Nové Knihy, 1962 (II/2-52)

1962-01-11 / No. 2

Pozor, netrhat Poloha našeho státu, jeho rozmar nltá geologická stavba a z ní vyplý­vající různorodost půd, Členitost po­vrchu a rozdílnost celkového i místní­ho oodnebí, a zejména vývoj naší pří­rody průběhem ledových^ob 1 v době poledové, stejně jako činnost člověka — to všechno vytvořilo pro naši sou­časnou květenu podmínky, které by­chom jinde na světě marně hledali. Naše přebohatá květena (přes «3000 druhů) a její během dlouhého vývoje vytvořená zvláštní rostlinná společen­stva, byla právem předmětem pozor­nosti odborníků i milovníků přírody, a to zejména rostlin. Celkovým zpra­cováním evropské, a to zvláště středo­evropské květeny, byly např. vystopo­vány cesty rostlin, které k nám pro­nikaly v době poledové z východu, jihu i západu. Byly poznány druhy rostlin, které se u nás za­chovaly z doby ledové i jiných období (reliktní rostliny) a konečně i dru­hy rostlin, které vznikly u nás v novém přírod­ním prostředí a rostou jen na geo­graf icky omezeném území (druhy en­demické). jde vesměs o rostliny vzác­né, popř. na bytí ohrožené, které ze­jména z důvodů vědeckých je nutné zachovat na dosavadních nalezištích. Proto naše zákony o státní ochraně přírody, a je tomu tak v celém světě, počítaly s ochranou těchto druhů. Aby naší nejširší veřejnosti bylo známo, o které druhy rostlin jde, je vydáván tento druhý díl atlasu chrá­něných rostlin, který bude doplněn ještě dalším třetím svazkem o chrá­něných rostlinách na Slovensku. Splá­címe tím dluh a dáváme naši veřej­nosti, především mládeži, obrázkem I slovem znázorněné a popsané druhy chráněných rostlin. Nebylo zapomenu­to ani na zdůvodněni ochrany a nut­nosti zachováni těchto druhů. Věřím, že vydání těchto atlásků při­spěje k ochraně a zachováni těch ně­kolika desítek druhů rostlin, kterým říkáme „chráněné rostliny“. Dr. JAROSLAV VESELÝ MATEMATIKA V SOCIALISTICKEJ SPOLOČNOSTI V edícii Malá mudernä ensyklopôdla vydavatelstva Osveta vychádza od A. Kot■ ztga kniha s názvom Matematika a spoloč­­nosf... Matematiku, |edr.u z najstarších vied, vedu mnohých protirečení a predsa jed­notná, používa a snaží sa poznať mnoho ľudí s najrôznejším povolaním. Preto sa vyskytuje o nej aj mnoho názorov. Do zdanlivých tajov matematiky sa však mnohým nepodarí preniknúť, a preto sa možno stretnúť napríklad aj s takým ná­zorom, že matematika a spoločenská prax sú akoby najvzdialenejšie oblasti. Problémy dnešnej matematiky nemožno vytrhnúť zo všetkých súvislostí a najmä nie zo súvislostí s doterajším vývinom spoločnosti. A v súčasnosti Ide o oblasť problémov, ktoré akoby tvorili hranicu medzi filozofiou a matematikou. Hranica môže však oblasti spájať, ale aj odde­ľovať. Je Iste odvážna snaha spojit ich v populárnej publikácii. V priebehu vývoja spoločnosti zovšeo­becnelo používanie slov matematickej reči v každodennej praxi« stala sa prostried­kom na vyjadrovanie vztahov medzi veli­činami, zaužívali sa najjednoduchšie pouč­ky v praxi v súvislosti s potrebou kvanti­tatívne vyjadriť jednoduchšie, ale, aj zlo­žité reťaze súvislosti. Prečo matematika, ktorá sa považovala za vedu od života na)vlac odtrhnutú, je v nejednej teórii, ale aj v praxi veľmi rozšírená? Kde prameni Istota a presved­čivosť matematických záverov? Aký je pôvod matematických pojmov a poučiek? Co odrážajú abstraktné matematické poj­my a čo |e vlastne predmetom matema­tiky? Pri odpovedi na tieto otázky neslo­bodno zabudnúť, že vývin hociktorej vedy,­­teda aj matematiky — to nie je.len kvan­titatívny »rast