Nové Knihy, 1966 (VI/1-52)

1966-01-13 / No. 1-3

ROČNÍK 1966 13. LEDNA ČÍSLO 1-3 VYCHÁZÍ PRVNÍ SVAZEK SEBRANÝCH SPISŮ VLADIMÍRA HOLANÁ ' Na závěr roku, v němž Vladimír Hálán oslavil ve chvíli nového a ne­odvratného triumfu své poezie šede­sát let, připravil Odeon pod názvem Jeskyně slov první svazek jeho Sebra­ných spisů. Symbolicky uzavírá dvou­letou invazi jeho poezie, která se ko­nečně s notným časovým zpožděním ■dostala ke svému čtenáři. A ten si s ní porozuměl: tři antologie, jedna z nich v nákladu 24 000 výtisků v KPP, 'dvě bibliofilie a sedm nových knih ■básni rozešlo se pro mnohé s nečeka­nou rychlosti mezi milovníky veršů. Zároveň pak zahajuje Jeskyně slov řadu dvanácti svazků, které v příš­tích letech obsáhnou souborně Hola­­novu lyriku, epiku, básnické prózy a eseje, překlady a ostatní tvorbu, roz­troušenou po časopisech — ta vytvo­ří svazek především dokumentární nazvaný Bagately. (Podrobný rozpis Spisů je vložen do jeskyně slov.) Proč Jeskyně slov? Odpověď dá bá­seň tohoto názvu ze sbírky Bolest, napsaná v roce 1949: Ne beztrestně vstupuje jinoch se světlem do jeskyně slov ... Odvážný sotva tuší, kde se to octl... Mlád, 1 když trpící, neví, cože je bolest... Předčasně mistrovský uprchne, aniž vkročil, a »»mluví se na neplnoleté století... Jeskyně slov! ... Jen skutečný básník a na vlastní v ní prošili křídla a to, Jak je navracet zemské tíži a neublížit oné, která přitahuje Jeskyně slovl Jen skutečný básník se vrací z jejího mlčení, aby, už stár, nalezl plačící dítě, odložené světem na její prálh ... Obsahuje tedy Jeskyně slov básní­kovy prvni sbírky, poezii převážně lyrickou: Triumf smrti (konečnou verzi z roku 1948; znění 1930 a 1936 bude otištěno v Bagatelech, stejně jako prvotina Blouznivý vějíř, která je jakousi předehrou Holanovy tvor­by), Vanutí, Oblouk, Kameni, přichá­zíš... a ’ Záhřmotí. K těmto knížkám z let 1930—1940 jsou přiřazena obojí Mozartiana;' první cyklus z roku 1937, otištěný původně v Záhřmotí, ale roku 1963 připojený k druhému cyklu z let 1952—1954, s níž vytvořil tematic­ký celek. Ukazovalo se ovšem jako možné přiřadit Mozartiana až k dru­hému svazku Spisů, tedy k sbírkám Bez názvu a Na postuipu, popř. je ja­ko celistvý cyklus s povahou přece jen epickou dát do svazku Lamento, kde bude Noc s Hamletem a Toská­­na. Naše řešení bylo zvoleno kromě řady technických důvodů hlavně pro­to, aby první Mozartiana nebyla od­tržena od své domovské sbírky Zá­hřmotí a aby přitom mohla být udrže­na jako celek, tedy pohromadě s cyklem z let 1952—54. Konečně dru­hý svazek Spisů (souborně je nazván Ale je hudba) nedá na sebe dlouho čekat, vyjde za rok a půl. V příštím roce jej předejde jen kniha básnic­kých próz Kolury, Torso, Lemuria a fragmentárni Hadry, kosti kůže (jme­novat se bude Babyloniaca), tedy ti­tulů, jež nebyly dosud od svých prv­ních vydání publikovány, byť mají v Hoilanově tvorbě zásadní význam. Na­víc pak sbírka Bez názvu, navazující přímo na Záhřmotí a těsně tedy také související s Mozartianami, není ne­dostupná. Je jediná z Holeňových sbí­rek publikovaných v posledních le­tech, kterou může Její vydavatel ostravské nakladatelství Profil, čte­nářům Ještě nabídnout. Na Holanovýoh verších ze souboru Jeskyně slov se přesvědčujeme, jak si jeho první verše zachovaly dodnes svou velkou uměleckou hodnotu a ci­tovou i myšlenkovou agresivitu. Mož­no docela říci, že mnohé z těchto básni působí nyní, kdy známe vlastně celé Holanovo dílo, ještě silněji. Že lecčemus rozumí dnešní čtenář lépe, neboť už Holanovy verše z třicátých let předcházely svou dobu. Pozoru­hodné také je, jak vytvářej! s ostat­ními autorovými knihami kompaktní celek, jak prokazují celistvost a lo­gickou souvztažnost celé jeho