Nové Knihy, 1968 (VIII/1-52)

1968-01-10 / No. 1-2

Z aCátek nového roku a * ním dalšího, již osmého j ročníku našeho časopisu, je jistě dostatečným důvodem k malé úvaze. Nechceme v ní však zneužívat trpělivosti čte- ! hářů a předkládat jim obvyk­lé bilance, jak se v tuto do­­bu obyčejně děje. Je tu totiž závažnější dů- : jrod k novoročnímu zamyšle­ní: významná výročí, která v nastávajícím roce oslavíme. Především je to 50. výročí vzniku samostatné Českoslo­venské republiky, dále 20. vý­ročí únorových událostí a kro­mě několika dalších ještě S0. výročí Mnichova. Zpracovávat tato témata však nepřísluší našemu časopisu, a proto se omezíme jen na informaci o knihách k těmto výročím. Začněme nakladatelstvím Svoboda, v jehož edičním plá­nu najdeme pět významných titulů: je to především Pich­­líkova práce o vzniku CSR, nazvaná Bez legend, kte­rá nově hodnotí první česko­slovenský zahraniční odboj. Významným příspěvkem pochopení politických koncep­k cí, na jejichž podkladě se for movalo naše státní zřízení, je Kárníkova práce: b u rTTT* Masaryk — H a b 8: n e_=_ | bo Šmeral? K dvacá­tému výročí Února se připra­vuje Beldova kniha Na roz­hraní epoch, kladivová práce Kultura a politi­ka v letech 1945—48 i i událostech, které vedly k Mni­chovu, hovoří kniha A. Lvo­­vé Beneš a Mnichov. Významné tituly jsou hláše­ny i z nakladatelství Acade­mia: je to především Paulové Tajný výbor Mafie a spolupráce s Jihoslo­­v a n y, Křížkův Zánik Habsburské monar­chie a diplomatické doku­menty Das Abkommen von München 1938. ®nvněž nakladatelství Práce př!~ra\ilo několik zajímavých původních děl, z nichž uvádí­me asf oň sborníky: Proti­fašistický odboj od­borů, Boj odborů o charakter ÚSR, Odbo­ry a naše revoluce a Kaplanovu práci Znárod­nění a socialismus. Tři významné tituly obsahuje 1 ediční plán nakladatelství Naše vojsko, zejména kolek­tivní práci První světo­vá válka, dále reedici Kře­nový knihy Do emigrace a první díl rozsáhlého kolek­tivního díla Odboj a revo­luce. Kromě prací zásadní­ho významu připravují česká nakladatelství i některé men­ší studie, zabývající se regio­nální tematikou, a řadu knih, které sice se zmíněnými vý­ročími přímo nesouvisí, ale jakožto mimořádné ediční po­činy dobře zapadají do pro­gramu kulturních akcí v rám­ci jubilejních oslav. Omezíme se jen na vyjme­nování těch nejzávažnějších: Palacký — Dějiny nár o­­d u č e s k é h o (Odeon),'* — Československa vlas­tivěda — Dějiny sv. 2 (Orbis), Přehled česko­­glovenských dějin IV. svazek (1945—48) (Acade­mia). Není pochyb, že všechny uvedené tituly jsou významný­mi edičními činy, které bu­dou důstojným doplňkem nad­cházejících oslav. Aby však splnily své poslání i ve smys­lu politicko výchovném, je za­potřebí předat je také do ru­kou čtenářů. A to už je úkol, který přísluší dalšímu článku v řetězu knižní kultury — knižnímu obchodu a jeho všem složkám. I když se může zdát, že jeho plnění nepřináší žád­né nové povinnosti, přece právě v souvislosti s výro­čími se nabízí jedna okol­nost, která si zaslouží zvlášt­ní pozornosti. |e ti rozšiřo­vání knih na venkově. Neza­stírejme si. že v tomto směru by I o již učiněno vše Čtenáři na venkově stále ještě nemá­­jí stejné možnosti při nákupu knih a není ;hnu si v/dv Unit pit to~ co T)y chtěli. Snad T v tom- je příčina relativně menšího odběru knih na ven­kově, i když na druhé stra­ně víme z úspěšných náboro­vých akcí a podle vysokého zájmu o výpůjčky v místních lidových knihovnách, že ven­kov knihy potřebuje. Je tedy třeba věnovat této otázce větší pozornost a prvním krokem v tomto směru by měl být zá­vazek postarat se o větší in­formovanost právě těch ven­kovských čtenářů, kteří nema­jí možnost navštěvovat pravi­delně knihkupectví. Proti chce Knižní velkoobchod vyjít vstříc čtenářům z míst, kde nejsou knihkupectví, a zasí­lat jim informační a propa gační materiály o vydávaných knihách zdarma, jestliže o to požádají objednacím lístkem, který otiskujeme uvnitř listu. Jsme ořesvědčeni, že tento první krok naide správný ohlas I u distribučních slo­žek a že se venkovskvm čte­nářům dostane stejných mož ností nejen nři nákupu běžné produkce, ale i titulů tzv. úzkoprofilových. 