Naše Hlasy, 1970 (XVI/1-50)
1970-03-28 / No. 13
DIRECTED BY EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by "Our Voices", Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. 13 (659) Vol. XVI. SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 March 28. 1970 ve straně. (Očekáváme pokračování INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY ZAMYŠLENÍ EMIGRANTA NAD NĚKTERÝMI ASPEKTY SOUČASNÉ AMERICKO - KANADSKÉ DEMOKRACIE JIŘÍ PETERKA DIAGNOSA A SYMPTOMY Doma v Československu, bylo možno číst v denním tisku tendenční úvahy o tom, jak komunistické ideje, nabývají sympatií u nejširších. vrstev obyvatelstva v nejvyspělejších kapitalistických zemích. Podobné zprávy byly a jsou stále doma a v zemích prvního asylu, přijímány Čechoslováky se všeobecnou reservou a nedůvěrou, poněvadž nikdo z nás, kteří v okovech bolševismu žili, - ti, kteří v Československu zůstali, žijí stále, - nevěřil, že je možné, aby se někde našel, třeba jen nepatrný počet lidí, kteří sympatizují s komunisty, tím méně aby to bylo v zemích, kde příslovečná demokracie je v absolutním rozporu se všemi aspekty bolševické praxe. Proto jsem byl nemile překvapen, když po příletu do Kanady, zjišťuji dost často, ve většině sociálních vrstev, symptomy více méně silné inklinace k ideálům Marxe, Lenina, resp. Castra, Brežněva a Mao tse Tunga. Tento jev nabývá stále konkrétnějších forem a na síle a jelikož není žádoucí, vzbuzuje obavy, nepodni'knou-li příslušná místa opatření, že přeroste během několika let do takových rozměrů, kdy jej bude velmi těžké zvládnout a odvrátit tak - třeba jen zdání - smrtelného nebezpečí, že demokracie, která je zevnitř nedostatečně chráněna, může být několika dobře organizovanými akcemi bolševických teroristů, rozvrácena. Je-li pouze částečně opodstatněno tvrzení představitelů “Černé moci”, že na klíčových místech, životně důležitých pro sebeobranu země a pro perfektní chod elektronicky řízených systémů, jsou dosazeni lidé, schopni a rozhodnuti jednat, v kritických okamžicích v intencích hnutí, které si, ústy svých representantů, otevřeně klade za cíl, zbořit celou Ameriku, - pak je nejvyšší čas, poskytnout ostatním mírumilovným občanům garance, že se tak nikdy nemůže stát. V opačném případě by to mohl být vhodný moment k totálnímu vojenskému útoku na strategické cíle západní hemisféry, které by zevnitř byly paralyzovány. V podmínkách dnešní nukleární a elektronické techniky, by to znamenalo pravděpodobně velmi laciné vítězství bolševismu v celém světě, konec demokracie a také konec nadějím, že lidé na celé světě, se někdy budou mít dobře. TERAPIE: Je velmi těžké najít spolehlivý a rychlý lék proti tomuto nebezpečí. V podmínkách pluralitní demokracie, nemají-li být dotčena ústavní práva občanů, to teoreticky téměř není možné, nebereme-li v úvahu řešení, které by předpokládalo, aby lidé zakusili na vlastní kůži, co to bolševismus ve skutečnosti je. Poněvadž je tu háček, vyplývající ze zkušeností. Tam, kde působí propagátoři bolševismu v rámci demokracie, nemajíce nejmenší vliv na politickou a ekonomickou strukturu společnosti, což je záležitost povolaných špiček, převážná část národa, politicky naprosto nezkušená a nechající si v dobré víře namluvit vše, naslouchá se zájmem pohádkám, které jsou jí předloženy. Lidé si neuvědomují nebezpečí konce demokracie v případě úspěšné realizace bolševického puče, poněvadž sama jeho propaganda slibuje i nadále její rozvoj a převedení do vyšších forem. Pouze tam, kde se převrat podařil, národ dostatečně poznal, co to bylo za vyšší formy ta, komunistická demokracie.”