Obrana Lidu, červenec-prosinec 1970 (XXIX/27-52)

1970-07-04 / No. 27

pohledy na minulý svět. odkazy mu do minulosti, všechno to. če­řikáme někdy zjednodušeně výchovné působeni, by se však stalo jen planým mentorováním, kdybychom současně nevytvářeli pro mladou generaci zdravé so­cialistické klima. To je ovšem ob­tížnější. Revisionismus pronikl do výroby a řízeni, do výchovy a kultury, do společenského života. Především také do strany. Teprve obnoveni socialistických hodnot ve všech oblastech našeho života dá mladé generaci pevné jistoty a perspektivy, nebof se skutečnost a činy nebudou rozcházet s na­ším učením. Současný zápas za čistotu socialismu, zahájený očis­tou strany, je také a především zápasem o mladou generaci. lan sroubek v tribuně e. 25. JAN HUS „V sobotu 8. července měl sbor v bis­kupském kostele Konstanském patnácté své valné posezeni, |edno z netslavněl­ších a nejdůležitějších. Přítomen byl král Sigmund, na trůně sedě, se zname­ními majestátu; po boku |eho držel řalc­­krabě Ludvik říšské jablko, Normberský purkrabě Fridrich žezlo, Bavorský vévoda Jindřich korunu, Uherský magnát meč. Kardinálové 1 preláti byli se svým před­sedou kardinálem ze Brognl v ouplném počtu pohromadě.” Tak se podle líčeni Františka Palac­­kého odehrálo první dějství kruté vraždy. Takovou pompu a světský lesk musel dostat spojený zločin dvou největších feudálů začátku 15. století — církve a vládnoucí šlechty. Týž den roku 1415 zemřel na kostnické hranici člověk, s nimž spojovali své naděje chudí a hla­doví, protože jim v Písmu odkryl jiný svět než do kterého jej odsuzovali teh­dejší vykořisťovatelé. Husova vzpoura proti morální krizi církve a světa byla ve skutečnosti vzpourou proti sociálnímu bezpráví, proti modloslužebnlctvl a proti bohatství, které vykořisťovatelům dovo­lovalo vše a vykořisťovaným odeplralo mnohem víc. Budete-li hledat doklad pro Marxovo zjištění, že dějiny |sou dějinami třídních bojů, nezapomeňte na studium husitství. Ve vši nahotě se přitom setkáte se všemi bezohlednými prostředky vykořisťování a hlubokými třídními protiklady. Na ves­nici neúnosné poddanské dávky, peněžní robota, osobní úkony domkářů a bezzem­­ků. Ve městech chudina zotročené svou bí­dou a závislosti na bohatnoucím kupec­tvu, řemeslnici a drobni kramáři, kteří jsou ničeni spekulaci patrlclů a nad tím vším jako největší vykořisťovatel — církev. Rozpoznala nebezpečí a jednala. Na kostnické hranici nehořel náboženský fantasta, ale její třídní protivník. Jako daleká předzvěst konce feudalismu, jako předzvěst Tábora, revolučního naplněni Husova odkazu. „Dráč chudiny” nepře­stal, protože nový vykořisťovatel měst­ský boháč sl otevíral scénu, pro niž sny chudiny byly Jen zálohou jeho boje proti těm, kteří jej omezovali ve výboji. -|h­ j a a urna PŔÍŠ1 Ě i ÝttEJM Nastoupený západní ráz počasí bude nej­víc rozhodující i pro příStí týden. Pro­měnlivost s občasný­mi přeháňkami, na­krátko otc zesilují­cím větrem bude převládající. Některé oblasti — patrně vic v západní polovině ČSSR — budou přecházet i pásma trvalejšího deště upro­střed týdne' (k 3.; červenci/. Poměrně lépe, ale stále jeátě s proměnlivostí a a tvořením bouřek — zvlášt v odpoled­ních hodinách vyzni al závěr týdne. Teploty zprvu dost nízké (přes den jen mezt 18 až 22 stupni/ se sice postupně zvýši, jenom k závěru týdne vystoupí al na 25 stupňů. * 1 4. 7. — státní svátek USA — před 7D lety se narodil ame­rický džezový hudebník Louis Armstrong — před 70 lety se narodil fran­couzský básník hnuti odporu Robert D e s n o s — před 25 lety zemřel slovenský malíř Cyprian Majernlk 5. 