Nové Knihy, 1979 (XIX/1-52)
1979-01-10 / No. 1-2
V mene života Diela českých spisovateľov v slovenskom pretlmočení a na druhej strane české preklady slovenských diel majú už svoje pevné miesto v edičných plánoch našich vydavateľstiev. Ich potrebnosť je odôvodnená dopytom práve tak na slovenskej, ako aj na českej strane. Za všetky dosiať vydané knihy stačí spomenúť nedávno vydanú antológiu desiatich českých básnikov v adekvátnom slovenskom preklade, ktorá , vyšla pod názvom Pozemský čas. Na túto antológiu nadväzuje teraz širšie koncipovaná publikácia Spoločne v mene života (vyd. Slov. spisovateľ), do ktorej prispeli devätnásti . českí a slovenskí prozaici, ktorých diela tvoria. kompaktnú súčasť československej protifašistickej literárnej tvorby. Z českých autorov hodno spomenúť Martu Majerovú, Júliusa Fučíka, Karla Nového, Josefa Rypáka, Norberta Frýda, Ladislava Fuksa, zo slovenských je to široký vekový i tvorivý oblúk od Jána Bodenka a Andreja Plávku k Alfonzovi Bednárovi, Milošovi Krnovi až po Tárna Behu. Námetmi noviel a poviedok je heroický zápas jednotlivcov i ľudu v období fašistického temna, boj o právo človeka na slobodu a život. U slovenských autorov je to nevyčerpatelný o- Tobé, Ostravo Dvaadvaeet našich současných básníků, představujících viéř všechny generační vrst. y současné české poezie, se v knize veršů Tobě, Ostravo (vyd. Profil) vyznává ze svého vztahu k tomu městu věčně umouněnému, Ohnivému, černému, grandióznímu . .. Ne však pouze k němu, jak bychom se mohli domnívat, pokud bychom zůstali jen u názvu, byť je tolik výstižný. Obsah, ale i vročení knihy naznačují souvislosti širšího literárního a kulturně společenského dosahu: sborník veršů Tobě, Ostravo je nejen soustředěním básní k chvále Ostravy a nejen apoteózou všech velkých událostí naší novodobé historie, je také odrazem naší současnosti, obrazem člověka práce. jeho úsilí a vůle, jeho prožitku dneška a vize zítřka. Takto svůj ediční počin zjevně zamýšlelo i nakladatelství, když svou konkrétní výzvou podnítilo četou řadu našich současných básníků k vyjádření jejich vztahu k Ostravě a zároveň k tvůrčí spolupráci. Mezi básníky, kteří přispěli svými verši již knižně vydanými, nebo k vydání právě chystanými, je Vilém Závada, jehož sepětí s Ostravou je nejvýraznější. Své místo zde má i výběr z veršů Miroslava Floriana, Jana Pilaře, Ivana Skály, ač ne přímo v Ostravě, jak řečeno, Vyslovují se k našemu dnešku. Ponejvíce však vznikly básně navé, překvapivé: jedny silou prostého výrazu, jiné básnickým zanícením. Ať tedy zde čteme verše Donáta Šajnera, Karla Sýse, Jany Moravcové, Ivo Odehnala, Aleny Vrbové, Dušana Cveka, Jaroslava Mazáče noho Františka Nechvátala, Jiřího Karena, jar- 1-2 kruh dejov s povstaleckou tematikou, ktorá v kontexte slovenskej literatury zohrala rozhodujúcu úlohu pri formovaní jej profilu. U českých autorov obdobie fašistického protektorátu dalo dostatok materiálu na jeho presné, pravdivé a umelecky neobyčajne účinné stvárnenie. Antológiu zostavili a poznámky o autoroch napísali Jaromíra Nejedlá a Libor Knězek. Do spoločného diela vybrali reprezentatívne ukážky z bohatej tvorby toho-ktoŕého prozaika, aby zjednocujúci obsah vytváral pravdivý obraz o živote českého a slovenského tudu v časoch neslobody a v období príprav na jeho revolučné vystúpenie, ktoré na Slovensku vyvrcholilo v Slovenskom národnom povstaní na jeseň 1944 a v Čechách a na Morave Májovým povstaním v roku 1945., Zasvätený doslov v antológii publikuje Vítězslav Rzounek, ktorý v ňom fundovane charakterizuje obdobie vývinu českej a slovenskej prózy od. tridsiatych rokov až do oslobodenia. Publikácia vvchádza v novozaloženej Edícii KNIŽNICA VÍŤAZSTVA a dáva záruky, že aj dalšie zväzky sa budú prikláňať k obsahovej i výtvarnej, náročnosti , tohto zväzku. —BU— míly Otradovicevé, Karla Bouška či básně Vladimíra Janovice, Oldřicha Rafaje, Josefa Suchého, Vladimíra Braiidejse, Michala Černíka, Bořivoje Kopice ne.