Naše Hlasy, 1971 (XVII/1-52)
1971-01-09 / No. 1
STRANA 2 NAŠE HLASY January 9. 1971 / Úvahy Jan Vážný: Vždy začátkem nového roku se zamýšlíme nad tím, co nám přinese budoucnost. Naše plány a uvažování jsou obyčejně výslednicí bilance minulosti. Lidská pokolení jsou neustále puzena touhou po větší dokonalosti, touhou po pokroku. Často nastávají situace, jež jsou tak komplikované, že je téměř nemožné se v nich vyznat. Proto je třeba nejdříve nalézt vhodpý klíč, podle kterého situaci posoudit a najít z ní konkrétní východisko. Abychom se nedopouštěli podstatných omylů, musíme dát stranou osobní vášně a zachovat si střízlivou rozvahu. Při tom musíme kalkulovat nikoliv s city, pocity a přáním, ale s fakty, jež jsme zjistili a jež vytvářejí podstatné důkazy. Nový rok 1968 otevřel občanům Československé republiky nadějné perspektivy, aby jsouce oproštěni od cizích vlivů, si mohli uspořádat všechny záležitosti ve vlastním státě podle svého vlastního rozhodování. I když si komunističtí liberální vůdcové stále osobovali právo na vedoucí roli v tomto období a deformovali různé správné a konkrétní návrhy, s nimiž každý rozumný člověk souhlasil, tím, že, je násilně překrucovali podle marxleninských formulí, přece jen si začal zdravý rozum klestit cestu k svému správnému uplatnění. Liberalisační hnutí v Československu vzniklo na základě dvacetileté zkušenosti o neschopnosti prakticky prováděné marx-leninské “teorie” přinést podstatný prospěch lidské společnosti. Ba právě naopak se ukázalo, že marx-leninismus nelze považovat za seriosní vědeckou teorii, ale za lákadlo, na něž se dá nachytat většina lidí, nemajících dostatek vzdělání. Pravé cíle tohoto zločinem podloženého podvodu byly dokonale objasněny veškerými násilnostmi, páchanými dnes a denně ve jménu marx-leninismu. To jsou hmatatelné a tak jasné důkazy, že je nelze vyvrátit. Marx-leninismus je návodem k provádění zločinů! Marx však nebyl zločinec, to bychom mu křivdili. Mýlil se však v mnohém, když si myslel, že může docílit zlepšení poměrů a disproporcí v lidské společnosti tím, že vybídne proletariát, aby se násilím uchopil moci, a držel lidskou společnost v šachu diktaturou. Už sama tato myšlenka odporuje logice, neboť jaký pokrok může proletariát společnosti přinést, když sám nemá schopnost normální cestou se vypracovat aspoň na průměr. Jestliže tedy skupina lidí podprůměrných schopností má vládnout celé společnosti, musí tak činit jedině násilím. Sama to však nedokáže, potřebuje mít chytřejšího vůdce. Promítněme si to na dnešní poměry a vidíme: vůdcové, rozkazující ničeho se neštítícím násilníkům, aby drželi v šachu celou společnost. Jak dlouho však lze tuto společnost takto držet v šachu? Vždyť přece v přírodě i tedy ve společnosti prooíhá neustálý vývoj, jak i sám dialektický materialismus - patron marxismu - uznává. Avšak za podmínek zmrazovaní určitých faktorů ve vývoji spoléčnosti musí nastat - a také nastávají - disproporce mezi nimi. Nastávají tedy disproporce mezi potřebami společnosti a neschopností jí tyto potřeby poskytnout, protože nefungují důležité orgány, jejichž iniciativa je umrtvena. Hybnou silou společnosti je věda. Každému člověku je jasné, že bez ni by nebyl žádný pokrok a společnost by se tedy nemohla vyvíjet. Proto si také každý rozumný člověk vysoce váží vědy a vědců, k nimž upírá svůj tázavý zrak, potřeouje-li poradit, vyřešit důležitý problém a bezvýhradně se řídí jejich pokyny, jimž naprosto důvěřuje. Věda a její interpretové - inteligence - jsou tudíž hybnou pákou pokroku, čímž je řečeno, že jsou tvůrci způsobu života lidské společnosti. Kdo tento fakt nechce uznat, buď z nevědomosti, nebo úmyslně, tím, že potlačuje inteligenci, brzdí pokrok. Vládnoucí diktátoři však vytrubuji další lež - ze uznávají jen tak zvanou “kladnou inteligenci”, čímž mysli tu její cast, kiera se podrooi jejich diktátu (.ať už ze strachu něco