Nové Knihy, 1984 (XXIV/1-52)

1984-01-04 / No. 1-2

„Mezinárodní postaveni naši ze­mě se za poslední léta ještě vU ce upevnilo, zvýšila se její auto­rita. XVI. sjezd KSČ vytyčil stra­ně a lidu nové úkoly „zajistit orga­nickou jednotu vnitřní a zahra­niční politiky, aby byly vytvořeny příznivé podmínky pro vybudo­vání rozvinuté socialistické spo­lečnosti v naší zemi. A tyto úko­ly budou bez Jakékoli pochyby úspěšně splněny.“ Těmito slovy uvádi v předmluvě ministr zahra­ničních věcí ČSSR Bohuslav Chňou­­pek neobyčejně »zajímavou kni­hu, nazvanou Zahraniční politika ČSSR, která vyšla před krátkým časem v Nakladatelství Svoboda. Její autoři, kolektiv předních čes­­koslovens kých zahraničně politic - kých odborníků pod vedením zá­stupce vedoucího mezinárodního oddělení ÚY KSC.'Mjchala Šiafa­­ňžka v ní poutavou formou podá­vá ucelený obraz zahraničně po­litické činnosti za období od osvo­bozeni naší vlasti Sovětskou armá­dou až prakticky £o dnešní dny. Tematicky je kniEa rozdelená do sedmi kapitol, v nichž autoři přesvědčivě dokazují a na kon­krétních faktech dokumentují, že po celou poválečnou dobu Je pro naši zemi příznačná jasná mírová orientace, která byla základní směrnicí všech sjezdu Komunis­tické strany Československa a sou­částí všech vládních programů. Tato neměnná orientace je za­kotvena 1 v Ostavě, kde se vý­slovně uvádí: „Chceme žít v míru a přátelství se všemi národy svě­ta.“ Kniha Zahraniční politika ČSSŔ pak toto zaangažování naší země v mnohotvárném procesu vývoje mezinárodních vztahů a její každodenní zahraniční poli­tiky názorně přibližuje. Ukazuje, že Československo ve smyslu ko­ordinovaného postupu se Sovět­ským svazem a bratrskými socia­listickými zeměmi vystupovalo a vystupuje, vždy a všude, ve pro­spěch zmírňování napětí, zasta­vení horečného zbrojení, nastou­pení cesty všeobecného odzbroje­ní a rozVoje mezinárodní spolu-­­práce. A že také zahraniční po­litika vnesla nezanedbatelný pří­spěvek, aby se celý svět a zejmé­na náš kontinent stal bezpečnější a vzájemně více spolupracující. To je také základní motiv stále vzrůstající aktivity naší země o rozvoj co možná nejširších kon­taktů s jejími zahraničními part­nery. Aktivity, která směřuje ne­­fen k udržení značné a,utority naší zahraniční politiky ve světě, ale především k tomu, aby se tato politika v budoucnu stala ještě dynamičtější, konstruktivnější a efektivnější. Kniha Zahraniční politika ČSSR vychází v době, kdy "vzhledem ~K áktivizaci Tiejreakčnějších_si 1 ■ mperialisinu, qejména americké - ho, dochází k nebývalému zi > - strení mezinárodní situace až na samy pokraj termojaderné kata­strofy, její aktuálnost a potřeb­nost se tím ještě více umocňuje. Čtenář jejím prostřednictvím do­stává k dispozici fakta a argu­menty ukazující, kdo na světí o mír skutečně usiluje a kdo je, svými činy ohrožuje. Publikace se tak zároveň stává i významným pomocníkem při osvětlování nei­-nželiavěišich a__muaktuáJnejSíLh otázek současnosti. A Bohumil Breižekl 0 vietnamské problematice by­lo napsáno již mnoho článků, úvah i rozsáhlých publikací, jež z nejrůznějších aspektů zpraco­vávaly řadu vojenských operací, které sé na území Vietnamu ode­hrávaly. Radí se 'k nim i kniha Vietnamská válka, kterou její auto­ři — František Šita [vedoucí), Nguyen^RlŤčjc "Vjen, Marcela Sai­­nenlv^r,~TJao Van Xuan a^ Phan Dang Died —""v é iío väTTd 1 o u h é his­tórii vojenství Vietnamu, celé řa­dě válek a válečných konfliktů, které v této asijské zemi probí­haly po staletí. Byly to