Nová Svoboda, květen 1975 (XXXI/102-126)

1975-05-01 / No. 102

1. MÁJ - SVÁTEK MEZINÁRODNI SOLIDARITY PRACUJÍCÍCH DENÍK SEVEROMORAVSKÉHO KV KSC Proletáři všech zemi spojte se! ROČNÍK 31 (DĚLNICKÝ DENÍK 57) ČÍSLO 102 ★ ¥ CENA 1 Kčs Čtvrtek Slavnost na Pražském hradě Vyznamenúní nejlepším PRAHA (ČTK) — Vladislavský sál Pražského hra­du se stal včera, jako již tradičně před Svátkem práce, místem slavnostního udílení nejvyšších stát­ních vyznamenání a státních cen Klementa Gott­walda. Na návrh ústředního výbo­ru Komunistické strany Čes­koslovenska, ústředního vý­boru Národní Československé fronty, vlády socialistické republiky, vlád České a Slo­venské socialistické republiky a Ústřední rady odborů pro­půjčil prezident republiky k 1. květnu 1975 čestný titul hrdina socialistické právem nosit Zlatou práce s hvězdu hrdiny socialistické práce, Rády republiky. Řády rudé zástavy, Rády' Vítězného úno­ra a Řády práce 199 kolekti­vům a Jednotlivcům. Dalším 21 udělil prezident ČSSR za vynikající tvůrčí výkony stát­ní ceny Klementa Gottwalda s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwal­da a 11 tvůrčích pracovníků prohlásil národními umělci, dalším 48 udělils vláda ČSSR čestný titul zasloužilý umě­lec. Přesně v 10.00 hodin zauja­li místa v čestném předsed­nictvu generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal a další členové předsednictva ÚV KSČ Vasil Bilak, Peter Colotka, Karel Hoffmann, A- lois Indra, Antonín Kapek, Jo­sef Kempný, Josef Korčák, Jozef Lenárt, kandidáti před­sednictva ÚV KSČ Miloslav Hruškovič a Václav Hůla, dá­le předseda ŰKRK KSČ Miloš Jakeš, členové sekretariátu ÚV KSČ Jan Baryi, Jan Foj­tík, František Óndřich, Ol­dřich Švestka a Miroslav Moc. Slavnostního aktu se zú­častnili rovněž představitelé Federálního shromáždění, vlá­dy, stran a organizací Národ­ní fronty a další činitelé. Me­zi hosty byli rovněž představi­telé zastupitelských úřadů so­cialistických zemí v ČSSR a zahraniční delegace, které přijely do Československa na oslavy 1. máje. Po československé státní hymně zahájil slavnostní akt ve Vladislavském sále předse­da Ústřední-rady odborů Ka­rel Hoffmann. Připomněl, že význam slav­nostního shromáždění je zdů­razněn skutečností, že Je po­čátkem vyvrcholení oslav 30. výročí osvobození Českoslo­venska Sovětskou armádou a možností k bilanci třicetileté cestv československého lidu k * socialismu. Hlavní projev přednesl předseda vlády ČSSR Lubomír štrougal. Po projevu předsedy vlády ČSSR Lubomíra Štrougala za­čalo ve slavnostně vyzdobe­ném Vladislavském sále Praž­ského hradu udílení vyzname­nán! a cen nejlepším pracov­níkům. Zdůvodnění jejich zá­sluh přednesl tajemník ŰRO Ladislav Jašík. Nejvyššf vyznamenání, čest­ný titul hrdina socialistické práce, Řády republiky, Řády rudé zástavy, Rády Vítězného února, diplomy s jmenováním národním umělcem, Řády prá­ce a státní ceny Klementa Gottwalda předali jednotliv­cům a kolektivům generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Hu­sák, předseda vlády ČSSR Lu­bomír Štrougal, další členové předsednictva ÚV KSČ a re­sortní ministři. Jménem vyznamenaných po­děkoval ústřednímu výboru KSČ, prezidentu republiky, vládě ČSSR, ústřednímu vý­boru Národní fronty a Ústřed­ní radě odborů hrdina socia­listické práce Zdeněk Mánek, první tavič n. p. Vítkovice — železárny a strojírny Klemen­ta Gottwalda, Ostrava: „Děkujeme nejen za propůj­čená státní vyznamenání, ale především za důsledné usku­tečňování politiky schválené XIV. sjezdem KSČ, politiky, vedoucí k neustálému růstu životní a kulturní úrovně všech pracujících naší krásné socialistické vlasti,“ řekl sou­druh Mánek. „V tomto roce, kdy oslavujeme 30. výročí osvo­bození Československa slav­nou Rudou armádou, si tím ví­ce uvěddhiujeme, co pro vše­chen náš lid znamená vítězná cesta socialismu. Naše dělnic­ká třída se stala vedoucí si­lou společnosti a svou činoro­dou prací a nezměrným úsi­lím krok za krokem přetváří naši socialistickou vlast ve šťastný domov nás všech, v pevnou součást rodiny socia­listických zemí. Před námi jsou náročné ú­­koly,“ řekl dále, „co nejlépe splnit plán na rok 1975 a úspěš­ně tak dovršit pátou pětiletku. To současně bude i nejlepší nástup do 6. pětiletky. Přitom se musíme vyrovnat nejen s úkoly, které Jsme si sami vy­tyčili, ale i s problémy, které před nás staví současný vý­voj ve světě. Uvědomujeme si náročnost toho, co nás čeká, ale i vlastní sílu, která spočí­vá v talentu a schopnosti nás všech — dělníků, družstevní­ků, techniků, vědeckých a u­­měleckých pracovníků v ini­ciativním přístupu, v pracov­ním nadšení.