z nedostatku schopností), a hlásá to, co oni chtějí, tedy nehlásá to, x čemu je dovedlo skuiečné vědecké poznaní, a zavrhuji tak zvanou “zradnou inteligenci’ , která “zradila dělnickou u idu”, když ovselh dospěla k jiným poznatkům, než hlásá marxismus. To je demagogie, největší brzda pokroku! Marx-leninismus tvrdí, že se řídí teorií dialektického materialismu. Netvrdil by to, kdyby si byl vědom, že je to teorie zaostalá, tedy dávno překonaná. Totiž dialektika, kterou marxisté povýšili na “nejvědečtější” vědeckou metodu, poukazujíce na to, že ji obkoukaii z přírody, není vlastně ničím jiným, než zmítáním se mezi protiklady, z čehož vyplývající výsledná směrnice jen výjimečně směřuje cestou pokroku ve smyslu zdárného vývoje lidské společnosti. Věda používá ve své metodice jednak daných, či poznaných faktu a poznaných vztahů těchto faktů činíc jejich analysu, užívajíc pokusů, t. j. zkoumání faktů za změněných podmínek a snaží se o syntesu poznatků formou hypotes a teorií. Oproti tomu dialektika sama je živelnou přírodní činností často člověku nepříznivou a není tedy metodou vědeckou. Skutečná věda se však snaží změnit podmínky děje tak, aby probíhal pro člověka výhodněji a tím aby bylo docíleno pokroku. Tak např. dialektika dosud řešila problém infekčních nemocí v přírodě vymřením milionů lidí v epidemiích. Skutečná vědecká metoda však řeší tento problém očkováním, protože je to pro lidskou společnost rozhodně prospěšnější. Právě tak materialismus nelze pokládat za druh filosofie. Je to pouze metoda poznávání faktů. Jedině vyšší kombinační činností člověka lze vytvořit skutečně nové hodnoty. Otrocké ulpívání na materialismu znamená neschopnost vytvořit něco nového. Takovým markantním příkladem extrémního materialismu je naturalismus, jenž je ve skutečnosti zaostalostí, je reakční, neboť člověk se stává slepým otrokem přírody po vzoru ostatních, tedy nižších živočichů. Materialismus tedy není žádnou filosofií v pravém slova smyslu, ale je to jen způsob získávání faktů, jež teprve vyšší duševní schopnost vzdělaného člověka může přetvořit na něco nového, co bude člověku sloužit k usnadnění jeho života. Jinými slovy: Dialektický materialismus je reakcí živelného tápání nevzdělaného člověka. Proto také marx-leninská “Teorie” nemůže být úspěšná, neboť staví na vedoucí místa lidi s nedostatečným vzděláním, jichž si nikdo neváží pro jejich nevědomosti, a proto jsou nuceni si udržovat svou moc násilím. Vznikající disproporce v takové společnosti však nutně spějí k nezaurzneinému rozkladu, protože jaxákoiiv iniciativa k zlepšení situace je v zárodku zardoušena zase z nevedomosti. Jak dlouho bude tálo agónie marx-leninismu trvat, závisí na tom, zda už konečně veškeren vzdělaný svět tuto zločinnost odsoudí. Deíinujeme-li stát jako dobrovolnou organisaci slušných a cílevědomých lidí, základě stejného sdružujících se na způsobu života, srozumitelné řeči a vzájemného porozumění, za účelem zřízení a ochrany jim vyhovujících životních, společenských a ekonomických norem, potřebných k jejich existenci a volících si za tím účelem na řídící místa nejvzdělanější, nejrozumější a charakterově čestné spoluobčany, aby tak zabezpečila neustálý, zdravě řízený vývoj ve smyslu nejvyššího pokroku, pak si teprve uvědomujeme hloubku nynější celosvětové morální krise. Z tohoto rozboru vyplývá tedy jasná perspektiva úplného zhroucení násilím udržovaných společenských útvarů za současného vytvoření nové svobodné společnosti, jež bude schopna rozvinout všestrannou pokrokovou iniciativu pod řízením výkvětu její inteligence. TAK JAKO HITLER Výsledek skandálního procesu v Leningradě proti 11 občanům, převážně židovského původu je - 2 odsouzení k trestu smrti a ostatní k úhrnnému trestu 101 roků těžké práce v pověstných sovětských koncentračních táborech. Útlak, kterému jsou Židé v SSSR vystaveni, je dle mínění zahraničních pozorovatelů