-, bo Petra Prouzy, u všech je znát nebo dávají pocítit, že jejich autoři měli k tvůrčí odpovědi ty nejlepší předpoklady- O to závažnější je pak smysl 1 význam celého 9vazku veršů, neboť koneckonců, ať impuls vyšel z Ostravy čl napříště vyjde odkudkoli, otevírá dveře těm, kdo před nimi stáli: neboť skutečnost sama, člověk a básníkovo sepětí se životem vždy byly tím nejhlubším zdrojem poezie. Zdrojem, i nepsanou výzvou. not Milá moja, prevediem ta raz JÁN SMREK Milá moja, prevediem ťa raz celou svojou zemou, Je Jak dlaň: tu je štít, tu dolina, tu pláň. Vo výške je'limba, dolu klas. Tu sa narodiť, v tom mnohí nevideli šťastie ani česť, ja sám stál som o lesk cudzích hviezd, vlastná mi len matne plála v srdci. Teraz by som pečať svojej zeme na každý svoj skutok udrel rád, láska jej mne možno tisíckrát vyrovná sa Nobelovej cene. Z vyberu poézie Jána Smreka Moje najmilšie Jvyd. Slov. spisovateľ) hudci CENA 20 HAL. ROČNlK 1979 10. LEDNA Přebal s použitím kresby Josefa Čapka navrhol Rostislav Vaněk (Slovenský spisovatef) Kresba Přemysla Rolělka z knihy Alexandra Mežirova Monolog (Lidové nakladatelství) Kresba Václava Beránka z obálky knihy Tobě, Ostravo (Prolil) Ostravě VILÉM ZÁVADA Ohněm se zažíhá jazyk v mých ústech, srdce se zalyká, z břehů se vylévá, rty mám, sevřeny a hrdlo staženo. Těžká je chůze má, drsné mám ruce. Nehraji divadlo, netančlm, nezpívám Jak hvězda estrádní, kejklíř či baryton na scéně blýskne se, šanson si odzpívá a tobě ponéchá práci a shon. Ve stínu zůstávám, ve tmě se namáhám a dýmem píšu jen tvou slávu, Ostravo. Černý jak hutník jsem, sám sebe spaluji, černý jak horník jsem a v dole doluji, černý jak černoch jsem, ale ne liftboy, jenž panstvo v hotelích vozívá výtahem, černý jak topič jsem, do lidí přikládám, chtěl bych je naložit, vysoko naložit, oheň v nich zapálit, světlo v nich rozsvítit, kouř s dehtem předestilovat na vůně ohnivé, na léky hojivé, na látky výbušné, na látky vznětlivé paliva do raket lidského ducha. Z výboru poezie Tobě, Ostravo (vyd. Profil) Dlouhé volání Jevgenij Jevtusenko je básníkem, který se již pětadvacet let těší v Sovětském svazu značné pozornosti, básníkem široké publicity. Lze říci, že zejména v sedmdesátých letech zájem o jeho poezii opět výrazně stoupl a přesáhl hranice někdejší popularity z druhé poloviny padesátých let. Tehdy byl Jevtusenko znám především jako mladý, polemický a „estrádni“ básník. Hodně se o něm mluvilo, jedni ho milovali a druzí kritizovali, faktem ovšem zůstává, že vedle veršů publicistického charakteru napsal Jevtusenko i v této době básně filozofické, vyzrálé a moudiré. V té době byl také překládán do češtiny. V několika útlých výborech, které u nás vyšly, byl vždy zdůrazňován především polemický charakter jeho veršů. Jevtusenko byl představován jako básník pohřižující, razantní, rebelující... Při výběru z Jevtušenkových prací jsem se proto rozhodl zahrnout do tohoto výběru ukázky ze všech básníkových tvůrčích období a tematických oblastí, počínaje tím .nejranějším, kromě veršů z cest, které jsem uspořádal do dalšího samostatného výboru. Pro čtenáře budou pravděpodobně některé básně překvapením. Jevtušenkova poezie není ovšem žádnou levnou senzací. Je to tvorba básníka, který dnes - patří mezi významné bojovníky Jan Slavíček, Z Hradčan v zimě, 1954. Z publikace Věry Laudové Obraz města v současném malířství (Odeon) Fotografie z obrazové publikace Československo včera a dnes (Tisková agentura Orbis) proti bezpráví a útlaku v zemích třetího světa ovládaných, dosud mezinárodním imperialisifaem i v zaostalých kapitalistických zemích, básníka hlubokého a opravdového vztahu k člověku. Kritikové Jevtušenkovy poezie budou mít možná pravdu, budou-lí tvrdit, že ne každá jeho báseň je dostatečně sevřená, ale rozhodně nemohou básníku Vlast JEVGENIJ JEVTUSENKO Nejednou jsem si se lži zavdal, s nečistou vodou odplul žvást. V dlaních jak schraňovaná zůstala mi má zem, má vlast. Úspěchy, sláva ... kolik platí? Žít bez