Nová Svoboda, leden 1973 (XXIX/1-26)

1973-01-29 / No. 24

Novinář, politik, filosof a revolucionář Vzpomínáme Eduarda Urxe Ostravskem prošly za bouřlivá údobí boje za sociální osvo­bození desítky osobností, které i když nepocházely z našeho kraje, zapsaly se nesmazatelná do jeho historie. Eduard Urx — rodák z Moravského Slovácka — má za se­bou studium na gymnasiu v luďáckém centru Slovenska, ale i vášnivé diskuse z dělnických shromáždění v ružombereckém Robotníckom dome nebo ze seminářů a besed na filosofické fakulté University Karlovy, jako mladý moravský publicista, který se ohlásil pozoruhodnými statěmi v časopisech „Mladé Slovensko“, „DAV“ a „Spartakus“, upozorňuje na sebe Kle­­..... menta Gottwalda, krajana z Moravy. Když Gottwald po dvou letech ostravského půso­bení přechází na jaře 192B do sekretariátu ústředního výbo­ru strany v Praze, navrhuje jako svého nástupce do redak­ce slovenských novin tiště­ných v Ostravě právě svého o sedm let mladšího druha Edu Urze. Krutá realita života ostrav­ských proletářů i bída lidu na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině jej vedou ke konci­pování článků, za které na něj buržoázni státní moc vydává zatykač a vynáší rozsudek — vězení. Urx je nucen žít v ilegalitě. I když jeho posláním v Ostravě je redigovat a zajišťovat vydá­vání slovenského komunistického tisku, zasahuje aktivně 1 do stranického života v kraji. Zúčastňuje se schůzí, píše do Děl­nického deníku, kritizuje a odhaluje reformistické zrádce děl­nictva i ultralcvé likvidátory v odborech, hodnotí stávkové bo­je na ostravských dolech, píše k výročí Říjnové revoluce a zvlášť výrazně zasahuje do vnitrostranické diskuse před V. sjezdem strany v Ostravském kraji, silně tehdy zasažené oporturiistickými stoupenci jílka a Bolena. Tehdy přechází na krátkou dobu i do redakce předchůdce dnešní Nové svobody — Dělnického deníku a jeho publicistic­ká činnost na jeho stránkách je stejně plodná, jako ideově jas­ně zaměřená a kriticky bojovná. Krátce nato jej však Klement Gottwald — od V sjezdu generální sekretář strany — povo­lává do redakce ústředního orgánu strany — Rudého práva. Jelikož však Urxovi stále hrozí vězení za články ve slovenském a ostravském tisku, odjíždí v r. 1931 na dva roky do SSSR. Po návratu žije ještě dva roky v Praze ilegálně a rediguje také ilegální Rudé právo, buržoázni státní mocí v oněch letech fa­šistického náporu zastavené. V roce 1936 je pak poslán gottwaldovským vedením strany znovu do Ostravy — tentokrát do vedoucí politické funkce krajského důvěrníka (tj. vedoucího tajemníka). Urx se v Os­travě podílí na rozpracování linie VII. sjezdu strany na pomě­ry našeho pohraničního národnostně smíšeného kraje. Objas­ňuje třídní pojetí obrany republiky proti hrozbě fašistické agrese a proti nacionalismu rozněcovanému v kraji českými 1 německými fašisty i polskými nacionaltšty. Urxovo druhé ostravské působeni trvalo jen dvě léta, ale přesto znamenalo pro boj a vývoj strany v našem kraji, pro ideově teoretické ujasnění národnostní otázky, jednoty dělnic­ké třídy, jednotné a lidové fronty nesmírný a trvalý význam. Československo se na přelomu let 1938—1939 dostalo do pod ručí fašism i. Eduardu Urxovi připadl úkol jeden z nejtěžších — udržovat spojení