Obrana Lidu, červenec-prosinec 1970 (XXIX/27-52)
1970-07-04 / No. 27
pohledy na minulý svět. odkazy mu do minulosti, všechno to. čeřikáme někdy zjednodušeně výchovné působeni, by se však stalo jen planým mentorováním, kdybychom současně nevytvářeli pro mladou generaci zdravé socialistické klima. To je ovšem obtížnější. Revisionismus pronikl do výroby a řízeni, do výchovy a kultury, do společenského života. Především také do strany. Teprve obnoveni socialistických hodnot ve všech oblastech našeho života dá mladé generaci pevné jistoty a perspektivy, nebof se skutečnost a činy nebudou rozcházet s naším učením. Současný zápas za čistotu socialismu, zahájený očistou strany, je také a především zápasem o mladou generaci. lan sroubek v tribuně e. 25. JAN HUS „V sobotu 8. července měl sbor v biskupském kostele Konstanském patnácté své valné posezeni, |edno z netslavnělších a nejdůležitějších. Přítomen byl král Sigmund, na trůně sedě, se znameními majestátu; po boku |eho držel řalckrabě Ludvik říšské jablko, Normberský purkrabě Fridrich žezlo, Bavorský vévoda Jindřich korunu, Uherský magnát meč. Kardinálové 1 preláti byli se svým předsedou kardinálem ze Brognl v ouplném počtu pohromadě.” Tak se podle líčeni Františka Palackého odehrálo první dějství kruté vraždy. Takovou pompu a světský lesk musel dostat spojený zločin dvou největších feudálů začátku 15. století — církve a vládnoucí šlechty. Týž den roku 1415 zemřel na kostnické hranici člověk, s nimž spojovali své naděje chudí a hladoví, protože jim v Písmu odkryl jiný svět než do kterého jej odsuzovali tehdejší vykořisťovatelé. Husova vzpoura proti morální krizi církve a světa byla ve skutečnosti vzpourou proti sociálnímu bezpráví, proti modloslužebnlctvl a proti bohatství, které vykořisťovatelům dovolovalo vše a vykořisťovaným odeplralo mnohem víc. Budete-li hledat doklad pro Marxovo zjištění, že dějiny |sou dějinami třídních bojů, nezapomeňte na studium husitství. Ve vši nahotě se přitom setkáte se všemi bezohlednými prostředky vykořisťování a hlubokými třídními protiklady. Na vesnici neúnosné poddanské dávky, peněžní robota, osobní úkony domkářů a bezzemků. Ve městech chudina zotročené svou bídou a závislosti na bohatnoucím kupectvu, řemeslnici a drobni kramáři, kteří jsou ničeni spekulaci patrlclů a nad tím vším jako největší vykořisťovatel — církev. Rozpoznala nebezpečí a jednala. Na kostnické hranici nehořel náboženský fantasta, ale její třídní protivník. Jako daleká předzvěst konce feudalismu, jako předzvěst Tábora, revolučního naplněni Husova odkazu. „Dráč chudiny” nepřestal, protože nový vykořisťovatel městský boháč sl otevíral scénu, pro niž sny chudiny byly Jen zálohou jeho boje proti těm, kteří jej omezovali ve výboji. -|h j a a urna PŔÍŠ1 Ě i ÝttEJM Nastoupený západní ráz počasí bude nejvíc rozhodující i pro příStí týden. Proměnlivost s občasnými přeháňkami, nakrátko otc zesilujícím větrem bude převládající. Některé oblasti — patrně vic v západní polovině ČSSR — budou přecházet i pásma trvalejšího deště uprostřed týdne' (k 3.; červenci/. Poměrně lépe, ale stále jeátě s proměnlivostí a a tvořením bouřek — zvlášt v odpoledních hodinách vyzni al závěr týdne. Teploty zprvu dost nízké (přes den jen mezt 18 až 22 stupni/ se sice postupně zvýši, jenom k závěru týdne vystoupí al na 25 stupňů. * 1 4. 7. — státní svátek USA — před 7D lety se narodil americký džezový hudebník Louis Armstrong — před 70 lety se narodil francouzský básník hnuti odporu Robert D e s n o s — před 25 lety zemřel slovenský malíř Cyprian Majernlk 5. 