Obrana Lidu, leden-červen 1970 (XXIX/1-26)

1970-01-03 / No. 1

^Bnf a nikdy nebude pouhým ideologickým fii politickým heslem tvrzení, že socialismus v naší zemi nevybudujeme bez přátelství a spolupráce se Sovět­­ským svazem a nstatními socialis­tickými zeměmi. Pro nás jsou jen dvě možnosti: Bud budovat socialismus — ane­bo: Vrátit se ke kapitalistickým pořádkům! * V prvním případ«, pro nás život­ním a definitivně řešeným. nemů­žeme jít vpřed jinak než v přátel­ském svazku se Sovětským svazem a ostatními socialistickými země­mi. O druhé možnosti nechceme ani uvažovat, nejen mv. ale ani větši­­na národa a národností naší ze­mě. Pokud jde o vztah k Sovětskému svazu, je třeba otevřeně a po pravdě říci, že nás nikdo nikdy nenutil, abychom do našeho živo­ta mechanicky přenášeli sovětské zkuěenosti a pak příčinv naš!ch nedostatků sváděli na naše nřáto­­le. fe možno uvést sta i tisíc pří­kladů, na kterécb je možno de­monstrovat, že vedení sovětské strany i státu a všem sovětském komunistíim nikdv nešlo o nnklnn­­kování a pochlebování vůči ním. ale o Cestné, upřímný a poctivý postoj k ideálům socialismu a k první zemi socialismu. Oldřich'ŠVESTKA, „Tribuna“ C. 43 PODĚKOVANÍ. Za proievy účasti a rozloučeni ve strašnickém krematoriu děkujeme všem přátelům, spolupracovní­kům a známým zesnulého • !k. VLA­DIMÍRA TROBLA. Srdečné diky za veškerou péči po dobu Jeho nemoci patří též kolektivu III. interny Ústřední vojenské n»ntnrni>-e ve šťHšnvtrfrh. MATKA A BRATR S RODINOU. ^ V některých zemích světa, například v USA, laponskú, Anglii, Švédsku a Ir­sku, se zkoumé souvislost mezi srdeční­mi a cévními chorobami a tvrdostí po­užívané pitné vody. V Ontariu, v oblasti kde mají měkkou pitnou vodu, zamřelo v roce 1967 416 mužů a žen ve věku od 35 dn 74 let na 100 (M0 obyvatel na is­chemické choroby srdeční, zattmro v ob. lasti s tvrdou pitnou vodou byla úmrtnost na Ischemické choroby 305 osob na 100 000 obyvatel. JA K B Vit E VE VÁNOČNÍM OBDOBÍ f Kruté mrazí/ — dvaceti stupňové mís­ty až třicetistupňové — které zavládly t na našem území v poslední cové dekádé prosin­vystří­dané jen přechodné oteplováním a pak opětným návratem kruté ztmu mail i pro leden velkou mož­nost opakování. Presto so po začátku ledna a zřejmě v příštím týdnu, tj. mezi 5. at V. lednem, prosadí alespoň do­časně mí r n p j fa charakter. Pro­měnlivější ráz počasí bude spojen t f častějšími, třeba ne p ř t- 11 š vydatnými srálkami. Čás­tečně se ukážou i ve formě deště. Sně­hové přeháňky — zerména v druhé polovině týdne — převládnou 5 nimi opět citelnější ochlazování s mra a zy zesilujícími v nocí za oyiasnění pod — lň stupňů. Protože však nebude v tom to týdnu tak přímý a souvislý přiliv stu děného vzduchu, stoupnou zprvu teploty přes den k nule neho Dřechodně i nad nt. Významný vrchní zimy se přtrhystd patrně vir až ke středu měsíce nebo nedlouho po t<ěm. 3. 1. — před 15 lety zemřel Národní umělec Fráňo Král 4. 1. — před 85 lety ratal za r«j ddkee I.enina vycházet časopis ,,V p r e d“ — státní svátek Barmy s— před 130 lety se narodil splso vatel lan Karafiát — před 80 lety se narodil rudoar­­mejský velitel Ernest K u ž é I a — před 15 lety zemřel sochař Ema nuel Maxmilián Kodét 5. 1. — před 15 lety zemřel sovňteký historik fevgenij T n r I e B. 1. — před 140 lety se narodil malíř Adolf Kosarak — před 120 lety se narodil drama­tik Ladislav Stroupažntcký — před 115 lety se narodila slo­venská spisovatelka Elena M a róthy-Soltésová — před 70 lety se narodil spisová tel Jiří Wall 7. 