Naše Hlasy, 1967 (XIII/1-51)
1967-01-07 / No. 1
STRANA 2 NAŠE HLASY” Ladislav Radimský: GLOSY K CHALUPOVĚ ČLÁNKU “0 POSLÁNÍ NAŠÍ AMERICKÉ VĚTVE” Napadne-li někdo z nás druhého, mluví se o tom a píše víc než je třeba. Napíše-lí však někdo z nás knihu nebo studii o problémech našeho života a smrti, žádná odezva obyčejně není. Dr. V. Chalupa uveřejnil v Našich hlasech z 10 a 17. září článek ‘O poslání naší americké větve’, k němuž chci říci několik poznámek, abych se neprovinil naší výše zmi něnou chybou. Dělím je na tři části —- podle rozdělení Chalupová článku. I. Povaha naší krajanské obce v Americe Dr. Chalupa prospívá naší věci, když zdůrazňuje rozdíl mezi národností a státním občanstvím — jak to nedávno učinil i Josef kardinál Beran. K směšování významu obou pojmů svádí anglické slovo “nationality”, jež z historických důvodů nečiní rozdíl mezi oběma pojmy, které na př. ve Střední Evropě se vždy diametrálně od sebe rozlišovaly. Neujsněnost v této věci je lidem méně vzdělaným, lenivým a národně neuvědomělým totiž vítanou výmluvou k národní indiferentnosti. Přesné rozlišování mezi národností a státním občanstvím zdá se mi mnohem inteligentnější než obvyklé mluvení o vlasti staré a nové, jež o problému říká málo nebo nic. Mohli-li jsme být Čechy a Slováky, když jsme byli státními příslušníky rakouskými, uherskými, československými nebo příslušníky nacistického Protektorátu Böhmen a Mähren, mužem být Čechy a Slováky i ve Spojených státech a v Kanadě. Jeť národnost vnitřní obsah lidské bytosti, státní občanství je jen její vnější forma. Kdo řídí svou duši a své nitro jen podle vnější formy, nepatří k lidem velkým. Proč to jednou neřici nahlas? Nedostatek velkých lidí — vědců a umělců — mezi našimi jinak tak řádnými krajany nezavinily jejich těžké začátky na půdě západní polokoule — vět šina našich velkých lidí (Dvořák, Masaryk, Pekař a tak do nekonečna) je také z rodů dělnických a selských — nýbrž byl zaviněn přeřezáním kořenů, bez nichž strom osobnosti vyrůst nemůže. Souhlasím s Drem Chalupou, že naše krajanská obec americká i kanadská je nedílnou složkou našich národů, nesouhlasim však s tvrzením, že se odnárodňuje — a tím národní větví být přestává — “mnohem pomaleji než kterákoliv jiná skupina mimo hranice Československa.” Jako bývalý člen československých vyslanectví v Rumunsku, v Německu a ve Švýcarsku vím, že tamnější malinké naše skupiny se ukázaly být mnohem odolnější než naše velké minority na západní polokouli. A- merický pověstný melting pot patrně účinkuje při vší své něžnosti daleko činěji než prostředí čas to nepřátelské, což není poklona krajanům americkým. Ďr. Chalupa dále píše, že “v západním slova smyslu se člověk stává Francouzem nebo Američanem přijetím státního občanství ; ve středoevropském našem slova smyslu se člověk rodí příslušníkem určitého státu." Tato slova se mi nezdají přesná: je přece rozdíl mezi právním principem anglosaským, podle kterého státní občanství se nabývá narozením na půdě určitého státu, a principem kontinentálního práva, podle něhož dítě získává státní občanství svých rodičů, respek tive svého otce, takže na příklad dítě narozené v Praze z rodičů francouzských se stává francouzským státním občanem a nikoliv bez dalšího řízení československým. Osobně se mi kontinentální systém líbí lépe, poněvadž