Nové Knihy, 1968 (VIII/1-52)
1968-01-10 / No. 1-2
Z aCátek nového roku a * ním dalšího, již osmého j ročníku našeho časopisu, je jistě dostatečným důvodem k malé úvaze. Nechceme v ní však zneužívat trpělivosti čte- ! hářů a předkládat jim obvyklé bilance, jak se v tuto dobu obyčejně děje. Je tu totiž závažnější dů- : jrod k novoročnímu zamyšlení: významná výročí, která v nastávajícím roce oslavíme. Především je to 50. výročí vzniku samostatné Československé republiky, dále 20. výročí únorových událostí a kromě několika dalších ještě S0. výročí Mnichova. Zpracovávat tato témata však nepřísluší našemu časopisu, a proto se omezíme jen na informaci o knihách k těmto výročím. Začněme nakladatelstvím Svoboda, v jehož edičním plánu najdeme pět významných titulů: je to především Pichlíkova práce o vzniku CSR, nazvaná Bez legend, která nově hodnotí první československý zahraniční odboj. Významným příspěvkem pochopení politických koncepk cí, na jejichž podkladě se for movalo naše státní zřízení, je Kárníkova práce: b u rTTT* Masaryk — H a b 8: n e_=_ | bo Šmeral? K dvacátému výročí Února se připravuje Beldova kniha Na rozhraní epoch, kladivová práce Kultura a politika v letech 1945—48 i i událostech, které vedly k Mnichovu, hovoří kniha A. Lvové Beneš a Mnichov. Významné tituly jsou hlášeny i z nakladatelství Academia: je to především Paulové Tajný výbor Mafie a spolupráce s Jihoslov a n y, Křížkův Zánik Habsburské monarchie a diplomatické dokumenty Das Abkommen von München 1938. ®nvněž nakladatelství Práce př!~ra\ilo několik zajímavých původních děl, z nichž uvádíme asf oň sborníky: Protifašistický odboj odborů, Boj odborů o charakter ÚSR, Odbory a naše revoluce a Kaplanovu práci Znárodnění a socialismus. Tři významné tituly obsahuje 1 ediční plán nakladatelství Naše vojsko, zejména kolektivní práci První světová válka, dále reedici Křenový knihy Do emigrace a první díl rozsáhlého kolektivního díla Odboj a revoluce. Kromě prací zásadního významu připravují česká nakladatelství i některé menší studie, zabývající se regionální tematikou, a řadu knih, které sice se zmíněnými výročími přímo nesouvisí, ale jakožto mimořádné ediční počiny dobře zapadají do programu kulturních akcí v rámci jubilejních oslav. Omezíme se jen na vyjmenování těch nejzávažnějších: Palacký — Dějiny nár od u č e s k é h o (Odeon),'* — Československa vlastivěda — Dějiny sv. 2 (Orbis), Přehled českoglovenských dějin IV. svazek (1945—48) (Academia). Není pochyb, že všechny uvedené tituly jsou významnými edičními činy, které budou důstojným doplňkem nadcházejících oslav. Aby však splnily své poslání i ve smyslu politicko výchovném, je zapotřebí předat je také do rukou čtenářů. A to už je úkol, který přísluší dalšímu článku v řetězu knižní kultury — knižnímu obchodu a jeho všem složkám. I když se může zdát, že jeho plnění nepřináší žádné nové povinnosti, přece právě v souvislosti s výročími se nabízí jedna okolnost, která si zaslouží zvláštní pozornosti. |e ti rozšiřování knih na venkově. Nezastírejme si. že v tomto směru by I o již učiněno vše Čtenáři na venkově stále ještě nemájí stejné možnosti při nákupu knih a není ;hnu si v/dv Unit pit to~ co T)y chtěli. Snad T v tom- je příčina relativně menšího odběru knih na venkově, i když na druhé straně víme z úspěšných náborových akcí a podle vysokého zájmu o výpůjčky v místních lidových knihovnách, že venkov knihy potřebuje. Je tedy třeba věnovat této otázce větší pozornost a prvním krokem v tomto směru by měl být závazek postarat se o větší informovanost právě těch venkovských čtenářů, kteří nemají možnost navštěvovat pravidelně knihkupectví. Proti chce Knižní velkoobchod vyjít vstříc čtenářům z míst, kde nejsou knihkupectví, a zasílat jim informační a propa gační materiály o vydávaných knihách zdarma, jestliže o to požádají objednacím lístkem, který otiskujeme uvnitř listu. Jsme ořesvědčeni, že tento první krok naide správný ohlas I u distribučních složek a že se venkovskvm čtenářům dostane stejných mož ností nejen nři nákupu běžné produkce, ale i titulů tzv. úzkoprofilových. 