich čtenářů, kteři plánují zt(rávit dovolenou na Jamaice nebo jinde v karibské oblasti, najdou zajímavé informace v časopise “The Caribbean”, který vydává The West Indian Canadian News Company, 193Vá Mutual St. Redaktorem listu je p. Eric Olson. Sezóna divadla Crest byla zahájena 31. 12. hrou “A Severed Head”. Od 13. ledna hrají kontraversální drama “The Deputy”. Adresa divadla: 551 Mt. Pleasant Rd. Vedoucí kanceláře Qrestu pro •styk s veřejností se stala si. Marilyn Studnitz.