Obrana Lidu, červenec-prosinec 1976 (XXXV/26-52)

1976-07-03 / No. 26

Dětský smích a dětská vážnost Trávě před měsícem měly svá­tek. A je tomu několik dní co st rozebraly vysvědčení. Část jich už tráví své první prázdninové dny u vody, v lese, na horách, listě, mám na mysli děti. A jejich čas, protože těch osm týdnů, které jsou před námi, patřilo přece od­jakživa jim. Jejich rozzářené tvá­ře, zabrané do některé z letních her, jsou tak troch ledním ze symbolů tohoto období. Nad dětskou hrou a smíchem se žádný z dospělých, snad jen s vý­jimkou těch starých a nervózních nebo škarohlídů, nikdy nepozasta­ví. Patří prostě k sobě. Zaráží nás jen opak. Opak, jehož intenzita je na první pohled patrná. Je tomu právě ten měsíc, co jsem měl možnost se s takovouto dětskou vážností setkat zatím na­posledy. Nebylo to nikde v muzeu nebo divadle, kde i ty nejživějšl kluci brzy podléhají určité ojedi­nělostí dojmů. Bylo to na jednotli­vých dvorech terezínské Malé pev­nosti. A ještě předtím, než se vý­prav ujali průvodci. Věk dětí se pohyboval zhruba od osmi do čtr­nácti let a podle toho st také za­čínaly uvědomovat. Chladné a tem­né kobky vězňů, přednostně urče­ných k likvidaci, nepotřebují ko­mentáře. 1 nejmenšímu školákovi stačí holý fakt, že zde žili lidé, k tomu, aby si uvědomil hrůzu těchto míst. A v muzeu před vel­kými zvětšeninami snímků z kon­centračních táborů může spatřit své vrstevníky z těch temných let', pro něž chůze po „lagerplatze’ byla vším, jenom ne prohlídkou dosloužllých objektů ... Teprve u Stánků s občerstvením a čekajících autobusů se dětské skupiny a hloučky plně vrátily do svých dnů a nálady svých let. Ti ne/menšt zcela spontánně, ti nejstarší pomaleji, mnohem poma­leji. Určitě však nezapomněli. Žádní z nich. Je jen otázkou ča­su, kdy si v plné míře uvědomí souhrn hodnot, které spoluvytvá­řely jejich nedávné dětství. To, že proběhlo v epoše sílícího boje za mír, štěstí a spokojenost. Tedy i za více úsměvů všech dětí svě­ta. Zatím jsou dětmi a chvíle jejich vážností v sobě nemají — spole­čensky vzato — nic tragicky bez­­útěšného. Je to vážnost pře­mýšlivá! uvědomující si, srovnáva­jící, která je stejně přirozená ja­ko jejich radost. Jejich smích. — rm — JAK BIJ DE Pit í S TÍ TÝDEiY Í Další týden, na Červencový nějž se vztahují četné pra­nostiky t rozhodují­cí pravidla o průbě- rrmn­­hu nastávajícího Wa' md nadále cel: kem dost nerušený ráz letního počasí. Vzestupy tlaku mo­hou znamenat spíše usídleni a postupné nové prohřívání po případných trochu chladnějších přílivech ze severu. Jen k 5. a 9. červenci stoupá poněkud mož­nost zvláště bouřkových poruch [někde kratší deště případně jen v noci). Plně slunný ráz počasí se ve své podstatě ne­­odchýll. Maxima teplot v dnech mezi 25 až 30 stupnt některých naznačuji vrcholný ráz léta a jen při kratším pře­chodném snížení slunečního svitu nasta­ne pokles pod 25 stupňů. Také minima zůstanou poměrnč vysoká noční [ko­lem 15 stupňůJ a to zvláště k závěru týdne, kdy pěkné období prozatímně ast nejvíc vyvrcholí. 3. 7. — Mezinárodni družstevní den — před 25 lety byla založena Me­zinárodni federace protifašistic­kých bojovníků (FIR) 4. 7. — před 200 lety Spojená státy ame­rické vyhlásily nezávislost — Den bojovníků v Jugoslávii (vý­ročí výzvy ÜV KSJ k ozbroje­nému povstání proli fašistickým okupantům v r. 1941) 5. 