7. — mezinárodní družstevní den — před 90 lety se narodil český houslový virtuos Jan Kube-1 í k O- 7. — před 555 lety byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus — před 350 lety začalo selské po­vstání na chlumeckém panství — před 70 lety se narodil český malíř Richard W i e s n e r 7. 7. — před 110 lety se narodil ně­mecký hudební skladatel Gus­tav Mahler — před 40 lety zemřel anglický spisovatel, „otec“ Sherlocka Holmese Artur Conan Doyle 8. 7. — před lety se narodil slovenský ornitolog Oskar F e r i a n c — před 35 lety zemřel český spi­sovatel Ignát Herrmann 9. 7. — státní svátek Argentiny 10. 7. — Den stavbařů — před 140 lety se narodil fran­couzský malíř Camille P i s-E s a r o - před 30 lety začala „bitva o Británii“ Hovoříme s docentem ing. Karlem Koubou, Dr. Sc., vedoucím vědeckým pracovníkem Ekonomického ústavu Československé akademie věd Kde a v čem je třeba hledat příčiny našich ekonomických potíží? V řadě onalýz o stranických doku­mentů můžeme sledovat zejména dvojí druh příčin. Poměrně dlouhodobě dochá­zí k nepříznivému vývoji efektivnosti na­šeho hospodářství. Je to především důsledek toho, že při příznivém a rych­lém růstu naší ekonomiky se ztrácelo se zřetele kritéria racionálního hospo­daření. Bez přísné ekonomické kalku­lace v centru I v podnicích nelze dobře držet krok se současným světovým vývojem vědy a techniky. Zaostáváme v produktivitě společenské práce za řa­dou vyspělých kapitalistic­kých I některých socialis­tických zemí. Na jednot­ku konečné produkce, která rozhoduje o životní úrov­ni, vynakládáme povětšině více materiálových I pra­covních zdrojů, než u srov­natelných výrobků v za­hraničí. V posledních dvou uplynulých letech se naše potíže zesílily oslabením cen­trálního řízení, všeobecným poklesem autority řídících pracovníků a pracovní kázně. V druhé polovině šedesátých let - v porovnání s první polovinou - vykazujeme sice vysoká tempa růstu národního důchodu, průmyslové i země­dělské výroby, avšak současně v na­šem hospodářství zesílila inflace. Inflač­ní růst cen právem znepokojuje spo­třebitele. Díky energickým zákrokům se již daří zvládnout neregulovaný růst mezd a příjmů. Stálé starosti však pů­sobí veliký růst investic, a enormní ro­zestavěnosti. Tento zdroj inflace svým rozsahem a důsledky se vyrovná nadměrnému vývoji příjmů obyvatelstva z let 1968 - 1969. Čím by měla přispět ekonomická teorie československému hospodář­ství právě v nynější době? V ekonomické teorii - obdobně ja­ko v praktické řídící práci - je o čem kriticky přemýšlet. 2ivot se sice nikdy neubírá přímočaře podle výsledků teo­retického bádání, avšak vliv teorie ne­lze pominout a spoluodpovědnost teo­rie za uplynulý vývoj je znočná. V době, kdy změny v systému řízení naši socialistické ekonomiky vyžadova­ly dokonalejší perspektivní plánování a účinnější tvorbu cen, iaostávaly teore­tické výzkumy právě v některých těch­to důležitých oblastech. To byla jedna z příčin toho, že tolik kritizovaný sy­stém plánování s přemírou administra­tivních a direktivních úkolů, nebyl na hrazen účinnějším systémem centrální­ho plánování. Teorie je rovněž hodně dlužna v osvětlení možných typů socia­listického podniku. Věda o řízení u nás velmi zaostává. Bez dostatečného rozšíření a úplatně ní vědy o řízení, nebo ještě přesněji různých vědních disciplin o řízení, je úspěšný rozvo] soudobých složitých ekonomických procesů nemyslitelný. Jestliže dříve platilo, že řízení je vý­sledkem ekonomického rozvoje, pak dnes platí, že řízení vytváří ekonomic­ký a sociální rozvoj. Soudobý ekono­mický a sociální rozvoj je výsledkem řízení. Přitom též dnes