většinou boje za svobodu a za udržení ne­závislosti. V těchto historických střetnutích i později proti japon­ským a francouzským kolonizáto­­rům a nakonec proti americkým interventům byl poměr sil vždy pro Vietnam nepříznivý. Přesto se dokázal pokaždé ubránit a nepří­tel opouštěl zemí jako poražený. Právě proto, že vietnamský lid musel odedávna čelit vojenským útokům, vyvinula se časem v ze­mi velmi pružná vojenská organi­zace života. ]Tz”od středověku byl űz Ivan jeďnotný vojenský řád pro výcvik, byla zavedena dvouletá prezenční služba s registrací zá­ložníků pro mobilizační účely. Existovaly rozsáhlé síly dobře vy­cvičené domobrany a lokálních vojsk, která se zúčastnila bojů jen tehdy, pokud probíhaly na sta­noveném území. Potom podle okol­ností buď přešly na partyzánskou válku, nebo se věnovaly zeměděl­ství a zásobovaly bojující jednot­ky. Tento způsob vedení bojů se udržel prakticky po celé genera­ce. Stávající systém odpovídal vše­­lidovému charakteru války, které se zúčastnil každý občan podle svých schopností a možností. Bo­joval tím, co nejlépe ovládal, a tak, jak nejlépe uměl. Proto byly bojové prostředky i způsoby ve­dení boje tak mnohotvárné. Přestože autoři zákonitě vychá­zejí z historické skutečnosti kla­dou hlavní důraz především na poslední období národně osvobo­zeneckého boje proti francouz­ským kolonizátorům a americkým agresorům. V těchto bojích, kdy nepřítel disponoval nejmodernější bojovou technikou, chemickými látkami, byl velmi dobře mate­riálně vybaven a neštítil se po­užívat těch nejkrutějších metod násilí vůči obyvatelstvu, svých dobyvačných cílů nedosáhl. Stál totiž proti němu hrdinný vietnam­ský lid, zocelený tisíciletými boji a zkušenostmi z nich získaných. Vítězství dosáhl především proto, že ho v bojí vedla revoluční stra­na, později Komunistická strana Vietnamu, která byla schopna vy-, užít historických tradic z vedení lidového boje, posílit účinnou ideologickou prací morální duch obyvatelstva a přizpůsobit, se pod­mínkám soudobého boje včetně využití technických bojových pro­středků lidu. Postupným vyzbrojováním mo­derní technikou, čemuž napomohl i sám nepřítel, ale rozhodující po­moc sehrál Sovětský svaz a ostat­ní socialistické země, vietnamský lid vyhnal všechny agresory ze své země. Nyní si vládne sám ve sjednocené a osvobozené vlasti, Vietnamské socialistické republi­ce. Vztahu minulosti a současnosti odpovídá i formální členění kni­hy, kdy jsou poslednímu období věnovány celé tři čtvrtiny textu. Nejde pouze o prosté vylíčení jed­notlivých bojů, ale i velmi kon­krétní a zasvěcené údaje o bo­jové technice, užívané francouz­skou a posléze americkou armá­dou, a to nejen v textu, ale i v řa­dě tabulek, kterými je kniha vy­bavena. Obdobné údaje dávají i mapky, většinou schémata jednotlivých bojových operací, a v neposlední řadě bohatá obrazová příloha. RSDr. Rostislav Guth kády. Nalezneme tu vzpomínku Olgy Berggolcové a verše JurlJe Voronova. V lednovém čísle SL jsou 1 dva zajímavé rozhovory — se spiso­vatelem Vladimír Těndrjakovem a akademikem Dmitrijem Lichačo­­vem. Můžete si přečíst 1 zajíma­vou stať o vztazích slavného rus­kého malíře liji Replna k Čechám a o ilustracích mladých sovět­ských výtvarníků k dílům Karla Čapka. Obsah doplňuje poutavá .'vědec­kofantastická povídka v pravidel­né rubrice „Hvězdné křižovatky“. VM VŠICHNI STÁRNEME Gerontologie a geriatrie, dvě slo­va, která stále častěji pronikají i db o běžného života. První znamená vědu příčinách a projevech stárnutí, druhé vědu