7. — mezinárodní družstevní den — před 90 lety se narodil český houslový virtuos Jan Kube-1 í k O- 7. — před 555 lety byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus — před 350 lety začalo selské povstání na chlumeckém panství — před 70 lety se narodil český malíř Richard W i e s n e r 7. 7. — před 110 lety se narodil německý hudební skladatel Gustav Mahler — před 40 lety zemřel anglický spisovatel, „otec“ Sherlocka Holmese Artur Conan Doyle 8. 7. — před lety se narodil slovenský ornitolog Oskar F e r i a n c — před 35 lety zemřel český spisovatel Ignát Herrmann 9. 7. — státní svátek Argentiny 10. 7. — Den stavbařů — před 140 lety se narodil francouzský malíř Camille P i s-E s a r o - před 30 lety začala „bitva o Británii“ Hovoříme s docentem ing. Karlem Koubou, Dr. Sc., vedoucím vědeckým pracovníkem Ekonomického ústavu Československé akademie věd Kde a v čem je třeba hledat příčiny našich ekonomických potíží? V řadě onalýz o stranických dokumentů můžeme sledovat zejména dvojí druh příčin. Poměrně dlouhodobě dochází k nepříznivému vývoji efektivnosti našeho hospodářství. Je to především důsledek toho, že při příznivém a rychlém růstu naší ekonomiky se ztrácelo se zřetele kritéria racionálního hospodaření. Bez přísné ekonomické kalkulace v centru I v podnicích nelze dobře držet krok se současným světovým vývojem vědy a techniky. Zaostáváme v produktivitě společenské práce za řadou vyspělých kapitalistických I některých socialistických zemí. Na jednotku konečné produkce, která rozhoduje o životní úrovni, vynakládáme povětšině více materiálových I pracovních zdrojů, než u srovnatelných výrobků v zahraničí. V posledních dvou uplynulých letech se naše potíže zesílily oslabením centrálního řízení, všeobecným poklesem autority řídících pracovníků a pracovní kázně. V druhé polovině šedesátých let - v porovnání s první polovinou - vykazujeme sice vysoká tempa růstu národního důchodu, průmyslové i zemědělské výroby, avšak současně v našem hospodářství zesílila inflace. Inflační růst cen právem znepokojuje spotřebitele. Díky energickým zákrokům se již daří zvládnout neregulovaný růst mezd a příjmů. Stálé starosti však působí veliký růst investic, a enormní rozestavěnosti. Tento zdroj inflace svým rozsahem a důsledky se vyrovná nadměrnému vývoji příjmů obyvatelstva z let 1968 - 1969. Čím by měla přispět ekonomická teorie československému hospodářství právě v nynější době? V ekonomické teorii - obdobně jako v praktické řídící práci - je o čem kriticky přemýšlet. 2ivot se sice nikdy neubírá přímočaře podle výsledků teoretického bádání, avšak vliv teorie nelze pominout a spoluodpovědnost teorie za uplynulý vývoj je znočná. V době, kdy změny v systému řízení naši socialistické ekonomiky vyžadovaly dokonalejší perspektivní plánování a účinnější tvorbu cen, iaostávaly teoretické výzkumy právě v některých těchto důležitých oblastech. To byla jedna z příčin toho, že tolik kritizovaný systém plánování s přemírou administrativních a direktivních úkolů, nebyl na hrazen účinnějším systémem centrálního plánování. Teorie je rovněž hodně dlužna v osvětlení možných typů socialistického podniku. Věda o řízení u nás velmi zaostává. Bez dostatečného rozšíření a úplatně ní vědy o řízení, nebo ještě přesněji různých vědních disciplin o řízení, je úspěšný rozvo] soudobých složitých ekonomických procesů nemyslitelný. Jestliže dříve platilo, že řízení je výsledkem ekonomického rozvoje, pak dnes platí, že řízení vytváří ekonomický a sociální rozvoj. Soudobý ekonomický a sociální rozvoj je výsledkem řízení. Přitom