Nové Knihy, 1965 (V/1-52)

1965-01-07 / No. 1

ŠŤASTNÝ A VESELÝ NOVÝ ROK.' KENNETH FEARING Mluv jako obyčejně, chystej koktaily a povídej, zatímco je budeš míchat, jako předtím už tolikrát — JESTLI JE FAKT, ŽE SVĚT JE NA PRODEJ Tak to řekni, řekni to jednou a pust to z hlavy, nech toho, poví­dej, jak to bylo při bridži a na nákupu, opakujúco jsi řekla ty, co hokynář, co řekl poslíček, co vrátný, povídej co tě napadne — ALE JESTLI JE TO FAKT, ŽE NERVY A DECH A TEP JSOU NA PRODEJ Povídej, jak to bylo v nějakém veselejším městě, někde, kde byla lepší nálada, mluv o nějaké krvavější, hladovější, proradnější zemi, o kterékoliv jiné době, jiném dalekém kraji — ALE JESTLI JE TO FAKT Zapomeň odpovědi, které neudávají důvod, zapomeň důvody, které nic nevysvětlí, pamatuješ na ten večer u jezera, ten večer u Sama, ten zkumenělý 'es, chtěla by ses podívat ještě jednou v červnu do Londýna? ALE JESTLI JE TO FAKT, JESTLI JE FAKT, ŽE JENOM LHÁŘI PRAVDU MILUJI Nalívej koktaily, je pozdě a je zima, je ticho a je tma, honem, čas nečeká a už je pozdě, pozdě později než si myslíš, a zase jednu hodinu, zas jednu noc, zas jeden den je třeba nějak zabít. Ze sbírky Manhattan, která vychází v edici Plamen (SNKLU) Ročník 1965 • 7. ledna • ČÍSLO 1 I (tň >5 mez! ostatním! Aškenazyho pracemi (s výjimkou Nočního hosta). Je jakoby prací nejhotovější, nejucelenější, bez oné uchvátané nahozenosti a improvizo­­vanosti, kterou pociťujeme zejména v některých povídkách. Fotografické publikace podobné Černé bedýnce vznikaly a vznikají stále. Po jejím úspěchu se jich vyrojilo hned ná­­kolik najednou. Ale žádná z nich už ne­dosáhla takového spontánního ohlasu a tak vřelého přijetí. Ani toho počtu pře­kladů a cizojazyčných vydání. Zejména mladí lidé si ji tehdy jednohlasně zvolili za svoji knížku. Bude tomu tak i nyní? irena Zítkova Nová tvár v slovenskej próze Temer pol storočia putuje lyrický hrdiiw slovenskou krátkou prózou. Svoju raujímavú cestu začal v dva­dsiatych rokoch, keď sa vrátil domov so strašnými - frontovými zážitkami. Drásavé expresle vystriedali neskôr príjemnejšie zážitky. Videl rozvírený život, priamil sa na lásku a čarovnú vrchársku prírodu, v ktorej nachádzal radosť z bytia. Obľúbili sme si ho pre zaujímavú fyzickú a psychickú po­dobu a potom aj preto, že sa o ňom hovorilo v celom rade nádherných diel neobyčajne kultivovaným jazy­kom. V päťdesiatych rokoch sa však na literárne javisko dostal naivne za­pálený obor a tomu museli ustúpiť lyrické typy. Nedávno sa našťastie zjavili zas. Najnovšie sa s lyrickými hrdinami stretávame v knihe próz Vin­centa Šikulu „Možno si postavím bun­galow“. Prítomná kniha je v poradí už dru­hou Šikulovou zbierkou poviedok. Prvá (vydalo ju toho roku Naše vojsko pod názvom Na koncertoch sa netlieska) tematicky čerpala z vojenského pro­stredia, druhá, a oveľa náročnejšia, je zakotvená v malokarpatskej oblas­ti na okolí čarovnej Modry. Tam sní­vajú Šikulové postavy svoj sen o šťast­nom a nešťastnom živote. V bdelom snení nachádzajú svoju zasľúbenú zem a v nej dobro, krásu a šťastie oné staronové ideály čistých sŕdc. Sku­točnosť je vo všetkých Šikulových prózach obrovskou rezonančnou dos­kou. Na nej autor rozozvučuje skoro ako v hudobných vetách psychické stavy postáv vo veľmi náročnej kom­pozícii. Od úvodných tichých akordov postupne prechádza k záverečnému fortissimu, v ktorom sa napĺňa čaša osudu, v ktorom krištalizujú charak­tery. Šikula — bytostným uspôsobe­ním