Nové Knihy, 1977 (XVII/1-52)

1977-01-05 / No. 1-2

Revolucionár Eduard Urx život a dielo Ednarda Urxa sú bezprostredne späté s lite­ratúrou a robotníckym hnutím na Slovensku v období medzi dvoma svetovými vojnami. Ako literárny kritik bol jedným z tých, ktorí stavali základy slo­venskej socialistickej literatúry, ako politik a revolucionár po­máhal odhalovat pravú tvár buržoázie, aby napokon položil život za ideály komunizmu. Svedectve e tom podáva aj vý­ber z jeho publicistiky a ko­rešpondencie, ktorý vyšiel pod názvom V službách revolúcie (vyd. Smená). Publikácia sa skladá z dvoch časti [Roky formovania, Zrelý vojak revolúcie) a sumárne predstavuje tohto nášho vý­znamného kultúrneho a poli­tického dejatefa ako človeka mimoriadne erudovaného, filo­zoficky rozhľadeného a ume­lecky cítiaceho, ktorého osob­nosť sa formovala v bezpro­strednom styku s robotníckou triedou a revolučným hnutím. „Ako literát neprestáva byť re­volucionárom, ako revolučný publicista a funkcionár zostá­va ustavične umelcom. Nieto tam výrazných predelov a roz­dielov, jedno sa prelína s dru­hým, vzájomne prerastá na osoh obom.“ Takte charakteri­zuje Urxa zostavovateľ publi­kácie a autor úvodu (inak aj Urxov monografista) Stefan Drug a je to charakteristika naozaj výstižná. Čitatel si to z môže overiť z prvej ruky, t. J. listov E. Urxa literárnym priatelom a spolupracovníkom (Poničanovi, Siráckemu, F. Královi, Clementisovi, Jílem- Drsné lásky Z rozsáhlého dila Maxima Gorkého jsou bezpochyby nej­­známějšl velké společenské epopeje, politické a sociálni ro­mány. Tzv. bosácké povídky a mnohokrát inscenovaná drama­ta vynesly autorovi konstant­ní přívlastky „pévce bosáků“, „zakladatele sovětské literatu­ry“ či „prvního dělnického spi­sovatele“. V těchto knihách spočívá těžiště jeho tvorby, která je tematicky 1 žánrově mnohotvárná, a jednostranný přístup ke Gorkému jako k au­torovi dvou či tři románů již dávno neobstojí. V jeho pro­zaickém odkazu je hojně za­stoupena rovněž milostná te­matika a právě z ni těží výbor sedmnácti povídek, který nyní vychází pod názvem Drsné lás­ky (vyd. Odeon v Klubu čte­nářů). Spisovatel se k milostným námětům vracel celý život (i v jeho prvotině z roku 1892 na­jdeme vyhrocený erotický kon­flikt), ale ve výboru převažují povídky z předrevolučních let, které Jsou sipjaty s Gorkého mladistvým putováním po šíré Rusi. Nejprve jako bosák, po­zději jako světoznámý literát pronikl do všech společen­ských vrstev a zevrubně po­znal jejich morálku, a toto po­znáni se projevilo 1 v jeho mi­lostných prózách. Nejsou to žádné tuctové historky, 1 do nich vnesl Gorkij sugestívni prostředí, v němž zraňovaná citová pouta vznikala. Protc 4 CENA 20 HAL. ROČNÍK 1977 5. LEDNA 1977 nickému) a z jeho článkov, ktoré uverejňoval či už v Ro­čenke slovenskej chudoby, Pravde chudoby, Pravde, Tvor­be alebo v Rudom práve. Sú to všetko dokumenty, ktoré nielenže dokreslujú Urxov ľud­ský, literárny a politický profil, ale živo a plasticky približujú aj dramatickú atmosféru obdo­bia, v ktorom sa začalo uvedo­melé bojovať o našu socialis­tickú prítomnosť. A to už samo osebe svedčí o tom, že Urxova korešponden­cia a publicistika nie je adre­sované