též dnes více než kdy jindy platí, že řízení není jen vědní disciplína, nýbrž je také kulturou a systémem hodnot a přesvědčení. A socialismus uplotňování vědeckých metod řízení přímo vyžaduje. Jaké má hospodářství naděje do budoucna? V posledních letech až příliš často zazněly hlasy, jejichž pesimismus nebyl úměrný možnostertí našeho hospodářství. To zbytečně dezorientovalo a znepokojovalo zejména spotřebitele. Naše hospodářství vyžaduje přísně kritické soudy, avšak jeho vývoj nelze kvalifikovat jako neřešitelný a bezperspektívni. Skutečný vývoj československé ekono miky v druhé polovině šedesátých let je značně rozporný. Vedle trvajících negativních jevů se vyskytla řada pozitivních, světlých bodů, které jsou neprávem opomíjeny. Mezi socialistickými zeměmi vynikáme poměrně rychle rostoucím hospodářstvím, zvýšila se finalita výroby, příznivě se začal vyvíjet vztah mezi potřebným množstvím Vyváženého zboží a vyprodukovaným rublem a dolarem, relativně poklesl dovoz su rovin a materiálu. Nelze též pominout po řadu let stabilizační účinky zemědělství na celkový hospodářský vývoj. Konsolidační opatření centrálních orgánů se příznivě projevila zejména v první polovině letošního roku. Podařilo se zbrzdit nekontrolovaný růst cenové hladiny a výrazně se uklidnilo chování spotřebitele. To má příznivý účinek na posílení důvěry v měnu, obnovení růstu úspor o zlepšení vnitřního trhu. Upevnily se naše ekonomické vztahy se Sovětským svazem a zdokonalují se for my spolupráce v RVHP. Budeme-li pokračovat v prohlubování těchto příznivých jevů a podaří-li se překonávat kritická místa koncepčně ujasněným centrálním řízením a současně důvěrou v iniciativu podniků a pracujících, můžeme očekávat postupné výraznější zlepšení. Jan BAUER Včdecké řízení na prvé místo Milicionář od veľkorozměrových ložisek „Tady začíná moje království“ — říká mezi karuselovými soustruhy Milan Ditrlch, mistr v soustružně velkorozměrových ložisek ZKL Brno, člen výboru ZO KSČ a velitel roty Lidových milicí. Ďvaačtyřlcetlletý Ditrlch se vyučil ve Zbrojovce na strojního zámečníka, v osmačtyřleátém přišel do ZKL a dělal údržbáře v dílně kuličkových ložisekě. Byla to doba, kdy se USA rozčilily nad únorovou porážkou reakce a v rámci embarga nedovolily vyplout lodi s již zaplacenými speciálními brousícími stroji. Rozčilila se 1 Velká Británie a vypověděla smlouvu o technické pomoci. Ale zvládnuli jsme výrobu kompletních ložisek sami. Mistr Ditrlch vzpomíná na ty začátky v osmačtyřleátém roce a vzpomíná 1 na to, jak dva roky poté nastoupl vojenskou základní službu. „Vycházka byla tenkrát jen za odměnu, chodili jsme na nl organizovaně — a ostřihaní dohola. Ale dnes na vojnu velmi rád vzpomínám. Sloužil jsem u letectva, setkával jsem se s „fronťáky“, moc jsem sl jich vážil. Léta uběhla, s vojáky jsem se setkal až v srpnu loňského roku jako milicionář — a to šlo do tuhého. Davová psychóza je strašná věc. Vojáci nás radostně překvapili. Stáli pevně s námi a měli snahu a zájem udělat pořádek.“ Milicionář Ditrlch ... V květnu neměl ani jednu sobotu volnou. Tři padly na službu v milicích, o té čtvrté se pracovalo. Ale o službě v milicích sl mistr ze soustružny velkorozměrových ložisek vždycky rád pohovoří. A vzpomene i na naděje, s kterými jel se soudruhy v červnu osmašedesátého roku na mtllclonářský aktiv v Ruzyni. Věděli, že jsou organizovanou silou, která může vystoupit a podpořit třídní a Internacionální Hnil strany. Cekali na rozhodné slovo Dubčekova vedeni,- ale to se nevšímavě dívalo na kampaň za zrušení Lidových milici — místo toho, aby se o ně opřelo. A do Prahy jeli tenkrát milicionáři pěkně potichu, bokem, a při zpáteční cestě se zastavili až patnáct kilometrů za Prahou. Jen aby se všechny možné, situace využívající protlso- , clalistlcké sily neráčily poplašit a popudit ... Mistr Ditrlch hovořil v soustružně také o 21. srpnu 1988: „Odstraňovali jsme v miliclonářské místnosti jmenovky, chtěli jsme na pokyn z Městského výboru KSC skrýt materiály a vysílačkou. Před kým? Cožpak Sovětská armáda k nám přišla zavést kapitalismus?