Obrana Lidu, červenec-prosinec 1969 (XXVIII/27-52)
1969-07-05 / No. 27
j Uprostřed práce, ve shonu, kdy si nestačil ani postěžovat na své bolesti, zastihla ho zákeřná smrt. Bylo by mu letos na podzim 52 let. (aroslav Koláček, fotoreportér redakce Svět a doba, byl ve službách vojenského tisku osmnáct let. |eho snimky se objevovaly na stránkách novin, v obrazových publikacích, v diafilmech I putovaly ve výstavních celcích po mnoha zemfch. Nechce se nám psát o svém kolegovi takto v minulém čase, tvrdá skutečnost vSak chtě nechtě nás nutí podfvat se pravdě do oči. Odešel, ale svou práci bude stejně denně stále mezi námi. Spolupracovnici A Trvá vysoká poptávka po pracovních silách. V prvním čtvrtletí bylo v českých zemích ohlášeno 160 tisíc volných pracovních míst, ale získáno bylo len 14 tisíc pracovníků. Nekryto zůstalo 48 tisíc míst, z toho 4(1 tisíc mužů. Ze zlikvidovaných neefektivních provozů bylo v uvedeném obdob! uvolněno jen 372 pracovníků. V současné době u nás pracuje tisíc bulharských a devět tisíc polských státních příslušníků. ak nunn městě i Ý nu x Tlaková nlle setrvávající ve vyšších hladinách atmosféry a odstupující pak k jihovýchodu bude mit několikadenní vliv t v naši oblasti. Na začátku týdne se po předchozím jasnějším a teplejším období projeví zhoršující tendenci. Místy trvalejší srážky, místy bouřky a pokles teplot přes den až o 10 stupňů vystřídá až v další části týdne — hlavně ke konci — vyjasňováni při stoupajícím tlaku a zvyšující se teplotě. Hlavni fáze pěkného počasí bude následovat až v dalším týdnu. Denní maxima se však již koncem týdne zvýši opět na letní hodnotu /přes den 25'1/. 5. 7. — Státní svátek Venezuely — před 80 lety se narodil francouzský básník, dramatik a filmař Jean Cocteau B. 7. — před 554 lety byl upálen mistr jan Hus — Mezinárodní družstevní den — Státní svátek Malawi — dožívá se B0 let ministr zahraničních věci SSSR Andrej A. Gro myko — před 85 lety se narodil německý spisovatel Lion Feuchtwanger 0. 7. — před 150 lety se narodil anglický polárník F. Leopold Mac Clintock 9. 7. — Státní svátek Argentiny 10. 7. — Den stavbařů — před 135 lety se narodil spisovatel jan Neruda — před 80 lety se narodil spisovatel jan Vrba 11. 7.— Státní svátek Mongolské lidové republiky — před 75 lety se narodil lékař a spisovatel jiří Foustka Z ČERNÉ KRONIKY V PATEK 6. ČERVNA jel'vojín Rudolf K. na služebním motocyklu. Narazil na neosvětlený malý traktor, který řídil Josef D. Při srážce byl řidič Josef D. zabit. V SOBOTU 7. ČERVNA vojín P. opustil neoprávněně posádku ve vlastním automobilu. Došlo k dopravní nehodě, při níž zahynul občan František Pleva. Téhož dne řidič tanku při přebírání vozidel na tankové střelnici neopatrně zmáčkl spoušť tankového kulometu. Dávka usmrtila vojína Františka Kost e 1 n í k a. V NEDĚLI 8. ČERVNA byl nalezen Vladimír M y 8 k á ř usmrcen na železniční trati. Téhož dne vykládal svobodník L. materiál. Při tom byl zasažep a těžce zra něn elektrickým proudem. V PONDĚLÍ 9. ČERVNA havaroval vojín Jaroslav V. na soukromém motocyklu a těžce se zranil. V UTERY 10. ČERVNA hava roval za služební jízdy major Jaroslav B. Při nehodě byl těž 'íq zraněn major Eduard M. Druhé setkání s vynálezcem J. ZELENÝM Nikdo není doma prorokem Kdo byl onen muž? jaký přistroj předvedl před nedávném japonským odborníkům? Pravidelní čtenáři Obrany lidu st možná připomenou naši reportáž z listopadu 1966. Tehdy jsme — jako první vůbec — seznámili veřejnost s pozoruhodným dílem fis. vynálezce Josefa Zeleného, sestrojivšího tzv. kalendátor, první