10. ledna 1968 Cena 20 hal. Ročník 1968 1-2 Zázrak za rohem Spisovatel, novinář a dramatik Jiří Zák předložil nakladatelství Svobcda svou knihu reportáží ze západního Německa už před třemi léty. Než byla připravena k tisku nabýval život u sousedů „za rohem“ stále vic na zajímavosti a složitost jeho vývoje si říkala o ostřejši pohled pod povrch. Pcd povrch „zázraku“ ať už v uvozovkách nebo bez nich. Jiří Žák se tam každý rok vracel. A s každým návratem přibylo v rukopise něco nového. V době, kdy kniha byla už imprimována a nebylo možné v ni nic měnit, položili isme autorovi otázku. Poznal jste Německo a Němce jako politický vězeň a napsal jste o tom radu článků a knížek. Dvacet let po válce jste měl možnost projet NSR křížem krážem a setkat se i s bývalými spoluvězni z Buchenwaldu. Čtenář proto bude zvědav, jak právě vy a vaši „kamarádi po dvaceti letech" vidíte politické zákulisí německého „hospodářského zázraku“. Dočte se o tom ve vaší nové knížce? Nerad bych budil dojem, že „Zázrak za rohem“ je nějaké kompendium, které v celé šíři zaznamenává a politicko-ekonomickou vysvětluje mechaniku tzv. „hospodářského zázraku“. Už proto, že nejsem národohospodář. Snažil jsem se zaznamenat své dojmy a opatřit je vysvětlivkami právě svých západoněmeckých přátel. Soustředil jsem se na takové úseky života, o nichž denní tisk nepíše běžně a proto mo hou být pro našeho ětenáře zajímavé. Konečně — nepíšu přece jen o „zázraku“, pokusil jsem se povšimnout si i lidi a jejích reakci na způsob života, který je v mnohém podstatně odlišný od života před dvaceti a třiceti lety. A zajímala mě i krajina, takže některé pasáže knihy bych dokonce označil za „cestopisné“. Zýlálo se mi totiž paradoxní, že máme cestopisy z dalekých a exotických zemí, nikoli však ze států, s nimiž sousedíme. Kromě toho — člověk si může být jist, že Rýn nezmění během dvou let svůj tok, to autora uklidňuje. Když jsem byl v NSR v roce 1964, byl například i pro Porúří příznačný hlad po pracovních silách. Dnes se tam zavírají šachty, počet nezaměstnaných roste. To jen na vysvětlenou situace, v níž je autor, který chce napsat aktuální knížku. Vaše knížka není vlastně reportáží v běžné podobě. Prolínají se v ní vzpomínky na léta za ostnatým drátem s dojmy z dnešních velkoměst NSR, neonových, výkladních skříní Západu. Lze si domyslet, že jste na svých cestách i při psaní knížky vedl v duchu ostrý dialog se zastánci názoru „zapomeňme co bylo“ ... Jsou-lt takoví zapomnětliví turisté i mezt našimi čtenáři, která místa své knihy jim zvláště doporučujete? Na tuto otázku nemohu jednoznačně odpovědět. Především si myslím, že „zapomínat“ mohou jen lidé určitých generaci. Mladí lidé zážitky, na které narážíte, nemají, jen o nich slyšeli nebo četli. Budou se tedy 1 v této mé knížce dovídat něco z nedávné historie. Automobil značky „mercedes“ zůstane ovšem dobrým vozem, třebaže ho s oblibou používali gestapách Tak je to přirozeně i s jinými věcmi. Jde jen o to, abychom znali jedno i druhé nebo přesněji, abychom pro Jedno nezapomínali na druhé. V posuzování našeho souseda za šumavskými hřebeny Je podle mého soudu nejdůležitější Jakási, komplexnost pohledu. Pokusil jsem se o to ve své knížce. Syn slavného Thomase Manna, historik Gollo Mann, který byl nedávno v Praze, řekl při Jedné příležitosti, že lidé určité generace nikdy nebudou moci zapomenout na to, co se v Německu stalo po první světové válce. To se týká i mne. Bylo by však naivní, kdybych při své cestě západním Německem myslel výlučně na minulost a nechtěl vidět, co se tam děje nyní. Nemohu tedy svým