zdůrazňuje důležitost rodinných a národních kořenů a nikoliv často náhodný fakt místa narození. Nejsem ovšem tak naivní, abych nerozuměl důvodům, proč si Amerika vygrala princip anglosaský. Z důvodů jistě chvályhodných Dr. Chalupa podtrhuje, že “dva koncepty národní příslušnosti ne jsou slučitelné.” Jistě, neslučitelné nejsou — nemá však smysl zapirat, že není vždy snadna je sloučit. Vždyť mohou nastat rozpory i v lásce k milované matce a stejně k milované ženě, mezi obsahem a formou člověka. Přijetím cizího státního občanství se odnárodňovaci proces urychluje, kdo chce zůstat dobrým dítětem svého národa musí o problémech, vzniklých svatbou s cizí státní příslušnicí, uvažovat. Kanadskému občanu patrně prospívá prodej pšenice komunistickým státům, je však otázkou, zda prospívá tento prodej svobodě jeho národa. Mohl bych uvést příklady mnohem dramatičtější! Co tím chci říci? Že Čech a Slovák, ná-< rodně uvědomělý, má jako americký nebo kanadský občan povinnosti sebepoznání a rozhodování. Což by nemělo nikoho z nás činit menšího, nýbrž většího. Je v tom velká výzva k přemýšlení i k činům, která podle historika Toynbeeho určuje růst civilizačních skupin a jejíž nedostatek zaviňuje jejich smrt. 2. Úloha naší americké větve Dr. Chalupa správně poznal, že právě v těžkých dobách větší část odpovědnosti za přežití národa přechází na národní skupiny, žijící ve svobodě. V této souvislosti mluví předně o povinnostech, které má naše americká větev vůči sobě. Již jinde jsem několikrát napsal, že nic tak neprospívá komunismu v Československu jako naše odnárodnění v Americe, odnárodněný exulant ideální pro komu nisty, čím rychleji “se zapojí” do života v novém prostředí, tím jsou šťastnější. To “zapojení” je slovo ošidné, může znamenat stejně významnou práci v novém prostředí jako lhostejnost k osudu národa. Skutečnost, že nejen děti starých přistěhovalců, nýbrž i děti exulantů z roku 1948, už neumějí česky nebo slovensky, je hanbou nás všech a je přímou pomocí komunismu a proto i americkou nebo kanadskou ztrátou. Ať mi nikdo nemluví o nebezpečí štěpení dětské osobnosti: mám na skladě hojně příkladů, že děti, které již nic nevědí o původu svých rodičů, jsou na amerických školách žáky podprostředními a naopak. V době mechanického koníormismu ono vnitřní napětí mezi češstvím a američanstvím každému dítěti může být jen k prospěchu a učí je myslet. Chovat své dítě ve vatičce a za větrem velkých problémů se obyčejně ne vyplácí. Nikdo se nemusí stydět, že je členem národa, který je dnes pod panstvím komunismu —• ne docela svou vinou. A za svou kulturu jedenáct set let starou se věru v Americe stydět nemusíme: nedávno Cornellova universita slavně slavila slávu svého stoletého trvání. Vědí všecky naše děti v Americe a v Kanadě, kdy byla založena universita Karlova? Zesnulý president Kennedy ve své knize podtrhl zásluhu přistěhovalců na vybudování a rozvoji americké kultury. Jakou zásluhu budou mít naše děti, když žádnou kulturu po nás nezdědily? Není naše povinnost k sobě vlastně totožná s naší povinností k Americe a ke Kanadě, jak o ní mluvi Dr. Chalupa na druhém místě? Třetí povinností, zas vlastně totožnou s oběma prvními, je naše povinnost k národu doma. Dr. V Chalupa správně zdůraznil, že boj o duše našich lidí nevybojuje za nás nikdo. Dnešní doba nežádá