mechanický kalendář na světě. Zahraniční odborníci se dlouho domnívali, že dosáhnout takového úspěchu je nemožné. Přes 15 let pracoval Josef Zelený na svém díle. Prozkoumal stovky kalendářů, vnikal do algoritmů jullánského 1 gregortánského kalendáře, konstruoval. Výsledkem byl malý přístroj, který okamžitě sděluje nejrůznější kalendářní údaje, poskytuje informace z jakékoliv polohy v časovém rozmezí 8nn let — od roku 1600 do roku 2399. To znamená, že nahradí 800 tištěných kalendářů v časovém rozpětí 292.194 kalendářních dat. Kalendátor poskytuje nepředstavitelnou řadu datových informaci. To vše je soustředěno v nepatrném rozměru jeho konstrukce se srozumitelnou a pohotovou formou, důležitou pro Jednoduchou obsluhu. Na otázku, oč vlastně jde, jsme dostali odpověď: „Přístroj pracuje se 4 matematickými veličinami: rok, měsíc, den, název dne. Různým vybarvením čísel jsem rozšířil jejich základní řadu, bylo umožněno jejich víceúčelové využití. Je to seřazováni kalendářních čísel, která na sebe navazuji ne v evidentním pořádku, poněvadž jsou přerušována, dozadu 1 dopředu, takže se stupnice čísel mění. Zjistil jsem určité zákonitosti a vztahy v tomto systému, jež jsem pak vyjádřil zvláštním druhem matematiky, která prakticky dala vzniknout kalendátoru.“ Sám tehdy nevěděl, co z toho všechno může být. Rychlý, pohotový kalendář, obsluhovaný krátkým dotykem, bez nuta nosti výměny. Zjišťování neúplných dat zpracováni různých datových informaci (na který den připadla poprava českých pánů na Staroměstském náměstí? Kolikrát se letos potká neděle s číslici 13? Kterým dnem začne příští století?!: Kalendátor převádí data gregorlánského kalendáře na chystaný světový kalendář. Lze jej snadno připojit k Jinému zařízení, třeba i k tužce, samozřejmě v Jednodušším provedení. |e to 1 dokonalý spínač. Protože se jmenované 4 veličiny setkají v přesně vymezených okamžicích, je možno na mnoho let dopředu v čase vyměřeném na vteřinu vyslat žádaný signál, což může být třeba rozsvíceni žárovky nebo zapojení rozhlasového přijímače. 300 Před 3 roky měl vynálezce doma na různých prototypů kalendátoru a první nabídky zahraničních výrobců (Japonci Již dříve chtěli jeho kalendátor namontovat na 10 milionů kuličkových per pro návštěvníky olympiády). Domácím výrobcům se do „toho" nechtělo. Prodávat licence, nebo vyrábět a vyvážet? Na danou otázku nikdo ne odpovídal, měsíce a roky opět ubíhaly ... Píše se rok 1969. Změnilo se něco? Kalendátor dále tonul ve stojatých vodách. Tu a tam se rozvířila hladina pozornosti, ale v rozhodujících okamžicích vždy chyběl někdo, kdo by dal rozhodujíc! Impuls k zahájeni výroby nebo k prodeji licenci. Podceňovali jsme sami sebe? Nevěřili jsme, že tu ide o něco výjimečného? U Josefa Zeleného si podávali dveře zahraniční zájemci, ale vzhledem k platným předpisům odcházeli s nepořízenou — a Josef Zelený měl především zájem na tuzemské výrobě. Na redakčním stole se opět objevil kalendátor. Mnohem modernější než ten, Jejž Jsme obdivovali v roce 1966. Vedle světlého a elegantního přístroje leží zlatá medaile. Jedna z mála, které byly koncem března t. r. uděleny na velmi renomovaném světovém salónu vynálezů v Bruselu, kde se sešl® přes 1100 vynálezů ze 23 zemí. Patří k mechanickému kalendáři. Stisky rukou, ředitel salónu Paul Quinten blahopřeje, přicházejí další nabídky nejrůznějšího druhu s horentními čísly. Mnohem modernější. „Co se na přístroji změnilo?