Obrana Lidu, leden-červen 1966 (XXV/1-26)

1966-01-01 / No. 1

Dns.nl. ledna 1966 přecházejí vojska Pohraniční stráže z podří­zenosti ministerstva vnitra do svazku Cs. lidové armády. Jeden z nových druhů vojsk naši lidové armády má bohaté tradice, které vyrostly v těžké, namáhavé a ne­ochvějné službě při obraně naši štátni hranice. Vítáme pohraničniky do velké rod:ny naši armády o přejeme všem jejím příslušníkům k Nové­mu roku mnoho zdaru ve službě i osobním životě. REDAKCE Útvar tankisty Rudolfa Jasioka V minulých dnech byl útvar. kde je politickým pracovníkem kapitán Savka, nazván jménem příslušníka I. čs armád­ního sboru TANKISTY PORUČÍKA RU DOLFA JASIOKA, který padl v podzim nich dnech roku 1944 hrdinskou smrti 100 metrá od hranic naši republiky. V předvečer létu slavnosti odhalili útvaru JasiokAv pomník. Mezi čestnými u hosty byl námčstek ministra národní obrany soudruh V. Janko a někteří čle­nové Jasiokovy rodiny. -na-A Naše léky do celého svéta. Východo­české chemické závody v Rybitvi ode­slali v minulých dnech velké zásilky léků do Anglie, Egypta, NSR, Francie, Dánska, Švýcarska a Jiných zemi. Amt­­dopyrin, aspirin, calcyoferol a jiné vý­robky Jsou v těchto zemích velmi žádá­ny. A Hlad po zinku ve světě trvá a tak není divu, že kutnohorští havíři nemají nouzi o zákazníky, kteří odebírají jejich finálni výrobek — zinkové rudné kon­centráty. Vloni dodali například do Ja­ponska dlouhý nákladní vlak s touto surovinou. A Mrakodrapy laké u nás? V pražském Průmstavu zhotovuji vývojové konstrukč­ní studie, zabývající se stavbou mrako­drapů. Domy, přesahující 22 pater, se u nás dosud nestavěly, nelvýš Jsme šli do 14 podlaží. Ukazuje se, že kament-m úrazu by byly mechanizační prostředky, zvláště Jeřáby. Na řadu přišly I sociolo­gické problémy hromadného pobytu ■ bdi ve stejném prostředí. Mrakodrapy budou bezpodmínečně vyžadoval perfektní údržbu, klimatizační zařízeni spolehlivé výtahy atd. Projekt má být dohotoven v příštím roce a realizovat se ma nej­prve na několika místech v Piaze (Sever­ni město). BEZPEČNOST PRÁI 31. 12. — pled 50 lety se narodil |»n Opletal 1. 1. — státní svátek Kuby — uplyne 85 let od narození dra matika Arnošta Dvořáka — Státní svátek Republiky Kame­run 3 1. — před HO lety se narodil pre­sident NDR Wilhelm Pieck — uplyne 65 let od narození ma­líře Františka Třísky 4. 1. — Barma prohlášena samostatnou republikou Kresba: J. ČITA V NEDRU 5. 12. vojín K. D. v podna­pilém stavu skočil z balkónu do taneč­ního sálu po hlavě. Roztříštil si tři obratle a má otřes mozku. Zdravotní stav byl — přes poskytnutou lékařskou po­moc — nejistý. Příčiny se vyšetřují. V PONDEM 6. 12. předjíždělo vozidlo řízené voj. B R. na rovném úseku sil­nice u hlavního nádraží v Písku ná kladní automobil. Z levé strany vstoupil do vozovky občan j. Platenka. Vozidlo ho odrazilo na sloup elektrického vede ní. J. Platenka byl těžce zraněn — po převozu do nemocnice zranění podlehl. V ÖTERV 7. 12. u Prašného mostu v Praze havarovala Poběda, kterou řídil voj. z. si. V. S. Řidič nezvládl řízení, vozidlo dostalo smyk a srazilo občana S.. který utrpěl těžké zranění. DALŠÍ AUTOHAVARIE se stala 10. 