Naše Hlasy, 1972 (XVIII/1-52)
1972-01-08 / No. 1
STRANA 2 SLEPÁ ULIČKA KRITICKÝ ROK Explodující bomby a neustálá střelba spolu s mrtvými, taková je charakteristika dnešního Belfastu a Londonderry, města ležícího nikoliv někde v Asii, nýbrž v oblasti britských ostrovů. Kde jsou kořeny dnešních sporů a násilností? Před 50 léty (1921) v důsledku boje za nezávislost irských nacionalistů byl rozdělen irský ostrov na 26 obvodů s převážnou většinou katolíků a 6 zbylých s převládajícím vlivem protestantů. Katolické obvody vytvořily nezávislou republiku, zatím co sever ostrova se rozhodl pro další setrvání v rámci britského království. Část katolíků jak na severu tak na jihu ostrova se však nikdy nesmířila s jeho rozdělením a vytvořila podzemní organisaci, jež bojovala dále za jeho sjednocení. Když žádaného cíle nebylo možno dosáhnout jinými prostředky, začala organisace používat teroru a násilí vůči tomu obyvatelstvu, které nebylo ochotno podporovat její cíle. Tímto terorem a násilím hlavně vůči Britům chtěla organisace si vynutit britský souhlas s připojením severu ostrova k Irské republice. Kampaň začala zcela mírově asi před 3 léty s heslem více práv pro 1-2 milionovou menšinu katolíků v severní britské části. Demonstrace tohoto druhu postupně nabývaly bojového charakteru a setkaly se s protiakcemi části protestantů (1 milion). Když násilí obou stran dosahovalo kritického bodu, britská vláda poslala na území britské vojsko aby byl zachován klid a pořádek. Katolická menšina je původně vítala jako své ochránce. Současně zavedla vláda severního Irska řadu reforem, jež vyšly vstříc požadavkům katolíků. Toto vše si vysvětlovali stoupenci podzemní organisace jako britskou slabost a počátek svého vítězství, které chtěli urychlit zvýšeným terorem. Extremisté rafinovaně dokázali si získat poměrně velkou část obyvatelstva na svou stranu a začaly násilnosti vůči vojákům, kteří prý právě svou přítomností znemožňují dosažení katolického cíle-spojení s republikou. Tyto násilnosti a střílení vojáků pochopitelně nezůstávají bez ohlasu na obyvatelstvo Britanie. Britanie je ochotna souhlasit se spojením obou částí ostrova v tom případě, jestliže se k tomu kladně vysloví většina obyvatelstva. Rovněž vojsko by bylo staženo, jakmile by byl obnoven klid. Uvažuje se dokonce o zrušení severoirského paria, mentu s většinou protestantů a o přímé vládě oblasti z Londýna. Toto je přijatelné pro katolickou menšinu, zatím co protestantská většina toto řešení odmítá. Tak přichází do kulminačního bodu řešení ostrova a jeho problémů, jež se táhnou již 800 let a jež zapříčinily všem britským vládám mnoho těžkostí. Irská otázka vznikla 1155 za papeže Andriana IV - jediného Angličana na papežském stolci - který vydává dekret, pověřující krále Jiřího II, aby dobyl Irsko. Dobytí ostrova nebylo záležitostí krátkého vojenského tažení, teprve roku 1603 se podařilo Britům konečně porazit katolické šlechtice, kteří uprchli na evropský kontinent. Začíná staletý problém. Mnoho rebelií bylo během té doby potlačeno až teprve toto století přineslo části ostrova nezávislost. Nebýt extremistů podzemní organisace, řešení, přijatelné pro obě skupiny, by bylo dávno nalezeno. Ekonomie je ovládána protestanty stejně tak jako politika oblasti. Ještě nikdy neměli méně než 8 poslanců protestanti z celkového zastoupení 12 v britském parlamentě. To je způsobeno tím, že náboženská sounáležitost je u protestantů důležitým prvkem bez ohledu na společenské postavení. Proto ještě nikdy nebyl katolický zástupce členem provinční vlády (od října je 1 katolík v kabinetu). Stanovisko protestantů je jednoznačné: je nás 2 třetiny obyvatelstva a máme právo na svou vládu. Necítíme se Iry, nýbrž Brity. Sjednocení s irskou republikou, jejíž životní standard a ekonomická úroveň je nízká, by byla strašná nespravedlnost pro nás. Co však nejvíce odmítáme, je ten fakt, že takové sjednocení by nás uvrhlo do područí katolické církve, která zakazuje různé věci, zcela běžné v našem životě. Vyčítají katolíkům jejich neloyalitu vůči k Severnímu Irsku a tito se brání tím, že se cítí Iry a proto jejich místo