Naše Hlasy, 1967 (XIII/1-51)

1967-01-07 / No. 1

STRANA 2 NAŠE HLASY” Ladislav Radimský: GLOSY K CHALUPOVĚ ČLÁNKU “0 POSLÁNÍ NAŠÍ AMERICKÉ VĚTVE” Napadne-li někdo z nás druhé­ho, mluví se o tom a píše víc než je třeba. Napíše-lí však někdo z nás knihu nebo studii o problé­mech našeho života a smrti, žád­ná odezva obyčejně není. Dr. V. Chalupa uveřejnil v Našich hla­sech z 10 a 17. září článek ‘O po­slání naší americké větve’, k ně­muž chci říci několik poznámek, abych se neprovinil naší výše zmi něnou chybou. Dělím je na tři části —- podle rozdělení Chalupo­vá článku. I. Povaha naší krajanské obce v Americe Dr. Chalupa prospívá naší vě­ci, když zdůrazňuje rozdíl mezi národností a státním občanstvím — jak to nedávno učinil i Josef kardinál Beran. K směšování vý­znamu obou pojmů svádí anglic­ké slovo “nationality”, jež z his­torických důvodů nečiní rozdíl mezi oběma pojmy, které na př. ve Střední Evropě se vždy dia­metrálně od sebe rozlišovaly. Ne­­ujsněnost v této věci je lidem méně vzdělaným, lenivým a ná­rodně neuvědomělým totiž víta­nou výmluvou k národní indife­­rentnosti. Přesné rozlišování me­zi národností a státním občan­stvím zdá se mi mnohem inteli­gentnější než obvyklé mluvení o vlasti staré a nové, jež o problé­mu říká málo nebo nic. Mohli-li jsme být Čechy a Slováky, když jsme byli státními příslušníky ra­kouskými, uherskými, českoslo­venskými nebo příslušníky nacis­tického Protektorátu Böhmen a Mähren, mužem být Čechy a Slováky i ve Spojených státech a v Kanadě. Jeť národnost vnitř­ní obsah lidské bytosti, státní ob­čanství je jen její vnější forma. Kdo řídí svou duši a své nitro jen podle vnější formy, nepatří k li­dem velkým. Proč to jednou ne­­řici nahlas? Nedostatek velkých lidí — vědců a umělců — mezi našimi jinak tak řádnými krajany nezavinily jejich těžké začátky na půdě západní polokoule — vět šina našich velkých lidí (Dvořák, Masaryk, Pekař a tak do neko­nečna) je také z rodů dělnických a selských — nýbrž byl zaviněn přeřezáním kořenů, bez nichž strom osobnosti vyrůst nemůže. Souhlasím s Drem Chalupou, že naše krajanská obec americká i kanadská je nedílnou složkou našich národů, nesouhlasim však s tvrzením, že se odnárodňuje — a tím národní větví být přestává — “mnohem pomaleji než která­koliv jiná skupina mimo hranice Československa.” Jako bývalý člen československých vyslanectví v Rumunsku, v Německu a ve Švý­carsku vím, že tamnější malinké naše skupiny se ukázaly být mno­hem odolnější než naše velké mi­nority na západní polokouli. A- merický pověstný melting pot patrně účinkuje při vší své něžno­sti daleko činěji než prostředí čas to nepřátelské, což není poklona krajanům americkým. Ďr. Chalupa dále píše, že “v západním slova smyslu se člověk stává Francouzem nebo Ameri­čanem přijetím státního občan­ství ; ve středoevropském našem slova smyslu se člověk rodí pří­slušníkem určitého státu." Tato slova se mi nezdají přesná: je přece rozdíl mezi právním prin­cipem anglosaským, podle které­ho státní občanství se nabývá na­rozením na půdě určitého státu, a principem kontinentálního prá­va, podle něhož dítě získává stát­ní občanství svých rodičů, respek tive svého otce, takže na příklad dítě narozené v Praze z rodičů francouzských se stává francouz­ským státním občanem a nikoliv bez dalšího řízení českosloven­ským. Osobně se mi kontinentální systém líbí