12. u St. Bělé, okr. Ostrava. Řidič J. H se vyhýbal protijedoucímu vozidlu a špatně odhadl vzdálenost, nezvládl řízení a na razil na strom při rychlosti kolem 50 km/hod. Bylo zraněno 5 pasažéru včetně řidiče. Ppor. j. K. má zlomenou stehenní kost, svob. V. V. otřes mozku a poško­zenou siezinu, voj. Š. K. otřes mozku a pohmožděnou čelist, voj. J. O. po hmožděnou páteř. Řidič byl zraněn lehce. V NEDĚLI 19. 12. byl usmrcen civilním vozidlem voj. jan Mí­hal. který se vracel ze zábavy v podnapilém stavu. VYSOKO nad městem LVOV Chceťe-li alespoň trocha poznal Ukrajinu, alespoň letmo se seznámit se životem této nesmírné prostorné země, patrné vám nezbude nic jiné ho. než vyměnit rychlého a hlavně pohodlného posla Aeroflotu za auto­mobil a vzdušné moře za stejně ne konečné silnice, většinou přímé, ši­roké a zledovatělé. Ujedete v našem případě přesně 1956 km po sovětské půdě. Bude to dost a současně ža ln.stně málo, ale nespokojeni nebu­dete . . . víta nás lvov S notnou dávkou štěstí Jsme překročili Karpaty. Prudké horské serpentiny se nám stavěly do cesty a pak utíkaly do hlubokých údolí. Sněhu neustále při­bývalo a několikrát Jsme museli tlačit vůz ze zévéjí. V půl třetí Jsme opustili Mukačevo, po osmé nas vital půlmiliónový Lvov, metropole západní Ukrajiny, ruchem svých hlavních tříd a záplavou barev­ných neónú. S údivem Jsme zjistili, že všechny obchody jsou dosud plně lidí. Ted, v sobotu večer! ,,U nás se zavírá až o půl dvanácté,” vysvětlil mi později Ratmir, kontrabasis­ta Jazzového souboru z nového luxusního hotelu Lvov. otevřeného před čtyřmi měsíci. „V neděli se prodévá do pěti . . .“ Tak Jsme v neděli mohli vidět na vlastni oči: v prodejnách potravin 1 prů­myslových výrobků Je bohatě co prodá vat a také za co kupovat. Po Leninově prospektu se valí proudy Ildi, taxik sti­há taxík, protože kilometr jízdy sloji v našich penězích asi korunu a benzin Je za babku. Prodavačky nabízej! Ještě vlahé pirohy a morožennoje v různých baleních, prodejní automaty pracuji bez poruch a za rohem, v unlvermagu. Jdou rozličné výrobky z ruky do ruky. V Jí­delnách si konzumenti pochutnávali na rozmanitých jídlech, z nichž lze v dob­rém závidět nejen boršč, jaký zdaleka ani v pražské „Moskvě“ neuvaří, ale především a zejména: máslo, máslo, mas­lo Vonné, chutné, dobré, podávané na stůl Jako přivažek ráno, v poledne t ve­čer. Válka ve Lvově stop téměř nezanechá la. Němci město důkladně podminovali ale sovětské tanky přijely dřív. než fa­šisté měli možnost vžit do rukou roz­­nětnice. A sovětské bomby, pokud pa­daly, létaly na objekty wehrmachtu a oddílu SS s neuvěřitelnou přesností, která se vysvětlila až po válce. Na stře­chách stáli sovětští rozvědčicl a dávali pilotům světelné signály. Město se dnes chlubí četnými parky a náměstími, zajímavou architekturou, novými továrnami, kde se vyráběj! auto­busy, nákladní auta. televizory a do 60 zemí světa vyvážené žárovky. A krásným pionýrským domem, kde, například, pra­cuji mladí radisté. TI hovoří s 50 země­mi. A nejméně se stejným počtem čs radistických kroužků. Před rokem 1939 před sovětskou érou. bvlo ve městě hodně negramotných Prý více než polovička. Dnes Je Lvov měs­tem vysokých škol Jen na universitě Ivana Franka studuje 12 tisíc a na těch nice 17 