objemu poznatkov, ale aj zásadné zmeny, spočívajúce v objavoch poznatkov prevratne prehlbujúcich a zo­všeobecňujúcich dovtedajšie vedomosti. Tieto zásadné zmeny umožňujú, ale aj vyžadujú rozdelenie histórie matematiky na štyri hlavné etapy vývoja: 1. vznik ma­tematiky na rôznych stupňoch našich tiky. 3. matematika premenných veličín, 4. súčasná matematika. Na spomínané otázky dáva odpoved dialektický materializmus. Sledovanie vý­voja matematiky poukazuje na to, že ur­čujúci vplyv na jej vývoj má práve spolo­­éenská prax a je/ potreby. Ukazuje sa. že problém vyučovania ma­tematiky na rôznych stupňoch našich škôl. otázky vyžitia výchovných možno­sti matematiky, ako a| mnohé iné ideo­logické otázky matematické nie sú v uvá­dzanej súvislosti bezvýznamné, naopak, v našej súčasnej spoločnosti nadobúdajú obrovský význam. J. Tvrdot1 I KDO JEDE NA TYGRU, NEMŮŽE SESTOUPIT Stálo by zato někdy zjistit, proč jsou naši čtenáři tak často na rozpacích, mají-li se pustit do četby indického autora. Je to snad nezvyklost formy, od­lehlost našemu způsobu cítěni? Problém je jistě složitější, ale v případě knihy Bhabani Bhattacharyi lze odpovědět prostým doporučením: začněte čist. Záložka nazývá autora indickým Gorkým. Možná, má-li to stačit k hrubé orientaci. Faktem zůstává, že jde o rea­listický pohled do spleti Indických poměrů, do vroucího kotle, v němž se bo­lestně přetavuje směs starověku 1 středověku v hmotu dneška. Stalo se v Bengálsku v roce 1943, v době katastrofálního hladomoru. Obyva­telé vesnic se proměnili v tisícové zástupy žebráků. Prodali za směšný obnos půdu, pověsili se na stupátka a střechy vlaků a odjížděli do Kalkaty, kde hle­dali obživu. Ale hlad s bídou už dávno zachvátil 1 města, a proto policisté strhávali chudáky se stupátek vlaků, tloukli je a věznili pro krádež pouhého banánu. Takový byl 1 osud kováře Káló a jeho krásné dcery Candralékhy. Do poslední chvíle se ji otec snaži zachránit před nevěstincem, stane se pro její záchranu zlodějem i podvodníkem a teprve na samém dně zoufalství, mezi nejbídnějšlm! druhy nalézá silu k vzpouře. Scény před soudem, z vězeni a z nevěstince Jsou výsměchem všemu lidskému. Kovář K^ló, který z nepříčetného hladu ukradne banán, je za to odsouzen na tři měsíce nucených prací. V důvěře ve spravedlnost se obhajuje tim, že chtěl zůstat na živu. „Proč musíš žil?“ ptá se ho soudce v tmavém anglickém obleku. „Proč musíš žít?“ Na takovou otázku se i prostému indickému venkovanu těžko odpovídá. A přece se odpovědi dopátrá. Tvrdé odpovědi, která má a bude mít platnost v Indii i všude na světě až do odstranění kast a tříd: „Jede na tygru a nemůže s něho sestoupit. Sedl na něm obkročmo, napolo rezignovaný a bezmocný, a bestie se podle libosti plíží nebo uháni. Ale i za jízdy byl si po celou dobu vědom toho, že nemá jiné východisko, než tygra zabít.“ G. S. Bhabani Bhattacharya: Kdo jede na tygru. SNPL, 1959, stran 260, cena váz. 14,30 Kčs. Ilustrace J. V. Zižky. Atlas „Chráněné rostliny“ od dr. J. Veselého vyšel v Orbisu. Autor ke knize VYŠŠÍ ROSTLINY co Je tomu téměř 43 let, jsem začal předná­šet na Universitě Karlově systematickou botaniku. Za tü dobu se názory na systematické třídění rostlin podstatně změnily. Vzpomínáni si na skvělé před­nášky svého učitele prof. dr. J. Ve­­lenovského, jenž zdůrazňoval stále jen íoríologii jako základní vědu pro budování soustavy rostlin. Od té do­by vědecké poznatky pokročily; dnes nemůžeme přehlížet přečetné vědecké práce '. anatomii, embryológii a cy­tologii rostlin, stejně musíme