zabývající se léčbou sta­rých lidí. Doc. MUDr. František Tva­roh, CSč., přední průkopník geron­tológie u nás, se jí zabývá již pa­desát let. Jeho kniha Všichni stár­neme (Avicenum) je určena všem bez rozdílu vzdělání či věku. Mladším poradí, jak projevy stár­nutí oddálit a jak vychovávat í své děti k péči o zdraví, aby se včas zvý­šila jejich odolnost proti budoucím zátěžím a nemocem. Ty starší připraví n,a boj proti ob­tížím, které s sebou nese vyšší věk a poradí, jak žít, aby zbytek života byl co nejdelší a nejradostnějšf.: .■ Přehledně a čtivě napsaná kniha, která nyní vychází Již: va druhém podstatně doplněném a rozšířeném vydání, se jistě stane rádcem a prů­vodcem všech, kterým není lhostejný jejich další osud, a kteří se chtějí dožít skutečně aktivního stáří. K Zahraniční politika ČSSR Přebal navrhla Jana Mikulecká (Nakladatelství Svoboda) Obálku navrhl Václav Rytina (Nase vojsko) Album, památníček Kryštofa Viléma Haranta z Polžic a Veselice. Z knihy Jana Šmída a Pavla Candy Národní muzeum v Praze (Pressf-oto) Kamenná hlava, pravděpodobně keltské božstvo. Fotografie Pavla Čandy z knihy Jana ifhiida a Pavla Candy Národní muzeum v Vraže (Pressfoto) Sovětská literatura v lednu ku Československé vydání měsíční­Sovětská literatura přináší v lednovém čísle příspěvky k 60. výročí úmrtí V. I. Lenina — bá­seň Mykoly Bažana a povídku Mustaje Karima. Nejobsáhlejší součástí obsahu prvního čísla nového ročníku je začátek románu Veniamina Kave­rina Umění odejít, jež bude ukon­čeno v čísle únorovém. Z prózy je zde ještě do slovenštiny pře­ložená úsměvná sonda dn vztahu dvou lidí, zpestřená cirkusovým prostředím — Žádá se zázrak od Sergeje Abramova. Jedna z rubrik je věnována 40. výročí průlomu leningradské blo­Vycházíme z toho, že lidstvo není odsouzeno k záhubě. S horečným zbrojením je nutné a je možné skoncovat. Lidstvo si zasluhuje lepší úděl než žít ve světě zmítaném konflikty a klesat pod břemenem smrto­nosných zbraní. J. V. Andropov: Vybrané projevy a stati (Nakladatelství Svoboda) Redakční fejeton do nového roku Zatímco mrzlo, už jsou zase lou­že, a zbývá snad ještě nějaké cu­kroví f rybu jsme včas a bez úhony snědli, neodkládat!); tak začal no­ry rok. Ještě se porozhlédneme po kap­sách a nahlédneme i do tašky. Ano. Byli jsme trochu nepozorní. Zůstalo nám ještě nějaké přání do Nového roku, uvízlo tady, už jsme je nestihli odeslat vzdálenějším přátelům, s nimiž jsme si nestačili stisknout ruku. A protože jsme do nového roku vykročili hrdě, jak jinak, odmítá­me zásadně takovouhle podivnou a nám jistě cizí myšlenku, která se bůhvíodkud vynořila: „Napiš tam přece starší datum a odpověd­nost svedeš snadno na poštu.“ Kdepak. Rozhodli jsme se přece už předem, že odpovědnost bude­me brát výhradně na sebe. Většina lidí už přestála tvůrčí nejistotu dní s novým vročením. Brzy nám to ani nepřijde a bude­me psát čtyřku všude jako nic. Snadno a s důvěrou. Trochu jiné je to s lidmi zasa­ženými aktuální nerozhodností vztáhnout ruku po tom správném kalendáři; sváří se v nich touha udělat do něj dobře první čár­ku, která je potom povede celým rokem, a současně bolestná potře­ba jistoty, týkající se toho, je-li to konečně on, ten pravý! Když navštívíte dnes kterouko­liv redakci, nevidíte už, jak tomu bylo přesně před dvěma roky, v jedné místnosti pohromadě redak­tor)/, kteří právě přestali kouřit a ty, kteří doposud váhali, při­čemž všichni drželi v ústech špič­ku, dnes velmi vzácnou, téměř k nesehnání; vynořila se tehdy v souvislosti se