. Je-li ovšem demokracii konec, padá tím i jakákoliv možnost návratu k předešlému společenskému systému vlastními progresivními silami. Ty- Pokraěování na str. 3 LADISLAV RADIMSKÝ CESTA SVETLA PROTI SILÁM ZLA K VÝROČÍ KOMENSKÁHO NAROZENIN 28. BŘEZNA Z vlasti se množí smutné zprávy. Hospodářská situace je stále horší, vím o konkrétních případech, kdy venkovské nemocnice nemohou přijímat pacienty pro nedostatek uhlí. Horší je situace politická, okupační šroub se ani ne tak pomalu jako jistě utahuje. I mezi studenty začíná propukat beznaděj, jež by mohla pomalu vést k nějaké kolaboraci s quislingovským režimem. Horší je, že se množí znaky, že se Západ, který si říká svobodný, smiřuje s okupací naší země, že pro nedostatek senzací se o situaci v Československu píše stále méně, že je prostě fait accompli, který nesmi překážet větším ('?) a mírutvomým ('?) činům či spíše gestům světové politiky. Nejhorší je, že sám náš exil propadá pesimismu, že v našich exulantských a krajanských spolcích pracuje jen jeden člen ze sta, že se naše děti v cizině odnárodňují a že podporujeme mravný Tuzex a kolaborujeme nequislingovským režimem ve vlasti s zejména svou indiferentností a omluvami, že se “nedá nic dělat”. Letošní rok je rokem třistaletého výročí smrti Jana Amose Komenského. Každý z nás by si měl nalézt čas, aby aspoň na chvíli vyšel z labyrintu svého světa a zavřel se do komůrky svého srdce. A tázal se, co dělal tento exulant v době, kdy Evropa byla stejně rozdělena na dvě nepřátelské poloviny jako je dnes a- kdy Komenského vlast za třicetileté války tonula v krvi a bídě. Připomeňme si například rok 1641, kdy Komenský přijel do Anglie, kterou nalezl rozervanou občanskou válkou a kdy unavená Evro-pa už se připravovala k ubohému svému rozdělení příštím Vestfálským mírem. Zde Komenský v letech 1641 až 1642 napsal jeden ze svých největších a nejotimistějších spisů, Via lucis (Cesta světla), který mohl být vydán až na sklonku jeho života 1668. Tento spis patří ke klenotům světové literatury své doby, prodchnutý vírou v moc výchovy a vzdělání každého člověka stvořeného k obrazu božímu, je to rozvedení oné prosby otčenáše, mluvící o příchodu království božího na zem, je Didactica Magna učitele národů, který vid v celém světě a v přírodě učitelku moudrosti boží a který vypracoval přesné metody pro kolegia odpovědných vzdělanců uskutečnění trvalého míru a humak nismu na zemi. Každý Čechoslovák, každý vzdělanec měl by letos v roce Komenského víru v možnost nápravy věcí lidských výchovou a školou, na jeho pohrdání násilím, na jeho naprostou víru v konečné vítězství Pravdy. Opakujeme, že doma je smutno. Mluví se, že v nejlepším případě ná rod musí dnešní dobu jakoby přespat, přezimovat. Na této teorii přezimování je snad něco dobrého myslí-li se na šetření silami a čekání na první mezinárodní příležitost. Rozhodně však neplatí pro Čechy a Slováky a jejich přátele v zahraničí. Právě v této době musí náš politický i kulturní exil být v cizině i doma slyšen. Národ doma musí vědět, že se naň nezapomnělo. Nárdenský výbor v Angliii připravuje na dny 15.-19. srpna letošního roku Setkání čs. exilu v holandském Nardenu. Společnost pro vědy a umění ve dnech 13. až 15. listopadu, což je den třísetletého výročí Komenského smrti v Amstrerodamně. V New Yorku ’ Pátý sjezd, věnovaný památce svůj dílu Komenského. Je povinností nás a všech, aby obě tyto manifestace vyzněly jako mohutné zvolání našeho národa po skončení okupačního utisku na poli politickém a kultur- L ním. Naše povinnost je však větší: ve svém denním životě máme povinnost nahradit t diletantství řádným indiferenci činy, programem a ) změnou naší nejednotné opozice v . opozici quislingovskému režimu ne_ bezpečnou. Máme pcvinnost dá* se cestou světla, které konec konců zvítězí nad silami zla, a udělat ma■ lý národ velkým, jak v něj věřil - náš příklad Komenský i v dobách í nej těžších J. A.. KOMEHEEV 15ÖÍ - 1C70 ZPRÁVY Z DOMOVA Předsednictvo ŰV KSČ na svém zasedání dne 20. března 1970, ukončilo stranické šetření proti Alexandru DUBČEKOVI a Josefu SMRKOVSKÉMU a zbavilo je členství čistek ve straně, proti dalším progresivistům.) V souvislosti s hokejovým utkáním ČSSR - SSSR došlo k zatčení několika tisíc občanů na území Československa. - Není vyloučeno, že při demonstracích a zatýkání došlo ke zraněním a ztrátám na životech. VAŠA VLADA A