“ Trochu zavrtěl jakoby v údivu hlavou a dodal: „Věřím, že většina Udí pochopí, o co v osmašedesátém roce šlo a postaví se za dnešní politiku strany. U nás v dílně už přešla doba, kdy se víc mluvilo než dělalo. Lidi se snaží, přijdou bez reptáni do práce 1 v sobotu, když je to nutné, dělají přes čas. Je nás totiž málo. Plán plníme, ale mohli bychom vyrábět daleko víc.“ Potom se nám mistr Ditrlch svěřuje také s tlm, co ho nejvíc páll: „Mzdová politika, správné odměňováni kvalifikované práce. Pokud bude dostávat dělník za kvalifikovanou práci méně než za nekvalifikovanou, tak se situace nezlepší. A tohle: na stejnou pracovní třídu dostane u nás dělník o hodně míň než v nějakém malém podniku, družstvu čl přidružené výrobě. Potom lidé odcházejí. To potřebujeme vyřešit. A ve straně? Dnes musí platit: jsi komunista, tak budeš taky jako komunista dělat a ve všech směrech vystupovat — a ne dělat straně špatné jméno. Jinak nemáš ve straně co pohledávat, když nechceš získávat lidi pro její politiku a pro pořádnou práci v prospěch našeho státu.“ < Karol KROUPA ” Foto: B. Janeček V soustružně velkorozměrových ložisek ZKL Brno: mistr M. Ditrlch. Zkouška sil a schopností strany Dokončení se str. 1 Počítali se vzdorem pracujících a vyslovovali předpovědi o tom, že nové vedení strany situaci nezvládne a v kritické chvíli sáhne k mocenským a administrativním opatřením. Tím si ještě více pošramotí tenký led, na kterém stojí. Jako v mnoha jiných případech, i zde bylo zbožné přání otcem myšlenky, neboť velice obtížný a složitý zápas s pravicí dopadl jinak, než jak ho svým věštěním různí borci předpovídali. Tohle ovšem není písnička, kterou na Západě rádi poslouchají. Je pro ně trpkým poznáním toho, že jejich želízko se nekuje a že nové vedení strany s celým zdravým jádrem složilo v uplynulém roce opravdovou zkoušku politické způsobilosti. V uplynulém roce šlo tedy o politickou porážku pravice politickými prostředky a zároveň o obnovu všech základních principů výstavby socialismu. Na prvním místě šlo 0 prosazení vedoucí úlohy strany na všech rozhodujících úsecích. Konsolidační program znamenal pochopitelně nepředstavitelné množství práce, ale právě tato zásadová politická práce přinesla své ovoce. Strana opět nabývá marxisticko-leninského charakteru a stává se vedoucí silou socialistické společnosti. Očividné úspěchy zaznamenává i celé národní hospodářství. Podstatné je 1 to, že právě politický zápas přispěl k demaskování pravice k poznání jejich protisocialistických rejdů. Lidé se na faktech přesvědčují o skutečné pravdě a poznávají hloubku propasti, na jejíž okraj přivedla společnost dobrodružná politika pravice. Právě politické odhalení pravice, vede postupně k její izolaci — i když zde není boj zdaleka dobojován. Avšak mnoho pracujících prohlédlo zákulisní hru a vymanilo se z vlivu dobrodruhů. Výsledky v našem životě tedy jasně dotvrzují, že zdravé jádro strany v politické zkoušce posledního roku plně obstálo a že svou činností vytvořilo předpoklady k nástupu do další etapy. Poslední zasedání ÜV KSC plně tuto skutečnost potvrdilo. Stanislav BUCHLÁK „Vítězná cesta” na obrazovce Celoarmádním kolem skončila významná akce armádní mládežnické organizace — soutěž „Vítězná cesta“. Zápoleni vítězných družstev svazových kol natočila armádní televize a diváci je mohou shlédnout na obrazovkách televizorů 10. července ve 20 hodin. 