je v rámci irské republiky. Osud severní části ostrova je proto stále nejistý. Většina náboženských vyznání však není stoupencem extrémistických metod boje a proto je naděje, že řešení vyhovující většině, bude přece nalezeno. V. S. SLAVNOSTNÍ PŘEDNÁŠKOVÝ VEČER K POCTĚ J. A. KOMENSKÉHO NA STUTTGARTSKÉ UNIVERSITĚ Z iniciativy ukrajinských profesorů Magn. Rektora W. Janiwa a prof. Alexandra V. Koulchyekého, jakož i našeho profesora J. Kratochvíla se konal ve Stuttgarté ve dnech 15. - 16. prosince přednáškový cyklus k poctě největšího exulanta a učitele národů Jana Amose Komenského Comenius im Lichte unserer Zeit-Komenský ve světle dnešní doby!” Z university ve Stuttgarte měl projev rektor Magn. Prof. Dr. Ing. K. Hunken, dále ředitel filosofického a pedagogického ústavu stuttgartské university Prof. Dr. H. Buck, který přednesl pojednání Komenský a pedagogika nové doby, dále náš profesor Dr. Josef Kratochvil který přednesl stať o Komenském a moderní pedagogice. Z Ukrajinců přednášel rektor Prof. Dr. Volodymyr Janiw a pak Prof. Alex V. Koulchyckyj se pokusil o charakteristiku: “Komenského humanismus a ukrajinský personalismus.” DROBNOST! Největší bombardovací operaci (350 bombardérů) komunistického Vietnamu provedly americké letouny během vlády presidenta Nixona, ke které dal osobně příkaz. Cílem útoku byla připravena skladiště vojenského materiálu, jež komunisté měli v úmyslu dopravit do Hoči-Minhově stezce na bojiště do La NASE HLASY Dokončení se str. 1 byl uměle pěstován a rozšiřován do maximálních rozměrů, což pochopitelně pracovalo ve prospěch rozpínavosti mezinárodního komunismu. Každý ústupek Západu vůči komunismu byl motivován právě předpokládanými strašlivými důsledky v možné celosvětové válce, zatím co komunismus pracoval všude neviditelně jako rakovinný vřed. Když byl pečlivou diagnosou konečně rozpoznán, obyčejně pro postiženou obět bylo již pozdě. A tak postupně různé oblasti světa se staly nepozorovaně pro ostatní svět zónami pod přímou nebo aspoň rámcovou komunistickú kontrolou. Za nepatrného odporu zainteresovaných a nečinného přihlížení ostatních. Komunistický monolit nabýval na síle. Boj o místo komunistické Číny v Organisaci Spojených ná»dů se stával ústředním bodem jednání po všechna léta během každého zasedání. Tento bod jednacího programu přes každoroční zamítnutí byl vždy následující rok znovu prosazován komunistickými členskými státy. Celému světu totiž bylo jasno, že je to záležitost čistě komunistická na rozšíření komunistického vlivu v rohodování o nejdůležitějších otázkách světa. Proto po celou dobu byl tento návrh soustavně zamítán. Komunistická diplomacie všeho druhu však nespala. Pracovala velmi úsilovně a její mravenčí práce se neminula cíle. Je pravda, že mezitím sP komunistický monopol rozštěpil na 2 zdánlivě nepřátelské části, které dokonce použily proti sobě navzájem vojenské síly v místních pohraničních potyčkách a soustavně jedna strana obviňuje druhou z příprav agrese a uchvácení části území jakož i z podvratné činnosti proti “svrchovanosti”. Toto nepřátelství silných komunistických central zřej2 mě vedlo různé státníky světa ke změně stanoviska vůči komunistické Číně. Kalkulace spočívaly na principu trvalého rozporu mezi Moskvou a Pekingem, což by v podstatě narušilo a zeslabilo jednotnou komunistickou expansi do území svobodného světa. Dnešní strach komunistické Číny ze svého mocnějšího komunistického souseda v Moskvě hraje důležitou úlohu v diplomacii Pekingu. Tak přes vzájemné obviňování obou komunistických centrál, kdo z nich více napomáhá americkému imperialismu, dochází aspoň k takové normálisáéi vztahu mezi Pekingem a USA, na jakou se dostala diplomacie Moskvy. Oba komunistické bloky jsou členy světové organisace a oba - zdánlivě nezávisle na sobě - podrývají posice Spojených států všude tam, kde se pro to najde vhodná půda. Oba nezávisle na sobě komunisují své nekomunistické sousedy, prozatím v Asii. Zatím ve větším měřítku na to doplácí obyvatelstvo indického subkontinentu. Rostoucí přírůstky milionu hlasu od voleb k volbám pro komunistickou stranu ve “vítězné” Indii pracují