VY! (Canadian Scene) - Na hlavu každého obyvateľa Metropolitného ľoronta pripadá viac automobilov ako 'kdekoľvek inde v Severnej Amerike, priemerne 2.7 áut na jednu osobu. Aby si dala rady s dopravou, ktorá zatarasuje mestské cesty, Metropolitan Corporation ustanovila spoločný dozor nad dopravou po celej metropolitnej oblasti. Metropolitan Corporation bola prvá čo uviedla kompjúterom kontrolované dopravné signály, ktoré automaticky riadia svetelné signály podlá skutočného dopravného ruchu na cestách. Vďaka tomuto systému, po torontských cestách je bezpečnejšie a rýchlejšie cestovať. V 1958 Metropolitan Corporation uviedla systém priechodov pre pešiakov, ktoré sú zreteľne označené a dobre osvetlené, čo má za následok že medzi pešiakmi je menej dopravných nehôd a úrazov. Vážení, Nejskvělejší článek v N. H. z 28. února je od Ing. B. Koblihy! Naléhejte aby pokračoval v článku: Romantismus a realita let 1958- 68 v ČSR. -S krajanským pozdravem, Břetislav Jelínek Redakce se připojuje k této žádosti. MASARYK A DNEŠEK Řeč pronesená dr. J. Čermákem z Toronta na oslavě narozenin T. G. M., pořádané 8. března 1970 odbočkou ČSNS v Hamiltoně. Má nějaký praktický smysl vzpomínat člověka, jakkoliv velikého, který se narodil před 120 lety? A jestliže ano, proč? Vzpomínáme se setrvačnosti, kmenové příchylnosti, či proto, že je pohodlnější žít v zidealisovainé minulosti, než v celkem ošklivé přítomnosti? Snad je v našem vzpomínání na Masaryka setrvačnost, kmenová příchylnost i pohodlnost. Snad i vědomí, že Masarykovy narozeniny jsou jedním z příjemnějších výročí naší historie. Kolik těch druhých jsou výročími prohraných bitev, šibenic a upálení! A ovšem vzpomínáme Masaryka, protože s jeho jménem je spojeno 20 šťastných roků v životě Čechů a Slováků. Pod zorným úhlem přítomnosti je celkem nedůležité, že Masaryk bohatě přispěl k založení státu a stál skoro dvacet roků v jeho čele. To je čítankový fakt, přizdobený legendou a přibarvený osobní sympatií či antipatií historika. Pod zorným úhlem přítomnosti je pouze důležitá životnost Masarykova odkazu. Má Masaryk co říci dnešku, nebo jeho přínos patřil pouze době, v níž vznikl? Mnohé se změnilo ode dne Masarykova narození i ode dne jeho smrti. Člověk z roku 1850 a v menší míře i člověk z roku 1937 by se asi díval vyjeveně na náš svět. Kouzelný a záhadný měsíc básníků a milenců se stal pouští, z níž astronauti vítězoslavně oznámili příchod člověka. Zbraně Masarykova věku se zdají být dětskými hračkami ve srovnání s dnešními vodíkovými bombami a chemickými k prostředky totální ničivosti. Lékař- k ská věda léčí ‘včera’ neléčitelné s choroby a vyměňuje nejcitlivější or- p gány. Stroje zaměnily svaly a com- I putery dělají práci tisíce mozků, n Letadlo a televise změnily svět na d globální vesnici. 2 Ale změny se nezastavily u tedh- c nologie a vědy. Jak by se asi cí- č til šlechtic z roku 1850 v Masaryko- n vě republice? Či podnikatel z 30 v tých let pod komunistickým re- t žimem? Co se stalo s dogmaty cirk- s ví pod náporem vědy a politické I ideologie? Co by asi říkal Ameri- r čan z doby před první světovou p válkou rasovým bouřím dneška? Bohové umírají a bohové se ro- r t dí. Teologové oznamují, že Bůh je t mrtev a mládež hledá tajemství v č kultech východu. Bůh je mrtev a s jeho místo zaujala věda, či Castro, či strýcové Mao a Ho. s Žena, která před ne tak mnoha s lety měla právní postavení nábyt- s ku, dnes dominuje americkému ro- j dimému životu a rychle nabývá rov- c noprávnosti téměř v celém světě. £ Svět Masarykovy éry věřil v po- s krok a věřil v život. Naše generace c je první, která si uvědomuje, že ]. technologický pokrok, který přinesl c blahobyt širokým masám, současně . vystavil život na této planetě smr- j telnému nebezpečí otravy vzduchu j a moří. Něteří vědci odhadují, že č - nedojde-li k rychlé nápravě - j lidstvo má pouze dvacet roků ži- ^ vota. Lékařská věda, která prodlou- j žila průměrný život o desetiletí a zbavila nás kletby epidemií, současně