10. ledna 1968 Cena 20 hal. Ročník 1968 1-2 Zázrak za rohem Spisovatel, novinář a drama­tik Jiří Zák předložil naklada­telství Svobcda svou knihu re­portáží ze západního Německa už před třemi léty. Než byla připravena k tisku nabýval ži­vot u sousedů „za rohem“ stále vic na zajímavosti a složitost jeho vývoje si říkala o ostřejši pohled pod povrch. Pcd povrch „zázraku“ ať už v uvozovkách nebo bez nich. Jiří Žák se tam každý rok vracel. A s každým návratem přibylo v rukopise ně­co nového. V době, kdy kniha byla už imprimována a nebylo možné v ni nic měnit, položili isme autorovi otázku. Poznal jste Německo a Něm­ce jako politický vězeň a na­psal jste o tom radu článků a knížek. Dvacet let po válce jste měl možnost projet NSR kří­žem krážem a setkat se i s bý­valými spoluvězni z Buchen­waldu. Čtenář proto bude zvě­dav, jak právě vy a vaši „ka­marádi po dvaceti letech" vi­díte politické zákulisí němec­kého „hospodářského zázraku“. Dočte se o tom ve vaší nové knížce? Nerad bych budil dojem, že „Zázrak za rohem“ je nějaké kompendium, které v celé ší­ři zaznamenává a politicko-ekonomickou vysvětluje mecha­niku tzv. „hospodářského zá­zraku“. Už proto, že nejsem národohospodář. Snažil jsem se zaznamenat své dojmy a opa­třit je vysvětlivkami právě svých západoněmeckých přátel. Soustředil jsem se na takové úseky života, o nichž denní tisk nepíše běžně a proto mo hou být pro našeho ětenáře za­jímavé. Konečně — nepíšu pře­ce jen o „zázraku“, pokusil jsem se povšimnout si i lidi a jejích reakci na způsob živo­ta, který je v mnohém pod­statně odlišný od života před dvaceti a třiceti lety. A zají­mala mě i krajina, takže ně­které pasáže knihy bych do­konce označil za „cestopisné“. Zýlálo se mi totiž paradoxní, že máme cestopisy z dalekých a exotických zemí, nikoli však ze států, s nimiž sousedíme. Kro­mě toho — člověk si může být jist, že Rýn nezmění během dvou let svůj tok, to autora uklidňuje. Když jsem byl v NSR v roce 1964, byl například i pro Porúří příznačný hlad po pra­covních silách. Dnes se tam zavírají šachty, počet neza­městnaných roste. To jen na vysvětlenou situace, v níž je autor, který chce napsat ak­tuální knížku. Vaše knížka není vlastně re­portáží v běžné podobě. Prolí­nají se v ní vzpomínky na léta za ostnatým drátem s do­jmy z dnešních velkoměst NSR, neonových, výkladních skříní Západu. Lze si domys­let, že jste na svých cestách i při psaní knížky vedl v duchu ostrý dialog se zastánci názo­ru „zapomeňme co bylo“ ... Jsou-lt takoví zapomnětliví tu­risté i mezt našimi čtenáři, která místa své knihy jim zvláště doporučujete? Na tuto otázku nemohu jed­noznačně odpovědět. Především si myslím, že „zapomínat“ mo­hou jen lidé určitých generaci. Mladí lidé zážitky, na které na­rážíte, nemají, jen o nich sly­šeli nebo četli. Budou se tedy 1 v této mé knížce dovídat něco z nedávné historie. Automobil značky „mercedes“ zůstane ovšem dobrým vozem, třebaže ho s oblibou používali gestapá­ch Tak je to přirozeně i s ji­nými věcmi. Jde jen o to, aby­chom znali jedno i druhé nebo přesněji, abychom pro Jedno nezapomínali na druhé. V po­suzování našeho souseda za šu­mavskými hřebeny Je podle mé­ho soudu nejdůležitější Jakási, komplexnost pohledu. Pokusil jsem se o to ve své knížce. Syn slavného Thomase Manna, his­torik Gollo Mann, který byl ne­dávno v Praze, řekl při Jedné příležitosti, že lidé určité gene­race nikdy nebudou moci zapo­menout na to, co se v Němec­ku stalo po první světové vál­ce. To se týká i mne. Bylo by však naivní, kdybych při své cestě západním Německem mys­lel výlučně na minulost a ne­chtěl vidět, co se tam děje ny­ní. Nemohu