s ilegální stranickou síti na Moravě a spo­lu s bratry Synky, Janem Zikou a E. Klímou řídit ilegální práci celé strany. V tomto těžkém boji 391etý Urx padl za oběť gestapu. Jeho odkaz internacionalisty, přítele Sovětského svazu a vzdělaného marxistického intelektuála bytostně spjatého s dělnickou třídou a její revoluční stranou zůstane navždy aktuální. zyaždý den zjišťujeme, K o kolik deka máme víc. Vsedě sledujeme v televizi cvičení pod hes­lem těchto dnů — „Buď fit" a tvoříme řadu vtipů nebo nevtipů. Z okna posoudíme zimu, která konečně trochu pocukrovala ulice a střechy, a jak je fajn, že jsme v teple. Nedávno jsem se opět ne­chal zlákat k vycházce směr Ky/ovice a dál lesy až do Háje u Opavy. Přiznám se, že na začátku jsem brumlal jiná slova — o háji. Stařičká tramvaj dokodr­cala na konečnou. Několik uklouznuti na zmrazcich, první smrk a z něho zvěda­vě kouká veverka. Prsty pouStějí cigaretu, vzduch je najednou jiný, až se točí hlava, zvyklá na ostravský ozón. Zjišťuji, že mám co dělat, abych stačil pětašedesátile­­tému otci. Stoupáme mezí žluto-červeno-černými cha­tami, procházíme skřiván­­čím polem. V létě je tady skřivanů několik a předsti­hují se ve zpěvu. Nikdy jsem žádného neviděl, jen slyšel. Pole končí. U statného dubu potkáváme starší man­žely. Razítky pohárek zna­čí cestu, jejíž bílý poprašek se svítí čistotou. Muž t že­na jen na otce kývnou, usmějí se a jdeme každý svou cestou, „jsou to oni, potkáváme se často, nejen tady,“ odpovídá táta mému Zimní procházka tázavému obličeji. „Copak záleží na tom, jak se jme­nují? Někdy prohodíme pár slov...“ Pochodujeme dál. Přes cestu prokličkoval ušák, ozvala se sojka. „Asi potká­me vousáče, “prohodí otec. Vynořil se ze zákrutu les­ní silničky, na hlavě baret a v ruce bytelnou hůl. Mi­nul nás svižným krokem, v očích úsměv a v šedivých vousech jíní. Poobědvali jsme řízky od maminky a horký čaj z ter­mosky s troškou rumu. Pod starým vývratem na kraji mýtinky se objevila šedivá lesní myška, korálky oček se zaleskly. Kousek chleba ji zahnal do úkrytu. Do vlaku v Háji jsem na- • stoupil plný dojmů a lesní­ho vzduchu. Byl jsem jit, ur­čitě půjdu zase. Ale v tele­vizi je sjezd z Hahnenkam­­mu... JIŘÍ NÉMECEK (Foto K. Kubala) Stranické organizace o svých zkušenostech j Pokračováni ze str. í.j svazu mládeže, mladých funk­cionářů jiných společenských organizací a rovněž z řad mladých absolventů střed­ních i vysokých odborných škol. Z celkového počtu, při­jatých kandidátů je 29 dělní­ků a 7 technickohospodář­ských pracovníků a jeden uči­tel našeho odborného učiliště. Byly přijaty rovněž dvě ženy. Je třeba s uspokojením kon­statovat, že všichni noví kan­didáti členství ve straně při­jali stranické úkoly a že je za pomoci zkušených členů strany úspěšně plní. Základní organizace strany v našem závodě si vytyčily i -.pro nové funkční období, ú^ql * připravit ke vstupu do strany v roce 1973 dalších 28 kandi­dátů, převážně dělníků z řad angažovaných funkcionářů SSM. Vybraným soudruhům jsou ustanovováni patroni, kte­ří mají za povinnost podporo­vat nejen angažovanost těchto mladých lidí, ale osobně od­povídají základním organiza­cím za jejich přípravu ke vstupu do strany. Kádrová příprava Celozévodní výbor strany již na svém prvním