básnik a hudobník — má jemný zmysel pre vnútorné hlasy postáv. Po­zná ich rudimentárny svet, z ktorého vychádza pri poznávaní skutočností. Preto sa veľmi často ponára do ich vedomia, no najmä podvedomia. Ono ho priam fascinuje a zároveň mu určuje uhol pohľadu na svet. Sen sa mu so skutočnosťou neraz prelína do súvislého celku, do jednoliatej básnic­kej piesne o všedných ľudoch s bo­hato rozvrstvenou psychikou. Často je to pieseň baladická, hoci v nej za­svietia i veselé tóny životného šťastia. Veľmi sympatickou črtou Šikulových próz je štylistická virtuozita. Tento mladý a neobyčajne talentovaný pro­zaik a básnik v jednej osobe pozná už dnes, na začiatku svojej literárnej cesty prísnu zákonitosť, diferencova­nosť a čaro rodného jazyka, takže to, čo chce povedať, vie povedať umelec­ky náročne temer ako hotový, vykri­­štalizovaný prozaik. j. m. Co nám dáva Jozef Horák Nováŕ kniha spisovateľa Jozefa Horáka pozostáva z troch krátkych próz. Vo všetkých troch sa autor snaží zobraziť dnešný život súčasného človeka s jeho problémami, rozpormi a túžbami. Titulná próza Prípad na bani Joachim je príbehom, v ktorom sa pokusy o sabo­táž prelínajú s poctivou snahou o dobré pracovné výsledky, o čistý štít haviarov. Získa si čitateľa nielen rozprávačskými schopnosťami autora, ale aj vzrušujúcim dejom, v ktorom sa stupňuje napätie ako v detektívke. Na pozadí tohto príbehu odkrýva sa postupne nielen morálny profil a životná filozofia rozprávača — starého roznášača streliva, ale celá mo­zaika ľudských pracovných vzťahov, sla­bostí i každodenného nepatetického hrdinstva. Prelúdiá sú retrospektív­nym príbehom mladej učiteľky, ktorá bola po previerke vyradená z radov pe­dagogických pracovníkov a len dodatoč­ne sa dozvedá pravú príčinu: počas Po­vstania nevdojak zavinila zmarenie chy­stanej partizánskej akcie. Po rokoch sa snaží rozpamätať na všetky podrobnosti, ujasniť si stupeň vlastného previnenia Napokon oželieva nielen učiteľstvo, ale aj stratu lásky a — trochu nostalgicky sa zmieruje s novým povolaním. Osud človeka je písaný denníkovou formou a jeho názov vystínuje presne pocity človeka, ktorý sa precenil nielen ako funkcionár, nielen ako človek, ale pre cenil aj vlastné citíky a pozdvihol ich na úroveň veľkého nezaslúženého sklamania. Je to príbeh tak trochu kultovský a nielen to: je to tragi komédia človeka, ktorého schopnosti ne­zodpovedajú ani požiadavkám doby, ani funkčnému zadeleniu človeka, ktorý za i krnel vo vlastnom vývoji ako pracovník ako komunista. Zmietaný neustále medzi naliehavými úlohami pre spoloč­nosť a medzi vlastným zdeformovaným hodnotením ľudí a i vecí, potáca sa až k hranici „zúčtovania“. Ale ani tu si ne uvedomuje dosah vlastných chýb, krivdu spôsobenú manželke, rodine, ale naďalej sa utápa v bolestínstve, ofukuje si drob né odreniny a hýčka sa v pocite utrpe­nej a nezaslúženej krivdy. ZLATA SOLIVAJSOVA Kdo je kdo a co je co V abecedním pořádku najde zvídavý čtenář stručné avšak uspokojivé odpo­vědi na otázky z vnitřní a zahraniční politiky, ekonomie, filosofie a mezinárod­ních vztahů. Tentokrát mu je dá Popu­lární politický slovník, vy­cházející v Mladé frontě v druhém do­plněném a upraveném vydání. Příručka je to nadmíru užitečná, protože vám na svých 550 stránkách soustřeďuje v praktickém výběru vědomosti, které byste jinak museli hledat v mnoha na­šich i zahraničních učebnicích, příruč­kách, slovnících a v několika ročnících časopisů. Větší polovina rozsahu je