tedy svým čtená­řům, ať již mají krátkou pa­měť nebo dobrou, doporučovat tu nebo onu kapitolu své kníž­ky. Byl bych rád, kdyby si jl se zájmem přečetli celou. S autorem rozmlouval G. S. ▲ Království pravdy Andrej Platonov: Řeka Potudaň, MF, 13,50 Kčs Z osobitého díla objeveného a doposud stále objevovaného so­větského spisovatele dvacátých až třicátých let Andreje Pla­tonova mohl český čtenář po­znat soubor jeho satirických po­vídek Co nám jde k duhu (Odeon 1966) a stylově rozdíl­ný příběh biblicko-symbolic­­kých kontur Džan (Svět sovětů 1967). Jestliže v prvním přípa­dě šlo o povídky, jež se staly autorovým tragickým osudem .(proto, že v nich vizionářsky před jal kult osobnosti a byro­­kratismus, se socialismem ne­slučitelné, a že obraz sovětské kolektivizace podal v nerůžo­­vém bizarním provedení), a v druhém případě o básnickou prózu, jež poprvé vyšla až r. 1965, 14 let po autorově smrti, setkáváme se v souboru Řeka Potudaň (přel. J. Zábrana) se třemi novelami, jež naopak v druhé polovině dvacátých let zakládaly spisovatelovu dočas­nou slávu: půvabná knížka s ilustracemi J. Šindlera spojuje obě „pověsti“ z knihy Nezba­­datelný člověk f 1928) s titulní povídkou sbírky Reka Potudaň (1937). Přesto, že tato povídka je jaksi „vytržena“ z jediného Platonovova knižního souboru třicátých let, kdy autor tvořil jen „pro zásuvku“ a živil se li­terárním zpravodajstvím a kri-Obálku ke knize A. Hoffmeisle­­ra vyzdobil Karel Vodák auto­rovou kresbou (ČS) Kresba Leonarda da Vinci z knihy „Florentský čarodej“ (Vyšla pro členy Klubu mla, dych čtenářů v SNDK). tikou, nejde o spojení nesouro­dé. Všechny tři povídky jsou tematicky propojeny motivem revoluce, „pro lidi jistě toho nejlepšího osudu, nad který se nedá nic příhodnějšího vymys­let.“ Právem proto vyšla kni­ha k 50. výročí VRSR. Přitom jde o Platonovovy povídky umě­lecky 1 filozoficky nejzávažněj­ší a nejvíc „ruské“. Platonovovo živelné přesvědčení, ža „tradi­ce ruských hledačů pravdy se za Říjnové revoluce spojily s bolševismem, aby reálně usku­tečnily království pravdy lidu na zemi“, nachází svůj výraz v každé z povídek. Už vstupní, na první pohled Jen úzce intimní příběh milost­né dvojice je zasazen do po­hnuté doby bezprostředně po občanské válce, kdy lidé hynou na hlad, tyfus a válečná zraně­ni, avšak kdy současně „pocí­tili v sobě velikou světovou na­ději“, kdy jejich poměrně krát­ký život nabyl svého cíle určení. „V těch letech“ — čte­1 me zde — „__bylo třeba po­chopit, co je to lidská existen­ce, jestli je myšlena vážně nebo jen tak“. A pozvednuto do obrazné filosofické roviny, ne­upadne choulostivé téma se­xuální impotence ani na chvíli do naturalistických poloh. V druhé — nejrozsáhlejší z poví­dek — nechává Platonov pu­tovat svého tak svérázného a tak ruského Fomu Puchová Ru­sí, zmítanou občanskou válkou, aby si nad jeho zbrklými, ale s nejlepšíml úmysly páchanými činy kladl opět otázky „o cené a úloze malého člověka v sou­kolí velkých historických udá­lostí a aby jej nakonec přivedl k procítění vlastního života až do dna, do nezbadatelného te­pu“. Před našima očima přímo „na pochodu“ stává se z figur­ky postava. Poměrně nejobjek­tivněji je pojata nejstaršf po­vídka Formanská ves: pro his­torickou expozici, pro jasnou třídní diferenciaci starousedlic­­kých vesnic na velké jižní ces­tě, kde se základem revoluční­ho živlu stávají příchozí svě­toběžníci ... Jan Zábrana nepatří k těm, jimž se překlady „přidělují“ jeho výběr je naopak určován adekvátností, uměleckými dis­pozicemi překladatele. Právě z jeho překladů také pochopíme onu Platonovovu uměleckou „nezbadatelnost“, přirozenost i osobitost, pro které je Plato­nov tak drahý dnešnímu rus­kému čtenáři i nové spisovatel ské směně. -gn­ Ecce homo Eduard Petiška: Soudce Knor\ CS, 15,50 Kčs Petiškův nový román soude« Knorr by mohl stejně -výstižně dostat titul: Ecce homo. Je to­tiž prací, jež