lépe, poněvadž zdů­razňuje důležitost rodinných a národních kořenů a nikoliv často náhodný fakt místa narození. Ne­jsem ovšem tak naivní, abych ne­rozuměl důvodům, proč si Ame­rika vygrala princip anglosaský. Z důvodů jistě chvályhodných Dr. Chalupa podtrhuje, že “dva koncepty národní příslušnosti ne jsou slučitelné.” Jistě, neslučitel­né nejsou — nemá však smysl zapirat, že není vždy snadna je sloučit. Vždyť mohou nastat roz­pory i v lásce k milované matce a stejně k milované ženě, mezi obsahem a formou člověka. Při­jetím cizího státního občanství se odnárodňovaci proces urychluje, kdo chce zůstat dobrým dítětem svého národa musí o problémech, vzniklých svatbou s cizí státní příslušnicí, uvažovat. Kanadské­mu občanu patrně prospívá pro­dej pšenice komunistickým stá­tům, je však otázkou, zda prospí­vá tento prodej svobodě jeho ná­roda. Mohl bych uvést příklady mnohem dramatičtější! Co tím chci říci? Že Čech a Slovák, ná-< rodně uvědomělý, má jako ame­rický nebo kanadský občan povinnosti sebepoznání a rozho­dování. Což by nemělo nikoho z nás činit menšího, nýbrž většího. Je v tom velká výzva k přemýšle­ní i k činům, která podle histori­ka Toynbeeho určuje růst civili­začních skupin a jejíž nedostatek zaviňuje jejich smrt. 2. Úloha naší americké větve Dr. Chalupa správně poznal, že právě v těžkých dobách větší část odpovědnosti za přežití národa přechází na národní skupiny, žijí­cí ve svobodě. V této souvislosti mluví předně o povinnostech, kte­ré má naše americká větev vůči sobě. Již jinde jsem několikrát na­psal, že nic tak neprospívá komu­nismu v Československu jako na­še odnárodnění v Americe, odná­­rodněný exulant ideální pro komu nisty, čím rychleji “se zapojí” do života v novém prostředí, tím jsou šťastnější. To “zapojení” je slovo ošidné, může znamenat stejně významnou práci v novém prostředí jako lhostejnost k osu­du národa. Skutečnost, že nejen děti starých přistěhovalců, nýbrž i děti exulantů z roku 1948, už neumějí česky nebo slovensky, je hanbou nás všech a je přímou po­mocí komunismu a proto i ame­rickou nebo kanadskou ztrátou. Ať mi nikdo nemluví o nebezpečí štěpení dětské osobnosti: mám na skladě hojně příkladů, že děti, které již nic nevědí o původu svých rodičů, jsou na amerických školách žáky podprostředními a naopak. V době mechanického koníormismu ono vnitřní napětí mezi češstvím a američanstvím každému dítěti může být jen k prospěchu a učí je myslet. Chovat své dítě ve vatičce a za větrem velkých problémů se obyčejně ne vyplácí. Nikdo se nemusí stydět, že je členem národa, který je dnes pod panstvím komunismu —• ne docela svou vinou. A za svou kul­turu jedenáct set let starou se věru v Americe stydět nemusíme: nedávno Cornellova universita sla­vně slavila slávu svého stoletého trvání. Vědí všecky naše děti v Americe a v Kanadě, kdy byla za­ložena universita Karlova? Ze­snulý president Kennedy ve své knize podtrhl zásluhu přistěho­valců na vybudování a rozvoji a­­merické kultury. Jakou zásluhu budou mít naše děti, když žádnou kulturu po nás nezdědily? Není naše povinnost k sobě vlastně totožná s naší povinností k Ame­rice a ke Kanadě, jak o ní mluvi Dr. Chalupa na druhém místě? Třetí povinností, zas vlastně to­tožnou s oběma prvními, je naše povinnost k národu doma. Dr. V Chalupa správně zdůraznil, že boj o duše našich lidí nevyboju­je za nás nikdo. Dnešní