horší, než tomu bylo v nacistické Třetí Říši a pouze isolovanost Sovětského Svazu nejpřísnější censurní opatření znea možňují informovat dostatečně okolní svět o komplexní situaci, jež nemá daleko k fyzické genocidě. Bezprecedentní teror a několik posledních fakt, ze sovětského ráje, která otřásají každým demokraticky uvažujícím člověkem, ovšem vyvolaly ve všech zemích svobodného světa stovky ostrých protestních demonstrací a naléhavých resolucí, které si vynutily zaslouženou pozornost a zainteresovanost mnoha vysokých oficiálních míst. Jelikož v SSSR žije (po USA) nejvíce Židů na světě a právě zde jsou ohrožovány základní principy jejich holé existence, vyvíjejí někteří odvážní příslušníci židovských organizací snahu oplácet Sovětům stejnou mincí. Zcela podle zásady - teror plodí násilí; a tak možná už v příštích dnech Židé provedou něco, co však bude vyprovokovaným aktem odplaty příslušníků národa, jenž dnes v mnoha částech světa zoufale a hrdinně vzdoruje mnohonásobné přesile. Nezformují-li se demokratické síly svobodných zemí k tomu, aby přiměly své vlády k akcím, jež by zabránily vykonání rozsudků a zastavily represálie v SSSR, byl by to jeden z příznaků nejhlubší krize demokracie a její neschopnosti obrany proti bezpráví a zvůli, jež zachvacuje postupně další země. Mohutné protestní shromáždění v Torontě, uspořádané 30. prosince po poledni před Novou Radnicí bylo velice úspěšnou akcí všech svobodymilovných občanů židovského původu. Mnoho resolucí, odsuzujících proslovů, transparentů a přítomnost několika tisíc lidí jakož i všudypřítomné televise a novin byly efektním rámcem pro snahy pokrokových sil, jež bojují nejen o ohrožené životy svých bližních ve skandálním leningradském procesu, ale zasazují se o vytvoření jednotné fronty proti nepříteli, který jinými formami ohrožuje bezpečnost celého svobodného světa. Mezi jinými vyvolala pozornost resoluce Sociálního Sdružení bývalých politických vězňů z Československa, jejíž členové se tohoto shromáždění rovněž aktivně zúčastnili. Jiří Peterka, prosinec 1970 Před koncem minulého roku bylo oznámeno, že tresty smrti pro dva mladé Litevce byly pod nátlakem veřejného mínění celého svobodného světa změněny v tresty odnětí svobody na dobu 15 let. První kolo koje tedy diktátorský režim prohrál. Dva mladí lidé zůstanou ušetřeni od katovy oprátky, ale vyhlídka na 15 let koncentráku v SSSR je někdy horší, neiž rychlá smrt. Proto nesmí ani na okamžik polevit úsilí těch, kteří se postavili na obranu pravdy a spravedlnosti, jež jsou v SSSR v nemilosti. do budoucna OKUPACE ČSSR - 1 9 ü 8 . BOHOSLUŽBY V RODNÉM JAZYCE SE KONAJÍ KAŽDOU NEDÉH o 11 hod. odpoledne v Čs. baptistickém kostele na 1624 Queen St. West, Toronto 156, Ontario. Zpívá pěvecký sbor. Každý je srdečně zván. Rev. J. Novák, - kazatel Čs. Baptistického Sboru. iMmimimiimniimmiiiiiiiimiiiiniimimiHmimiiimmmi VÁNOCE PRO CELÝ ROK Vánoční úvaha, kterou přednesl pastor S. H. PETR v československém vysílání na radiostanici CHIN. Drazí, bratři a sestry, posluchači československého vysílání, ve jménu tradice vánoční, pozdravuji Vás slovy Písma sv. podle evangelium Lukáše: “Zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu lidu, neboť narodil se vám dnes Spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslích. - Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.” Není tak krásných, dojemných dní v celém roce kalendářním, církevním či občanském, jako jsou dny vánoční. Člověk se jaksi ponoří do svého srdce, do své duše a stává se lepším “vánočním” a “svátečním” člověkem. I ten, který třeba nemá náboženského přesvědčení, i ten, který třeba celý rok je jenom vlažným křesťanem, a nakonec i ten hluboce věřící člověk. Snad aspoň jednou za rok si tedy uvědomujeme, že zde žijeme pro něco víc, než se slušně najíst, vykonat užitečnou práci a dát výchovu svým dětem. Připomínáme si, že se stala