tvor­by. Jak mnohé v nich už bylo napo­věděno, leccos už řečeno, jak nový čas nutil vrátit se nově k starým té­matům. Celé Holanovo dílo pak uká­že, že jeho tvorba je neustálý vývo­jový proces, že v ní není chvíle pro oddech, ale že po všechna ta léta skutečně „propast odpovídala pro­pasti“. Čímž má být také řečeno, že už první Holanovy knihy jasně doku­mentují, že jde o tvorbu-dialog. Vydání prvního svazku Spisů Vladi­míra Holama, o něž pečuje graficky Oldřich Hlavsa (každý svazek má na­víc také svého ilustrátora — u jes­kyně slov jim je Josef Sima) zahaju­je novou etapu působení této ojedi­nělé tvorby největšího z našich žijí­cích básníků a předního tvůrce mo­derní světové poezie. Ohlas Holaniova díla dovoluje konstatovat, že n^cle o čin pouze základního významu li­terárně vědného, nýbrž především o výraz skutečné čtenářské potřeby a odezvy tétt> poezie v našem kul­turním životě. Tato skutečnost a toto posláni také určilo charakter celých Spisů, které při zachování všech ná­ležitostí vydání kritického jsou myš­leny jako živá součást živé čtenářské knihovny. Vladimír Justl O EKONOMICE JUGOSLÁVIE »Z PRVÉ RUKY« (K vydáni sborníku prací jugosláv­ských ekonomů) Z iniciativy Československé společ­nosti ekonomické a Svazu ekonomů Jugoslávie vychází pod vědeckou re­dakci prof. O. Sika v NČSAV sborník 21 statí nejznámějších jugoslávských ekonomů.") I když se v posledních dvou letech informovanost našich od­borníků a celé naši veřejnosti o ju­goslávském hospodářství značně zlep­šila, trpěly všechny dosavadní články a zprávy (souborná práce v této té­matice u nás totiž vůbec nevyšla) přece jen úryvkovitostl a často i po­vrchností. Nyní dostávají čtenáři do rukou dílo skutečně podrobné, komplexní a zasvěcené. Přitom se mohou seznámit nejen s vývojem národního hospodář­ství Jugoslávie, nýbrž i se soudobým teoretickým myšlením v oblasti eko­nomie. Síře záběru je skutečně veliká. Je zřejmé, že si podle zájmu, odborné­ho zaměření 1 profesionální specia­lizace každý z našich čtenářů vybe­re ty práce, které právě jemu mají nejvíce co říci. Uveďme alespoň ve stručném pře­hledu tematické oblasti článků tak, jak to odpovídá uspořádání sborní­ku. Kniha Je rozdělena do dvou částí. První část tvoří obecně teoretické a metodologická problémy. Jde tu při­bližně o tyto okruhy témat: a) stati z obecné ekonomické teo­rie (jde o 3 práce, které konfron­tují marxistickou teorii s novodobým vývojem ekonomické teorie na Zápa­dě) b) problematika socialistické roz­šířené reprodukce, se kterou se se­tkáváme v soudobé literatuře také pod názvem „ekonomického růstu“ (tento okruh se týká v podstatě 3 článků) c) obecné otázky ekonomického systému a metody plánovitého říze­ní (jde o 3 stati — s tematikou cen, úvěru a aplikace meziodvětových bi­lanci v zahraničním obchodě) d) mikroekonomické problémy (ze dvou prací se jedna zabývá metodou hodnocení využití kapacit a druhá pak analýzou výrobních nákladů). Druhá část sborníku obsahuje pro­blémy hospodářského rozvoje Jugo­slávie. Tematika 10 stati je různoro­dá. Vedle problémů Investiční vý­stavby, vývoje jugoslávského průmys­lu a systému plánování v SFRJ se tu řeší otázky zahraničního obchodu, osobní spotřeby a zajímavé aspekty změn ve struktuře obyvatelstva. Vše­chny tyto práce Jsou doplněny bo­hatým faktografickým a často uni­kátním statistickým materiálem. Je tedy zřejmé, že sborník Jugosláv­ských prací vzbudí zájem Jak našich ekonomů z vysokých škol a vědec­kých pracovišť, tak pracovníků naší hospodářské praxe. Neměl by zejmé­na chybět v žádné odborné knihov­ně našeho státu. Inž. Jiří Kiosta ") současně vychází v Bělehradě v srbochorvátském překladu podobný sborník prací československých eko­nomů. vrub z em... Pf 