Nové Knihy, 1971 (XI/1-52)
1971-09-15 / No. 38
Tak šla válka Zásadní zvrat II. světové vál ky ve prospěch protihiUeijovské koalice se začal rodit na širých pláních pod Moskvou. Obrana Moskvy na volokolamském směru, rozdrceni německého uskupení a zajeti ně mecké generality v čele $ von Paulusem u Stalingradu, osvobozování Ukrajiny a Běloruska osvobozování Polska a konečná vítězný vstup na německou pádu. Stěžejní a klíčové události Velké vlastenecké války SSSR. tj všech « nich maršál K. K. Bokossovskij byl. U Moskvy jako velitel armády a od Stalingradu jako velitel frontu. Nesl velký díl odpovědnosti za zdar těchto operací, klíčových a osudových pro každého občana SSSR, ale stejně tak pro desítky národů celé Evropy. Rokossvskij akcentuje hrdin ství prostého vojáka. Má k němu úctu. Není nic horšího pro velitele na kterémkoliv stupni, než vidět umírat své vojáky. Válka je neúprosná. Umírá se v ní po tisících. Ale v dokonale naplánované a připravené operaci padne i méně vojáků. Proto Rokossovskij někdy vyžaduje u svých nadřízených aspoň minimum času, i když je nutné spěchat. A silou argumentu dokázal několikrát přesvědčit 1 vrchního velitele. Možná proto požíval jeho naprosté důvěry. Velice talentovaný a zkušený velitel je k sobě přísný. Přizná svou chybu a nezdůrazňuje úspěch. To, co dělá, je pro něho samozřejmá povinnost. Povinnost vojáka, jak říká prostě. Ta povinnost vyžaduje nejcennější oběť. Nasadit svůj život, prolít svou krev... „... Ve štábu byli se mnou Jako obvykle Malinin, Kazakov a ještě několik důstojníku. Sáhl jsem po peru, abych podepsal rozkaz, když za oknem vybuchl tříštivý granát a jedna ze střepin mě zasáhla do zad. ,Tak jsem ji dostal,’ vydechl jsem mimoděk a cítil, jak se mi zarazil dech. Zranění bylo těžkě. Na pokyn velitele frontu mě evakuovali letadlem do Moskvy. Tak jsem byl ve službách Rudé armády zraněn potřetí. A přece to tentokrát bylo jiné než dříve. Sedmého listopadu 1919 jsme podnikli výpad do bělogvardějského týlu. Samostatný uralský jezdecký oddíl, jemuž jsem tenkrát velel, pronikl v noci postavením kolčakovců, získal zprávy, že na stanici Karaulné se usadil štáb omské skupiny. Zaútočili jsme z týlu na stanici, zlomili odpor 38 protivníků, rozdrtili štáb a zajali spoustu bílých, mezi nimi i mnoho důstojníků. Za útoku jsem se utkal s velitelem omské skupiny generálem Voskresenským; on mne střelil do ramene a já mu srazil hlavu šavlí. V červnu 1921 dobíjela Rudá armáda jednotky barona Vngerna na mongolské hranici. Velel jsem tenkrát 35. jezdeckému pluku' a útočil u stanice Želturinské na jeho jízdu, která pronikla postavením naší pěchoty. Srazil jsem šavlí s koně několik nepřátelských jezdců a byl raněn podruhé, tentokrát do nohy. Obě zranění jsem utrpěl v bitvě muže proti muži. A potřetí. .. sedím v jizbě, sahám po peru a venku pod okny vybuchne granát. Jiné časy, jiná válka a také jiná funkce■..' Stejně prosté a nepatetické jsou všechny stránky knížky maršála K. K. Rokossovského, která nese stejně prostý a nepatetický název — Povinnost vojáka. Vydalo ji Naše vojsko jako jednu z publikací k 30. výročí vypuknutí Velké vlastenecké války Sovětského svazu. JIŘÍ LACINA Obálka Zdenka Seydla Obálku navrhla Táňa Sandává (NV) CENA 20 HAL. 15. ZÁŘÍ ROČNÍK 1971 O. Šuleř, Zpěvník léta, předsidka, dřevoryt. Reprodukce z knihy Jana Baleky František Bělohlávek I Profil I Lion FbujU.....ngef, $ »wiia, 11. Antonín Pele (Albatros) František qS Hostina lUchfík JT předjitřní j J. J. Dlotzler—J. CH. Nabholz: Dobytě! trh s Novoměstskou radnicí. Barevnou reprodukci vydává nakl. Odeon OSVÍCENSKÁ DOBA Ve spolupráci sovětských i francouzských historiků vznikl sborník „Vek prosveščenija" (Nauka, Moskva), který vydává svědectví o osvícenském myšlení, působení a ohlasu, jak se o něm přesvědčuje čtenář v ruském i francouzském textu. Sborník redigoval F. Brodef. PAKISTANSKÍ satirik Mirza Mahmus Sarbl vydal v západupákistáuskéin Lanore sbírku satir „Starosti tygra", kterými bojovné útočí na feudálně kapitalistické zřízení. Verše se ujímají prostého člověka, zastoupeny jsou i lyrické sujety. Vše psáno v urdu. HENSCHEL-VERLAG Za 25 let trvání vydal Henschel-Verlag (NDR) na tisíc knižních titulů v nákladu téměř deset miliůnů výtisků. Původně divadelní nakladatelství rozšířilo ediční řady na hudbu, film, výtvarné umění, 6 časopisů, mj. Theater der Zeit, Filmspiegel a Bildende Kunst. LITERATURA A VÍTVARNÉ UMENÍ Kyjevská universita připravila sborník statí o rozvoji literatury a umění na Ukrajině, v Bulharsku, Anglii, Holandsku, o úloze tvůrčích svazů apad. INDONESKE POHÁDKY M. R. Dajoh soustředil pohádky a legendy z ostrova Celebes, které podávají názornou představu a tomto druhu lidové slovesnosti v indonéské tvorbě. Překlad do ruštiny „Indonezijskije skazki i legendy" vydává nakl. Progress. KNIHA O LE C0RBUSIER0VI Jean Petit vyložil v knize „Le Corbusier lui — mérne" (Ed. Rousseau, Ženeva) zakladatelský význam nejenom díla architektova, nýbrž i jako světového urbanisty a avantgardního malíře. A co je naprosto nové 1 jako básníka a filosofa s vynikající obraznosti. UMĚNI STŘEDNÍ ASIE Archeolog B. Staviski v knize „V strane Roksany i Timura" (Izobrazitefnoje iskusstvo, Moskva) podává dějiny kultury a především uměni Střední Asie. MAUROIS A ROMAINS Pařížské nakladatelství Flammarion vydává vzpomínky vůdčích představitelů meziválečné generace. André Maurois podává V „Mémoires" podrobný obraz svého života a tvorby, jules Romains v „Souvenirs" neméně důkladně sleduje 60 let uměleckého života ve Francii. BELGICKÁ KRÁLOVSKÁ KNIHOVNA Librairie de Bourgogne tvoří základ slávy belgické Královské knihovny, nebof uchovává rukopisy, jež v 15. století Iluminovali malíři z Paříže, Lilie, Holandska. Dílo Léona Giissena „La Librairie de Bourgogne" (Fondation Cultura, Brusel) o tom nádherně přesvědčuje reprodukcí 50 maleb ze vzácného rukepisu z majetku Filipa Dobrého. Okno Otevřel jsem okno do tmy tekuté, hvězdy na mne stříkly se slavičím zpěvem. Pamatuješ na tmu se slavičím zpěvem v oné noci černé, husté, tekuté? Otevřel jsem okno do tmy stříbrné, kolem mne jak šál se omotal šum jezu. Pamatuješ na tu těžkou vůni bezu na měkkém dně noci oné stříbrné? Otevřel jsem okno do tmy, hovořící se slavíkem, jezem, s kruhy na měsíci, s doznívajícími kroky na silnici. Otevřel jsem okno, kroky zašly