lednovém zasedání schválil pracovní skupinu pro přípravu zprávy a návrhu usnesení na celozá­­vodní konferenci KSČ, která v našem podniku se uskuteční 10. března 1973. Celozávodnl výbor strany a také okresní výbor KSČ již projednaly a schválily kádrové zabezpeče­ní budoucích výborů základ nich organizací i budoucího složení celozávodního výboru strany. Asi z jedné třetiny bu­de složení výborů doplněno z řad mladších perspektivních komunistů. Pozornost návrhům usnesení Celozávodnl výbor strany orientuje jednání výročních členských schůzí převážně na perspektivní úkoly základních organizací a politickou práci. Tomu odpovídají v plné míře 1 ,PřAPJ?vefiéiunávrhy usnese­ní. Soustavnou kontrolou hos­podářské’, a technické práce jak v celozávodntm výboru strany, tak 1 v základních or­ganizacích byl plán minulého roku úspěšně splněn ve všech základních ukazatelích jak výrobních, tak technických. V navržených usneseních pro výroční členské schůze je zdůrazňována právě soustav­ná kontrola práce komunistů při plnění a překračování plá­novaných úkolů v podniku. Jedním ze základních úkolů v této oblasti je prohloubení, zdokonalení a zkvalitnění vý­zkumně vývojové práce před­výrobních technických útvarů se zaměřením ke zkvalitňová­ní výroby strojů a zařízení pro našeho hlavního odběra­tele, tj. ostravsko-karvinský revír. Působením stranických orgánů se v našem národním podniku již dosáhlo dobrých výsledků v úrovni vyráběných strojů, což plně potvrzují do­sahované výkony v těžbě uhlí v podnicích OKR. Naší společ­nou snahou je v letošním ro­ce dosáhnout ve výrobě stro­jů a zařízení minimálně evropské úrovně. FRANTIŠEK PRUSEK, předseda CZV KSČ Dalšf členové skupiny provedli v téže době další útok na železnici. Výbuch sice poškodil trať, ale ne tak, že by došlo k vykolejení vlaku. Od roku 1950 přešla pak skupina po­dle pokynů, které dostávala pomoci spo­jení ze Západu, na akce špionážního cha-rakterű. Zejména Fajkus vybudoval velmi rozsáhlou nebezpečnou síť informátorů, kteří podávali závažné informace hospo­dářského i vojenského charakteru. Koncem roku 1951 Luděk Fajkus ukryl západního agenta, který přišel do repu­bliky s vysílačkou. Protože někteří pří­slušníci této ilegální skupiny byli zatče­ni, Fajkus se pokusil ukrývat u zná­mých. Byl však zadržen, postaven, spolu se svými spolupracovníky, před soud a po právu odsouzen. Pod tíhou důkazů přesné dokumentace, obžalovaný Fajkus svou činnost doznal. Teroristé spoléhali na to, že dojde ke zvratu společenského zřízení, chtěli k to mu přispět svou ilegální činností, chtěli po údajném osvobození být hrdiny od­boje. Jejich činnost má rysy odkoukané z filmů nebo špionážních románů, ale mohla mít tragické následky. Vyvoláva­la neklid, znepokojení mezi obyvatel­stvem a mezi některými vrstvami i strach. Značně hospodářsky poškozovala stát, který těžce zápasil s poválečnými potí­žemi. Buržoazie prohrála, prohráli i ileea­­listé. Po právu, zákonitě a navždy. Omlu­vy pro jejich činy není. Fotografie vy­hozených sloupů, zničené tratě dodnes žalují. Zbraně, ruční granáty v rukou všeho schopných lidí, dodnes varují. Ne­přítel připravoval smrt. Nezaslouží si sli­továni ani ve vzpomínkách. I tohle tedy byla padesátá léta. Vlil. V krizových letech 1968—69 