Nová Svoboda, květen 1975 (XXXI/102-126)
1975-05-01 / No. 102
1. MÁJ - SVÁTEK MEZINÁRODNI SOLIDARITY PRACUJÍCÍCH DENÍK SEVEROMORAVSKÉHO KV KSC Proletáři všech zemi spojte se! ROČNÍK 31 (DĚLNICKÝ DENÍK 57) ČÍSLO 102 ★ ¥ CENA 1 Kčs Čtvrtek Slavnost na Pražském hradě Vyznamenúní nejlepším PRAHA (ČTK) — Vladislavský sál Pražského hradu se stal včera, jako již tradičně před Svátkem práce, místem slavnostního udílení nejvyšších státních vyznamenání a státních cen Klementa Gottwalda. Na návrh ústředního výboru Komunistické strany Československa, ústředního výboru Národní Československé fronty, vlády socialistické republiky, vlád České a Slovenské socialistické republiky a Ústřední rady odborů propůjčil prezident republiky k 1. květnu 1975 čestný titul hrdina socialistické právem nosit Zlatou práce s hvězdu hrdiny socialistické práce, Rády republiky. Řády rudé zástavy, Rády' Vítězného února a Řády práce 199 kolektivům a Jednotlivcům. Dalším 21 udělil prezident ČSSR za vynikající tvůrčí výkony státní ceny Klementa Gottwalda s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda a 11 tvůrčích pracovníků prohlásil národními umělci, dalším 48 udělils vláda ČSSR čestný titul zasloužilý umělec. Přesně v 10.00 hodin zaujali místa v čestném předsednictvu generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal a další členové předsednictva ÚV KSČ Vasil Bilak, Peter Colotka, Karel Hoffmann, A- lois Indra, Antonín Kapek, Josef Kempný, Josef Korčák, Jozef Lenárt, kandidáti předsednictva ÚV KSČ Miloslav Hruškovič a Václav Hůla, dále předseda ŰKRK KSČ Miloš Jakeš, členové sekretariátu ÚV KSČ Jan Baryi, Jan Fojtík, František Óndřich, Oldřich Švestka a Miroslav Moc. Slavnostního aktu se zúčastnili rovněž představitelé Federálního shromáždění, vlády, stran a organizací Národní fronty a další činitelé. Mezi hosty byli rovněž představitelé zastupitelských úřadů socialistických zemí v ČSSR a zahraniční delegace, které přijely do Československa na oslavy 1. máje. Po československé státní hymně zahájil slavnostní akt ve Vladislavském sále předseda Ústřední-rady odborů Karel Hoffmann. Připomněl, že význam slavnostního shromáždění je zdůrazněn skutečností, že Je počátkem vyvrcholení oslav 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a možností k bilanci třicetileté cestv československého lidu k * socialismu. Hlavní projev přednesl předseda vlády ČSSR Lubomír štrougal. Po projevu předsedy vlády ČSSR Lubomíra Štrougala začalo ve slavnostně vyzdobeném Vladislavském sále Pražského hradu udílení vyznamenán! a cen nejlepším pracovníkům. Zdůvodnění jejich zásluh přednesl tajemník ŰRO Ladislav Jašík. Nejvyššf vyznamenání, čestný titul hrdina socialistické práce, Řády republiky, Řády rudé zástavy, Rády Vítězného února, diplomy s jmenováním národním umělcem, Řády práce a státní ceny Klementa Gottwalda předali jednotlivcům a kolektivům generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal, další členové předsednictva ÚV KSČ a resortní ministři. Jménem vyznamenaných poděkoval ústřednímu výboru KSČ, prezidentu republiky, vládě ČSSR, ústřednímu výboru Národní fronty a Ústřední radě odborů hrdina socialistické práce Zdeněk Mánek, první tavič n. p. Vítkovice — železárny a strojírny Klementa Gottwalda, Ostrava: „Děkujeme nejen za propůjčená státní vyznamenání, ale především za důsledné uskutečňování politiky schválené XIV. sjezdem KSČ, politiky, vedoucí k neustálému růstu životní a kulturní úrovně všech pracujících naší krásné socialistické vlasti,“ řekl soudruh Mánek. „V tomto roce, kdy oslavujeme 30. výročí osvobození Československa slavnou Rudou armádou, si tím více uvěddhiujeme, co pro všechen náš lid znamená vítězná cesta socialismu. Naše dělnická třída se stala vedoucí silou společnosti a svou činorodou prací a nezměrným úsilím krok za krokem přetváří naši socialistickou vlast ve šťastný domov nás všech, v pevnou součást rodiny socialistických zemí. Před námi jsou náročné úkoly,“ řekl dále, „co nejlépe splnit plán na rok 1975 a úspěšně tak dovršit pátou pětiletku. To současně bude i nejlepší nástup do 6. pětiletky. Přitom se musíme vyrovnat nejen s úkoly, které Jsme si sami vytyčili, ale i s problémy, které před nás staví současný vývoj ve světě. Uvědomujeme si náročnost toho, co nás čeká, ale i vlastní sílu, která spočívá v talentu a schopnosti nás všech — dělníků, družstevníků, techniků, vědeckých a uměleckých pracovníků v iniciativním přístupu, v pracovním nadšení.