“ Na závěr svého vystoupení hrdina socialistické práce Zdeněk Mánek zdůraznil, že ocenění, kterého se dnes všem vyznamenaným dostalo, je současně oceněním kolek­tivů, v kterých pracují. Slavnostní akt ve Vladislav­ském sále zakončila Píseň práce. V reprezentačních místnos­tech Pražského hradu se po­tom konala přátelská beseda, na níž se s vyznamenanými a jejich rodinnými příslušníky setkali generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva ÚV KSČ a ostat­ní představitelé našeho poli­tického a veřejného života. I když 1. máje 1945 nešly Ostravou průvody a vlastně ještě ani neskončila II. světová válka, přece právě tento 1. máj před třiceti lety byl jedním z nejkrásnějších a \ nejšfastnějších dnů života každého, kdo chápal, jaké změny ve vývoji našich národů nastávají. Sovětská armáda vyhnala fašistické vetřelce, kteří chtěli doslova vyhladit lid naší vlasti i lid dalších, především slovanských států. Zároveň poskytla československé dělnické třídě svon třídní, internacionální po­moc. Zatímco americká armáda na západě naší republiky brá­nila vytváření národních výborů jako orgánů lidové moci a před očima celého, na fašismus za všechny jeho zločiny rozhněva­ného světa brala v ochranu na­cistickou wehrmacht — přítom­nost Sovětské armády umožňovala našemu pracujícímu lidu, aby spo­lu s národním osvobozením začal uplatňovat to, co dal na své pra­pory již v roce 1918 a za co čes­koslovenská buržoazie utopila v ro­ce 1920 dělnická hnuti v krvi: sociální a postupně i sociali­zační opatření, až k úplnému vítězství socialismu. Stalo se tak často v těžkém boji s nepřáteli socialistické revoluce. Stačí jen připomenout rok 1948, události o dvacet let později. Ostrava sehrávala vždy zvláště odpovědnou úlohu. Slovo pracujících našeho Severomoravského kraje bylo a je vždy násobeno tím, že je hospodářskoa oporou naši socia­listické republiky, že na výsledcích práce jeho lidu nesmírně záleží. Po roce 1945 bylo u nás nemálo těch, kteří tajně i zcela veřejně si počínali podle hesla: „čím hůře, tím lépe..těch, kdož nepřáli socialismu. A byla to právě Ostrava, která, ucho­vaná hrdinným postupem Sovětské armády a s ní našich čes­koslovenských jednotek, byla jednou z největších opor lidově demokratické republiky. Šachty, na nichž se k zlobě reakce objevily rudé pěticípé hvězdy, dávaly černé uhlí, z Ostravy, ale i z Třince. Bohumína. Frýdku-Místku. odcházel materiál pro strojírenské závody. Ostravsko napomáhalo roztáčet ko­la výroby v celé republice. První máj roku 1975 je zvlášť krásný tím, že Ostrava, všech­na města i vesnice v kraji, se vyzdobila do takové krásy, že to všechny těší a posiluje. Tisíce hesel, hrdé přihlášení se k socialistické vlasti, k činorodé práci pro ni, k proletářské­­mu internacionalismu, k Sovětskému svazu, k politice Xomn­­nistické strany Československa, k výsledkům a k plněni úkolů XIV. sjezdu KSČ. je to krásná, strhující výzdoba a není to jen výzdoba, je to výraz revolučnosti, niterného přesvědčení, že jdeme správ­nou cestou, je to hrdé přihlášeni se k politice současného ve­dení strany a je to zároveň odmítnutí všech, kdož by se chtěli pokoušet nás znepokojovat, odvádět Od práce pro socialistic­kou republiku a pro světový mír. Nepdchybně tak vyzní i letošní prvomájový průvod svými hesly, obsahem, svým nadšením. Vyjádří pevné odhodlání pracovat každý den, vždy a všude s plným uvědo­měním, že tak činíme pro společ­nou věc, že naše denní zápolení, úspěchy, ale i překonávání nedn statků a překážek má svůj hluboký smysl. Měníme šatnu práci a práee mění nás. Naplňujeme dějinný proees výstavby socialismu, jsme spolu se sovětským lidem a lidem dalších socialistických sami průkopníky nového, spravedliváro života. je velké štěstí pro naše národy, že hlavním programem je budování. Právě nyní, při nejrůznějiích zprávách o hydře nezaměstnanosti na Západě si stále více uvědomujeme, jak historicky správná bylo vydat se socialistickou cestou, jak cenná byla a je pro nás internacionální pomoc poskytnutá bratrskými zeměmi v roce 1988, z jakého okraje propasti jsme unikli. Kdyby se tehdy splnilo, oč pravice a s nf spojená kontra­­revolučni síly všemožně a s veškerou surovostí usilovaly, pak vše, co jsme vybudovali, by bylo zmařeno. Kdoví, jak by se u nás roztahovali sudeťáci a revanšistá. A je možné, že by naše republika měla tu „čest“ být zastoupena v seznamu ze­mí Evropského hospodářského společenství. Právě před tý­dnem vydala jeho komise tabulku a Československo by v nf bylo podle naší abecedy za Belgií na druhém místě. V Bslgii je podle této oficiální tabulky 158 009 nezaměstnaných. Kolik by jich asi bylo v Československu? Před II. světovou válkon. za hospodářské krize, jich bylo u nás přes milión, podobné (Pďkrefovár' na str. 2.) Hi®wá lHHnHr m TM -' svoDoaa 1. KVĚTEN 1975 (Kresba Karla StíťkAte}

Next