na nás krve, jako v době první a druhé světové války, žádá však také oběti. Ne všichni tyto oběti radostně přinášíme — mnoho lidí pomáhá komunistům Tuzexem, mnoho krajanských no vin — na štěstí ne všecky — komunistickým inzerátům popřávají místa. Prohřešujeme se i tím, že chodíme po špičkách okolo velkých problémů a nechceme mluvit o národním programu budoucnosti. A přece o něm mluvit Pokračování na str. 4. Dokončení se str. 1. Snad nejprudčeji zavál západní vítr do komunistického hospodářství, poněvadž zde chyby nejvíce boli. S dovolením vlád — jak jinak v diktaturách — v komunistických novinách objevují se články, které argumentuji, že by bylo prospěno někdy hledat poučení u amerického managementu. Neslýchaná to dosud událost v komunistické sféře. Objevují se dokonce příznivé poznámky o té nebo oné stránce kapitalismu. To ovšem nikdy dříve se nedělo, poněvadž byl na to trest smrti tím nebo oním způsobem. Ale hlavní událostí je, že komunisté se rozhodli připustit do své ekonomie motiv zisku, dosud vším způsobem zažehnávaný. Bylo komunistickou filosofií, že je i povinností i vrozenou chutí člověka pracovat pro abstraktní ideu, pro budoucnost, pro obecné štěstí nebo pro nějaký jiný takto nesobecký motiv. Bylo skeptickou filosofií kapitalismu, že člověk někdy také pracuje pro abstraktní ideu, ale zcela jistě vždy pro svůj osobní prospěch. Je až příliš jasno, kdo zde filosoficky a psychologicky ustoupil, čí ideologie povolila. — Když takto se menší počet themat, o která se vede spor, bylo by možno očekávat, že ideologického boje bude méně a že to dokon ce bude poctivě řečeno. Avšak jako člověk který proti své vůli usíná, někdy sebou trhne, s úsilím se vzpřímí a rozhlíží se kolem sebe, tak komunistická strana chvílemi se vzpřímí a řekne, že ideologického boje nebude méně, nýbrž že ho bude stejně, snad dokonce více. Jaká tedy budou zbývající themata onoho stejně velkého, dokonce snad většího ideologického boje? To se lze dočíst v komunistických novinách. Bude to, ovšem, boj proti buržoasní ideologii a buržoasní morálce. Bude to boj za socialismus a pokrok. “Chceme zdůraznit,” praví komunistické noviny, “že naše posice je posice důsledné netolerantnosti vůči všemu, co je socialismu antaagonistické, a je současně i posicí důsledné tolerance vůči všemu, co socialismu antagonistické není”. Čtenář zpozoruje, že socialismus v této formulaci byl naprosto ztotožněn s pokrokem lidstva. Dvě velká slova tu byla vyřčena, socialismus a pokrok, a komunistické noviny předpokládají, že tim vše bylo vyjasněno, že každý už ví, oč jde, a že ideologický boj byl předem vyhrán. Neboť, kdo by byl proti pokroku lidstva? — Avšak zdá se že je celkem snadno vyřknout dvě velká slova, dvě obecné zásady a pak umlknout. Je-li tomu tak, jak oni praví, komunisté by se měli vlastně podivovat tomu, jak to, že tak výtečná věc, jako je socialismus úplně totožný s pokrokem lidstva, ještě nezvítězila na celé čáře. Ale v pra ktickém životě, což je život všech obyčejných lidí, vždy hned potom, když velká slova byla vyřknuta, přichází starost o detaily. I my předpokládáme, že komunistický socialismus by se byl už dosti dávno rozšířil po celém světě, kdyby byl vskutku zcela tak tototožný s pokrokem a prospěchem lidstva, jak se nám praví. Nestalo-li se tak, má to pravděpodobně tuto