Nová Svoboda, leden 1968 (XXIV/1-26)

1968-01-02 / No. 1

Vstupujeme do významného roku [Pokračování ze sir. 1.) až po vědu, kulturu, uměnt, uvědomění lidu — dokázat přednosti socialismu. To všechno musíme mít na zřeteli, když uvažujeme o dal­ších krocích, které máme uči­nit, abychom rozvíjeli naši socialistickou společnost, když při využíváni dosavadních zkušeností hledáme nové ces­ty, jež by vedly k dalšímu hmotnému i duchovnímu obo­hacování naší společnosti. Není a nebude to lehká cesta. Je proto třeba, aby s tímto vědomím se každý člověk podle svých znalostí, sil a schopnosti — ať pracuje v závodě, v zemědělství, úřa­dě, či na vědeckém pracovišti — aktivně podílel svými ná­měty a návrhy na řešeni na­šich problémů. Socialismus potřebuje, aby se lidé uvědo­měle zamýšleli nad politický­mi, státními, hospodářskými i kulturními záležitostmi, potře­buje, aby se přímo zúčastňo­vali jejich řešeni. Taková ini­ciativa pomůže Komunistické straně Československa v plně­ni její úlohy vedoucí sily v Národní frontě a ve státě, po­může vládě republiky, národ­ním výborům, Slovenské ná­rodní radě i Národnímu shro­mážděni v plněni Jejich odpo­vědných úkolů. Vstupujeme do roku 196?,. na který připadají výročí udá­lostí, které byly významné pro vytvoření naší republiky a pro její socialistické zamě­ření. V říjnu 1918 po staletích poroby obnovila se samostat­nost obou našich národů, a to ve společném státě Čechů a Slováků — Československé republice. Byl to velký po­krok v našem národním a spo­lečenském vývoji, což naše komunistická strana vždy vy­zdvihovala. Předmnichovská republika však jako republika kapitalis­tická, v níž vládu měla v ru­kou fakticky česká velkobur­­žoazie, nedovedla ani nechtěla řešit životní problémy pracu­jícího lidu. Nesplnila ani na­děje slc-venského národa na skutečncu rovnoprávnost všestranný rozvoj a nakonec a nebyla ani s to zabezpečit ne závislost země před útokem hitlerovského Německa. Byla to jedině Komunistická strana Československa, která ze svých třídních pozic důsledně bojo­vala za zájmy dělnické třídv, pracujících, za národní práva 1 za nezávislost republiky. Stačí připomenout komunis­tický program povznesení slo­venského národa, postoj ko­munistů v tragických dnech mnichovského diktátu i jejich boj za národní svobodu proti fašistickým okupantům. Proto bylo logické, že po osvobození naší republiky So­větskou armádou chtěli děl­nici, rolnici, inteligence po všech předchozích zkušenos­tech, aby opět svobodná re­publika byla republikou soci­álně i národnostně spravedli­vou, směřující k socialismu. Zde je také důvod, proč se lid postavil za politiku naši komunistické strany. V této nové republice Ko­munistická strana Českoslo­venska dělala všechno pro to, aby do důsledků byla zabez pečena politická, ekonomická i kulturní rovnoprávnost obou národů i pracujících ostatních národností, aby se plně zú­častnili na rozvoji celé re­publiky. Dnes můžeme říci, že i Slo­vensko žije novým životem. Jeho lid je rovnoprávný $ českým lidem, slovenský ná­rod se rozvíjí v národním i socialistickém duchu a rych­lými kroky jde ve všech smě­rech kupředu. Také občané jiných národ­ností mají možnosti žit a roz­víjet se na rovnoprávných zá­sadách včetně své kultury i tradic. Právě pevné bratrství a přá­telství, spojení sil i spolu­práce Čechů a Slováků i lidu dalších národností u nás — Maďarů, Poláků i Ukrajinců — při výstavbě jednotného státu i ekonomiky je neoby­čejně důležitým a velkým ú­­spěchem naši socialistické cesty. Tuto svornou spolu­práci musíme dále upevňovat, protože