Nové Knihy, 1965 (V/1-52)
1965-01-07 / No. 1
ŠŤASTNÝ A VESELÝ NOVÝ ROK.' KENNETH FEARING Mluv jako obyčejně, chystej koktaily a povídej, zatímco je budeš míchat, jako předtím už tolikrát — JESTLI JE FAKT, ŽE SVĚT JE NA PRODEJ Tak to řekni, řekni to jednou a pust to z hlavy, nech toho, povídej, jak to bylo při bridži a na nákupu, opakujúco jsi řekla ty, co hokynář, co řekl poslíček, co vrátný, povídej co tě napadne — ALE JESTLI JE TO FAKT, ŽE NERVY A DECH A TEP JSOU NA PRODEJ Povídej, jak to bylo v nějakém veselejším městě, někde, kde byla lepší nálada, mluv o nějaké krvavější, hladovější, proradnější zemi, o kterékoliv jiné době, jiném dalekém kraji — ALE JESTLI JE TO FAKT Zapomeň odpovědi, které neudávají důvod, zapomeň důvody, které nic nevysvětlí, pamatuješ na ten večer u jezera, ten večer u Sama, ten zkumenělý 'es, chtěla by ses podívat ještě jednou v červnu do Londýna? ALE JESTLI JE TO FAKT, JESTLI JE FAKT, ŽE JENOM LHÁŘI PRAVDU MILUJI Nalívej koktaily, je pozdě a je zima, je ticho a je tma, honem, čas nečeká a už je pozdě, pozdě později než si myslíš, a zase jednu hodinu, zas jednu noc, zas jeden den je třeba nějak zabít. Ze sbírky Manhattan, která vychází v edici Plamen (SNKLU) Ročník 1965 • 7. ledna • ČÍSLO 1 I (tň >5 mez! ostatním! Aškenazyho pracemi (s výjimkou Nočního hosta). Je jakoby prací nejhotovější, nejucelenější, bez oné uchvátané nahozenosti a improvizovanosti, kterou pociťujeme zejména v některých povídkách. Fotografické publikace podobné Černé bedýnce vznikaly a vznikají stále. Po jejím úspěchu se jich vyrojilo hned nákolik najednou. Ale žádná z nich už nedosáhla takového spontánního ohlasu a tak vřelého přijetí. Ani toho počtu překladů a cizojazyčných vydání. Zejména mladí lidé si ji tehdy jednohlasně zvolili za svoji knížku. Bude tomu tak i nyní? irena Zítkova Nová tvár v slovenskej próze Temer pol storočia putuje lyrický hrdiiw slovenskou krátkou prózou. Svoju raujímavú cestu začal v dvadsiatych rokoch, keď sa vrátil domov so strašnými - frontovými zážitkami. Drásavé expresle vystriedali neskôr príjemnejšie zážitky. Videl rozvírený život, priamil sa na lásku a čarovnú vrchársku prírodu, v ktorej nachádzal radosť z bytia. Obľúbili sme si ho pre zaujímavú fyzickú a psychickú podobu a potom aj preto, že sa o ňom hovorilo v celom rade nádherných diel neobyčajne kultivovaným jazykom. V päťdesiatych rokoch sa však na literárne javisko dostal naivne zapálený obor a tomu museli ustúpiť lyrické typy. Nedávno sa našťastie zjavili zas. Najnovšie sa s lyrickými hrdinami stretávame v knihe próz Vincenta Šikulu „Možno si postavím bungalow“. Prítomná kniha je v poradí už druhou Šikulovou zbierkou poviedok. Prvá (vydalo ju toho roku Naše vojsko pod názvom Na koncertoch sa netlieska) tematicky čerpala z vojenského prostredia, druhá, a oveľa náročnejšia, je zakotvená v malokarpatskej oblasti na okolí čarovnej Modry. Tam snívajú Šikulové postavy svoj sen o šťastnom a nešťastnom živote. V bdelom snení nachádzajú svoju zasľúbenú zem a v nej dobro, krásu a šťastie oné staronové ideály čistých sŕdc. Skutočnosť je vo všetkých Šikulových prózach obrovskou rezonančnou doskou. Na nej autor rozozvučuje skoro ako v hudobných vetách psychické stavy postáv vo veľmi náročnej kompozícii. Od úvodných tichých akordov postupne prechádza k záverečnému fortissimu, v ktorom sa napĺňa čaša osudu, v ktorom krištalizujú charaktery. Šikula — bytostným uspôsobením