věnována věcným pojmům a heslům, zbývající část politickým osobnostem současného světa, známým i méně známým, dokonce i ta­kovým, které se objevily na politickém nebi těsně ^před redakční uzávěrkou slovníku {do 1. října 1964). I když se autoři a redaktoři v úvodu omlouvají, že v některých případech jsou informace, údaje a charakteristiky kusé, je třeba i po zběžném zalistování ocenit jejich pohotovost a snahu nevyhnout se obtí­žím. Pokud jde o množství zpracovaných hesel je Populární politický slovník Mladé fronty bohatší než Stručný poli­tický slovník NPL, vydaný předloni v ná­kladu 80 000 výtisků. Skutečnost, že se všechna dosavadní vydání politických slovníků setkávají s živým ohlasem na knižním trhu, si jistě vynutí další, do­plňované, aktualizované reedice. Jen tím snad lze omluvit poměrně nízký náklad tohoto vydání (15 000 výtisků). S. ZE SURREALISTICKÉHO ARAGONOVA OBDOBÍ ANICET a PAŘÍŽSKÝ VENKOVAN Mladý čtenář, který dočte Pařížské­ho venkovana a který zná Franze Kaf­ku a „nový“ román, řekne, že Paříž­ský venkovan nepřináší mnoha nové­ho. Cím by však byl tzv. nový román bez surrealismu? Surrealisté byli dů­slední v tom, že se nevyhýbali pří­tomnosti, že ji naopak vyhledávali, neboť právě přítomnost vždy podmi­ňovala jejich existenci. Nicméně ani dnes nebyla překoná­na ona forma surrealistické prózy, která je syntézou filosofické úvahy, automaticky se vyvíjejících představ, pamfletů, sociální kritiky a nevím če­ho ještě. I na tomto poli byla kon­vence drcena, negována, jako ona za­tuchlá morálka systematicky ničící křehké lidské vztahy. Svět se od na­psání Pařížského venkovana a Anice­­ta příliš změnil a prošel příliš absurd­ními obdobími, než by naše představy, „čisté jak voda“,-zůstaly nezkaleny. Návrat k původním zdrojům je ne­možný a patetičnost některých -básnic­kých obrazů, jakkoli živých ve své nadčasovosti, koresponduje dnes vět­šinou už jen s minulým nadšením, kterého se netklo zklamání onoho čtvrtstoletí, na němž leží stín opovrže­níhodného měšťáctví (neboť dogma­tismus byl formou měšťáctví). Přesto však je tu stále ještě mnoho živoucí­ho a oslnivého: je to to, co zůstává re­lativně nejméně potlařitelné, ať je do­ba jakkoli zlá — je to prožitek lid­ské touhy, prožitek lásky. Z doslovu Václava Zykmunda Dvě výzvy ze Slovenska První je kniha kriminálních repor­táží a povídek předního slovenského novináře, publicisty a reportéra Ro­mana Kaliského Obžalovaný, vstaňte! Tato kniha se na Slovensku setkala s podobným ohlasem jako Mňačkovy Opožděné reportáže a vyšla rychle za sebou ve dvou vydáních. Kaliský v ní vychází z autentických soudních ma­teriálů, rekonstruuje průběh pátrání a přelíčení, noří se oo psychologie, předhistorie, pozadí a podhoubí trest­ných činů, a tak dospívá až ke krimi­nální psychologické povídce či nove­le. Setkáme se tu s normálními lidmi, kteří se ocitli na šikmé ploše náho­dou, ale i s postavami z velkoměstské­ho podsvětí, zachycenými ovšem vy­soko nad úrovní obvyklé novinové soudničky. Autora zajímá daleko spíš člověk jako osud než člověk jako pří­pad. Proto činí víc, než je pouhé ob­novení neprávem opomíjeného žánru. Podařilo se mu vytvořit knihu, která má neobyčejnou čtenářskou přitažli­vost, ale znamená i obohacení tzv. li­teratury faktu, jejíž progresivní vliv na celou jednu linií moderní prózy je nepopiratelný. Bednářovy Hodiny a minuty jsou jedním z nejryzejších děl současné slovenské vyprávěčské prózy. V knize jsou 4 původní novely