tisic posluchačů. KOO |E TA ZENA V MODREM ŠATKU? va Déšf padá na chladný beton. Je oble­Pod Bílé zářivky na nás kývají i kaluži vrchem hluč! zšeřelý Lvov Mezi dvěma kamennými sloupy plane věčný oheň na paměf několika set padlých vo jáků a partyzánů a mezi nimi 27 hrdinů SSSR. kteří jsou tady, na Slavíně, po­hřbeni. Hned za vstupní branou, pár kroků vpravo. Je hrob, prizdobený květinami a trochou šedomodrého mramoru. Zde Je pochován hrdina SSSR Nikolaj Ivanovič Kuznétov, jeden z nejznámějších rozvědčiků v letech druhé světové vál­ky. U hrobu stoji žena v modrém šátku. ..Chodi sem často,“ říká tiše Ratmtr. ,.Je to jedna z mnohých, Jímž Kuznecov zachránil za války život. Na Jeno činy opravdu nelze zapomenout . ..“ Jméno? Ratmir krčí rameny. Nevi. Vzpomínky Jsou tady opravdu silné, jako by ke všemu došlo včera, přede­včírem. Dlouho se pátralo, kde jsou po­zůstatky legendárního rozvědčíka. Te­prve před pěti roky byly objeveny a ro­­venskými vědci bezpečně identifikovaný. Pak přeneseny na Ivovský Slavín. N. I. Kuzněcov, Inženýr ze Sverdlov­sk«. vyskočil padákem 25. 8. 1942 pět minut po půlnoci s dalšími členy par­tyzánského oddílu v hlubokém nepřátel­ském týlu v prostoru západní Ukrajiny. Vysoký muž světlých vlasů a modrých oči hovořil perfektně německy, měl vše­stranné znalosti o zvycích a životě ně­meckých lidí, rok se na speciální úkol připravoval. Ve stejnokroji důstojníka wehrmachtu-coby Paul Sieben — vyko­nal mnoho smělých činů a získal řadu cenných informací pro svůj partyzánský oddíl v okolí Rovna i pro zpravodajskou službu SSSR. Z knihy partyzánského ve­litele Medvěděva Jsou známy okolnosti, za jakých se od svého rovenského „přítele“ tnajorj gestapa von Ortella dověděl o rhyštaném a zmařeném aten­tátu na Stalina, Roosevelta a Churchill« v Teheráné na sklonku roku 1943. Rovenští soudruzi nám mohou I bu­dou vyprávět o další stejně pozoruhod­né „práci“ Nikolaje Ivanoviče. Ve Lvo­vě pobýval Jen krátký čas. Po Jedné |eho střelhblté akci. kdy ulicemi šlehaly výstřely a řftll se černý Opel admirál, napsala Moskevská Pravda 15. 2. 1944. ,Stockholm. Poďe sděleni deníku Aj­­tenbladei byli za bí­lého dne na ulici ve Lvově zabiti nezná­mům pachatelem, ob­lečeným do unifor­my německého důs­­tofnika, zástupce ha­ličského guvernéra dr. Bauer a vysoký úředník Schneider." To byla Jen epizo­da. Jen malý Učet — například za Ivov­­skou citadelu, kde fašisté postříleli 140 Večer se opět přihlásil o slovo. V ho­telu Lvov, kde se může ubytovat 800 ho­stů, usedají známí, přátelé, celé rodinv, stoly se plní vábnými jídly, vodkou, šampaňským a bílým vínem, Jen spora­dicky pivem. Vrchní pohotově nachází místo pro hrstku Čechoslováků, do té doby, než si je lidé odvedou ke svým stolům. Ratmir se svými přáteli hraji rychlý twist, pak spustí 1 letkis. V moderním interiéru je hlučno. Nu což, Je čas pro radost. Ale Já se přistihuji, že myslím na ti­chý hrob nad městem Lvov. Na hrdinu našich mladých knih z poválečných let. Na ekvivalent, Jímž byla ta radost vy­kupována. LVOV, prostn.ee 1965. Jaroslav KASPAR A Toho patronátu se už trochu bolíme, napsal nám v dopise svobodník Stanislav Böhm, a má na mysli zemědělskou tech­nickou školu v Přerově na Moravě. Na přání okresní vojenské sprévy se prý máji vzájemné vztahy opět upevnit. Vo­jáci Jsou ale trochu bezradní: patronát už kdysi existoval, ale zcela formálně, na papíře, a spolupráce byla velmi sia­ha. Vojáci se několikrát dohodli se ško­lou na společné akci, vyjednali napří­klad soutěž ve stolním tenisu —■ ale když přišli do školy, „našli po dlouhém pátrání několik kluků, kteří byli ochot­ni si zahrát . . .