to je jen a jen ku prospěchu nás všech. Neobyčejně významnou u­­dálostí nadcházejícího roku je také výročí Onora. Vítězství pracujícího lidu nad reakcí v únoru 1948 bude v našich dějinách vždy zapsáno jako velké revoluční politické hnu­tí, jež definitivně rozhodlo o vývoji Československé repub­liky k socialismu. Pod vede­ním komunistické strany se tehdy pozdvihla dělnická třída a spolu s nl jako její spojenci a pomocníci velká většina rol­níků a inteligence, aby řekli své slovo ke snahám politic­ky zprofanované reakční bur­žoazie, která chtěla provést pravicový puč a obrátit vývoj republiky zpět ke kapitalismu Tímto Jednoznačným vystou­pením byl reakční nápor od­ražen a s konečnou platnosti se-otevřela cesta k socialismu. V těch dnech vytvořená jed­nota dělnické třídy a pracu­jícího rolnictva i inteligence, jejímž výrazem byla obrozeiiá Národní fronta Čechů a Slo­váků, se stala základnou, o niž se Komunistická strana Československa opírala při uskutečňování velikých myš lenek socialismu. V letošním roce také pů­jdeme k volbám do zastupitel­ských orgánů — národních výborů, Slovenské národní ra­dy i Národního shromážděri. Nové zásady, podle nichž se volby budou konat, jsou dal­ším krokem v prohlubování socialistické demokracie a zá leží na všech voličích, aby vy­bírali a zvolili do svých za­stupitelských orgánů ty nej­­lepší, nejschopnější, socialis­ticky nejuvědomělejšl před­stavitele, jimž zájem lidu, re­publiky a socialismu je nade­vše. Znovu zdůrazňuji, že prová­díme taková opatření, jež ve­dou k růsťu pravomoci a od povědnosti všech zastupitel­ských orgánů, které budou muset daleko více než dosud samostatně rozhodovat; mnohé z toho, co dříve bylo pravo­mocí nadřízených orgánů, ma­jí nyní ve svých rukou okres­ní, městské i místní národní výbory. A proto také budou muset za svou činnost mno­hem bezprostředněji odpoví­dat svým voličům. Vážení spoluobčané, soudruzi, dovolte mi ještě několik slov k našemu hospodářskému vý­voji. Mnoho se hovoří to minu­lém i současném stavu našeho hospodářství. Loni jsme hos­podařili již zčásti podle zdo­konalené soustavy. Po novém a lépe než v předchozích le těch. Je nesporné, že jsme dosáhli jak v roce 1986, tak hlavně v minulém roce, urči­tých dobrých výsledků — i když řada problémů trvá. Pře­devším se zvýšil národní dů­chod, a to nemalou zásluhou pracujících v zemědělství. Pů­­jde-li i letos hospodářský vý­voj po této vzestupné cestě, mohli bychom dosáhnout ještě lepších výsledků. Nechci být příliš optimista, ale ani pesimista. Dívám se na naši situaci i perspektivy stříz­livě. Chceme-li dobře uspoko­jovat potřeby lidí, úspěšně prodávat, a to nejenom na do­mácím, ale i na zahraničním trhu, který je pro nás neoby­čejně důležitý — pak musíme pochopit, že vše závisí na tom, jak budeme hospodařit, jak a za kolik budeme vyrábět, na jaké technické úrovni a jak kvalitní výrobky budeme na­bízet na domácím i zahranič­ním trhu, jak využijeme naší půdy k tomu, abychom z ní dostali co nejvíce zeměděl­ských výrobků a nemuseli na­kupovat na zahraničním trhu tolik potravin. To vše je zá­klad, na kterém spočívá další růst naši životní úrovně. Jistě jste četli usnesení ústředního výboru Komunis­tické strany Československa, který projednal v prosinci ná­rodohospodářský plán na le tošnl rok a výhledy do roku 1970. Plán na rok 1968 je ná­ročný, počítá s dalším růstem výroby i národního důchodu. Je v něm i řada opatření, jež se dotýkají také životni úrov­ně. Bude-li vývoj národního důchodu letos alespoň takový jako loni a podařl-li se řešení