1. — před 225 lety se narodil vyni lezce balónu |acques Etienne Montgolfier — před 170 lety se narodil básník |. K. Chmelenský — před 80 lety se narodila němec­ká filmová herečka Henny Por­tanévá g. t. — před 150 lety se narodil sklada­tel Pavel Křfžkovský — před 110 lety se narodil spiso­vatel Karel Kálal <•« před B0 lety se narodil spisova­tel a novinář Karel Čapek před 85 lety zemřele francous­­iká knmunardka a spisovatelka Louise Michel S majorem nad ranním NAPADEM Lidé a provinilci na „dvojce” ^ Eldorádo zlodějů <D Přes 98 procent odcizených aut se vrací majitelům ® Když se ztratí ba­bička % Kdo pomáhá VB 9 Uniformovaná prevence na ulicích Do domu číslo 27 na brněnské Ve­veří ulici, nad jehož vchodem |e vidi­telné označení VB, vstoupil v 07 00, |a ko obvykle, major se šedinami pod bri gadýrkou. Není divu, vždyř 1. května to bude pětadvacet let, co náčelník ob vodního oddělení Frontišek Šváben­­s k ý chráni společnost před lupiči a násilníky. Odkládá plášť o čepici, zo okno uklá dá pár jablíček z vlastní zahrádky o přebírá od dozorčího důstojníka NÁPAD trestné činnosti v obvodě „dvojky" za předchozf den a noc Tedy. nápad: tohle slovo používala policie snad už za císaře pána. Říká se „napadl sníh", „napadlo listí", a od toho taky třeba „napadlo tolik a tolik trestných činů — tedy „nápad". Obvodní odděleni, to není (aspoň v Brně), jen nějakých pár ulic Obvod „dvojky" se rozprostírá od Žerotfnovo náměstí nahoru k Táboru, 2abovřeskám, Komínu, Jundrovu, Bystrici, patři k ně­mu i Kniničská přehrada ož po Vever­­skou Bitýšku se čluny a potápěči po­říčního oddílu o taky s 3500 chatami (a náležitým počtem vloupáni do nich). Potom se to vraci od přehrody povo­dím Svratky do Pisárek. 85.000 obyva­tel. Ročně 1700 trestných činů. Před pěti lety, když major Svábenský na „dvojku" nastoupil, jich ročně bylo tisíc. Kriminalito stoupá. Náčelník bere do rukou ronní „nápad" a čte |ej (k vůli nám), nahlas: „Neznámý pachatel vnikl do ma­ringotky Pozemních staveb na stavbe sídliště v Zabovřeskách a odcizil ra­diopřijímač. Na místo byl vyslán pod­poručík Horák, který vyslechl svěd­ky." „To staveniště nám nadělá neivfe práce"'— říká náčelník „Bude to sídlíš tě pro 12.000 lidi, krásná věc Ale no staveništi je nepořádek, obrovskou plo­chu střeží jeden storý hlídač. V osm ve čer odeide o do rána je tom eldorádo pro zloděle Aspoň deset hlídačů by tam mělo být ... No prosím, tady |e dalšf případ" — říká major nad „nápa­dem": „Odcizeni ruční elektrické brus­ky, opět staveniště 2abovřesky Něco odcizí zaměstnanci, často všok s hrů­zou zjišťujeme, že pachatelovi není oni potnáct let. Rodiče nemaií čos, ne všimnou si kluka ie jim jedno, co dě'ó večer Naši lidé chodí v civilu do by tů bbhovořf s rodiči Když se obia pec nepolepši, oznámíme to škole A zase mladiství: občanka Suláková oznamuje, že viděla dva čtrnáctileté chlapce, jak uřezávají petlici a dobýva­jí se jf do dřevníku.” Náčelník nabízí jablko, dá uvařit ká­vu a pokračuje ve čteni listů ranního „nápadu". Tady je hlášeni o odcizeni antény a zpětného zrcátka z automo­bilu Škoda, zaparkovaného na ulici. „No obvodě máme ke konci listopa­du minulého roku 5! krádeží součástek z aut a 999 odcizení motorových vo­zidel" Komentuje náčelník hlášeni. „Vše­chny pachatele nechytíme, ale majite lům vracíme