Obrana Lidu, červenec-prosinec 1969 (XXVIII/27-52)

1969-07-05 / No. 27

j Uprostřed práce, ve shonu, kdy si ne­stačil ani postěžovat na své bolesti, za­stihla ho zákeřná smrt. Bylo by mu le­tos na podzim 52 let. (aroslav Koláček, fotoreportér redakce Svět a doba, byl ve službách vojenské­ho tisku osmnáct let. |eho snimky se objevovaly na stránkách novin, v obra­zových publikacích, v diafilmech I puto­valy ve výstavních celcích po mnoha zemfch. Nechce se nám psát o svém ko­legovi takto v minulém čase, tvrdá sku­tečnost vSak chtě nechtě nás nutí podf­­vat se pravdě do oči. Odešel, ale svou práci bude stejně denně stále mezi námi. Spolupracovnici A Trvá vysoká poptávka po pracovních silách. V prvním čtvrtletí bylo v čes­kých zemích ohlášeno 160 tisíc volných pracovních míst, ale získáno bylo len 14 tisíc pracovníků. Nekryto zůstalo 48 tisíc míst, z toho 4(1 tisíc mužů. Ze zlik­vidovaných neefektivních provozů bylo v uvedeném obdob! uvolněno jen 372 pracovníků. V současné době u nás pra­­cuje tisíc bulharských a devět tisíc polských státních příslušníků. ak nunn městě i Ý nu x Tlaková nlle setr­vávající ve vyšších hladinách atmosféry a odstupující pak k jihovýchodu bude mit několikadenní vliv t v naši oblas­ti. Na začátku tý­dne se po předchozím jasnějším a tep­lejším období projeví zhoršující tenden­ci. Místy trvalejší srážky, místy bouřky a pokles teplot přes den až o 10 stupňů vystřídá až v další části týdne — hlav­ně ke konci — vyjasňováni při stoupa­jícím tlaku a zvyšující se teplotě. Hlav­ni fáze pěkného počasí bude následo­vat až v dalším týdnu. Denní maxima se však již koncem týdne zvýši opět na letní hodnotu /přes den 25'1/. 5. 7. — Státní svátek Venezuely — před 80 lety se narodil fran­couzský básník, dramatik a fil­mař Jean Cocteau B. 7. — před 554 lety byl upálen mistr jan Hus — Mezinárodní družstevní den — Státní svátek Malawi — dožívá se B0 let ministr zahra­ničních věci SSSR Andrej A. Gro myko — před 85 lety se narodil německý spisovatel Lion Feuchtwanger 0. 7. — před 150 lety se narodil anglic­ký polárník F. Leopold Mac Clintock 9. 7. — Státní svátek Argentiny 10. 7. — Den stavbařů — před 135 lety se narodil spiso­vatel jan Neruda — před 80 lety se narodil spiso­vatel jan Vrba 11. 7.— Státní svátek Mongolské lidové republiky — před 75 lety se narodil lékař a spisovatel jiří Foustka Z ČERNÉ KRONIKY V PATEK 6. ČERVNA jel'vojín Rudolf K. na služebním motocyklu. Narazil na neosvětlený malý traktor, který řídil Josef D. Při srážce byl řidič Josef D. zabit. V SOBOTU 7. ČERVNA vojín P. opustil neoprávněně posádku ve vlastním auto­mobilu. Došlo k dopravní nehodě, při níž zahynul občan František Pleva. Téhož dne řidič tanku při přebírání vozidel na tankové střelnici neopatrně zmáčkl spoušť tankového kulometu. Dávka usmrtila vojína Františka Kos­­t e 1 n í k a. V NEDĚLI 8. ČERVNA byl nalezen Vla­dimír M y 8 k á ř usmrcen na železnič­ní trati. Téhož dne vykládal svobodník L. ma­teriál. Při tom byl zasažep a těžce zra něn elektrickým proudem. V PONDĚLÍ 9. ČERVNA havaroval vo­jín Jaroslav V. na soukromém motocyk­lu a těžce se zranil. V UTERY 10. ČERVNA hava roval za služební jízdy major Jaroslav B. Při nehodě byl těž 'íq zraněn major Eduard M. Druhé setkání s vynálezcem J. ZELENÝM Nikdo není doma prorokem Kdo byl onen muž? jaký přistroj před­vedl před nedávném japonským odbor­níkům? Pravidelní čtenáři Obrany lidu st mož­ná připomenou naši reportáž z listopa­du 1966. Tehdy jsme — jako první vů­bec — seznámili veřejnost s pozoru­hodným dílem fis. vynálezce Josefa Ze­leného, sestrojivšího tzv. kalendátor, první