“. lediné. co snese kri­tické měřítko, byl společný večírek s programem. Tím spolupráce skončila a i když se nyní dosáhlo nové do­hody o budoucí spolupráci, vojáci ss na novou patronátni akci dívají trochu s obavami . .. Z cesty našeho repertera po Ukrajině na i.vovskB křižovatce tisic válečných za Slavín. Hned za vstupní branou fe hrob legendárního rozvěd jatců. číka Kuzněcova Foto: autor m Poznámka docela všední Nevím, jak se vede mladé rodtně Kubátových dnes a zda vůbec u po­hraničí zůstala. Kdyí /sem však s ni­mi hovoril vysoko v Šumavských ho­rách, vypadalo všechno velmi naděj­­ně - at na to, te čistý horský vzduch byl otravován některými ne­snášenlivými jedincí a k řešení „sou­kromého problému* se neměl ani ná­rodní výbor v Kyselově, ani státní statek ve Vyšším Brodě, takže mladí hraničáři byli zprvu bez pomoct. Když jsme na státním statku — tentokrát ve Vimperku — projedná­vali některé stížnosti vojáků-hrant­­čářů a ověřovali st, zda o lidských trampotách ví ředitel, odpověděl nám jeden z pracovníků ředitelství: kde- Vůbec ne soukromá záležitost pak, soudruh ředitel lbyl právě na dovolené I nemá mnoho času, má plnou hlavu stárosti s provozemI Necituji přesně, ale zcela o duchu toho, co bylo řečeno. Zhrozil lsem se tehdy takových sloo. Může opravdu ještě existovat hospodářský pracov­ník, který rozlišuje „provoz‘ a „li­di“? Obávám se, že ano, a te je díc takových lidí, kteří nechápou, te naše současné úsilí o progresivní vý­robu vůbec nemůie probíhat jenom ve znamení přísně ekonomických ka­tegorii. Vyulivat vědu a techniku, lépe organizovat práci, výhodně in­vestovat, vyrábět výhodné materiály a dokonalejší stroje, Setřtt „tlvou prací' a vyutívat základní fondy, ano, to je podstata ekonomického snaient. K čemu však to, bude-li nám k hypermodernímu zařízeni přicházet člověk ut předem unavený, zklama­ný, nespokojený, marně se snattet vyřešit pro něho rozhodující osobni problémy, jejlchl kořeny tkvi často přímo na pracovišti? Jestllle přece vyrábíme pro člověka, nelze kvůli výrobě člověka nevidět, nestarat se 0 něho! Ústřední výbor Komunistické strany Československa analyzoval na svém posledním zasedáni v závěru uplynu­lého roku hospodářský vývoj I pro­gram a stejnému tématu věnovalo své jednáni plenární zasedáni Národního shromážděni. Domnívám se, te v nad­cházející diskusi o tezích k XIII. Sjezdu strany bude příležitost sezná­mit se s ekonomickými i ostatními / problémy současné společnosti, tedy s hospodářským plánem na rok 1966. Budu upřímný: čísla a fakta, v ma­teriálech obsažená, Isou jistě zajíma­vou četbou pro každého, kdo chápe, jak jejich realizace ovlivni život kaž­dého z nás. Ale vzhledem k mnoha zkušenostem považuji tentokrát za mimořádně důležitou právě tu pasáž, která hovoří o odpovědnosti č l o- V ě k a a o