a autor k nim ještě přidal Kamennou studánku Cizí, neboť i v nich jde o problema­a tiku Slovenského národního povstání a jeho konfrontaci se současností... Konfrontace minulosti s přítomností je nosnou silou Bednárových novel, jejich napínavého děje a tragických konfliktů. Hodiny a minuty jsou však i polemikou s předcházející povstalec­kou problematikou, a nejen s povsta­leckou, jsou umělcovou polemikou se schématismem a apriorismem, s čer­nobílou koncepcí postav bez vnitřní­ho života, s optimismem, kterého v ži­votě nebylo tak mnoho, ale literatura jím přímo hýřila. „Obžalovaný, vstaňtel“ vychází ten­to týden. „Hodiny a minuty“ vyšly v posledních týdnech minulého ro­ku. R eedice za čtyři roky po úspěšném vydání je velice riskantní, zejména, změnila-li se za tuto dobu literárně umělecká atmosféra a vkus čte­nářských vrstev. Bude proto nové vydání Černé bedýnky přísnou zkouškou, prověrkou jejích skutečných kvalit Současně vytvářená literatura a vůbec umění útočí na konzumentovy city jiným způsobem než místy až přeněžnělé stro fy a dialogy Ludvíka Aškenazyho. Měk­kost, jemnost a něha jsou dnes oblékány do méně průhledných slov a vět; často jen vytušené vyplynou z textu na první pohled hrubého a cynického. Aškenazyho dílo je však spjato poeti kou docela opačnou. Dětské etudy. Psí život, hrý, filmy jsou prodchnuty lítosti­vou, sladkou něhou, která má slzy v očích a vůbec se za ně nestydí, je po­třeba si toto otevřeně říci a zároveň to respektovat. Černá bedýnka ovšem nikterak neza pírá svého autora. Fotografie nejlepších světových fotografů dokázal tak vhodně seřadit a texty k nim tak prodchnout vlastním názorem, že právě v Bedýnce se obráží tento umělecký přístup i k nej­drastičtějším záběrům a k nedávné historii velice jasně. Avšak nejen proto má Černá bedýnka klíčové postavení SOUTĚŽ 3x3 s omluvou Děkujeme čtenářům za (doslova) tisíce dopisů s milými pozdravy a přáními do nového roku. Pozdravy a přání opětuje­me. Děkujeme i těm, kdo nás upozornili na chyby v křížovce: mrzí nás, že k nim došlo a omlouváme se předvánočním spěchem s mimořádně rozsáhlým číslem a vlastní nezkušeností — byla to první křížovka, kterou jsme uveřejnili, ne však poslední. U dalších se vynasnažíme, abychom čtenářům* neztěžovali řešení neplánovanými „šotky“. Odměňujeme deset výherců po třech knihách. Naši čtenáři, znalí praxe po­dobných soutěží, většinou správně po­chopili, že je nad naše možnosti, aby­chom rozeslali ceny všem luštitelům. Byly by to desetitisíce knih. Těm. co si naše nejasně formulované podmínky vy­ložili jinak, se omlouváme podruhé přejeme si, aby jim zklamání neubralo a na luštitelském a čtenářském zápalu. Vylosované správné luštitele odmění­me po třech knihách: M. Černá, Havlíčkova 253, Slivenec MUDr. J. Drtinová, Týnec n. L. J. Haišman, B. Němcové 44, Č. Budějovice K. Rosier, Hrádek u Nechanic L. Kulová, Havelská 29, Praha 1 F. Alexa. Kotvrdovice, p. Jedovnice A. Košíková, Soukupova ul., Rakovník M. Heger, Dědice u Vyškova H". Košková, Nejedlého 65, Liberec J. a J. Palkovští, Žilinská 1317, Ostrava- Poruba Správná odpověď zní: 1. Kniha je dárek trvale krásný, každému milý 2. Skutečná radost z vánoc předpokládá řadu zajímavých knih 3. Wells: Lidé jako bozi Jašík; Mrtví nezpívají Iiodačová: Slaměný klobouk Caillois: Pontský Pilát Okudžava- Ahoj študente! Zalygin: Aitajské stezky Havlíček: Zázrak flamendrů Skácel: Hodina mezi psem a vlkem Diviš: Chrlení krve Sciascia: Den sovy

Next