“ „Když se hodinky opozdi o minutu, Jsou to stále hodinky. Kalendátor, který by se opozdil o jedno pole, už by nebyl kalendářem. Dovedl jsem tedy do konce jeho úplnou přesnost, plnou provozuschopnost. Přístroj nemůže chybovat ani tehdy, jestliže chci úmyslně přivodit chybu. Sám si Ji zjisti a opraví. Lidé se také asi nebudou zajímat, který den v týdnu se narodili. Žijeme v čase, stále prudčeji se na nás hrnou informace, zápasíme s termíny, Ihůtaml, úkoly. Přidávám tedy k přístroji paměť, v podstatě zásobník s velmi účelným uspořádáním a posunováním písemných poznámek, s možností vyjmutí, a na jeho víku pak barevní jezdci upozorňují na nejnaléhavější úkoly, o nichž je možné dočíst se uvnitř více. Kalendátor také odpočítává, kolik dnů zbývá či uplynulo od data k datu v rozmezí 31 dnů. A to hlavní — všechno je ještě podstatně jednodušší.“ Vynález se tedy v průběhů času mění, ale nezájem zůstává. Teprve Brusel prolomil hráz. Znovu se ukázalo, že doma opravdu nikdo není prorokem. Až bruselské zlato přineslo obrat. Nebylo mnoho platné dobrozdání Čs. akademie věd — teprve cizině jsme uvěřili. Například ředitel propagační agentury západoněmeckých automobilek Mayer Stein prohlašuje: „Vynikající záležitosti“ a Hlásí se znovu Holanďané, Švýcaři, Švédové, Američané. Proč nám stále chybí druhé křídlo k rozletu? Leč květen 1969 všechno rozhodl. 2(1 let práce po nocích, o sobotách a nedělích (Jinak pracuje v oboru samočinných počítačů) — konečně stojí vynálezce u svého snu. V květnu se výroby ujala firma Reorga Louny. Má místnosti, s neuvěřitelnou pružností opatřila v zahranič! drahé stroje. Kalendátor pro vývoz 1 tuzemsko se začne vyrábět v obecném typu — opětovně zdokonaleném — počátkem roku 197Í) ve větších sériích. Chystá se rovněž kalendátorový nástavec na psací potřeby. Výroba není surovinově náročná. ní Prostřednictvím PZO se uzavírají prvlicenční smlouvy, jimiž povolujeme výrobu jiných typů kalendátorů v zahraničí. Dám jenom příklad: lze očekávat, že jistá firma rozprodá během 3 měsíců 4 miliony proplsovaclch tužek s kalendátorem. Na každé tužce bude mít Československo provizi! Hádám, že tohle bude náš nejlevnější dolar pod sluncem. Trvalo to mnoho let, než se prolomila bariéra nezájmu, nepochopení, snad i závisti. Vynálezce mysli na další problémy. Jaroslav KAŠPAR VYNÁLEZCE S KALENDATOREM Foto: Ivan DANISEK Ze života sovětských vojáků IDlanšetista svobodník Viktor Gorbatov není ve svém oboru žádným nováčkem a přesto při ohlášeni vzdušného cíle vždy pociťuje jisté napětí. Uvědomuje si, že je jen Jedním z článků řetězu, na Jehož přesném fungováni záleží úspěch celé akce. ... Ve sluchátku zapraskalo a Viktor dostává první údaje. Určuje polohu cíle a zanáší jeho číslo, výšku a čas. Vzápětí se objevuje další letadlo. Situace se stává složitější, přibývá údajů, zvyšuje se frekvence hlášeni. Současné sledován! několika letounů není jednoduché. Planšet Je rozbrázděn podél i napříč různobarevnými linkami a políčky. Záznamy musí odpovídat rychlosti letu cílů. Po splnění úkolu, ke kterému přispěl i svobodník Gorbatov, byl vyhodnocen jako nejlepší planšetista. V hodnocení se skrývá nejen to, že pracuje přesně a spolehlivě, ale i jeho vztah k mladším soudruhům, kterým ochotně předává své zkušenosti. O Jeho osobních vlastnostech svědčí napřjklad T to, že odložil návštěvu domova na příhodnější dobu, protože sl uvědomil, že ho je v současné době více potřeba ve službě. Gardový nadporučík N. CAPOV, „Sovětskij soldát“ ★ y/ojína OČerjetného zná celé jednotka jako mistra všech oborů. Často se o něm hovořilo na schůzích a byl dáván za příklad ostatním. Žádný truhlář by se nemusel stydět za dveře nebo