7. — před 75 lety se narodil Sergej Vladimírovia Obrazcov, sovét­­ský režisér a loutkář B. 7. — před 5 lety zemřel Louis Armstrong, americký černošský zpěvák a trumpetista (nar. 4. 7. 1900) 7,7. — před 85 lety se narodil žasl. umě­lec Norbert Kubát, houslista a hudební pedagog (zemřel 20. 3. 1966) — před 40 lety zemřel Georgij Va­slljevič Cičerln, sovětský státní činitel, diplomat (nar. 2. 12. 0. 7. — před 190 lety byla zahájena čes­ká představení ve vlasteneckém divadle v Praze; tzv. Boudě před 85 lety se narodil národní umělec Josef Hora, básnfk (ze­mřel 21. 6. 1945) před 50 lety zemřel Karel Václav Rais, spisovatel (nar. 4. 1. 1859) před 70 lety se narodil žasl. umě­lec Václav Lacina, spisovatel H. 7. — 1872) □ Jako mohamedáni do Mekky putují v těchto dnech do Plzně tisíce ná­vštěvníků z celé naší vlasti 1 zahra­ničí. Nechtějí si nechat ujít příleži­tost uvidět na vlastní oči velkolepou přehlídku chutí, vůní i osvěžení, a pochopitelně něco z té pestré palety dobrot i nakoupit. Přijíždějí za potra­vináři, kteří přivezli do západočes­ké metropole nové výrobky k posou­zení porotě i celé spotře­bitelské veřejnosti. Poro­ta již svůj verdikt vyřkla koncem května. Veřejnost teprve potvrdí, zda oce­něné výrobky najdou na trhu stejjiou oblibu, jako ty předcházející oceněné. Soutěž má již svou tra­dici, je součástí výstavy a zlaté poháry a pečetě jsou symbolem nejvyšší kvality potravinářských novinek, které si vydo­byly pevné místo v na­šem jídelníčku. Můžeme jmenovat sýr Olympic, kuřecí řízek, Klub čaj, nápoj Fřukola a další. Letos k nim přibylo té­měř šest desítek nových. Opět je me­zi nimi množství dietních jídel, polo­tovarů čl výrobků racionální výživy. Návštěvník výstavy může ochutnat a většinou i nakoupit zakysaný mléčný nápoj Biokys, dělené srnčí maso ve spotřebitelském balení, soubor steri­­lisovaných polévek z Byšice, soubor pomazánek z opavské Jednoty, toní­kovy nápoj Lipo-tontc v prášku, hos­podyňky jistě uvítají i rychlovarnou dehydrovanou pšeničnou krupici, která se vaří pouhé dvě minuty místo dnešních deseti a celou řadu dalších. Je jistě ke cti potravinářů, že na trhu už máme 45 druhů diabetických výrobků, zatímco před pěti lety byly Jen dva, a dále rozšiřujeme jejich sortiment 1 produkci; potěšitelné Je i to, že ve městě světoznámého piva propagují pivovary a sladovny 40 dru­hů nealkoholických nápojů. Úroveň zásobování mohou nejlépe posoudit tl, kteří ještě před několika lety v upo­ceném zástupu čekali na krabičku tresčích jater, lososa či porcovaného sýra nebo jiného druhu lahůdek a potravin. Dnes jsou bohatě zásobené obchody právě tímto, před nedávném nedostatkovým zbožím. Nesvědčí o na­ší stoupající životní úrovni také vze­stup prodeje potravin o 23 procent v průběhu pěti let, zvýšení reálných příjmů obyvatelstva za stejné období o více než 28 procent? Ani s tím však nejsme spokojeni. XV. sjezd KSC vytyčil úkol dalšího, ještě všestran­nějšího uspokojování potřeb obyvatel­stva a uložil potravinářskému prů­myslu včas, hospodárně a kvalitně zpracovat zemědělskou produkci a soustavně obohacovat sortiment po­travinářských výrobků v souladu se zásadami zdravé výživy. A celostátní výstava gastronomie, cestovního ru­chu a lázeňství — Ex Plzeň 76 kon­frontuje plány se skutečností. Výstava ukazuje, že je předmětem racionální výživy, zdravé skladby Jí­delníčku a jak využívat gastronomii, ukazuje též fantazii v přípravě jídel a nápojů, dokumentuje