v tichu, kroky našich dávných, sladkých, plachých hříchů po tekuté tmě a po stříbrném tichu. Z výboru milostných veršů Josefa Hory hod se zlatém jCSj Román z alžírského Kabylska Jméno Moulouda Mammeriho (nar. 1917), profesora kabylštiny na Alžírské universitě, je úzce spjato s rozmachem frankofonní literatury v Alžírsku na počátku padesátých let. Je autorem tří románů, jedné divadelní hry a různých prací odborných týkajících se berberštiny. Román „Zapomenutý pahorek" Je jeho prvním dílem a zavádí nás do autorových rodných kabylských hor v severním Alžírsku, do míst, kde vytvářejí proslulé stříbrné šperky dovední stříbrotepcí z kmene At—Janni. Podobným umělcem, pracujícím však s jiným materiálem — slovem, je Mammeri, který spřádá před námi jemné předivo děje z doby druhé světové války. Sledujeme, jak vzdálená válka zasahuje do života zapadlé vesnice, jak zdejší lidé na tuto válku pohlížejí, jak ze vzniklé bídy někteří těží ap. To vše Je proloženo líčením krásné kabylské přírody, podivných staletých zvyklostí a různými příběhy, těžícími z lidových kabylských vyprávění i ze života přímo. Mammeri přitom není jen nestranným pozorovatelem. I když své stanovisko nevyslovuje nikde přímo, staví do kritického světla rozpory v názorech staré a nové generace. Neidealizuje naprosto noVou generaci, nechá ji někde tápat, ba i podléhat. Takový je i život hlavního hrdiny románu Mokrana, který pod tlakem starých zvyklostí pasivně přihlíží zániku svého osobního štěstí; když se odhodlá napravit tuto svou dřívější netečnost, zahyne ve sněhu pří přechodu kabylských hor, když se vracel za svou zapuzenou ženou čekající dítě. Přes tento tragický konec zůstává Mokrán morálním vítězem, který se pokusil aktivně změnit svůj život, což si jeho druhové plně uvědomují. Vyjadřuje to v závěru jeden z jeho přátel slovy: „... nejsi ani dost málo přemožený, odešel jsi jako bojovník s válečnými poctami.“ Ani příběhy ostatních mladých lidí, ,i když nejsou přímo tragické, nepostrádají nic na komplikovaností a zajímavosti. Z kabylských zvyklostí je velmi poutavě vylíčena krevní msta a víra v nadpřirozenou moc svátých. Vše dohromady splývá v jediný celek a tvoří poutavý román o kabylském venkově z počátku čtyřicátých let, tápajícím a hledajícím své možnosti. Román byl pro své hodnoty vyznamenán francouzskou literární cenou a přeložen do řady jazyků. Český překlad „Zapomenutého pahorku“ seznamuje české čtenáře po Mohammedu Dibovi a Maleku Haddadovi s dalším význačným alžírským spisovatelem, nynějším předsedou Svazu alžírských spisovatelů, s Mouloudem Mammerim. SVETOZÁR PANTOCEK MOU LOUD MAMMERI Minulý čas Přese vše, co bylo lze vyvodit z dosavadního slovesného působení Donáta Šajnera, toto vyprávění překvapí u něho samého, natož v obrazu naší soudobé prózy, a to založením i fakturou. Neboť kdeže se tu pojed’ nou vzala, jako bludný balvan, tato próza tak zavile psychologická? Příběh, u něhož autor neklade zdaleka takovou váhu na osvětlení, ba ani věrojatnost zevních předpiokladů a dějů, jako na zvídavý soustředěný a pravdivý pohled do hlubin vnitřního světa, zaujme tedy již intenzitou a spolu rafinovanosti analytického