respek­tovat studie o zeměpisném rozšíření a chorologll rostlin, právě tak i výsled­ky bádáni v genetice, speciální práce o pylových zrnkách a1 o výtrusech (palynclogie), o metabolismu a bio­chemii a o obsahových látkách rost- \ lin. Zejména jsou však důležité no,vé objevy v oboru paleobotaniky, která nám poskytuje spolehlivý základ piv fytogenetický systém, v němž jsou rostliny seskupeny podle příbuznosti a nikoli jen podle podobnosti. Po roz­boru všech našich znalosti o rostli­nách nastoupl synthesa, a ta zobra­zuje právě v systému výsledky všech botanických studil. A podle výsledku všech těchto dílčích problémů je nut­né nejen upravit přednášky na vyso­kých školách, ale poskytnout odbor­né veřejnosti příručku, která ji se­znám s dnešním stavem soustavy rostlin, vybudované na vývojové na­uce. Není to práce snadná a nově vyda­ná kniha „Vyšší rostliny“ zůstává da­leko za konečným cílem fytogenetiků; ale přesto, srovnáme-li ji s dřívějšími učebnicemi nebo příručkami (např. Aventinský Rosyioopis sv. 9), je v ni pokrok zejména v uspořádáni látky na principu vývoje. Tim vzniklo pořadí rostiin odlišné od dřívějších systémů. K jednotlivým kapitolám je připojen výběr nejdůležitějši literatury. Tím se stává kniha příručkou těm, kteří se hodlají důkladněji seznámit s proble­matikou té které skupiny rostlin. Text je doprovázen obrázky, fotogra­fiemi, kresbami, četnými květními dia­gramy a schématy grafického znázor­nění příbuzenských vztahů; tato schemata znamenají pro přemýšlející­ho čtenáře vic než dlouhé výklady. — V knize je celá řada původních myš­lenek a námětů na dosud neřešené problémy. Komu je kniha určena, je řečeno v její předmluvě: pro posluchače vy­sokých škol, pro "učitele, pro zahrad­níky a lesníky, pro fannaceuty a pro všechny, kdož se zabývají užitkovými rostlinami, neboť jejich největší část náleží právě do skupiny vyšších rost­lin PROF. DR. FRANTIŠEK NOVÁK Kniha vyšla v ČSAV. V posledních desetiletích počal kla­sickým hmotám vyrůstat nový soupeř — umělé materiály. Ty však byly z jjočátku přijímány se značnou dáv­kou nedůvěry, která byla zaviněna jednak přirozeným sklonem lidí k po­užívání osvědčených a vyzkoušených věcí a jednak tím, že z počátku byly umělé hmoty používány jako náhraž­ka materiálů klasických^ v období, kdy těchto byl nedostatek. Časem se však ukázalo, že zdánlivá náhražka vyka­zuje daleko lepší vlastnosti než hmota původní a že není dobře JI tak Jedno­stranně posuzovat. Umělé materiály všeobecně známé pod pojmem ,,plastické hmoty“ při­pravují se spojením mnoha malých molekul výchozích látek, tav. mono­merů ve velké celky — jiolymery. Je zajímavé, že všechny přírodní mate­riály kromě kovů, tedy ty, které člo­věk naprosto běžně používá, jsou prá­vě polymery. Vidíme tedy, že vývoj Jde vlastně od přírodních polymerů k umělým, cílevědomě člověkem vy­ráběným. Lidstvo se vrací k mate­riálům pradávným, ale vrací se k nim na vyšši úrovni, dovede je dále zušlechťovat, vyrábět stále nové a no­vé, a vnutit jim celou škálu požado­vaných vlastností. Dnes si téměř ani neuvědomujeme, jak hluboko do na­šeho života umělé hmoty zasáhnou — od plnicího pera, kterým jsou psány tyto řádky, přes celou řadu předmětů denní potřeby, až po gigantické stav­by, které by pomocí klasických ma­teriálů nebyly vůbec proveditelné. Nesmírně se rozšířilo použití umělých polymerů v technice na příklad v tryskovém letadle TU-104 je ne­méné než 120.000 součástí vyrobeno z plastických hmot. Jejich nejcennější’ vlastnosti mimo nízkou váhu a pev­nost je jejich