Nové Knihy, 1971 (XI/1-52)

1971-09-15 / No. 38

Tak šla válka Zásadní zvrat II. světové vál ky ve prospěch protihiUeijovské koalice se začal rodit na širých pláních pod Moskvou. Obrana Moskvy na voloko­­lamském směru, rozdrceni ně­meckého uskupení a zajeti ně mecké generality v čele $ von Paulusem u Stalingradu, osvo­bozování Ukrajiny a Běloruska osvobozování Polska a konečná vítězný vstup na německou pá­du. Stěžejní a klíčové události Velké vlastenecké války SSSR. tj všech « nich maršál K. K. Bokossovskij byl. U Moskvy ja­ko velitel armády a od Stalin­gradu jako velitel frontu. Nesl velký díl odpovědnosti za zdar těchto operací, klíčových a osu­dových pro každého občana SSSR, ale stejně tak pro desít­ky národů celé Evropy. Rokossvskij akcentuje hrdin ství prostého vojáka. Má k ně­mu úctu. Není nic horšího pro velitele na kterémkoliv stupni, než vidět umírat své vojáky. Válka je neúprosná. Umírá se v ní po tisících. Ale v dokona­le naplánované a připravené operaci padne i méně vojáků. Proto Rokossovskij někdy vy­žaduje u svých nadřízených aspoň minimum času, i když je nutné spěchat. A silou argu­mentu dokázal několikrát pře­svědčit 1 vrchního velitele. Možná proto požíval jeho na­prosté důvěry. Velice talentovaný a zkušený velitel je k sobě přísný. Přizná svou chybu a nezdůrazňuje úspěch. To, co dělá, je pro ně­ho samozřejmá povinnost. Po­vinnost vojáka, jak říká prostě. Ta povinnost vyžaduje nej­cennější oběť. Nasadit svůj ži­vot, prolít svou krev... „... Ve štábu byli se mnou Jako obvykle Malinin, Kazakov a ještě několik důstojníku. Sáhl jsem po peru, abych podepsal rozkaz, když za oknem vybuchl tříštivý granát a jedna ze stře­pin mě zasáhla do zad. ,Tak jsem ji dostal,’ vydechl jsem mimoděk a cítil, jak se mi za­razil dech. Zranění bylo těžkě. Na pokyn velitele frontu mě evakuovali letadlem do Moskvy. Tak jsem byl ve službách Ru­dé armády zraněn potřetí. A přece to tentokrát bylo jiné než dříve. Sedmého listopadu 1919 jsme podnikli výpad do bělo­­gvardějského týlu. Samostatný uralský jezdecký oddíl, jemuž jsem tenkrát velel, pronikl v noci postavením kolčakovců, získal zprávy, že na stanici Karaulné se usadil štáb omské skupiny. Zaútočili jsme z tý­lu na stanici, zlomili odpor 38 protivníků, rozdrtili štáb a za­jali spoustu bílých, mezi nimi i mnoho důstojníků. Za útoku jsem se utkal s velitelem omské skupiny generálem Voskresen­­ským; on mne střelil do rame­ne a já mu srazil hlavu šavlí. V červnu 1921 dobíjela Rudá armáda jednotky barona Vn­­gerna na mongolské hranici. Velel jsem tenkrát 35. jezdec­kému pluku' a útočil u stanice Želturinské na jeho jízdu, kte­rá pronikla postavením naší pě­choty. Srazil jsem šavlí s koně několik nepřátelských jezdců a byl raněn podruhé, tentokrát do nohy. Obě zranění jsem utrpěl v bit­vě muže proti muži. A potře­tí. .. sedím v jizbě, sahám po peru a venku pod okny vybuch­ne granát. Jiné časy, jiná válka a také jiná funkce■..' Stejně prosté a nepatetické jsou všechny stránky knížky maršála K. K. Rokossovského, která nese stejně prostý a ne­­patetický název — Povinnost vojáka. Vydalo ji Naše vojsko jako jednu z publikací k 30. vý­ročí vypuknutí Velké vlastenec­ké války Sovětského svazu. JIŘÍ LACINA Obálka Zdenka Seydla Obálku navrhla Táňa Sandává (NV) CENA 20 HAL. 15. ZÁŘÍ ROČNÍK 1971 O. Šuleř, Zpěvník léta, předsidka, dřevoryt. Reprodukce z knihy Ja­na Baleky František Bělohlávek I Profil I Lion FbujU.....ngef, $ »wiia, 11. Antonín Pele (Albatros) František qS Hostina lUchfík JT předjitřní j J. J. Dlotzler—J. CH. Nabholz: Do­bytě! trh s Novoměstskou radnicí. Barevnou reprodukci vydává nakl. Odeon OSVÍCENSKÁ DOBA Ve spolupráci sovětských i fran­couzských historiků vznikl sbor­ník „Vek prosveščenija" (Nauka, Moskva), který vydává svědectví o osvícenském myšlení, působení a ohlasu, jak se o něm přesvěd­čuje čtenář v ruském i francouz­ském textu. Sborník redigoval F. Brodef. PAKISTANSKÍ satirik Mirza Mahmus Sarbl vydal v západupákistáuskéin Lanore sbírku satir „Starosti tygra", kte­rými bojovné útočí na feudálně kapitalistické zřízení. Verše se ují­mají prostého člověka, zastoupeny jsou i lyrické sujety. Vše psáno v urdu. HENSCHEL-VERLAG Za 25 let trvání vydal Henschel­­-Verlag (NDR) na tisíc knižních titulů v nákladu téměř deset mi­­liůnů výtisků. Původně divadelní nakladatelství rozšířilo ediční řa­dy na hudbu, film, výtvarné umě­ní, 6 časopisů, mj. Theater der Zeit, Filmspiegel a Bildende Kunst. LITERATURA A VÍTVARNÉ UMENÍ Kyjevská universita připravila sborník statí o rozvoji literatury a umění na Ukrajině, v Bulhar­sku, Anglii, Holandsku, o úloze tvůrčích svazů apad. INDONESKE POHÁDKY M. R. Dajoh soustředil pohádky a legendy z ostrova Celebes, kte­ré podávají názornou představu a tomto druhu lidové slovesnosti v indonéské tvorbě. Překlad do ruštiny „Indonezijskije skazki i legendy" vydává nakl. Progress. KNIHA O LE C0RBUSIER0VI Jean Petit vyložil v knize „Le Corbusier lui — mérne" (Ed. Rousseau, Ženeva) zakladatelský význam nejenom díla architekto­va, nýbrž i jako světového urba­­nisty a avantgardního malíře. A co je naprosto nové 1 jako bás­níka a filosofa s vynikající obraznosti. UMĚNI STŘEDNÍ ASIE Archeolog B. Staviski v knize „V strane Roksany i Timura" (Izo­­brazitefnoje iskusstvo, Moskva) podává dějiny kultury a přede­vším uměni Střední Asie. MAUROIS A ROMAINS Pařížské nakladatelství Flamma­­rion vydává vzpomínky vůdčích představitelů meziválečné gene­race. André Maurois podává V „Mémoires" podrobný obraz své­ho života a tvorby, jules Romains v „Souvenirs" neméně důkladně sleduje 60 let uměleckého života ve Francii. BELGICKÁ KRÁLOVSKÁ KNIHOVNA Librairie de Bourgogne tvoří zá­klad slávy belgické Královské knihovny, nebof uchovává ruko­pisy, jež v 15. století Iluminovali malíři z Paříže, Lilie, Holandska. Dílo Léona Giissena „La Librairie de Bourgogne" (Fondation Cultu­­ra, Brusel) o tom nádherně pře­svědčuje reprodukcí 50 maleb ze vzácného rukepisu z majetku Fi­lipa Dobrého. Okno Otevřel jsem okno do tmy tekuté, hvězdy na mne stříkly se slavičím zpěvem. Pamatuješ na tmu se slavičím zpěvem v oné noci černé, husté, tekuté? Otevřel jsem okno do tmy stříbrné, kolem mne jak šál se omotal šum jezu. Pamatuješ na tu těžkou vůni bezu na měkkém dně noci oné stříbrné? Otevřel jsem okno do tmy, hovořící se slavíkem, jezem, s kruhy na měsíci, s doznívajícími kroky na silnici. Otevřel jsem okno, kroky zašly v tichu, kroky našich