Nové Knihy, 1978 (XVIII/1-52)
1978-01-11 / No. 1-3
Andruškove Horúce letá Vo výnimkách sa azda možno výstižne vyjadrovať aj žargónom či publicistickým propagandizmom literárnej kritiky. Ak sa v tomto zmysle teda povie, že kniha kratších próz Petra Andrušku s názvom Horúce letá (vyd. Slovenský spisovatel) je evidentným krokom vpred v autorskom umeleckom vývine, hodno to pokladať za čitatefsky overiteľnú pravdu. Novými poviedkami a novelami (deviatimi v súhrne) sa už Sformovaný spisovateľ obrazne 1 ozajstne lúči s mladosťou a úplnejšie ako doteraz dáva na vedomie vlastné, osobnostne garantované názorové aj literárne postoje. Vo svojej najnovšej knihe — v siedmej za jedno desaťročie tvorivého úsilia — ohláša sa už dozretý majster slova. Navyše talent s epickou iskrou, čo samo je v súčasnej slovenskej próze najlepším i najhľadanejším vysvedčením. Peter Andruška sa k nemu dopracoval skôr pomaly a postupne, zato však dôveryhodne. Ako odkryto vyjavuje titul prozatérskej zbierky, pôjde vo všetkom, čo je v nej, o zažité i primyslené príbehy mladých letných dní; o prázdninové cesty a lásky; o poznanie, ktoré vzklíčilo pod horúcim slnkom leta. A všade í vždy cítiť, že idyla južného leta od začiatku nosí v sebe búrku precitnutia, zrnko, z ktorého vyrastie človek poznaním bohatší. Bez výnimky v každej próze tejto knižky literárni hrdinovia totiž hfadajú, skúmajú, odhaľujú; reálne aj symbolicky. Napríklad aj zvyčajne skrývané či potlačované tajomstvo jedného ľudského života, ktoré tvaruje jadro ľudskosti, hrdinovho mentálneho alebo etického profilu. Nad každou bez kazu a perfektne vyrozprávanou, priam detektívne ladenou prózou visí vždy otázka: prečo? th-eco je, prečo musí byť život človeka taký, aký je. Prečo je človek «mutný, tragicky rozložený, sen- Drama důvěry a podezření K tematice druhé světové války se knihou Jeden stříbrný neobrací Zdeněk Pluhař poprvé — připomeňme debut Touha, chléb můj a román o francouzském odboji Mraky táhnou nad Savojskem. Ve Skleněné dámě rozehrává osudy obyvatel sudetského pohraničí ve chvílích těsně před mnichovskou tragédií. Jedea stříbrný (vyd. Cs. spisovatel J přenáší čtenáře do počátku 40. let ve „Slovenském státě" a podobně jako protagonista Skleněné dámy, , tak i Martin, hrdina tohoto příběhu, prchá před fašismem, pronásledován jeho všudypřítomným policejním aparátem. Martin se na útěku z Prahy dostává do slovenských hor a nachází útočiště v partě lesních dělníků, v úzkém kruhu drsných chlapů. Jeho pobyt je však poznamenán zápasem o získání důvěry i neblahou souhrou náhod, která ho postaví do světla podezření z udavačstvu Drama důvěry a pbdezření zkoncentroval autor do krátké- II. LEDNA 1-3 timentálne zaspomínaný; prečo človek chce aj vraždiť, prečo rezignuje na lásku a pod. Andruška takto prstom ukazuje na trhliny a jazvy v nás; na bolesti, aké človeka povyšujú na neopakovateľnú mravnú individualitu. Robí to s jemnocitom preňho príznačným; tak, aby sa človekovo duchovné bohatstvo vynáralo a nezatracovalo, aby sa každý zachoval aspoň pre seba samého. Andruškova „epická technika“ je pritom dozreto prostá a súčasne dbajúca na čitatelova zárubu čítať príbehy živé, plnokrvné, zaujímavé. Slovenský mladší spisovatel (ako jeden z mála) si tak začal uvedomovať, že próza je aj na čítanie, na konkrétny kultúrny efekt. 