hlavní příčinu: velká slova sama nepomáhají člověku. Když komunistiský socialismus v některých zemích byl nastolen, vyjevilo se zřetelně, že není vždy zcela totožný s pokrokem lidstva, nýbrž velmi často s něčím jiným, s něčím úplně jiným. Proto také ideologický boj neustává. Ideologický boj se nevede jen o ideologii, čili o slova. To by bylo příliš lehké a asi rozhodně a nekonečné šermování. Ideologický boj se vede také o praksi čili o to, jak vznešené ideje se oplatňuji, když sestoupí doprostřed života lidí. Komunistické noviny vyslovují slovo socialismus s pocitem, že říkají něco zcela určitého, neproblematického, všem dokonale zná mého. Tomu daleko tak není, neboť je několik druhů a možností socialismu. Komunistická strana se zavázala jen k jedné z těchto možností,nikoliv nejsympatičtější. Tak vedle ideologického boje, jejž komunisté vedou proti demokratic kému západu, existuje ještě ideologický boj, který vedou mezi sebou o to, který druh socialismu má být vybrán a následován. — Kdyby socialismus neznamenal nic jiného než vy vlastnění továren a ostatních výrobních prostředků, pak socialismus byl v sovětech uskutečněn a dovršen již před 40ti lety. Stalin beze vši pochyby byl socialista. Ale byl jeho socialismus tak zcela totožný s pokrokem lidstva, falešné procesy totožný s pokrokem spravedlnosti, ujařmení spisovatelů totožné s pokrokem literárního umění? A otázka, která se už netýká jen Stalina, nýbrž všeho komunismu: je potlačení svobody totožno s pokrokem? proč nesvoboda je nerozlučně spojena s komunistickým socialismem ? Pokrok má mnoho stránek. Patří hmotný pokrok, zvětšení blahobytu jedinců do pokroku lidstva? A je to směr, jemuž komunisté stojí v čele? — Jestliže ne, jakými argumenty omluví, že životní úroveň v komunistických zemích zůstává daleko za jinými zeměmi? Není třeba, aby komunistické noviny bojovně vystupovaly na obranu všeobecného slova socialismus. V celém světě je uznáváno právo člověka, aby byl socialis tou, jestliže chce. To není podstata ideologického boje. Podstata je — také podstata ideologického boje mezi komunisty samými — hledání socialismu, který by nebyl tak bezohledným a zachmu řeným pánem nad člověkem, jako tak dlouho byl komunistický socialismus. Jsou socialisté, kteří neztrácejí naději, že je možný socialismus, který bude rozumně sloužit člověku a opatří mu více spokojenosti hmotné i občanské, než komunistický socialismus dovedl. —• Má-li ideologický boj pro tu nebo onu stranu být veden s prospěchem, bude třeba, aby byl zpřesněn. Nestačí slovo socialismus samo, neboť dnes už, po trpkých zkušenostech, miliony lidi vědí, že socialismus může být dobré i zlé. Nestačí slovo pokrok samo. Je třeba vypočítat: pokrok znamená: za prvé, za druhé, za třetí . . . Jinak pod všeobecným, blíže nedefinovaným slovem pokrok může být mnoho skryto, také snad nepřátelské srážky komu munismu s pokrokem. Hlásá se boj proti buržoasní ideologii. Zajisté není možno chtít na komunis tovi, aby žil v míru s buržoasní ideologií. Ale i tu bude třeba zpřesnění. Bude třeba přinutit komunisty, aby vypočítali nepochybné znaky buržoasního myšie ní, aby také tu řekli: buržoasní ideologie znamená: za prvé, za IDEOLOGICKÝ BOI January 7, 1967. ~~ PAPOUŠEK VÁCLAV DAVID Jako každý rok přibližně v tuto dobu — ve Valném shromáždění Spojených