Nové Knihy, 1983 (XXIII/1-52)
1983-01-05 / No. 1-2
Internacionální společenství sovětského lidu Problematika utváření a vývoje národů a národností patří v nových a nejnovějších dějinách již tradičně k těm nejsložitějším z hlediska teoretického postižení a k těm nejpalčivějším v praktickém politickém boji. Hluboce ovlivnila rodící se dělnické hnutí; s jejím řešením se kromě jiného nedokázala vyrovnat II. internacionála a rozsah i hloubka národnostních střetů v dnešním kapitalistickém světě dokládá, že v třídně antagonistické společnosti jde o problémy skutečně neřešitelné. Tím významnější a příkladnější je přístup k národnostní problematice v socialistických zemích a především v SSSR, nejen proto, že se opírá o důsledně vědeckou základnu, ale hlavně proto, že vychází z odstranění třídních antagonismů. Zkušenosti SSSR jsou o to cennější, že dosahování rovnoprávného postavení národů, jejich svobodný vývoj a rozvoj tvůrčích sil v materiální výrobě i v duchovním životě musely ve své výchozí situaci počítat s těmi nejobtížnějšími podmínkami — s tou nejpestřejší národnostní skladbou obyvatelstva, s tím, že před revolucí i bezprostředně po ní zde byly obrovské rozdíly ve vývojovém stupni, materiální i duchovní kultuře jednotlivých národů a národností. Publikace J. Hříbka a O. Prokse Internacionální společenství sovětského lidu, kterou vydává nakladatelství Svoboda, tuto složitou problematiku osvětluje právě na příkladu jejího historicky nejúplnějšího řešení — v SSSR. Zabývá se situací národů a národností v předrevolučním Rusku a na základě marxisticko-leninské teorie národa a národnostních vztahů vysvětluje program SDDSR, sleduje boj V. I. Lenina proti pravé i levé úchylce v národnostní otázce. Autoři popisují formování socialistických 'národů po VRSR v nejdůležitějších etapách od vzniku socialistického federativního státu až po rozvoj národů při budování rozvinuté socialistické společností. Značným přínosem práce je mnohostranné osvětlení vzniku nového historického společenství — sovětského lidu — z hlediska jednoty ekonomického, politického a duchovního života, sociálně třídní jednoty, internacionální jednoty národů, národností, národnostních a etnických skupin, jednotného jazyka dorozumění i jednoty socialistického způsobu života. Publikace vychází k 60. výročí vzniku SSSR. -cv- Typografia Jozef Gálls (Směna) 2 NK Podstata filozofie Filozofické otázky boli vždy v popředí pozornosti každej spoločnosti bez toho, či si to přiznávala alebo nie. Filozofické problémy sprevádzali človeka v každom čase a priestore bez toho, že by si to nejako osobitne uvedomoval. Za každým spoločenským pohybom, za každým naším zásadnýrh názorom stojí totiž istý filozofický názor o podstate a usporiadaní sveta. Preto dokonalejšia znalosť filozofie znamená aj dokonalejšie osvojenie si určitého svetonázorového postoja a jeho praktické uplatňovanie v každodenných životných situáciách. A v týchto súvislostiach sa ukazuje ako mimoriadne vhodná a potrebná publikácia známeho bulharského filozofa Ivana Kirilova Podstata filozofie (vyd. Smená). Autor obsah svojho diela rozčlenil do piatich častí: Písmená, Dominikánova výprava proti filozofii pravdy, Filozofický vesmír, Hartmanovo, Jaspersovo a Heideggerovo učenie oporou „marxológa“ Bocheňského a Hlavné závery. V týchto piatich kapitolkách sa Kirilov priebežne zaoberá takmer všetkými filozofickými otázkami, ktoré zaujímajú najmä mladého človeka: čo je najveľkolepejší výplod ľudského rozumu, čo je to filozofický vesmír, čo je najvyššia ľudská dôstojnosť, v ktorej filozofii nestojí človek mimo seba samého. Autor predstavuje aj vynikajúce postavy svetovej kultúry a filozofie — Demokrita, Sokrata, Platóna, Spinozu, Leibniza, Holbacha, Kanta, Hegla, Feuerbacha, Marxa a Engelsa, Lenina — a približuje čitateľovi ich život a dielo. Významná je tiež záverečná časť práce, v ktorej Kirilov z hľadiska boja dvoch koncepcií vo filozofii — idealizmu a materializmu — ktorý sa prenáša aj do ideologickej a politickej oblasti, úspešne vyvracia učenia niektorých predstaviteľov súčasnej buržoáznej filozofie. Kniha je napísaná príťažlivým štýlom a vyznenia niektorých pasáží majú širšiu spoločenskú platnosť. Pre ilustráciu záver našej krátkej poznámky o