mechanický kalendář na světě. Za­hraniční odborníci se dlouho domnívali, že dosáhnout takového úspěchu je ne­možné. Přes 15 let pracoval Josef Zele­ný na svém díle. Prozkoumal stovky ka­lendářů, vnikal do algoritmů jullánské­­ho 1 gregortánského kalendáře, kon­struoval. Výsledkem byl malý přístroj, který okamžitě sděluje nejrůznější ka­lendářní údaje, poskytuje informace z jakékoliv polohy v časovém rozmezí 8nn let — od roku 1600 do roku 2399. To znamená, že nahradí 800 tištěných ka­lendářů v časovém rozpětí 292.194 ka­lendářních dat. Kalendátor poskytuje nepředstavitelnou řadu datových infor­maci. To vše je soustředěno v nepatrném rozměru jeho konstrukce se srozumitel­nou a pohotovou formou, důležitou pro Jednoduchou obsluhu. Na otázku, oč vlastně jde, jsme do­stali odpověď: „Přístroj pracuje se 4 ma­tematickými veličinami: rok, měsíc, den, název dne. Různým vybarvením čísel jsem rozšířil jejich základní řadu, bylo umožněno jejich víceúčelové využití. Je to seřazováni kalendářních čísel, která na sebe navazuji ne v evidentním po­řádku, poněvadž jsou přerušována, do­zadu 1 dopředu, takže se stupnice čísel mění. Zjistil jsem určité zákonitosti a vztahy v tomto systému, jež jsem pak vyjádřil zvláštním druhem matematiky, která prakticky dala vzniknout kalen­­dátoru.“ Sám tehdy nevěděl, co z toho všechno může být. Rychlý, pohotový kalendář, obsluhovaný krátkým dotykem, bez nut­a nosti výměny. Zjišťování neúplných dat zpracováni různých datových infor­maci (na který den připadla poprava českých pánů na Staroměstském náměs­tí? Kolikrát se letos potká neděle s čís­lici 13? Kterým dnem začne příští sto­letí?!: Kalendátor převádí data grego­­rlánského kalendáře na chystaný svě­tový kalendář. Lze jej snadno připojit k Jinému zařízení, třeba i k tužce, sa­mozřejmě v Jednodušším provedení. |e to 1 dokonalý spínač. Protože se jmeno­vané 4 veličiny setkají v přesně vyme­zených okamžicích, je možno na mnoho let dopředu v čase vyměřeném na vte­řinu vyslat žádaný signál, což může být třeba rozsvíceni žárovky nebo zapojení rozhlasového přijímače. 300 Před 3 roky měl vynálezce doma na různých prototypů kalendátoru a první nabídky zahraničních výrobců (Japonci Již dříve chtěli jeho kalendá­tor namontovat na 10 milionů kulič­kových per pro návštěvníky olympiády). Domácím výrobcům se do „toho" ne­chtělo. Prodávat licence, nebo vyrábět a vyvážet? Na danou otázku nikdo ne odpovídal, měsíce a roky opět ubíhaly ... Píše se rok 1969. Změnilo se něco? Kalendátor dále tonul ve stojatých vodách. Tu a tam se rozvířila hladina pozornosti, ale v rozhodujících okamži­cích vždy chyběl někdo, kdo by dal rozhodujíc! Impuls k zahájeni výroby nebo k prodeji licenci. Podceňovali jsme sami sebe? Nevěřili jsme, že tu ide o něco výjimečného? U Josefa Zeleného si podávali dveře zahraniční zájemci, ale vzhledem k platným předpisům od­cházeli s nepořízenou — a Josef Zele­ný měl především zájem na tuzemské výrobě. Na redakčním stole se opět objevil kalendátor. Mnohem modernější než ten, Jejž Jsme obdivovali v roce 1966. Vedle světlého a elegantního přístroje leží zlatá medaile. Jedna z mála, které byly koncem března t. r. uděleny na velmi renomovaném světovém salónu vynálezů v Bruselu, kde se sešl® přes 1100 vyná­lezů ze 23 zemí. Patří k mechanickému kalendáři. Stisky rukou, ředitel salónu Paul Quinten blahopřeje, přicházejí další nabídky nejrůznějšího druhu s horent­ními čísly. Mnohem modernější. „Co se na pří­stroji změnilo?