Nové Knihy, 1975 (XV/1-52)
1975-01-08 / No. 1-2
CENA 20 HAL. 8. LEDNA ROČNÍK 1975 1-2 vČeskoslovensko - země milovaná Krásná je naše země, její přírodní 1 architektonická tvář a její lid jsou symbolem písně milované. Z okouzlení z toho všeho kolem nás, z okouzlení z rodné země, vnímavý a citlivý pozorovatel národní umělec Karel Plicka dokázal půvabně zachytit ěeskou a slovenskou zemi — rozehrát obrazovou sym fonii, znějící plně melodický mi tůny domova a vytvořit knihu Československo (vyd. Orbis - Osveta). Navštívili jsme jejího tvůrce, výtvarníka - fotografa, národního umělce Karla Plicku a zeptali se: Co vás přivedlo k umělecké fotografii? A vaše začátku i první úspěchy? S fotografováním jsem začal jako osmiletý (sluk s aparátem, který jsem si sám zhotovil podle starého ceníku. Později jsem svoje výrobky stále zdokonaloval, ale musel jsem s tím vystačit až do šestnácti. J tu dobu, okolo r. 1910, byly vydávány známé vlastivědné monografie měst a krajin, které jsem pilně zásoboval. To byla dobrá škola, učila dívat se. Honorář 10 K jsem však musel vyžadovat prosbami tehdy jako voják za první světové války. Když jsem přišel později na Slovensko a uvidě' tolik velkolepé krásy v kraji- i ně a jejím lidu, zanechal jsem tzv. uměleckou fotografii věnoval se jen dokumentu. Do a kument to je umění zdravé, realistické, všem srozumitelné — a přitom i poetické! V tom duchu vznikla moje Praha, Vltava i všechny další fotografické publikace. Nová kniha Československo ]e přehledem vaší celoživotní činnosti ve fotografii. Co všechno jste < jejím . obsahem chtěl vyslavit? , Kniha má svoji dlouhou, pohnutou historii. Cesta k ní začala někdy kolem r. 1926, když jsem v souíěži o nejlepší snímek z ČSR získal první cenu Myšlenka znovu ožila v roce 1937. Prošel jsem tenkrát pčk ný kousek republiky a nastřádal cenný materiál, ale druhá světová válka znemožnila v práci pokračovat. Alespoň tolik: z těchto záběrů vznikla „Praha ve fotografii“. Až konečně v posledních letech jsem mohl započaté dílo dokončit. Tak vidíte, je v díle pěkných pár let vytrvalé práce, tužeb i optimismu, než jsem se dočkal své „celoživotní činnosti v umělecké fotografii“, jak říkáte vy. K tomu, aby člověk dokázal zachytit nepomíjivým způso bem a s tak vzácným půvabem a uměním tvář země, musí ovládat perfektně nejen profesi, ale musí mít i rád svoji vlast, že? Na 250 stranách republiku v kostce, motivy nejpodstat nější, dominanty krásy, které i jsem zvláště miloval! Myslím, ' že publikace Československo je z těch knih, které nevznikají na objednávku. Od samého začátku po dlouhá léta až po naše dny byla mým nejvlastnějším fotografickým tématem. A cesty za tématem byly poutí plnou vzrušení nad jedinečností naší přírody, památek a uměním našeho lidu. co je třeba velmi milovat to, chceme zobrazit. Kdyby tvůrce knihy sám nebyl záběrem okouzlen, podmaněn, určitě by nepůsobil ani na čtenáře. A nestačí jen svoji prácí milovat, měl by ji dokonale ■znát. Dobrá fotografická kniha, to je architektura se vším všudy, dokonce 1 přísná: má svoje zákonitosti, gradace, vstup, finále ... Přál bych si jako každý autor, aby vám kniha přinesla radost 1 vzrušení, abyste nakonec mohli říci — „jak krásná je naše vlast“! Ano, obrazová publikace Karla Plicky Československo je působivý komplet fotografií o kráse české a slovenské země. Jí si připomeneme, jak půvabná je naše domovina, jaké dary nám nabízí. Pocítíme přitom hrdost a teple nás blaží, že jsme příslušníky národů, jimž ta země patří. A buďme tomu rádi, važme si toho a chraňme rodnou zemi jako poklad nejvzácněj ší. Rozmlouval f. Klempera Dům v Londýně, kde žUa Marxova rodina — z knihy PoUny Vinogradské Jenny Marxové (Mladá