iba úzkemu okruhu od­borníkov v oblasti literárnej histórie; nájde v nej príťažlivé čítanie každý, koho zaujímajú dialektické súvislosti dneška s našou revolučnou minulosťou. (PP) Obilkn navrhla Táňa šandová (Naša vojsko) jsou povídky zařazené do vý­boru především vyprávěním o strastiplných osudech ruských žen. Vášně, jimž jsou vystave­ny nebo kterých jsou plny, se většinou projevují jen jako „drsné lásky“ a musí překoná­vat rozmanité překážky sociál­ní i biologické. Vic než drsné však jsou Gorkého lásky bez­­útěšné; přes velikost citů a vášni do nich vkládaných přes autorovu patetickou víru 1 v člověka je i pro tento výbor nejcharakterističtější téma lás­ky zmařené. Krevnaté, výbušné citové srážky jsou typické zejména pro autorovy rané povídky pozna­menané spontánním vypravěč­­stvím, zatímco v porevolučním období vstupují do jeho milost­ných próz zmoudřelé ironické reflexe a přemítání nad vrtka­­vostí lidských osudů. Otázku po smyslu života sl mohl Gor­kij zvlášť naléhavě klást v pří­bězích zdeptaných či epizodic­kých lásek, a posléze v auto­biografických milostných po­vídkách, které výbor uzavírají. „Žijeme instinktem lásky, kte­rý stvořil vše, co považujeme ra kulturu,“ napsal umělec na sklonku života, „a ted jsme na prahu nového instinktu, který vyplyne z našich tragických zklamání. Představte sl, co se stane, až se statisíců lidi zmoc­ní vášeň nikoli zjistit, Jak žft pohodlněji, ale pro co žít... (ný) Fedinove krátke prózy Pýchou literatúry Je Je) skromnosť. Pripomína nám to opätovne čítanie próz Konstan­tina Alexandroviča Stretnutie s minulosťou Fedina (vyd. Tatran). Fedin —. hoci ide o spisovateľa velkého formátu — ani negestikuluje, ani nedví­ha hlas. Jeho slová sa v nás usadzujú pokojne a dôverčivo — ako ťažká pieseň. Súbor Stretnutie s minulos­ťou prináša šesť próz. Z prózy Anna Timofevna hľadí na nás smutnými očami staré, predre­volučné Rusko. Je neumyté, drsné, brutálne. Brutálne na­jmä k tým, ktorí sú bezbran­ní, ktorí pred ťarchou života neuhýbajú, lež Ju dvíhajú — čo aj slabými rukami. Anne Ti­­mofevne neponúkol život mno­ho dobrého. Jej muž Roman Ijakovlev má sice rád žart, no ked si vypije — nie je mu do smiechu. Nie je do smiechu ani jeho žene, lebo Roman si vypije rád a často — kým ho páchnúca vlna alkoholu neod­hodí do hrobu. Annina deng­­ľavá dcérka sa prepletá medzi vnímaním a nepríčetnosťou — až ju napokon pohltí tma im­becility a hrobu. No Anna žije ďalej — vracia sa po rokoch k svojmu zvodcovi z mladosti (videlo sa jej, že on jediný má pre ňu akoby lúč ľudskosti). Bol to omyl — Anna umiera, pošliapaná bezcitnosťou a hru­bosťou. — Svet chamtivosti a sebectva nachádza čitateľ zo­brazený v próze Starec. Starý saratovský kupec so soľou Mi­ron Guľajev — sedemdesiatroč­ný, ochrnutý a nevládny — za­túži po mladej Agrippine Av­­dejevne, žene nie príliš prís­nych mravov. Chamtivosť, ktorou po ce'lý život obcoval, s ho zrádza: ponúka Agrippine všetko — teda i svoje zlato. Len ju dostat! Trasúcimi sa rukami podáva noc Mironovi ženské telo — no kým ho stih­ne vysať — padá Mlron mŕt­vy k zemí. — Čosi veselšie čí­tame v Transvaale (i ked aj tu nás prvý plán prózy nesmie príliš zvádzať): Je to