některých klíčových hospo­dářských problémů, pak by­chom prodloužili mateřskou dovolenou, zvýšili nízké pen ze, přistoupili k dalšímu zkra­cování pracovní doby a pěti­dennímu pracovnímu týdnu. V letošním roce již také přikročíme k postupnému od straňováni disproporci, kteié dosud existují mezi velko­obchodními a maloobchodními cenami. Odstraňování těchto deformací je ekonomickou nutností a nelze se přitom vy­hnout ani úpravám maloob­chodních cen. Některé bude nutno zvýšit — aby na ně stát trvale nedoplácel — jinde kde je rozdíl mezi velkoob­chodní cenou a maloobchodní cenou neúměrně veliký, bude nutno maloobchodní ceny sní­žit. Nechceme přitom připustit sníženi životni úrovně, najmě lidí s nižším příjmem a rodin s větším počtem dětí. Proto vcelku — při zdokonalování sortimentu a kvality výrobků — počítáme jen opravdu s mi­nimálním růstem celkové hla­diny maloobchodních cen a s tím, že bude zásadně převý­šen růstem průměrných mezd pracujících. I když základem příjmů má být mzda či plat, jsme si vědomi, že naše spo­lečnost a její stát musí zabez­pečovat potřeby lidi i ze spo­lečenských prostředků, musí provádět i sociální politiku. Proto mimo jiné budou v blíz­ké době zvýšeny dětské pří­davky, abychom pomohli ze­jména rodinám s více dětmi, řadou opatření chceme také urychlit splnění programu by­tové výstavby, Ve svých hospodářských plánech počítáme s dalším rozvojem průmyslu, přičemž za hlavni směr dnes považuje­me jeho modernizaci a rekon­strukci, protože v mnohých závodech je výrobní zařízení zastaralé. To pochopitelně nesmí za­střít vážný úkol přednostního rozvoje Slovenska, které ješ tě nedosahuje průměrné eko­nomické úrovně českých kra­jů, neiií zde plně využito pra­covních sil a dalších možnos­ti, přičemž růst obyvatelstva je větší než v českých krajích. Máme-li využít možnosti, které Slovensko má, je potře­ba, abychom urychlili jeho hospodářský rozvoj, zvýšin zaměstnanost, a to jak lepším a vhodnějším využíváním do­savadních kapacit, tak i re­konstrukcemi a modernizací 1 výstavbou potřebných nových závodů. Bude to jen ku pro­spěchu celkového rozvoje na­ší ekonomiky a společenského bohatství. Podobná opatření musíme zabezpečit i v dalších místech republiky, která v hospodářském rozvoji zůstala pozadu za druhými oblastmi. To se týká hlavně pohraničí. Zdůrazňuji, že nenabízíme žádná těšínská jablíčka, jak se o tom někdy hovoří, ale máme zcela konkrétní zámě­ry. Rozsah jejich uskutečnění ovšem závisí na výsledcích v národním hospodářství i na snaze všech, kdož — ať v ja­kékoliv funkci — za jeho roz­voj odpovídají. Ve svých úvahách o tom, jak dále postupovat, musíme také pamatovat na zabezpečení o­­brany republiky. Stále musí­me věnovat značnou část z národního důchodu na vyba­vení našich ozbrojených sil, protože dosavadní vývoj ve světě nedává takové záruky, abychom se mohli domnívat, že mír je natrvalo zachován. Vede se agresivní válka ve Vietnamu, k válečnému střet­nutí došlo 1 na Blízkém vý­chodě, napětí je i v jiných ob­lastech. My, kteří jsme prožili fašis­tickou okupaci, nemůžeme přehlížet ani to, že bezpro­středně v našem sousedství v západním Německu se znovu zvedají militaristické a re­­vanšistické hlasy, sílí zde projevy neonacismu, který v podstatě ve svém programu má podobné cíle, jako měla Hitlerova fašistická strana. V západoněmeckých školách se dnes mladí lidé učí docela ji­nak o minulé válce — o tom, jak vznikla, probíhala a sko i čila — než jak tomu skutečné bylo. Německá spolková re­publika, která již dnes má silnou armádu, se rovněž do žaduje, aby