Nové Knihy, 1973 (XIII/1-52)
1973-01-31 / No. 5
Z bojů o dnešek V březnu 1964 Gustáv Husák napsal: „V průběhu druhé světové války, zejména v jejich posledních dvou letech, zauzHly se u nás všechny problémy třídních rozporů a z nich vyplývajících politických bojů, jak je známe z dalšího vývoje a jak je můžeme stručně označit etapami: národně osvobozenecký boj proti fašismu ústící v národně demokratickou revoluci, která přerůstala v revoluci socialistickou ... Jedna etapa navazovala na druhou, měla kořeny v předcházející.“ Gustáv Husák byl spolutvůrcem velkých revolučních přeměn, jimiž prošla česká a slovenská společnost v letech protifašistického boje, zejména od počátku národní a demokratické revoluce a v letech jejího přerůstáni v revoluci socialistickou. Pracoval v najvyšších revolučních orgánech, které připravovaly a vedly Slovenské národní povstání, i v těch, jež stály v čele dělnické ♦řidy a ostatních pracujících v mocensko-polltickém boji za definitivní porážku buržoazie a po Vítězném únoru určovaly směr k hlubokým socialistickým přeměnám. Se jménem Gustáva Husáka Jsou nerozlučně spjaty nejvýznamnější události politických dějin nového Československa od začátku národní a demokratické revoluce do jara 1950, tedy v období, o němž pojednává obsah předkládaného sborníku. K revolučnímu dělnickému hnutí se Gustáv Husák přihlásil už jako šestnáctiletý. Za ideály komunistické strany bojoval v letech předmnichovské republiky i v podmínkách krutého fašistického útlaku od jara 1939. Obrysy jejich uskutečnění viděl a cítil ve Slovenském národním povstání a spoluformoval je aktivní činnosti v néjvyšších politických a .národních orgánech. Byly to do značné míry jeho návrhy, reálnost, pohotovost; invence, komunistická zásadovost a koncepčnost, které pomáhaly formovat charakter revolučního pohybu pracujícího lidu v boji proti fašismu, za národní svobodu a novou, lidovou, sociálně spravedlivou a skutečně demokratickou československou státnost. Tyto jeho vlastnosti se plně uplatnily 1 v třídních bojích s reakčnimi politickými silami po osvobození, v době řešení hluboké politické krize na Slovensku na podzim 1947, v únorových událostech roku 1948 i na počátku socialistické výstavby. Gustáv Husák nechtěl psát dějiny těchto historických obdpbí, jichž byl spolutvůrcem, případně těch událostí, které si bez jeho práce není vůbec možné představit. Jako revolucionář, který všemi prostředky pomáhal a pomáhá přetvářet podobu života a společnosti, však vytvořil — v knihách, které vydal, a v nesčíslném množství článků a referátů, jež napsal a přednesl — autentické, a proto hluboce pravdivé svědectví, bez něhož není možné důvěrněji poznat nejnovějši politické dějiny Československa. Souborné vydání článků, projevů, referátů, diskusních polemických vystoupení Gustáa va Husáka z let 1944—1950 v jednom sborníku není prakticky možné. Předložená kniha 5 proto obsahuje výběr nejdůležitějších materiálů, v nichž se autor zabývá najvýznamnejšími událostmi politického života v letech boje proti fašismu a za rozvíjení národní a demokratické revoluce (září 1944— 'březen 1947), politickou krizí na před Slovensku a třídními boji rozhodujícím mocenskopolitickým střetnutím lidu buržoazií a v době Vítězného s února (duben 1947—březen 1948) a některými stránkami činnosti komunistické strany a slovenských národních orgánů na začátku výstavby socialismu (duben 1948—březen 1950). Obsah sborníku určoval i jeho členění do tří uvedených samostatných částí, v nichž jsou jednotlivé materiály zařazeny chronologicky... Z úvodu ke knize Gustáva Husáka Z bojů o dneSek, kterou vydává nakl. Svoboda — kniha vychází zároveň ve Slovenštině v naklad. Pravda CENA 20 HAL 31. LEDNA ROČNÍK 1973 Blokové eseje Medzi autormi predrevolučného Ruska zaujímal význačné miesto básnik Alexander Blok (1880—1921), ktorý mal nepopierateľný vplyv na poéziu oného obdobia a ktorý jej — svojím spôsobom — vtisol pečať svojej osobnosti a svojI ho videnia. No nielen to. Blokov ľudský a básnický vývoj je v mnohom ohľade typický pre tú časť ruskej inteligencie, ktorá napriek všetkej spätosti s kultúrou a atmosférou starého Ruska vedela pretrhnúť putá viažúce ju k starému svetu. Alexander Blok bol jedným z prvých význačných básnikov starej ruskej literatúry, ktorý sa pridal k revolúcii: už začiatkom roku 1918 vychádza jeho poéma Dvanásti, ktorá básnicky sugestívne vykresľuje atmosféru pohnutých dní Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie. No Dvanásti sú len vyvrcholením a časťou veľkého diela, ktoré Blok vytvoril. Vyrastal v kultivovanej umeniu žičlivej rodine, ktorá a mala na jeho ľudské í básnické osudy rozhodujúci vplyv. Prvé básne napísal ako sedemročný; ich čitateľom a kritikom bola básnikova matka. Mala na Bloka blahodarný vplyv — podobne ako neskoršie Ľubov Dimitrijevna Mendelejevova, dcéra známeho vedca Mendelejevä, ktorá sa r. 1903 stala Blokovou ženou a lyrickou hrdinkou mnohých jeho básní, naimä legendárnej Bojnický lámok. Reprodukujeme x knihy Slovenské kúpele (Osveta) K 25. VÝROČÍ ÜNORA ► Ministerstvo kultury České socialistické republiky připravuje ve výstavní síni GLUV na Národní třídé 36 (Praha 1) rozsáhlou výstavu z české knižní produkce od roku 1948 pod názvem Živá díla budoucnosti — 25 let socialistické knižní kultury v CSR. Na výstavě bude soustředěno na dva tisíce titulů všech českých nakladatelství. JOZEF MIHALKOVIC Dennodenne ticho vybalené x kníh. Aj noviny sú ako v pántoch naolejované. A ako keby sa nám za chrbtom deti uberali do školy sirou krajinou. Mesiac je dnes rúno xduchovneiý, mohol by ho prakom prestreliť. * Skľučuje to, bije do oči, bezprostredne v spojitosti s rýdzou látkou krvi, s látkou snov mojich synov, dennodenne, s tichom vybaleným z knihy, s novinami vo dve poly, v spojitosti so ženíchmi a mladuchamí Vietnamu; život, láska, dotýkaš sa ma judášskou perou, a poézia, tebe, pamätaj, v tejto spojitosti nemám čo povedať. Zo zborníka protivojnovej poézie Do svedomia sveta (vyd. Slovenský spisovateľ). knihy Verše o prekrásnej dáme (vydanej roku 1904). Básnická tvorba Alexandra Bloka býva zaraďovaná do tzv. druhej vlny ruského symbolizmu, charakterizovanej menami Annenskij, Belyj, Vološin, Kuzmin a ďalší. I celé Blokovo dielo je poznačené poetikou a filozofiou symbolizmu; i jeho Eseje, ktoré teraz vychádzajú vo vydavateľstve Tatran, nám túto skutočnosť opätovne pripomínajú. Blokovo dielo stalo sa v poslednom čase stredobodom zvýšeného záujmu u nás. Po jeho Veršoch o prekrásnej dáme, ktoré vyšli nedávno, dostáva sa nám do rúk tento súbor statí a úvah. Prináša eseje Čas beznádeje, Zo state o dráme, Henrich Ibsen, Ľud a inteligencia, Irónia, Pád humanizmu, Inteligencia a revolúcia. Eseje dokresľujú a skonkrétňujú našu predstavu o Blokovi a jeho tvorbe, bližšie nás oboznamujú nielen s jeho umeleckými, ale i filozofickými a politickými názormi. Tak ako vo svojej poé me Dvanásti — i vo svojich esejach sa Blok jednoznačne prihlasuje k Veľkej októbrovej socialistickej revolúcii, pretože verí, že jej pomocou sa Rusko vymaní z biedy a objaví sa „ako Rusko nové a novým spôsobom veľké“. Ukázalo sa, že Blok bol v tomto prípade jasnozrivým a ďaleko dopredu vidiacim. Oveľa jasnozřivějším ako mnohí jeho kritici — čo výber jeho úvah, nazvaný Eseje, iba povtrdzuje. (eí) Z vesnických hodinek IPAVEL BOJAR Na Velký pátek sváželi jsme dříví. Na drnu přímrazek. Na větvích jinovatka. Nad vodou za lesem křičeli jako diví hladoví rackové. Voněla jíva hořkošladká. Bor jako jantar svítil od nastlaných třísek. Kobyly jely cestou sváhlou. Povoz drkotal. Na nebi ještě chvíli mlžný opar visel, až zvolna do křivých hlav sosen sáhlo