doba ne­žádá na nás krve, jako v době první a druhé světové války, žá­dá však také oběti. Ne všichni tyto oběti radostně přinášíme — mnoho lidí pomáhá komunistům Tuzexem, mnoho krajanských no vin — na štěstí ne všecky — ko­munistickým inzerátům popřáva­­jí místa. Prohřešujeme se i tím, že chodíme po špičkách okolo velkých problémů a nechceme mluvit o národním programu bu­doucnosti. A přece o něm mluvit Pokračování na str. 4. Dokončení se str. 1. Snad nejprudčeji zavál západní vítr do komunistického hospo­dářství, poněvadž zde chyby nej­více boli. S dovolením vlád — jak jinak v diktaturách — v komu­nistických novinách objevují se články, které argumentuji, že by bylo prospěno někdy hledat po­učení u amerického managemen­tu. Neslýchaná to dosud událost v komunistické sféře. Objevují se dokonce příznivé poznámky o té nebo oné stránce kapitalismu. To ovšem nikdy dříve se nedělo, po­něvadž byl na to trest smrti tím nebo oním způsobem. Ale hlavní událostí je, že komunisté se roz­hodli připustit do své ekonomie motiv zisku, dosud vším způso­bem zažehnávaný. Bylo komunis­tickou filosofií, že je i povinností i vrozenou chutí člověka praco­vat pro abstraktní ideu, pro bu­doucnost, pro obecné štěstí nebo pro nějaký jiný takto nesobecký motiv. Bylo skeptickou filosofií kapitalismu, že člověk někdy také pracuje pro abstraktní ideu, ale zcela jistě vždy pro svůj osobní prospěch. Je až příliš jasno, kdo zde filosoficky a psychologicky ustoupil, čí ideologie povolila. — Když takto se menší počet the­­mat, o která se vede spor, bylo by možno očekávat, že ideologické­ho boje bude méně a že to dokon ce bude poctivě řečeno. Avšak ja­ko člověk který proti své vůli usíná, někdy sebou trhne, s úsi­lím se vzpřímí a rozhlíží se ko­lem sebe, tak komunistická stra­na chvílemi se vzpřímí a řekne, že ideologického boje nebude mé­ně, nýbrž že ho bude stejně, snad dokonce více. Jaká tedy budou zbývající themata onoho stejně velkého, dokonce snad většího ideologického boje? To se lze dočíst v komunistic­kých novinách. Bude to, ovšem, boj proti buržoasní ideologii a buržoasní morálce. Bude to boj za socialismus a pokrok. “Chce­me zdůraznit,” praví komunistic­ké noviny, “že naše posice je po­sice důsledné netolerantnosti vůči všemu, co je socialismu antaago­­nistické, a je současně i posicí důsledné tolerance vůči všemu, co socialismu antagonistické ne­ní”. Čtenář zpozoruje, že socialis­mus v této formulaci byl naprosto ztotožněn s pokrokem lidstva. Dvě velká slova tu byla vyřče­na, socialismus a pokrok, a komu­nistické noviny předpokládají, že tim vše bylo vyjasněno, že každý už ví, oč jde, a že ideologický boj byl předem vyhrán. Neboť, kdo by byl proti pokroku lidstva? — Avšak zdá se že je celkem snad­no vyřknout dvě velká slova, dvě obecné zásady a pak umlknout. Je-li tomu tak, jak oni praví, ko­munisté by se měli vlastně podi­vovat tomu, jak to, že tak výteč­ná věc, jako je socialismus úplně totožný s pokrokem lidstva, ještě nezvítězila na celé čáře. Ale v pra ktickém životě, což je život všech obyčejných lidí, vždy hned potom, když velká slova byla vyřknuta, přichází starost o detaily. I my předpokládáme, že komunistický socialismus by se byl už dosti dávno rozšířil po celém světě, kdyby byl vskutku zcela tak to­­totožný s pokrokem a prospěchem lidstva, jak se nám praví. Nesta­­lo-li se tak, má to