bohatý a mo­derní život člověka v socialistické společnosti. — to — V zajetí dobrot a vůní V pavilónech vý­staviště převládají ženy. Muži raději vyhledávají stín ry­bářské bašty, nebo osvěžující doušek. A tak si nakonec 'každý přijde na své Foto: CTK PAŠERÁCI NEJSRU VSTÁNI „ ... mezinárodní expres z Bělehra­du, Bukurešti, Budapešti, Štúrova při­jíždí na druhé nástupiště.. chraplavě oznamuje nádražní rozhlas. Radostná setkání, úsměvy, polibky... Souprava expresního rychlíku již byla dávno odtažena na odstavnou kolej bratislavského nádraží. „Člo­věk by se raději v tomto parnu viděl s rodinou u vody,“ pomyslel sl sou­druh Michal Sofka, příslušník Sboru ozbrojené ochrany železnic, když při hlídkové službě procházel kolem ná­kladních i osobních vagónů. Tu pře­kontroloval plombu, tam zavřel dveře vagónu, který opustila uklízečka. Všu­de klid. A přece. Na malý okamžik jako by zaslechl úryvky tlumeného ho­voru. Z útržku vět bylo poznat, že ne­jde ani o češtinu, ani slovenštinu. Rychle se schoval za vagón a pozoro­val kolejiště. Záhy se v jeho zorném poli objevují dvě osoby. Po chvilce rozhlíženi a váhání se oba muži dali směrem k odstavené soupravě expre­su. Když vstoupili do jednoho z vagó­nů, přiblížil se M. Sofka blíže a scho­ván za nákladním vozem pozoroval činnost neznámých návštěvníků. Ti odmontovali horní stropní desku od osvětlovacího tělesa kupé. Z temné­ho otvoru vypadl balík. „Nebyl malý,“ říká soudruh Sofka. „Když jsem oba povedené turisty předvedl na naše oddělení a balík jsme rozbalili, bylo v něm sto padesát metrů krimplenu. Později jsme u nich našil ještě další zboží, které chtěli rozprodat na našem území.“ Jeden z denních případů příslušní­ků SOOŽ. Potkáváme je v uniformě, která se svojí barvou nikterak neliší od naší modré armády, na všech dů­ležitých železničních uzlech v naší republice. Jejich práce je někdy mož­ná nenápadné, ale pro celou společ­nost velmi potřebná. Neboť jsou stále jedinci, kteří by se rádi obohatili na úkor nás všech. A právě těm vzka­zují příslušníci SOOŽ i jejich spolu­pracovníci: „Pašeráci u nás nejsou vítáni!“ Stanislav CECH • většina lení „poušti od ničení škodli­vého hmyzu chemickými prostředky, kte­ré současně hubl I užitečný hmyz, ptac­tvo a znečišťuji lesní prameny a potoky. Při preventivní ochraně lesů se stále více přechází na biologické metody. V SSSR, NDR a PLR již existují závazné směrnice 0 přenášení a ochraně hnízd lesních mravenců a zvláštní péči o hmy­zožravé ptactvo. Uměle se také .pěstuji a rozšiřuji četné druhy hmyzu, jež para­zituji na lesních škůdcích. HB • Nížina na československém úseku Dunaje je našim největším rezervoárem hypertermální vody, o teplotě vyšší než 45 stupňů Celsia, která se má stát laci­ným energetickým zdrojem, neznečišťu­jícím životni prostředí. Pokusné vrty do hloubky 2300—2400 metrů ukázaly, že to jsou zdroje velmi nadějně. Například vrt u Dunajské Středy dává 18 litrů horké vody za vteřinu (86 stupňů Cj, z vrtu u Galova tryská voda horká 92 stupňů. Termální a hypertermální voda bude využita 1 Ic léčebným účelům. ÚKOL z nejpřednějších DOKONČENI Z 1. STRANY Za více než třicet poválečných let se mnohé změnilo. Imperialismus je neustále zatlačován a omezován ve svých světovládných snahách. Co se však nezměnilo, a ani změnit ne­mohlo, je jeho agresivní charakter, jenž plodí války Příklady lze uvést zo každý rok z těch třech desítek