dávných, sladkých, plachých hříchů po tekuté tmě a po stříbrném tichu. Z výboru milostných veršů Josefa Hory hod se zlatém jCSj Román z alžírského Kabylska Jméno Moulouda Mammeriho (nar. 1917), profesora kabylšti­­ny na Alžírské universitě, je úzce spjato s rozmachem fran­kofonní literatury v Alžírsku na počátku padesátých let. Je au­torem tří románů, jedné diva­delní hry a různých prací od­borných týkajících se berber­­štiny. Román „Zapomenutý paho­rek" Je jeho prvním dílem a zavádí nás do autorových rod­ných kabylských hor v sever­ním Alžírsku, do míst, kde vy­tvářejí proslulé stříbrné šper­ky dovední stříbrotepcí z kme­ne At—Janni. Podobným uměl­cem, pracujícím však s jiným materiálem — slovem, je Mam­­meri, který spřádá před námi jemné předivo děje z doby dru­hé světové války. Sledujeme, jak vzdálená válka zasahuje do života zapadlé vesnice, jak zdejší lidé na tuto válku pohlí­žejí, jak ze vzniklé bídy někte­ří těží ap. To vše Je proloženo líčením krásné kabylské příro­dy, podivných staletých zvyk­lostí a různými příběhy, těží­cími z lidových kabylských vy­právění i ze života přímo. Mam­­meri přitom není jen nestran­ným pozorovatelem. I když své stanovisko nevyslovuje nikde přímo, staví do kritického svět­la rozpory v názorech staré a nové generace. Neidealizuje na­prosto noVou generaci, nechá ji někde tápat, ba i podléhat. Takový je i život hlavního hrdi­ny románu Mokrana, který pod tlakem starých zvyklostí pasiv­ně přihlíží zániku svého osob­ního štěstí; když se odhodlá napravit tuto svou dřívější ne­tečnost, zahyne ve sněhu pří přechodu kabylských hor, když se vracel za svou zapuzenou ženou čekající dítě. Přes tento tragický konec zůstává Mokrán morálním vítězem, který se po­kusil aktivně změnit svůj ži­vot, což si jeho druhové plně uvědomují. Vyjadřuje to v zá­věru jeden z jeho přátel slovy: „... nejsi ani dost málo pře­možený, odešel jsi jako bojov­ník s válečnými poctami.“ Ani příběhy ostatních mladých lidí, ,i když nejsou přímo tragické, nepostrádají nic na kompliko­vaností a zajímavosti. Z kabyl­ských zvyklostí je velmi pouta­vě vylíčena krevní msta a víra v nadpřirozenou moc svátých. Vše dohromady splývá v jediný celek a tvoří poutavý román o kabylském venkově z počátku čtyřicátých let, tápajícím a hle­dajícím své možnosti. Román byl pro své hodnoty vyzname­nán francouzskou literární ce­nou a přeložen do řady jazy­ků. Český překlad „Zapomenuté­ho pahorku“ seznamuje české čtenáře po Mohammedu Dibovi a Maleku Haddadovi s dalším význačným alžírským spisova­telem, nynějším předsedou Sva­zu alžírských spisovatelů, s Mou­­loudem Mammerim. SVETOZÁR PANTOCEK MOU LOUD MAMMERI Minulý čas Přese vše, co bylo lze vyvodit z dosavadního slovesného pů­sobení Donáta Šajnera, toto vy­právění překvapí u něho samé­ho, natož v obrazu naší soudo­bé prózy, a to založením i fak­turou. Neboť kdeže se tu pojed­­’ nou vzala, jako bludný balvan, tato próza tak zavile psycho­logická? Příběh, u něhož au­tor neklade zdaleka takovou váhu na osvětlení, ba ani věro­­jatnost zevních předpiokladů a dějů, jako na zvídavý soustře­děný a pravdivý pohled do hlu­bin vnitřního světa, zaujme te­dy již intenzitou a spolu rafi­novanosti analytického