zajímavým progra­mem v televizi, odhalujícím ne­bezpečnost kouření. Mohli jsme ji spatřit i u noto­rických nekuřáků. Začátky bývají těžké a ani no­vý rok to nemá snadné. . Také do redakce Nových knih se nedostavil jenom tak. Byl však plánován. Počítalo se s ním. Kni­hy, příručky, učebnice, omálován­­ky, mapy, hudebniny, ale také bi­bliografie, rukopisy a korektura v tiskárně, to vše tu už muselo být o tři týdny dříve. Tedy vloni. Zatímco byl očekáván a připra­vován, nyní ho tady už máme. Co chceme v tomto roce nabíd­nout čtenářům? Pěkné knížky především. Na stránkách našeho týdeníku informujeme o knižních novin­kách. Čtenář se tu však setká ta­ké s myšlenkami a zkušenostmi lidí různého zaměření, povolání, ale vpodstatě to budou vždycky ti, kteří mají něco společného s knihou, knižní ilustrací, s kterou­koliv fází přípravy a výroby kni­hy, s jejím vypůjčováním a prode­jem. Se zkušenostmi těch, kteří knihy nejen píší, ale také čtou. Recenze, úvahy, poznámky, člán­ky, fejetony, osobní vyznání nebo přehledné informace, zaměřené tím nebo oním směrem. A s dopisy čtenářů. Samozřej­mě. Kde žijí lidé, děje se vždy něco nového, dochází k zajímavým set­káním, vycházejí noviny a tisknou se knihy. Mají své specifikum, vzácně kořeněnou vůni vycházejí­cí z nově potištěných archů anebo ještě jinou, rafinovanější, obestí­­rající věci staronové. Vždyf dobré knihy alespoň v očích nás krátkodechých smrtel­níků nestárnou. Každé nové vydá­ní stejně jako nová četba knihy, kterou jsme už dříve a třebas i ně­kolikrát přečetli, jsou vždy novou událostí. Redakce Nových knih přeje všem spolupracovníkům a čtená­řům v celém roce kromě jiného ta­ké mnoho právě takových událos­tí. JOSEF ČÄBEI.A 2 NK pbálku navrhl Vladimir Endl (SNTL) NEZBYTNÁ pomůcka . Po odborné a jazykové revizi výr chází nové, druhé vydání Německó­­českého technického slovníku (SNTL), který je dílem čtyřiačtyřice­ti autorů. Obsahuje osmdesát tisíc termínů a terminologických spojení z celé široké oblasti současné tech­niky. Slovník byl vytvořen na základě původní excerpce odborné literatu­ry publikované knižně i časopisecky. Je základní moderní pomůckou při Styku s německým odborným textem. NÄRODNÍ MUZEUM Vznik a činnost bývalého Wlaste­­neckého Museum v Čechách jsou úzce a mnohonásobně spjaty s ná­rodním obrozením českého národa, s jeho společenskými, politickými a vědeckými aspiracemi a cílí. Původní sídlo muzea a spolku ve Šternberském paláci na Hradčanech, později palác Jana Nostice v Nových alejích (dnešní Příkopy) vystřídal zá­měr postavit pro ně vlastní budovu. V roce 1890 — stavba trvala pět let — už stála .a od konce první světové války ji známe jako Národní mu­zeum. Program Národního muzea je ši­roký a bohatě členěný. Patří do ně­ho sbírkotvorná, evidenční činnost, ochrana a prezentace sbírek, vědec­kovýzkumná a kulturně výchovná prá­ce, včetně výstav, organizace před­náškových cyklů ap. V hlavní budově dnešního NM jsou nerosty, drahé kameny, tektity, ob­rovské sbírky paleontologického od­dělení, herbářových položek, prepa­rovaných exemplářů hmyzu ap. Spe­ciální knihovny obsahují statisíce knižních svazků. Právě vycházející publikace — Jana Šmída a Pavla Čandy Národní mu­zeum v Praze (Pressfoto) je průvod­ce po všech odděleních muzejních sbírek umístěných v hlavní budově bohatě dokumentovaný barevnými fo­tografiemi. Kniha seznamuje s his­torií i se současným st.avem sbírek této významné národní instituce. Vy­chází v češtině s paralelními cizo­jazyčnými překlady. —č—

Next