básnik a hudobník — má jemný zmysel pre vnútorné hlasy postáv. Pozná ich rudimentárny svet, z ktorého vychádza pri poznávaní skutočností. Preto sa veľmi často ponára do ich vedomia, no najmä podvedomia. Ono ho priam fascinuje a zároveň mu určuje uhol pohľadu na svet. Sen sa mu so skutočnosťou neraz prelína do súvislého celku, do jednoliatej básnickej piesne o všedných ľudoch s bohato rozvrstvenou psychikou. Často je to pieseň baladická, hoci v nej zasvietia i veselé tóny životného šťastia. Veľmi sympatickou črtou Šikulových próz je štylistická virtuozita. Tento mladý a neobyčajne talentovaný prozaik a básnik v jednej osobe pozná už dnes, na začiatku svojej literárnej cesty prísnu zákonitosť, diferencovanosť a čaro rodného jazyka, takže to, čo chce povedať, vie povedať umelecky náročne temer ako hotový, vykrištalizovaný prozaik. j. m. Co nám dáva Jozef Horák Nováŕ kniha spisovateľa Jozefa Horáka pozostáva z troch krátkych próz. Vo všetkých troch sa autor snaží zobraziť dnešný život súčasného človeka s jeho problémami, rozpormi a túžbami. Titulná próza Prípad na bani Joachim je príbehom, v ktorom sa pokusy o sabotáž prelínajú s poctivou snahou o dobré pracovné výsledky, o čistý štít haviarov. Získa si čitateľa nielen rozprávačskými schopnosťami autora, ale aj vzrušujúcim dejom, v ktorom sa stupňuje napätie ako v detektívke. Na pozadí tohto príbehu odkrýva sa postupne nielen morálny profil a životná filozofia rozprávača — starého roznášača streliva, ale celá mozaika ľudských pracovných vzťahov, slabostí i každodenného nepatetického hrdinstva. Prelúdiá sú retrospektívnym príbehom mladej učiteľky, ktorá bola po previerke vyradená z radov pedagogických pracovníkov a len dodatočne sa dozvedá pravú príčinu: počas Povstania nevdojak zavinila zmarenie chystanej partizánskej akcie. Po rokoch sa snaží rozpamätať na všetky podrobnosti, ujasniť si stupeň vlastného previnenia Napokon oželieva nielen učiteľstvo, ale aj stratu lásky a — trochu nostalgicky sa zmieruje s novým povolaním. Osud človeka je písaný denníkovou formou a jeho názov vystínuje presne pocity človeka, ktorý sa precenil nielen ako funkcionár, nielen ako človek, ale pre cenil aj vlastné citíky a pozdvihol ich na úroveň veľkého nezaslúženého sklamania. Je to príbeh tak trochu kultovský a nielen to: je to tragi komédia človeka, ktorého schopnosti nezodpovedajú ani požiadavkám doby, ani funkčnému zadeleniu človeka, ktorý za i krnel vo vlastnom vývoji ako pracovník ako komunista. Zmietaný neustále medzi naliehavými úlohami pre spoločnosť a medzi vlastným zdeformovaným hodnotením ľudí a i vecí, potáca sa až k hranici „zúčtovania“. Ale ani tu si ne uvedomuje dosah vlastných chýb, krivdu spôsobenú manželke, rodine, ale naďalej sa utápa v bolestínstve, ofukuje si drob né odreniny a hýčka sa v pocite utrpenej a nezaslúženej krivdy. ZLATA SOLIVAJSOVA Kdo je kdo a co je co V abecedním pořádku najde zvídavý čtenář stručné avšak uspokojivé odpovědi na otázky z vnitřní a zahraniční politiky, ekonomie, filosofie a mezinárodních vztahů. Tentokrát mu je dá Populární politický slovník, vycházející v Mladé frontě v druhém doplněném a upraveném vydání. Příručka je to nadmíru užitečná, protože vám na svých 550 stránkách soustřeďuje v praktickém výběru vědomosti, které byste jinak museli hledat v mnoha našich i zahraničních učebnicích, příručkách, slovnících a v několika ročnících časopisů. Větší polovina rozsahu je věnována věcným pojmům a heslům, zbývající část politickým osobnostem současného světa, známým i méně známým, dokonce i takovým, které se objevily na politickém nebi těsně ^před redakční uzávěrkou slovníku {do 1. října 1964). I když se autoři a redaktoři v úvodu omlouvají, že v některých případech jsou informace, údaje a charakteristiky kusé, je třeba i po zběžném zalistování ocenit jejich pohotovost a snahu nevyhnout se obtížím. Pokud jde o množství zpracovaných hesel je Populární politický slovník Mladé fronty bohatší než Stručný politický slovník NPL, vydaný předloni v nákladu 80 000 výtisků. Skutečnost, že se všechna dosavadní vydání politických slovníků setkávají s živým ohlasem na knižním trhu, si jistě vynutí další, doplňované, aktualizované reedice. Jen tím snad lze omluvit poměrně nízký náklad tohoto vydání (15 000 výtisků). S. ZE SURREALISTICKÉHO ARAGONOVA OBDOBÍ ANICET a PAŘÍŽSKÝ VENKOVAN Mladý čtenář, který dočte Pařížského venkovana a který zná Franze Kafku a „nový“ román, řekne, že Pařížský venkovan nepřináší mnoha nového. Cím by však byl tzv. nový román bez surrealismu? Surrealisté byli důslední v tom, že se nevyhýbali přítomnosti, že ji naopak vyhledávali, neboť právě přítomnost vždy podmiňovala jejich existenci. Nicméně ani dnes nebyla překonána ona forma surrealistické prózy, která je syntézou filosofické úvahy, automaticky se vyvíjejících představ, pamfletů, sociální kritiky a nevím čeho ještě. I na tomto poli byla konvence drcena, negována, jako ona zatuchlá morálka systematicky ničící křehké lidské vztahy. Svět se od napsání Pařížského venkovana a Aniceta příliš změnil a prošel příliš absurdními obdobími, než by naše představy, „čisté jak voda“,-zůstaly nezkaleny. Návrat k původním zdrojům je nemožný a patetičnost některých -básnických obrazů, jakkoli živých ve své nadčasovosti, koresponduje dnes většinou už jen s minulým nadšením, kterého se netklo zklamání onoho čtvrtstoletí, na němž leží stín opovrženíhodného měšťáctví (neboť dogmatismus byl formou měšťáctví). Přesto však je tu stále ještě mnoho živoucího a oslnivého: je to to, co zůstává relativně nejméně potlařitelné, ať je doba jakkoli zlá — je to prožitek lidské touhy, prožitek lásky. Z doslovu Václava Zykmunda Dvě výzvy ze Slovenska První je kniha kriminálních reportáží a povídek předního slovenského novináře, publicisty a reportéra Romana Kaliského Obžalovaný, vstaňte! Tato kniha se na Slovensku setkala s podobným ohlasem jako Mňačkovy Opožděné reportáže a vyšla rychle za sebou ve dvou vydáních. Kaliský v ní vychází z autentických soudních materiálů, rekonstruuje průběh pátrání a přelíčení, noří se oo psychologie, předhistorie, pozadí a podhoubí trestných činů, a tak dospívá až ke kriminální psychologické povídce či novele. Setkáme se tu s normálními lidmi, kteří se ocitli na šikmé ploše náhodou, ale i s postavami z velkoměstského podsvětí, zachycenými ovšem vysoko nad úrovní obvyklé novinové soudničky. Autora zajímá daleko spíš člověk jako osud než člověk jako případ. Proto činí víc, než je pouhé obnovení neprávem opomíjeného žánru. Podařilo se mu vytvořit knihu, která má neobyčejnou čtenářskou přitažlivost, ale znamená i obohacení tzv. literatury faktu, jejíž progresivní vliv na celou jednu linií moderní prózy je nepopiratelný. Bednářovy Hodiny a minuty jsou jedním z nejryzejších děl současné slovenské vyprávěčské prózy. V knize jsou 4 původní novely a