stejně pustošivě na osudu této země, jako pracovaly Sovětským svazem dodané zbraně na území Pakistanu. Vzájemné ničení neprospěje žádnému z obou účastníků. Oba společně však upadnou do slepé závislosti na svých komunistických mocipánoch a komunistická podvratná činnost je bude nezadržitelně rozkládat, Bude mít svobodný svět nějaký užitek z tohoto vzájemného komunistického rivalství? Dnes se mnoho naivních lidí domnívá, že vzájemný interkomunistický boj orospěje svobodným státům světa. Prozatím se to tak jeví, nejsme-li přímo v srdci těch nekomunistů v Asii, které právě komunistická moc drtí. Pro svět však není nikde záruka, že současná rivalita Moskvy a Pekingu, kdy jedna strana se vyzbrojuje do boje proti druhé za halasného pokřiku do celého světa, jednoho dne neskončí. Mao, velký vůdce Číny při svém vysokém věku již zřejmě dlouho nebude panovat čínským komunistům. Rovněž tak Brežněvova diktatura v Moskvě jednoho dne může skončit. Co učiní následovníci těchto 2 komunistických velikánů? Neprojeví se u nich více internacionální proletářské solidarity a věrnosti myšlenkám komunistických velikánů - Lenina a Stalina _ kdy vše přesně klapalo-, aby pak ve jménu osvobození milionů otroků, vykořisťovaných v “kapitalistickém pekle” vyhlásili společně spravedlivou válku dosud svobodnému světu? Dnes zdánlivě nemožné může se státi zítra katastrofální skutečností pro celé lidstvo. Stalin s Hitlerem jistě byli většími nepřáteli než jak se jeví dnešní komunistické nepřátelství, přece však oba tito diktátoři překlenuli své rozpory a rozhodli se společně pracovat na zničení demokratických států ořeš rozdílnost politických vzájemně protichůdných politických systémů. A nastala nejkritičtější léta pro celý svět. Tehdy však měl svobodný svět v záloze ještě mocnou sílu - Spojené Státy . schopné zachránit předem probranou bitvu a odhodlaného státníka - Churchilla - rozhodnutého bojovat dlouhý krvavý boj až do vyčerpání nepřítele. Dnes však lidstvo svobodné části světa nemá ani Churchilla ani nějaké mocnosti v záloze, které by byly schopné bránit a zachránit svobodu lidstva, byla-li by jednoho dne proradně napadena spojenými komunistickými silami. Proto letošní kritický rok nemusí být nezvratně kritickým .Soíše se rýsuje pro lidstvo svobodné části světa perspektiva kritické údobí, trvajícího neurčitou, lety neomezenou dobu, než bude donuceno bojovat svůj zoufalý boj o vlastní existenci proti nesmírné převaze agresora. osu a Jižního Vietnamu. • Podle národnostní příslušnosti je v Kanadě v současnosti 44 procent obyvatel britského původu, 30 procent francouzského a 26 procent různých etnických skupin z mnoha národů Evropy. • Egypt, Syria a Libya vytvořily novou federaci arabských republik. První politické prohlášení se týkalo osvobození všech území od izraelské nadvlády z doby 6 denní války 1967. Dále presidenti těchto 3 stá tů prohlásili, že budou plně podporovat palestinské hnutí odporu. Na důkaz vážnosti těchto provolání se konaly v Egyptě velké vojenské manévry za použití obojživelníků. Rokem jednání nazval Abba Eban rok 1972. Vyslovil naději na dosažení aspoň částených dohod, týkajících se otevření suezského průplavu a dalších dosud nevyřešených otázek.• Řetězovou reakcí by se dala nazvat celá serie konferencí presidenta Nixona s různými státníky spojeneckých zemí, kde se projednává postup jednání při budoucí návštěvě Nixona v Pekingu a později v Moskvě.• Únosce kanadského letadla na konci roku ujde trestu. Dohoda o vydávání zločinců mezi Kanadou a Kubou nezahrnuje totiž pirátství. Letadlo odletělo z Toronta do Havany a kubánská vláda nevydá pachatele.