príbeh Viliama Ivanyča Swaackera, Búra, ktorý sa akýmsi čudným riadením osudu dostal do Rus­ka, kde prežíva Veľkú októb­rovú socialistickú revolúciu a občiansku vojnu. Prózy Ako som bol hercom (z Fedinovho pobytu v Nemecku za prvej svetovej vojny, ked tam bol Kresba Karla Miška x knihy Z. L. Dufka Jak se rodf svitánf (Čs. spisovatel) zadržaný) a Stretnutie s mi­nulosťou (v tejto i spomienka na drastickú vraždu dozorcu seminaristov) sú skôr memoá­rovou záležitosťou, hoci ani im nechýba fedinovský duch velkorysosti. Saratovský rodák Konstantin Alexandrovič Fedin známy je u nás skôr z väčších románových prác (Mestá a roky, Bratia, Onos Európy, Sanatórium Ark­­tur, Prvé radosti, Neobyčajné leto a ďalšie). V knihe Stret­nutie s minulosťou stretávame sa s Fedinovýml kratšími pró­zami. Fedin kultivuje a ďalej opatruje gorkovskú (ale aj eš­te staršiu) literárnu tradíciu. Fascinovaný vrcholkami ruskej realistickej tvorby — pomáha vo svojej práci ďalej rozvíjať to, čím sa táto literatúra tak výrazne zapísala do histórie svetového umenia. Ivan Mojik Domov DONÁT ŠAJNER Buď pozdraveno poledne mé země, kdy slunce prohmatává kdejaký kout, stvořený snad jen pro zamilované a pro oči, které dovedou zálibně spočinout na starém dubu na hrázi, na venkovské zahrádce, tak přeplněné květy, i na fasádě omyté dešti staletí. Vzduch je provoněn medem lip, heřmánkem a zrajícím obilím. Do daleka, do široka, kam poutníče dohlédneš, tam voní chléb domova, který tak chutná, když tě cesty přivedou z dálek. Doma! Jaro domova, kvetoucí trnka na stráni a třešně kolem silnic. Léto domova, kde se přelévá moře klasů, hukot včel a píseň řeky. A ty, podzime uspávanek lesů a teskných melodii nad vodami, kdy hněď polí je už opět samodruhá příšti úrodou a voní z rovin a strání pozdravem dělných vsí a samot. A pak ty, paní zimo, vlečko nevěstino, ani ty nejsi u nás bez krás. Je v naší zemi dostatek hor i vod, kde sníh a mráz vytváří nové podoby domova. Üryvek úvodní básně Donáta Sajnera z publikace Viléma Heckla Krásy Československa (vyd. Orbis) Légerovo muzeum na Azurovém pobřeží. 2 knihy Josefa Hotmara \apřič kontinenty (Melantrich) Zimní nálada v Beskydech. Repro­dukujeme z obrazové publikace Viléma Heckla Krásy Českoslo­venska (Orbis) Napříč kontinenty Nová knížka Josefa Hotmara je — zdá se — vyvrcholením a zakončením sklizně z roz* lehlých polí originální životní zkušenosti: Autor próžíl léta j západních zemích, předevšíi^ ve Francii, jako dopisovatel 0% rozhlasu a ze své pařížské zál kladny podnikal riskantní v# pravý do mist, kde dějiqjj kuchtily či už dokonce ochují návaly svou vřelou polévku.«* Pátá z řady prací těžících í bezprostředního poznání udář losti, osob, prostředí i problé* mů má tedy název Napřič koná tinenty (vyd. Melantrich J, 8 ten, kdo autora zná z jehgf předešlých knih, nebude udS»" ven, že se znovu jedná o 1$ dvě pevniny Hotmarova výsost» ného zájmu, o Evropu a Afrfr ku. Čtyřiapadesát próz osobitéhtS stylu je uspořádáno do devíti obsažných tematických bloků (f hned v tom prvním se naplnff rozlehne vábivé „volání da« lek“ výpravou na mys sv. Vin« centa, kde pohovoříme se stráž* cem majáku a vracíme se dflf Lisabonu na tiskovou