obojího? To lze. Jen jedno nechci nikdy ztratit, svou vlast, svou milovanou zem. Nic není bez hranic. Vše končí, oceán, řeky, ledy, mráz. Jen ty jsi věčná,-lásko vroucí, ty, moje zem, má vlast. Volně jsem žil jak v moři sám sebou často okouzlen. Mám-li však kdy pro něco umřít, bude to moje vlast, má zem. Já nebudu. Dál, každodenně rozdávat bude slunce jas. A kdo se na mě rozpomene? Jen moje zem. Jen moje vlast. Z výboru poezie Jevgenije Jevtusenko Dlouhé volání [vyd. Lidové nakladatelství) pravda humři «pW vetíti srôde. »pfímSwsft 9 sílu myšlenek. Cílem výboru Dlouhé volání by mělo být, abjf náš čtenář dostal úplnější obraz básníka, který v poslední době vystupuje na mnoha mezi« národníoh fórech na obranu mi« ru, ale také proti pomluvám své vlasti ze strany nepřátel socialismu. Věřím, že Zejména mladí čtenáři najdou v Jevtušenkovi znovu „svého básníka“, básníka pevných mravních zásad á otevřeného srdce, jehož pohled' na život vyznívá celkově optimisticky, u něhož jsou životní pocity ve zdravé rovnováze. Z doslovu Václava Jelínka z výboru poezie Jevgenije Jevtušenka Dlouhé volání (vyd. Lidové nakladatelství) O díle Josefa Tomana Dna 27. ledna 1977 zemřel spisovatel Josef Toman, a už koncem roku 1978 vyšla o něm monografie z pera Josefa Poláka, který ještě mohl od něho čerpat údaje. Použil jich v životopise, zařazeném do této knížky, dále nju Toman sdělil důležité informace, týkající as zrodu jednotlivých knih, jejich koncepce, smyslu a interpretace. Při značném rozsahu až ne« přehlednosti díla je pravděpo« dobné, že budou vznikat ještě další tomanovské monografie a studie, Polákova však zůstane východiskem: Představila Josefa Tomana jako originální umě« léčkou osobnost světového vý* známu (to potvrzuje vysoký počet překladů), vysledovala jejt vývoj a růst a vypracovala první periodizaci díla. Je přínosem, že Josef Poláli vyložili dílo jako celek (zatím byly k dispozicí převážně jen kritiky jednotlivých knih), a žé je velmi citlivě interpretuje po stránce tematické, žánrové, formální a politické, takže monografie Josef Toman — Miroslava Tomanová — (vyd. Čs, spisovatel) je přínosem literátní vědě i prostým čtenářům. J. Polák sleduje dílo od nástupní periody veršové přes jeho větvemi na úsek divadelní a prozaický až jx> vrcholné romány (Don Juan, Slovanské nebe, Po nás potopa, Sokrates), jimž věnuje největší pozornost. Josef Toman psal některá díla společně se svou manželkmi Miroslavou, a proto Polák připojil její literární portrét, v němž naznačil, jak ji příklad manželův inspiroval, jak se stala Jeho spolupracovnicí, pak samostatnou autorkou (Stříbrná pláň) a posléze i spoluautorkou Sokrata. Bylo jistě obtížné vyložit složitou osobnost Tomanovu a navíc vytvořit monografický dvojportrét spisovatelské dvojíce. Zatímco Tomanová více tíhne k současnosti, Toman inklinoval k antice, k historii, ale pojímal ji aktuálně a vyjádřil typický český pohled na antickou demokracii 1 zárodky imperialismu, zformoval výrazně významné postavy antiky a nově je interpretoval v souladu s marxisticko-leninskou koncepci. Z těchto důvodů se stal jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Pro českého a slovenského čtenáře mají jeho románv navíc půvab jazykový, neboť Tomanova mateřština je*)adrná, zvučná a bez nejmenších kazů. L; P. NOVÍ KNIŽNÍ PODNIK V SSR Podľa rozhodnutia Ministerstva kultúry SSR zo dňa 15. 12. 1978 a zlúčení n. p. Slovenská kníh* v Žiline, n. p. Slovenská kniha v Prešove a n. p. Slovenský knižný velkoobchod s nár. pod. Slovenská kniha v Bratislave vytvoril sa dňom 1. 1. 1979 podnik s pôsobením na celom území SSR pod názvom Slovenská kniha. n. p„ podnikové riaditeľstvo Bratislava, ulica Obráncov mieru 27, s odlúčeným závodom v Žiline a v Prešove. Nový podnik bude zabezpečoval veľkoobchodnú a maloobchodnú činnost a súčasne aj dovoz a vývoz literatúry. Za riaditeľa nového podniku bol vymenovaný Ing, Imrich Halda. dotera(šf riaditeľ Slovanskej knihy, n. p., x Žil in*