vnitrozření, bohatstvím a subtilností dušezpytné obraznosti. Je to příběh hluboce a obecně lidský, a zavíjí v sobě symbolně hlubší ideový smysl, nadčasový i — časový, jeť básník tohoto vyprávěni víc a lip synem své doby než ti, kdo se jejím synovstvím okázale ohánějí; je jím o to lip, oč hlouběji zde sestoupil do nitra jejího lidství,k prame- ZAPOMENUTÝ PAHOREK Obálku navrhla (Odeon) Eva Svobodová Kretba Oty Janečka ze sbírk seta Hory Lotf ze zlatém (‘ nům jeho úzkostí a pochyb, krizí a otázek, aby s nimi vedl zápas o sám smysl života, o životní víru a vůli. A nejen o víru životní, ale i o společenskou: ano, pozornější čtenář pozná, jakou míru a problematiku společenského vědomí a cítění autor promítl do svého příběhu; arci zas na rozdíl od nejednoho ze svých vrstevníků směřuje tu Šajner až ke kořenům sjíolečenského bytí v jedincově bytosti, jednak duševní jednak duchovně mravní. Ovšem děje se to zase s týmž rysem ni* ternosti, procesem téže sublimace a obdobně s intenzitou vášnivého prožitku. Z doslovu A. M. Píši ke knize Donáta Šajnera (CS.) Ako zo sladkého šlabikára „Ketf sa ujček Bučina rozvravel, ani čo by zo sladkého šlabikára čítal. Zacítil si voňavý chlieb, žalúdok stíchol, hlava sa niesla na mäkkých oblakoch. Večerná posiedzka hladkala, do polnoci by si nebol zadriemal.“ V týchto úvodných vetách knižky Štefan* Rysufu Podtatranské povesti (vyd.. Mladé letá) je vyslovená jedna z najkrajších charakteristík ludových rozprávačov a ich rozprávania, ktoré autor so všetkými nuansami zaznamenal a tvorivo literárne spracoval. Intímna znalosť rázovitého kraja, v ktorom a s ktorým Rysura žije, a silné citové zaujatie sú základom, na ktorom buduje svoje rozprávanie o Važťanoch, štrbáňoch, Pribylinčanoch a ostatných Podtatrancoch, o tatranských končiaroch, dolinách a priepastiach. Cítiť v ňom vôňu tatranských kvetov, pokosených lúk, salašov a teplo prirodzeného fudského spolužitia v lone krásnej, tvrdej a chladnej prírody. je to predovšetkým zásluhou zvláštnej, poetickej, na ludové zvraty neobyčajne bohatej, obraznej a živej reči jeho jwvestí. Radosť jjočúvaf, radosť čítať í Radosť, že ešte nevyhynulo rozprávanie, v ktorom nemožno nájsť ani stopu po frázach a ktoré pôsobí tak neobyčajne sugestívne svojou prostotou a čistotou. Ľudové rozprávanie tu Rysuľa nenapodobňuje, umele neupravuje, on ním cez svojho rozprávača žije. Darí sa mu preto najmä chlapská tvrdá reč, aj s výrazmi, ktoré by v iných súvislostiach do knižky pre deti azda nepatrili, no tu by bol bez nich text iba okliešteným chlapáctvom. Čitateľa však zaujme knižka nielen rečou, ale aj výberom povestí a jednotlivých motívov. Autor ich komponuje do celku, ktorý dáva pomerne ucelenú predstavu o živote pod Tatrami: miestne povesti o pôvode názvov vrchov, skál, dolín a chotárov, histotické povesti a povesti anekdotické a vo všetkých na prvom mieste osudy ľudí podtatranských dedín. Príbehy a osudy pestré ako sám život — vážne, smutné aj veselé — a všetky preteplené láskou k človeku a pre náš Iud typickou uznanlivosfou a zhovievavosťou. V Rysufovej knižke dá sa pôžitkársky vychutnať fantastické rozprávanie o skutočnom živo» e. HENRICH PIFKO