národů promluvil min. roku ministr zahraničí ČSSR, Václav David. Jako každý rok čs. ministr zahraničí podal před světovým fórem důkaz, že dnešní pražská vláda pokládá vlastní čs. zahraniční politiku za luxus, který si nemůže nebo nechce dopřát. Poněvadž Andrej Gromyko jménem Sovětského svazu týden před tím odmítl nejnovější americké návrhy na řešení vietnamského konfliktu, David pokládal za nutné učinit totéž jménem ČSSR . . . jenom s tim rozdílem, že tam, kde Gromyko americké návrhy prostě odmítl, David je odmítl “s rozhořčením”. A dodal k tomu ještě ukázku originální politické analysy: Spojené státy prý chtějí přeměnit jižní Vietnam v novou americkou kolonii, která by jim sloužila jako základna v boji proti tak zvanému národně-osvobozovacímu hnu ti v celé jihovýchodní Asii. —Když týden před tím řekl něco podobného Andrej Gromyko, americký velvyslanec Arthur Gold berg se přihlásil o slovo a věcně a trpělivé toto obvinění vyvrátil. Na otázku reportéra, proč nikdo s americké strany neodpověděl podobně na obvinění českosloven ské, mluvčí delegace Spojených národů v přestávce zasedání řekl: “Nemyslím, že je třeba, abychom odpovídali pokaždé, když o nás někdo řekne něco ošklivého. Naše stanovisko je dobře známo.” Pokud pak jde o Davidovo “rozhořčené” odmítnutí amerických návrhů ve vietnamské záležitosti, jeden z amerických diplomatů reagoval takto: “Přijímáme takové věci s klidem. Budeme se dále dívat a poslouchat. Nepokládám Davidovu řeč za uváženou odpověď”. Žádný z velkých amerických deníků nepokládal Davidův projev za tak zajímavý, aby se o něm zmínil aspoň jedním slovem. — Zdeněk Černý YAROSLAV HUEBER ADVOKÁT a NOTÁR 347 BAY STREET Suite 210 Toronto 1 Tel. 368 - 5536 druhé, za třetí ... A aby, až to řeknou to bylo zkontrolováno. Jinak do přítmí jediného slova “buržoa” mohou být házeny mno hé dobré a praktické nebo mnohé věcné a obecně lidské myšlenky, které však komunistům tím nebo oním způsobem překážejí v jejich autokratickém vládnutí. TORONTO BOARD OF EDUCATION TORONTSKÝ ŠKOLNÍ VÝBOR ZÁKLADY ANGLIČTINY VEČERNÍ KURSY PRO NOVO-KANAĎANY Od 3. ledna do 23. března — 7.30 hodin večer — 9.30 hodin večer ZCELA ZDARMA ZVLÁŠTNÍ KURSY PRO ZAČÁTEČNÍKY v Kent Senior School a v kterékoliv z níže uvedených škol ŠKOLY PONDĚLÍ A STŘEDA Bickford Park High School, 777 Bloor Street West (4) Central High School of Commerce, 570 Shaw Street (4) Hughes Public School, 177 Caledonia Road (10) North Toronto Collegiate Institute, 17 Broadway Avenue (12) Ooakwood Collegiate Institute, 991 St. Clair Avenue West (10) Orde Street Public School, 18 Orde Street (2B) Parkdale Collegiate Institute, 209 Jameson Avenue (3) Parkway Vocational School, 1 Danforth Avenue (6) Weastern Technical-Commercial School, 125 Evelyn Cres. (9) PONDĚLÍ, ÚTERÝ, STŘEDA, ČTVRTEK Bloor Collegiate Institute, 1141 Bloor Street West (4) Eastern High School of Commerce, 16 Phin Avenue (6) Givins Public School, 49 Givins Street (5)' Keent Senior Public School, 980 Dufferin Street (4)' King Edward Public School, 112 Lippincott Street (4) Všechny školy mají kursy, které mohou vést k v}rsvědčení 8. stupně Studenti starších a pokročilých tříd budou mít příležitost složit písemnou zkoušku z anglické komposice 10. a 12. stupně na závěr jarního termínu. BARRY G. LOVVES, předseda. GRAHAM M. GORE, ředitel.