2e jej umelecká hodnota je aj v miere komunikatívnosti. Spisovater sa v procese tvorby čítávej prózy vôbec neznižuje, skôr povyšuje: na rozprávača vediaceho čosi podstatné o cene dejom a skutkom naplneného slova epiky. Filozofia a priam ideológia prózy sa vteľuje do jej organizmu, lepšie — do človekovho významu v literatúre aj v živote. Pretože Peter Andruška má presne toto na mysli a v umeleckom zámere: objavovať ľudskosť človeka v jeho konkrétnom životnom príbehu, či aspoň vo výseku z neho. (pš) ho časového úseku jara a léta; redukováno je i prostředí. Děj většinou probíhá v lese pod Rahulou a v místech nepatrně vzdálených. Dějiště jako by se přesouvalo spíše do nitra hlavní postavy, do oscilace mezi Martinem a partou předáka Laco Tatara. V kolísání vztahu jednotlb vých členů party k Martinovi jsou zřejmé i rozdíly jejich temperamentu, jejich zvláštnosti, dané v neposlední řadě dřívějším povoláním (tesař, chlap od kolotoče, horský vůdce, učitel, pytlák atd.) — avšak za každým slovem kteréhokoli z nich cítíme neoblomný smyííl pro čest, pro solidaritu, schopnost oddělit dobro a zlo: vlastnosti, kterými Zdeněk Pluhař obdaruje řadu svých protagonistů od počátku literární činnosti. Vždy se jedná o postavy dělné, nelomené, postavy s úpornou touhou poměřovat své sily s přírodou a vítězit nad ní. V Jednom stříbrném vstupuje do tohoto zápasu nový moment, na který se postupně přesunuje akcent: je to tiše, pozvolna a ne Láska zelenýcH let Irán dnešních dnů ]e zemi skutečně pozoruhodnou. Po dlouhých staletích stagnace ve všech oblastech se vydal ve dvacátých letech na eestu modernizace, která ho po neúspěších, dětských nemocech, zvratech mezinárodní i domácí politiky přivádí v současné době na místo Jednoho z ekonomicky nejsilnějších států v Asii. Tento rychlý a často překotný vývoj Je doprovázen hlubokými přeměnami ve způsobu života i myšlení Íránců. V tomto rozporuplném civilizačním procesu se hroutí staré hodnoty, společenské instituce a mezilidské vztahy, za něž moderní. život není schopen poskytnout náhradu, a poskytuje-li Ji, pak Jen povrchně a v nedostatečné míře. Proces rozpadu a boření hodnot nachází umělecké ztvárnění i v dílech soudobého íránského prozaik« Ebráhíma Golestňaa, narozeného roku 1922 v Šírázu v Jižním Íránu, kde Jíž jeho otec vydával literární časopi* „Růžový sad“. Golestán patří ke střední generaci perských autorů, kteří začali publikovat ve čtyřicátých letech. Svou první sbírku povídek Listopad, poslední měsíc podzimu vydal r. 1949 a nedlouho potom zadržiteině narůstající odpor proti fašismu, proti ieho místním pomahačům, Hlinkovým gardistom, proti obecné atmosféře nejistoty a nedůvěry; rozhodnutí připravovat se na otevřený ho] (nosným motivem románu Je ukrývání zbraní). Úměrně danému prostředí využívá autor místně zabarvenýcu slov, krajově i tiárodnosině specifikujících jednotlivé aktéry. V dialozích, kořeněných jazykovými zvláštnostmi, se odehrává i řada miniaturních příběhů, anekdot a historek humorného ražení (napf. Ondřejovy vzpomínky na knížete Hchenlohe, Gáborovy milostné příhody s hraběnkou Guttmann- Esterházy a].) — Jimi Pluh«.ř protkává základní dějovou linii a dává nahlédnout do minulostí postav i do jejich úsměvného sedmilhářství. Novela Jeden stříbrný, která byla odměněna v roce 1975 státní eenou Klementa Gottwalda, má i divadelní a filmovou podobu, Již měli diváci možnost nedávno zhlédnout i v Cs. televizi. (a) CENA 20 HAL. ROČNÍK 1978 Obálku s použitím obrazu L. Fully navrhl Zdenek Seydl (Cs. spisovatel) ]-'< »— -■ •— —.