fronta) l ► Srbský lyrik Poetické výboje a hodnoty literatur juhoslovanských ná rodov nanovo patria medzí naše najvyhľadávanejšie prekla dateľské bázy. A akiste to nie ie len vynovený či zaktualizovaný pocii tradičnej zviazanosti (povedzme, od epochy romantizmu a národného obrodenia). Novších juhoslovanských básnikov — Vaska Popu, Oskara Daviča a iných — začali si prekladať, t. j. objavovať, privlasňovaf, spríbpzňovať predovšetkým básniclprekladatelia nedávno ešte mladí. Hľadači, tak trochu reformátori. Tí, čo súčasný slovenský lyrizmus evidentne zúrodnili a voviedli do bezprostrednejších kontaktov poetickým i životným cítením s dnešného človeka. Vždy šlo pritom o výber dobrý, o inšpľ račný prínos a tvorivý čin. Ako aj teraz, v spojení s básnickým predstavením ďalšej osobnosti súčasnej srbské! lyriky: s vydaním obsiahleho výberu z tvorby Slevena Raiň koviča nazvaným Kamenná uspávanka (vydal Slovenský spisovatel). Básnik ročníka SPISOVATELÉ K 30. VÝROČÍ OSVOBOZENI ČESKOSLOVENSKA SOVĚTSKOU ARMÁDOU Před třiceti lety — v květnu 1945 — zrodilo se naše osvobození, naše cesta k svobodě, socialismu a míru. K výročí tohoto významného mezníku našich dějin budeme postupně zveřejňovat vzpomínky, i osobní a tvůrčí vyznání našich spisovatelů. Budou to slova těch, kteří se za třicet let stránkami svých knih výrazně vepsali do srdcí širokých řad našich čtenářů ... Dnes k vám hovoří spisovatel národní umělec JOSEF TOMAN: Vidím to, jako by to včera bylo: stojím opíraje se o hůl na křižovatce v Dušníkách a kolem mne se valí ku Praze kolona sovětských tanků. Pro hromady rozkvetlého bezu není ani vidět, kdo na tanku jede. Zvedl jsem ruku a tank zpomalil. - Jak se jen dostanu nahoru? Dvě drobné, skoro chlapecké ruce s nečekanou silou mne vytáhly nahoru. Zaprášený, umaštěný voják zmizel v mé náruči a poulil na mne modré oči s údivem, protože mi z úst vytházelo jen jedno jediné slovo: spasibo! Tu cestu z Dušník do středu Prahy provázelo nadšení, kteří' až nelze popsat. Stejné nadšení ovládlo tehdy v květnu všechen český lid, stejné nadšení bouřilo Václavským náměstím. necelá tři léta potom, když Klement Gottwald oznamoval vítězství Února. Se stejným nadšením jsme se už po květnu vrhali do prá ce pro novou republiku, se stejným nadšením jsme budovali základy k tomu všemu, z čeho se radujeme dnes. Nadšení, veliká síla socialistickéht vlastenectví, neopouštěj nás ani v budoucnosti/ 1928 je typickým, v celej európskej aj socialistickej poézii známym dieťaťom rokov vojny; túžbou a slovom šmátrajúci po miestach, kde zakotví svoje istoty, sen o človeku mierovom, tvorivom i predstavy o svete pevnejšom, už nie tak ľahko zničiteľnom. Stevan Raičkovič, autor doma (a všade, kde ho prekladajú) nosiaci prívlastok najvýznamnejší a najvýraznejší povojnový srbský lyrik, zapúšťa korene poznania do najbezpečnejšej pôdy lyrickej skúsenosti. Ňou je, napríklad, etická jednoznačnosť ľudského človeka, ktorú si nesie z domova a detstva („Ľudia sa prebúdzajú bezo zbrane“!). Alebo hoci dokonalosť, kruto-spravodlivá láskavosť prírody so svojou trávou zelenou, skalou kamennou, stromom rodivým, s búrkou a slnkom. Raičkovičova lyrika je vo všeobecnosti jednou svojou podstatou novým vstupovaním človeka do prírody a prírody do básne, svojským aktom splývania ľudského tvora so svojím pôvodom i urče ním. Onen akt sa u básnika Próza J. Senijonova Významného představitele současné sovětské literatury faktu, spisovatele a novináře Juliana Senijonova, není třeba u nás zvlášť představovat. Čtenáři a televizní diváci v Československu ho dobře znají jako autora úspěšné knihy Sedmnáct zastavení jara i scénáře neméně zdařilého stejnojmenného sovětského televizního