odpovědností za člo­věka. Neboli: kde se hovoří o nut­nosti, aby každý z nás zlepšil vlast­ní práci, a aby se všude vytvářely podmínky k této radostné, a proto 1 plně užitečné činnosti. du. Ano. ie to funkce dopravy, obcho­služeb, zásobování, lékařských o-dinací, možností kulturního života, ale především vztahy mezi lidmi, je to výzva, abychom I v novém roce leště rozhodněji hotovali proti nevší­mavosti. lhoslelnosti a neupřímnosti k lidským právům a potřebám. Podnik se nemůže rozvliet, pracu­­ji-ll v něm nespokojeni lidé, i kdyby tam vedoucí pracovnici slovo ,,efek­tivnost" odříkávali ve všech pádech. Předsiezdové období nám jistě při­pomene, že vztahy mezi lidmi k lidem vůbec nelsou soukromou zá­a ležitostí. Prohřešky proti tomuto pra­vidlu by niěly být stelně postižitelné jako škody, způsobené Hnou špatnou prací přímo ve výrobě. (Jkš) § V baru Družba sedí účelní Poštolka. Srká kávu a zkoumá nesourodou dvojici naproti. Pán šňupe z ptksličky tabák, kýchá a vedle něho pije šampaňské slečna Sofie. Něžné stvoření láme brčko, je nervózni. Staroch po její levici se sotva klepe, kdežto účetní Poštolka kyne silami. Na hlavě má hustý kartáč vlasů a pod čelem dlouhý, bytelný nos. Slečnin stařec le vybaven pleší a malým nosem, takřečeným pršákem. Ženám takový nos sluší, ale pány nezkrášluje. Nadto slečna Sofie myslí že no­satí mužové jsou nejlepšl mtlencí. Dívka je jako na trní. Sleduje nos pana Poštolky a svého starce po­sílá do šatny pro kožíšek. „Ten váš,“ povídá pan Poštolka, „vypadá, jako kdy­by zrovna příběh šourem z ferusaléma.“ Slečna So­fie ohrnuje ret: „To je dědeček Spirldton. Já jsem sirotek." „Náhody jsou všelijaký,“ mini účetní Poštolka re­zervovaně. „Život je takovéI svázanej,“ teskni slečna. „Ale je taky plnej náhod," naznačuje účetní. „Když takovou náhodu rafnete za pačesy, začne belt život náramně košatej. Ke stolu přlsupěl stařecký dech. Děd Sptrtdion za­chytil poslední větu: „Náhoda, pane," vměšuje se Ihned do debaty, „je pustý výmysl líných Udil" Ke slečně Sofii děd vece: „A my dáme kočičce na ramena kožíšek, aby nám ji nikdo neuhranul. Náhody jsou všelijaké." Sňupavý kmet navléká na slečnu srst. Poté praví k číšníkovi: „Slepičí polévka. To bude nejlepšl. Ona dává sílu Herkulovu." „Lepši isou medvědi tlapy," odporuje účetní Poštol­ka. ,,Onehdy střelili v Krumlově medvěda Kubu. Von roztrhal na cucky dědka, kterej mu spadnul ze sla­bosti do vejběhu. Tak ho bajchll, to se rozumí, lá byl po Kubovo fapkách jako Tarzán." ..Vy, pane, jste samá náhoda," útočil děd Splrldion. „Dnes medvědí tlapkyI Naposled jsem takovou spe cialitu pojídal v Cannes." „To muselo bejt už hodně dávno." namítl Poštolka „Medvědí maso dělá jinou figuru." „Račte vědět, kde se nachází Cannes?" přehazoval stařec hovor do oblasti duchovna. „Cannes, mladíku, je ve Francit. Nemusím snad vysvětlovat, kde tento stát leží, že? Ach, sladká Francte! Pojedeme, Sojin­­ko, do Francie s Čedokem. Tam poznáš zdvořilé a šaramantnl lidi." „Těéééžko," odpověděla slečna, „s várna jedu ne/ vejš do jevan." Vrtošivá slečna poslala starce Sptridiona opět do šatny s kožíškem. Začalo ji být nesnesitelné vedro, jak v ni háraly vášnivě ideály. i \^ÁaMjÖU „Snad by tam mohl skočit mladý gentleman," vy krucooal se děd. „Rád, strejdo,“ řekl Poštolka, „ale vont mě hrozně tlačej boty.