slunce života. Z básnické sbírky Pavla Bojara Jediná, kterou v edici České básně vydává Cs. spisovatel Poslední román Helimadoe je poslední román Jaroslava Havlíčka, poprvé vydaný v roce 1940; o tři roky později autor v pouhých sedm ačtyřiceti letech zemřel, vyčerpán úřednickou dřinou v bance a spisovatelskou prací, na kterou mu zbývaly jen noci. Jako ostatní Havlíčkovy romány a větší novellstické prózy znamená i Helimadoe složitou slovesnou skladbu, která se na první pohled zdá být prostá, ve skutečnosti však je mnohovýznamná, a proto čtenářsky neobyčejně účinná. Dojem jednoduchostí u Havlíčka vyvolávají tradiční výrazové prostředky, odkazující k realistické linii české prózy. Havlíček neoslňuje slohovým pokusnictvím, jeho vyprávění plyne téměř hovorovým tokem, kompozice se zpravidla přidržuje chronologického postupu. Ten však bývá — tak je tomu i v románu Helimadoe — rámcován vzpomínkami vyprávěče. A právě tímto způsobem se skladba havlíčkovského románu komplikuje, ne však samoúčelně, ne pro dosažení tvarových efektů, ale proto, aby románový děj získal bohatší výmluvnost. Román Helimadoe ukazuje' tuto Havlíčkovu metodu velmi výrazně. Lze jej považovat, ostatně ve shodě s častým kritickým hodnocením, za román dospívání, za variaci na téma „stříbrného větru“. Nepochybně jím je, vždyť jeho děj zpřítomňuje citové i neuvědoměle smyslové prožitky pubertálního chlapce z měšťácké rodiny z let těsně před první válkou; to je téma, které naše moderní próza vyslovila před Havlíčkem nejednou. Helimadoe je však zároveň ještě něčím jiným, významová struktura tohoto románu má více vrstev. Je tu především osoba vyprávěče, vzpomínajícího na své chlapectví. Třebaže o jeho pozdějším životě mnoho nevíme, ze Obálku navrhl Miroslav Houska (Naše vojsko) zřetelných náznaků můžeme soudit, že jde o typicky havlíčkovského člověka zmarnělé existence. Toto zjištění ze závěrečných stránek románu vrhá zpětné světlo na uplynulý děj: v dusivém ovzduší chlapdách maloměsta, v někdejší hrdinově bezmocnosti, s níž covy rodiny, ve stojatých vopodléhal svému okolí i svým zmateným citům, se nám v závěru odkrývá předznamenání jeho zřejmě neradostného nenaplněného budoucího osua du. A je tu dále Jedinečná po stava doktora Hanzelína s jeho pěti dcerami, jejichž život zplaněl mnohem dřív než vyprávěčův; z nich jediná Dora se vzbouřila, ale autor naznačuje, že její vzpoupa nemohla za tehdejších podmínek skončit jinak než pádem. Také v ovzduší této podivné rodiny, tyransky ovládané i k sobě tvrdým, ale v nitru velice citlivým otcem, je budoucí vyprávěčův život jakoby podruhé předznamenán: Hanzelín se bouří proti konvencím, horlí proti panujícím řádům světa, ale současně se jim podřizuje, ponechávaje sl jen vnitřní vzdor a vztek. Neustálá oscilace mezi postavou vyprávěče jako vzpomínajícího dospělého člověka i jako chlapce prožívajícího pubertální léta a postavami Hanzelínovy rodiny vytváří sugestivní sílu tohoto románu, tlumeně lyrického, realisticky střídmého, a zároveň významově rafinovaného. Z jeho stránek dodnes vane touha po takovém uspořádání života, kdy lidská existence nebude končit ve slepé uličce nenaplněného snu. dg hož bychom v takových chvílích zamyšlení posadili proti sobě do křesla, a který by nám se znalostí věci odpovídal na naše znepokojivé otázky: co je to vůbec umění, krása, vkus, poezie, co rozumíme pojmy epika a epos, a jaké je místo románu mezi nimi, jak se dívat na filosofy a básníky a na jejich poslání v lidské společnosti, co je to romantismus a realismus, naturalismus, jazyk, styl, forma, obraz a obraznost, jaká je úloha pravdy a mravnosti v umění, jaká je povaha hudby a jakou sehrála roli v historii naší kultury, jaké tyly počátky umění u nás a na Slovensku a ve světě Slovanstva vůbec, a konečně — srovr.