let, jež uplynuly od konce druhé svě­tové války. Že nevznikla již třetí, mnohem ničivější, to není jeho záslu­hou. Potvrzuje to i existence útoč­ných vojenských paktů imperialismu, neustálé zvyšování vojenských rozpoč­tů hlavních kapitalistických států, podněcování horečného zbrojení. Vo­jenským kruhům imperialismu, jak je vidět, vůbec nevadí ani podpisy představitelů jejich zemi pod helsin­ským Závěrečným aktem o bezpečnos­ti v Evropě. < Co je tedy drží na uzdě? Je to ze­jména politický vliv, ekonomická a vojenská sílo SSSR a ostatních stá­tů socialistického společenství a růst vlivu mezinárodního dělnického a mí­rového hnuti. Obranyschopnost našich socialistic­kých států o bojová pohotovost jejich ozbrojených sil jsou tedy jedním z pilířů světového míru. Čím bude tento pi­líř pevnější, tím příznivější budou podmínky pro naši politiku zachování a upevněni světového míru. Mocným štítem naší bezpečnosti jsou ozbrojené síly Varšavské smlou­vy. V jejich prvním sledu je t naše Československá lidová armáda, jež vy­rostla v moderní armádu, vybavenou soudobými zbraněmi a bojovou tech­nikou. Tyto bojové prostředky kladou značné nároky na jejich ovládnuti o úspěšné použiti. Vědeckotechnická revoluce přinesla do armády složité zbraňové systémy o jiné bojové pro­středky, jež vyžadují vysokou odbor­nost a sladěnost celých obsluh, osá­dek, jednotek o útvarů. Ozbrojené střetnuti s využitím těchto prostřed­ků velké ničivé síly by znamenalo dříve nevídané nároky no politickou vyspělost, psychickou, vojenskou, od­bornou o fyzickou připravenost všech příslušníků ormády. Proto důležitou podmínkou vítězství |e výcvik vojáků, jednotek, útvarů a svazků v podmínkách, jež se co nej­více přibližují skutečnému boji. Tyto předpoklady lze vytvořit pouze výcvi­kem v polních podmínkách výcviko­vých prostorů. Proto právě na polní výcvik klade velení naší armády tak velký důraz. Při něm se nejen zdokonalují jednotli­vé obsluhy zbraní a jednotky v ovlá­dání bojové techniky, ale upevňují se bojové kolektivy, vojsko si zvykají na život v poli, morálně a psychicky se zocelují pro soudobý boj. V zimě v létě se výcvikové prosto­ry otřásají duněním palby o hřmotem motorů. A to je dobře. Svědčí to o tom, že naše armáda si je dobře vědoma toho, co znamená připrave­nost a pohotovost k odražení útoku agresora, že zná i cesty, jak tohoto cíle dosahovat. Víme, že agresor si rozmyslí napadnout silného a držme se toho. Naše ozbrojené síly Varšavské smlouvy jsou silné a polní výcvik je jedním z nejdůležitějších předpokladů jejich bojové připravenosti. Letní ob­dobí k němu vytváří ty nejvhodnější podmínky - plně je tedy vyůžijmel J. NIEBAUER Praga-V3S rozvážně zabo­čila na odpočívadlo na pra­vém okraji silnice. Dvířka bouchla těsně za sebou a na vozovku seskočili dva muži v zelených uniformách. Vo­jín Karel zastrčil zpět vy­klepané startky a vděčně přijal spartu z tvrdé krabič­ky. Na oplátku rotmistru Františkovi připálil z mohut­ného válcovitého zapalovače, nad jehož plamenem by se daly bezmála opékat špekáč­ky.' Ratmlstr František nebyl zastávkou nikterak nadšen. Jeho žena oslavovala naro­zeniny a tak by se rád viděl doma co nejdříve. Z vlastní zkušenosti však věděl, že když řidič pocítí projevy únavy, je lepší, aby zastavil třeba několik kilometrů před cílem, než aby „hrdinně“ po­kračoval dál. Proto si nechal svoje pocity pro sebe a nao­pak vojínu