měla vlastni ja­derné zbraně. To nás pocho­pitelně znepokojuje, a proto musíme zabezpečovat obranu naší vlasti. Váženi spoluobčané, soudruzi, přátelél Vstupujeme do roku, v němž nás čeká mnoho práce a také významné politické události. Bude to rok, jehož výsledky beze sporu ovlivni celý další vývoj republiky. Snažme se, abychom každý svou prací co nejvíce přispěli k upevněni naší socialistické vlasti, jednoty lidu, k dalšímu všestrannému rozvoji společ­nosti a k vytvořeni nových zdrojů našeho bohatství. Přispějme svou činnosti k dalšímu zvýšeni vážnosti jmé­na naší republiky ve světě, k zesílení jejího postavení. Při­spějme k prohloubení přátel­ství a spojenectví se Sovět­ským svazem a ostatními so­cialistickými zeměmi, pomá­hejme svou činnosti k rozvoji pokrokových snah všeho lid­stva. Nejsme velká země, ale po­krokoví lidé ve světě nás zna­jí a naši vnitřní a zahraniční politiky si váži. Vědí, že sto­jíme na straně těch, kdož bo­juji za pokrok, za svobodu národů, za sociální spravedl­nost. Ještě jednou vám všem, dra­zí spoluobčané, přeji mnoho úspěchů, mnoho radosti ve vašem životě 1 v životě va­šich blízkých. Přejeme si vši­chni společně, abychom za rok žili radostněji a spokoje­něji. Přejeme si, aby naše re­publika vzkvétala ku prospě­chu nás všech a my žili v míru. 0ZD5B2f] Včera neděle nebyla, ale pouze den sváteční, určený k odpočinku a rekreaci po slav­ném „Silvestru“. Pošta také nedoručovala, a proto, ačko­liv se u nás v redakci pra­covalo, jsme nevylosovali žád­ného výherce 100 Kčs. Tím pádem pochopitelně o-d-padajl i správ­né odpovědi na předchozí soutěžní otázky. Lidové přísloví sice praví, že na Nový rok o slepičí krok, ale my se o ten krok vrátíme a zopakujeme podmínky našeho „SOUSTA“. Ükolem je: podtrhnout správnou odpověď, napsat jméno a adresu, vystřižené otázky 1 s pořadovým číslem na­lepit na korespondenční lístek anebo vložit do obálky, označené pořadovým číslem otázek (na to stále zapomínáte) a v ter­mínu odeslat na adresu: Nová svoboda, Novinářská 3, Ostrava 2. Odměnou Je: 100 Kčs vylosovanému výherci, který správně od­pověděl. O Pro dnešní otázky jsme si opět zaskočili do světa. Odpovědi budeme losovat 8. ledna 1908 ve 13 hodin. Do té doby je tedy mu­síme mít v redakci. 1. Který průplav je nejdelěí na světě? Bělomořsko-baltský Moselský Suezský 2. ... a který nejhlubší? Severomořsko-baltský Panamský Suezský Adresa: Jméno: 2 • 2. ledna 1968 • IIS Sypejte ptáčkům [Foto: Fr. Hajnyšj Kultura HOVORY V ZÁKULISÍ V divadle by se mělo i pískat V severomoravských divadlech se objevili po prázdninách noví mladí umělci, kteří se už představili v prvních premié­rách. Jednou z nich je JANA PAROULKOVÁ, členka opavské činohry. • Snad neuškodí ohlédnutí za dosavadní hereckou pra­cí .. . Do Opavy jsem přišla po ab­solvováni JAMU a jednoročním angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků. Na nedostatek rolí si nikde zatím nemohu stě­žovat. Jmenovat však některou jako nejmilejší, bylo by zradou na ostatních. Měla jsem ráda všechny, ovšem nejvíc vždy mys­lím právě na tu poslední. Ted hraji v Opavě i před dětským publikem. Pozornost diětí je mi daleko větší odměnou, než mnoh­dy zdvořilostní potlesk dospě­lých. Vůbec si myslím, že by se v našich divadlech nemělo jen tleskat, ale také občas pískat, když jde o „průšvih“ nebo nepochopení ze strany publika. o Pravda, i když je pro herce kru­tá, je přece jen prospěšnější než přetvářka slušně vychovaného diváka. A potom: pískalo se na „Hernanim“ i na „Rackovi“, a přece se obě díl i hrají dodnes. • A role, které