14. číslo časopisu LIDOVÁ ARMÁDA, které vyjde 9. 7. t. r., -přináší stať náčelníka ČSLA genmjr. Václava Horáčka „Politická konsolidace armády — základní úkol současné vojenské politiky“, stať o vojenské politice západoněmecké sociální demokracie dr. Jaroslava Kvačka, rozhovor u šálku kávy s poslancem Federálního shromáždění a Sněmovny lidu, čestným předsedou a členem předsednictva čs. strany lidové, místopředsedou k 0V SČSP dr. Josefem Plojharem a článek problematice československo-sovětských styků „Čs’.-sovětská smlouva a bezpečnost CSSR“. § Nadmíru prostá, až skoro dět-~ ská zábava. Hráči z si opatři trubičky umělé hmoty, kterých použijí jako hlavni. Do trubte vsunou náboj, jako třeba srnko rýže, čočku nebo chlebovou hrách, kuličku. Hnací síla je zdarma. Střelec prudce vyfoukne munici na protivníka ve snaze zasáhnout pokud možno do hlavy. Neznám blíže pravidla hry, snad se počítají zásahy, snad nejde vůbec o skóre, nýbrž jenom o legraci ze zásahů. Někteří spolužáci v dobách mého mládí takto dráždili a zlobtli učitele, když psali křídou na tabuli. Zde ovšem šlo prakticky o nadřízeného, takže kouzlo střelbu mělo svá úskalí a triumfy. „Je to velká hlína," vysvětloval mí jeden voják, ale moje představivost nedosahuje té míry, abych mohl kompetentně posoudit hodnotu foukací hry. Něco na tom konečně být musí, protože ftna«. by zábava nemohla upoutat poměrně inteligentní lidi, jako vojína Pavla M., vojína Antonína C. a vojína Metoděje S. Hravost se dostavila náhle bez předchozího plánu. Trojíce vojáků zprvu nehledala žádný šprým. Přišlí do opuštěné útvarové dílny večer za účelem spíše labužnickým. Opékali a pojídali topinky. Pokrm byl zřejmě dosti dobrý, poněvadž vyvolal u trojice bujarou náladu. Mladí mužové měli což patrně dostatek chleba, vedlo logicky k nápadu, že by se tím chlebem dal uspořádat souboj. Vyndali tudíž přlpravené „zbraně", užmoulali kuličky a zápas brzy dostal dramatický spád: „Skrývali jsme se za různé předměty o dílně, pálili jsme z úkrytů, číhali jsme jeden na druhého,“ vypovídá účastník bitvy. Požiteí tedy nejspíš spočívá v tom, aby člověk rychle vystřelil odněkud zpoza buku, zasáhl a střelhbitě schoval hlavu za nějaký nábytek. Přitom hráč ovšem musí měnit stanoviště. A tak se vojín Pavel octl pod vypínačem elektrického proudu. Tehdy ho napadlo, že ideální neviditelnosti dosáhne, když zhasne světlo. Otočil tedy knoflíkem vypínače. Tehdy nastal osudný přelom. Ještě než stačil sundat ruku z vypínače, ucítil Pavel bolest. v pravém oku. Byl to důsledek dopadu chlebové kuličky, kterou vyfoukl vojín Metoděj, když spatřil Pavla u vypínače. Oko sice slzelo, ale Pavel mimo rozostřeného obrazu nepocifoval žádné potíže. Vyplachoval st zrakový orgán borovou vodou a lékaře vyhledal až třetího dne po zranění. D^vod odkladů byl nabíledni: vojáci nemohli vysvětlit, proč se ve večerních hodinách zdržovali v dílně. Proti eventuálním nesnázím vypracovali legendu, že k úrazu došlo v lese švihnutím větvičky stromu do oka. Skotačení mělo tragické následky: Oder chlebové kuličky způsobil poúrazový zákal pravého sklivce se slepotou oka. Vojín Pavel M. nemohl už dokončit vojenskou službu a oaešel do zálohy. Vojín Metoděj S. naproti tomu odešel k soudu. O. BROŽEK