pravděpodobně tuto hlavní příčinu: velká slova sama nepomáhají člověku. Když komunistiský socialismus v ně­kterých zemích byl nastolen, vy­jevilo se zřetelně, že není vždy zcela totožný s pokrokem lidstva, nýbrž velmi často s něčím jiným, s něčím úplně jiným. Proto také ideologický boj neustává. Ideolo­gický boj se nevede jen o ideolo­gii, čili o slova. To by bylo příliš lehké a asi rozhodně a nekoneč­né šermování. Ideologický boj se vede také o praksi čili o to, jak vznešené ideje se oplatňuji, když sestoupí doprostřed života lidí. Komunistické noviny vyslovují slovo socialismus s pocitem, že ří­kají něco zcela určitého, nepro­blematického, všem dokonale zná mého. Tomu daleko tak není, ne­boť je několik druhů a možností socialismu. Komunistická strana se zavázala jen k jedné z těchto možností,nikoliv nejsympatičtější. Tak vedle ideologického boje, jejž komunisté vedou proti demokratic kému západu, existuje ještě ideo­logický boj, který vedou mezi se­bou o to, který druh socialismu má být vybrán a následován. — Kdyby socialismus neznamenal nic jiného než vy vlastnění továren a ostatních výrobních prostředků, pak socialismus byl v sovětech u­­skutečněn a dovršen již před 40ti lety. Stalin beze vši pochyby byl socialista. Ale byl jeho socialis­mus tak zcela totožný s pokro­kem lidstva, falešné procesy to­tožný s pokrokem spravedlnosti, ujařmení spisovatelů totožné s pokrokem literárního umění? A otázka, která se už netýká jen Stalina, nýbrž všeho komunismu: je potlačení svobody totožno s pokrokem? proč nesvoboda je ne­rozlučně spojena s komunistic­kým socialismem ? Pokrok má mnoho stránek. Patří hmotný po­krok, zvětšení blahobytu jedinců do pokroku lidstva? A je to směr, jemuž komunisté stojí v čele? — Jestliže ne, jakými argumenty o­­mluví, že životní úroveň v komu­nistických zemích zůstává daleko za jinými zeměmi? Není třeba, aby komunistické noviny bojovně vystupovaly na obranu všeobecného slova socia­lismus. V celém světě je uznává­no právo člověka, aby byl socialis tou, jestliže chce. To není pod­stata ideologického boje. Podsta­ta je — také podstata ideologické­ho boje mezi komunisty samými — hledání socialismu, který by nebyl tak bezohledným a zachmu řeným pánem nad člověkem, jako tak dlouho byl komunistický so­cialismus. Jsou socialisté, kteří neztrácejí naději, že je možný so­cialismus, který bude rozumně sloužit člověku a opatří mu více spokojenosti hmotné i občanské, než komunistický socialismus do­vedl. —• Má-li ideologický boj pro tu nebo onu stranu být veden s pro­spěchem, bude třeba, aby byl zpřesněn. Nestačí slovo socialis­mus samo, neboť dnes už, po trp­kých zkušenostech, miliony lidi vědí, že socialismus může být dobré i zlé. Nestačí slovo pokrok samo. Je třeba vypočítat: pokrok znamená: za prvé, za druhé, za třetí . . . Jinak pod všeobecným, blíže nedefinovaným slovem po­krok může být mnoho skryto, ta­ké snad nepřátelské srážky komu munismu s pokrokem. Hlásá se boj proti buržoasní ideologii. Za­jisté není možno chtít na komunis tovi, aby žil v míru s buržoasní ideologií. Ale i tu bude třeba zpřesnění. Bude třeba přinutit komunisty, aby vypočítali nepo­chybné znaky buržoasního myšie ní, aby také tu řekli: buržoasní ideologie znamená: za prvé, za IDEOLOGICKÝ BOI January 7, 1967. ~~ PAPOUŠEK VÁCLAV DAVID Jako každý rok přibližně v tu­to dobu — ve Valném shromáž­dění