tejto potrebnej a rozumnej knihe bude patriť malej ukážke: „Pravda, krása a spravodlivosť! Tieto tri slová odstraňujú nevedomosť človeka o svete. Odhaľujú mu, čo je svet a čo je on sám, podstatu tela, zmyslov a jeho vedomia. Zbavujú ho údivu, prečo je tu, a nie tam, teraz a nie vtedy a ukazujú mu nekonečný rad prekvapujúcich možností. Pravda, krása a spravodlivosť! Tieto tri slová sú čarovným kľúčom nie sebavedomej, ale sebaistej odvahy človeka skúmať a meniť svet. Sú tou odvahou, ktorá sleduje podivný chod vecí, ktorá pozerá na svet očami pretvárania — najvyššou ľudskou hodnotou, ktorá kladie medzi výtvory prírody i výtvory človeka.“ (mt) Cas a hudba Práce Čas a hudba vznikla jako výsledek úsilí dvou odborníků z Ostavu teorie a dějin umění ČSAV — muzikologa dr. Milana Kuny a elektroakustika ing. Miloše Bláhy. Problematika, jíž se autorská dvojice zabývá, je průkopnická nejen v domácím, ale i v mezinárodním měřítku. Položíme-li otázku, proč právě u nás se věsi nuje studiu interpretačního umění zvýšená pozornost, narazíme na skutečnost, že právě tato oblast české hudební kultury si zachovává stále vysokou úroveň, a že lze hovořit o světovosti našeho současného interpretačního hudebního umění. Umělecká praxe a teoretická reflexe se vzájemně inspirují a podněcují k vyšším výkonům. Ctižádostí práce obou autorů je zpřesnit a prohloubit hodnocení interpretačního výkonu objektivně měřitelnými metodami, vymanit estetiku interpretačního umění ze subjektivismu. Autoři nejprve vysvětlují způsoby měření hudebního času, potom přecházejí na řešení konkrétních analytických otázek jako jsou: trvání interpretačního výkonu, rozloha a průběh hudebně časových prostředků, rozmezí estetické rezonance, nahodilé a záměrné odchylky tempa, rovnoměrnost tempového pohybu, pojetí tempa (pevné tempo, oscilace kolem pevného tempa, volné pojetí atd.j, problematika metponomických údajů, vztah časových prostředků a formy díla, čas a dynamika atd. Celá práce vyúsťuje v charakteristiku a analýzu dramaturgie času hudebního díla. Autorům nejde o jednostrannost a nechtějí až dosud převládající Subjektivismus nahradit objektjivismem. Jsou si vědomi nezastupitelné, ba rozhodující úlohy subjektu při hodnocení interpretačního výkonu, vědí však o jeho hranicích, kde končí konstruktivní možnosti subjektu, a musejí nastoupit exaktní metody, jež mohou subjektivní hodnocení korigovat a doplňovat. Výklad je doplněn tabulkami, grafy a notovými příklady. Práce vychází ve Studiích ČSAV a je určena hudebním vědcům, výkonným umělcům, elektroakustikům a specialistům zabývajícím se teorií hudebně interpretačního umění. M. D. František Káván: Náves v zimě, barevná reprodukce (Odeon) 1 Šf . :af#a NÁŠ FEJETON Novoroční ohlédnutí Odery větních hodin, Šumivě výbuchy, ohňostroje, bilancování, prognosy a — věčná nejistota: „jaký bude?“ Všem, kteří nemají nejistotu rádi a které neuspokojuje počet pravděpodobnosti, by asi byla bližší staročínsi^á chronologie, odvíjející se v uzavřených šedesátkových cyklech (hoa-kta-tsi], v nichž každý rok má své jméno, které jej nejen označuje, ale také charakterizuje. Bylo jistě projevem specificky čínského, snového derealizovaného zření vyrůstajícího z neuvěřitelně tvrdé životní reality, že se kalendář nespokojil pořadovým číslem roku, nýbrž připojil ještě mysticko poetické pojmenování — rok opice, rok psa,... Rok 1982 by tak mohl být nazván rokem klokana, podle populárního pražského klubu Bohemians. Pokud snad někoho v tuto chvíli napadlo, že je nedůstojné, ba přímo kacířské věnovat novoroční ohlédnutí záležitosti tak okrajové (v kontextu celospolečenských a mezinárodních událostí], jakou je kopaná, musím připomenout, že zůstává-li měřítkem všeho člověk, pak nic z toho, co tento člověk dělá, čím se zabývá, čím žije, nemůže být nehodná pozornosti! A navíc nejde jenom o fotbal. „Klokani" se pro mne stali symbolem i mementem. Symbolem životního optimismu. Koho by při španělském fiasku našich reprezentantů napadlo, že ještě v témže roce, jen o několik měsíců později se bude psát ve Francii a v Itálii f zemích na mistrovství světa tak Oslňujících] obdivné a s respektem o česko-slovenských fotbalistech? A přece se tak stalo'. Přes všechny logické argumenty, nenávratné