vnitro­­zření, bohatstvím a subtilností dušezpytné obraznosti. Je to příběh hluboce a obecně lidský, a zavíjí v sobě symbolně hlubší ideový smysl, nadčasový i — časový, jeť básník tohoto vyprá­věni víc a lip synem své doby než ti, kdo se jejím synovstvím okázale ohánějí; je jím o to lip, oč hlouběji zde sestoupil do nitra jejího lidství,k prame- ZAPOMENUTÝ PAHOREK Obálku navrhla (Odeon) Eva Svobodová Kretba Oty Janečka ze sbírk seta Hory Lotf ze zlatém (‘ nům jeho úzkostí a pochyb, kri­zí a otázek, aby s nimi vedl zá­pas o sám smysl života, o ži­votní víru a vůli. A nejen o ví­ru životní, ale i o společenskou: ano, pozornější čtenář pozná, jakou míru a problematiku spo­lečenského vědomí a cítění au­tor promítl do svého příběhu; arci zas na rozdíl od nejedno­ho ze svých vrstevníků směřu­je tu Šajner až ke kořenům sjíolečenského bytí v jedincově bytosti, jednak duševní jednak duchovně mravní. Ovšem dě­je se to zase s týmž rysem ni* ternosti, procesem téže subli­mace a obdobně s intenzitou vá­šnivého prožitku. Z doslovu A. M. Píši ke knize Donáta Šajnera (CS.) Ako zo sladkého šlabikára „Ketf sa ujček Bučina roz­­vravel, ani čo by zo sladkého šlabikára čítal. Zacítil si vo­ňavý chlieb, žalúdok stíchol, hlava sa niesla na mäkkých oblakoch. Večerná posiedzka hladkala, do polnoci by si ne­bol zadriemal.“ V týchto úvod­ných vetách knižky Štefan* Rysufu Podtatranské povesti (vyd.. Mladé letá) je vyslove­ná jedna z najkrajších charak­teristík ludových rozprávačov a ich rozprávania, ktoré autor so všetkými nuansami zazna­menal a tvorivo literárne spra­coval. Intímna znalosť rázo­vitého kraja, v ktorom a s kto­rým Rysura žije, a silné cito­vé zaujatie sú základom, na ktorom buduje svoje rozpráva­nie o Važťanoch, štrbáňoch, Pribylinčanoch a ostatných Podtatrancoch, o tatranských končiaroch, dolinách a priepas­tiach. Cítiť v ňom vôňu tatran­ských kvetov, pokosených lúk, salašov a teplo prirodzeného fudského spolužitia v lone krásnej, tvrdej a chladnej prí­rody. je to predovšetkým zá­sluhou zvláštnej, poetickej, na ludové zvraty neobyčajne bo­hatej, obraznej a živej reči jeho jwvestí. Radosť jjočúvaf, radosť čítať í Radosť, že ešte nevyhynulo rozprávanie, v kto­rom nemožno nájsť ani stopu po frázach a ktoré pôsobí tak neobyčajne sugestívne svojou prostotou a čistotou. Ľudové rozprávanie tu Rysuľa nenapo­­dobňuje, umele neupravuje, on ním cez svojho rozprávača ži­je. Darí sa mu preto najmä chlapská tvrdá reč, aj s vý­razmi, ktoré by v iných súvis­lostiach do knižky pre deti azda nepatrili, no tu by bol bez nich text iba okliešteným chlapáctvom. Čitateľa však za­ujme knižka nielen rečou, ale aj výberom povestí a jednotli­vých motívov. Autor ich kom­ponuje do celku, ktorý dáva pomerne ucelenú predstavu o živote pod Tatrami: miestne povesti o pôvode názvov vrchov, skál, dolín a chotárov, histo­­tické povesti a povesti anek­dotické a vo všetkých na prvom mieste osudy ľudí pod­tatranských dedín. Príbehy a osudy pestré ako sám život — vážne, smutné aj veselé — a všetky preteplené láskou k člo­veku a pre náš Iud typickou uznanlivosfou a zhovievavos­ťou. V Rysufovej knižke dá sa pôžitkársky vychutnať fantas­tické rozprávanie o skutočnom živo» e. HENRICH PIFKO

Next