židle, které vyrobil, stejně jako zařízení pro Le'ninovu síň. Měl pověst nejlepšího elektrikáře jednotky. Když si nikdo nevěděl rady s opravou vedení, vojín Očerjetný. dokázal obnovit dodávku proudu. V těchto dnech odchází do zálohv. jednotka se s ním bude těžko loučit. Všichni přejí svému kamarádovi, aby se mu i v civilu všechno dařilo tak, jako na vojně. Slíbili si navzájem, že budou sloužit tak dobře jako on. Vojín V. GAPONOV. „Sovětskij soldát“ Střední skupiny vojsk Dobří odborníci i přátelé ŽIVOT KOLEM NÁS Světelné signalizační zařízení moderního typu pro jednu pražskou křižovatku stojí sto tisíc devizových korun. Máte pravdu, hodně peněz, jichž nemáme nezbyt. Když ale spočítáte, kolik stojí dva policisté v nepřetržité denní službě v týchž místech a jaké škody vznikají z dopravních nehod, dojdete k závěru, že jde vlastně o nejefektivnější nákupy. Podle pražského Ústavu dopravního inženýrství klesá počet nehod na místech řízených automaticky 0 30 až 70 proč. Je to číslo, které lze prokázat. Zatím je v hlavním městě 88 křižovatek řízeno pomocí světelného zařízení, a nejde vždy o přístroje nové. Město by do roku 1973 potřebovalo 210 takových zařízení, ideální stav by byl 500. Místo toho však dovezeme letos 15 těchto výrobků, na příští rok jsou zajištěny peníze sotva na pět kusů. Těžko někoho vinit. Situace'je známá. Důsledky dopravních nehod ovšem také. V letech 1958—63 vzrostla dopravní intenzita v metropoli dvakrát, Lidé v pozadí ale počet nehod třikrát. Škody jsou značné. I ty by měly být součásti každé kalkulace. O lidských životech ani nemluvím. Všichni, kdož odpovídají za tento stav, jsou v obtížné situaci. Zásadní zvrat přinese až metro, magistrály a další základní opatření. Na účinné kroky v mezičase není dost prostředků. O silnice ve městě se do roku 1965 prakticky nikdo nestaral a jen ze 16 procent vyhovují požadavkům. Co tedy zbývá? Vést k opatrnosti a kázni řidiče 1 chodce, stavět zábradlí, tu okrasný keř a tam ozdobná keramická váza, aby lidé .chodili, jak chodit mají. Péče o komunikace se zlepšila, ale je těžké odstranit následky mnohaletého zanedbání. Pro propustnost centra, v němž už pomalu mizí roz díly mezi „špičkami a sedly“, se udělalo zoufale málo. Potěšitelný je přírůstek světelných dopravních značek. Co je to proti tomu, že vloni zahynulo na pražských ulicích 135 lidí? jsou to problémy, o nichž se dá s odborníky hovořit celé hodiny. Vůbec jim nezávidím. Vědí dobře, co by se mělo dělat, ale nemají prostředky. o Nochci oživovat staré již diskuse Leninově třídě. Krásně udělaná reprezentační dopravní magistrála vede nešťastně přímo sídlištěm z dejvického náměstí na ruzyňské letiště. V těchto dnech jsem se dozvěděl, že tu nd listopadu 1967 do konce roku 1968 bylo 161 dopravních nehod, pří nichž přišlo o život osm lidí. Těžce bylo zraněno 35 osob, lehne 99. Hmotná škody činí 600 tisíc. Říkalo se, že se na podobných silnících se v zahraničí podchody nestavějí a že by lidé stejně chodili přes vozovku (!). Podle našich informací však podchody v projektu byly řešeny, ale kdosi rozhodl, aby se nd nich upustilo. Kdo? Byl to snad nevhodný spěch, za nějž nyní platíme životy? Úrazy na Leninově třídě se vysvětlují „rychlou jízdou a neuváženými přechody“, ale pravým viníkem je asi někdo jiný. Podle ředitele Ústavu dopravního inženýrství prof. dr. Berana se má do září zpracovat projekt na možná úpravy. Koupí se také drahé světelné zařízení. Uvažuje se, že výpadová trasa bude svedena na budoucí tangentu v ose kladenské lelgzniční dráhy. Vzpomínám, co říkali