přizpůsobilost nejroz­­manitějšim'účelům a možnost zpraco­vání těmi nejmoderítějšimi technolo­gickými postupy. Z přehledu použití těchto materiálů vidíme, že v součas­­. né době je počáteční nedůvěra již dávno překonána, plastické hmoty prokázaly dokonale svoji životaschop­nost a v současné době je nutno vy­naložit maximální úsilí, aby výroba stačila .uspokojit požadavky všech oborů, kde si tyto hmoty svoje místo již nalezly. Podrobné informace o plastických hmotách a o jejich užiti najdete v pu­blikaci Nőtte hmoty od docentů Artu­ra Stoye a Františka Kebla; kniha vychází v těchto dnech v Malé mo­derní encyklopedii (Orbis). ZADRZTE UPRCHLOU TRAMVAJ TEREZKU STOP ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ POD LEVÝM OKNEM ZLUTE SLUNÍČKO STOP TRAMVAJ RIDI KLUK V ČERVENE CEPICI STOP VYHLASTE POPLACH CISLO TRI STOP PRIPRAVTE OBKLÍČENI PODEPSAN MINISTR VŠECH TRAMVAJI STOP — Kluci ze Žižkova a Vinohrad, Pele Tyrolku a Nové a Staré Město nevyjímaje,, mi mohou potvrdit, že si nevymýšlím. Strakatá tramváj Terezka po Praze skutečně jezdila a řidli ji malý kluk v červené čepici. A poplach číslo tři byl nejstrašnějšt poplach ministerstva tramvaji vůbec. Stíhací tramvaje a jeřáby měly plná kola práce, než splašenou tramvaj Terezku zadržely a režisér Vošmik řekl klukovi v če­pici: „Pepíku, usmívat sel“ a to všecko je pravda pravdoucí a černýma písmenama na bílém v knížce POHÁDKA O STARÉ, TRAMVAjl a modře a červeně a zeleně a stra­katě v právě dokončeném filmu POHÁDKA 0 STARÉ TRAMVAjl. Knížku mám radši, protože je v ni malíř, který umí namalovat tak velké kroužko­vané 0, že se do filmu ani nevešlo. A je v ní ještě stříbrná tramvaj nad střechami domů, tajemství osmi kolejí a tajemství J<áfa a tajemství jeřáb -- žiraía a velký tramvajoví soud vynese velký rozsudek,. kterým se obžalovaná uprchlá tramvaj Terezka cdsuzuje — Ale to už si přečtěte sami. Důležité je, že děti starou tramvaj Terezku zachránily. Jmenuje se teď Tramvaj mateřských' škol a už není ani rezatá ani strakatá. Je krásně modrá jako obloha a tam, kde mají obyčejné tramvaje číslo, má namalované žluté sluníčko. Podle toho jí poznáte. V knížce J na ulici Knílka vyšla v SNDK. Ilustroval li Alois Mikulka. Ota Hofman KAREL PÁVEK * K dětským veršům Karla Kapouna Pírko (Krajské nakladatelství v Brně), nakres­lila obrázky Vilma Lesková. I I I I I I I I I I I I I > ŠŤASTNOU CESTU HORNICKÉMU SLOVNÍKU Obyčejně si pod slovníkem předd stavujeme buď soubor abecedně uspo­řádaných slov s překladem do někte-: rého jazyka (např. slovník rusko-l český, popř. česko-ruský), anebo naučný slovník, který podává ency­klopedické poučení. Ani jeden ani druhý typ slovníku neměli na mysli autoři a redakce Hornického slovní-: ku terminologického (zpracovaly ko-' lektlv Ústavu pro jazyk český ČSAV. za vedení dr. K. Sochora; vyd. St. pe­dagogické nakladatelství], neboť jim šlo o odborný slovník v pravém slova smyslu výkladový, to znamená tako­vý, který vykládá a jazykově posu-, zuje současné hornické termíny (pře­devším z uhelného hornictví). Při zpracovávání takto pojatého slovní-ku bylo nutno těžit ze zkušenosti naJ. šich revírů, konat komise a porady s názvoslovným zaměřením a přede-: vším trpělivě vypisovat hornické vý-: razy ze současné odborné literatury; hodnotit je a posuzovat jazykově slovnikársky. Tak bylo shromážděno, t na 30 Ü0Ű výpisků, jednotlivých líst­ků, jež tvořily spolehlivý základ pro vlastni slovnikárskou práci. Hornický slovník terminologický obsahuje souhrn abecedně uspořádá-: ných terminů s