skutečnosti, uvážlivé rozbory a odborné prognosy. Náhle, ještě než se stačily vyladit a posvětit oficiální analýzy (natož aby se mohla přijmout či dokonce uplatnit nějaká opatření], objevilo se Mužstvo (s velkým „M" ], které nahradilo alibistické zkorumpované rutinérství pseudoprofesionálů (nutící a umožňující vytvářet dokonce i umělecká díla typu televizní inscenace „Zelená je tráva“/ vysokou kvalitou, náročností a zodpovědností profesionálů v tom nejlepším slova smyslu. Přitom tito hráči ani nespadli s nebe, ani nebyli dovezení ze světa. Vyrůstali, zráli a všechny vlastnosti, návyky i přístupy v sobě uchovávali a pěstovali přímo uprostřed destrukce a bezkoncepčnosti antifotbalu. A mocný dialaktický zákon změny kvantity v kvalitu dal jejich snažení rozkvést shodou okolností v efektním kontrastu s atmosférou deprese a pesimismu. A právě připomenutím možnosti a nadčie, že i ve zdánlivě bezvýchodné a beznaděinp situaci jsou již základy a snad i pilíře optimistické budoucnosti, stali se pro mne „klokani“ symbolem. Ne symbolem fatalismu či tlachaného ujišťování o vlastních schopnostech čekajících na zlepšení imaginárních poměrů a vytvoření nereálných podmínek, nýbrž i symbolem nerudovských „křemenů a kvádrů“, čapkovské každodennosti, symbolem, že za všech okolností člověk může a musí dělat svou práci (opravdu jedinou „matku pokroku“] poctivě a opravdově! Současně se však „klokani“ stali i mementem. Připomenutím mezí, rizik a úskalí všeho pozitivního, všeho pokrokového. Bohemians již svého vítězství dosáhli, dosáhli i své „nesmrtelnosti“ (a to bez ohledu na zisk mistrovského titulu, úspěch či neúspěch v mezinárodních pohárech a počet hráčů v ’ °prezentacl), neboť na rozdíl od atletiky bývá důležitější a cennější první vyběhnout na trať než první doběhnout k pomyslnému a relativnímu cíli. Ale snad rok klokana je rokem příznivém a optimistickým, uvozujícím příznivou periodu, která nevyústí ve verše národního umělce L. Novomeského (ze sbírky „Stamodtiát a iné“): — Tak sklamali (a sny?! — Brr, to sů plané šlová! Len zlé, len zlé sa meria iba bolesťami. A nech aj tak sa stalo, ak sa stalo s nami, tam, kde sme začínali, začal by som znova a rád. jak vedec hľadajúci svoje bacily, ktoré ho zabili. Šťastný nový rok — nám všem! ZDENĚK KALVACH Obálku s použitím ilustrace Jiřího Brázdy navrhl Jan Solpera (NV) Strom y Babylónu "Francouzského spisovatele Daniela Boulangera znují čeští a slovenští čtenáři dosud ze dvou malých výborů, z nichž první vyšel na Slovensku v roce 1973 pod názvem Rozmar v štúdiu B, druhý, pod titulem Práskni do koní, v mladofrontové edici Kapka v roce 1978. Z rozsáhlé tvorby tohoto nekorunovaného krále současné francouzské povídky a novely (odměněn významnou cenou Sainte-Beuva a cenami Francouzské akademie a Akademie Goncourtů) je to jen nepatrná část. Svou hřivnou přispívá tentokrát i nakladatelství Československý spisovatel; titulem Strom v Babylónu dává do rukou čtenářů dalších jedenáct próz, jež jsou vybrány ze dvou zatím posledních Boulangerových prací. Dějové zázemí většiny povídek a novel Daniela Boulangera je venkov a maloměsto, bohaté na svérázné lidské typy, jejichž mentalitu, vztahy i problémy autor dobře zná a dovede je vykreslit s neodolatelným humorem. Osudy jeho hrdinů jsou často bizarní, ne docela typické, nicméně právě v této atypičnosti je skryto ono zvláštní fluidum neopakovatelnosti, jedinečnosti v lidském životě. Kultivovaný, duchaplný vypravěč staví svoje příběhy na napínavé fabuli, často s nečekaným, překvapivým koncem, vždy však s humornou nadsázkou. Není to však humor jen pro zasmání a pobavení. V jeho podtextu se vždy skrývá hlupší etický záměr, pod jeho hravostí hluboký pohled do lidského nitra. Autor s vtipnou rafinovaností nastavuje zrcadlo sobectví, maloměšťáckému snobismu, zkostnatělosti, pókrytectví. Za jeho Ironií a výsměchem však vyciťujeme laskavý a chápavý pohled na člověka, drobného malého člověka, často vláčeného a utlačovaného svým okolím. Sympatickým rysem Daniela Boulangera je jeho životní optimismus, s nímž dovede ulomit hrot i tragédii a svým úsměvným pohledem jí dokáže vnutit komediální prvek, je z rodu autorů, kteří nedovedou čtenáře zarmoutit, natož nudit Nej Obálku navrhl Igor Imro (Tatran) i