-i—■ —7S’ Xtíetň&fc Ô Jwže» ď Pluhař j - * Jozef Baláž: Plenen revolúcie II. Reprodukujeme s publikácie Ladislava gkraka Pozdrav Oktúbru (Pallas) Proulispls: V. Majakovskí] — kresba Františka Janouška z r. 1927. Reprodukujeme z publikace Vladimír Majakovskí] Spisy VIII. (Odeon) další sbírku, Honbu za stínem; prózy obou těchto sbírek reagují na politické události po druhé světové válce. Po dvacetiletém odmlčení začíná vydávat znovu, a opět povídky: Potok, zeď a žíznivý a Příliv a mlha. Posledním jeho dílem je rcypán Tajemství pokladu ĎárcúB beTského údolí. Ve své vlasti Je obecně známý spíš Jako scenárista, filmový režisér a kameraman. Jeden z Jeho dokumentárních filmů byl prvním íránským filmem, který získal mezinárodní uznání. Pracoval rovněž pro divadlo, Jednu dobu měl vlastní nakladatelství a také přeložil řadu děl, hlavně z angličtiny. Kniha Láska zelených let (vyd. Odeon) seznamuje české čtenáře s povídkovou tvorbou Ebráhíma Golestána. Jednotícím motivem tohoto výboru je otázka mezilidských vztahů promítaná do různých sociálních prostředí, rychle a někdy až překotně přeměňovaných procesem modernizace. V podání nejrozmanitějších životních situací není staromilský a zdaleka neidealizuje přítomnost. Zachycuje jak směšnost, povrchnost, paradoxnost nového, tak přežívající společenské vztahy Jeho nfejpůsobivější povídka, tragický příběh Vyprávění o časech minulých patří k nejlepším prózám současné perské literatury. rR Snímek z publikace V. Šetelové a kol. Botanické zahrady (Sl. pedagogické nakl.) Zazvoň u mých dveří Nová sbírka Vlastimila Školaudyho nazvaná Zazvoň u mých dveří (vyd. Československý spisovatel) shrnuje plody básníkova tvůrčího úsilí z let 1962 až 1976. Naznačené námětové okruhy v ní organicky prorůstají, takže intimní zpovědi a proud osobních životních ohlédnutí jsou přerušovány a dotvářeny k výraznějším obrysům reflexí doby, kterou autor vnímá s bezelstností a přímočarostí svých jasných smyslů. (Přece ti však musím říci, / že někdy spíš pochopíme / velkou pravdu naší doby / nežli její menší sestru ž v Jednom lidském srdci. / Přestože Skolaudyho nová knížka vznikala poměrně dlouhou dobu, nechybí jí myšlenková ucelenost a Jednotný pořádající princip — ten vyplývá takřka se zákonitou spontánnosti z autorovy bytostné potřeby štěstí, lásky, něhy, lidské příchylnosti a solidarity. / Palčivě musíš vědět, / ať kdokoli Jsi na světě, / že aspoň jediná bytost / k životu potřebuje tě. / Přitom si básník nepřestává uvědomovat, Jak Je jeho individuální životní cesta vpletená šeností, do sítě generačních zkujež obsáhly tragiku, Na závěr roka 1977 oslavil Odeon, jedno z našich největších nakladatelství beletrie a uměleckých publikací, 25 lei svého trvání. Souěasně s tím byla dne 22. prosince 1977 ve výstavní síni v Cs. spisovateli v Praze, 1, Národní tř. 9, otevřena výstava, která je přehlídkou ediční činnosti nakladatelství Odeon. Výstava potrvá do 22. ledna 1978. Náš snímek je z této výstavy. Foto /. Nikodým .6-C malost, velikost I štěstí ůvaeé* tého století. Nerv Skolaudyho lyriky, žtři reaguje ve srovnání * předešlými verši .cillivěji—na realitu č&sUjjftž"otevírá cestu ke komplexnějšímu a dialektičtějšímu ztvárněni básníkova vztahu k lidskému