čtenářům, ať již mají krátkou paměť nebo dobrou, doporučovat tu nebo onu kapitolu své knížky. Byl bych rád, kdyby si jl se zájmem přečetli celou. S autorem rozmlouval G. S. ▲ Království pravdy Andrej Platonov: Řeka Potudaň, MF, 13,50 Kčs Z osobitého díla objeveného a doposud stále objevovaného sovětského spisovatele dvacátých až třicátých let Andreje Platonova mohl český čtenář poznat soubor jeho satirických povídek Co nám jde k duhu (Odeon 1966) a stylově rozdílný příběh biblicko-symbolických kontur Džan (Svět sovětů 1967). Jestliže v prvním případě šlo o povídky, jež se staly autorovým tragickým osudem .(proto, že v nich vizionářsky před jal kult osobnosti a byrokratismus, se socialismem neslučitelné, a že obraz sovětské kolektivizace podal v nerůžovém bizarním provedení), a v druhém případě o básnickou prózu, jež poprvé vyšla až r. 1965, 14 let po autorově smrti, setkáváme se v souboru Řeka Potudaň (přel. J. Zábrana) se třemi novelami, jež naopak v druhé polovině dvacátých let zakládaly spisovatelovu dočasnou slávu: půvabná knížka s ilustracemi J. Šindlera spojuje obě „pověsti“ z knihy Nezbadatelný člověk f 1928) s titulní povídkou sbírky Reka Potudaň (1937). Přesto, že tato povídka je jaksi „vytržena“ z jediného Platonovova knižního souboru třicátých let, kdy autor tvořil jen „pro zásuvku“ a živil se literárním zpravodajstvím a kri-Obálku ke knize A. Hoffmeislera vyzdobil Karel Vodák autorovou kresbou (ČS) Kresba Leonarda da Vinci z knihy „Florentský čarodej“ (Vyšla pro členy Klubu mla, dych čtenářů v SNDK). tikou, nejde o spojení nesourodé. Všechny tři povídky jsou tematicky propojeny motivem revoluce, „pro lidi jistě toho nejlepšího osudu, nad který se nedá nic příhodnějšího vymyslet.“ Právem proto vyšla kniha k 50. výročí VRSR. Přitom jde o Platonovovy povídky umělecky 1 filozoficky nejzávažnější a nejvíc „ruské“. Platonovovo živelné přesvědčení, ža „tradice ruských hledačů pravdy se za Říjnové revoluce spojily s bolševismem, aby reálně uskutečnily království pravdy lidu na zemi“, nachází svůj výraz v každé z povídek. Už vstupní, na první pohled Jen úzce intimní příběh milostné dvojice je zasazen do pohnuté doby bezprostředně po občanské válce, kdy lidé hynou na hlad, tyfus a válečná zraněni, avšak kdy současně „pocítili v sobě velikou světovou naději“, kdy jejich poměrně krátký život nabyl svého cíle určení. „V těch letech“ — čte1 me zde — „__bylo třeba pochopit, co je to lidská existence, jestli je myšlena vážně nebo jen tak“. A pozvednuto do obrazné filosofické roviny, neupadne choulostivé téma sexuální impotence ani na chvíli do naturalistických poloh. V druhé — nejrozsáhlejší z povídek — nechává Platonov putovat svého tak svérázného a tak ruského Fomu Puchová Rusí, zmítanou občanskou válkou, aby si nad jeho zbrklými, ale s nejlepšíml úmysly páchanými činy kladl opět otázky „o cené a úloze malého člověka v soukolí velkých historických událostí a aby jej nakonec přivedl k procítění vlastního života až do dna, do nezbadatelného tepu“. Před našima očima přímo „na pochodu“ stává se z figurky postava. Poměrně nejobjektivněji je pojata nejstaršf povídka Formanská ves: pro historickou expozici, pro jasnou třídní diferenciaci starousedlických vesnic na velké jižní cestě, kde se základem revolučního živlu stávají příchozí světoběžníci ... Jan Zábrana nepatří k těm, jimž se překlady „přidělují“ jeho výběr je naopak určován adekvátností, uměleckými dispozicemi překladatele. Právě z jeho překladů také pochopíme onu Platonovovu uměleckou „nezbadatelnost“, přirozenost i osobitost, pro které je Platonov tak drahý dnešnímu ruskému čtenáři i nové spisovatel ské směně. -gn Ecce homo Eduard Petiška: Soudce Knor\ CS, 15,50 Kčs Petiškův nový román soude« Knorr by mohl stejně -výstižně dostat titul: Ecce homo. Je totiž prací, jež usiluje o