seriálu, který již dvakrát probíhal na našich obrazovkách. Proto jistě uvítají nové , vydání Semjonovovy knihy s obdobnou tematikou, které pro Český svaz protifašistických bojovníků připravilo pod názvem Šifra pro hlavní stan nakladatelství Naše vojsko. Děj Semjonovovy knihy Šifra pro hlavní stan se odehrává v okupovaném polském Krakově v předposledním roce druhé světové války. Tříčlenná skupina sovětských rozvědčíků — velitel „Vichr“, jeho zástupce „Kolja“ a radistka „Aňa“ — ve spolupráci s krakovskou ilegální organizací a partyzánským oddílem vyvíjí horečnou činnost, aby co nejrychleji odhalila a zmařila plány nacistického velení na úplné zničení Krakova, jednoho ze starobylých středisek slovanské kultury. To se jí nakonec za cenu velkých obětí podaří. Na této dějové osnově se odvíjejí dramatické a napínavé příběhy jednotlivých hrdinů boje proti lstivému a zákeřnému nepříteli. Čtenář se v knize setká i s hlavním hrdinou Sedmnácti zastavení jara von Stierlitzem-Isajevem, kte rý současně se skupinou majora Vichra plní v Krakově závažné úkoly sovětského velení v souvislosti s pokusy uskutočňuje vo vravnom tichu osamenia s básňou („Ostaňme sami, báseň...“) — v samote, ktorá je síce slobodou, „no sotva lieči“. Ponúka však nenahraditeľnú skúsenosť a ťarchu vábného poznania. Raz aj takto znejúceho: „Kde končí strach pred svetom, tam je koniec básne.“ A nie je to nijaké „buričstvo“, len vyholená múdrosť tvorby. Autorove tvárne vybrúsené, formovo aj významovo disciplinované verše, tie pokorné básne-hľadania dumnej samoty (v poézii, na lúke, v láske atď.), sú teda volaním k tvoreniu seba i sveta. Lebo o toto mu ide: „Dvíhame sa, báseň, zo dna nášho sve ta.“ Slovenský výber z Raičko-víča vychádza v Kruhu milovníkov poézie (ako jeho 73. zväzok). Stojí za povšimnutie — hoci až pri tomto zväzku — ako si edícia vynachádzavo hľadá čitateľa. Najnovšie akýmsi „klubovým časopisom“ tlačeným na vnútornej strane prebalu. Nápad nepochybne hodný zaznamenania. I chvály. (pš) Wernera von Brauna v Polsku, doví se o Stierlitzově působení v sovětské rozvědce za hranicemi SSSR i o tom, jaký je jeho vztah k rozvědčíkovi vystupujícímu pod jménem „Kolja“. Podobně jako v Sedmnácti zastaveních jara autor čtenáři přibližuje nacistické pohlaváry a jejich zrůdné myšlení formou zápisů z porad, na nichž tentokrát projednávají a plánují likvidaci významných slovanských měst, k nimž počítají kromě Krakova také Varšavu, Sofjjs “fcrahu a Bratislavu. s' Semjohovovy knihy o práci sovětské rozvědky v týlu nepřítele, k nimž Šifra pro hlavní stan patří, jsou díky svému originálnímu literárnímu zpracování velice čtivé. Avšak nejenom to. Kromě napínavé a vzrušující četby nenásilně přesvědčují čtenáře o krutosti a nelidskosti fašismu i o hrdinství těch, kteří mu čelili. I val) Martin, novostavba Matice slovenské. Snfmek Karla Plicky z jeho knihy Československo fOrbls — Osveta) novom požiari nacionalistič* kých vášní francúzsko-nemec* kých, využil tento ľúbostný príbeh na vyjadrenie vzbury mladých ľudí proti meštiae* kym domácim mravom, ako aj proti dusnej vojnovej atmo* sfére, ubíjajúcej ľudskú dušu- Rolland preto nepísal psycho* logickú štúdiu mladého človeka za vojny — ako napríklad Radiguet r romániku Diabol v tele —, aie konkretizoval starý motív na úrovní dobového humánneho myslenia, a pritom vyjadril 1 autorsky svoje ostré odsúdenie „horlivosti vlasteneckých udavačov“, „obdobia vlastizradných procesov“, „mravnej ľahkomyseľnosti“ a úpadku, a zaznamenal „výkrik srdca“ a zmietanie sa duší v ťaživom ovzduší. Treba si uvedomiť, že tento románik dvoch mladučkých ľudí, z ktorých mládenec čaká predvolanie na front a dievčina túži po „troche šťastia“, uprostred „ustavičného pocitu prázdna“, autor napísal v lete roku 1918, teda z najčerstvejších zážitkov a po vypuknutí Októbrovej revolúcie, ním samým nadšene uvítanej ako za-, čiatok nevyhnutnej spoločenskej prestavby, a potom pochopíme i ostrosť jeho odsúdení meštiackeho sveta. Rolland veľmi premyslene postavil lásku dvoch čistých mladých ľudí proti meštiackym rodičom i proti vojne; práve prostredníctvom týchto protikladov vy* stúpila jeho humanistická myšlienka čo najvýraznejšie. Dnes natoľko nevnímame dobové kritické ostrie Rollandovej poviedky, ale s potešením čítame predovšetkým lyricky koncipovaný príbeh, ktorý má v sebe čaro nevinnej, až osudovej lásky, obklopenej neprajným svetom. Rolland veľmi citlivo a zámerne vyzdvihol práve čistotu tohto vzťahu, mladosť a krásu, aby otrasne zapôsobil jej tragickou záhubou. Práve tým, že sa sústredil na mladú dvojicu a jej dychtenie po láske a vzájomnom porozumení, že pribral len najnutnejšie epizodické postavy z rodín hrdinov a ich známych, vytvoril krištáľovo jemnú prózu, mocne pôsobiacu na vnútorný svet čitateľa. —beh— CENY ZVÄZU SLOVENSKÝCH SPISOVATEĽOV Dňa 22. decembra 1974 odovzdal v Bratislave vedúci tajomník ZSS Ján Solovič ceny Zväzu slovenských literárnu spisovateľov za pôvodnú tvorbu a národnostné ceny Zväzu za rok 1974: — v oblasti poézie národnému umelcovi Andrejovi Plávkoví za básnickú zbierku k 30. výročiu SNP „Neumrel na koni“, — v oblasti prózy zaslúžilému umelcovi Vladimírovi Mináčovi za historickú esej „Zobrané spory J. M. Hurbana“, — v oblasti literárnej vedy Milanovi Pišútovi za súbor štúdii a stati „Romantizmus v slovenskej literatúre“, — v Uterárnokritickej oblasti zaslúžilému umelcovi Vojtechovi Mihálikovi za súbor kritických stati a článkov „Človek proti slepote“, — v oblasti literatúry pre deti a mládež Jánovi Behov! za román „Škola začína v máji“ a — v oblasti dramatickej tvorby Jánovi Kákošavi za hru „Dom pre najmladšieho syna“. Srdečne blahoželáme! Ľúbostný príbeh Lyrická poviedka Peter a Lucia od Romaina Rollanda, popredného francúzskeho spisovateľa na začiatku tohto storočia, vychádza u nás po druhej Svetovej vojne celkom zaslúžene v piatom vydaní (vydavateľstvo Tatran). Ak hľadáme príčiny tohto úspechu, nájdeme ich predovšetkým v téme tragickej lásky mladých zaľúbencov, takej príťažlivej v umení od najstarších čias až podnes. Pritom nemalý podiel záujmu vzbudzuje i samotné poňatie tohto príbehu, suje tom a aj fabulou pripomínajúce slávny shakespearovský príbeh Romea a Júlie. Romain Rolland však ako presvedčený pacifista, ktorý sa nebál svo je protivojnové stanovisko naširoko publikovať práve vo voj- CENY NAKLADATELSTVÍ ODEON Dne 19. 12. 1974 udělilo nakladatelství Odeon ceny za rok 1974: Za literární překlad: dr. Jaroslavu Pokornému za překlad obsáhlého výboru z knihy Ludovika Ariosta Zuřivý Roland — s přihlédnutím k jeho dlouhodobé překladatelské, komentátorské editorské spolupráci s nakladatela stvím. Za původní dílo z oboru literárni vědy: rolektivu autorů vedenému doc. dr. Otakarem Bartošem, CSc., za dílo Slovník spisovatelů Polska. Za původní dílo z oboru dějin umění: dr. Josefu Krásovi, CSc., z» knihu Rukopisy Václava IV. Za výtvarnou spolupráci: akademické malířce Hermíně Melicharové za výtvarný doprovod knihy Vietnamské pohádky — s přihlédnutím k její dlouholeté spolupráci s nakladatelstvím. Za činnost v oblasti knižní kultury: zasloužilému umělci akademickému malíři Jaroslavu Švábovi za grafickou úpravu knihy Francesco Petrarky Listy velkým 1 malým tohoto světa — s přihlédnutím k jeho dlouholeté spolupráci s nakladatelstvím. Ilustrace Zdeňka Mlčocha z kni hy Věry a Zdenka Adlavých Vyprávění a veliké zemi (Albatros)