více než kdy jindy platí, že řízení není jen vědní disciplína, nýbrž je také kulturou a sys­témem hodnot a přesvědčení. A socia­lismus uplotňování vědeckých metod řízení přímo vyžaduje. Jaké má hospodářství naděje do budoucna? V posledních letech až příliš často za­zněly hlasy, jejichž pesimismus nebyl úměrný možnostertí našeho hospodář­ství. To zbytečně dezorientovalo a znepokojovalo zejména spotřebitele. Na­še hospodářství vyžaduje přísně kritic­ké soudy, avšak jeho vývoj nelze kvali­fikovat jako neřešitelný a bezperspek­tívni. Skutečný vývoj československé ekono miky v druhé polovině šedesátých let je značně rozporný. Vedle trvajících negativních jevů se vyskytla řada po­zitivních, světlých bodů, které jsou ne­právem opomíjeny. Mezi socialistický­mi zeměmi vynikáme poměrně rychle rostoucím hospodářstvím, zvýšila se fi­­nalita výroby, příznivě se začal vyvíjet vztah mezi potřebným množstvím Vyvá­ženého zboží a vyprodukovaným rublem a dolarem, relativně poklesl dovoz su rovin a materiálu. Nelze též pominout po řadu let stabilizační účinky země­dělství na celkový hospodářský vývoj. Konsolidační opatření centrálních orgá­nů se příznivě projevila zejména v prv­ní polovině letošního roku. Podařilo se zbrzdit nekontrolovaný růst cenové hladiny a výrazně se uklidnilo chování spotřebitele. To má příznivý účinek na posílení důvěry v měnu, obnovení růstu úspor o zlepšení vnitřního trhu. Upevni­ly se naše ekonomické vztahy se So­větským svazem a zdokonalují se for my spolupráce v RVHP. Budeme-li pokračovat v prohlubování těchto příznivých jevů a podaří-li se překonávat kritická místa koncepčně ujasněným centrálním řízením a sou­časně důvěrou v iniciativu podniků a pracujících, můžeme očekávat postupné výraznější zlepšení. Jan BAUER Včdecké řízení na prvé místo Milicionář od veľkorozměrových ložisek „Tady začíná moje království“ — ří­ká mezi karuselovými soustruhy Milan Ditrlch, mistr v soustružně velkoroz­měrových ložisek ZKL Brno, člen výboru ZO KSČ a velitel roty Lidových milicí. Ďvaačtyřlcetlletý Ditrlch se vyučil ve Zbrojovce na strojního zámečníka, v osmačtyřleátém přišel do ZKL a dě­lal údržbáře v dílně kuličkových loži­­sekě. Byla to doba, kdy se USA rozči­lily nad únorovou porážkou reakce a v rámci embarga nedovolily vyplout lodi s již zaplacenými speciálními brou­sícími stroji. Rozčilila se 1 Velká Bri­tánie a vypověděla smlouvu o technic­ké pomoci. Ale zvládnuli jsme výrobu kompletních ložisek sami. Mistr Ditrlch vzpomíná na ty začátky v osmačtyřl­eátém roce a vzpomíná 1 na to, jak dva roky poté nastoupl vojenskou základní službu. „Vycházka byla tenkrát jen za odmě­nu, chodili jsme na nl organizovaně — a ostřihaní dohola. Ale dnes na vojnu velmi rád vzpomínám. Sloužil jsem u le­tectva, setkával jsem se s „fronťáky“, moc jsem sl jich vážil. Léta uběhla, s vojáky jsem se setkal až v srpnu loň­ského roku jako milicionář — a to šlo do tuhého. Davová psychóza je straš­ná věc. Vojáci nás radostně překvapili. Stáli pevně s námi a měli snahu a zá­jem udělat pořádek.“ Milicionář Ditrlch ... V květnu neměl ani jednu sobotu volnou. Tři padly na službu v milicích, o té čtvrté se pra­covalo. Ale o službě v milicích sl mistr ze soustružny velkorozměrových loži­sek vždycky rád pohovoří. A vzpomene i na naděje, s kterými jel se soudruhy v červnu osmašedesátého roku na mt­­llclonářský aktiv v Ruzyni. Věděli, že jsou organizovanou silou, která může vystoupit a podpořit třídní a Interna­cionální Hnil strany. Cekali na rozhod­né slovo Dubčekova vedeni,- ale to se nevšímavě dívalo na kampaň za zruše­ní Lidových milici — místo toho, aby se o ně opřelo. A do Prahy jeli tenkrát milicionáři pěkně potichu, bokem, a při zpáteční cestě se zastavili až patnáct kilometrů za Prahou. Jen aby se všech­ny možné, situace využívající protlso- , clalistlcké sily neráčily poplašit a po­pudit ... Mistr Ditrlch hovořil v soustružně ta­ké o 21. srpnu 1988: „Odstraňovali jsme v miliclonářské místnosti jmenovky, chtěli jsme na po­kyn z Městského výboru KSC skrýt materiály a vysílačkou. Před kým? Což­pak Sovětská armáda k nám přišla za­vést kapitalismus?