přes 98 procent vozidel. To máte tak: mladík se sveze v tako­vých deseti patnácti autech než ho chytneme U soudu dostane za „ne­oprávněné užívání cizf věci" podmínku. A druhý den zočne znovu. Udělá třeba čtyřicet aut, než ho zas dopadneme. Potom si odsedí půl roku. A pak může pokračovat." Dolšf hlášeni: zpronevěry o podvody bývalého okresního redaktora M. ve výši 81 000 korun, odcizení vysavače, pláště. Ponu Fedinovi se ztratila ba­bička. Obvodní odděleni uvědomí ko­legy v Holešově, tam by totiž mohla být. Jestli ji do 14 dnů nenajdou, vy­hlásí se krajské, případně celoštátni pátráni. Pon Fedina se může spoleh­nout, že bezpečnost udělá vše, oby sl babičku mohl odvést domů . Dnešní „nápod" byl poměrně molý Bývá toho mnohdy vic, vloupání do chat, ohehodů, bvtů, úmyslné poškoze­ní moletku v socialistickém vlastnictvi. Také, hlavně pod vlivem alkoholu, na rušování občanského soužití, rvačky a výtržnosti. Jinak je na ulicích klid. „Zákonem číslo 99 udělala vládo opravdu užitečnou věc pro bezpečnost a veřejný pořádek" — říká náčelník poté. když rozdělil mezi podřízené úko­ly. „Pomáhá nám to A samosoudcl měli být už dávno. Provinilec se má přece co nejdřív dostat před soud. Dřív to trvolo čtyři I pět měsíců, dnes maximálně šest týdnů." A něco o podřízených no obvodním oddělení, o vyhledávacích orgánech, o operativclch, o pochůzkářlch, co šla pou ulici „Ten. kdo vidí u bezpečnosti jen zla té knoflíky a uniformu a mysl! si že za těch šestnáct stovek nástupního pla­tu nemůže na něm nikdo chtít moc práce, brzy zjisti, že službo je tvrdá, náčelník přísný, přesčasy neplacené — o odeide Zůstanou |en dobré kádry, ty slouží se zájmem, nedívají se na ho diny, jde jim o to, aby své případy s úspěchem vyřešily." Jedním z nich je nadstrážmistr Jan S k ř e p e k. Teď pracuje v kanceláři jako „vyhledávací orgán", donedávna dělal pochůzkáře, „Venku je to pestřejší, přijdete do styku se spoustou lidí” — vypravuje soudruh Skřepek. „Setkáváte se s pří­pady, v kterých se musíte okamžitě o správně rozhodnout. S časem a zkušenosti |sem rozhod­nost získal. Postoj veřejnosti? Když člo­věk chodí venku po svém úseku, ča­sem sl získá důvěru, ne ovšem u kaž­dého, a slušní a pořádní lidé rychlý a oprávněný zákrok kladně ocení. Bez spolupráce s občany by výsledky byly mizivé." Poslední otázka majoru Svábenskému se týkala jeho největší bolesti. „Nejvíc mě mrzí, že mezi pachateli je tolik mladých lidf o že je nás málo. Podívejte se: když je v Brně veletrh o tolik lidi navíc, trestná činnost i ne­hodovost na ulicích o hodně poklesne, tody v „nápadu" mám třeba jen jedno hlášení. Příčina je jasná: přijdou totiž pomáhat soudruzi z kraje. A už jen to, že venku je dostatečný počet našich lid! v uniformách, znomeng samo o sobě pokles tres.tné činnosti. Je to dobrá prevence. Ale jinak? Potřeboval bych stavět ve dne o v noci takových pěta­dvacet hlídek, ale mohu jich vyslat nejvýš pět. Kdybychom měli dost lidí, nikdo hy se pak nemusil večer v parku bát, desetkrát by se to vrátilo na kli­du o bezpečnosti občanů o záchraně hodnot. Vždyť pro to jsme tady .. Karel KROUPA ■ m no „Přispějte, prosím, něčím na jíz­denky.“ Kresba: F. NEJEDLÝ STŘÍZLIVÝ ROK Dokončení ze str 1. Dědí mnoho nepopulárních otázek, vlekoucích s>«t |iž léta, jak v našem hospodářském, tak i v politickém ži votě, ale současně již i určité před poklady k jejich řešení. Konečně lze přijít „na kloub“ všem zkomplikova ným problémům národního hospodář štvi, aby v budoucnu sloužilo společ nnsti a nikoli společnost jemu. Nem lo zajisté pouze záležitostí zlepšeného řízení. Lék rovněž netkví jen a jen ve volbě správných ekonomických podnětů a ekonomických nástrojů ří zení. Na bedrech nám leží stávající výrobní struktura, s klarou je nezbyt­né hnout a pozměnit ji tak. abychom na jedné straně nevyráběli to. co vů­bec nepotřebujeme a na druhé straně zanedbávali to, po čem se lidé pídi. To samozřejmě není záležitost dva­nácti měsíců, ale ten letnšnf rok chce s potřebným řešením docela vážně začít. Nejdříve se však musí postavit hráz vlivům, které do celé společen­ské stavby prnsukují z minulosti. Cíle. které si nastupujíc! rok 1970 klade nejsou nijak malé. Práce na­šich rukou i mozků však může zabaz pečlt |éjich splněni. To jsou totiž hod notv. které vždv lidem napomáhají „vvlizat“ se z ran a nnližt, abv celý řetěz problémů chytili za správný konec. To je tedy smyslem konsolidace, která má být právě v letošním roce dovršena. Rok 1970 je i rokem dvou význam­ných jubileí — tetns tomu bude 100 let. co se narodil V, 1. Lenin a 25 roků, kdy rozhodný voienský úder Sovětské armády znamenal knnec poroby a počátek nejen národního ale i sociálního dvě výročí nejsou osvobozeni. Ta |en symbolickým svátkem, ale I pramenem sily právě k tomu. abychom st udělali ve své domácnosti pořádek a pak ji mohli mít lakovou, jak ji vědecky projekto­val Vladimír Iljič Lenin a o jaké jsme snili již v opojném roce 1945. Dává­­me-li obě výročí do souvislosti s na­šimi problémy, pak to není formálni, V Leninových myšlenkách i ve fak­tech 7. roku 1945 je zdroj síly, který nám může na letošní cestě vydatně pomoci. Stanislav BUCHLÁK POZNÁMKA K TÝDNU Od porážky fašistického Němeo­­ka uplyne letos 25 roků. Cas sice mnohá z ran, které tento obludný režim způsobil národům světa, za­hojil, ale nikdy bychom neměli připustit, aby v zapomnění upadla podstata fašismu i jeho zrůdná zločiny. Už proto ne, že ho zdale­ka nepřešly všechny choutky a že by rád zformoval své řady, aby mohl znovu pustošit. To není vý­mysl bázlivých, kteří se lekají kaž­dého stínu, ale memento pro přflli Nepotrestané zločiny důvěřivé. Existence neonacistická strany v NSR je známa, ví se i mnoho o nepotrestaných váleč­ných zločincích, kteří v poklidu trávi svá léta, ačkoliv se dopustili masových vražd a otřesných zlo­činů proti lidskosti. Tiskový šéf tzv. „protektorátu" dr. Wolfram von Wolmar je spo­­luvinen za vraždy tři čs. občanů. Příslušným úřadům NSR byla sdě­lena nejen tato skutečnost, ale zaslány i podrobné důkazy. Pan „tiskový šéf“ však dosud nebyl postaven před soud. Kilian Ruprecht, pověstný gestapák na Klatovsku, pracuje stále u policie v NSR. Nyní sice „jenom“ u pořádkové služby, ale ještě před časem byl zpravodaj­­cem a zabýval se Československem. V době, kdy byl u nás gestapákem, dopustil se vraždy. Důkazy o tom postoupily naše úřady úřadům NSR, ale zatím je pořád ticho. Výčet jmen usvědčených zločin­ců, žijících v NSR, by mohl pokra­čovat. Ale nejde jen o jména, nýbrž také o určité souvislosti. Vztah západonémeckých orgánů k válečným zločincům byl až do­sud dvojaký. Tam, kde pod tíhnu důkazů nebylo zbyti, zahájily sou­dy lfčeni s vrahy. Ale tam, kdo jsou možné právní kličky a uličky, tam se šetření táhne a k soudní­mu projednáváni vůbec nedochází. Jen malý přiklad. Soud zahájil řfzenf v