Naše Hlasy, 1972 (XVIII/1-52)
1972-10-07 / No. 40
Directed by - Milo Komínek PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY "OUR VOICES", PUBLISHING CO., 77 FLORENCE STREET, TORONTO 3, ONTARIO CANADA - PHONE 536-3997 UNIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICENAŠE HLASY INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK Vol. 40 (788) Roč. 18 SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 October 7, 1972 Přispějte na volební fond LUBORA ZINKÁ Šeky vypisujte na: George Malo - In Trust 1067 Bloor Street West, Toronto, Ontario. TRAMPOTY MALE ASIE Malá Asie neboli Střední východ - Sýrie, Libanon, Jordánsko, Israel a Saudská Arábie _ prožívají své kritické dny. Po šestidenní válce, kterou záměrně podpálila vláda Egypta, dostala se značná část sou sedních států, útočících na Israel, do správy vítězů. Ministerský před sedá Israele, paní Golda Mayer se zásadně brání vrácení těchto území původním majitelům dotud, dokud nebude sjednán pořádek a Israel nebude jako samostatný stát uznán všemi okolními státy. Tito pak se houževnatě brání uznání Israele dokud zmíněná zabraná úze mí nebudou vrácena. Je to pohádka o červeni punčošce, dokolečka dokola a bez konce. Snad největším problémem jsou zde tzv. vyhostěnci, Arabové z původní Palestiny, dnes Israele, a pak i z oněch částí sousedních států, Israelem dobytých a zabraných. Svých práv se domáhají násilím, terorem po celém světě páchaným. Po hromadné vraždě israelských sportovců na 20. Olympiádě v Mnichově v Německu přišla na řadu další násilná akce. rozesílání dopisů, obsahujících třaskaviny. V Londýně v Anglii byl při otevírání jednoho z těchto dopisů zabit kulturní atašé israelského vyslanectví. Dalších 26 dopisů bylo zavčas zadrženo a zneškodněno. Jsou obavy, že podobné dopisy budou v budouc nu zasílány Židům, podporovatelům Israele. Celý svět ví, že po vyhnání arab ských teroristů z Jordánska, po několikanásobném vzdušném piráctví a zničení čtyř velkoletadel bombami právě na území Jordánu, uchýlili se vražedné organisaoe Arabů do sousedního Libanonu a Sýrie. A tam byli nejen cvičeni a školeni v záškodnictví a zacházení s třaska vinami, ale i všestranně popuzováni proti Israeli. Podívejme se na celou věc poněkud blíže. Po rozpadu Osmanské říše byla Sýrie (sem také patřilo JAN DOCKALEK: území dnešního Libanonu) dána pod správu Francie. Palestina byla spravována Anglií, Saudská Arábie a Transjordánie (dnešní Jordán) staly se samostatnými státy, ovšem s anglickým vlivem. Již tehdy před druhou světovou válkou - se vědělo, že Palestina nemůže být na trvalo v rukou Angličanů, že se stává domovem národa, který zde původně žil, ale byl odtud postupně plánovitě vytlačen, národa židov ského. Nejen za časů Osmanské říše, ale i za vlády Angličanů zůstala Palestina zemí zapomenutou, nevšímavou, pátým kolem u vozu. Angličané měli skutečně prazvláštní způ sob vladaření: Střídavě štvali a ozbrojovali Araby proti Židům a Židy proti Arabům. Rozděl a panuj! platilo zde více než jinde. A tak se stalo, že země pustla, úrodnou prsť zavály pískové duny, Arab se zde s největší námahou uživil. Vzpomínám, že když jsem v roce 1940 po prvé uviděl Palestinu, nevěřil jsem vlastním očím. Po prvé v životě jsem viděl rolníka. Araba, orat hákem. Ne pluh, ale kus neokované větve stromu kypřil půdu. Snad nťriSa ve světě se tento způsob “erby” neuehoval v původním pravěkém stavu jako právě zde. Obilí, ne vyšší než stopu od země, bylo místo kosení trháno i s kořínky a o vymlácení sneseného obilí postaral se udřený oslík, cupkaj ící celý den kruhovitým udupaným nádvořím. Zničení lesů na kopcích a stráních mělo za následek vysušení pů dy v údolích. Mohamedán nenávidí stromy. Brání prý mu v pohledu na východ, k Mecce při modlitbě pětkrát denně. Proto je vykácel, ale tím odsoudil zemi k záhubě. Pískové pouště dovršily zkázu. Viděl jsem krásný oranžový