1966 uég*- v nakladatelských ročenkách ■ To, co tě trápí a co hledáš, nakonec si domluvíš jen se svojí duší. To je někdy vnitřní dialog v nás, který neposlouchat a nedoříci by byl hřích. Jaké bude Jeho poslední slovo, nevím ... Jediná metafora poví b věcech více než definice na dvaceti řádcích. Znát životy ostatních neznamená poznatl je, vymysliti si je, Je víc a pravdivější. Dvanáct dopisů F. Halase ženě (Čs. spisovatel) ■ Dřív byla literatura takzvaná „panenská“. Hned po vyjití Hřbitovního kvítí pravili, že Jsem ji zkurvll. Čím? Tím, že Jsem neznal lži, mluvil pravdu a užíval slov nahých, možná že někdy příliš nahých. Tím, že jsem poukazoval přes meze české a slovenské literatury a dokazoval, že musíme celou světovou literaturu znát a strávit, máme-11 vůbec něčeho dovést sami, čeho by si všiml svět. Tím, že jsem uznával jen Celakovské, Kolláry, Erbeny a Máchy, jen skutečné básníky za básníky, a že jsem pramalou úctu měl k nádobám prázdným, třeba sluly „autori­tami“. Tím, že jsem i do básní směle přinášel otázky socialistické, jimž dnes ještě se uhýbají jako vší pravdě. Z odkazu Jana Nerudy (Svobodné slovo) ■ Písmena BSVZ z malého slovníku nadávek: Ty bimbasei, Boule svalená!, Si blbej jak dělo!, Takovýho bambusa Jak ty sem eště neviděli, Ty serefuku!, smetáku!, smradel, smrkáčii, sralo z Betlémal, sroulo I, Ty šajskýblel, šam­­šuloi, šancajku!, šimšoi, šlundroi, Ty vobšourníkui, vohrndíro I, vochčíplotel, vošklíbře! votlemenčei, vydobínoi, vyprcounei, Ty zázraku bezzubej!, zmrhale­­no! Hantýrka pro samouky, podává Radovan Krátký (Státní nakladatelství krásné literatury a umění — nyní Odeon) ■ Vepřové na žampiónech: 300 g libového vepřového, 2 žloutky, škrobová mouka, sůl, cukr, 180 g čerstvých žampiónů, 1 polévková lžíce pálenky, 1 kávová lžička glutasolu, olej. Maso rozkrájete na kostky, posolte a smíchejte se škrobovou moukou roz­míchanou se žloutky. Na horkém oleji osmažte po všech stranách a dejte na síto okapat. Do jiné pánve dejte dvě polévkové lžíce oleje, nakrájené žampióny, pálenku, glutasol a kávovou lžičku cukru a coli. Nakonec vmí­chejte osmažené masové kostky. Novoroční stůl ze staré orientální kuchyně (Mladá fronta) Foto Miloše Vodseďálka ze sborníku začínajících autorů, nazvaného „Od­pich“. PREHĽAD DEJÍN SLOVENSKEJ FILOZOFIE Po Kapitolách z dejín slovenskej filozofie, ktoré vyšli roku 1957, pri­chádza, možno povedať, ten istý ko­lektiv slovenských historikov filozo­fie s dielom Prehľad dejín slovenskej filozofie (VSAV, 556 str., viaž. Kčs 32,—j. Je to druhá publikácia, veno­vaná celkovému pohfadu na dejiny filozofického myslenia na Slovensku. Jej vydanie bolo naliehavé, pretože Kapitoly boli po vyjdení ihneď rozo­brané. Prehľad dejín slovenskej filozofie má síce spoločné črty s Kapitolami, nemožno ho však pokladať za ich púhu reedíciu, ale o podstatne nové, prepracované a doplnené vydanie. V Prehľade sa riešia náročnejším spôsobom vlastné problémy filozofie a uplatňujú sa odbornejšie kritériá pri hodnotení foriem, s ktorými sa stretávame na Slovensku. Kým v Ka­pitolách začínal sa výklad až obdo­bím reformácie, v Prehľade sa venu­je pozornosť už aj humanistickej epo­che našich dejín. Odrážajú jednak nové výsledky výskumnej práce auto­rov, ktorá sa urobila počas siedmich rokov po vydaní Kapitol a vypĺňa úseky, ktoré v nich chýbajú (filozo­fia obdobia humanizmu, filozofia uni­verzít v 17. a 18. storočí, prírodove­decké myslenie 19. storočia), jed­nak novo, kompletnejšie monografic­ky spracúvajú kľúčové otázky nášho myšlienkového dedičstva (osvieten­stvo, obrodenie, počiatky marxizmu, filozofia najnovších čias.). V troch statiach j Od reformácie po národné obrodenie; Od matičných rokov po národné oslobodenie; Od