autor k nim ještě přidal Kamennou studánku Cizí, neboť i v nich jde o problemaa tiku Slovenského národního povstání a jeho konfrontaci se současností... Konfrontace minulosti s přítomností je nosnou silou Bednárových novel, jejich napínavého děje a tragických konfliktů. Hodiny a minuty jsou však i polemikou s předcházející povstaleckou problematikou, a nejen s povstaleckou, jsou umělcovou polemikou se schématismem a apriorismem, s černobílou koncepcí postav bez vnitřního života, s optimismem, kterého v životě nebylo tak mnoho, ale literatura jím přímo hýřila. „Obžalovaný, vstaňtel“ vychází tento týden. „Hodiny a minuty“ vyšly v posledních týdnech minulého roku. R eedice za čtyři roky po úspěšném vydání je velice riskantní, zejména, změnila-li se za tuto dobu literárně umělecká atmosféra a vkus čtenářských vrstev. Bude proto nové vydání Černé bedýnky přísnou zkouškou, prověrkou jejích skutečných kvalit Současně vytvářená literatura a vůbec umění útočí na konzumentovy city jiným způsobem než místy až přeněžnělé stro fy a dialogy Ludvíka Aškenazyho. Měkkost, jemnost a něha jsou dnes oblékány do méně průhledných slov a vět; často jen vytušené vyplynou z textu na první pohled hrubého a cynického. Aškenazyho dílo je však spjato poeti kou docela opačnou. Dětské etudy. Psí život, hrý, filmy jsou prodchnuty lítostivou, sladkou něhou, která má slzy v očích a vůbec se za ně nestydí, je potřeba si toto otevřeně říci a zároveň to respektovat. Černá bedýnka ovšem nikterak neza pírá svého autora. Fotografie nejlepších světových fotografů dokázal tak vhodně seřadit a texty k nim tak prodchnout vlastním názorem, že právě v Bedýnce se obráží tento umělecký přístup i k nejdrastičtějším záběrům a k nedávné historii velice jasně. Avšak nejen proto má Černá bedýnka klíčové postavení SOUTĚŽ 3x3 s omluvou Děkujeme čtenářům za (doslova) tisíce dopisů s milými pozdravy a přáními do nového roku. Pozdravy a přání opětujeme. Děkujeme i těm, kdo nás upozornili na chyby v křížovce: mrzí nás, že k nim došlo a omlouváme se předvánočním spěchem s mimořádně rozsáhlým číslem a vlastní nezkušeností — byla to první křížovka, kterou jsme uveřejnili, ne však poslední. U dalších se vynasnažíme, abychom čtenářům* neztěžovali řešení neplánovanými „šotky“. Odměňujeme deset výherců po třech knihách. Naši čtenáři, znalí praxe podobných soutěží, většinou správně pochopili, že je nad naše možnosti, abychom rozeslali ceny všem luštitelům. Byly by to desetitisíce knih. Těm. co si naše nejasně formulované podmínky vyložili jinak, se omlouváme podruhé přejeme si, aby jim zklamání neubralo a na luštitelském a čtenářském zápalu. Vylosované správné luštitele odměníme po třech knihách: M. Černá, Havlíčkova 253, Slivenec MUDr. J. Drtinová, Týnec n. L. J. Haišman, B. Němcové 44, Č. Budějovice K. Rosier, Hrádek u Nechanic L. Kulová, Havelská 29, Praha 1 F. Alexa. Kotvrdovice, p. Jedovnice A. Košíková, Soukupova ul., Rakovník M. Heger, Dědice u Vyškova H". Košková, Nejedlého 65, Liberec J. a J. Palkovští, Žilinská 1317, Ostrava- Poruba Správná odpověď zní: 1. Kniha je dárek trvale krásný, každému milý 2. Skutečná radost z vánoc předpokládá řadu zajímavých knih 3. Wells: Lidé jako bozi Jašík; Mrtví nezpívají Iiodačová: Slaměný klobouk Caillois: Pontský Pilát Okudžava- Ahoj študente! Zalygin: Aitajské stezky Havlíček: Zázrak flamendrů Skácel: Hodina mezi psem a vlkem Diviš: Chrlení krve Sciascia: Den sovy