Spojených národů promluvil min. roku ministr zahraničí ČS­SR, Václav David. Jako každý rok čs. ministr zahraničí podal před světovým fórem důkaz, že dnešní pražská vláda pokládá vlastní čs. zahraniční politiku za luxus, který si nemůže nebo ne­chce dopřát. Poněvadž Andrej Gromyko jménem Sovětského svazu týden před tím odmítl nej­novější americké návrhy na řeše­ní vietnamského konfliktu, David pokládal za nutné učinit totéž jménem ČSSR . . . jenom s tim rozdílem, že tam, kde Gromyko americké návrhy prostě odmítl, David je odmítl “s rozhořčením”. A dodal k tomu ještě ukázku ori­ginální politické analysy: Spoje­né státy prý chtějí přeměnit jižní Vietnam v novou americkou ko­lonii, která by jim sloužila jako základna v boji proti tak zvané­mu národně-osvobozovacímu hnu ti v celé jihovýchodní Asii. —­­Když týden před tím řekl něco podobného Andrej Gromyko, a­­merický velvyslanec Arthur Gold berg se přihlásil o slovo a věcně a trpělivé toto obvinění vyvrátil. Na otázku reportéra, proč nikdo s americké strany neodpověděl podobně na obvinění českosloven ské, mluvčí delegace Spojených národů v přestávce zasedání řekl: “Nemyslím, že je třeba, abychom odpovídali pokaždé, když o nás někdo řekne něco ošklivého. Na­še stanovisko je dobře známo.” Pokud pak jde o Davidovo “roz­hořčené” odmítnutí amerických návrhů ve vietnamské záležitosti, jeden z amerických diplomatů reagoval takto: “Přijímáme tako­vé věci s klidem. Budeme se dále dívat a poslouchat. Nepokládám Davidovu řeč za uváženou odpo­věď”. Žádný z velkých americ­kých deníků nepokládal Davidův projev za tak zajímavý, aby se o něm zmínil aspoň jedním slo­vem. — Zdeněk Černý YAROSLAV HUEBER ADVOKÁT a NOTÁR 347 BAY STREET Suite 210 Toronto 1 Tel. 368 - 5536 druhé, za třetí ... A aby, až to řeknou to bylo zkontrolováno. Ji­nak do přítmí jediného slova “buržoa” mohou být házeny mno hé dobré a praktické nebo mnohé věcné a obecně lidské myšlenky, které však komunistům tím nebo oním způsobem překážejí v jejich autokratickém vládnutí. TORONTO BOARD OF EDUCATION TORONTSKÝ ŠKOLNÍ VÝBOR ZÁKLADY ANGLIČTINY VEČERNÍ KURSY PRO NOVO-KANAĎANY Od 3. ledna do 23. března — 7.30 hodin večer — 9.30 hodin večer ZCELA ZDARMA ZVLÁŠTNÍ KURSY PRO ZAČÁTEČNÍKY v Kent Senior School a v kterékoliv z níže uvedených škol ŠKOLY PONDĚLÍ A STŘEDA Bickford Park High School, 777 Bloor Street West (4) Central High School of Commerce, 570 Shaw Street (4) Hughes Public School, 177 Caledonia Road (10) North Toronto Collegiate Institute, 17 Broadway Avenue (12) Ooakwood Collegiate Institute, 991 St. Clair Avenue West (10) Orde Street Public School, 18 Orde Street (2B) Parkdale Collegiate Institute, 209 Jameson Avenue (3) Parkway Vocational School, 1 Danforth Avenue (6) Weastern Technical-Commercial School, 125 Evelyn Cres. (9) PONDĚLÍ, ÚTERÝ, STŘEDA, ČTVRTEK Bloor Collegiate Institute, 1141 Bloor Street West (4) Eastern High School of Commerce, 16 Phin Avenue (6) Givins Public School, 49 Givins Street (5)' Keent Senior Public School, 980 Dufferin Street (4)' King Edward Public School, 112 Lippincott Street (4) Všechny školy mají kursy, které mohou vést k v}rsvědčení 8. stupně Studenti starších a pokročilých tříd budou mít příležitost složit písemnou zkoušku z anglické komposice 10. a 12. stupně na závěr jarního termínu. BARRY G. LOVVES, předseda. GRAHAM M. GORE, ředitel.

Next