“ Na závěr svého vystoupení hrdina socialistické práce Zdeněk Mánek zdůraznil, že ocenění, kterého se dnes všem vyznamenaným dostalo, je současně oceněním kolektivů, v kterých pracují. Slavnostní akt ve Vladislavském sále zakončila Píseň práce. V reprezentačních místnostech Pražského hradu se potom konala přátelská beseda, na níž se s vyznamenanými a jejich rodinnými příslušníky setkali generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva ÚV KSČ a ostatní představitelé našeho politického a veřejného života. I když 1. máje 1945 nešly Ostravou průvody a vlastně ještě ani neskončila II. světová válka, přece právě tento 1. máj před třiceti lety byl jedním z nejkrásnějších a \ nejšfastnějších dnů života každého, kdo chápal, jaké změny ve vývoji našich národů nastávají. Sovětská armáda vyhnala fašistické vetřelce, kteří chtěli doslova vyhladit lid naší vlasti i lid dalších, především slovanských států. Zároveň poskytla československé dělnické třídě svon třídní, internacionální pomoc. Zatímco americká armáda na západě naší republiky bránila vytváření národních výborů jako orgánů lidové moci a před očima celého, na fašismus za všechny jeho zločiny rozhněvaného světa brala v ochranu nacistickou wehrmacht — přítomnost Sovětské armády umožňovala našemu pracujícímu lidu, aby spolu s národním osvobozením začal uplatňovat to, co dal na své prapory již v roce 1918 a za co československá buržoazie utopila v roce 1920 dělnická hnuti v krvi: sociální a postupně i socializační opatření, až k úplnému vítězství socialismu. Stalo se tak často v těžkém boji s nepřáteli socialistické revoluce. Stačí jen připomenout rok 1948, události o dvacet let později. Ostrava sehrávala vždy zvláště odpovědnou úlohu. Slovo pracujících našeho Severomoravského kraje bylo a je vždy násobeno tím, že je hospodářskoa oporou naši socialistické republiky, že na výsledcích práce jeho lidu nesmírně záleží. Po roce 1945 bylo u nás nemálo těch, kteří tajně i zcela veřejně si počínali podle hesla: „čím hůře, tím lépe..těch, kdož nepřáli socialismu. A byla to právě Ostrava, která, uchovaná hrdinným postupem Sovětské armády a s ní našich československých jednotek, byla jednou z největších opor lidově demokratické republiky. Šachty, na nichž se k zlobě reakce objevily rudé pěticípé hvězdy, dávaly černé uhlí, z Ostravy, ale i z Třince. Bohumína. Frýdku-Místku. odcházel materiál pro strojírenské závody. Ostravsko napomáhalo roztáčet kola výroby v celé republice. První máj roku 1975 je zvlášť krásný tím, že Ostrava, všechna města i vesnice v kraji, se vyzdobila do takové krásy, že to všechny těší a posiluje. Tisíce hesel, hrdé přihlášení se k socialistické vlasti, k činorodé práci pro ni, k proletářskému internacionalismu, k Sovětskému svazu, k politice Xomnnistické strany Československa, k výsledkům a k plněni úkolů XIV. sjezdu KSČ. je to krásná, strhující výzdoba a není to jen výzdoba, je to výraz revolučnosti, niterného přesvědčení, že jdeme správnou cestou, je to hrdé přihlášeni se k politice současného vedení strany a je to zároveň odmítnutí všech, kdož by se chtěli pokoušet nás znepokojovat, odvádět Od práce pro socialistickou republiku a pro světový mír. Nepdchybně tak vyzní i letošní prvomájový průvod svými hesly, obsahem, svým nadšením. Vyjádří pevné odhodlání pracovat každý den, vždy a všude s plným uvědoměním, že tak činíme pro společnou věc, že naše denní zápolení, úspěchy, ale i překonávání nedn statků a překážek má svůj hluboký smysl. Měníme šatnu práci a práee mění nás. Naplňujeme dějinný proees výstavby socialismu, jsme spolu se sovětským lidem a lidem dalších socialistických sami průkopníky nového, spravedliváro života. je velké štěstí pro naše národy, že hlavním programem je budování. Právě nyní, při nejrůznějiích zprávách o hydře nezaměstnanosti na Západě si stále více uvědomujeme, jak historicky správná bylo vydat se socialistickou cestou, jak cenná byla a je pro nás internacionální pomoc poskytnutá bratrskými zeměmi v roce 1988, z jakého okraje propasti jsme unikli. Kdyby se tehdy splnilo, oč pravice a s nf spojená kontrarevolučni síly všemožně a s veškerou surovostí usilovaly, pak vše, co jsme vybudovali, by bylo zmařeno. Kdoví, jak by se u nás roztahovali sudeťáci a revanšistá. A je možné, že by naše republika měla tu „čest“ být zastoupena v seznamu zemí Evropského hospodářského společenství. Právě před týdnem vydala jeho komise tabulku a Československo by v nf bylo podle naší abecedy za Belgií na druhém místě. V Bslgii je podle této oficiální tabulky 158 009 nezaměstnaných. Kolik by jich asi bylo v Československu? Před II. světovou válkon. za hospodářské krize, jich bylo u nás přes milión, podobné (Pďkrefovár' na str. 2.) Hi®wá lHHnHr m TM -' svoDoaa 1. KVĚTEN 1975 (Kresba Karla StíťkAte}