sad s hojnou úrodou, obehnaný drátěným plotem. Za olotem byla písková poušť s dunami vysoko navršenými. Na moji otázku, jak je to možné, vysvětlil mi nový majitel onoho sadu, že i jeho sad byl původně v témže stavu jako je sousední písková poušť. S jeho dvěma syny, jeden z nich byl v Evropě profesorem a druhý advokátem, od vezli odtud bezpoč,tné fůry písku a dnem i nocí zápasili s pouští, kte rá uplatňovala svoje právo, chtěla se zpět zmocnit osvobozené půdy. Pod vrstvami písku byla bohatá ornice, zahálející staletí. Zkrátka. Arabové se o tuto zemi nestarali. O pokrok nestáli a jak ve Spojených národech řekl delegát Saudské Arábie: “Nestojíme o pokrok, který nám sem Židé z Evropy dovlékli. Chceme žít tak, jak jsme zde žili před dvěma tisíci lety! ...” Je však svátá pravda, že o tu zničenou a nevyužitou zemi rozhořčeně bojovali. To, co vidíme dnes v Mnichově, jest jen malou ukázkou toho, co v letech 1945- 1948 v bývalé Palestině páchali. Za války na ně spolehnutí nebylo. Ve chvíli, kdy se německá armáda při blížila k Alexandrii, El Allamine, pozvedli hlavy a byli připraveni skočit ze zadu na spojence a pomoci Německu. Nejeden spojenecký voják se v těch dnech “ztratil”. Dýka do zad a p' ek zakryl mrtvolu. Po odchodu Angličanů a vyhná ní krále Faruka byla celá řada “arabských vlastenců” egyptskou vládou vyznamenána právě za tyto přepady a vraždy spojeneckých vojáků. Vzpomínám na moji návštěvu v židovském kibuzu pod biblickou ho rou Tabor. Společné hospodaření, ve skutečnosti společný boj o půdu a společný boj s neviditelným nepřítelem. Osada obehnána dvojitým plotem z ostnatého drátu, uprostřed vysoká strážní věž s reflektory a kulomety. Nikde na světě nepracoval rolník za takových podmínek jako právě zde. Ve dne těžká práce v úmorném vedru na poli a v Pokračování na str. 2. Děda Šopík pokládá za Moravany věnec k památníku TGM, u příležitosti “Moravského Dne” 9.září 1972 na Masaryktownu. (Foto “Naše Hlasy,,) 0 EXILOVÉM TISKU Ing. B. Kobliha V průběhu III. Naardenského setkání v Innsbrucku se objevily také některé názory o exilovém tisku, jeho využívání a regulaci. Pro časovou tíseň tyto otázky nemohly být řádně prodiskutovány a nemoh la být k nim tedy zaujata jednoznačná stanoviska. V nejnovější ko respondentů jsme často vybízeni k tomu, abychom měli vlastní tiskový orgán, abychom vyhlásili ty či ony noviny za svého hlavního tlumočníka. Než budou tyto otázky řádně diskutovány na příštím, prav děpodobně mimořádném setkání členů vyšších organisačních složek Naardenského hnutí a představitelů demokratického exilového tisku, chtěl bych jednak naznačit dosavad ní stanovisko N. V. Tiskový orgán Naardenského hnutí Tato záležitost nás pálila od prvních krůčků Naardenskéo hnutí a byla nám neustále připomínána. Každá složka exilu má přece svůj tiskový orgán, své noviny. Ovšem hned v tom jP základní teoretický háček. Naardenské hnutí nemůže být a není exilovou složkou, i když pracuje podle určitých organizačních zásad a má organisační strukturu. Je hnutím, tedy silou, která se může uskutečňovat jedině tehdy. přistoupí-li organisaoe a spolky na základnu spolupráce a koordinace. A propagace a uskutečňování tohoto organisačního ideálu a pracovní pospolitosti nelze opravdu provést nějakým vnějším orgánem npř. jedněmi novinami. Lze ho postupně naplňovat hlubokým pochopením a prolnutím, prostřednictvím všech demokartických exilových novin a ostatních prostředků. Proto byl tedy od počátku vydáván formou dopisů pouze bulletin v relativně malém počtu výtisků, kterým jsmP informovali organisace. časopisy a některé význačné osobnosti exilového života. Někdy jsme vydávali zvláštní bulletin pro exilový tisk a spolupracující rozhlasové stanice. Samozřejmě tento způsob má “nevýhodu”. Jsme odkázáni na dobrou vůli a porozumění vydavatelů a vlastníků masových sdělova- Pokračování na str. 5. PISÁLKŮM V RUDÉ OHRADÉ Dost máme v zemi písálků které na Hradě hostí zatím co dole v podhradí se Český národ postí! Zatím co dole v podhradí strach lidem hrdlo váže písálci píší bez obav vše co jim Strana káže! Když v podhradí zní řetězy a běhaj fízli čile laureát hoštěn na Hradě s omastkem vonným na bradě si šeptá: šťastná chvíle! Když mluví rudý politruk písálků stádo tleská a píše _ svorně na povel: Je radost žiti dneska! Na téma píše partajní: “Z pohádky do pohádky” Lid jejich “díla” ukládá do koše na odpadky! Na návrh vskutku lidový na mysl všem se dere: Postavit v Praze sousoší písálkům bez páteře! Jára Mečů, Cleveland. PERMANENTNÍ VÝZVA Vladimír Stržínek Informace zpravodajských služeb všech svobodných zemí soustavně zaznamenávají zvýšený rozsah vojenské činnosti ruské komunistické expanse po všech světových mořích včetně obranného perimetru Spoje ných států. Otázka základen a zásobovacích center pro početné námořní jednot ky. operující tisíce mil od mateřských přístavů, se stala záležitostí komunistické diplomacie Moskvy. Zastánci svobod v nekomunistic kém světě sledují s pocity nejistoty tuto komunistickou expansi, zatím co stoupenci komunistické rozpínavosti skrytě nebo dokonc, zcela veřejně projevují své uspokojení, pokládajíce každý úspěch komunistů na tomto poli za morální oporu pro své podvratné snahy. Otázka dominantního postavení Moskvy v oblasti Blízkého Východu se stala bezespornou natolik, že v diplomatických kruzích mnoha zemí nekomunistického světa se začaly ozývat vážné hlasy po akcích, jimiž by další stupňování komunistického vlivu tamní oblasti bylo omezeno. Moskva cítila tento nepříjemný tlak a zareagovala jako vždy podvodem, jehož cílem bylo vzbudit zdání vážného neúspěchu dalších komunistických plánů na trvalé upevnění svých posic v jedné z nejstrategičtějších oblastí světa. Komunističtí mistři intrik dokon ce předhodili na pospas naivnímiu světu akci, nad níž většina zajásala v domnění vážné diplomatické porážky Moskvy a téměř veškerých ztrát posic suezské oblasti. Komunistická nadvláda přinesla o čekávaný úspěch. S poicity uspokojení a naděje na brzké vyřešení tamního konfliktu přijal svět zprávu o vypovězení mnoho tisíc čítajících vojenských jednotek komunistického Ruska z Egypta. Dokonce i ta část liberálního tisku, jež se jinak netají svým pro-komunistickým stanoviskem a nepřátelstvím vůči všem nebumánním akcím vlády USA, se připojila s pocity radosti nad pohromou, jež postihla zájmy komunismu. Zřejmě proto, aby vzbudila zdání objektivity v očích čtenářů pro budoucí psychologické promývání jejich mozků v souladu s komunistickými ideami. Moskva sice byla nucena dle informací pro veřejnost, opustit E- gypt, i když důležité základny A- lexandria a Mersa Matru zůstávají nadále v rukou komunistických ad mirálů, nicméně byla daleko toho, aby skutečně své vojenské jednotky stáhla na své území. Za spikleneckého mlčení téhož liberálního tisku zmíněné jednotky změnily pouze “adresu pobytu” v oblasti Středomoří, zaujmouce stra tegieky výhodnější posice. VYHAZOV NA OBJEDNÁVKU Komunistické základny na území Egypta přestaly vyhovovat moskev ským plánům. Bojové letouny á lodě komunistického Ruska mohly kontrolovat z těchto základen pouze východní část Středomoří, zatím co větší jeho západní část zůstávala mimo přímý dosah komunistické flotily, jsouc kromě toho omezována ve své činnosti americko-brit skou flotilou ze základen Cypru á Řecka. Navzdory nesmírným finančním investicím komunismu do všech pro testních akcí za zrušení základen řeckých a na Cypru tyto zůstávají Pokračování na str. 2 REDAKČNÍ ZPRÁVA Sdělujeme všem čtenářům “Našich Hlasů”, že náš spolupracovník Jan Dočkálek dostal 29. září 1972 srdeční infarkt a je v nemocničním léčení. Přejeme mu brzské uzdravení! Redakce “NH”. UDĚLEJTE VŠE, ABY VE FEDERÁLNÍCH VOLBÁCH ZVÍTĚZIL LUBOR J. ZINK PROGRESSIVE CONSERVATIVE PARKOALE, TORONTO