“ „já nemůžu udělat svobodnej krok," stěžovala slečna po odchodu pana Spirtdiona. „Von je mi, dě­si dek, všude v patách. A vždycky mě vyslídí. Von za mlada byl cestovním agentem v tužkách." „To von bude asi prachatej,“ mínil účetní Po Stolka. „Platí mně slušnej byteček,“ zapýrila se slečna Sofie. „Ale ve čtvrtek, a úterý a o sobotu je v psin cl. Von je vášnivěj kynolog." „To le mi tilej paprika," řekl účetní Poštolka. „A vypadá jako kdyby zrovna dorazil šourem z je rusaléma. Jestlipak už má předplacenej hrobeóek?" „Von chce bejt spálenej,“ odpověděla Softe. ,,Voslrou tichej spáčů mu nevoní. Von chce spočinout v urně ú mě v pokoji. Bude prel se divat, jestli jsem mu věrná a bude mě strašit ve vopáčným případě, lá mám husí kůži, když na to pomyslím.“ „Cák, kdyby zaplatil dopředu nájem," pravil věcně účetní Poštolka, „proč byste ho nesnesla na almaře? V situaci hodíte na dědkovu urnu dekl a von uvidí pendrek. Dyk je to starej nemrava. Takovýho ducha ze záhrobí bych klidně zahnal, poněvadž, jak račte vidět, nejsem žádnej padavka. To bysme ale museli prubnout nanečisto, lak se k sobě šikujem hody isou všelijaký." Děd Spiridton měl dobrý sluch. „Kdo klade naději do náhody," řečnil usedaje do boxu, „ten, pane Poštolka, neví, Že je vše předem dáno osudem " Nato se děd otočil ke slečně Sojit: „Zde nesu lísteček od šatny, holubičko. Ukal, kví­tečku, lak ti bylo Smutňo po Spiríctioňkovt. ňol" „Moč, moč, moč," řekla slečna naučeně lako pa­poušek a líbla dědka na pleš. Stařec byl spokojen. Vyndal schránku se šňupavým tahákem a odsypal ždibec. Druhý ždibec nesl smířlivě k účetnímu Po­­štolkovt. Ten však rázně vzdoroval a prudce odstrčtl kmetovu ruku. „Voní náhody, streldo," vysvětloval Poštolka usrká­vaje kávy, „jsou rozmanitý. Kdybych sl šňup. . Účelní Poštolka neměl tak rázně odstrčit starcovu ruku, anebo se měl vystřihat piti kávy, o niž pla­vala zrnka zkávý. Sotvaže totiž Poštolka srkl, zmocnil se ho kýchaci záchvat. Ze sousedních boxů vykuko­vali zvědavci, a poněvadž účetní neuměl kýchat de­centně t slečna Softe radosti pískala. Kolem boxu stál už věnec zvědavců. Stařec Splrldion toho využil k chloubě: „Po mém šňupáěku kýchne každý nejméně dvacet­krát'“ „Vy jste přece vůl lak anděl," stačil prohodit Poštolka mezi dvěma výbuchy. Stařec Splrldion ze­sinal: „To ie urážka na cli a tu lá ženu vždycky direktně na soud! Křičel a rámusil tolik, že přestala hrát hud­ba. Byla z toho výtržnost. Objevil se orgán bezpeč­nosti a žádal na obou pánech průkazy. Očetnt Po­štolka vyskočil z boxu a chtěl sl razit cestu zí-tu­­pem. To popudilo lid. takže se semknul. V účetním Poštolkoui byl Identifikován vo/in A. Z.... na zbě­hu. Utekl ozbro/enému doprovodu, když byl eskorto­­ván přes Prahu do nápravného zařízení. U známé F. B. si přebarvil vlasy, u kamaráda z volny sl vy­prosil civilní oděv. Po tři dny vycházel vždy v noč­ních hodinách do barů za potěšením. Za zběhnuli a za maření úředního výkonu obdržel dvacet měsíců nepodmíněně. Ale měl pravdu — ná­hody ISOU různé. Na „účetního Poštolku" stačtl ždi­beček šňupavého tabáku. O. BROŽEK + Z. PLESKOT

Next