analy* ticko-psychologický a charak* terologický výzkum člověka, jak je] próza podniká od vzniku romantického hrdiny a jak jej moderní próza, individualizující a Já—středná, zkouo ší a bude zkoušet stále s nový* mí nástroji a s hlubšími 1 celostnějšíml záměry. Petiška jáko romanopisec se v tomto díle představuje v osobité složitosti, která je základním znakem jeho talentu. Vždy věrný sobě, ale zároveň vždy zaměřený k tomu, aby sama seba přesahoval a osvobozoval ss od své vlastní tradice, autor tak zachycuje — mimoděk čl vědomě — ve struktuře románového příběhu napětí svého prožívání světa, své filosofie, svého poznání doby 1 svého tvůrčího vývoje. Soudce Knorr je v podstatě příběh člověka, který nehybný a bez schopnosti řeči úpornou silou vůle se snaží znovu oživnout a cestou k tomu se mu nabízí rozpomínání na vlastní život, od dětství až po onen kritický moment. Tento „ftozorovatel svého vesmíru“ nelítostně pořádá obsah zásuvek své paměti, analyzuje a diagnostikuje všechny své prožitky, rozděluje své já do celé řady bytostí, aby po této diferenciaci zůstával (anebo vytvářel) Jeden a týž charakter, který však sám není s to definovat. Milostná a etická životni problematika, Petlškovl tak blízká, j§ v tomto románě bytostným elementem, nezní ani traktátem, ani není zmetaforizována, je v rovině života, který autor rekonstruuje |ako román. Jaroslav Smetana Dva týždne dramatických zážitkov Irwin Shaw: Dva týždne v cudzom dome, Směna 21 Kčs Je veľká škoda, že s mnohými významnými zjavmi súčasnej svetovej literatury (nemám pritom na mysli zjavy módne, bez trvá lého zakotvenia) zoznamuje sa slovenský čitateľ neskoro, chcelo by sa povedať, s krížikom po tu nuse. Týka sa to, tak autorov, ako aj konkrétnych diel a názorným príkladom na toto tvrdtenie je práve významný americký prozaik Irwin Shaw. Jeho román Mladé levy stal sa svetovým bestsellerom a náš čitateľ mohol sa s ním až po Ddstupe času zoznámiť v českom překlade. Vydanie Shawovho románu Dva týždne v cudzom dome (prel. Lýdia Lenhardíová) v slovenčine, snaží sa teda zaplniť opäť jednu velkú medzeru, ktorú y anglo-americkej a vôbec svetovej literatúre máme. Irwin Shaw je vynikajúci rozprávač. Letmou skratkou, krátkou sondou do ľudskej psychiky do káže podať plný a plastický por trét jednotlivej osoby Plynulým rozprávaním, prerušovaným kde tu výletmi do minulosti, alebo spestrenými snovými vidinami, roz práva príbeh starnúceho bývalého herca, ktorý na dva týždne za padne do talianskej metropoly, aby sa opäť dostal do styku s filmom ako umením, ale predovšetkým s filmom ako priemyslom a fenoménom tohto storočia, so všet kými symptomatickými prvkami slávou, sexom, honbou za peniaz mi, pocitom osamotenosti a dezi lúzíf, špinavými zákulisnými in trigami, karierizmom i podvodmi. Príležitosť, ktorú dal Shaw svojmu Andrusovi, americkému ubčanovi, ktorý je zamestnaný v úradovni parížskeho NATO, pri ležitosť navštíviť Rím, umožnila autorovi razhrať celý rad sociál ne i politický motivovaných si tuácií. vyrovnať sa s názormi na Američanov i ich vlastnými fô biami a depresiami, aktuálnymi zhruba pred desiatimi rokmi, ale živými podnes. Plastický ebraz Ri ma a paleta jeho obyvateľov i problémov sú vhodným dejiskom neobyčajne dramatfckéhn de|a, ktorý dokáže zaujat od prvých stránok. Nenadarmo jeden zo Shawových kritikov, Lionel Trilling zdôraznil skutočnosť, že čokoľvek Irwin Shaw napíše, nemôže býľ nezaujímavé, alebo bezvýznamné. Shaw zasadzuje svoje príbehy — či v Mladých levoch alebo vo Dvoch týždňoch — do reálneho času a pritom všetkom nevyznievajú nijako chceno publicisticky, ale sň ozajstnou veľkou literatúrou. Je dobre, že náš čitateľ sa zoznamuje s ďalším menom súčasnej literatúry vo svete, které nie je módnym výstrelkom, ale ped prizmou času trvale sa zaradí medzi tie hodnoty, ktoré čas pretrvajú. jnše