konfe* rend. A pak už to samo běží jako pestrý filmový pořad: Spa« nělsko, Itálie, Belgie, Holand* sko, NSR, Lucembursko, Saii Marino, Alžírsko, obě Konga* Angola ... Východiskem auto« rova postoje ke skutečnosti, St tudíž i jeho literární metody je přirozeně reportérsky xá* jem (a povinnost), tentokrát ale velice zřetelně v knize pro» teplený subjektivní motivací* definovanou v předmluvě jako „naplnění klukovských snů% Čtenář s porozuměním vnímá autorův pocit štěstí, s nímž sd pohybuje v kdysi jen vysně* ném, nyní náhle uskutečněném světě, a sdílí s nim rozkoše* jaké může prožit jen český člo* věk, když se octne tváří v tvář něčemu velikému, kdy může osobně rozmlouvat s Janem La« cemburským, s Pannou orleátí* skou, s Loreley, s Aznavourem, s Wurmserem, když se ho do* tkne pohled Picassův. Nebí když se stává účastníkem udá« losti, o kterých už sice někdy, třeba ve škole, slyšel, do nichž Je však nyní autorem vtahovájj* aby hlídal okna zapáleného Říšského sněmu, aby dobýval Bastilu, aby prchal z cizinec« ké legie, zkrátka, aby byl 1$ toho prostřednictvím autory který viděl, slyšel a zapsal," •• Poznávací hodnota nové Hot» marovy knihy Je nepochybná* ale to je jen jedna stránka v?« cl. Je třeba vidět, že knižká svědčí ještě také sama o sobfc* o kvalitě současné tzv. litera« tury faktu, ale rovněž O sa* motné tvůrčí cestě a vývoj} autora. Knižka — Jak už fcývS 8 Hotmara pravidlem — Je pro* vážena bohatým souborem ba» řevných fotografií, jsou t5 opravdové fotografické Sně nejen z konce světa, od palé* ců monarchů, ostrovů Středo* zemního moře, ale i z Kanár* ských ostrovů v Atlantiku, $ front války o Španělskou repti* bliku, z nehybných písků Sa* hary 1 nekonečných pralesů 8 savan či oáz Afriky. *aná NEJKRÁSNĚJŠI KNIHY ROKO 19» Dne 22. prosince 1970 byly f Památníku národního písemnictví v Praze vyhlášeny výsledky české části soutěže „Nejkrásnější knihy roku 1975“. Soutěž byla vyhlášena e orga­nizována ministerstvem kultury ČSR, Slovenským ústředím knižná kultury, Památníkem národního písemnictví a Maticí slovenskou. V české části soutěže udělila porota 4 ceny.ministers*« va kultury ČSR: ANTONÍNU STRNADELOVI in me­moriam za ilustrace knihy J. Strnadela: Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček s přihlédnu­tím k významné celoživotní lltw stračni tvorbě, KARLU HRUŠKOVÍ za ilustrační ztvárnění knihy M. Šolochovát Rozrušená země, JOSEFU TÝFOVI za celkové gras íické zpracováni titulů Košický vládni program, V. Lunačar­­skij: Stati o uměni. Perinatal Medicine. NAKLADATELSTVÍ ODEON za cel* kovou péči, kterou věnovalo zpracováni titulů vydaných v roce 1975 s přihlédnutím publikacím o výtvarném uměni. tj Dále byly uděleny dvě ceny po* iygrafického průmyslu! n. p. SVOBODA a n. p. POLY­GRAFIA za celkovou technicko« realizaci vybraných titulů. Cena Arna Sáňky, určená začínajícím výtvarníkům, byla udělena: EVĚ HAŠKOVÉ za ilustraci ke knl* ze D. Šindeláře: Stručný este-l tický slovník pro samouky. Kromě toho bylo uděleno 57 čestných uznání z oblasti litera-* tury politické a společenskověd­ní, literatury odborné, literatury krásné, literatury pro děti a mlá­dež a za publikace o výtvarném umění. Blahopřejeme*

Next