událost mezi nebem a zemí - událost historická, nesmazatelná a neopakovatelná, která zasáhla do dějin všeho lidstva. Do historie lidstva nedokonalého, porušeného a všelijak hříšného. Abych použil slov Písma sv. podle evangelium Matouše: “Porodiť pak syna, a nazuveš jméno jeho Ježíš; On zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.” Nebo: “Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi”, jak prohlásil miláček Páně Jan. Zrodil se Syn Boží v přirozenosti člověka, aby prožil život člověka, aby poznal jeho radosti i starosti, úskalí i pokušení, oslavení i zradu a nakonec i potupný kříž. Zrodil se Ten, o kterém 4 tisíce let prorokovali patriarchové a proroci a v kterém lid očekával zaslíbeného Mesiáše-Záchrance. Narodil se v pravý čas, nikoliv však pouze proto, aby setřásl okovy trpícího lidu v protektorátu Judstva a Israele, který byl drcen světovou říší římského pohanského impéria, ale proto, aby nás všechny - celou lidskou rodinu od severu na jih, od východu na západ vysvobodil od hříchů našich. Vypráví se historka, kterou prý uvedl sám baron Prášil. Na svých dalekých cestách upadl do hluboké, strmé jámy. Nemaje žebříku ani lana a marně křiče dlouho o pomoc, nakonec pomohl si sám. A to tak, že prý se pevně chytil za vlasy, a z hluboké jámy vytáhl se sám. Tento pyšný, !se be vědomý muž nikoho nepotřeboval, zachránil se sám, přesně tak, jak si to namlouváme někdy my, ve své sebejistotě, sebedůvěře, a sebedokonalosti. Naproti tomu z Betléma přichází zvěst, že přišel někdo, kdo nám nabídl pomoc a kdo svojí probodenou rukou a svojí milostí nás vytahuje z té hluboké jámy hříchu a nepravosti. A nevděčníkem jest ten, kdo ve slepé důvěře ve vlastní sílu, vlastní moudrost a vlastní prostředky, odmítá pomocnou ruku Toho, který před 2.000 let spatřil světlo světa v Betlémě a stal se tvým a mým Vykupitelem a Spasitelem. V tuto chvíli vánoční, myslím na Vás všechny, drazí přátelé a posluchači, na všechny vás v té naší široké a různorodé obci krajanské, jak v Torontě, tak v Ontariu i po celé Kanadě. Myslím na zasněženou Prahu, na historický Bratislavský hrad, myslím na svobodné i trpící, na věřící i malověrné, na umdlévající i na ty, kteří neztrácejí naději. Myslím na známé, na ty, kteří se stáhli do ulity svého soukromí, i na ty, kteří své síly a zdraví dávají do služeb věci veliké a ušlechtilé - ať zde, nebo tam daleko, doma. Myslím na ty, kteří mají teplo domova a hojnost všech darů života i pa ty, kteří jsou jako hosté a příchozí na zemi, - na sirotky, vdovy, opuštěné, nemocné, přestárlé, uvězněné a všelijak bezmocné. Kanaďané mají jedno stručné a krásné přísloví o době vánoční: TIME FOR GIVING - doba pro dávání, doba rozdávání. Vánoční dny jsou generální zkouškou našeho srdce, našeho lidství. Čím více dáváme, - a to nejenom dárků a dárečků - ale svého citu, porozumění, odpuštění, a nesobecké lásky sobě navzájem tím více budeme obdarováni v našem dalším životě. Nezapomeňte prosím na to, neboť to je onen pravý, hluboký a skrytý smysl vánočního poselství lidstvu. Končím slovy Písma sv., drazí moji přátelé, s prosbou na vás všechny, aby se t. zv. TIME FOR GIVING stal smyslem našeho povánočního a celoročního života. Asi ta, jak to vyjádřil Pán Ježíš Kristus: ’ - Tedy řekl jim: “Pojďtež požehnaní Otce mého a dědičně vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa, neboť lačněL jsem, a dali jste mi jisti, žíznil jsem, a dali jste mi piti. Hostem jsem Ryl a přijímali jste mně. Nahý a přioděli jste mně, nemocen jsem byl a navštívili jste mně, v žaláři jsem seděl a přicházeli jste ke mně.” Tedy řekli jemu: “Kdy jsme to učinili?” I odpověděl jim: “Cožkoli jste učinili jednomu z bratří těchto nejmenších, jako byste mně učinili.” Jménem svým a jménem vedení československého vysílání přeji Vám radostné dny vánoční a úspěšný, zdárný rok 1971 - a co nejvíce: dobré zdraví a hojnost Božího požehnání.