způsobuje přelidnění. Možná, že místo cen za porodnost budou brzy udíleny ceny za neplodnost. A 1 tak naše víra v pokrok je rozeží- ' rána lučavkou zkušeností. A víra v 1 život? Snad nikdy v historii nebylo ' tolik sebevražd jako dnes. 1 Tak by se zdálo, že náš věk má ] pouze chronologickou souvislost s i věkem Masarykovým a že Masary- 1 :ův odkaz je nutně ozvěnou větu, v němž se zrodil. Že v Ma;arykovi nenajdemte odpověď na Dolitické a mravní otázky dneška, ůíváme-li se však hlouběji, zjistíne, že to, co se změnilo, se málo lotýká podstaty lidské existence. Směnilo se jeviště, ale nikoliv her:i. Změnilo se prostředí, ne však člověk. Vodíkové bomby změnily nocenskou konstelaci národů, ne .'šak vztah člověka k člověku a k ;ajemství života. Člověk, který vystoupí po několikahodinovém letu v Londýně, je tentýž člověk, který nasedl v Torontě. Láska a nenávist, pokora a hrdost , statečnost a zbabělost motivují dnes člověka stejně jako před padesáti lety. A byl to člověk ve vztahu k druhým a člověk tváří v tvář Bohu, který byl středem Masarykova myšlení. Nenajdeme pravděpodobně v Masarykovi zázračnou formuli na odstranění dnešního režimu v Československu. Najdeme v něm však příklad odporu proti zlému za všech okolností a za každou cenu - stačí vzpomenout Masarykova zápasu v Hilsnerově aféře. Kdyby se celý náš národ skládal z Masaryků, nebylo by mnichovské tragedie a nebylo by asi ani února 1948. -Logicky ani srpen 1968 pozn. red.Najdeme v něm příklad neúnavného úsilí - navzdory zklamání, osočování i porážek. Kdybychom všichni - ti doma i my v exilu následovali jeho vzor, možná, že by úděl naší rodné země byl jiný. A co najdeme v Masarykovi především, je koncept života, platný dnes stejně jako v jeho době, platný stejně pro nás jako pro Angličany či Habešany. Je to koncept života, žitého pod zorným úhlem věčnosti. Duše a Bůh jsou Masarykovi dvojproblémem lidského myšlení a snažení. Náboženská otázka pro něho byla jedinou skutečně důležitou itázkou. Nikoliv náboženství v dognatickém a sektářském smyslu, ale íáboženství ve smyslu vztahu člověka ke kosmickému tajemství. Na éto koncepci bylo založeno jeho Dojetí politiky jako nástroje ne moli, ale jako nástroje, sloužícího ná- Doženskému a mravnímu cíli. Člověk byl Masarykovi nikoliv íospodářskou či politickou jednottou, ale duchovní bytostí a z toho:o pojetí vyplývala hodnota člověka: člověk sám o sobě, člověk člověku je hodnotnější jako bytost iuchovní. Jako bytost duchovní, každý člověk má v sobě jiskru božského a věčného. A věčné věčnému aemůže ubližovat. Uvědomíme-li si tuto Masarykovu filosofickou a politickou koncepci pochopíme, proč hitlerovci i komunisté ničili Masarykovy knihy a pomníky. Žijeme v čase neklidném a hrozivém. Sfinga života se zdá čím dál tím tajuplnější a hvězdy naděje jako by ustopovaly do věčných mlh. Člověk a jeho země je každým dnem menší a osamělejší v nesmírnosti chladného a lhostejného vesmíru. Prorokové zkázy volají své věštby se všech věží světa. Příliš mnohé z toho v co jsme věřili, se ukázalo falešným. Jen tu a tam, zazní staletími uklidňující, nadčasový hlas. Takovým byl hlas Masarykův. Myslím-li na Masaryka, obyčejně si vzpomenu na krátký odstavec z Čapkových Hovorů s TGM: “Je zářijové ráno; v besídce z březových dřev sedí starý president, drží čepici v rukou a hloubá. Z dědiny je slyšet křik děcek, vysoko pod nebem pluje jestřáb, tiše se snášející list javorový. President zvedá hlavu, jako by chtěl něco říci, ale ukáže jen dlouhým, důtklivým prstem dokola a vydechne: “To ...” A já vím, co chcete říci: jak je to všechno krásné a že máte rád slunce, zralost podzimu i veselý hlas života, a hlavně, že v tuto chvíli myslíte na Boha.” Zdá se mi, že v této episodě je nějak shrnuta celá Masarykova filosofie: rozlišovat důležité od nedůležitého, prchavé od věčného, vidět svět a žít svůj život pod zorným úhlem věčnosti. V tom je Masarykův živý odkaz nám všem. Dr. Josef Čermák Kde byli ti kovaní, od ledna schovaní?