“ „Když se hodinky opozdi o minutu, Jsou to stále hodinky. Kalendátor, kte­rý by se opozdil o jedno pole, už by nebyl kalendářem. Dovedl jsem tedy do konce jeho úplnou přesnost, plnou pro­vozuschopnost. Přístroj nemůže chybovat ani tehdy, jestliže chci úmyslně přivo­dit chybu. Sám si Ji zjisti a opraví. Lidé se také asi nebudou zajímat, který den v týdnu se narodili. Žijeme v čase, stále prudčeji se na nás hrnou infor­mace, zápasíme s termíny, Ihůtaml, úko­ly. Přidávám tedy k přístroji paměť, v podstatě zásobník s velmi účelným uspořádáním a posunováním písemných poznámek, s možností vyjmutí, a na jeho víku pak barevní jezdci upozorňují na nejnaléhavější úkoly, o nichž je možné dočíst se uvnitř více. Kalendátor také odpočítává, kolik dnů zbývá či uplynu­lo od data k datu v rozmezí 31 dnů. A to hlavní — všechno je ještě pod­statně jednodušší.“ Vynález se tedy v průběhů času mění, ale nezájem zůstává. Teprve Brusel pro­lomil hráz. Znovu se ukázalo, že doma opravdu nikdo není prorokem. Až bru­selské zlato přineslo obrat. Nebylo mnoho platné dobrozdání Čs. akademie věd — teprve cizině jsme uvěřili. Na­příklad ředitel propagační agentury zá­­padoněmeckých automobilek Mayer Stein prohlašuje: „Vynikající záležitosti“ a Hlásí se znovu Holanďané, Švýcaři, Švédové, Američané. Proč nám stále chybí druhé křídlo k rozletu? Leč květen 1969 všechno rozhodl. 2(1 let práce po nocích, o sobotách a nedě­lích (Jinak pracuje v oboru samočin­ných počítačů) — konečně stojí vyná­lezce u svého snu. V květnu se výroby ujala firma Reorga Louny. Má místnosti, s neuvěřitelnou pružností opatřila v za­hranič! drahé stroje. Kalendátor pro vý­voz 1 tuzemsko se začne vyrábět v obec­ném typu — opětovně zdokonaleném — počátkem roku 197Í) ve větších sériích. Chystá se rovněž kalendátorový násta­vec na psací potřeby. Výroba není suro­vinově náročná. ní Prostřednictvím PZO se uzavírají prv­licenční smlouvy, jimiž povolujeme výrobu jiných typů kalendátorů v zahra­ničí. Dám jenom příklad: lze očekávat, že jistá firma rozprodá během 3 měsíců 4 miliony proplsovaclch tužek s kalen­­dátorem. Na každé tužce bude mít Čes­koslovensko provizi! Hádám, že tohle bude náš nejlevnější dolar pod sluncem. Trvalo to mnoho let, než se prolomila bariéra nezájmu, nepo­chopení, snad i závisti. Vynálezce mysli na další problémy. Jaroslav KAŠPAR VYNÁLEZCE S KALENDATOREM Foto: Ivan DANISEK Ze života sovětských vojáků IDlanšetista svobodník Viktor Gorba­tov není ve svém oboru žádným nováčkem a přesto při ohlášeni vzduš­ného cíle vždy pociťuje jisté napětí. Uvědomuje si, že je jen Jedním z člán­ků řetězu, na Jehož přesném fungováni záleží úspěch celé akce. ... Ve sluchátku zapraskalo a Viktor dostává první údaje. Určuje polohu cíle a zanáší jeho číslo, výšku a čas. Vzápětí se objevuje další letadlo. Situace se stá­vá složitější, přibývá údajů, zvyšuje se frekvence hlášeni. Současné sledován! několika letounů není jednoduché. Plan­­šet Je rozbrázděn podél i napříč různo­barevnými linkami a políčky. Záznamy musí odpovídat rychlosti letu cílů. Po splnění úkolu, ke kterému přispěl i svobodník Gorbatov, byl vyhodnocen jako nejlepší planšetista. V hodnocení se skrývá nejen to, že pracuje přesně a spolehlivě, ale i jeho vztah k mladším soudruhům, kterým ochotně předává své zkušenosti. O Jeho osobních vlastnos­tech svědčí napřjklad T to, že odložil návštěvu domova na příhodnější dobu, protože sl uvědomil, že ho je v současné době více potřeba ve službě. Gardový nadporučík N. CAPOV, „Sovětskij soldát“ ★ y/ojína OČerjetného zná celé jed­notka jako mistra všech oborů. Často se o něm hovořilo na schůzích a byl dáván za příklad ostatním. Žádný truh­lář by se nemusel stydět za dveře nebo