stavbaři, když budovali tuto třídu: podchod by byl velmi levný, šli bychom pouze kousek pod zem . . . Peněz máme málo, to ano. Ale někdy, zdá se mi, přece jen chybí trocha velkorysosti, která se nakonec vyplatí a přijde levněji než úzkoprsé šetření. Ale ani kdyby toho nebylo, nelze řešit plynulost a bezpečnost dopravy odděleně. A hlavně — nelze, aby zájem o bezpečnost člověka dlel někde v pozadí. (Kj Občan nad výstřednostmi livota většinou jenom žasne, sotva ale při výstřelcích postřehne stejnokroj, jeho soud je nezměnitelný — morálka armády klesla na nulu. Očerňovacl mechanismus sestává ponejvíce z polopravd. Konkrétně: V nedávných dnech pustili na vycházku vojína Tomáše P. Od té chvíle začalo drama Zmíněný Tomáš vyniká neobvyklou pohyblivbstí. Dokáže se přemlstovat raketovým stylem. Sto nebo dvě stě kilometrů za den je pro něho hračkou. Avšak v místech, kam Tomáš dosedne, tam nastává výbuch. Nejedná se o explozi v pravém slova smyslu, jde pouze o zálibu — vloupáni do chaty, něco popit, něco pojíst, něco na památku. Bilance? Za Čtrnáct dní dvanáct vyloupených chat, dvanáct krádeži, pokaždé na jiném místě. Závěr: vojáci kradou jako straky.. Takový názor panuje ve dvanácti rekreačních oblastech, které Tomáš poctil návštěvou. Nikdo nemůže vědět, že pohromu způsobil jeden jediný člověk. Podle pověstí loupilo dvanáct vojáků a hotovo. Tomáš přišel na vojnu v říjnu, jeho osobní historie se čte z posudků jako dobrodružný román. Ale pro velitele je to četba hrůzostrašná. Tomáš vykazuje neposednost, rád se potuluje, nevydrží na jednom místě, má sklony k příživntetví, před nástupem vojenské služby byl čtyřikrát soudně trestán. „Proč ho pouštíte z kasáren?" namítl jeden z postižených občanů, kterému Tomáš vypil v chatě láhev slivovice, a ihned vyložil svou představu o armádě — bylo by to něco jako pomocné nápravné zařízeni, žádné svobody, žádné vycházky, žádné dovolenky... Oloupený občan by mladíkům v uniformě udělal z vojny peklo s režimem, jaký nám předvedl anglický film „Pahorek". „]á bych fim tu lumpárnu vyhnal z hlavy," ulišfuje poškozený občan a vůbec neskrývá pocit, že dnešní velitelé nestačí na své úkoly. Tomášovi je ovšem lhostejné, co si mysli majitel vyloupené chalupy, Tomáš vychutnává volnost, provokuje, má legraci z vyděšených lidí. V konečné fázi svého výletu přlcválal na jižní Moravu, aby se.rekreoval u přehrady ve Vraném. Tady předvedl občanům zdarma podívanou, která se draze platí v kinech: Loď „Znojmo" volně pluje po hladině. Majetek za tři sta ttslc korun před ztroskotáním. Parta výtržníků soustředěná kolem vojína Tomáše obsadila lodici. Koráb se kymácí. Mládež obohacuje své dojmy o pocity pirátů. Poklidným krajem lett zvěst: „Vojáci ukradli loď!" Celá scéna jde na účet armády, poněvadž jedním z desperdtů je voják. Tisíce normálních a slušných lidí v armádě nesou znamení potenciálních lotrů. Alespoň tam, kde působil vojín Tomáš. Konečný účet z této zábavy sestavil vojenský soud. Napočítal šest trestných činů, vyměřil obžalovanému čtrnáct měsíců vazby. Za každý den rozverné svobody jeden měsíc vězení. Obžalovaný přijímá trest s nevyzpytatelnou tváří hráče pokru. „Slaboduchost mírného stupně," konstatuje psychiatr, „debilita, alkoholismus v rozhodné fázi. Dejektuozita mu nedovolovala správné a přesné hodnocení situace ...“ Armáda tedy měla vychovat nemocného a snad dokonce dědičně zatíženého člověka. Bohužel teprve až po vydatném očernění vojny slyšíme vý\ok, který snad měl přijít před nástupem do armády: „Vojín Tomáš P. — neschopen vojenské služby" i O. BROŽEK