nejede pravicový publicista zaútočil na veřejní funkcionáře, státní, či stranické. Deseti tisíce funkcionářů, kteří vykonávali sví funkce z přesvědčení, kteří nasazoval svůj volný čas, ztráceli zdraví, kteří vě novali výkonu funkcí všechen svůj um i nadšení, těmto kontrarevolučním pá nům neodpovídali. Mávli rukou a pomys lili si něco značně nevybíravého na adre su těchto provokatérů. Připomněli si těž ké okamžiky ze svého života, kdy byl ohrožen nejeden život jejich i životy je­jich rodin, žen a dětí. Že nemluvíme jen do větru, nechť nám poslouží jeden při­klad, jeden z mnoha desítek, ba stovek. (10) 10. července 1949 v noci na okno funk­cionáře MNV Antonína Hrada někdo za­klepal a požadoval, aby Hrad vyšel z do­mu. Když Antonín Hrad, kterému toto vyzvání bylo podivné, žádosti neupo­slechl, hlas znovu požadoval, aby vyšel ven a dal jim benzín, neboť jim prý do­šel. Neznámí návštěvníci dali Hradoví ultimátum, aby okamžitě vyšel z domu, nebo že bude zle. Když nevyšel, zahájili neznámí muži palbu po Hradově domku a jedním z výstřelů zasáhli okno ložni­ce. Střela zalétla do místnosti. Soudruh Hrad zahájil z dveří vikýře palbu. Pa­chatelé ji opětovali, ale dali se na spěš­ný ústup. Nebyli zjištěni. 19. července 1950 navštívil poslanee Národního shromážděni Jindřich Pěšák schůzi zemědělců v Kamenné. V noci se vracel domů. Na cestě z Kamenné by! jedoucí automobil přepaden palbou ze samopalu. Projektily zasahovaly automo bil. Řidič vozu duchapřltomně zhasl svět la, ujel několik desítek metrů bez světe' a před vražedným útokem ujel. Pracov aíci Bezpečnosti zjistili, že byl napader palbou ze samopalu, celkem 27 ranami x nichž 7 zasáhlo automobil, a to tak íe jen vlivem skutečně mimořádné!)' ttěstí nikdo ve voze nebyl zasažen. Pr Phatel nebyl zjištěn. Bylo podáno trestr oznámení proti neznámému pachatel .éta ubíhala a pachatelé nebyli dopade nl, nic nenasvědčovalo tomu, že někd budou vypátráni. Ale budiž všem zločin nům výstrahou, že odplatě a potrestán! neujdou. Vše začalo celkem nevinně. Je den z pracovníků Bezpečnosti později vypovídá: /PokračováníJ janiik {»j.j[1()(|y z net|ávna 2 * 29. ledna 1973 • nová svoboda Památky zůstanou uchráněny Demolice vOlomouci OLOMOUC (ČTK) — Pra­covníci olomouckých Pozem­ních staveb začali v centra hanácké metropole s demoli­ci sedmi dvouposchoďových domů, aby tak uvolnili pro­stor pro výstavbu nového ob­chodního domu Prior. Staré objekty s řadou Již nevyhovujících prodejen a ob­chodů jsou na jedné z nej­frekventovanějších ulic měs­ta obklopeny z jedné strany nedávno opraveným Mořic­­kým chrámem a z druhé stra­ny historickou Merkurovoa kašnou, kteroa v roce 1730 zhotovil olomoucký sochař Filip Sadler. Demolice tohoto velkého bloku se bude pro­vádět celkem tři roky po čás­tech a takřka bez jakýchko­liv těžkých mechanismů. Pracovníci Střediska památ­kové péče v Olomouci začali zároveň zajišťovat Merknrova kašnu proti možnému poško­zení. Necelé dva měsíce ba­de chráněna bedněním a po­té, až pomine nebezpečí mra­zů, bude rozebrána a restau­rována. Protože jde o ne­smírně cennou památku, bu­de dominanta kašny — po­stava Merkura — preventivně odlita do sádry. Je také již rozhodnuto, že po dokončení výstavby obchodního domu bu­de kašna postavena na pů­vodní