židle, které vyrobil, stejně jako zaříze­ní pro Le'ninovu síň. Měl pověst nej­lepšího elektrikáře jednotky. Když si ni­kdo nevěděl rady s opravou vedení, vo­jín Očerjetný. dokázal obnovit dodávku proudu. V těchto dnech odchází do zá­­lohv. jednotka se s ním bude těžko loučit. Všichni přejí svému kamarádovi, aby se mu i v civilu všechno dařilo tak, jako na vojně. Slíbili si navzájem, že budou sloužit tak dobře jako on. Vojín V. GAPONOV. „Sovětskij soldát“ Střední skupiny vojsk Dobří odborníci i přátelé ŽIVOT KOLEM NÁS Světelné signalizační zařízení mo­derního typu pro jednu pražskou křižovatku stojí sto tisíc devizových korun. Máte pravdu, hodně peněz, jichž nemáme nezbyt. Když ale spo­čítáte, kolik stojí dva policisté v ne­přetržité denní službě v týchž mís­tech a jaké škody vznikají z doprav­ních nehod, dojdete k závěru, že jde vlastně o nejefektivnější náku­py. Podle pražského Ústavu doprav­ního inženýrství klesá počet nehod na místech řízených automaticky 0 30 až 70 proč. Je to číslo, které lze prokázat. Zatím je v hlavním městě 88 kři­žovatek řízeno pomocí světelného za­řízení, a nejde vždy o přístroje no­vé. Město by do roku 1973 potřebo­valo 210 takových zařízení, ideální stav by byl 500. Místo toho však dovezeme letos 15 těchto výrobků, na příští rok jsou zajištěny peníze sotva na pět kusů. Těžko někoho vinit. Situace'je známá. Důsledky dopravních nehod ovšem také. V letech 1958—63 vzrostla do­pravní intenzita v metropoli dvakrát, Lidé v pozadí ale počet nehod třikrát. Škody jsou značné. I ty by měly být součásti každé kalkulace. O lidských životech ani nemluvím. Všichni, kdož odpoví­dají za tento stav, jsou v obtížné situaci. Zásadní zvrat přinese až metro, magistrály a další základní opatření. Na účinné kroky v mezi­čase není dost prostředků. O silnice ve městě se do roku 1965 prakticky nikdo nestaral a jen ze 16 procent vyhovují požadavkům. Co tedy zbý­vá? Vést k opatrnosti a kázni řidiče 1 chodce, stavět zábradlí, tu okrasný keř a tam ozdobná keramická váza, aby lidé .chodili, jak chodit mají. Péče o komunikace se zlepšila, ale je těžké odstranit následky mnoha­letého zanedbání. Pro propustnost centra, v němž už pomalu mizí roz díly mezi „špičkami a sedly“, se udě­lalo zoufale málo. Potěšitelný je pří­růstek světelných dopravních značek. Co je to proti tomu, že vloni za­hynulo na pražských ulicích 135 li­dí? jsou to problémy, o nichž se dá s odborníky hovořit celé hodiny. Vů­bec jim nezávidím. Vědí dobře, co by se mělo dělat, ale nemají pro­středky. o Nochci oživovat staré již diskuse Leninově třídě. Krásně udělaná reprezentační dopravní magistrála vede nešťastně přímo sídlištěm z dej­vického náměstí na ruzyňské letiš­tě. V těchto dnech jsem se dozvěděl, že tu nd listopadu 1967 do konce roku 1968 bylo 161 dopravních ne­hod, pří nichž přišlo o život osm li­dí. Těžce bylo zraněno 35 osob, leh­ne 99. Hmotná škody činí 600 tisíc. Říkalo se, že se na podobných sil­nících se v zahraničí podchody ne­stavějí a že by lidé stejně chodili přes vozovku (!). Podle našich in­formací však podchody v projektu byly řešeny, ale kdosi rozhodl, aby se nd nich upustilo. Kdo? Byl to snad nevhodný spěch, za nějž nyní platíme životy? Úrazy na Leninově třídě se vysvětlují „rychlou jízdou a neuváženými přechody“, ale pra­vým viníkem je asi někdo jiný. Po­dle ředitele Ústavu dopravního in­ženýrství prof. dr. Berana se má do září zpracovat projekt na možná úpravy. Koupí se také drahé světel­né zařízení. Uvažuje se, že výpado­vá trasa bude svedena na budoucí tangentu v ose kladenské lelgzniční dráhy. Vzpomínám, co