“ Trochu zavrtěl jakoby v údivu hla­vou a dodal: „Věřím, že většina Udí pochopí, o co v osmašedesátém roce šlo a postaví se za dnešní politiku strany. U nás v díl­ně už přešla doba, kdy se víc mluvilo než dělalo. Lidi se snaží, přijdou bez reptáni do práce 1 v sobotu, když je to nutné, dělají přes čas. Je nás totiž má­lo. Plán plníme, ale mohli bychom vy­rábět daleko víc.“ Potom se nám mistr Ditrlch svěřuje také s tlm, co ho nejvíc páll: „Mzdová politika, správné odměňováni kvalifiko­vané práce. Pokud bude dostávat děl­ník za kvalifikovanou práci méně než za nekvalifikovanou, tak se situace ne­zlepší. A tohle: na stejnou pracovní třídu dostane u nás dělník o hodně míň než v nějakém malém podniku, družstvu čl přidružené výrobě. Potom lidé odcházejí. To potřebujeme vyřešit. A ve straně? Dnes musí platit: jsi ko­munista, tak budeš taky jako komunis­ta dělat a ve všech směrech vystupo­vat — a ne dělat straně špatné jméno. Jinak nemáš ve straně co pohledávat, když nechceš získávat lidi pro její po­litiku a pro pořádnou práci v prospěch našeho státu.“ < Karol KROUPA ” Foto: B. Janeček V soustružně velkorozměrových loži­sek ZKL Brno: mistr M. Ditrlch. Zkouška sil a schopností strany Dokončení se str. 1 Počítali se vzdorem pracujících a vyslovovali předpovědi o tom, že nové vedení strany situaci nezvládne a v kritické chvíli sáhne k mocen­ským a administrativním opatřením. Tím si ještě více pošramotí tenký led, na kterém stojí. Jako v mnoha jiných případech, i zde bylo zbožné přání otcem myš­lenky, neboť velice obtížný a složitý zápas s pravicí dopadl jinak, než jak ho svým věštěním různí borci před­povídali. Tohle ovšem není písnička, kterou na Západě rádi poslouchají. Je pro ně trpkým poznáním toho, že jejich želízko se nekuje a že nové vedení strany s celým zdravým jádrem slo­žilo v uplynulém roce opravdovou zkoušku politické způsobilosti. V uplynulém roce šlo tedy o poli­tickou porážku pravice politickými prostředky a zároveň o obnovu všech základních principů výstavby socialismu. Na prvním místě šlo 0 prosazení vedoucí úlohy strany na všech rozhodujících úsecích. Konsolidační program znamenal pochopitelně nepředstavitelné množ­ství práce, ale právě tato zásadová politická práce přinesla své ovoce. Strana opět nabývá marxisticko-le­­ninského charakteru a stává se ve­doucí silou socialistické společnosti. Očividné úspěchy zaznamenává i celé národní hospodářství. Podstatné je 1 to, že právě politický zápas přispěl k demaskování pravice k poznání je­jich protisocialistických rejdů. Lidé se na faktech přesvědčují o skutečné pravdě a poznávají hloubku propasti, na jejíž okraj přivedla společnost dobrodružná politika pravice. Právě politické odhalení pravice, vede po­stupně k její izolaci — i když zde není boj zdaleka dobojován. Avšak mnoho pracujících prohlédlo zákulis­ní hru a vymanilo se z vlivu dobro­druhů. Výsledky v našem životě tedy jas­ně dotvrzují, že zdravé jádro strany v politické zkoušce posledního roku plně obstálo a že svou činností vy­tvořilo předpoklady k nástupu do dal­ší etapy. Poslední zasedání ÜV KSC plně tuto skutečnost potvrdilo. Stanislav BUCHLÁK „Vítězná cesta” na obrazovce Celoarmádním kolem skončila vý­znamná akce armádní mládežnické or­ganizace — soutěž „Vítězná cesta“. Zápoleni vítězných družstev svazových kol natočila armádní televize a diváci je mohou shlédnout na obrazovkách televizorů 10. července ve 20 hodin. 