trestní jt­­ci tří bývalých esesáků. Proces sc táhl měsice, soud povolal 250 svěd­ků, platil znalce a ještě před ukon­čením se nechal slyšet tisk: Uvedl, že dlouhotrvající soudní proces se třemi esesáky si vyžádal již 8 mi­liónů marek. Položil demagogickou otázku, zda stíháni tří bývalých příslušníků fašistického potlačova­cího aparátu skutečně za tu sumu stojí — když západoněmecký ven­kov nutně potřebuje nové školy. Kampaů vypočítaná na jediné: nechrne už bývalé zločince na po­koji a raději stavme školy! Dosavadní zkušenosti našich In­stituci se stíháním válečných zlo­činců, kteři žijí na území NSR, ne­jsou růžové. Ačkoliv jsme poslali v průběhu tří roků západoněmec­­kým orgánům 20 tzv. pamětních spisů (kompletní dokumentace o zločinech jednotlivců), nebylo dosud ani s jediným zahá­jeno trestní řízeni. Naše orgány však ve svém úsilí nemini polevit. Vždyf je k tomu zavazuje i jubi­leum osvobozeni Československa z nejhoršího područí a ujařmení. -ák Ve dvaceti le­tech pravil Křeso mysl Novák svému bratranci: „Člověče, iena, kterou pojmu za chot, ta bude muset mít smysl pro humor." „To dokdle už tím, že si tě vezme," odvětil suše Kře somyslův bratranec Žábo]. Krátce po sňatku sedl Kresomysl Novák se svou u chotí Želmtrou v cukrárně Štěrbů. Manžetě mlsají Šlehačku, když vejde sestře­nice pani Novákové sleěna jltka. „Ten ušatý člověk je tvůj milenec?“ šeptá Jitka. „Jak bych mohla mít tak šoufl vkus," bráni se Zelmí­­ra Nováková. „To je můj manžel Křesomysl, seznam­te se." Uběhnou dva roky spoko­jeného manželství a pan No­vák sedl s bratrancem Zá bojem v pivnici u Pinkasů, přičemž Záboj medituje: „Na světě není ženy, která by uměla smlěet tajemství." „Jseš na omylu,“ odporuje Křesomysl Novák. „Ut dva roky isem ženat, ale Zelmi ra mi ještě neprozradila, kam dává peníze, Co tak těžce vydělává.“ Cas opět poskočil o něja­ký ten rok. Zelmtra Nová­ková se svou sestřenicí Jit­kou mlsá šlehačku v cukrár­ně u Štěrbů. „Považ, Jitko,“ svěřuje se Zelmtra, „včera mě chtěl v liduprázdné ulici políbit nějaký neznámý muž." „Tos ale pádila, vid?“ dě­sí se Jltka. „Pádila Jsem, ale dohonila Jsem ho teprve ve Vrchlic­kého sadech, jmenuje se Záboj, Je to manželův vzdá­lený bratranec, není to ro­mantické?“ Po pěti letech pokračuje sága rodu Nováků u rozvo­dového soudu, Křesomysl Novák sedt zadumán, pani Zelmtra čile sleduje před­sedu senátu, který právé klade otázku: „Kdy jste se oženil, Kře­­somysle Nováku?" „To ví sám pánbůh.“ Soudce zašermuje obočím: „Přece snad víte, kdy Jste se oženil?“ „Jo tak, já myslel, že se ptáte, proč jsem se ženil,“ omlouvá se pan Novák. Soudce uzavírá rozvodovou při: „Máte Ještě nějaké přání, paní Zelmíro NovdJcová?“ Dáma cudně sklopí zrak: „Chtěla bych, aby si Kře­somysl ponechal Pepíčka a mně popustil embéčko." Křesomysl Novák souhlasí dost nerad. Za týden po rozvodu došlo k autohavárii. Při smuteč­ním rozloučeni se Želmtrou Novákovoů. nejnápadnějl truchli Křesomyslův bratra­nec Záboj, který hrozně pláče a naříká. „Nebreč, Já se zas brzo ožením," šeptá Křesomysl Novák domácímu příteli bra­tranci Zábojovt. Po skončení obřadu zve Křesomysl No­vák sestřenicí zesnulé sleč­nu Jitku do cukrárny štěr­ba ... V čem se Uší sága rodu Nováků od ságy rodu For­­sytů? Osudy Jsou dost podobné, v rozdíl spočívá snad Jedině rozsahu díla, poněvadž nám se vešlo na 52 řádek deset let dějin Jedné celkem spořádané české rodiny. Ota BROŽEK

Next