vzniku I. CSR do dnešných dníf sa skúma a vykresluje presvedčivý obraz o filo­zofických úsiliach a ideovom vývine od obdobia humanizmu až po našu súčasnosť, ba až prítomnosť. BOHUMIL HRABAL PŘICHÁZÍ S NOVOU KNIHOU Jmenuje se Inzerát na dům, ve kte­rém už nechci bydlet, a její děj by­chom mohli Chronologicky zařadit za Pábitele. Ale jaký je to rozdílí Proti přiopilé radostnosti Pábiteiů, oslně­ných svobodou podnikání (Bambid di Praga), umění (Chcete vidět zla­tou Prahu?), vonících svěžím živo­tem, hýřících barvami bengálských ohňů a hned zase nalézajících mou­dré zklidněni v zrcadlové hladině stojatých vod autorova nejmílejšího kraje, jeho domova — je Inzerát už svým dlouhým titulem kategorickým protestem proti létům, která tehdy následovala. . Na iprvní pohled se mi zdá nová Hrabalova sbírka bez humoru. Pak jsem viděla, že tam jakýsi para-hu­­mor přece jen je, tak smutný, až sví­rá srdce. To myslím hlavně na suges­tivní povídku Ingot a ingoti. (Je tam i šílená vize, zmechanizované umě­lecké tvorby (Zrada zrcadel) a velká metafora věci a lidí, kdysi krásných a užitečných, jež doba rozdrtila, a zbavené originality a účelu poslala do šmelcu k přetaveni. V tom pro­cesu se z nich stanou (z lidi i věcí) ingoty, jeden jako druhý, všechny stejně dlouhé, všechny stejně šedivé. Každého čtenáře nad novou Hraba­­lovou sbírkou upoutá autorovo mani­festační znovupřihlášeni k poetice surrealismu. Je to jeho dávná velká láska a v době, v níž se jeho’ povíd­ky odehrávají, pomáhala jemu i jeho přátelům překonávat těžkosti a žaly, doslov-ně je přenášela do jiné reality, vystavěné nad tou, v níž žili. Formální problém, který si autor ve své práci předsevzal řešit, je po­stiženi rozpornosti právě prožívané skutečnosti, snaha o zachycení téhož okamžiku z několika hledisek, pro­stupování dějů. (Je to v jiné podobě totéž, oo se v Pábitelích projevovalo zrcadlením.) Ani surrealistická poe­tika, ami toto prostoupeni není ničím pro Hrabala novým, stopy nalézáme ve všech jeho pracích. Kniha má — proti dvěma předchá­zejícím povídkovým sbírkám — po­měrně pevnou kompozici, rámcova­nou evokaci milenky (Poldinko, má­te mne ještě ráda?) v první povídce, jež s nostalgií se loučí s jedinou určitou etapou vypravěčova života (inventura hraček, které nikdo ne­chce, a enumerace typických praž­ských figurek), potom přechod na ■kladenskou Pdldlnu huť (opět se vra­cí paradox rozlámaných lidi a věcí) a konečně v závěru (povídka Krásná Poldi) dfinitivnl poznání nenávrat­nosti dožitého a odžitéto z propadliš­tě času (kam se Jen poděl ten mrzák od Masaryčky, kam se poděl?). Do ■těchto několika bodů, jež určují klen­bu, je Vkreslena křivka lidského utrpení, maximálního ponížení, zrela­tivizování všech hodnot, iprotihuma­­nistické mašinérie. Když vyšla Perlička na diné, řada čtenářů mi sdělovala pochybnost, zda Hrabal nezůstane navždycky Jen autorem jedné knížky. Přišly další, Pábitelé, Taneční hodiny, Ostře sle­dované vlaky a pochybnosti zůstaly, jen změnily formulaci — nejsou to všechno staré, dávno napsané texty, které autor stále ještě vytahuje ze zásuvky? Jak to tedy vlastně je? Jisté Je, že existovaly osnovy, programy, auten­tické záznamy detailů už z doby, kdy se povídky odehrávají. Ty Jsou ovšem opravdu jen materiálem, surovinou, z níž po patnáctiletém, odstupu, z nadhledu vybudoval autor novou bás­nickou realitu, stylizovanou skuteč­nost. Domnívám se, že tato stylizace, 0 niž se už mnohokrát v souvislosti s Hrabalovou tvorbou psalo, je v jeho nové knize patrna nejvíce. Vracím se k tomu, od čeho jsem vyšla: Bohumil Hrabal v Inzerátu (proti svým předcházejícím knihám, 1 proti Ostře sledovaným vlakům) ještě více zvážněl. Po všech strán­kách. Irena Zítková /to

Next