říkali stavba­ři, když budovali tuto třídu: pod­chod by byl velmi levný, šli bychom pouze kousek pod zem . . . Peněz máme málo, to ano. Ale ně­kdy, zdá se mi, přece jen chybí tro­cha velkorysosti, která se nakonec vyplatí a přijde levněji než úzko­prsé šetření. Ale ani kdyby toho ne­bylo, nelze řešit plynulost a bez­pečnost dopravy odděleně. A hlavně — nelze, aby zájem o bezpečnost člověka dlel někde v pozadí. (Kj Občan nad výstřednostmi livota větši­nou jenom žasne, sotva ale při výstřel­cích postřehne stejnokroj, jeho soud je nezměnitelný — morálka armády klesla na nulu. Očerňovacl mechanismus sestává po­nejvíce z polopravd. Konkrétně: V nedávných dnech pustili na vycházku vojína Tomáše P. Od té chvíle začalo drama Zmíněný Tomáš vyniká neobvyklou pohyblivbstí. Dokáže se přemlstovat raketovým stylem. Sto nebo dvě stě kilometrů za den je pro něho hračkou. Avšak v místech, kam Tomáš dosedne, tam nastává vý­buch. Nejedná se o explozi v pravém slova smyslu, jde pouze o zálibu — vloupáni do chaty, něco popit, něco pojíst, něco na památku. Bilance? Za Čtrnáct dní dvanáct vyloupených chat, dvanáct krádeži, pokaždé na jiném místě. Závěr: vojáci kradou jako straky.. Takový názor panuje ve dvanácti rekreačních oblastech, které Tomáš poctil návštěvou. Nikdo nemůže vědět, že pohromu způsobil jeden jediný člověk. Podle pověstí loupilo dvanáct vojáků a hotovo. Tomáš přišel na vojnu v říjnu, jeho osobní his­torie se čte z posudků jako dobrodružný román. Ale pro velitele je to četba hrůzostrašná. Tomáš vykazuje neposednost, rád se potuluje, nevydrží na jednom místě, má sklony k příživntetví, před nástupem vojenské služby byl čtyřikrát soudně trestán. „Proč ho pouštíte z kasáren?" namítl jeden z postižených občanů, kterému Tomáš vypil v cha­tě láhev slivovice, a ihned vyložil svou představu o armádě — bylo by to něco jako pomocné ná­pravné zařízeni, žádné svobody, žádné vycházky, žádné dovolenky... Oloupený občan by mladíkům v uniformě udělal z vojny peklo s režimem, jaký nám předvedl anglický film „Pahorek". „]á bych fim tu lumpárnu vyhnal z hlavy," ulišfuje poškozený občan a vůbec neskrývá pocit, že dnešní velitelé nestačí na své úkoly. Tomášovi je ovšem lhostejné, co si mysli ma­jitel vyloupené chalupy, Tomáš vychutnává vol­nost, provokuje, má legraci z vyděšených lidí. V konečné fázi svého výletu přlcválal na jižní Moravu, aby se.rekreoval u přehrady ve Vraném. Tady předvedl občanům zdarma podívanou, která se draze platí v kinech: Loď „Znojmo" volně pluje po hladině. Majetek za tři sta ttslc korun před ztroskotáním. Parta výtržníků soustředěná kolem vojína Tomáše ob­sadila lodici. Koráb se kymácí. Mládež obohacuje své dojmy o pocity pirátů. Poklidným krajem lett zvěst: „Vojáci ukradli loď!" Celá scéna jde na účet armády, poněvadž jed­ním z desperdtů je voják. Tisíce normálních a slušných lidí v armádě nesou znamení poten­ciálních lotrů. Alespoň tam, kde působil vojín Tomáš. Konečný účet z této zábavy sestavil vojenský soud. Napočítal šest trestných činů, vyměřil obža­lovanému čtrnáct měsíců vazby. Za každý den rozverné svobody jeden měsíc vězení. Obžalovaný přijímá trest s nevyzpytatelnou tváří hráče pokru. „Slaboduchost mírného stupně," konstatuje psy­chiatr, „debilita, alkoholismus v rozhodné fázi. Dejektuozita mu nedovolovala správné a přesné hodnocení situace ...“ Armáda tedy měla vychovat nemocného a snad dokonce dědičně zatíženého člověka. Bohužel te­prve až po vydatném očernění vojny slyšíme vý­­\ok, který snad měl přijít před nástupem do armády: „Vojín Tomáš P. — neschopen vojenské služby" i O. BROŽEK

Next