byste chtě­la hrát? Je jich mnoho. Nejvíce ze vše­ho — ale to až někdy později — některou ze složitých a tolik lidských postav Tennessee Wil­­liamse. Třeba opět Lauru ze „Skleněného zvěřince“, kterou jsem hrála už na škole. • Myslíte, že při formová­ní vztahu diváka k mladé herečce mule hrát podstat­nou úlohu i její sexappeal? S kritiky nemám zkušenosti. A pokud se týká diváků, tak u značné části určitě ano. Není na tom ostatně nic špatného, ne­­myslí-li se sexappealem pouze ony tři známé míry, ale celková osobnost herečky, která dokáže rovněž prostřednictvím svých fy­zických půvabů navazovat oka­mžitě kontakt s okolím. Samot­né fyzické přednosti se okoukají a kde není nic víc, zbude va­kuum. • Co pro vás znamená di­vadlo a co byste dělala, kdybyste nebyla herečkou? Tak především znamená od rá­na zkoušky, večer představení, někdy zájezdy do vzdálených štací a návraty po půlnoci, pak špatné bydlení a 1400 Kčs mě­síčně. Také však úžasnou práci, plnou napětí a nejroztodivněj­ších překvapení. Jak napsal Vla­dislav Vančura: „Je krásné kouz­lit! ohně a po širém světě si pohrávat! malými oblými věcmi. Strojit! dějství od počátku do konce a opakovati je znovu a znovu před lidmi, z nichž nikdo mimo nás neví, co se stane Kdybych nebyla herečkou? O di­vadle bych asi nikdy nepsala. Chtěla jsem být vždy plavčíkem na ponorce a ztroskotat na ně­jakém pustém ostrově. Ale to by dnes už asi nešlo. Tedy asi bych byla klaviristkou, jíž jsem se měla stát, než jsem se roz­hodla pro herectví. (kwj KULTURNÍ ZAJÍMAVOSTI LAZEBNÍK SEVILLSKÝ, nejpo­pulárnější Rossiniho opera, měl poslední den loňského roku ob­novenou premiéru v ostravském Státním divadle. OLDŘICH SEDLÁŘ, ostravský knihovník, dožije se zítra 60 let. Jeho celoživotní práce je spjata s rozvojem ostravského knihov­nictví, nejdříve v Městské knihov­ně, nyní ve Státní vědecké knihovně. KLUB PRACUJÍCÍCH MĚSTA FRENŠTÁTU vystavuje výběr z díla akademického malíře Jaro­slava Štochla. Výstava je uspo­řádána k umělcovým nedožitým 80. narozeninám. PRVNÍ DVĚ PREMIÉRY nového roku ohlašují divadla v Ostravě a Šumperku. V ostravském Di­vadle J. Myrona to bude baletní večer v choreografii E. Gabzdy­­la, v Šumperku Nestroyův Talis­man v Lichého úpravě. Premiéry budou v sobotu 6. ledna. Televizní konec roku Kdo se spolehl na televizi a její silvestrovský program, může být spokojen. Již v so­botu byl „nabitý“ program. Otázkou ovšem zůstávají seri­ály. Lze těžko předpokládat, že divák má ucelený obraz ať už z příhod Belly a Šebesti­ána, ěi nového seriálu Abo­nent na lince „U“. A to mu ještě komentátor radí, aby dobře sledoval jednotlivé po­stavy. Silvestrovskému programu nepředcházela hluěná rekla­ma a dokonce se při jeho Ctě­ní zdálo, že bude slabší než minulá léta. Bylo tomu však spíše naopak. „Naše (f) tipy“ byly dobrou satirou na re­klamní pořady v televizi. Pí­seň pro Rudolfa III. nejen ukázala kus vnitřního světa mladých lidí (jen kouření doutníku si mohl učeň - Al­brecht z Valdštejna odpustit), ale 1 jak řešit různé rodinné konflikty. Anekdota „Vrátil se z Montrealu“ postihovala naši bolest: dovedeme velké věci, jsme bezradní před maličkost­mi. Zasmáli jsme se „Sedmi ženám Alfonse Karáska“, uví­tali znovu mezi námi Karla Gotta a vyslechli nejen jeho písně; i zpověď, jak se slavný zpěvák rád domů vrací. Nej­lepší na konec: byl to revu­ální show Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové. Škoda, že Je nevidíme na obrazovkách častěji. Silvestrovský program ne­byl vyumělkovan.ý, a to bylo zřejmě základem jeho úspě­chu. IsJ

Next