• Bangla Desh se nazývá nový stát, který byl vytvořen z východní části Pakistanu, když indická vojska vnikla na toto území s úmyslem vypořádat se se svým protivníkem. Pakistanská armáda byla poražena ve východní části. Ztráta východní oblasti způsobila vážnou krisi v západní části země, změnu v politickém vedení a změnu presidenta. • 27letý Géza Matra! byl uznán soudem vinným za útok, kterého se dopustil proti Kosyginovi během jeho návštěvy v Kanadě. Obviněný jakoukoliv vinu odmítá s poukazem pouštějí ukrutností vůči civilnímuna to, že mu nezpůsobil žádnou ujKomunistická Čína obvinila indickou vládu, že její vojska se do-obyvatelstvu na obsazeném území Východního Pakistanu. Rovněž Sovětský svaz učinila spoluzodpovedným za všechny ukrutnosti. Jugoslávský president Tito pohrozil chorvátským nacionalistům, že potlačí každý pokus o zničení “vymožeností” komunistické Jugoslávie vojenskou mocí. V současnosti se totiž začíná rozmáhat separatistické hnutí velkého rozsahu, které by mohlo způsobit rozdělení Jugoslávie.• mu, kromě morální i když by toho mohl snadno dosáhnout, kdyby to bylo jeho úmyslem. (V době uzávěrky listu soudní přelíčení ještě nebylo skončeno.) • V největší tichosti za spikleneckého mlčení všech socialistů, pacifistů a prokomunistických sil celého světa se roznesla radioaktivita z posledního čínského atomového výbuchu po atmosféře. Kanada ji zaznamenala v předvánočním týdnu.• Nekonečným hlasováním by se mohly nazvat volby italského presidenta. Konečně po 23 kolech byl zvolen křesťanskodemokratický kan didát Leone, premiér Itálie. bývalý dvojnásobný Jeho protikandidá- tem byl socialista Nenni, mající podporu komunistů. • První tajemník KS Kanady Kaštan oznámil, že jeho strana postaví ve federálních volbách 25 až 50 kandidátů. Bude v akci “společně s jinými progresivními silami Kanady.” • 157 osob se stalo obětí požáru hotelu v Seulu v Jižní Korei. January 8, 1972 BOHOSLUŽBY V RODNÉM JAZYCE SE KONAJÍ KAŽDOU NEDĚLI o 11 hod. dopoledne v Čs. baptistickém kostele na 1624 Queen St. West, Toronto 156, Ontario. Zpívá pěvecký sbor. Každý je srdečně zván. HAMILTON, KITCHENER A OKOU Česká mše svätá se koná každou poslední neděli v měsíci o 4. hod. odpol. u sv. Cyrila a Meth., 204 Park Street N. v Hamiltonu a každou druhou neděli v měsíci v 1 h. odpoled. v Sacred Heart Church, 66 Shanleý Street v Kitcheneru^ Mše se koná za trpící vlast a jste srdečně zváni k účasti. Česká misie sv. Vojtěcha v Hamiltonu - Josef Šach, kněz. DVOU LOKET Pokusy vytlačit cizí kapitál z Kanady pokračují. Náš .ministerský předseda se holedbá, že jeho vláda (na jak dlouho ještě?) bude si vybírat komu dovolí nebo nedovolí investovat v Kanadě svoje peníze. Celá tato záležitost se jeví jinak, díváme-li se na podporování cizího kapitálu mimo hranice Kanady na úkor zdejšího průmyslu. Tak ku příkladu pětimilionová objednávka generátoru pro novou elektrárnu Mica DAM v Britské Columbii byla zadána - Sovětskému svazu přes to, že v Kanadě je celá řada firem, které by tuto objednávku bez potíží vyřídily. Není brán ohled na naše nezaměstnané dělníky, na vyvážení kanadského kapitálu do ciziny a na vydání při případných objednávkách náhradních součástek. Proč ten dvojí loket, jedná-li se o Spojené státy? POMOC VÝVOJOVÝM ZEMÍM Nová koexistence v tropickém pralese - “Doktor z pralesa” Theodor Binder a jeho nemocnice na Amazonee - Pomoc a naděje pro Indiány z východního Peru -Západní Berlín (DaD) - Jednou z hlavních zásad 180 000 Indiánů žijících ve velkých tropických pralesích východního Peru byla nepřátelská izolace vůči sousedním kmenům. Dojný dobytek byl v tomto kraji u pramenů řeky Amazonky neznámou věcí a živočišných bílkovin nezbytných zejména pro výživu dětí byl nedostatek. Čtyři z pěti indiánských dětí umírají v kojeneckém věku na podvýživu, nemoci nebo epidemie. Také za posledních jedenáct let se staleté životní zvyky sotva změnily. Ve vlhkém a horkém tropickém pralese vládne stále neúprosný přírodní zákon práva silnějšího na přežití. A přeci je teď naděje na změnu tohoto stavu. Východiskem celé řady impulsů, jak učinit život Indiánů lepší, je nemocnice “Albert Schweitzer” na Amazonee nedaleko Pucallpa. Lékař dr. Theodor Binder, rodem z Lorracha (NSR), založil v r. 1960 tuto nemocnici, která si pro svou lékařskou úroveň a program získala pověst dalekosáhlý “Latinskoamerického Lambaréné”. • • Víš, Franto, že ve Skotsku chodí v zimě hodně lidí s rukou v obvaze? Nepovídej a proč? - No, to jsou ti Skoti, co ztratili jednu rukavici. •Pil jsi už něky sušené mléko? - Jak by ne a je výborný, vid?? - Vidíš, a já se s ním člověče, skoro zadusil.