usiluje o analy* ticko-psychologický a charak* terologický výzkum člověka, jak je] próza podniká od vzni­ku romantického hrdiny a jak jej moderní próza, individua­lizující a Já—středná, zkouo ší a bude zkoušet stále s nový* mí nástroji a s hlubšími 1 ce­­lostnějšíml záměry. Petiška já­­ko romanopisec se v tomto dí­le představuje v osobité složi­tosti, která je základním zna­kem jeho talentu. Vždy věrný sobě, ale zároveň vždy zamě­řený k tomu, aby sama seba přesahoval a osvobozoval ss od své vlastní tradice, autor tak zachycuje — mimoděk čl vědomě — ve struktuře romá­nového příběhu napětí svého prožívání světa, své filosofie, svého poznání doby 1 svého tvůrčího vývoje. Soudce Knorr je v podstatě příběh člověka, který nehybný a bez schopnosti řeči úpornou silou vůle se snaží znovu oživ­nout a cestou k tomu se mu nabízí rozpomínání na vlastní život, od dětství až po onen kritický moment. Tento „ftozo­­rovatel svého vesmíru“ nelí­tostně pořádá obsah zásuvek své paměti, analyzuje a dia­gnostikuje všechny své prožit­ky, rozděluje své já do celé řady bytostí, aby po této dife­renciaci zůstával (anebo vytvá­řel) Jeden a týž charakter, kte­rý však sám není s to defino­vat. Milostná a etická životni problematika, Petlškovl tak blízká, j§ v tomto románě by­tostným elementem, nezní ani traktátem, ani není zmetafori­­zována, je v rovině života, kte­rý autor rekonstruuje |ako ro­mán. Jaroslav Smetana Dva týždne dramatických zážitkov Irwin Shaw: Dva týždne v cudzom dome, Směna 21 Kčs Je veľká škoda, že s mnohými významnými zjavmi súčasnej sve­tovej literatury (nemám pritom na mysli zjavy módne, bez trvá lého zakotvenia) zoznamuje sa slovenský čitateľ neskoro, chcelo by sa povedať, s krížikom po tu nuse. Týka sa to, tak autorov, ako aj konkrétnych diel a názor­ným príkladom na toto tvrdtenie je práve významný americký pro­zaik Irwin Shaw. Jeho román Mladé levy stal sa svetovým best­sellerom a náš čitateľ mohol sa s ním až po Ddstupe času zozná­miť v českom překlade. Vydanie Shawovho románu Dva týždne v cudzom dome (prel. Lýdia Len­­hardíová) v slovenčine, snaží sa teda zaplniť opäť jednu velkú medzeru, ktorú y anglo-americkej a vôbec svetovej literatúre máme. Irwin Shaw je vynikajúci roz­právač. Letmou skratkou, krátkou sondou do ľudskej psychiky do káže podať plný a plastický por trét jednotlivej osoby Plynulým rozprávaním, prerušovaným kde tu výletmi do minulosti, alebo spestrenými snovými vidinami, roz práva príbeh starnúceho bývalého herca, ktorý na dva týždne za padne do talianskej metropoly, aby sa opäť dostal do styku s fil­mom ako umením, ale predovšet­kým s filmom ako priemyslom a fenoménom tohto storočia, so všet kými symptomatickými prvkami slávou, sexom, honbou za peniaz mi, pocitom osamotenosti a dezi lúzíf, špinavými zákulisnými in trigami, karierizmom i podvodmi. Príležitosť, ktorú dal Shaw svojmu Andrusovi, americkému ubčanovi, ktorý je zamestnaný v úradovni parížskeho NATO, pri ležitosť navštíviť Rím, umožnila autorovi razhrať celý rad sociál ne i politický motivovaných si tuácií. vyrovnať sa s názormi na Američanov i ich vlastnými fô biami a depresiami, aktuálnymi zhruba pred desiatimi rokmi, ale živými podnes. Plastický ebraz Ri ma a paleta jeho obyvateľov i problémov sú vhodným dejiskom neobyčajne dramatfckéhn de|a, ktorý dokáže zaujat od prvých stránok. Nenadarmo jeden zo Shawových kritikov, Lionel Trilling zdôraz­nil skutočnosť, že čokoľvek Irwin Shaw napíše, nemôže býľ neza­ujímavé, alebo bezvýznamné. Shaw zasadzuje svoje príbehy — či v Mladých levoch alebo vo Dvoch týždňoch — do reálneho času a pritom všetkom nevyznievajú ni­jako chceno publicisticky, ale sň ozajstnou veľkou literatúrou. Je dobre, že náš čitateľ sa zo­znamuje s ďalším menom súčas­nej literatúry vo svete, které nie je módnym výstrelkom, ale ped prizmou času trvale sa zaradí medzi tie hodnoty, ktoré čas pre­trvajú. jnše

Next