Karlovi, který patřil k nejlepším řidičům útvaru nabídl, aby si zasta­vení prodloužili ještě o jed­nu cigaretu. Obloha zřetelně potemněla. A nebylo to jen pokročilou hodinou; vítr přihnal obro­vitý mrak, který se o šero zasloužil především. Vojín se zahleděl na zachmuřenou oblohu a nabídku s dí­ky odmítl. Po deseti minu­tách přestávky se jejich au­tomobil opět vklínil mezi ostatní vozy na silnici. „Mo­je žena si před třemi nedě­lemi udělala řidičák,“ neu­bránil se — ve snaze pře­rušit monotónnost jízdy — vzpomínce na manželku rot­­mistr. Pokýváním hlavy vojín na­značil, že tuší, co si jeho spolujezdec musel v posled­ní době vytrpět. „Nejhorší pro ni bylo," pokračoval rot­­mistr František, „než si zvykla na schéma řazení. Byl z ní neštastný instruk­tor i já. Nakonec jsme přišit na nápad přímo geniální — do krabice od margarínu jsme vyřezali dráhy řadící páky a na dno upevnili va­řečku. Po krátkém, vařečko­vém cvičeni na suchu získa­la v řazení zručnost řidiče profesionála.“ Na přední sklo dopadly první kapky deště. „Kdepak, u většiny ženských končí technika zaraže-ním skoby do zdi," ozval m vojín Ka­rel. „A jízda autem je pro ně jednou velkou neznámou. Najezdil jsem hezkých pár kilometrů. Byl jsem v mno­ha šlamastikách, ale ze všech jsem vyvázl se zdra­vou kůží. Až na jednu. Bylo to ještě v civilu. Jel jsem s náměstkem na jednu pora­du. Ředitel ho do ní navezl na poslední chvíli a tak jsme spěchali. Na jedný neřízený křižovatce před námi jede trabant a ukazuje, že bude zatáčet doprava. Hodím tedy blinkr a deru se před něj. Když jsem byl na jeho úrov­ní, zatočil doleva.“ Nákladní automobil se pro­táhl lesem a vjel do vesni­ce. „Nám se tak moc nesta­lo, ale z trabanta by mohly mít všechny beatové kapely světa trsátka na několik de­setiletí. Onen ,myšť dezert samozřejmě řídila ženšká. A jak se později ukázalo, hrála st před jízdou s elek­trikou a pravý kabel zamě­nila za levý ..Obě krajni­ce poměrně úzké vozovky zaplnili lidé, vycházející z místního kina. Vojín Ka­rel přibrzdil a věnoval chod­cům veškerou pozornost. „Pozor, vlakI“ Teprve po rotmistrově výkřiku si vojín uvědomil, že mu „nebezpečí" nehrozí jen ze strany neu­kázněných návštěvníků kina, ale, že se ocitl v bezpro­střední blízkosti železniční­ho přejezdu. Instinktivně dupl na brzdu, ale na mok­rém povrchu silnice se vo­zidlo dostalo do smyku a sklouzlo na koleje. Vojín okamžitě uvolnil brzdový pe­dál, přidal plyn a prudkým stáčením volantu se snažil udržet původní směr a zmi­zet z nechráněného přejez­du. Přes veškerou snahu, lokál­ka, Spojující vesnici s okres­ním městem, „nakoukla“ na záď nákladního automobilu. Praga-V3S se otočila okolo své osy a přerývaně zapar­kovala v travnatém příkopu. Milovníkům stříbrného plát­na se před očima odehrálo nové, tentokrát až příliš rea­listické drama. Naštěstí dra­ma se štastným koncem. Boule, modřiny a zvláště se­šívané obočí však budou vo­jínu Karlovi ještě dlouho připomínat, že i dobrý řidič se může dopustit chyb zcela „ženských“... Jiří BURDA 0 Sibiřští vědci vypracovali prognózu vývoje sibiřské silniční.sítě do r. 2000. Pracovali na nl několik let a čtyři roky studovali silnice v oblasti Krasnojarsks, Irkutská a v Tuvinské autonomní oblas­ti. Prognóza určuje, nebo doporučuje, které silnice, v souvislosti s vývojem průmyslových závodů, se mají přednost­ně rekonstruovat a které se musí nově vybudovat.

Next