místo. Nový obchodní dům Prior v celkové hodnotě 73 miliónů korun, bude dokončen do sedmi let. Z konference pracujících NHKG Dobří hospodáři OSTKRVa Wůťyu-'*V Domě kůltury NHKG v Ostravě-Zábř«.,» hu se v sobotu sešlo přes 300 delegátů, aby zhodnotili plnění kolektivní smlouvy za uplynulý rok, projednali plán aktivity podnikové organizace ROH NHKG a novou kolektivní smlouvu na rok 1973. Konference se zúčastnili ta­ké místopředseda federálního a předseda českého ústřední­ho výboru Odborového svazu pracujících v kovoprůmyslu, soudruh František Klega, předseda Sm KOR soudruh Jo­sef Válek a další hosté. Z hlavních referátů, které přednesli podnikový ředitel NHKG ing. Václav Košař a předseda PV ROH Josef Tomášek, vyplynulo, že všech­ny body kolektivní smlouvy byly splněny a v mnoha pří­padech se dokonce podařilo dosáhnout ještě lepších vý­sledků, než se očekávalo. Plán výroby zboží se podařilo pře­kročit o 75,5 miliónu korun a plánovaný zisk o více než 76 miliónů korun. Základním kri­tériem organizátorské a řídící práce se stalo hledisko hospo­dárnosti. Dobrých výsledků dosáhli pracující NHKG i v plnění plánu práce. Oproti roku 1971 vzrostla produktivi­ta práce na jednoho pracovní­ka ve výrobě v loňském roce o 5,75 procenta. Díky dobrému hospodaření podniku mohli pracující do­stat na odměnách vyplaceno o dva milióny korun více, než předpokládala kolektivní smlouva, a do fondu kultur­ních a sociálních potřeb pře­vedl podnik o 2,2 miliónu ko­run více. Rostly také průměr­né výdělky pracujících. Původ­ně se předpokládal vzrůst o 2 procenta, skutečnost však činí 3,62 procenta. Okoly letošního roku jsou pro pracující NHKG Ještě ná­ročnější. Dokladem toho je, že například ve výrobě surového železa, hrubé výrobě, celko­vých výkonech podniku a ve snižování materiálových ná­kladů Již přesahují úroveň pů­vodního rozpisu pětiletky na rok 1975. Rozhodující podíl na jejich splnění budou mít opět iniciativa pracujících a účelně zaměřená komplexní socialis­tická racionalizace. Pionýři ze Slezské Ostravy MAJf SVŮJ DŮM Mrazivé ráno 27. ledna 1973, Jánská ulice na Slezské Ostra­vě. Blíží se desátá hodina a do slavnostního otevření nového Domu pionýrů a mládeže — prvního v této části Ostravy — chybí už Jen pár minut... Slova se ujímá soudruh Ladislav RučaJ, předseda školské a kulturní komise ObvNV Ostrava 2. Vítá politické a veřejné Představitele města Ostravy, obvodu, pionýry a další hosty - a mezi nimi zvláště srdečně manželku zesnulého soudru­­ba Drahomíra Koldra, která přestřihuje symbolickou pásku pového zařízení pro děti a mládež. K prohlídce nového Domu pionýrů pak zve všechny přítom­­ié Jeho ředitel soudruh Milan Fojtášek. A je opravdu nač se iívat a co obdivovat. Pionýři ze Slezské Ostravy i další mlá­­lež tu mají vkusně zařízeno a vybaveno vše, co potřrtují ke ;vé činnosti — místností pro zájmové kroužky, klubovnu, sál i loutkovou scénou, fotokomoru, herny, šatny a dokonce i umý­­’árnu s koupelnou. Prostě — od soboty mají k dispozici svůj nový krásný Dům pionýrů a mládeže. A chlapci a děvčata se v něm hned také uvedli svým prvním kulturním programem — básněmi, písně­mi, hudbou i sportovním vystoupením. A to, že jim bouřlivě tleskal célý sál, snad už nemusíme ani říkat... (jfc)

Next