áváme-U umění se životem — budeme se ptát po vzájemných vztazích těchto dvou veličin, z nichž jedna umocňuje druhou, abychom žili stále plněji, krásněji a radostněji, a nebude nám lhostejná ani záhada vzniku oněch pocitů krásna, které v nás probouzejí jevy mimoumělecké, krása člověka a krása přírody. Takového informovaného a k službám vždy ochotného společníka můžeme mít — pokud o něho budeme stát — od dnešních dnů neustále k dispozici. A není to společník ledajaký. Promlouvá k nám ústy osobností nejpovolanějších, ústy čelných představitelů české a slovenské estetiky v rozmezí jednoho sta let — od počátků našeho přemýšlení o problémech krásna a umění po sklonek století devatenáctého — ústy P. J. Šafaříka, F. Palackéiul, J. Kollára, K. Kuzmányho, L. Štúra, K. H. Borovského, K. Sabiny, J. Nerudy, V. Hálka, I. Durdíka, S. H. Vajanského, O. Hostinského, F. X. Saldy... Máme na mysli Čítanku z dějin české a slovenské estetiky XIX. století, která právě vychází v nakl. Čs. spisovatel péčí editora Vladimíra Dostála. Z jeho pera je také úvodní slovo a medailony o jednotlivých osobnostech. Vznikla tak výborná, dlouho žádaná a očekávaná příručka „pro školu a dům“, jakých máme u nás pofid ku. Doufejme, že nezůstane u této první vlaštovky, která jaro nedělá. VK 'S Čítanka estetiky Čím bohatší je náš život, tím nezadržitelněji do něho proniká a stává se jeho trvalou součástí krásno vytvářené člověkem pro člověka: románové svazky, knihy povídek a básní stávají se stále častěji důvěrnými společníky našich volných chvil, pokud je nevyplňu jeme návštěvami divadel a kin, koncertních a výstavních síní, poslechem rozhlasových her či sledováním dramatických dějů, které pro nás připravila televize. Nehodláme se vsak spokojil trvale úlohou trpných konzumentů produktů umělecké tvorby: stále naléhavěji pro nás vyvstává otázka po smyslu toho všeho, co nám v hojnosti předkládají dílny spisovatelů a umělců. Dovedli bychom sl docela dobře představit skromného a ochotného společníka, je Malá knížka poutnická Knížka, kterou nakladatelství Melantrich připravilo k 75. narozeninám zasloužilého umělce Josefa Sekery je knížkou příležitostnou v dobrém smyslu tohoto slova: reprodukuje při autorovu jubileu souhrnné zázemí všech jeho dosavadních děl, jeho zkušenost poutničkou, znalost míst naší trojjediné země, která se tak čí onak vždycky vtělovala do řady jeho románových a prozaických prací. A je to řada úctyhodná, ať vzpomínáme jen na její milníky, na oblíbený román Vinaří, na objevné a záslužné Děti z hliněné vesnice, na tématicky pozoruhodnou Českou rapsódii nebo na obsáhlý Červený dolomán či na díla Jsme strom zelený, Hora Radostná a Torzo lásky. Nová útlá Malá knížka poutnická — po staré mapě domova se neodlišuje od dosavadních a jmenovaných próz jenom subtilním rozměrem, nýbrž pojetím příběhu. Zdánlivě nei dějová, bezpříběhová, jakoby jen místopísné, skládá svůj dynamický příběh teprve při promítnutí do celku autorova života a díla. Sama o sobě je glosátorsky stručným, v rychlém sledu se odvíjejícím pásmem jakýchsi prozaických diapozitivů, nasbíraných při putování po vlastech českých, moravských a slovenských. Není to turistický průvodce, jen připomenutí cest a chodníčků, po kterých se autor v životě toulal od Šumavy k Tatrám — a po nichž se čtenář může nyní vydat s ním. Jednotlivé oddíly tohoto dílka vytvářejí jakýsi globální, osobitý místopis naší vlasti, kde najdeme charakteristiky nejen věcné, zeměpisné a historické, nýbrž i postřehy a glosy subjektivní, poznámky, jimiž autorova paměť spojuj« místa se zážitky nebo příhodami. Vedle hodnoty dokumentární má knížka i vlastnosti inspirační: podněcuje čtenáře, aby při sledování pásma cest a zastávek vyvolával v sobě vlastní zážitek rodné země, její lásky krásy a jejího bohatství, k ní, jež promlouvá z každé Sekerový věty. Knihu vydává nakladatelství Melantrich