14. číslo časopisu LIDOVÁ ARMÁDA, které vyjde 9. 7. t. r., -přináší stať ná­čelníka ČSLA genmjr. Václava Horáčka „Politická konsolidace armády — základ­ní úkol současné vojenské politiky“, stať o vojenské politice západoněmecké so­ciální demokracie dr. Jaroslava Kvačka, rozhovor u šálku kávy s poslancem Fe­derálního shromáždění a Sněmovny lidu, čestným předsedou a členem předsed­nictva čs. strany lidové, místopředsedou k 0V SČSP dr. Josefem Plojharem a článek problematice československo-sovět­­ských styků „Čs’.-sovětská smlouva a bez­pečnost CSSR“. § Nadmíru pros­tá, až skoro dět-~ ská zábava. Hráči z si opatři trubičky umělé hmoty, kterých použijí ja­ko hlavni. Do trubte vsunou náboj, jako tře­ba srnko rýže, čočku nebo chlebovou hrách, ku­ličku. Hnací síla je zdar­ma. Střelec prudce vyfouk­ne munici na protivníka ve snaze zasáhnout pokud možno do hlavy. Neznám blíže pravidla hry, snad se počítají zása­hy, snad nejde vůbec o skó­re, nýbrž jenom o legraci ze zásahů. Někteří spolužá­ci v dobách mého mládí takto dráždili a zlobtli uči­tele, když psali křídou na tabuli. Zde ovšem šlo prak­ticky o nadřízeného, takže kouzlo střelbu mělo svá úskalí a triumfy. „Je to velká hlína," vy­světloval mí jeden voják, ale moje představivost ne­dosahuje té míry, abych mohl kompetentně posou­dit hodnotu foukací hry. Něco na tom konečně být musí, protože ftna«. by zá­bava nemohla upoutat po­měrně inteligentní lidi, ja­ko vojína Pavla M., vojína Antonína C. a vojína Meto­děje S. Hravost se dostavila ná­hle bez předchozího plánu. Trojíce vojáků zprvu ne­hledala žádný šprým. Při­šlí do opuštěné útvarové dílny večer za účelem spí­še labužnickým. Opékali a pojídali topinky. Pokrm byl zřejmě dosti dobrý, poně­vadž vyvolal u trojice bu­jarou náladu. Mladí mužo­vé měli což patrně dostatek chleba, vedlo logicky k nápadu, že by se tím chlebem dal uspořádat souboj. Vyndali tudíž přl­pravené „zbraně", užmou­­lali kuličky a zápas brzy dostal dramatický spád: „Skrývali jsme se za růz­né předměty o dílně, pá­lili jsme z úkrytů, číhali jsme jeden na druhého,“ vypovídá účastník bitvy. Požiteí tedy nejspíš spočí­vá v tom, aby člověk rych­le vystřelil odněkud zpoza buku, zasáhl a střelhbitě schoval hlavu za nějaký nábytek. Přitom hráč ovšem musí měnit stanoviště. A tak se vojín Pavel octl pod vypínačem elektrické­ho proudu. Tehdy ho na­padlo, že ideální neviditel­nosti dosáhne, když zhasne světlo. Otočil tedy knoflí­kem vypínače. Tehdy nastal osudný pře­lom. Ještě než stačil sun­dat ruku z vypínače, ucítil Pavel bolest. v pravém oku. Byl to důsledek dopadu chlebové kuličky, kterou vyfoukl vojín Metoděj, když spatřil Pavla u vypínače. Oko sice slzelo, ale Pavel mimo rozostřeného obrazu nepocifoval žádné potíže. Vyplachoval st zrakový orgán borovou vodou a lé­kaře vyhledal až třetího dne po zranění. D^vod od­kladů byl nabíledni: vojáci nemohli vysvětlit, proč se ve večerních hodinách zdr­žovali v dílně. Proti even­tuálním nesnázím vypraco­vali legendu, že k úrazu došlo v lese švihnutím vět­vičky stromu do oka. Skotačení mělo tragické následky: Oder chlebové kuličky způsobil poúrazový zákal pravého sklivce se slepotou oka. Vojín Pavel M. nemohl už dokončit vo­jenskou službu a oaešel do zálohy. Vojín Metoděj S. naproti tomu odešel k sou­du. O. BROŽEK

Next