výkladem, co které» slovo užívané našimi havíři známe-:I ná. Tento výklad slouží k orientaci a Identifikací pojmů. Také slova souznačná, synonyma, se uvádějí, ne­boť jsou důležitá k správnému chá-pánl hornické mluvy jako celku. Za přinos Slovníku považujeme, že hod­notí hornické výrazy jednak z hle­diska častosti výskytu, jednak z hle-:I diska jejich spisovnosti a terminolo­gické platnosti. Proto Be rozlišují běžné termíny a termíny řídké nebo řidčeji užívané, slova zastaralá, me-' odborná a výrazy hantýrkové, lidové, nářečí. Slovník doporučuje užívat jen výrazy spisovné, před ostatními va­ruje. Tim rhce přispět k ustálení a dotvoření hornické mluvy, která u nás prošla dlouhým vývojem a mnoha výkyvy pdd vlivem germani­zace. Slovník je určen všem pracovmí­kům v hornictví, vžákům průmysl«-' vých škol, studujícím vysokých škol a také spisovatelům, novinářům a re­daktorům odborných' časopisů.I Přejeme tomuto prvinímu názyoslov-' němu slovníku z pboru hornictyl šťastnou cestu. Nechť co -nejlépe víře a všechny ostattřf zájemce! poučuje, informuje a vede naše h«-I Dr. K. Soctor Í I I I I I I I I I I I 0 povinnostech a právech členů JZD Pracovníkům JZD se dostává do rni-1 kou kniha, která bude Jistě któsdétip zajímat. J. Suchánek v publikaci: Prá­va a povinnosti členů JZD, vydané ve Státním zemědělském nakladatelství, podává velmi přístupnou formou druž-I stevnlkům ucelený přehled o Jejich právech a povinnostech podle součas­né právní úpravy. Kniha odpovídá na desítky otázek a tak přímo pomáhá odstraňovat zbytečné trpkosti, svetry; a nejasnosti, které v družstvu mnoliíy'® vznikají proto, že družstevníci nezná- !I jl své postavení v družstvu. Zajímavá je 1 otázka odměňování. Dnes Je na úseku odměňováni hlavním úkolem družstev vytvářet všechny |)ředpoklady pro postupné zavádění peněžní odměny, která odpovídá do-saženému rozvoji družstevní ekonomi­ky a výrazně přispívá k dalšímu upev­ňováni družstev. Předpokladem spra­vedlivé odměny za práci jsou správnéI výkonové normy, podle kterých se v družstvu dělají všechny práce. V některých družstvech se projevuje nezdravý zjev změkčováni norem, což má za následek zvyšováni potřeby pracovních jednotek, pokles pracovní morálky a nedostatky v orifentaci prá-ce a plánováni. Motivem je mylná domněnka, že při měkkých normách bude započítáno více pracovních jed-notek, ale odměna za PJ bude zas o to nižší. Pro výši pracovní odměny je rozhodující množství produktů — a to nelze zajistit nějakou úpravou norem. Naopak uvážíme-li pravděpo­dobný neblahý vliv měkkých norem na produktivitu práce, vidíme jasně, že snižováni norem působí i na výši odměny spíše záporně. Pnnlikace dála informuje družstev­níky podrobně o jejich právech a po-I vinnostach při řízení a správě druž­stva, stejně i o ochraně družstevního majetku. Všechny družstevníky bude jistě zajímat vysvětleni práv a povinnosti při vedeni záhumenkového hospodář­ství. Poměr členů předních družstev k záhumenkovému hospodářství uka­zuje jasnou perspektivu: s postupnou konsolidaci a upevňováním JZD ztrá-ct záhumenkové hospodářství na vý­znamu Vlče družstev poznává, že je lépe soustředit se na práci v JZD, protože tak sl zajisti potřebné pro- středky pro svou obživu, i další osob­ni potřeby. Osvobodí se od dvojí prá­ce na záhumenku a v družstvu. Umožní lim to bohatší a kulturnější život. Publikace seznámí také družstevní­ky podrobně s novou ňpravou soclál- nlho zabezpečeni. Je cennou pomůc­kou a rádcem, a proto |e určena nej­­šlršl zemědělské veřejnosti. ALENA LUHANOVA

Next