světu a ukazuje mož» nosti prohloubeni dřívějšího ne* problematického vidění. Autorova okouzlená pozemskost zůstává ovšem daleka náznaků melancholických nálad zmaru a marnosti. pb Živé sklo Sklo je „hmota světla“, fa světlem oděná, světlo ji veskrze proniká. Pro svůj světelný obsah mé mezi výtvarnými materiály zvláštní místo. Celé Jeho čisté kouzlo se rodí ze světla. Beze světla si Je nedovedeme představit. Spoutává Je svou hmotou a zase voj dí a odráží je, a tím vymezuje proti jiným výtvarným materiálům svůj úkol — spojena se světlem Je dárcem radosti a sluneční pohody, záporem stínů a tmy. Lze říci, že ve světle Je jeho etické poslání. Tak přistupujeme i k Brychtovu sklu. Jako hmota lesků, odrazů, 1«< mů, zářících povrchů, kde * čočkách oblin a hranolech ře-' zů snoubí a rozvádí v chorovody paprsky, je svou podstatou ly* rické. Proto je, vnímáme především jako lyrickou skladbu světelné hudby. Hraje si s neurčitými hnutími našeho nitra, pracuje se světlem jako s neobsahovými světelnými tóninami.' Jehe dynamika leží ve hře světla, zdůrazňujíc výtvarně lyrífnoet jeho hmoty: . Snad sklo přitahuje člověka i tím, že svou světelnou povahou souzní s jeho podvědomou touhou po čistém a krásném, sněd je] láká svým podivným zrodem z plamenů, snad jej svou křehkostí a tříštivostí zpřízňuje s pomíjivostí jeho vlastního údě* lu. Brychtovo sklo je však spojeno s realistickými náměty figuj rativnlmi, plnými humoru a životního optimismu. Vývoj po věky neodtrhl sklo od funkčnosti výrobku v poháru, mlsce, korálu nebo okenní tabulce, i když výtvarný zřetel a dekor odsunovaly mnohdy jeho funkčnost až na druhé místo. Brychtovo figurativní sklo Je však z tohoto hlediska nefunkčj ní. A právě pro tuto nefunkčnost se figurativní sklo nikdy nestalo předmětem výroby většího rozsahu. Brychtovy figurky činí výjimku ... _:> Vyfoukněme do sádrové formy dutou lidskou hlavu v čirém skle. Vidíme obličej i týl současně. Henri Navarre, francouzský sochař pracující převážně ve skle, říkal, že má-lí sklo působit sochařsky, musí být aspon trochu neprůhledné, zabarvené nebo patinované matováním, rozbrázděním, zdrsněním. To si uvědomil a ve svých figurách vyjádřil 1 Brychta, proto se u něho převážně setkáváme se sklem opakním, v opálech jeho rusalek či v hyalitovém skle jeho černoušků, sa žlutými a rumělkovými skly sulfidickými u jeho krojovaných skupin, s bělavým náběhem h opalescentních koní v trigách a dvojspřežích. Z našich pokračovatelů v Brychtově duchu dovedli Navarrovu tezi Libeňský se svou ženou Jaroslavou Brychtovou v rozměrech pro sklo gigantických důsledně a v konečné formě téměř k axiomatické platnosti... Z knihy J. Brychty a M. 9, Volfa Živé sklo (vyd. SNTLJ DĚTI A POHÄDKA Klub Albatros a tatřednt dám pionýrů a mládeže J. Fučíka v Pfjaz.e ijsppřádaly ve foyeju, Divadla Albatros v Praze 1, Na Perštýně 1, výstavu „Děti a pohádka''. Malt čtenáři a jejich rodiče st zde mohou prohlédnout texty a obrázkv na pohádková motivy. Výstava byla zahájena II. ledna t. r, a potrvá do 29. ledna 1978. DAGMAR BERKOVA DĚTEM Nakladatelství Albatros v Galerii Albatros v Domě. dětské knihy v Praze 1, Na Perštýně 1, pořádá výstavu „Dagmar Berková d&tem“. V pěkně npravené expozici můžete zhlédnout ilustrace Dagmar Berkové k dětským knihám, které si naše děti oblíbily. Výstava byla zahájena i. lado* t. r. a potrvá do 1. února 1978.